Jak jsme socializovali našeho syna – 1. část

11 6
2012

Co se týče komunikace s vrstevníky, můj syn byl odmalička takový malý asociálek.

S dospělým by šel kdykoliv kamkoliv, ale jakmile se někde v okolí objevilo dítě, stáhnul se do sebe a šel si hrát stranou.

 

Měl i trochu odlišné zájmy a jiný způsob hry a zábavy. V roce a půl znal celou abecedu, i když některá písmenka samozřejmě špatně vyslovoval (a vyslovuje dodnes), u kreslení vydržel i přes hodinu, moc rád si „četl“ knížky o těžké stavební technice, miloval mašinky (ví jak vypadá Zamračená, Sergej, 810 a jiní… no já koneckonců taky, ty hodiny a hodiny na nádraží rozšířily obzory i mě). Ale to všechno dělal sám nebo s dospěláky.

Později se jeho vztah-nevztah k dětem projevoval tak, že si stoupl do přijatelné vzdálenosti a díval se. „Tak běž ukázat Pepíkovi tu svou knížku o bagrech.“ – „Ne, já se jen budu dívat.“ Pořád jsme se snažili o kontakt s dětmi, ale viditelně o něj nestál. Dokonce se mi stalo v jednom obchodě s nábytkem (kam rituálně jednou za dva měsíce jezdíme – to je zase moje úchylka), že si vylezl na skluzavku, ale když se za ním objevilo další dítě, zůstal stát, opřel se o zábradlí a čekal. A maminka toho kloučka mi řekla, že můj syn je určitě autista, protože mu vadí blízký kontakt s jinou osobou a že bych s ním měla absolvovat nějaké speciální vyšetření. Další maminka Snědlajsemvšechnumoudrostsvěta a další dobrá rada. No tak co, kluk sjel dolů a ten náš, jakmile bylo volné pole, nakonec taky.

Blížily se třetí narozeniny a s nimi i přijímačky do místní městské mateřské školy. My jsme byli na jednu stranu rádi, protože dětský kolektiv potřeboval jako sůl a školka mu nabídne i jiné vyžití než doma s mámou. Na druhou stranu převládaly obavy jak bude na děti reagovat, jestli to bude zvládat. Naskytla se možnost dávat ho tzv. na zvykačku do soukromé školičky ke Kačence. Využili jsme ji a jsme za to moc rádi. Byl v kolektivu dětí různého věku, vyřádil se, naučil se nové věci, paní učitelky Kačka a Kačka se mu moc věnovaly, těšil se odpoledne domů a ráno zase do školky. A tak jsme to chtěli. Ale blížilo se září a s ním i nová školka, nové paní učitelky, nové děti. Snažili jsme se pozitivně motivovat a slíbili jsme, že ke Kačence budeme chodit pořád, na návštěvu i na kroužky.

 

- – - – pokračování – - – -

   
Autorka:


Komentářů: 2 k článku Jak jsme socializovali našeho syna – 1. část

Avatar

Pavlína

18.6.2012 at 21:45

My máme zase opačnou zkušenost, naše dítě zase chtělo být pořád středem zájmu, také docela problém, nejen ve školce…

Avatar

Gábina

21.6.2012 at 21:24

No, pokud máte holku, tak to pak můžou dát dohromady a budou mít sociálně zdatné potomky ;) ;) ;)

Komentáře

top