Archív článků z Červen, 2012

Padám do postele únavou, dvě děti mi dávají někdy dost zabrat. „Písk, uááá, písk!“ Šmarjá, kočku nemáme, morče nemáme, želva nepiští (ale tu už vlastně taky nemáme), takže už zbývá jen… dosaďte si jakoukoliv hračku, která dělá co největší rambajs v co nejnevhodnější dobu. Třeba ten autobus od strejdy Michala, kterému dojdou baterky asi tak za […]

Tak nám udělali objížku kolem domu… vzhledem k tomu, že se jedná o velmi frekventovaný úsek, který je teď neprůjezdný, tak nemáme o hluk a jiné radosti nouze… ale na všem špatném je něco dobrého, takže i tentokrát jsem z toho něco vytěžila a snad ještě vytěžím :-)

Boj o TV

22.6.2012

Asi to všichni znáte, je večer, v TV dávají skvělý film, důležitý sportovní přenos, zajímavý dokument a ještě dvacet minut zbývá do konce dětského filmu… A nastává problém. Kdo vyhraje? Tedy – co pustíme?

První etapa socializace skončila a ta druhá, mnohem náročnější, začala nástupem do nové městské mateřské školky. To že každé ráno některé dítko kníkalo, brečelo nebo propadalo hysterickému záchvatu je normální, všichni si tím víceméně projdou. I maminky, to mi věřte – buá buá, co jsem to za matku, že nechávám dítě samotné :)

Nemám ráda změny. Ale život je jich plný – větších, menších, pozitivních i negativních.  A každá změna, i ta pozitivní,  znamená nějaké napětí a stres.

Je to smutné, ale je to tak. S tím se nedá nic dělat. Když jsem začala psát nový příspěvek pro Zoufalé maminky, říkala jsem si, jestli moje zmatenost, roztěkanost, či (doufejme dočasná) ztráta paměti není znát tak, jak ji pociťuju sama. Proto mě napadlo, že bude lepší, když se svým „problémem“ svěřím. A jestli je na […]

Co se týče komunikace s vrstevníky, můj syn byl odmalička takový malý asociálek. S dospělým by šel kdykoliv kamkoliv, ale jakmile se někde v okolí objevilo dítě, stáhnul se do sebe a šel si hrát stranou.  

Co si budeme povídat, mnohé z nás by mohly vyprávět o situacích, kdy je jejich ratolesti přivedly do rozpaků. Jak víme, děti jsou upřímné, co na srdci, to na jazyku, a hlavně nahlas. Průpovídky našeho tříletého upovídaného juniora jsou v naší rodině samozřejmě taky vyhlášené.

Linda nosí odjakživa brýle. Ona se s nimi snad už narodila. Ve školce nosila šedobéžovonijaké, ve kterých podle mě vypadala krásně roztomile, trochu jako Abigail Breslin v Malé Miss Sunshine (fotky prostě nelžou). Ona sama o sobě ale tvrdila, že si z ní rodiče vychovávaly malou zrůdičku :))) Náš společný kamarád vždycky škodolibě hlásil: „Včera jsem […]

Toto je pokračování článku, který byl nedávno publikován zde: „Ideální“ věkový rozdíl mezi sourozenci.


top