Návrat do práce

9 7
2012

Když se tak rozhlížím po okolí, myslím, že bych popsala několik zcela odlišných přístupů původních zaměstnavatelů ke svým zaměstnankyním, které se vrací po rodičovské dovolené do práce.

S prvním přístupem by mohla být spokojená každá žena (a těch několik mužů), která se k tomuto bodu blíží. Může se stát, že jste doma s druhým dítětem, kterému ještě ani nebyly 3 roky, ale zaměstnavatel se ozve, že by potřeboval, abyste se vrátila do zaměstnání o pár měsíců dříve,pokud by to bylo možné. Úplně možné to asi nebude, nicméně pokud vás zaměstnavatel skutečně potřebuje, abyste nastoupila, následuje nabídka na zvýšení platu. Pak by již následovala pouze dohoda o termínu nástupu do práce.

Další způsob už je spíše o ústupcích na obou stranách. Na jedné straně potřeba nastoupit do zaměstnání, ale nikoliv na plný úvazek. Na druhé straně snaha ušetřit na nákladech. Výsledek? Žena nastoupí k původnímu zaměstnavateli, ale na zkrácený úvazek, a tím pádem za méně peněz. Bohužel dost často se nejedná o poměrnou částku vzhledem k původnímu platu, ale o skutečně nižší plat. Samozřejmě existují i čestné výjimky, a těm fandíme.

A pak to jde už jen s kopce. Co třeba situace, kdy nastane doba návratu do zaměstnání, ale místo již není k dispozici? A k tomu pak přistoupí snaha ze strany zaměstnavatele vyhnout se placení odstupného… V tu chvíli je nejdůležitější to, kdo má silnější nervy. Doporučuji být informována o svých právech a povinnostech a neudělat chybu, neustoupit a vydržet i případný psychický nátlak. A nakonec to odstupné dostanete. Tedy pokud vydržíte třeba podobné výroky: „Proč bych měl držet místo někomu, kdo tři roky nechodil do práce?“ „Je vidět, že moc dobře víte, jaká jsou vaše práva.“  „Odstupné, no to bude právě bude problém.“ Samozřejmě vše proneseno patřičným tónem.

Ale jsou i horší situace, náhodou zjistíte, že firma, ve které jste pracovala, už neexistuje. A co teď? Vlastně nic, nezbývá než jít dál.Nebo jste již na mateřskou odcházela po nepříliš dobře se vyvíjejícím vztahu s nadřízenými. Tady je pak těžko radit – místo vám držet musí, ale stojí pak návrat za to?

Zdá se vám to jako pochmurné čtení? Ani ne, jen něco ze života. Každopádně držím palce, ať narazíte nejlépe na první variantu, až budete v této situaci.

Na závěr bych chtěla upozornit, že veškerá podobnost s reálnými lidmi a situacemi rozhodně není náhodná. Naopak! A jak jste na tom vy?

   


Komentáře

top