VÁNOCE, VÁNOCE … A UŽ JE TO ZA NÁMI

23 1
2013

Po všem to vaření, pečení, chystání, zdobení, gruntování, shánění, balení a po všem ostatním jsou tu Vánoce. Štědrý den je tady, stromek načančaný světýlky a ozdůbkami z části doma vyrobenými a z části kupovanými. Pod stromkem místo na dárky od Ježíška. Děti se už nemůžou dočkat a počítají pomalu vteřiny a každou chvíli se ptají, kdy konečně přijde ježíšek. Polévka uvařená, kapr obalený a nachystaný na smažení. Babička smaží, já chystám stůl a děti tu pobíhají plné očekávání, chlapi to berou tak nějak sportovně.

V rychlosti jsme pojedli a děti s taťkou a dědou jdou vyhlížet Ježíškaz okna v patře, babička a já se tedy vrháme na nakládání dárků pod stromeček. A není to věru jednoduché, stromek je moc nízký, na to aby se tam všechno vlezlo, ale zvládly jsme to a zvoníme na zvoneček. Děti běží jako o závod a s vykulenýma očima koukají na nadílku. Než ale budeme rozbalovat, musí Kubík zazpívat – letos je to PADÁ SNÍH, PADÁ SNÍH… Konečně přišla ta chvíle, kdy se na to můžou s Adinkou vrhnout. Roznášejí dárečky všem okolo stromečku a mezi tím si stihnout otevírat své a kochat se jimi. Je to šrumec a myslím, že většina z nás ani nestihla vnímat, co kdo dostal. Nevadí, uklízíme papíry, koukáme na pohádku, kocháme se pohledem na rozjařené a radostí
naprosto rozdováděné děti a blaží nás pocit, že dárky se líbily.

No jo a je to. Ježíšek naježil dárečky, děti a my všichni ostatní jsme je rozbalili, jsme za ně rádi a vlastně je to všechno za námi. Je fakt, že svátky jsou ještě dva dny, ale to hlavní se vlastně už odehrálo v oněch pár hodinách a další Vánoce jsou tu zase zpátky za rok. Teď už si budeme užívat sami sebe, užívat si onu rodinou sváteční pohodu, dárečky. Budeme rádi, že jsme spolu, že další rok jsme zvládli a zdraví a šťastní jsme se zase sešli u vánočního stolu. Až po tom všem si vlastně uvědomuji, jak jsou Vánoce s dětmi pokaždé jiné. Jak se za ten rok změní, jak jsou rok od roku rozumnější, šikovnější a jak si to víc a víc užívají. Adika vaří ve své ježíškové kuchyňce už asi sté kafíčko a v poklusu ho roznáší, ačkoli jindy už by spinkala, Kubíček vytahuje rameno jeřábu na svém novém „jeřábovém“ autě a stěhuje, co se dá. My všichni dospělci jsme unavení a zmožení, ale v hloubi duše šťastní a spokojení. Tak zase za rok milý Ježíšku…

   


Komentáře

top