Mami, to není fér!

1 11
2012

Poslední dobou slýchám tuto větu čím dál častěji od své dcery.

Vlastně má úplnou pravdu.

Zlobí se oprávněně.

Život není fér.

Jak jí to vysvětlit?

Nejdříve jsem se snažila ji přesvědčit, že je to naprosto normální.  Že každému může občas připadat, že „něco“ není fér.  Že někdo má větší výhodu než my. Ale to jí moc neuspokojilo.

Odpovídala mi větami typu: Mami, mě nezajímá, že je někdo menší, mladší než já… Proč by měl mít jenom proto přednost? Já jsem přeci pak také naštvaná, že musím mít ohled nebo pochopení na někoho jiného„. Pomyslela jsem si, vždyť je to vlastně pozitivní diskriminace, co se snažím obhájit v jejích očích.  A jakmile se použije slovo diskriminace, vždy je někdo, kdo může říci, že to není fér právě pro něj… Jak z toho ven? Zkouším to tedy hrou na city a povídám: „… když je někdo menší, měli bychom ho chránit a pomáhat mu…“ V tom se mnou souhlasí, ráda pomáhá menším dětem něco vytvořit, nebo se obléknout, nebo něco podat… ale když musí třeba po nich uklízet hračky, v tom nevidí žádné dobročinné pomáhání, ale jen PRÁCI :-)))

Prvorozené děti mají tu výhodu, že jsou na světe první a tudíž mají více fotek, více pozornosti, více dárků apod. Mladší děti zase mají výhodu v tom, že se po nich zas tak moc nechce. Není na ně takový tlak, jako na ty starší. Nemusí uklízet hračky po svých starších sourozencích, mají více volnosti. Naopak starší jsou „průkopníci“ všeho a víc se na ně soustředí pozornost, vyžaduje se se od nich větší „výkon“.

Kolikrát jsem již řekla větu: „ukliď prosím po své mladší sestřičce hračky nebo vrať jí tu panenku, ať nebrečí, je přeci menší„… Uvědomuji si, že to možná není zas tak správné, ale přesto říkám. A proč? Protože to není fér zase pro mě. Když jí vrátí panenku, nebudou se hádat a křičet a já budu mít klid na práci. Když po ní uklidí hračky, budeme mít více času na jiné společné aktivity… Ano snažím se ulehčit život sobě i dětem. Deleguji, abych měla víc energie na to, až si budeme společně hrát nebo si číst.

Život není fér. Pro nikoho. Každý se musíme snažit sám, jak nejlépe umíme. Pokud to půjde, můžeme pomáhat těm, ke kterým život byl mnohem více nefér, kterým víc ublížil nebo míň nadělil, než nám…   Pokud jim to pomůže, pomůže to i nám samotným, minimálně v tom, že se budeme cítit líp. Už vím, co příště řeknu dceři, až řekne větu: to není fér!

„Ano, máš pravdu, není to fér. Co uděláš proto, aby byl život víc fér pro ostatní? Pak bude i víc fér pro tebe„…

A čím?

Dnes ty pomůžeš sestřičce uklidit hračky, zítra někdo pomůže tobě třeba s napsáním úkolu… „

   
Autorka:


Komentáře

top