ŠKOLKOVÁ DRAKIÁDA

12 11
2012

Je pondělí večer a manžel otevírá mail s pozvánkou na školkovou drakiádu. Je nadšený a už se nemůže dočkat, až s Kubíčkem předvede svého doma vyráběného netopýřího draka ve školce. Jen ho budou muset trošku popravit, jedna tyčka je polámaná. Já, protože tyhle skupinové rádoby zábavné akce nemám, jsem přesvědčená, že to bude chlapská jízda.


Je předvečer oné události a manžel s Kubíčkem opravují pomocí lepidla, kolíčků na prádlo a nové tyčky draka netopýra. Ještě najít dostatečně dlouhý provaz, na kterém by draka pouštěli, a je přichystáno.

A je tu den DÉ. Ráno kontroluje Kubíček draka, jestli ho tatínek dobře opravil a nemůže se dočkat odpoledne, kdy budou s tátou a ostatními dětmi a jejich rodiči pouštět na palouku draka. Předpověď je příznivá, má být jasno a vítr taky. Ještě pořád si říkám, že to bude ona chlapská jízda.

Jsou dvě odpoledne a manžel mě přemluvil ať jdeme i s Adélkou s ním.“ Vezmeme krosnu a půjdeme přes kopec, je přece tak krásně, tak se provětráme celá rodina.“ OK. Sbalila jsem nejnutnější věci a oblékli jsme se do sportovního a šli jsme. Manžel nesl naši třináctikilovou Adélku a ostatní nutné věci, které jsem nabalila do krosny a já nesu dračí obludu. Jen pro představu náš domácí drak má na šířku tak 1,2 metru, na výšku asi metr a tlustý je asi 60cm. Takže po cestě to se mnou řádně mávalo. A to jsem manželovi jen tak mimochodem ještě před odchodem říkala, že zas budeme za exoty, protože všichni budou mít kupované igeliťáky.

U školky už se pomalu začínal tvořit dav dětí a jejich rodičů a prarodičů a všichni zůstali nevěřícně koukat na našeho „dráčka“. Všichni se chodili ptát, jestli je opravdu doma dělaný, jestli to poletí, a co je to vlastně zač. Zase jsme byli středem pozornosti, což já naprosto nesnáším, stejně jako všechny ty ceremonie jako je povinné skupinové focení a ona neskutečná zábava. Jako jeden dlouhatánský průvod jsme šli na louku, kde si měli draci zalítat. Já draka nahazuju. Jednou, podruhé a potřetí už naštěstí letí výš a výš a je úplně nejvýš. Akce úspěšná, drak neskončil ani v lese a ani nezůstal poníženě někde na zemi. Našemu Kubíčkovi se ale nejvíce líbili ti igeliťáci, takže věčně pouštěl draka s kamarádem Tomíkem. Já se neuvěřitelně „bavila“ tím, jak jsem běhala za Adélkou po celé louce a přitom házela okem, kde je Kubík v danou chvíli. Byl tam pořádný mumraj.

Rodiče se snažili pouštět draky co nejvýš, někteří se snažili, aby vůbec jejich drak vzlétl. A děti? Dětem to bylo vlastně jedno, protože pobíhali mezi tím vším. Vítr byl ke mně milostivý a tak foukal jen asi 45 minut a bylo po všem. Draci přistáli na palouku, rodiče smotali šňůry, posbírali své děti a šli jsme domů. Uf, je to za mnou jsem šťastná, že už jdeme domů a nemusím se přetvařovat, že mě hromadné pouštění draků baví . A další akce? Ta je za dlouho – maškarní ples. Do té doby snad zase nasbírám psychické síly, abych to nějak přežila.

   
Autorka:


Komentáře

top