Práce zn. Desigual

21 4
2015

Šaty DesigualKdyž jsem byla před pár lety zaměstnaná v jedné firmě, měla jsem – stejně jako skoro každý – kolem sebe pár kolegů, s nimiž jsem vycházela naprosto bez problémů a jednoho či dva, kteří by mi dokázali zkazit celý den – ať už svojí neuvěřitelnou nadutostí, leností, hloupostí či podlézáním šéfovi. A jednou z těchto nesympatických kolegů/kolegyň byla osoba ženského pohlaví neurčitého věku, u níž by klasik pravděpodobně použil označení: „Mladá paní staršího data…“, s dosti výrazným líčením (což, jak jsme si zlomyslně představovali, ji nepochybně muselo předurčovat k tomu býti velmi ranním ptáčetem), nicméně přes všechnu její jedovatost, nadřazenost a nadprůměrné nadání znepřátelit si většinu kolegů na ní nešlo jednu věc neobdivovat: Byla vždycky fantasticky slušivě, módně a elegantně oblečená.

Za oblečení evidentně utrácela závratné částky, protože se málokdy stalo, aby přišla v nějakém značkovém kousku vícekrát po sobě. A její nejoblíbenější značkou byla už tenkrát španělská oděvní firma Desigual, která v té době ještě neměla své zastoupení v ČR.

Šaty DesigualDotyčná si pravidelně po Evropě nakupovala u této značky úžasné dech beroucí šaty s krátkými i dlouhými rukávy, bez rukávů, s barevnými i černobílými potisky, topy, svetry, kalhoty, kabáty, doplňky jako šátky, punčochy, peněženky apod. Téměř celou svoji garderóbu měla pořízenou od Desigual a my jí chtě nechtě, resp. spíše nechtě, museli každé ráno tajně obdivovat za její vytříbený vkus. Všechny kousky byly svými vzory a barevností originální a nezaměnitelné; ona nesympatická kolegyně je navíc uměla pěkně sladit a suverénně nosit… a zbytek ženského osazenstva firmy jí tiše a nepřejícně záviděl….

Nutno říct, že kolegyně si toho byla vědoma a dávala nám více než najevo, že my kvalit jejího vkusu ani postavy nedosahujeme a běda – ať to ani nezkoušíme.

A tak i když my ostatní jsme byly mladé a také jsme se rády pěkně oblékaly, obléci si „její“ značku oblečení si žádná z nás netroufala, a to ani poté, co Španělé u nás otevřeli svoje první obchody, přestože se nám všechny pravidelné sezónní kolekce Desigual moc líbily.

A protože kolegyně byla časem díky svému nasazení a zaujetí prací povýšena do pozice naší nejbližší nadřízené, měli jsme ji ve společné open space kanceláři na očích téměř nepřetržitě.

Nemusím určitě zdůrazňovat, že ani jako řadová kolegyně nebyla zrovna empatickou či vstřícnou bytostí, ovšem jako naše šéfová se v tom nejhorším slova smyslu překonávala. Vymýšlela zbytečné pracovní úkoly, zadávala je nesmyslně více lidem najednou, vnášela mezi nás pochybnosti a nejistotu, až už si toho začínalo všímat i vedení firmy.

Jednoho dne přetekl pohár a začali jsme vymýšlet, jak bychom jí všechnu její nespravedlivost a nepřátelství mohli vrátit. Mé nejbližší kolegyni a zároveň kamarádce, která byla navíc chvíli předtím bezdůvodně a nevybíravým způsobem osočena z nesplnění zadaného úkolu, se najednou zablesklo v oku a přišla s nápadem, že nejlepší pomstou bude skoncovat s nastolenou módní exkluzivitou naší nadřízené, a to tak, že ještě ten den půjde projít pár nově otevřených poboček Desigual ve městě a konečně si pořídí ty dlouho vytoužené a zároveň dosud nesmyslně a zbytečně odříkané kousky oblečení, které z důvodu naší povinné loajálnosti vůči šéfové byly v naší firmě pro nás ostatní – řadové zaměstnankyně – tabu, tedy rádoby vyhrazeny jen pro naši nadřízenou. A protože nápad to byl dobrý a kamarádka velmi přesvědčivá, přidaly jsme se k ní i my další.

Ještě ten den jsme si každá pořídila několik kusů toho fantasticky barevného, hedvábného, originálního a úžasného oblečení a těšily se do práce.

Šaty DesigualDruhý den byla naše velká kancelář jako velká rozzářená a rozkvetlá louka. Slušelo nám to, líbily jsme se samy sobě i mužským kolegům, měly dobrý pocit  a těšily se na reakci neoblíbené šéfové.

Nezklamala.

Vlítla do kanceláře, stejně jako jindy nepozdravila, a začala na nás chrlit pracovní požadavky, když vtom se uprostřed slova zarazila, došla jí slova a s otevřenou pusou na nás začala civět. Po chvilce upřela oči na naši akční kolegyni, která měla na sobě téměř totožné šaty jako ona sama, velká šéfka, a do toho najednou vstoupil ředitel naší firmy, který se rozhlédl a pravil: „No dámy, vám to dnes ale mimořádně neuvěřitelně sluší, jak to, že jsem si toho JEŠTĚ NIKDY nevšiml?“

Lepší načasování už být nemohlo. Šéfové se do pohledu vloudil vražedný lesk, ale ponižující situaci ustála, otočila se na podpatku a nejvyšší možnou rychlostí opustila místnost s udiveným pohledem ředitele v zádech.

Pár dní poté požádala, a kupodivu jí hned brzy vyhověno, o vlastní oddělenou kancelář, úkoly nám začala zadávat interní poštou a my ji začali vídat už jen párkrát za týden a po několika měsících dokonce ani to ne. Důležitě rozhlásila, že se o ni přetahují dvě nadnárodní firmy, tudíž s námi už nehodlá ztrácet čas, který raději věnuje perspektivnímu růstu své kariéry jinde a zmizela nám ze života.

Od té doby se v naší kanceláři zase dalo svobodně dýchat a že jsme denně neviděly hezké modely oblečení na nepříjemné ženštině? Nevadilo, samy jsme si svými vlastními kousky nejen z kolekcí Desigual naprosto vystačily.

   
Autorka:


Komentáře

top