Mateřství – výchovně vzdělávací podnik

14 4
2012

A je tu pokračování článku o mateřství – jako o výchovně vzdělávacím podniku :-).

Mateřství mě kromě výchovně vzdělávací části též naučilo se třeba nebát nahlas zpívat písničky (a to nemám hudební sluch), a říkat denně  „miluji tě“ svým dětem a také ohromné trpělivosti. Něco jsem přeci jenom ztratila a to pamět – selektivně.

Pamatuji si opravdu hodně věcí, ale některé hned vypouštím a zapomínám. Nevím proč a nedělám to schválně, ale děje se tak u opravdu důležitých věcí, které mi většinou manžel říká před večeří, kterou vařím a zároveň mi na nohou visejí 2 hladové děti, křičí a dožadují se jídla a trochu té pozornosti! LOL :-)

Teď se učíme souhvězdí. Také dobré téma, k tomu mi už pomáhá knížka o vesmíru. Jindy mi pomůže encyklopedie – škoda jen, že je v nich tak málo obrázků. Knížky jsou vůbec bezva věc, najdete v nich jen to, co opravdu chcete, na rozdíl od internetu :-) A nebolí vás tolik oči… Knížka se zaklapne a je to, kdežto z počítače na vás pořád něco bliká a láká vás zůstat déle a déle, až zapomenete na to hlavní, proč jste ho zapnuli. To se mi stává docela často, jdu jen vyřídit maily a skončím třeba u nakupování oblečení pro moje holky na mimibazaru…

Další důležitou vědomost jsem nabyla při nakupování. Hráli jsme si hru na to, co potřebujeme a nepotřebujeme koupit. Velmi zajímavá hra. Dcery potřebovaly (chtěly) koupit třeba tričko s Hello Kitty, pitíčko Waterr nebo loupák. Vůbec často zaměnují slovo chci za potřebuji. Snad už to začínají chápat :-) Já se to také naučila, dřív jsem třeba potřebovala mít každý měsíc něco nového na sebe, co zrovna letí a je v kurzu, potřebovala jsem chodit často ke kadeřníkovi nebo na večeři. Teď už to vidím jinak. Důležitý je čas strávený s dětma aktivně a pak večeře, u které jsme zase celá rodina spolu. A i když není večeře vždy teplá, hlavně že se nám den spolu líbil :-)

Snažím se také dětem dávat rady a určuji pravidla. Je to někdy opravdu těžké, zvlášť, když mě bedlivě hlídají. Nedávno mě nachytaly, jak jím potají čokoládu a to jim říkám, jak se nemá moc jíst. Jindy mě přistihly, jak řeknu třeba ošklivé slovo, které se nemá říkat. Což se ovšem stane, jen když řídím a řidič přede mnou udělá nějakou hloupost :-) to se bohužel neovládnu. Aspoň zjistí, že ani dospělí to nemají jednoduché a nejsou bez chyby. Důležitá to vědomost do budoucna.

Mám mateřství opravdu ráda, kdy jindy vám někdo upřímně řekne:

„Mami, to nevadí, že jíš čokoládu, stejně tě budu mít ráda - i tlustou :-)“

nebo

„Maminko, neříkej prosím už nikdy to ošklivé slovo, nebo ti Ježíšek nepřinese dárečky :-)“

LOL :-)

Autorka: Monika Slavíková

 

   
Autorka:


Komentáře

top