Stonáme stereo

23 12
2012

Je pondělí ráno a vstáváme do školky.

Kubík si stěžuje, že ho bolí hlava.

Měřím teplotku, nic.

Nic ho jinak netrápí, tak se pořádně napije, vysmrká a zakapeme do nosíka. Hlava nebolí je to dobrý. Jde nadšeně do školky. Odpoledne pro něj jedu. Je celý rozjuchaný a veselý. Hrál si s Tomem a měl prima den s angličtinou. Doma večer už je schvácený. Měřím teplotu, 38 a kousek. No nic dávám panadol a jde spinkat. Malá vypadá čile. Nic ji nebolí, nic ji netrápí, teplota je tak akorát. Kubík bojuje s teplotou ještě další dva dny, ale postupně se zlepšuje. Takže žádná hrůza a vysedávání u doktorů. Ve středu, kdy už Kubíček vypadá docela fajn a je už téměř bez teploty, začne hicovat Adinka. Teploměr začne pípat při 38,5 a tak zase nasazujeme Panadol. V noci už letí teplota k výšinám a teploměr ukazuje přes 39 naštěstí panadol zabírá. Na mou otázku CO TĚ BOLÍ, Adinka odpovídá, že krk. Tak jdeme ráno k doktorovi. Naštěstí jdeme v době, kdy už jsou v čekárně prázdné židle a jsme hned na řadě. V moči žádný nález, dýchání čisté, angína se ještě neprojevila. Přijďte si zítra, říká doktor. Jsme celé nadšené – myšleno ironicky a frčíme domů odpočívat. To ale není nic pro Adinku a i s teplotou lítá po bytě a je k nezastavení. Udržet i v posteli je nemožné. V noci se teplota zase vyhoupla přes 39 a nemůžeme ji srazit , už se balím do nemocnice, ale malé se nakonec nějak zázračně ulevilo. Tak fajn, jde se spát.

Je pátek, k doktorovi jdeme ve stejnou dobu. Ale je pátek a tak tu prázdno není, ale naštěstí čekárna nepraská ve švech jako obvykle, tak se to dá vydržet. Navíc je tam i kamarádka s dcerkou tak chvilku splknem o maminkovském trápení s nemocnými dětmi.

Jsme na řadě. V moči zase nic, dýchání čisté, angína není na 100% projevená, ale protože horečkujeme, dáme raději antibiotika rovnou. Přece jenom je před námi víkend. A před Adinkou i návštěva pohotovosti. Po dvou dávkách antibiotik, mi Adinka přestala přijímat pití, nechtěla vzít do pusinky nic. Horečky i přes panadoly sirupy i čípky pořád na hranici 40, tak už se jede. Je kolem půlnoci, když dojedeme na pohotovost. Celá uštvaná, unavená, zdrcená sedím ve vyšetřovně a čekám na doktorku, která má službu. Sestra se zatím snaží nalít do ní aspoň trochu nemocničního čajíku a nasazujeme brufen. Sestra se nestačí divit, protože naše malá ukrutnice i při horečkách těsně pod 40 řádí jako pominutá. Po všem měření, vážení a vyšetření se dovídám, že nález v krčku naší malé není takový, aby nemohla polykat, dehydrovaná prý ještě také není, takže buď ji vezmu domů a budu do ní cpát tekutiny násilím – než jí dojde, že to jde i skoro samo, nebo ji napíchnout na kapačku a strávit v nemocnici celý den. Je to prostě jen o tom, že si na mě zkouší, co vydržím a prostě se mnou jen cvičí. Jsem znamením kozoroh a tohle bylo něco na mě. Rozhodla jsem se pro návrat a boj. A světe div se, po návratu domů už to šlo skoro samo. Kubík zatím angínu nedostal, tak doufám že ani nedostane a že Adinka se z toho brzy vylíže. Někdy stačí pohrozit nemocnicí a jde to jako po másle.

   
Autorka:


Komentáře

top