Když kocour není doma.

3 12
2012

Určitě to zná každá z nás. Manžel jede na služební cestu na několik dní. Nějak to s dětmi zvládneme. Na každý den si předem připravím nějaký program, aby nám to rychleji uteklo. Manžel odjíždí v pondělí a tak nebudu mít hlídání na úterý, kdy chodím cvičit. No nevadí a domluvím se s kamarádkou na kávičku. Náš Kubík s jejím Tomáškem chodí do školky a jsou nejlepší kamarádi. Kubíček už se nemůže dočkat a každý den před odjezdem manžela se ptá, kdy už konečně pojede, protože se na Toma pořádně těší. Chvilkami to vypadá, jako by chtěl, ať odjede co nejdříve.

Je tu pondělí ráno a loučení s tátou, pac a pusu a máváme a frčíme do školky. Je pondělí to má Kubík angličtinu a třídní schůzky, kterých se neúčastním – máme doma návštěvu. Přijel Dája – můj bratr, který mi dá do kupy počítač, tak aby se“ bavil“ s tiskárnou a fungoval jak má. Káva vypitá, dobroty spapané počítač sbalený na cestu a na přeinstalování. Máváme a už je čas jít do postele.

Je tu úterý ráno a Kubík skáče z postele nezvykle brzy. Už se nemůže dočkat odpoledne, kdy přijde Tomík s bráškou Míšou a tetou. Mám celé dopoledne trochu to doma uházet, navařit a dokonce jsem se vrhla na pečení tyčinek – nic světoborného – listové těsto potřené vajíčkem s trochou grilovacího. Mám nachystané i bonbonky pro malé mlsouny a všechno promyšlené. Kubík s Tomem půjdou do pokoje v patře a my mámy s mrňaty zůstaneme dole a v klidu splkneme a probereme takové ty holčičí a maminkovské řeči. Je odpoledne a jedeme s Adinkou pro Kubíka k autobusu. A tradá a můžeme jet na dobrůtky. Dobroty byly v mžiku v bříškách malých mlsounů, my mámy jsme si kávičku pěkně vychutnávaly. Chvíli to vypadalo, že plán krásně vyšel, ale to bylo opravdu jen na chvilku, protože kluci seběhli dolů za námi a rozjeli své řádění na plné obrátky. Překřikovali se, naháněli se, stavili bunkry, malovali, mlsali a mezi tím vším se snažila mrňata seč mohla aby je dohnala. Takže ono ječení a pošťuchování se násobilo čtyřmi. S tetou jsme se sice bavily, ale spoustu věcí jsme ani nestihly probrat, protože jsme zkrátka zapomněly, o čem jsme se bavily ve chvíli, kdy jedna nebo druhá zrovna musela zklidnit jedno ze svých ratolestí. Naštěstí všechno to lumpačení a skákání a divočení dopadlo dobře a hlavně nebyl žádný úraz, tak jsme si my mámy mohly oddechnout. Je čas jít pomalu do postýlek. Loučíme se s Tomem, Míšou a tetou a je tu najednou neskutečný klid. Kubík s Adinkou jsou nadšení a nemohou se dočkat další návštěvy. Já mám hlavu jako škopek, ale ve skrytu duše mě blaží, že si to chemeche(rodinný výraz pro večírek či párty) děti tak užily, tak snad zas někdy příště až kocour (táta) nebude doma

Středa a čtvrtek už probíhají bez větších zádrhelů a podle plánu. Jen jsem už dost vyčerpaná a nevyspaná a těším se na manžela stejně jako naše děti.

   


Komentáře

top