FEJETON – A ZASE ŽÁDNÝ PROBLÉM

22 10
2012

Neustále čtu v časopisech fejetony o tom, jaký má kdo problém a tak si říkám proč se nepíší fejetony o tom, že všechno klape. Zřejmě je to tím, že lidé rádi čtou o problémech jiných, aby si mohli říct i jiný má problém, jsem na tom ještě dobře. Neustále se píší články o tom, jak se nezbláznit na mateřské, jak mateřskou zvládnout, jaké jsou maminky na mateřské chudinky a trosky s mastnými vlasy a neupravené. Společnost pak vnímá mateřskou „dovolenou“ jako něco hrozného. A poznámky typu:“ To si konečně užíváš, když jsi bez malého co?“ mi to jen potvrzují. Byli jsme s manželem na svatbě, malý měl teprve 6 měsíců, tak jsme ho nechtěli tahat mezi tolik cizích lidí. Ze svatby jsem samozřejmě neměla nic , zaprvé proto, že manžel byl za svědka a musel tam pořád něco organizovat a za druhé proto, že malý byl ode mě.


Jsem svým založením spíše tvrďák, ale mateřství mě naprosto změnilo. Dojímá mě teď každá maličkost, každá novinka, kterou se malý Kubíček naučí. A každá chvíle, kdy jsem bez Kubíka je pro mě naprosto nepřirozená. Nemůžu říct, že bychom neměli za celou dobu žádný problém, ale život je takový. A na každém nebi se občas objeví mráček. Kubča byl nachlazený, měl pupeční kýlečku, nechtěl nám pít. Ale takové „problémy“ jsou prostě problémy spousty maminek. Tak proč psát tisíce slov o tom, že malý má rýmu a musím ho trápit vysáváním nosánku.

Proč nepsat o tom, že už od rána je Kubíček dobře naladěný a veselý. Vždy než připravím snídani pro nás s manželem dám Kubčovi do řádící postýlky (přes den, když potřebuji něco udělat, si v ní hraje) rohlík nebo jiné pečivo. Kubík papá a když už nemůže zbytek rohlíku rozdrobí a hraje si s ním. Onehdy ho tak načapal manžel. Celý rozčilený mu říká:“ Co to děláš, podívej se na ten nepořádek!“ Kubík na něj mrknul a aby vše napravil začal drobečky z půlky rohlíku ručičkama vymetat z postýlky. Manžel nevěřil svým očím a říká mi:“ No podívej se co dělá, je to normální?“ Já jsem se v té situaci mohla jen usmát a říct:“ Říkal si že má v postýlce nepořádek, tak ti pomáhá ho uklidit.“ To už manžel ani nekomentoval.

A proč třeba nepsat o tom, že 2x za týden chodíme plavat s ostatními maminkami a miminkami a že si to parádně užíváme oba dva. Že je to jako balzám na duši a parádní rozcvička pro tělo.

Proč nepsat o tom, že každý den chodíme na čerstvý vzduch provětrat se a radovat se z pěkného sluníčkového počasí. Nenachodíme kilometry, ale zážitky máme i tak. Bydlíme na malém městě. Jedni sousedi mají koně. Kobylka má teď malé hříbátko. Jiní zase mají psi a kočky, v rybníčku rybičky a žáby. A i z obyčejné slepice, která zobe zrní, má náš Kubča radost a zážitek. Všechny nové zážitky samozřejmě náležitě komentuje svou miminkosvkou řečí. Zatím totiž říká akorát haf, haf, když vidí pejska, a íhahá když vidí koníka. A co teprve, když manžel otevře garáž, to je teprve radost a očička jako baterky. Ten traktor tor, to je něco. Velká kola, stříbrný výfuk, spousta hadiček, šroubečků a matiček, no pastva pro oči malého montéra To je mu pak jedno, že maminka chtěla na procházku na sluníčko. Raději bude s taťkou montovat v garáži. Obhlédne traktor, opře se ručičkama o stupátko a zvedá nožku a čeká až ho vysadíme. No konečně, už sedí a točí volantem doleva a doprava, dívá se kolem dokola, jako by zrovna jel lesem. Ale největší zážitek je, když taťka vyjede z garáže a Kubíka povozí. To už ho nemůžu dostat domů. A když jdeme na procházku s kočárkem. To pak komentuje každé auto : “brrrm, brrrm“ a každého pejska: „haf, haf“ a ostatní pozoruje ,okukuje a nejraději by všechno osahal. Cestu autem si také náležitě vychutnává, pokopkává nožičkama, sleduje ubíhající cestu z okna a laškuje se mnou.

Zrovna nedávno jsme podnikli rodinný výlet do zoo – chtěli jsme Kubíkovi ukázat zvířátka jiné než vidí u sousedů. To jsme ale nevěděli, že v zoo ještě dělají nějaké rekonstrukce, aby byli připraveni na letní sezónu, a všude kolem budou jezdit traktory. Zvířátka mohly dělat cokoli, ale Kubík měl uši jako radary a když zaslechl traktor nevnímal nic jiného. No zkrátka budeme muset návštěvu zopakovat později, aby si užil i zvířátka.

Když je škaredé počasí, pustíme si doma rádio nebo nějaké CD, Kubča si píská a vrtí se a tančí. Nebo si „přečte“ nějakou tu pohádku z leporelka. A stále vymýšlí co by vymastil. Nejraději si vyvlíká ponožky. Když jsem mu proto začala dávat místo tepláčků a ponožek punčošky naučil se nejdříve sundat kšandíky a teď už si je umí vyvléct celé. Takže věčně oblékáme vyvlečené oblečení zpátky. Já mu naoko hubuji, ale v duchu si říkám jak je vynalézavý.

Když je doma taťka, vyvádějí lumpárny spolu. Není nic zábavnějšího než ty dva moje chlapy pozorovat. Manžel staví z dřevěných kostek malou „empire state building“ a Kubča ho pozoruje a čeká, aby v nestřeženém okamžiku celou věž těsně před dokončením mohl zbourat. To se pak na manžela šibalsky usměje a má z toho neskrývanou radost. Nebo když ukořistí ovladač od televize a přepíná programy – většinou, když taťka sleduje zprávy, nebo nějaké důležité sportovní utkání – to je teprve ta pravá zábava To pak naháníme Kubíčka po obýváku. A Kubča si zřejmě v duchu říká: “Konečně nějaká akce!“

Tak jak by mohla být mateřská „dovolená“ nuda, vždyť každý den je plný nových vzrušujících zážitků a je jen třeba, abychom si to my maminky uvědomily a dokázaly si tuhle „dovolenou“ pořádně užít. Ty chvíle se už totiž nikdy nevrátí a až ti naši čiperní mrňouskové budou mít svoje děti, budeme na tu dobu jen s úsměvem vzpomínat.

   


Komentáře

top