Karneval – zábava pro děti, nebo přehlídka ne-vkusu rodičů?

13 3
2012

Právě vrcholí plesová sezóna pro dospělé, a co děti, mají si kde hrát? Ale ano, děti v houfech proudí v maskách na karnevaly a maškarní taškařice. Maminky pyšně kráčí vedle svých růžových princezen nebo roztomilých zvířátek. Tatínků abys pohledal. A co na to psycholog? Jistě, převlékání je důležité umění, do budoucna se jim bude určitě hodit, až budou zastávat významné manažerské funkce :-) Pojďme se na tuto „zábavu“ podívat zblízka…

Co nám vypovídá maska o dítěti? Nebo ještě lépe, co nám maska vypovídá o jejich matkách? Maminky si kompenzují nenaplněné romantické představy z dětství, tatínci se vidí v pirátských snech? Nebo je to úplně o nečem jiném?

Udělala jsem si menší průzkum v terénu (navštívíla jsem v minulých letech několik různých karnevalů) a zeptala se pár lidí ve svém okolí. Nejprve se podívejme zblízka na nejčastější kostýmy. Vedou s přehledem různé princezny / víly / pohádkové postavičky u holčiček – víceméně bez rozdílu věku. U kluků (do cca 3 let) se nejčastěji objevují  různá roztomilá zvířátka (tygřík, lvíček, kocourek, medvídek apod.), v předškolním období dominují piráti, příšery, kostlivci, pohádkové postavičky apod. A co školní děti? Ty už většinou na karnevaly nechodí, a když už přijdou, tak s originální maskou, kterou jim pomohla maminka či tatínek vyrobit.  Konečně bylo na co se koukat!

Zajímalo mě proto, jaké kostýmy se nejčastěji nosí v zahraničí. Poptala jsem své známé v cizině a byla jsem překvapena, že je to na západ od nás trochu jiné… Za prvé se maškarní bere HLAVNĚ jako zábava pro dítě a ne jako přehlídka umu nebo ne-vkusu rodiče. Bere se to tam s humorem a nadhledem. Děti si většinou sami vybírají kostýmy a jsou na ně pyšní. Příkladem může být třeba maska modrých lidí z Avataru, maska – figurka panáčka z Lega apod.

Při pohledu u nás vidím pro změnu pyšné maminky s načančanýma holčičkama, kterak se chlubí krásnými šaty a šperky. Holčičky jsou většinou trochu zoufalé, že si nemohou v šatičkách sednout třeba na zem – co kdyby se ušpinily! Když jim spadne korunka, je to hrozný problém! A oni by se přitom chtěly jen tak honit s kamarádkami na parketu v sále… což bohužel v šatech moc nejde a navíc by se zapotily! Na promenádu většinou nejsou moc zvědavé – to přijde až s pubertou :-), zajímá je jen možná výhra nějaké sladkosti, jako odměna za hezkou masku, nebo úspěch v případné soutěžní disciplíně. Čest vyjímkám! Výhru jako sladkost nemám v oblibě, ale to by bylo na samostatný článek. O tom třeba jindy…

Dále vidím úplně malá, půlroční nebo roční miminka navlečená v roztomilých kostýmech, jímá mě hrůza – miminka vůbec nevědí, která bije, hluk z karnevalu jim vadí, jsou často podrážděná a brečí. To nemluvím o přeplněných a přetopených sálech, kde se karnevaly většinou konají. Co musejí všechno vytrpět, aby se maminka předvedla! O nic jiného vlastně nejde, jen o to se předvést, jak je které dítě krásné v nějaké hloupé alias roztomilé masce zvířátka.

Pomyslnou korunou všeho je focení! Nejdůležitější věc! Ne zábava a radost z převlečení, ale úžasné fotky! Musí se přeci také  sousedům a známým pochlubit, jak to jejich dětem na karnevalu slušelo! A jsou proto ochotni obětovat hodně… často proto bývají profesionální fotografové už přítomni na karnevalu, aby děti mohli vyfotit rovnou na místě konání. Nemám nic proti fotkám, ale takto účelové focení se mi moc nelíbí – hlavně u dětí, které se nechtějí fotit. Mám raději momentky. Viděla jsem totiž některé děti „nucené“ se usmívat před fotografem, když na to zrovna evidentně neměli náladu. Musím zde podotknout, že ne všichni se takto samozřejmě chovají, a často to bývají také i babičky, co se chtějí pochlubit vnoučátkem – což  sice chápu, ale ne na úkor dětí…

Inu zdá se mi, že na tom našem českém maškarním bále máme co zlepšovat. Rodiče by se měli zamyslet, co je lepší pro dítě a ne pro ně. Dneska se dají koupit nebo půjčit opravdu krásné kostýmy nebo šaty, ale automaticky to neznamená radost. Proto jsem letos namísto návštěvy maškarních v okolí, uspořádala u nás doma malý karneval jen pro pár kamarádů a to bylo radosti z převlékání. Holky si navzájem půjčovaly své maškarní šaty a převleky, kluci je pak honili a chytali. To bylo radosti a spokojenosti. Když k tomu připočtu radost z vlastnoruční výroby pozvánek na karneval + vlastnoruční přípravy karnevalové výzdoby u nás doma, nemůže mě karneval nikde jinde více uspokojit. Má to jen jednu vadu na kráse – při tom všem veselí a zábavě jsem úplně zapomněla fotit  :-)

Nevadí, aspoň máme na co vzpomínat. A vzpomínky bez obrázků, jsou přece ty nejhezčí a nejbarevnější!

P.S.:  Když mě moje dcera přemlouvala, ať uspořádám karneval u nás doma, použila tento argument:

„Mami, prosím, můžeme pozvat kamarády k nám domů na karneval, budu ti pomáhat s výzdobou a přípravou občerstvení! Budu organizátorka. A až si budeme hrát, můžete si s ostatníma maminkama u stolu v obýváku hezky v KLIDU POPOVÍDAT!“

LOL :-)

Autorka: Monika Slavíková

 

 

 

   
Autorka:


Komentáře

top