Hurá, je po dovolené!

3 10
2012

Prázdniny jsou za námi a mě konečně opět začíná dovolená. Já svoji mateřskou dovolenou za dovolenou skutečně považuji. Když nepočítám vstávání v 5.30, na to si asi nikdy nezvyknu, tak si to docela užívám. Syn chodí do školky, většinou tam i spí, „protože paní učitelka vypráví moc pěkné pohádky“ (aktuálně naše oblíbené kamarády pejska a kočičku) a odpoledne se pak těší na pískoviště, kde se svým kamarádem staví různosti, v posledních dnech tedy nejčastěji stokrát dobrý dort. Zatím naštěstí jenom staví, neochutnává. Nezřídka dostanu vynadáno, že jsem přišla moc brzo (pro představu už (!) po 16 hodině), a že chce, abych příště přišla úplně poslední. Já si to vykládám tak, že chce zřejmě mít paní učitelky sám pro sebe, až všechny děti odejdou. Jak v jejich očích asi vypadám já? Nejspíš divně. Matka na mateřské a chodí poslední těsně před zavíračkou…


No a my jsme s malou samy a já si celkem spokojeně užívám mateřství s jedním dítětem. A většina z vás se dvěma a více dětmi mi potvrdí, že v porovnání se smečkou je jedno dítě vlastně žádné dítě.

Ale zpátky k dovolené pro děti (a nedovolené pro rodiče, resp. pro matky). Jelikož jsme téměř celé prázdniny trávili mimo domov, vzpomínám na ně jako na nekonečné balení a vybalování, praní a žehlení, kopírování a následné odškrtávání seznamu potřebných věcí, jelikož bez něj obvykle zapomínám mlíko nebo savičky nebo monitor nebo pyžamko… ne že by se většina nedala dokoupit na místě, ale co se zásobou saviček na příštích deset let ;)
Pak v sedačce spolujezdce, i přes letité zkušenosti práce s mapou, se sem tam zmýlím a místo po silnicích 1. třídy to naše ne úplně nová kára brázdí přes pole, louky a mýtiny, aby nakonec dorazila na místo určení, nikoliv v plánovaném čase. „Nejen že blbě slyšíš, ale taky blbě vidíš. Příště si zase nechám poradit…“ – „Tak sis to měl nastudovat dopředu. Takhle mapa je úplně k ničemu!“ (fakt za to může mapa???)

Jsem moc ráda, že se dětem letošní program líbil, navštívili jsme spoustu krásných míst a užili si hodně zábavy. Syn se zamiloval do zřícenin (a teď po nás chce každý víkend výlet na Trosky) a úplně nejvíc se mu líbilo na Falkenštejně (na kterém jsme ale vůbec nebyli). Dcerka se pěkně nosila v krosničce a většinu výletů prospala.

Je konec září a já se pořád ještě neprobrala tou spoustou fotek a nedopsala deníček a vůbec… Nějak to flákám, ale vzhledem k tomu, že jsem se dneska zabejčila a dožehlila poslední koše s prádlem, blýská se na lepší časy a chybějící snad co nejdříve doplním. A budu to zase já, ta máma od dětí „co má houby co na práci“.

   
Autorka:


Komentáře

top