Vánoční pohoda

12 12
2012

Každý rok mívám v úmyslu prožít nákupy dárků v předstihu, ničím nerušený advent a příjemné, pohodové vánoční svátky.

Zdá se, že by se to letos mohlo podařit.

Nebo ne?

Většina předchozích vánočních svátků probíhala podobně. Dárky jsem měla nakoupené v předstihu, dokázala jsem už v září vymyslet zajímavé dárky pro nejbližší a postupně je i pořídit. V rodině byla dokonalá domluva ohledně účasti na přípravě jídla, takže jsem měla ohledně vaření volno až do Štěpána, cukroví bylo vždy nějak dodáno. Pohoda panovala až do Štědrého dne, kdy jsem v posledním návalu uklízecího šílenství nedokázala udržet nervy na uzdě a zahrnovala manžela všemi možnými druhy výhrůžek, které jej měly donutit mi pomoct.

 

To se samozřejmě téměř nikdy nepodařilo, jemu připadalo, že vyluxování v šest hodin na Ježíška a vynesení odpadků je pomoc dostatečná, takže ještě u večeře jsem bývala totálně rozhozená. Takže celou štědrovečerní večeři provázely vražedné pohledy, tajně utírané slzy, případně zaskakující kosti z přetrvávající zlosti.Vliv rodiny je zejména v takových chvílích patřičně znát – manžela rodiče v rámci výchovy uklízet nedokázali donutit, mě také ne – já se rozhodovala pro důkladnou verzi úklidu sama. A to nemluvím o dodržování tradic, které zřejmě v některých rodinách svoje místo nenašlo. Takže moji špatnou náladu, když jsem v neděli večer muselo běžet shánět sirky, abychom mohli zapálit svíčku na adventním věnci, jsem objasnit nedokázala.

S narozením syna se toho zase tak moc nezměnilo, jen jsem na uklízení hledala okénka ve chvílích, kdy spal, stres přetrvával. Nic na tom nezměnil ani povznášející fakt, že se definitivně uzavřela éra návštěv tchyně.

Loni jsem si řekla, že už to stačilo. Rozhodla jsem se, že vlastně všechno stíhám, že mě nic nerozhodí a že i manžela dokážu přesvědčit i k dalším aktivitám. Překvapivě to šlo, k dokonalosti leccos chybělo, ale míra spokojenosti narostla. Podařilo se mi umýt okna, vyprat záclony, vyčistit všechny rohy, na které dříve nezbýval čas. S cukrovím mi „pomohl“ syn, kterého vykrajování velmi bavilo. Skoro stejně jako roznášení mouky po všech místnostech, otírání upatlaných rukou do mého oblečení a prohrabování vlasů všech členů rodiny prsty s těstem. Manžel pomáhal více než jiné roky. I večeře byla z velké části na mně, stihla jsem připravit tři druhy pokrmů (pro dítě, pro tchána i pro sebe) a až na drobnou nepříjemnou příhodu u stolu (to když manžel a tchán odmítli sedět s námi, kteří jíme rybí polévku, u stolu, když ji sami nejedí) vše dopadlo velice příjemně. Podařilo se mi dokonce pořídit vhodný dárek k Vánocům pro tchána, jehož nároky je jinak velice těžké uspokojit. O nadšení syna z Ježíška snad ani není třeba psát.

Letos to vše dovedu k dokonalosti. Okna tentokrát vynechám, ať si o tom myslí, kdo chce co chce. S důkladnějším úklidem jsem začala jeden čtvrtek dopoledne, tedy v den, kdy nejsem v práci a kdy je syn ve školce. Přiznávám, že bylo docela těžké najít čtvrtek, kdy není nejmladší člen rodiny zrovna nemocný, ale podařilo se. V pátek byl čas připravit těsto na cukroví, v sobotu mi i přes nemoc aspoň trošku mohl pomoci s válením a vykrajováním. Míra pomoci tentokrát potěšila jak jeho (díky náročnosti práce s vlastním válečkem), tak mně (díky tomu, že nebyla tak intenzivní jako v minulém roce). Kvalita cukroví potěšila jistě většinu rodiny, ale na základě předchozích zkušeností jsem našla dokonalý úkryt, ze kterého vynáším tajně jen takové množství cukroví, aby zbylo i na svátky. Sirky na zapálení svíček na adventním věnci jsem pořídila s předstihem. Tentokrát mě čeká příprava jen dvou druhů ryb, což mi usnadní průběh Štědrého dne, a z manžela jsem postupně vytáhla slib pomoci s více povinnostmi než loni.

Věřím, že náladu nám nezkazí ani nemoci, které se o nás všechny pokoušejí, a že nám umožní i výlet na vánoční trhy do Regensburgu, který jsme zatím odložili. Dokonce mě ani nepálí fakt, že jsem ještě nevymyslela komplet dárky, nějak to dopadne. Minimálně dítko bude spokojené, že Ježíšek splnil přání z dopisu. Doufám, že budou mít radost i ti, kterým se dostane pomoc v rámci dárku, pořízeného pro členy naší rodiny – certifikát skutečného dárku (www.skutecnydarek.cz). Šťastné a veselé Vánoce.

   


Komentáře

top