Děda dělá chůvu

10 12
2012

Byl začátek listopadu a já jsem zjistila, že v našem malém městě – pořád spíše vesnici bude koncert skupiny Čechomor. Už několikrát nám jejich koncert ušel, tak jsem rezervovala lístky, hned jak bylo možné a začala jsem se těšit. Samozřejmě mrňata musí někdo hlídat. Naše babička chodí do práce a zrovna na datum koncertu měla nahlášenou odpolední směnu, no a protože nemáme žádné hlídací tety, strýce ani kamarády, museli jsme poprosit dědu. Děda nemá problém, datum zapsaný v diáři, tak jsem se mohla těšit dál. Naše děti mají dědu strašně rády a moc rády s ním řádí, ale nebyla jsem si jistá Adélkou, jestli nebude plakat. Děda sám ještě mrňata nehlídal, ale když má 3 děti tak by to měl zvládnout ne?!

Přišel den D, děda přijel přesně, jak jsme se domluvili, takže jsme ještě stihli probrat potřebné podrobnosti. Večeře byla nachystaná, čajík pro děti uvařený. Koncert začínal v 18hod, takže do 20 hod jsme počítali s návratem. Mlíčko – sunar – Adinka pije až těsně před spaním, takže to už jí uvaříme sami. Jediné, co měl tedy děda na starosti, bylo zabavit a pohlídat děti. Naše děti jsou dost živé, tak jsem si jen říkala, ať moc neblbnou a nedivočí. Řekli jsme si AHOJ, zavřeli jsme za sebou dveře a šli jsme. Žádný pláč, to je dobré znamení.

Na koncert jsme dorazili včas a řádně jsme si ho vychutnávali, i tak nám v hlavě trošku vrtalo, jestli to děti s dědou zvládají dobře. Koncert skončil, na telefonu žádné SOS, tak je to dobré. Sedli jsme do auta a jedeme domů.

Doma se svítí, takže se u nás ještě nespí. Ani to není zvykem, je teprve něco před osmou. Otevřu dveře a neslyším nic. Je tu naprostý klid. Žádné dohadování, překřikování, kňourání, prostě klid. Říkám si, že to nemůže být pravda, aby spali. Potichounku otevírám dveře a nestačím se divit. Děda si v klidu sleduje zprávy v televizi. To u nás za normálních okolností nehrozí. Adinka už je v pyžamku a kreslí si a Kubíček je sice ještě normálně oblečený, ale také si maluje a tvoří. Je po večeři a naprosto spokojený stejně jako Adinka. Ptám se ještě v šoku, jestli byli hodní a nedělali rambajs. Děda si diví a děti chválí, jak všechno bylo v pohodě a bez řečí. Nemohu tomu ani věřit. Asi budeme muset dědovo hlídání využít častěji

   
Autorka:


Komentáře

top