Výsledky vyhledávání v sekci: Zdraví
  • Cvičení pro udržení zdraví

    Proč cvičit?Cvičení je důležité pro udržení tělesného i duševního zdraví. Cvičit můžeme mnoha způsoby od nenáročného joggingu až po aktivní a energeticky náročný trénink, ale v každém případě bychom měli cvičit pravidelně.Myslíte si, že cvičíte dostatečně? Většina dětí běžně netrpí nedostatkem pohybu, protože si hrají a dělají nejrůznější sporty. Dětské hry, to je často právě běhání, skákání a nejrůznější tělesné aktivity. Problém se tak týká zejména dospělých. Většina z nich nemá dostatek pohybu. Do práce i z práce jezdí auty, autobusy či jinými dopravními prostředky a většinu dne pak prosedí za pracovními stoly. Večer zapadnou do pohodlného křesla a lenoší před televizí. Mnozí si ani neuvědomují, jak je to pro ně nebezpečné, ale bohužel je to tak.Na druhé straně zpravidla vědí, že cvičení je dobrá věc. Pomáhá udržovat tělo v dobré kondici, umožňuje relaxaci a schopnost vyrovnat se s duševním stresem. Rovněž působí proti nadváze (obezitě) a může nejenom prodloužit život, ale může především prodloužit aktivní život. Ten se pak stává radostí a ne protrpěným břemenem.Lidské tělo se od počáteční podoby s lidoopy v předcházejících pěti milionech let pochopitelně vyvíjelo. V prehistorické době žili lidé uprostřed divoké přírody. Museli lovit zvířata, sbírat plody, ovoce, vyhledávat si potravu. Museli se také umět ochránit před lvy a vlky, pro které se mohli stát kořistí. Jako úkryt lidem sloužili pouze jeskyně a primitivní chatrče. Člověk musel být tehdy v dobré kondici, silný a zdravý, protože jen tak mohl přežít.Méně aktivní životV posledních pár tisíciletích, ale zejména v posledních pár stoletích se život v mnohých částech světa stal nesouměřitelně snadnějším a lehčím. Obecně řečeno, lidé dneska žijí v pohodlných domech, mají teplé oblečení a slouží jim řada přístrojů, které za ně vykonávají těžkou práci (například pračky na prádlo).Naše myšlení se s těmito rychlými změnami víceméně vyrovnalo (ostatně jsme si to sami vymysleli). Pravda, někdy trpíme duševními stresy, kdy jsme pod příliš velkým tlakem a cítíme, že jsme jakoby ničeho nedosáhli, že toho ještě musíme hodně udělat a máme tak málo času. Ale právě v takovém duševním stresu nám může hodně pomoci fyzické cvičení. Odvede naši mysl od problému a zaměstná ji něčím jiným, třeba tím, že si uvědomujeme svoje tělo, zlepšujeme své fyzické dovednosti a schopnosti a v neposlední řadě si odpočineme a vneseme si do každodenního života další zážitky a hodnoty.Na rozdíl od mysli se fyzická stránka těla vyvíjí velice pomalu. Naše tělo je pořád ještě uzpůsobeno životu v divoké přírodě, je připraveno běhat, lovit a unikat. Jenže v dnešním světě vyspělé techniky mu neposkytujeme dostatek příležitosti, aby dělalo alespoň podobné aktivity.Stejně jako u jiných živočichů i pro člověka platí, že pokud vede život, k němuž není jeho tělo uzpůsobeno, musí se zákonitě dostavit problémy. K nim patří obezita, ztuhlé a bolavé klouby, ochablé svaly, slabé srdce, nevýkonné plíce, neprůchodné a ucpané cévy a v neposlední řadě kratší a mnohem méně spokojený život. Naštěstí vhodně zvolené cvičení může všechny tyto civilizační neduhy napravit. Někdy se takovému cvičení také říká relaxační.Sedavý způsob životaPřes veškerý spěch a stres si lidé dokázali zařídit život tak, aby měli stále více volného času. Ve společnosti s převahou konzumních televizních diváků a uživatelů počítačů dávají mnozí přednost před fyzickou činností či sportováním tomu posadit se před televizi a sledovat sportovní přenos. To může být jednou z příčin bludného kruhu, ve kterém nedostatek cvičení vede ke snížení výkonnosti, což zpětně způsobuje nedostatek touhy po cvičení či udržování se v kondici. Tato tendence se dá překonat právě některým z mnoha druhů pravidelných cvičení.Cvičební programyPravděpodobně existuje tolik cvičebních programů, kolik je lidí toužících se těmto cvičením věnovat. Typ cvičení se bude zřejmě lišit podle věku účastníků, množství času, zařízení i ceny, ale také podle každého jednotlivého cvičence. Někteří lidé chtějí cvičit sami, zatímco jiným vyhovuje cvičení skupinové. Někteří chtějí i soutěžit, jiní jsou spokojeni, když soutěžit nemusí. Takže při rozhodování a výběru vhodného cvičení pro udržování kondice se zamysleme sami nad sebou, nad svým životním stylem a potřebami.Když provozujeme náročný sport, je třeba zabránit dehydrataci těla. Cyklisté si s sebou vozí vodu, aby doplnili stav tekutin v těle, a pijí i během jízdy.Pro někoho může být uspokojující formou cvičení třeba pravidelný běh do práce, plavání v čase oběda, večerní tenis či víkendová projížďka na kole. I tyto aktivity by se měly stát součástí našeho pravidelného týdenního režimu spíš než příležitostnými aktivitami. Po pravdě řečeno, cvičení nemusí být jenom oficiální událostí jako takovou, při které musíme mít speciální oblečení a vybavení. Rychlá svěží chůze a lehký běh pro začátek zcela postačí.Kondiční a soutěživá cvičeníCvičení dělíme v podstatě na dva základní typy: na sport a hry a na činnosti, kterými se udržujeme v kondici. Každý typ má pro toho, kdo ho provozuje, svoje výhody a nevýhody.Právě pro sporty je charakteristická soutěživost. Ta může vyprovokovat některé lidi k vyššímu úsilí a k dosažení vrcholného výkonu, protože se snaží překonat druhé nebo zvítězit nad časem či jenom zlepšit své předcházející výkony.Sportovní činnostiNěkteré sporty jsou kolektivní, například fotbal, kriket, ragby, basketbal nebo volejbal. Tyto kolektivní sporty vyžadují spolupráci a vzájemné spoléhání se na sebe navzájem, což mnohé lidi uspokojuje. Stávají se tak nedělitelnou součástí aktivit uvnitř jisté společenské skupiny.Přespolní běh nebo jogging vám umožní poznávat krajinu a zároveň si zlepšovat fyzickou kondici. Někteří lidé považují běhání ve skupině za společenskou činnost, která však vyžaduje přizpůsobení se tempu a kroku ostatních, zatímco jiní dávají přednost svému vlastnímu tempu. Komu se nechce ven, může provozovat i běh na místě, který pomáhá udržovat celé tělo v dobrém stavu a je jednoduchým způsobem cvičení, které můžeme dělat kdykoliv a kdekoliv.Individuální sporty dělá každý sám, ale někdy mívá protihráče či soutěží s časem. Sem patří sporty jako tenis, squash, badminton, golf, lehká atletika či plavání. Tyto sporty vyhledávají především lidé, kteří sice chtějí soutěžit, ale raději se spoléhají sami na sebe než na spolupráci s jinými.Samozřejmě všechny druhy sportů se dají pěstovat na různých úrovních. Nicméně některé sporty, pokud chceme získat dobrou úroveň fyzické kondice a pevné zdraví, vyžadují více času a více vynaloženého úsilí.Například soutěžní squash, veslování nebo lední hokej vyžadují velké nasazení trvající od pár minut až třeba do půl hodiny. Tenis a badminton nejsou tak náročné na okamžité zatížení, ale zase trvají hodinu a více. Jogging si můžeme regulovat sami a můžeme ho provozovat kdykoliv a téměř kdekoliv. Sporty jako golf a kriket trvají sice dlouhé hodiny, někdy dokonce i dny, ale úroveň zatížení je přiměřeně rozložená a relativně nízká.Existuje velké množství sportů a záleží jen na člověku, který je chce dělat, kolik času má pro tuto aktivitu k dispozici. Velice zaneprázdněný člověk v dobré fyzické kondici bude asi preferovat squash. Naopak ten, kdo má více času a není práv na vrcholu svých fyzických sil, dá zřejmě přednost golfu nebo kuželkám.Cvičení pro udržení kondiceTypická hodina kondičního cvičení v místní tělocvičně či sportovní hale nebo někde u plaveckého bazénu je dalším způsobem, jak si zacvičit a udržet se v dobré a potřebné fyzické kondici. Někdy nám tyto činnosti mohou připadat poněkud jednotvárné až nudné a zdánlivě nevyžadující ani žádné zvláštní dovednosti. Ale dají se zpestřit třeba sladěním pohybu s hudbou nebo zaváděním nových prvků.Stejného účinku dosáhneme, když budeme střídat nářadí jako třeba míče, činky apod., a jejichž pomocí zlepšíme koordinaci našich pohybů a dovedností. Fitcentra a tělocvičny nabízejí další obměny, jako jsou ribstole, žíněnky statické či dynamické cvičební přístroje apod. Někdy je možné nabídnout účastníkům spolupráci s odborníky v nových oblastech, jako třeba moderní tanec, nebo spinning. Nové formy mohou být přitažlivé a prospěšné.Izotonické a izometrické cvičeníMnozí lidé souhlasí s tím, že cvičení ve skupině má svoje psychologické výhody, protože se k cvičení ještě přidává jistý prvek společenské aktivity. Jestliže cvičíme doma sami, máme tendenci to po čase vzdát. Ale u všech typů cvičení je důležité, aby účastník věděl, jak jím provozovaná aktivita prospívá tělu a jaký mu přináší užitek.Cvičení se také kromě jiného dělí na izotonická a izometrická. Izotonická cvičení (při zachování stejného napětí) jsou ta, při nichž se svaly v plném rozsahu napínají a uvolňují. Tento typ cvičení se využívá pro rozvoj určitých skupin svalů a pro zvýšení pohyblivosti kloubů, k protažení vazů a zlepšení krevního oběhu. Například kliky posilují svaly na pažích a ramenech a procvičují loketní a ramenní klouby. Zvýšená potřeba kyslíku posiluje a zlepšuje kapacitu plic a srdce. Kmitání z lehu na zádech ke skrčeným kolenům je prospěšné pro zádové a břišní svaly a pro pohyblivost páteře.Izometrická cvičení (se zachováním stejné délky) jsou ta, při nichž svaly působí proti nějaké překážce, aniž by se prodlužovaly na délku. Příkladem může být tlak proti zdi nebo držení paží v upažení a ve výdrži. Těmito cviky zvyšujeme sílu paží, ramen, posilujeme prsní svaly a nohy.AerobicAerobic je odborný termín, který znamená „za přítomnosti volného kyslíku“ nebo zjednodušeně řečeno „s kyslíkem“. Tento termín se stal synonymem pro celou řadu cvičení.Sval dokáže udělat jisté množství práce anaerobně, tj. aniž by potřeboval kyslík. Ale pokud pracuje ještě víc a déle, potřebuje další kyslík pro mnohem účinnější aerobní (kyslík vyžadující) biochemické pochody. Zvýšený přísun kyslíku zajišťují plíce a tělo pak může pracovat více a rychleji. Kyslík je krví rozváděn po těle za pomoci srdce, které rovněž musí pracovat intenzivněji.Aerobní cvičení prospívá celému tělu: napíná a posiluje svaly a všechny části těla, které jsou procvičovány. Zvyšuje se výkonnost plic a prsních svalů podílejících se na dýchání. Zvyšuje výkonnost a kapacitu srdce, které je samo o sobě vlastně svalem, takže si samo žádá další dodávky kyslíku.Veškerá tato zvýšená aktivita je užitečná pro celé tělo – za předpokladu, že to nepřeháníme, protože některá cvičení mohou být přece jenom trochu riskantní.Nebezpečí a rizikoSport a cvičení jsou ve své podstatě velmi prospěšné, ale mohou také znamenat zvýšení nebezpečí zranění nebo nehody.Výše rizika je jednou z otázek, kterou musí člověk zvážit, rozhoduje-li se o vhodném typu cvičení. Závěsné létání nebo lezení na skály zřejmě nebude vhodné pro každého. Ale i tady, jako ostatně všude, můžeme riziko snížit třemi životně důležitými faktory: správným vybavením, důkladným výcvikem a kvalifikovanou instruktáží v průběhu cvičení.Ale ať cvičíme na jakékoliv úrovni, všeobecně platí, že téměř všechny druhy cvičení by měly začínat zahřívacími cviky, abychom rozhýbali klouby a zahřáli svaly.Dobrý cvičitel nebo trenér vždycky zahájí trénink tím, že nechá svoje mužstvo řádně rozcvičit a teprve potom začne s plným tréninkovým programem. V opačném případě by vystavoval těla svých svěřenců riziku zranění, jako jsou natažené svaly, výrony, natržené vazy a šlachy nebo mnohem vážnější případy, jako jsou srdeční potíže.Ukazatelé tělesné kondicePro lidi, kteří dlouho necvičili nebo kteří jsou ve špatné fyzické kondici, je nevyhnutelně důležité, aby byli opatrní, zejména když začínají s nějakým novým druhem cvičení. Měli by se například poradit se svým lékařem a požádat ho o radu, možná by si měli nechat udělat základní vyšetření a teprve potom začít pomalu, postupně a nenásilně pěstovat kondici.Dobrým ukazatelem pro stanovení běžné kondice a toho, jak se tělo vyrovnává se zátěží, je tepová frekvence. Když je tělo v klidu, tepová frekvence (srdeční rytmus) je asi 60-80 tepů za minutu. Všeobecně řečeno, čím nižší je tepová frekvence, tím lépe.Při cvičení se může tepová frekvence zvýšit na více než 150 tepů za minutu. Dobrým ukazatelem kondice je doba, za kterou se tepová frekvence po cvičení vrátí do klidového stavu. Této době se říká doba tepového ustálení a obvykle se zjišťuje tak, že se změří puls okamžitě po skončení cvičení a potom znovu po 90 sekundách. Rozdíl se vypočítá v procentech.Jestliže například maximální tepová frekvence je 160 tepů za minutu okamžitě po skončení cvičení a po 90 sekundách klesne na 120 tepů, potom je doba tepového ustálení rozdíl mezi oběma čísly dělení maximální tepovou frekvencí (40 děleno 160), což se rovná jedné čtvrtině čili dvaceti pěti procentům.Člověk s takovýmto indexem je v poměrně dobré kondici a může začít s umírněným cvičebním programem beze strachu, že by mu cvičení způsobilo vážnější problémy. Index v rozpětí 15 – 20 procent a méně nasvědčuje tomu, že jde o člověka, který by měl postupovat při cvičení s maximální obezřetností.

    29.leden 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Cestování
  • O drogách

    A tak je důležité znát fakta a dle nich se zařídit. Drogy sice pomohli k výborným literárním dílům, ale napsali je víjmeční lidé, ne drogy. A pokud někdo chce svojí konzumaci drog omlouvat, je na nejlepší cestě k závislosti. Já osobně přiznávám, že najdu příležitost pro střídmé konzumaci alkoholu nebo marihuany, ale základní prevencí je že droga je výjmečné zpestření výjmečného dnu. Ale většina dnů v roce je úplně tuctových a obyčejných a tam stačí náše základní droga - endorfin. Droga může pomoct k rozšíření osobních zkušeností, rozvoje osobnosti, intelektu. Ale základem je vždy pravidlo, že droga je lichvář, na začátku dá HEZKÉ a pak si začne všechno brát až nezbyde nic než dno. Můžeš zkusit se vydat cestou Bukowskiho, Learyho nebo dalších bídníků, ale nakonec stejně zkončích jako tuckový feťák po kterym neštěkne ani pes a na konec ani nikdo nepostřehne, že už tu nejsi.Anarchismus říká: máš právo bezmezné svobody dělat si co chceš, dokud neporušíš právo druhého. V tom je vše, fetovat můžeš, ale nekraď, nepodváděj, nikoho nemlaď a teď malý výpočet, v průměru závislí potřebuje každý den na drogu třeba 1000,- a kdo zaměstná feťáka ?? Tak jak pak je fetování jen moje vlastní věc? Když je člověk sjetej nebo závislej, vždycky najde omluvu, ale velmi těžko najde řešení cílu bejt zase člověkem, aby ho dosáhl. A hlavně psychická závislost se nikdy nevyléčí, ta chuť je tam nadosmrti, jen s ní dokázat žít.Tady je křižovatka - brát, nebrát, nic mezi tim neexistuje a na začátku jsme si všichni co jsem poznal v pěti neúspěšných léčbách, že já to budu mít pod kontrolou. Věřím, že u marihuany to jde, věřím že to jde i u alkoholu i když je to těžší, nevěřím, že to jde u heroinu, kokainu nebo perníku. Jakmile se s takovou drogou člověk sváže, tak se vydal cestou zatracení. Možná příjde za rok, za dva, za tři, prostě až si jednou řekneš o v tejdnu dneska piko pro zkoušku je v pohodě, dneska je mi blbě, tak jen vyjmečně trocha ejče. A pak už ztrácí výkend svou výjmečnost, protože už to je i v tejdnu a pak už to je rychlý, aby to nejen bylo každej den, ale aby to bylo součástí dne. Právo rozhodnout se má každý, jen povinností společnosti je dát pravdivé a objektivní informace těm, kteří před tím rozhodnutím stojí.

    29.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Děti
  • Přednáška prof. Dowlinga - prenatální vývoj, těhotenství

     To je velmi důležité pro pochopení těchto malých dětí – vidím tu teď v sále mnoho malých dětí – chceme-li pochopit, co potřebují, musíme také vědět, co znamená druhý porod. Zde máme znázorněny ty čtyři fáze, od početí, tam je genetika velmi důležitá. A pak je fáze I., těhotenství. A zde je velmi důležité, jestli je matka zdravá nebo nemocná, jestli žije ve stresu nebo je šťastná, to vše ovlivňuje vývoj dítěte. A pak přichází první porod, včetně odstřižení od placenty. A pak je třetí fáze, kdy má dítě mít úzkou vazbu na matku díky kojení. A nakonec je druhý porod, to je čtvrtá fáze, a ta by normálně měla proběhnout cca do tří let věku dítěte (před mateřskou školou). To je tehdy, kdy zdravé dítě přestává být závislé na matce. Už by nemělo plakat ve dveřích školky, že maminka odchází. Ale ze své praxe vím, že existují i dospělí, kteří ještě neprodělali fázi druhého porodu. Ti jsou i v dospělosti pořád závislí na své matce.  V Itálii existuje vládní výbor, protože mají problém s dospělými muži, kteří jsou stále závislí na své matce, říká se jim „mammonis“. V Německu máme podobný problém, říkáme takovým „maminčini synáčci“. Ze své praxe i z výzkumu vím, že psychicky nemocní lidí, kteří jsou buď hospitalizovaní na psychiatrii nebo jsou ve věznicích, jsou lidé, kteří zažili trauma v jednom z těch čtyř období nebo i ve všech čtyřech. Například matka zneužívala alkohol nebo drogy v těhotenství, potom následoval porod pomocí kleští nebo vakuumextrakce, a pak dítě nemělo dobrý vztah s matkou – nebylo kojeno, protože přišlo do ústavu. A čtvrtá fáze také nebyla dobrá a neproběhla, protože dítě bylo předáváno z jednoho ústavu do druhého, z jedné pěstounské rodiny do druhé, až do puberty, a pak už se nestalo sociálně přizpůsobivým. Lidé, kteří se někdy dostanou na psychiatrii a někdy mají problémy s policií, ale mají základní pracovní schopnosti, u těch se dá prokázat poškození třech fází. Podle mé zkušenosti normální lidé, kteří nejsou vždy šťastni a nejsou zdraví, jsme vlastně my. Ti zažili trauma ve dvou z těchto fází. A pro každého lékaře je velmi důležité vědět, zda byl jeho pacient v některé z těchto fází zraněn – nebo zda byl v této rané fázi zcela šťastný. Já tu nejsem proto, že jsem dělal velký vědecký výzkum. Já jsem sice jsem výzkum dělal, ale musel jsem se sám s těmito skutečnostmi vypořádat. Já sám jsem přežil pokus o provedení potratu ve 12. týdnu těhotenství. Také jsem měl velmi obtížný porod. A v této fázi po porodu se můj otec dostal do nemocnice a matka brzy otěhotněla a čekala mladšího bratra. Matka měla velmi těžké existenční problémy. A pak jsem se dostal do nemocnice, kde jsem byl operován bez narkózy. Takže i tato fáze u mě nebyla dobrá. Proto vám chci ukázat, jak je důležité to všechno u každého člověka znát, abyste mu mohli cílenou terapií pomoci.  Příklad: Mám pacientku po autonehodě. Její manžel a dva synové byli velmi těžce zraněni. Měli zlomené ruce a nohy. Ona sama utrpěla jen velký náraz. Její manžel a oba synové se velmi rychle uzdravili a vrátili se z nemocnice domů. Ale matka zůstala velmi dlouho postižená následkem posttraumatické zátěže, měla poruchy spánku, jídla apod. A pak přišla ke mně na terapii a jako důvod uvedla autonehodu. Mluvili jsme o té nehodě hodně, ale její potíže se velmi zhoršovaly. Potom dostala strašnou migrénu, bolesti zad, potíže s dechem, a její manžel začal o terapii pochybovat. Zavolal mi a stěžoval si: Pane Dowlingu, co s mou ženou děláte, vždyť je na tom stále hůř? Já jsem vycítil, že všechny potíže té ženy měly jinou příčinu, autonehoda byla jen spouštěcím faktorem. Začal jsem s uvolňovacími cviky a hypnózou a ona začala mít sny, že oba její synové zemřeli při porodu. Ale já jsem věděl, že obě děti se narodily zdravě a spontánně. Ale její sny byly hrůzostrašné, o tom, jak její děti zemřely při porodu. Požádal jsem ji, aby se zeptala své matky, jak se narodila ona sama. Paní sebejistě odpověděla, že to jistě nebude s jejími problémy souviset. Ale přesto šla za svou matkou a vyptala se na okolnosti svého porodu. A matka jí vyprávěla, že její porod byl dramatický, velmi těžký, pomocí kleští. Nejsem detektiv, ale toto spojení mezi autonehodou a jejím vlastním porodem bylo příčinou. Když jsem na to zaměřil terapii, byly potíže během šesti týdnů pryč.  Mnoho pacientů v  dnešní Evropě má symptomy jako migrény, poruchy srdeční frekvence, poruchy dýchání a angíny, bolesti zad, a v mnoha zemích se provádějí náročné diagnózy pomocí CT a jiných moderních metod, ale možná po roce marného vyšetřování prohlásí leckterý lékař: Lituji, ale vaše problémy budou psychosomatického původu. Ani s nejlepšími diagnostickými metodami nejsme schopni najít organickou příčinu poruch. Pacienti přicházejí s obrovskými složkami s dokumentací, která jistě stála velké peníze. Ale příčina potíží není ve tkáních, ale v jejich vnitřní psychice. Uvedu příklad z oblasti výzkumu rakoviny. V Heidelbergu v Německu máme Německý ústav pro výzkum rakoviny, kde dělají velkou práci v genetickém výzkumu, hledají příčiny rakoviny a snaží se přijít na to, proč někdo může dostat rakovinu. A přirozeně nacházíme i genetické příčiny, ale ty nejsou schopny dostatečně odůvodnit, proč určití lidé dostanou rakovinu. A teď jsme poznali, že lidé, kteří mají rakovinu, prožili nevyřešený rozchod zhruba rok předtím, než nádor vznikl, asi 80% onkologických pacientů prožilo nějaký bolestný rozchod. Až do doby před třemi lety se nikdo onkologických pacientů neptal, jestli neprožili nějaké těžké trauma v oblasti svých vztahů. A my teď víme, že důležitou příčinou onemocnění rakovinou může být psychické zahořknutí. Víme teď, že mnoho pacientů trpí tzv. posttraumatickým zahořknutím. Je to stav deprese, zahořknutí v důsledku traumatu. V angličtině se to nazývá Post-traumatic embitterment disorder(PTED). Pojem PTED už je užíván jako mezinárodní psychiatrický termín a najdete jej i na internetu. Tento nový výzkum ukazuje, že pacienti trpící tímto syndromem daleko častěji podléhají rakovině. V bývalé NDR máme velmi mnoho případů této diagnózy PTED a pacienti jsou léčeni např. v univerzitní nemocnici Charité v Berlíně. Mnoho starších lidí z bývalé NDR trpících tímto syndromem pociťovalo revoluci jako podvod. Prováděl jsem vlastní výzkum ve východoněmeckém městě Chemnitz (za komunismu Karl-Marx-Stadt) a v Lipsku a ten ukazuje, že lidi nejvíce trpící tímto syndromem prožili velmi těžké psychické zranění v prvních fázích života od početí do předškolního věku. Dříve než my dojdeme psychické újmy, uděláme si přestávku. Mám otázku: Kolik je tu v sále porodních asistentek? Kolik je tu lékařů – gynekologů, kolik zdravotních sester nebo dětských sester? Chtěl bych teď svůj výklad orientovat na porodní asistentky a sice na to, jak je možno při porodu postupovat, aby činnost asistentky byla skutečnou pomocí. Chtěl bych vám ukázat, jak působí stres na dítě v děloze a jak to souvisí s porodem. Všechny studie ukazují, že je třeba, aby se těhotná cítila uvolněná, jako na dovolené. Když je rodina těhotné v pořádku, všichni jsou šťastni a těší se na dítě, je to nejlepším předpokladem zdravého dítěte. Toto dítě jsem fotografoval, když bylo na světě ani ne 10 minut. Vidíte, jak je šťastné, sebevědomé, byl to krásný porod, který oba, matka i dítě, prožili jako velkou radostnou událost. Takové dítě má velké pozitivní šance pro budoucnost. Zde je jiný porod téhož dne, byl ale těžký, trval velmi dlouho. Ale ani zde jsme neintervenovali, čekali jsme trpělivě. I toto dítě přišlo na svět spontánně. Nešlo to tak dobře, jako u prvního dítěte, ale bylo to pořád lepší, než použít násilné metody pro urychlení porodu. Naučil jsem se od Michela Odenta mít hodně trpělivost při porodu. Před čtyřmi týdny jsme měli během dvou dnů sedm porodů v porodnici v Chemnitz. To mělo souvislost s mistrovstvím světa. V Německu teď přibývá hodně dětí. A z těchto sedmi žen ta, která přišla první, porodila jako poslední ze všech. Neměla to jednoduché. V nemocnici by jistě na ni naléhali a pospíchali by, asi by použili císařský řez. Když je ale dost klidu a trpělivosti, když nejsou žádné komplikace, je i tak možno porodit spontánně a šťastně bez medicínské intervence.  Toto je domácí porod v Anglii, kde to není až tak časté. Dnes je nejvíce domácích porodů v Holandsku. I když se tomu nechce věřit, domácí porody jsou statisticky velmi bezpečné. Když má žena správnou pomoc, správné informace a správnou důvěru, pak je domácí porod to nejlepší. Moje děti se doma narodit nemohly, jsem šťastný, že existují nemocnice. Ale domácí porod je důležitou tradicí, kterou je nutné podporovat. A také kojení. To je moc důležité, ta vazba. Tohle děťátko je staré 12 hodin a vazba je pro něj důležitá. Tohle je to samé dítě v devíti měsících, stále je šťastné a spokojené. A pak nastane druhý porod a to dítě se uvolní. Toto je obrázek šťastného dítěte, které jde do světa s velkou radostí a samo maminku opouští. Jak jsem říkal už předtím, celá doba až do této fáze je velmi důležitá. Toto spojení pomocí placenty a pupeční šňůry ovlivňuje zdraví člověka. Víme, že všechny neuropeptiny a neurotransmitery procházejí placentou od matky k dítěti. Takže dítě prožívá a vnímá vše, co cítí matka. Pokud je matka šťastná, pak je i dítě šťastné. Působí na ně ty stejné hormony. Jaký stres způsobuje problémy v těhotenství? Dost často to způsobuje otec dítěte, nebo partner či přítel, ale také velmi často je to babička, matka budoucí matky, kdo působí stres, pak otec budoucí matky, tedy dědeček, říkám to teď v pořadí, jak se to vyskytuje. Dále zde působí také tchýně a tchán. Hlavní stres je tedy daný vztahy v rodině. A podle studií je tento stres spojen s komplikacemi během porodu, jako vakuumextrakce, kleště, císařský řez s narkózou nebo epidurální anestezií, také s předčasnými porody i s intenzivní péčí. Ukazuji tyhle obrázky, i když jsou smutné, protože i tímto způsobem přicházejí na svět děti. Ne každá vakuumextrakce však dopadá takovým způsobem. Tady je vidět dítě 24 hodin po porodu, porodní nádor. Nikdo mi nevymluví, že toto není těžká životní zkušenost, poranění. Je pravda, že ne každý člověk potom trpí bolestmi hlavy, ale mnoho lidí, kteří mají migrénu a bolesti v oblasti spodiny lebeční, má za sebou porod vakuumextrakcí nebo kleštěmi. Tento způsob porodu může mít dlouhodobé následky. Cílem mé práce je zabránit co možná nejvíce tomuto způsobu vedení porodu.  Tento chlapec má pět let a tady vidíte, jak je jeho lebka poznamenána následky porodu. Můžete se podívat kolem sebe tady v sále a podle obličeje budete schopni přibližně odhadnout, jakým způsobem kdo z vás přišel na svět. Zde přítomní lidé, kteří mají velmi symetrický obličej, přišli na svět rychlým porodem, císařským řezem nebo koncem pánevním. Císařský řez je komplikace pro dítě. Některým dětem, jako třeba i mým, se tak dá zachránit život, ale na úkor něčeho jiného. Mám v péči mnoho dětí, které mají psychické poruchy jako úzkostný strach, noční můry, a lze to odvodit jako následky císařského řezu. Tady vidíte dítě, které se mohlo narodit normálně spontánně, ale použití násilí mu neprospělo. Také narkotika, zde vidíte relativně předčasně narozené dítě plné narkotizačních prostředků. Toto dítě muselo být brzy resuscitováno pomocí kyslíku, a to je úplně jiný zážitek než krásný a radostný porod, který jsme viděli předtím. Mnoho lidí, kteří trpí velkým strachem, zažilo něco podobného. Také se mohou projevit zážitky nedonošených dětí, které strávili nějakou dobu v inkubátoru. Například minulý týden bylo propuštěno do domácí péče děťátko, které se narodilo jako první v historii ve 22. týdnu těhotenství (v USA). To je úplně jiný začátek života, než když se může dítě narodit spontánně po devíti měsících těhotenství.  Teď vám chci ukázat, jak dítě prožívá stres v děloze. Stres v děloze ovlivňuje zásobování dítěte placentou. A zde si musíme říci něco nového o placentě. Teprve teď začínáme v Německu a v Anglii více zkoumat tento orgán, tohle je placenta čtyři měsíce po početí. Každý z nás má takový orgán, strom života. Tento strom života je součástí našeho těla, nepatří matce. Jak už víte, je velmi důležité, že pupeční šňůra má silnou centrální cévu a tato céva přináší okysličenou krev dítěti a pokračuje nahoru k játrům. A tyto dvě artérie, ty modré, odvádějí odkysličenou krev do placenty, aby se znovu okysličila. A velmi důležité přitom je, že ty dvě artérie jsou spojeny s dolními končetinami. Zde vidíme embryo 24 dní staré, tady je pupeční šňůra a tady začínají růst nohy. Asi 40. den začíná pučet nožka (naznačená) a kolem 60. dne se krevní oběh končetiny propojuje s krevním oběhem placenty. To je z anatomického hlediska velmi důležité. Možná to nevidíte moc dobře, ale artérie přicházejí zleva a zprava kolem genitálií dítěte, z oblasti třísel – tady to vidíte trochu lépe, tady je pupeční šňůra – a přesně zde je pupeční šňůra propojena s krevním oběhem dolní končetiny. To je důležitá informace. Tady je větší obrázek. Tady vidíte pupeční artérie, a tady je krevní oběh nohy. Proč je to důležité? Tady máme dítě těsně po porodu. Ještě nemá oddělenou pupeční šňůru. Ale podívejte se na nohy, to děvčátko má velké napětí v bederní oblasti, protože krevní oběh k placentě velmi souvisí s touto oblastí. Tady je další miminko porozené císařským řezem. Mohli byste si myslet, že tohle dítě nemá problém, protože nepláče, ale ono je v hlubokém šoku. Hodně lidí si myslí, že poporodní trauma je záležitostí hlavy, poranění lebky, ale většina lidí, kteří prožili poporodní trauma, zažili pánevní šok. Co je to šok pánve, pánevních svalů? Co si pod tím máme představit? Pokusím se vám to vysvětlit. Krev přichází z placenty, jde do pupečníku, stoupá nahoru k játrům a až k mozku. A krev, která se vrací do placenty, přichází z třísel. Pupečníkové artérie přecházejí do pupečníku a krev jimi proudí zpět do placenty. Tyto dvě části těla jsou velmi úzce spojeny s krevním oběhem placenty. Zde můžeme porozumět tomu, jak vzniká kýla u novorozenců nebo problémy s kyčlemi, např. dysplazie, vidíme, že za to může napětí v pánvi. Tento sval se nazývá musculus psoas a pokud dítě tento sval napne, rozevře pánev. Zkusím to vysvětlit: má-li dítě placentární insuficienci (nedostatečné zásobování prostřednictvím placenty, tj. dítě nedostává dostatek kyslíku z placenty), musí toto dítě zvýšit svou srdeční činnost, až na více než 140 úderů za minutu. A tato zvýšená srdeční činnost (tachykardie) umožní, aby dítě v děloze nedostatečnost placenty přežilo. Dítě tedy své matce začne pomáhat. Mnoho dětí v děloze musí pracovat, aby přežily. Pomocí ultrazvuku můžeme pozorovat, že když dítě zvýší svou srdeční činnost, napíná sval psoas, aby obě tyto části těla rozevřelo. Aby co nejvíce usnadnilo průtok krve krevním oběhem k placentě. Je vám tento mechanismus jasný?  Řeknu vám příklad z doby mých studií medicíny. Tenkrát nebyl ultrazvuk a všechny pacientky jsme museli vyšetřovat pohmatem, rukou prohmatat břicho těhotné. Můj profesor mi řekl: Dowlingu, vyšetřete tuto paní. A já jsem tady dole nahmatal hlavu. Vyšetřoval jsem dál a najednou jsem nahmatal tady nahoře také něco velmi tvrdého. Pomyslil jsem si: dvojčata! Ale profesor řekl: Ne, ne, ještě jednou. Tak jsem vyšetřoval znovu to tvrdé místo nahoře a přišel jsem na to, že je to hodně pevně sevřený zadeček. Tato maminka kouřila. Kouření znamená okamžitý stres pro dítě. Jakmile si matka v těhotenství zakouří, dítě zvýší svou srdeční činnost, aby přežilo. Přitom napíná psoas, aby usnadnilo průtok krve krevním oběhem k placentě. Ukážu vám na svém vlastním těle, co je možné zjistit ultrazvukem. Dítě, jehož matka kouří, neleží v děloze uvolněné, ale leží takto. Napíná psoas, a na ultrazvuku vidíme prohnutý kříž, vidíme, že kolena jsou roztažena od sebe, zadeček je úplně tvrdý, velký sedací sval (m. gluteus maximus) je také úplně stažený, a tento mechanismus slouží tomu, aby dítě rozevřelo tato místa: pánev a třísla, aby se co nejvíce usnadnil průtok krve k placentě. Když miminko napne psoas, nemůže dojít k porodu. Protože aby mohl porod proběhnout, musí mít dítě nohy uvolněné. Kolik zde přítomných porodních asistentek vidělo porod pomocí vakuumextrakce, kdy lékař velikou silou táhne zvonem hlavičku ven? Když jsem viděl první porody pomocí vakuumextrakce, myslel jsem si, že to dítě bude obrovské, aspoň 4 kila. A po půl hodině tahání bylo porozené malé dítě, které mělo sotva dvě kila. Důvod tohoto velmi často pozorovaného jevu je ten, že když má matka stres nebo kouří, dítě zůstává malé, do dvou kilogramů, ale má velmi pevný zadeček, zvýšenou srdeční akci a kvůli napnutým svalům zůstává dítě zaklíněno v matčině těle. To je důvodem, že stres v těhotenství může vést k velmi těžkým porodům i u malých dětí.  Tady vidíme celý musculus psoas, a je vidět, že přesně v místě tříselného kanálu (canalis inguinalis) se dítě pokouší zde rozevírat své kyčle a tím dochází k napětí tohoto svalu. Mnoho lidí přišlo na svět s napnutým a zkráceným bederním svalem - musculus psoas, to vede k bolestem v kříži (prohnutý kříž), k potížím s kyčelními klouby a bohužel i k bolestivým porodům. Tady je vidět, že oblouk pánve je tady dole. Ale kdyby tento člověk – tato žena – byla těhotná, její dítě by jí sedělo tady vpředu. Každé dítě, které se má narodit, musí projít mezi oběma bederními svaly (m. psoas). Tyto bederní svaly jsou branou k pánevnímu dnu. Mnoho lékařů a porodních asistentek obvykle sleduje pánevní dno, aby zjistili, jak je porod daleko, ale to pánevní dno není zase až tak důležité. Daleko důležitější je stav obou těchto psoatických svalů. Uvedu příklad dvou posledních porodů, které jsem vedl: přišla malá žena s malým bříškem, která šla uvolněně: kladla nohy rovně. Měla krásný, téměř bezbolestný porod a dítě mělo porodní váhu 4200 g. Ve stejný den rodila velká žena, která při chůzi kladla nohy od sebe, a měla obrovské břicho. Měla prohnutá záda v kříži, velké bolesti v zádech a zdálo se, že dítě bude velmi velké a těžké. Porod byl velice bolestivý, dítě pořád zůstávalo vysoko. Porod trval 29 hodin a miminko vážilo jen 2100 g. Důvod? Měla napnuté psoasy, bolesti v kříži, prohnutá záda, protože bederní svaly svým stažením táhnou dopředu bederní páteř. Tyto svaly také vytáčejí kyčle směrem ven. Ukážu vám to: když napnu psoasy, nohy se mi rozevřou: ze způsobu chůze jakéhokoliv člověka tak mohu poznat stav jeho psoasů. To je důležitý moment pro porodní asistentky. Stačí si všimnout, jak maminka přichází na porodní sál: pokud klade nohy před sebe rovně bez napětí, lze očekávat jednoduchý porod bez bolestí. Pokud klade nohy rozevřeně, lze očekávat komplikace. Na bederních svalech totiž navíc sedí nervové pleteně bederní (plexus lumbalis). Když dítě prochází mezi bederními svaly, otírá se o tento nervový pletenec. Tím působí tu strašlivou bolest, kterou žena téměř nemůže vydržet. Porodní bolest tedy není způsobena tím, jak dítě tlačí na pánevní dno, ale jak se odírá o nervové pletence. Když chcete utišit bolesti při porodu, musíte co nejvíce uvolnit psoasy. Ve svých kursech učím porodní asistentky, jakým způsobem svaly co nejvíc uvolnit. V kurzech přípravy na porod nebo při zvládání krizových situací na porodním sále. Všechny informace, které zde uvádím, byly vědecky potvrzeny v této studii z Darmstadtu, proto chci, abyste opravdu pochopili, co tam píšeme. V rámci této studie jsme navštěvovali těhotné u nich doma. A u nich doma jsme měřili bazální srdeční frekvenci dítěte, bylo to vždy v 37. týdnu těhotenství. Zjistili jsme zřejmou souvislost: čím vyšší byla bazální srdeční frekvence, tím větší byly komplikace při porodu. Měřili jsme doma u maminek, protože v důsledku stresu z nemocničního prostředí může tlak krve i srdeční frekvence stoupnout maminkám i miminkům. Zdravé děti v děloze mívají frekvenci srdečního tepu kolem 120/min, pokud se měření provádí doma. U některých dětí stresovaných maminek jsme naměřili více než 140/min., u nich pak byly porodní komplikace, následovaly problémy s kojením, a ještě tři měsíce po porodu měly tyto děti zvýšenou srdeční frekvenci, jsou to děti s typickými poruchami spánku a častým pláčem (tzv. ukřičené děti). To vše je v korelaci se zvýšenou srdeční činností v těhotenství.Výzkum kojenců dokazuje, že bazální srdeční frekvence je v korelaci s temperamentem v raném dětství. Problematické děti mívají zvýšenou srdeční činnost. To platí i pro hyperaktivní děti: když dospějí do školního věku, neposedí, vrtí se. V Německu, v Anglii, v Rakousku výzkumem hyperaktivních dětí zjistili, že problémem není inteligence, ale právě  srdeční činnost. Každý člověk, který zažil bušení srdce, ví, že se v takové chvíli nemůže soustředit, zaskočí ho strach. Bušením srdce trpí mnoho dětí.Dalším z důvodů zvýšené srdeční činnosti je tokolýza. Víte, že když má žena předčasné bolesti, dostane léky na snížení děložního tonusu (tokolýza). Tato tokolýza ovlivňuje srdeční činnost matky i dítěte. Podle studií mnoho hyperaktivních dětí dostávalo v těhotenství nebo krátce před porodem tyto léky.Existuje mnoho studií o vlivu nikotinu v těhotenství. Pro dítě je jeho účinek velmi nebezpečný. O nikotinu víme tolik, že centralizuje náš krevní oběh. Když kouříme, dostává se (kromě jiného) více krve do mozku, ale končetiny jsou zásobeny krví méně, a také děloze se krve, a tedy i kyslíku, nedostává. Je již také dokázáno, že kouření vlastně působí jako antikoncepce. Pokud žena kouří, daleko obtížněji otěhotní. Podle studií musí až 30x častěji mít pohlavní styk s manželem, než otěhotní – příčinou je právě nedostatečné prokrvení podbřišku. Podobný mechanismus funguje u trávicího traktu - při kouření není dost prokrvena oblast trávicího traktu, takže neprobíhá správně trávení a člověk zůstává štíhlý. Je to stejný mechanismus jako u dělohy.  V Německu – nevím, jak je to u vás - dnes kouří až 40% žen ve věku 18 – 44 let, v Rakousku a ve Švýcarsku je to ještě horší. Tam kouří 50% žen mladších 20 let. V Německu je počato, nošeno po celé těhotenství, rodí se a vyrůstá 60% dětí v domácnosti, kde alespoň jeden její člen kouří. To je veliký problém. Důsledkem jsou předčasné porody, děti se rodí s nižší porodní váhou, nenarozené děti kouřících matek mají menší orgány (např. ledviny, slezinu, játra). U těhotných kuřaček je až 8x větší riziko náhlého úmrtí novorozenců. U dětí s porodní váhou pod 2500 g je až 16x větší riziko, že dítě do 9 měsíců zemře. Také je velmi důležité, jestli kouří otec dítěte,  protože i pasivní kouření škodí. I když otec kouří jen v práci nebo venku, ale pak si večer lehne vedle své ženy do postele, během spánku se z jeho kůže uvolňuje nikotin pod stejnou pokrývkou a dostane se tak k těhotné ženě a pak pupeční šňůrou až k dítěti, které pak nutně zvýší svou srdeční frekvenci. Pokud otec dítěte kouří, kde má tedy spát? Třeba v koupelně… Tady mám takový legrační obrázek. Pochází od jednoho lékaře z Anglie, kde v r. 1940 při výzkumu zjistili, že krevní oběh k placentě se odráží v horních i dolních končetinách. To znamená, že když dítě zvýší svou srdeční činnost a pumpuje tak hodně krve do placenty, pumpuje hodně i do rukou a nohou. Podobné je to i s léky: když žena bere Kontergan, cítí dítě toto nebezpečí u pupku a snaží se této krve co nejrychleji se zbavit (pumpuje ji zpět, do končetin, kde působí negativně). Tady vidíme ručičku asi 10-týdenního plodu, dítě mělo zvýšenou srdeční činnost. Vidíme, že má nateklé prsty. Embryologové si dříve mysleli, že je to normální vývoj prstů, dnes víme, že je to patologický jev, dítě je ve stresu. To má vliv na ony pozorované otoky prstů, a v dospělosti na průběh daktyloskopických rýh na prstu. Pokud je dítě uvolněné, s tepem 120/min., má nakonec otisky ve tvaru volných vln, u dětí s tepem nad 130/min. začínají prsty otékat a rýhy otisku prstu jsou změněné do smyček, smyčka směřuje ven. Pokud má maminka velký stres, musí dítě hodně pracovat a bojovat o přežití, nastává zrychlený srdeční tep nad 140/min a prsty jsou hodně oteklé. Stres má za následek kruhy v otisku. Tyto kruhy v otisku na prstech už zůstanou navždy, to jsou stresové děti. Můžeme se podívat na ruce, Každý může na vlastní ruce vidět, jak moc muselo jeho srdce pracovat v prvních 15 týdnech života. To je objev profesora Nathanielsze: ukazuji to všem svým pacientům. Tyto zážitky v děloze ovlivňují zdravotní stav srdce. Hyperaktivní děti mají kruhové útvary v otiscích prstů – je to dáno jejich zvýšenou srdeční frekvencí.  Teď to vše shrneme: účinky nikotinu i všechny druhy stresu působí i na dítě. Když musí matka moc pracovat, když má psychický stres, je ovlivněno i dítě. Po porodu je dítě přehnaně závislé na matce, nemůže se odpoutat od matky: nejraději by pořád pilo u prsu. Je to příznak, že v děloze prožilo nějaký nedostatek – nazýváme to prenatální nedostatkový syndrom (prenatal deprivationsyndrome). Dítě v děloze muselo tvrdě bojovat, aby si zajistilo potřebné látky k životu, po celé těhotenství bylo dítě koncentrováno na jediný cíl: dostat dost živin. A to zůstává v psychice i po porodu. Proto některé chce pořád pít, pořád chce být kojeno. To jsou ty děti, kdy chce maminka uspat dítě u prsu, pak opatrně přejde k postýlce a dítě položí a zanedlouho se dítě opět rozpláče a vyžaduje maminku znovu. Tyto plačtivé děti mají patologicky napjaté psoasy, mají blokované křížové a kyčelní (iliosakrální) klouby, mají zpomalený vývoj, tj. začínají později chodit. U těchto dětí je nebezpečí pupeční a tříselné kýly. O samotě jsou velmi neklidné a mají pořád zvýšenou srdeční činnost (puls přes 100/min.). Studie také prokázaly zvýšení pravděpodobnosti srdečních nemocí v dospělosti, navíc u mnoha lidí je riziko srdeční nemoci spojeno s podváhou. Muž, který měl porodní váhu menší než 2500 g, má o 50% větší riziko, že příčina jeho smrti bude srdeční nemoc. Tyto studie lze najít i na internetu. U žen je pravděpodobnost nižší, u těch, které se narodily s váhou pod 2500 g, je riziko úmrtí na srdeční nemoc pod 23%. Porodní váha je tedy velice důležitým faktorem pro zdravá vývoj v dospělosti. V Evropě i ve světě se na léčení srdečních nemocí vydává ohromné množství financí, přitom nejjednodušším prostředkem je preventivní péče, která se postará o to, aby ženy prožívaly bezproblémové těhotenství a aby jejich děti nepřicházely na svět předčasně a s nízkou porodní váhou. Toto je anekdota z Lékařských listů v Německu. Porodní asistentky zjistily porodní váhu 2 200 gramů. Jedna z nich říká: napište mu termín na měření krevního tlaku na rok 2035. To ale není vtip. Tato situace jen reflektuje lékařská fakta. Tohle je ještě jednou shrnuté vysvětlení, obrázek s kyčelními svaly (musculus psoas), zde je kyčelní kloub, na jehož vnitřní stranu zezadu navazuje musculus psoas. A právě tento sval způsobuje veliké bolesti zad a kyčelních kloubů. Víme, že dnes mnoho nemocnic nabízí výměnu kyčelního kloubu za titanovou náhradu. Ale pro správnou terapii pro všechny takové problémy stačí jediné: uvolnit psoas. Dnes odpoledne budu říkat informace zvláště pro porodní asistentky: jak lze stanovit diagnózu psoasu a jak jej lze uvolnit. A až budete tuto techniku sami používat v předporodní přípravě, uvidíte, že bude daleko méně porodních komplikací a žen, které volají po utišujících prostředcích. Čím je tento sval uvolněnější, tím je porod jednodušší. Na tomto obrázku vidíte, jak musculus psoas ovlivňuje ostatní svaly po celé své délce a napětí se přenáší nahoru, do míchy a páteře a až do hlavy. Napnutý musculus psoas působí problémy dole v pánevním dnu nebo nahoře v horní části těla. Například děti, které mají astma, mají poruchu dýchání, o níž se odborníci domnívají, že je hormonálního původu. Ale já vím ze zkušenosti, že 70% astmatických dětí má napnutý musculus psoas a jejich bránice je příliš vysoko, protože působí napínáním bránice proti napětí psoasu. Velice jednoduchá terapie spočívá v uvolnění tohoto psoasu. Už jsem vám ukazoval obrázky dětí ve stavu šoku v pánevní oblasti po porodu, zvláště po císařském řezu. Například moje dcera prodělala velmi rychlý císařský řez kvůli diagnóze vcestné placenty. Prožila velmi silný šok pánve. Zvláště napětí levého svalu musculus psoas vede k poruše trávení, protože tlusté střevo vede právě tudy a obsah střeva musí musculus psoas obejít. Mnoho dětí trpí zácpami a plynatostí a maminky se pokoušejí strkat do zadečku všechno možné, ale to je k ničemu. Ale ani změna stravy nepomůže, protože problém spočívá v mechanické blokádě v oblasti třísel. Mnoho dětí trpících zácpou mají napnutý musculus psoas. I moje dcera dodnes trpí zácpami, zvláště v důsledku stresu. To je typické pro děti, které prožily porodní trauma. Výzkumy navíc ukázaly, že pokud kouřila babička, matka maminky, i když maminka sama nikdy nekouřila, povede to přesto k porodním komplikacím. Negativní vliv babiččina kouření způsobí nejen to, že její dcera bude mít zkrácený psoas, ale komplikace při porodu se přenášejí i na vnučku.Zde vidíte nervovou pleteň bederní (plexus lumbalis), tyto nervy jsou všechny uloženy na svalu musculus psoas, a zde je nervová pleteň křížová (plexus sacralis). Při porodu tlačí dítě hlavičkou na nervovou pleteň a musculus psoas, který je za předními svaly. Porodní bolest je způsobena tlakem hlavičky, která může nervovou pleteň až poranit. A poslední, velmi důležitý bod projdeme ještě před přestávkou:Tyto informace jsou velmi důležité pro porodní asistentky i lékaře, protože se týkají vedení porodu. Je to velice důležitá studie, která je i na internetu. Autoři jsou profesoři Zlotkin a Lagerkranz. (Zlotkin je prof. pediatrie v Torontu). Měřili hladinu krve u dítěte během porodu, hlavně katecholamin a adrenalin. To jsou ty černé trámečky vpravo. Vidíme situaci 1 den před porodem. Zde jsou údaje o zdravém miminku, které pak bylo porozeno spontánně vaginálně, druhý údaj patří zdravému dítěti, které se narodilo císařským řezem, a třetí dítě je s nedostatečností placenty, takže hypoxické dítě. To má zvýšenou hladinu katecholaminu 40. 10-6 molů na litr. Pro srovnání: u zdravého dospělého muže, který uběhne 5 km, se hladina katecholaminu zvýší na 8. 10-6 molů na litr. A zde vidíme průběh těchto hodnot při porodu, zdravé dítě při spontánním porodu také dosáhne hodnoty 40. 10-6 molů na litr, ale jen na minimální dobu. Tento adrenalin koncentruje srdeční oběh a vysílá hodně krve do mozku a do srdce. Tlak krve v končetinách, v trávicím traktu a v žaludku se tak velmi sníží. Říkáme tomu mechanismus ochrany hlavy, protože se přitom chrání mozek před nedostatkem kyslíku. I během velmi složitého porodu je mozek chráněn před poškozením. A zde vidíme hodnotu u plánovaného císařského řezu. Toto dítě nemá zvýšený adrenalin, takže u něj nepůsobí mechanismus ochrany hlavy. To je možná příčina vzniku traumatu dítěte přivedeného na svět císařským řezem. U mnoha dětí to vypadá, jako kdyby v okamžiku císařského řezu byl krevní oběh mozku najednou bez kapky krve. Dole je pak údaj o dítěti s placentární nedostatečností, při spontánním porodu i při porodu císařským řezem, a toto dítě se může dostat až na hodnotu přes 200 . 10-6 molů na litr. Přestože tyto děti měly velice těžký porod, mají daleko menší sklon k nemocem. To obrovské množství adrenalinu jim ochrání mozek, zapne imunitní systém a pomocí něj dětem dozrají plíce. To vše se můžete dočíst ve studii na internetu. Další měření proběhlo dvě hodiny po porodu. Všechny děti se srovnaly na normální hodnoty. Jediným problémem zůstává zdravé dítě porozené císařským řezem. Když tuto medicínskou skutečnost vysvětlíme maminkám a tatínkům, většina maminek pak raději volí spontánní porod, alespoň to chce zkusit. Ten adrenalin je vlastně první dárek, který matka může dát svému dítěti. A i když pak porod musí přece jen být ukončen císařským řezem, je pro dítě lepší začít porod bolestmi. I lékaři vědí, že když mají provést císařský řez, je lepší pracovat s  břichem napnutým porodními stahy než s uvolněným břichem.  Teď jste vyslechli mnoho vědeckých informací, zkusíme se podívat na vaše dotazy, abychom zjistili, zda jste tomu dobře porozuměli. Mám tu dotaz na depresi. Jedná se o osobu, která je dvojčetem, a po porodu císařským řezem byla v inkubátoru. Je to dobrý příklad. Nelze si myslet, že každý porod dvojčat provedený císařským řezem s následným použitím inkubátoru musí končit depresí. Ale při terapii pro tuto konkrétní osobu je velmi nutné vzít v úvahu tyto prožitky a skutečnosti. Když totiž lékař takovému člověku jednoduše předepíše psychofarmaka, aniž by prováděl psychoterapii, tak se ten problém vůbec neřeší. Pro mne je důležité u člověka, který bere psychofarmaka, provést psychoterapii, musíme jít ke kořenům psychických poruch.  Abych vám vysvětlil svou koncepci, uvedu zde příklad sebevražd. O sebevraždách je mnoho studií, které dokazují určitou souvislost mezi tím, že sebevraždy oběšením často podstoupili lidé, kteří měli při porodu omotanou pupeční šňůru kolem krku. Ale to neznamená, že dítě, které se narodí s pupeční šňůrou okolo krku, se později oběsí. Studie prokazují, že se člověk při plánování sebevraždy vrací k prožitkům z raných fází života. Tyto studie lze rovněž najít na internetu, jsou od prof. Jacobsona, Karolinska Institut, Stockholm. Jiní sebevrazi, kteří skáčou z vysokých budov, mostů nebo z vlaku, mají za sebou často porod vakuovou extrakcí nebo kleštěmi. U lidí, kteří se otrávili tabletami nebo plynem, bylo často při porodu použito narkotizačních prostředků. Ale chci vám správně vysvětlit svou koncepci. Byla zde otázka, má-li amniocentéza (vyšetření plodové vody) negativní účinek. Při ověřování těchto účinků se používají dvě metody. Při první se hodnotí dva tisíce dětí, jejichž matky prodělaly amniocentézu. Po jejich vyšetření se nenajdou žádné statisticky signifikantní projevy. Při vyšetření plodové vody totiž většina dětí spí. Jen některé děti jsou při plném vědomí a prožívají paniku. Některé děti si dokonce hrají s jehlou, protože si z jehly nic nedělají. Ze vzorku 1000 dětí po amniocentéze se nenajdou žádné zvláštní problémy. Druhá metoda je úplně jiná. Z praxe mé ženy jsem si vybral asi 200 dětí přes 10 let, které měly panickou hrůzu z injekce. Každý lékař se setkal s dětmi, které při pohledu na injekci mají smrtelnou hrůzu. Dítě se musí při injekci držet násilím. Při vyšetřování dětí, které mají fobii z injekcí, zjistíme, že tyto děti byly v raném věku často v nemocnici a dostávali hodně injekcí a ty děti, které v nemocnici nebyly, často měly amniocentézu. Když se ptáme jejich maminek, tak ty uvádějí, že to bylo strašné. Amniocentéza jim vyvolala stahy, musely zůstat v nemocnici. Je mnoho rodičů, kteří slyšeli, že jejich dítě mělo šňůru okolo krku, a mají z toho hrůzu a věří, že pro jejich dítě to bylo velké trauma. Je třeba si uvědomit, že pupeční šňůra okolo krku nemusí vůbec nic znamenat, pokud je hodně dlouhá. Jen krátká omotaná pupeční šňůra může být pro dítě hodně, i smrtelně nebezpečná.  Podobně i císařský řez znamená pro sítě trauma a nelze stanovit všeobecně jeho následky. Když ale má dítě nebo dospělý nějakou poruchu, kterou normální školní medicína neumí vysvětlit, pak je důležité se ptát na zážitky z prvních vývojových fází života. Například bolesti břicha: v Německu teď třetina dětí jde alespoň jednou k lékaři z důvodu bolesti břicha. Čím blíže k pupku dítě ukazuje, tím větší je pravděpodobnost, že problém je psychosomatického původu. Čím dále od pupku, tím více je třeba tento problém zkoumat vážněji. To je velice jednoduchá pomůcka. Mnoho dětí má podivné potíže, které vedou i ke zvracení, ale ty mají původ v porodu a v odstřižení pupečníku. Školní medicína přitom nenachází žádné onemocnění konkrétního orgánu.O přestávce jsem dostal dotaz na diagnózu: kde lze ke studiu tohoto tématu něco najít. Uvedu jméno zakladatele psychoanalýzy. Sigmund Freud popíral, že rané zážitky z porodu nebo z prenatální fáze by mohly mít vliv na psychický vývoj. Jeho pokračovatel Otto Rank v r. 1924 uveřejnil knihu Trauma porodu, a Freud byl otřesen. Tato kniha popisuje trauma porodu jako oddělení od matky. Otto Rank se domnívá, že mnoho lidí má silnou touhu vrátit se zpět do těla matky. Je to příklad metody, kdy někdo dává traumatu zcela konkrétní obsah. Když jsem četl tuto knihu, ještě jsem nic nevěděl o svém vlastním porodu. Ale pro lidi z bohatých rodin, jako Sigmund Freud nebo Otto Rank, kteří se kolem r. 1880 nebo 1890 narodili v oblasti Vídně nebo v Maďarsku, porod skutečně znamenal oddělení od matky, protože jako děti byly odevzdány chůvě a mnoho z nich se vrátilo ke své skutečné matce až ve věku čtyř let.  Hovoříme-li o traumatu porodu, je třeba mít na paměti, že každý člověk může mít z porodu jiné zážitky. Tato fakta jsme si uvědomili až při práci s LSD. Těmito otázkami se zabývali dva vědci, Angličan Frank Lake, druhý je myslím z Prahy, Stanislav Grof. V r. 1956 začal Stanislav Grof pracovat s LSD. Oba psychiatři používali LSD a ještě dost dobře neznali jeho účinky. Byl to do té doby neznámý lék. Frank Lake podával svým pacientům na psychiatrii minimální dávky LSD, Stanislav Grof podával větší dávky. Mnoho z těchto pacientů pak zcela spontánně vyprávělo, že znovu prožili svůj porod nebo život v těle matky. Frank Lake si vše zaznamenával a pokračoval skoro 10 let – do r. 1964, ale pořád svým pacientům nevěřil a považoval to za fantazii. Nejsem si jist, ale tuším, že v r. 1964 si vzal LSD sám. Najednou svým pacientům uvěřil. V r. 1966 uveřejnil rozsáhlou knihu, kde popisuje, že porodní trauma může být souhrnem mnoha rozmanitých zážitků z porodu. Dnes odpoledne budu ještě hodně mluvit o traumatologii. Musíme si uvědomit, že od okamžiku početí je člověk schopen se něčemu učit. To, co se člověk od početí naučí, to se ukládá v jeho organismu, v tkáních, v mozku. Všechno, pozitivní i negativní vzpomínky, se ukládají do paměti.  Já jsem Franka Lakea poznal v r. 1974. V té době bylo v Anglii používání LSD zakázané. Vznikla otázka, jak se k těmto raným zážitkům dostat bez LSD. Nabízela se domněnka, že ty vzpomínky z raného vývoje jsou někde uchovány hodně hluboko v podvědomí a že je třeba je „vyhrabat“ jako v archeologii. Ale je to jinak. Tyto zážitky lze pocítit celkem jednoduše a diagnostikovat je i bez LSD, hypnózy i bez jakýchkoliv jiných silných prostředků. Uvedu zajímavý poznatek Franka Lakea: Když člověk požije LSD a pak si vyvolá pozitivní vzpomínky na dělohu, zážitky, které byly pěkné, pak mnoho lidí začne škytat. Sedí v ordinaci a škytají. Víme, že šťastné děti v děloze stráví hodně času škytáním. Frank Lake pak pojal myšlenku, že pro vyvolání vzpomínek z prenatální fáze bude u pacientů vyvolávat škytavku. Proto jsme pak prováděli cvičení pro vyvolání škytavky - přestali jsme používat LSD a hypnózu a vyvolávali jsme škytavku. Přitom se člověk několikrát intenzivně nadechne a pak hodně pomalu vydechuje. (Ale teď to prosím nedělejte.) Je to vlastně také druh násilí a účinek je hodně silný. Tenkrát v Cambridge jsem změřil, že při tomto cvičení pro vyvolání škytavky se v mozku vyvolávají theta vlny. Dnes víme, že tyto theta vlny jsou velmi důležité v terapii. Dnes při terapii toto cvičení škytavky nepoužívám, ale mnoho terapeutů i lidí v pastoraci ví, že když chtějí člověku pomoci po psychické stránce, je důležité pomalé a hluboké dýchání. Když správně zhluboka dýcháte břichem, pomalu a zhluboka se nadechujete bránicí, automaticky se vám navodí kontakt s traumaty, která potřebujete řešit.  Teď si tady namalujeme mapu. Zde je naše dospělé vědomí, zde je podvědomí. Tady je prenatální fáze s placentou. To je taková mapa, která má velký význam pro psychiatra. V hlubinné psychosomatice i v hlubinné psychologii vycházíme z toho, že pokud máme problémy v této oblasti, pak to pravděpodobně souvisí s traumatickým zážitkem z raného období (v okolí placenty). Tato koncepce je všem oblastem hlubinné psychologie společný: zážitky z raných fází života mohu způsobit poruchy v mém současném životě. Otto Rank řekl jako první, že samotný porod může ovlivnit život v celém jeho dalším průběhu. Nando Fordo(?) z Maďarska vyřkl jako první domněnku, že naše prenatální zážitky mohou ovlivnit i naše chování v současnosti. Pro porodní asistentky je důležitý ještě jeden příklad. Existují ženy, které mají enormní strach z porodu. Tento strach se jmenuje tokofobie. Víme, že existuje primární a sekundární tokofobie. Sekundární tokofobie nastává u žen, které zažily velmi problematický porod. Podle studií se i tyto ženy často narodily s komplikacemi. Příznaky tokofobie jsou takové, že žena už nechce nikdy otěhotnět, má obrovský strach. Potíže jsou tak významné, že ženy ztrácejí schopnost pracovat nebo komunikovat a končí na psychiatrii. Když vyšetřujeme tyto ženy, zjišťujeme, že ženy měly komplikované porody, často se prokázalo sexuální zneužití v dětství nebo se často zjistily negativní vzpomínky na pobyt v nemocnici v dětství a také samy přišly na svět komplikovaným porodem. Tyto příznaky jsou o to horší, když je přítomna i primární tokofobie. Primární tokofobie se vyskytuje u mladých dívek. Existují 12leté dívky, které už trpí strachem z porodu. Mám teď v Německu v terapii dvě dívky, 14 a 17 let. Obě jsou panny, obě používají hormonální antikoncepci, mají diafragma (pesar), obě nosí v tašce kondom a obě nechtějí nikdy mít pohlavní styk. Mají poruchu v jídle, ale při hovoru je zřejmé, že jsou fixovány na téma porodu a rození dětí. Sedmnáctiletá dívka byla v dětství sexuálně zneužita, narodila se s pupečníkem dvakrát omotaným kolem krku a byla oživována. Čtrnáctiletá dívka se narodila nouzovým císařským řezem a byla také resuscitována. Vidíme, že reálný strach v dospělém věku může mít různé příčiny sahající do minulosti až k vlastnímu porodu. To je důležité pro porodní asistentky. Mnoho jich dokáže vycítit, že když přichází žena na porodní sál, která má obrovský strach, může to být spojeno se sexuálním zneužitím nebo s negativními zážitky z vlastních porodů. Odpoledne vám řeknu, jak lze s těmito informacemi zacházet v rámci terapie. Teď následuje zasloužená přestávka.  ************************************************************************************************************************ Doufám, že jste se posilnili a můžeme pokračovat. Na tomto obrázku je 14týdenní dítě. Bylo to krásné těhotenství a hladký porod. Dítě si leží úplně pohodlně, má uvolněná záda i zadeček. U dětí, které měly prenatální syndrom nedostatečnosti, je vidět sevřený zadeček a napnutá, prohnutá záda v kříži už ve 12 týdnech. O těch dětech v prenatální fázi ochuzených jsme mluvili dopoledne. Pokud dítě nedostalo v děloze vše, co potřebovalo, stává se často velmi závislým na matce a snaží se o kompenzaci po porodu. Samozřejmě tento syndrom nedostatečnosti (prenatal deprivation disorder) není jediným problémem. Zde jsou obrázky z nejnovějšího 3D-ultrazvuku a je vidět, že už v prenatální fázi se děti tváří velmi rozmanitě, obsáhnou širokou paletu výrazů – je to odraz maminčiných pocitů. Matka tohoto radostného miminka byla tou dobou velmi šťastná, maminka tohoto dítěte byla ustaraná, měla strach. Děti v děloze jsou velmi zaměstnané se sebou samotnými, zabývají se svým tělem, ale také podněty z vnějšího světa. Je-li maminka uvolněná, bezstarostná, je dítě schopné vnímat okolí, už od 18. týdne i naslouchat zvukům zvenku. Je to dobře, když má dítě v prenatálním období co nejvíce podnětů a zkušeností. Projevem traumatu je to, že se dítě zabývá stále stejnými problémy. Na tomto obrázku je zvláštní výraz tváře, dítě se usmívá a koutky má zdvižené jako klaun. To je prenatální úsměv. To dítě sní, že je pořád u maminky v lůně, to ale není zdravé, protože v tomto stavu by mohlo snadno zapomenout dýchat – a náhle zemřít (syndrom náhlého úmrtí).  Teď se ale vrátím k problému prenatální otravy – léky, alkohol, drogy – ty představují pro dítě veliké nebezpečí. Podle studií i jedna sklenička piva, vína nebo tvrdého alkoholu za týden se projeví na zdraví dítěte po porodu. Alkohol je velmi nebezpečný. Žena nemusí být alkoholička, ale stačí konzumace alkoholu jednou týdně a účinek už je závratný. Znamená to otravu a dítě se musí pokusit přežít s minimálním přítokem krve z placenty. Některé děti dokonce sahají po pupeční šňůře a mačkají ji, protože krev z pupečníku je nebezpečná. Následkem je rychlé bušení srdce a krev z těla dítěte je využita mozkem. Je dokázáno, že dítě může bez zásobování placentou přežít 10 minut. Bere-li maminka drogy nebo pije alkohol, snaží se tomu dítě vyhnout. Německé statistiky udávají, že asi 2 200 dětí je postiženo následkem alkoholu v těhotenství. Myslím, že to je sotva půlka reálného stavu. Sám odhaduji tento počet na pět tisíc. Pak je dalších asi osm tisíc dětí s minimálními následky konzumace alkoholu v těhotenství. Je vidět, že když žena pije malé množství alkoholu od početí, tedy v prvním trimestru, následkem jsou vývojové poruchy zvláště v obličeji, alkohol v druhém trimestru znamená poruchy růstu plodu a samovolné potraty a alkohol ve třetím trimestru způsobí poškození mozkových buněk. Následkem alkoholu je také nízká porodní váha, poruchy srdce a ledvin, deformace obličeje, tyto děti špatně sají a polykají a jsou velmi neklidné, později mají i poruchy v učení.  Toto zde jsou typické výrazy obličeje po konzumaci alkoholu v těhotenství. Bohužel musím konstatovat, že i zde v sále vidím lidi, u nichž se projevuje konzumace alkoholu jejich matek na začátku těhotenství. U této holčičky pila maminka alkohol na začátku těhotenství, má typický výraz obličeje. Tohle dítě šilhá, nemá horní ret a obličej má špičatý. Zde pila maminka ve střední části těhotenství (2. trimestr), dítě má malé oči a úzký horní ret. Na internetu je mnoho obrázků takových dětí a v současnosti probíhá celosvětová kampaň na ochranu těchto dětí, protože tyto škody jsou nenapravitelné. Na tomto obrázku je vidět dítě z profilu, uši jsou zešikmené a taky je vidět úzký horní ret a šilhající oči. Příznaky jsou vidět i na rukou. Po konzumaci alkoholu mizí tato čára uprostřed dlaně, ale nemusí to být jen po alkoholu, ale také po lécích jako Valium. Co to znamená? Kdo má čáru uprostřed, je velmi citlivý člověk a pokud v jeho okolí něco nehraje, uzavře se a nekomunikuje. Člověk, který měl syndrom prenatální nedostatečnosti, naopak velmi komunikuje, saje vztahy. Po komunikaci s takovými lidmi jste velmi unavení. Například i na porodním sále jsou některé ženy komunikace velmi chtivé a vyžadují pozornost, doslova vysávají lidi kolem sebe. Jiné ženy jsou uzavřené a ty je lepší nechat v klidu. Problém s alkoholem se projevuje i při kojení: tyto děti odmítají pít z prsu, na rozdíl od dětí, které prs vyžadují pořád. Ty „alkoholové“ děti mají i jiný tvar pánve, takže nohy těchto dětí jsou sevřené, špičky jsou otočené k sobě. Tyto děti se snaží svou pánev uzavírat. V mateřských školkách v Německu je asi třetina dětí, které chodí správně, další třetina chodí se špičkami od sebe, to jsou děti, které vyžadují pozornost, haló, já jsem tady, dívejte se, … a poslední třetina má špičky k sobě, ty děti jsou energeticky uzavřené, drží se zpátky a mají postoj sevřený, do školky přicházejí opatrně. Všechny tyto příznaky jsou následkem zážitků v prenatálním životě. Ty poslední děti často odmítají kontakt nebo dotyk a utíkají, jsou ve vývoji vpředu. To bývají ty rychlé porody, jejich důvodem je, že chybělo napětí svalu psoas, nesnaží se zaklínit se v těle, ale sevřou pánev a protože děloha je nepříjemné prostředí, chtějí prostě rychle ven. Jakmile přijde bolest, natáhnou se a samy se snaží vytlačit se ven. Z toho vychází složení tzv. porodního koktejlu: troška alkoholu, ricinového oleje, koňaku,… dítě to odmítá a proto chce rychle ven… Tady je důležitý obrázek. Pro osteopata nebo psychoterapeuta jsou to komplexní informace a potřebují k nim diferencovanou diagnózu, ale porodní asistentce stačí informace o těchto dvou důležitých svalech psoas. Chci vám ukázat, jak můžeme provést diagnózu, a to, co vím ze zkušenosti: čím víc jsou tyto svaly uvolněné, tím je člověk celkově zdravější. Když je psoas napnutý správně, pak je člověk správně uvolněný a docela zdravý. A pak vám ukážu několik cviků, které může cvičit každý, aby si uvolnil tyto svaly a tuto část těla. A ještě vám ukážu techniku, jak stanovit diagnózu svalů. Potřebuji dobrovolnice, abych vám ukázal uvolňovací techniku.  Paní Jarmila se položila na stůl. Nevypadá, že by byla těhotná. Ukážu Vám stanovení diagnózy. Na začátku prohmatám z boku chodidla. S trochou citu sleduji, jaké napětí je ve spodních končetinách v podélném směru. Chce to jen trochu cviku. Pak musím požádat, aby Jarmila myslela na něco velmi příjemného, na krásný zážitek. Teď si má připomenout nějaký stres, který prožila. Nakonec se má uvolnit. Velmi rychle se naučíte pozorovat, jak reagují bederní svaly: vycházejí z oblasti bederní páteře, procházejí přes hřeben kosti kyčelní (crista iliaca) a řídí rotační pohyb nohou směrem dovnitř nebo ven. Nejsou to jediné významné svaly, ale jsou velmi důležité. A právě když Jarmila pomyslela na něco negativního, tak se tyto svaly napnou a vytočí nohy výrazněji směrem ven. A to je malý signál, že něco z těchto záležitostí ještě není vyřešeno. Tyto svaly, celý jejich komplex, je tak silný, že dokonce ovlivňují napětí nohy v celé její délce až po chodidlo. Pokud je napnutý jen jeden sval psoas, pak se často liší velikost levé a pravé nohy. Jarmila má dost velké napětí svalů a vysokou klenbu nohy. A tento sval vytahuje nohu nahoru, do oblouku, a to víc vpravo než vlevo. Tuším, že máte levou nohu větší než pravou, že ano? Teď vám ukážu jednoduchou techniku, jak vyšetřit napětí v noze. Velmi lehce položíme ruku na nohu, třeba na palec u nohy, dotýkáme se velmi lehce, jinak by nebylo nic cítit. Pak uchopím nohu v kotníku a zkouším s ní pohybovat na obě strany a hledám rozdíly v měkkosti tkání. Tkáně jsou v těhotenství obvykle změkčené díky hormonům. Ale jestliže cítíte, že má těhotná pevná chodidla, znamená to, že by se měla více uvolňovat pro porod. Je vhodné prohmatat tkáně, jak jsou pevné, sama cítíte rozdíl – Vaše pravé lýtko je daleko měkčí než levé. I kolenní čéška je pohyblivá – obě jsou pohyblivé. Často je cítit, pokud zde byla operace. Když teď chci zkusit přímo reakci psoasu, tak uchopím třeba levé chodidlo a natahuji je směrem k pravému ramenu a dívám se na rameno, jak moc tkáň povoluje, když jemně táhnu. Pak zase uchopím pravé chodidlo a natahuji je směrem k levému ramenu a dívám se na rameno. Je to rozdíl. Zkusím znovu – pravé rameno se skoro nepohybuje. Takže snadno poznáme, že levý komplex psoasu je pevnější a nechce se uvolnit. Tyto rozdíly v napětí mohou vést ke skolióze a u těhotné to rozhoduje o poloze plodu, kam naléhá hlavička. Pokud byste byla těhotná, třeba v sedmém měsíci, provedl bych každopádně cvičení pro uvolnění levého psoasu. Ale aspoň to ukážu porodním asistentkám, jak bych s nohou pracoval, abych uvolnil napětí v levém psoasu a tak napomohl usnadnění porodu. Ten sval uvolníme, aby dítě mohlo snadněji procházet. Ještě se podíváme na levou nohu, jak zareaguje. Zatáhnu – a pak stejnou silou tahám za pravou nohu. Vidíte ten r

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Zvládnutí přechodu do mateřské školy

    Mnozí z vás povedou své dítě v září do mateřské školy. Možná se trochu obáváte, co vaše dítě čeká a jak bude mateřskou školu snášet. Následující článek vám přiblíží, jak působí mateřská škola na dítě a jeho sebevědomí. Ve školce jsou děti většinou spokojené a po překonání počátečních potíží (dítě i matka pláčou, otec má rozporuplné pocity) probíhá vše dobře. Někdy dokonce rodiče trochu žárlí na učitelku, která podle dětí "ví" to, co rodiče vědět nemohou. Ale děti dokážou poskytnout rodičům podporu - jako tříletý chlapeček, který po prvním dopoledni ve školce řekl mamince: "Víš, mami, paní učitelka je moc hezká, ale ne tak hezká jako ty." Přesto se stává, že do té doby sebejisté děti ve školce sebedůvěru ztratí i přes dobrou vůli všech kolem. Některé zjistí, že nejsou tak obratné a rychlé jako ostatní při plnění úkolů, které je připravují na školu; jiné se mnoho naučily doma díky starším sourozencům nebo rodičům, kteří chtěli, aby "měly náskok", a proto mají pocit, že "ztrácejí čas" a "dělají věci pro mrňata". Jsou také děti, pro něž je příchod do školky prvním odloučením od rodiny, a kolektivu se bojí.V kolektivu se musí děti vyrovnávat s nesnadnými situacemi, například chodit společně na záchod (některým dětem vadí, že se na ně na záchodě ostatní dívají); problémy přináší i společné jídlo - ve školce je personál občas do jídla nutí, některé děti si s jídlem hrají nebo se ho snaží těm menším znechutit. Existuje také celá skupina dětí, které ostatní pošťuchují, napadají nebo se jim posmívají. Už v mateřské školce (a dokonce i v jeslích) si děti "nadávají" - jedna z nejhorších nadávek u těch nejmenších je "nejsi vůbec hezký", což může hluboce ranit dítě, které je ve fázi objevování vlastního těla. V mateřské škole v odděleních nejstarších dětí zaslechneme urážky těžšího kalibru; děti obzvlášť těžce nesou, že některé jiné děti zesměšňují jejich rodiče: "Tvoje máma je tlustá." "Tvoje máma není hezká." Hlavně však, a to je největší problém, začíná od samého začátku docházky do školky soutěživost. Rodiče i děti si dělají starosti, protože se před nimi hovoří o "motorických potížích", "nevyrovnanosti", "stálém neklidu", "roztěkanosti". Někdy se dokonce hlasitě uvažuje o tom, že dítě musí "opakovat", to znamená, že zůstane dva roky ve stejném oddělení. Na druhé straně se vyzdvihuje "vyspělost" jiných dětí. Ve věku mateřské školy se dítě výrazně formuje; vymezuje si svůj prostor a hledá pevné body, což se mnohdy projevuje výkyvy v chování - chce, aby si ho ostatní všímali a svou pozorností ho ujišťovali, že jsou s ním a chrání ho. Chce ve všem napodobovat dospělé, které obdivuje, zejména učitelku (touha po identifikaci). Dítě i jeho okolí leckdy prožívají jako prohru to, co je ve skutečnosti jen jednou z jeho vývojových etap. Někdy se dítě domnívá, že ho učitelka zavrhla, a velmi tím trpí. Mnohé děti se chovají jinak doma a jinak ve školce; doma se nijak nešíří o tom, co se ve školce děje, a to zastírá skutečný stav věcí. Šamil a jeho rodiče patří k nepočetným uprchlíkům z Čečenska. Šamil končí první rok v mateřské škole, do níž začal chodit ve třech letech. Jeho maminka je těhotná a celá rodinná situace ji zmáhá. Otec jen obtížně hledá práci, takže momentálně s rodinou nebydlí. Šamilova maminka nosí podle muslimského obyčeje na hlavě šátek. Jedno z větších dětí se kvůli tomu Šamilovi posmívá: "Tvoje máma si schovává vlasy, protože je má ošklivé." Šamil pláče. Za několik dní se mu zasekne zip na bundě, učitelka se snaží chlapci zip spravit, ale rozbije ho. Šamil se znovu rozpláče. Potom už si nechce bundu svléct, ačkoli se učitelce podaří zip opravit; nechce mluvit s ostatními, protože se posmívají jeho mamince; nechce vystřihovat ani kreslit. Nakonec si ale najde kamaráda Omara z rodiny muslimských uprchlíků z Bosny, jehož maminka také nosí šátek. V té době začne učitelka hovořit o tom, že příští rok by měl Šamil znovu chodit do oddělení nejmenších dětí. Maminka je smutná, Šamil říká, že "všechno zkazil", a pláče, protože si uvědomuje, že už nebude chodit s Omarem do téhož oddělení. Naštěstí si v té době otec najde práci v místě bydliště rodiny, pochopí, že synek je nešťastný, a promluví o tom s učitelkou. Kupodivu Šamil dokáže za několik zbývajících dní dohnat ztracený čas - kreslí, zpívá, hraje si s ostatními. Všechno zvládá a o "opakování" se už neuvažuje.  

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Nikdy bychom nestrpeli, aby nase deti zarlily!

    Prirozeny pocit"Nikdy bychom nestrpeli, aby nase deti zarlily!" Tyto vety slychavame od rodicu casto. Lze se vsak detske zarlivosti nejak branit? Nebo, lepe receno, do jake miry ji lze potlacit?Zarlivost je prirozeny pocit, ktery se potrebuje nejakym zpusobem projevit. Zarlit tedy neni "nepatricne" ani "zle". Podelim se s vami o sve zkusenosti a ukazu vam na nich, ze pokud dite zarli, je to zcela prirozene a rodicum to prinasi prilezitost sveho potomka ujistit, ze ho opravdu maji radi. Ano, zarlivost existuje Rodice Pavla (5 let) se na me obratili na doporuceni rodinneho lekare. Nedokazal totiz chlapce zbavit ekzemu, ktery ho trapil uz temer tri roky. Samozrejme, ze mu pusobil neprijemnosti. Pavel spatne spal, byl podrazdeny. Jeho rodice mi take rekli, ze je dost bazlivy a v materske skole se neciti dobre, i kdyz si na ni zvykl bez problemu a vsechno tam probihalo normalne. Zarlivosti se nelze vyhnout Matka: "Pavel ma velmi dobrosrdecnou povahu. S jeho dvouletym bratrem Petrem je to mnohem slozitejsi. Jeste ani poradne nemluvi, ale uz je z neho uplny tyran! A Pavlik mu ve vsem vyhovi, takovy dobrak se jen tak nenajde. Obdivuji ho a ostatne mu to take casto rikam."Danielle Dalloz (dale jen D. D.): A to mu take rikate, ze je spravne, aby svemu bratrovi vyhovoval za vsech okolnosti. "Ano. Vite ja jsem tim, jak se ke mne chovali moji sourozenci, velmi trpela. Narodila jsem se jako posledni z peti deti, neplanovane, mezi mnou a nimi je vekovy rozdil deseti let. Ctyri starsi sourozenci odchazeli postupne do internatnich skol, protoze moje matka se potrebovala venovat mne. Nejvice na me zarlil bratr, nejstarsi z nas. Zahynul tragicky, a ja jsem proto po nem na pamatku pojmenovala sveho syna, jmenoval se Pavel.""Mate ze zarlivosti velke obavy?""Pro to, aby Pavel na Petra nezarlil, jsem udelala snad vsechno. Moc dbam na to, aby mel brasku rad. Ostatne vubec zadny naznak zarlivosti jsem u neho nezpozorovala a jsem si jista, ze se nijak nepretvaruje.""Vy sama jste na sourozence zarlila?""Ja nevim.Trpela jsem tim, ze me starsi sourozenci nebrali vazne. Ano, mozna jsem zarlila na to, ze meli volnost, me totiz maminka drzela pri sobe. Nikdy jsem jako ostatni internatni skolu nepoznala, i kdyz bych si to byvala snad prala. A pak, rikali mi ,rozmazlenej smrad'.""Vidite, zarlivosti se vyhnout nelze, je ji vsak mozne prekonat. A vy pane, vy se take zarlivosti tak obavate?"Otec: "Kdyz se zena snazi z nasi rodiny zarlivost vymytit, pocituji jakysi pocit viny. Protoze ja sam jsem ze ctyr deti, byl jsem nejstarsi, a hodne jsem na sourozence zarlil. A zcela bez zabran jsem jim to daval najevo! Choval jsem se k nim strasne! Otec mi rikaval: "Jestli se ti tu nelibi, tak bez do internatni skoly!" Bylo to presne tak, nelibilo se mi tam, neustale jsem se mstil, neco jsem chtel. Trvalo to az do doby, kdy jsem zacal dospivat. Tehdy jsem objevil jezdectvi, stalo se moji vasni a patrilo jen mne. Rodice me v nem podporovali. Moje vztahy s rodinou to zcela zmenilo!""Rikal jste, ze snaha vasi zeny potlacovat v rodine zarlivost u vas vyvolava pocit viny?""Jako dite jsem zarlil a trpel jsem tim. I ja se od toho Pavla snazim uchranit.""A jak to delate?""Kazdy vecer davam obema klukum darek, stejny darek; chci jim tak ukazat, ze je mam oba stejne rad.""Ano? A jak to delate, kdyz Pavel a Petr nejsou stejne stari?""Vyresil jsem to jednoduse - davam jim sladkosti.""A mate k tomu nejaky duvod, ze jim davate prave sladkosti?" "Ano! My jsme je jako deti nikdy nedostavali!" Potrebna zkusenost Po tomto setkani jsem pochopila, ze Pavlovi rodice si kazdy svym zpusobem "osetrovali" rany ze sveho vlastniho detstvi. Kdyz totiz delali vsechno mozne, aby jejich deti nezarlily, probouzela se v nich jejich davna detska souzeni; ta se pak snazili lecit na Pavlovi.Stejne jako my vsichni vytvareli ve sve rodine tytez vztahy, jake meli se svymi rodici a sourozenci. A protoze chteli ochranit Pavla pred pocity, ktere jsou pro ne jeste dnes bolestne, zakazovali mu zarlit. Kdyz promluvi teloPavlovi cinilo potize sve emoce vyjadrit. Mozna si myslel, ze se jich zbavi tim, ze je umlci. Nicmene zarlivost vysla na povrch nezavisle na jeho vuli v podobe ekzemu - symptomu vice mene neocekavaneho, jako kdyby se musela tim nebo onim zpusobem nevyhnutelne projevit. Existuji ruzne druhy ekzemu. Nektere z nich lze pomoci soucasne mediciny nebo dodrzovanim urcitych opatreni velmi snadno vylecit (to je pripad kontaktne alergickych ekzemu). Jinych se jen tak zbavit nelze, jako kdyby telo absolutne trvalo na tom, ze svedivymi a mokvajicimi vyrazkami, ktere obtezuji dite a s nim i celou rodinu, sdeli sve problemy. Pavluv ekzem urcite patril do te druhe kategorie. Chlapcovo telo se snazilo vyslat zpravu, kterou dite samo o sobe nebylo schopno vyjadrit slovy. Ale co tedy chtel Pavel timto zpusobem rici? A proc to nemohl vyjadrit jinak nez prostrednictvim sveho tela?Pavel je bazlivy. Pri nasem setkani se stale tulil k matce. Kdyz jsem se ho na neco zeptala, odpoved ji zaseptal do ucha, aniz by se na me podival. Kdyz jsem ho pak pozadala, aby nakreslil, jak vidi svou rodinu, razne to odmitl.Pry by radsi nakreslil dum. Budiz! Byl to vsak skutecne zvlastni dum - nemel dvere ani okna, ve strese jen takove male okenko. Na obloze na jedne strane byly tri hvezdy, na druhe jen jedna zcela osamocena, tri ptaci leteli spolu a jeden uplne sam.D. D.: "Rekni mi, Pavliku, kdyby ty hvezdicky tvorily rodinu, ktera koho predstavuje?"Pavel to zaseptal matce do ucha, ta to zopakovala: "Tohle by byl mladsi bratr, tatinek, maminka a tamhle starsi bratr." "Rekni mi, Pavliku, kdyby ti ptacci byli rodina, kdo by byl kym?" Pavlik odpovedel opet prostrednictvim matky: "Tenhle ptacek by byl mladsi bratr, tatinek, maminka a starsi bratr by byl tamhle.""Ten starsi bratr ma ale strach promluvit! A treba se take boji, ze by se tatinek s maminkou zlobili, kdyby jim rekl, ze mu vadi mit mladsiho bratricka. Ale zarlit na maleho brachu je prece uplne normalni a ja si myslim, ze by se ten tatinek ani maminka z te tvoji hvezdickove nebo ptaci rodinky kvuli tomu vubec nezlobili." "A ty budes zit jako kazde petilete dite." Pavel se znepokojene dival na matku, ta se usmivala a rikala: "Tady pani psychoanalyticka nam vysvetlila, ze na pocatku zivota je zarlit normalni. Tvuj tatinek take zarlil, kdyz byl maly. A ja, ja jsem mela strach, ze i ty budes zarlit, protoze muj starsi bratr na me zarlil hodne.""Mozna, ze kdyz se ti braska narodil, tak sis myslel, ze zaujme tvoje misto." "Ale my umime mit radi hodne deti!"Pavel to nijak nekomentoval. Vzal si modelinu a vymodeloval z ni jakousi horu. Tu pak hned rozsekal na nekolik malych casti. Z ceho vlastne tu ,,horu vytvoril" ? A co to prave rozbil?Pavel: "Ja Petu rad nemam. Ale chci mamince udelat radost, a tak brachovi vyhovim ve vsem, co chce. Pekne me ale stve."D. D.: "Chapu to. Tobe je pet let a bavi te hrat si tak, jak si hraji deti stare jako ty. Petovi jsou dva roky a asi jako vsechny dvoulete deti vsechno snadno rozbiji. Nastesti mas stejne stare kamarady!" "A to opravdu nemusim mit Petu rad?" "Samozrejme. Mezi sourozenci je dulezite, aby se navzajem respektovali. Petovi jsou dva roky a ty ho musis respektovat, brat ho takoveho, jaky je. A ty, ty zase budes zit jako kazde petilete dite.""Zdalo se mi o zralokovi. Petu sezral, me ne.""A ty bys chtel, aby Peta uz nebyl?""To ne, no trochu.""Mozna bys to chtel, mozne to ale neni. Rodice vam dali zivot obema. Vy ale pujdete zivotem kazdy svou cestou. Tou co mozna nejlepsi. A jestli sveho bratricka nemas tolik rad, neni to nic tak hrozneho - bratri a sestry se navzajem nevdavaji ani nezeni."Za nejakou dobu po tomto setkani mi Pavlovi rodice prisli rici, ze chlapci se vede dobre, je vesely a ekzem ustupuje. Nicmene nasledujici prazdniny se symptomy vratily a Pavel ke mne opet prisel.Zeptal se me, jestli si pamatuji, co mi rekl, jestli jsem pochopila, ze "Peta je strasne otravny! Stale opakuje jedno! Leze mi na nervy! Je hloupy!"Jestlize se ekzem vratil, znamenalo to, ze se Pavel se svymi emocemi jeste nevyporadal. Stale mu delalo trochu potize je pojmenovat. Mel strach, aby maminku a tatinka nerozzlobil a neztratil tak nezbytnou jistotu, kterou rodice diteti poskytuji. Ale jeden rok je prilis kratka doba na to, aby se dite naucilo davat zarlivosti, kterou tak dlouho potlacovalo, zcela volny pruchod. (

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Správná péče o dětské zoubky

    Správné péči o dětský chrup bychom měli věnovat pozornost již od prořezání prvního mléčného zoubku. Věřte totiž, že to, jakým způsobem se budete starat o mléčné zuby, ovlivní později i zdraví stálého chrupu, nemluvě o osvojení správných hygienických návyků. První návštěvu stomatologa by dítě mělo absolvovat již v jednom roce života. Po té následují preventivní prohlídky v půlročních intervalech. Jak se tedy o dětský chrup správně starat?První zoubekJakmile se dítěti vyklube první zoubek, což bývá nejčastěji kolem 6. měsíce věku, začneme jej navykat na pravidelnou dentální hygienu. Na zubech se totiž tvoří zubní plak, který by mohl stát za vznikem zubního kazu. Navíc si dítě hned od počátku zvykne, že mu někdo sahá do úst a „něco tam v pusince dělá“.První zoubek stačí čistit kouskem vlhké gázy nebo si můžeme pořídit malý silikonový kartáček, který se navléká na prst – tzv. prsťáček. Zpočátku není potřeba používat zubní pastu, ale zoubky čistíme „na sucho“.Od vyklubání prvního zoubku bychom měli dbát na pravidelnost a hlavně důslednost v čistění zubů. Jen tak bude dítě brát každodenní čištění zubů jako samozřejmost.První stoličkyV době, kdy se objeví první stoličky, je nejvyšší čas začít používat dětský zubní kartáček. Ten by měl mít co nejmenší hlavičku, rovně střižené, co nejhustší a hlavně co nejměkčí štětinky. Takovým kartáčkem se totiž dostame hluboko do pusinky a dosáhneme i na těžko přístupná místa, jakými jsou například stoličky. Měkké štětinky navíc nepoškodí dětskou zubní sklovinu.Kartáček bychom měli měnit ve chvíli, kdy jsou na něm viditelné známky opotřebení jako jsou roztřepené štětinky.  Používání jednoho kartáčku by však nemělo být delší než 6 až 8 týdnů. Po této době je už plný bakterií a značně opotřebovaný, takže by se dalo již pochybovat o jeho čistících schopnostech.Osvědčilo se pořídit dítěti dva zubní kartáčky – jeden pro rodiče, kterým zoubky důkladně čistí a druhý pro dítě. Může si s ním hrát, kousat do něj, pokoušet se sám si čistit zuby atd. Ten druhý kartáček však pochopitelně dostane náležitě zabrat a zničený bude již po pár dnech „používání“.Správná technika čištění dětských zubůZásadně nevhodná, a to jak pro děti tak i pro dospělé, je tzv. horizontální technika, kdy zuby čistíme pohybem ze strany na stranu, chcete-li  „od ucha k uchu“. Mléčný chrup je vhodné čistit malinkými krouživými pohyby, kdy se kartáčkem pohybujeme téměř na jednom místě. Velké krouživé pohyby se již svým provedením značně přibližují nevhodné horizontální technice.V momentě, kdy se začíná objevovat stálý chrup, postupně přejdeme na tzv. stíravou techniku čištění zubů („od červeného k bílému“). Ta je vhodná nejen pro děti, ale i dospělé. Kartáček při ní přiložíme k dásni tak, aby štětinky směřovaly šikmo ke kořeni zubu. Potom setřeme plochu zubu tak, aby štetinky nakonec směřovaly ke kousacím ploškám zubu, tedy od kořene zubu. Tento pohyb je třeba opakovat 3x až 5x.Kdy začít používat zubní pastuV případě prvních zoubků (řezáky, špičáky) není potřeba zubní pastu používat. Úplně si vystačíme s pouhou vodou. Ve chvíli, kdy přecházíme na zubní kartáček (a dítě neumí vyplyvovat) již můžeme žačít dítě zvykat na chuť zubní pasty a štětinky zubního kartáčku mu pastou pouze potřísnit.Zpravidla mezi druhým a třetím rokem života, kdy se dítě již naučí ústa vyplachovat a vyplyvovat, začneme nanášet dětskou zubní pastu, maximálně však do velikosti malého hrášku (navzdory vyplachování úst totiž dítě značné množství pasty spolyká).Zubní pastu vždy vybírejte takovou, aby byla určena pro danou věkovou skupinu. Liší se v obsahu množství fluoridů. Pro úplně nejmenší jsou vhodné pasty s obsahem do 500 ppm. Od šesti do dvanácti let věku dítěte můžeme začít používat pasty s obsahem 500 – 1000 ppm. Později již dítě může přejít na zubní pasty určené dospělým.Jak dlouho a jak často zuby čistit?Zuby bychom měli dítěti (i sobě) čistit minimálně dvakrát denně, ráno před snídaní a večer. Po večerním čištění by se nemělo už nic jíst ani pít, kromě čisté neslazené vody.Zuby by dětem měli čistit rodiče. Přibližně od tří let je dítě schopno si zuby „vyčistit“ samo. Je však nutné, aby rodiče chrup zkontrolovali a dočistili správnou technikou. Na provádění ústní hygieny dítěte by rodiče měli dohlížet přibližně do 10ti let věku dítěte.Dítě si nechce čistit zubyPokud máte doma malého odpůrce zubní hygieny, nesmíte ztratit nervy. Je potřeba u dítěte vybudovat kladný vztah, díky kterému pak bude péče o chrup hračkou. Zkuste zapojit veškerou svou fantazii a udělat z čištění zubů zábavu. Vymyslete si vlastní hru, díky které budete každé ráno a každý večer vyhánět z pusinky červíky kazílky. Složte tématickou a veselou básničku, kterou odříkáte při každém čištění. Zkuste si „vyměnit“ kartáčky – dítě dostane do ruky Váš zubní kartáček a bude čistit zuby Vám, Vy pro změnu vezměte jeho a vyčistěte mu všechny zoubky. Možností je spoustu, chce to jen pevné nervy a spoustu fantazie.Tip pro VásPokud chcete mít jistotu, že jsou zuby dokonale vyčištěné a zbavené zubního plaku, pořiďte si v lékárně speciální tablety nebo roztok, které jsou barevnými indikátory plaku. Ústa roztokem důkladně vypláchněte. Pokud na zubech po vypláchnutí uvidíte barevná místa, je nutno je ještě dočistit a zbavit je zbylého plaku. 

    31.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • 14 věcí které šťastná matka dělá lépe

    Někdy považujeme život za nádherný, ale jsou i období, kdy nám připadá namáhavý. Jak se rozlišují dobré dny od špatných? Inspirovaly nás matky.1. ŠŤASTNÁ MATKA VÁŽÍ SLOVANapříklad pomoc tchýni, nákupy, vaření, domácí práce, večeře, vyzvednutí dětí ze školy... každodenní vyčerpávající práce. Šťastná matka řekne „prosím", neboť ví, že když je na všechno vždy sama, má plné zuby dětí a kuchyně, cítí se přetížená a špatně naladěné. Kouzelné slovíčko, které se učí děti v první třídě a milý úsměv mohou dělat divy i s tou nejzarputilejší tchýní.2, ŠŤASTNÁ MATKA NEPOTŘEBUJE PĚTIHVĚZDIČKOVÝ HOTELŠťastná matka navrhne rodinnou dovolenou ve všední den nebo na prodloužený víkend. Zabalí miláčky a stan, sežene kánoi nebo pronajme starou chajdu v horách. Pár dnů zapomene na to, že má doma nepořadníky, klidně přihlíží na nepořádek a vůbec ji to nevzrušuje. Důležitější je, že rodina je pohromadě, hraje karty, chodí na procházky a večer se čtou společně knihy u stolu. Celovečerní vyprávění ve špinavých ponožkách má své kouzlo a šťastná matka znovu zjistí, proč má tu svou rodinu tak ráda, i když je potom kupa prádla a třeba ve škole i trojka z matematiky.3. ŠŤASTNÁ MATKA NEZŮSTANE JEN DOMAŠťastná matka jde občas mezi lidi a setká se s kolegy v kanceláři, projedná stav světa s prodavačem novin, poptá se na dvojčata od sousedky. Když lije jako z konve, nezůstanou šťastné matky nikdy doma a nenechají na sebe křičet unuděné děti. Raději jim oblečou pláštěnky a gumáky a dívají se, jak dělají skok do dálky přes kaluže.4. ŠŤASTNÁ MATKA MÁ PŘÍTELKYNIProtože s nikým jiným nemůže tak dobře plkat o protivných puberťácích, odepíračích domácích úkolů a neluxujícím otci. S nikým to lip nejde než s jinou matkou, která má stejně staré děti.5. ŠŤASTNÁ MATKA NEČEKÁ, KDYŽ JSOU DETl JEŠTĚ V POSTELIPolíbí muže svého srdce již při snídani. Když ji drží v náručí, nechá vodu na nudle klidně překypět. Z celého srdce se usmívá, pohladí svého muže a umí dělat komplimenty. To je úspěšné očkování proti každodenním chorobám, jakými jsou rutina, období bez lásky a všednost.6, ŠŤASTNÁ MATKA JE RÁDA O SAMOTĚJen já a já - ve vaně. Bylinková kúra, trochu péče o pleť nikdy neuškodí. Brzo ráno s kávou na zahradě nebo na balkoně. Šťastné matky umí vždy vystoupit z rodinného programu a jsou soběstačné.7. ŠŤASTNÁ MATKA JE MILÁ K SOUSEDŮMKdyž šťastná matka upeče bábovku pro svoji rodinu, tak se ráda rozdělí se svou sousedkou. Pro šťastnou matku není problém přinést nákup pro starou paní Dvořákovou, nebo své kamarádce Evičce nabídne kočárek, který už nepotřebuje. Šťastné matce se to určitě vyplatí. Nikdo jí pak nenadává, když její děti jezdí u domu na kole a když je nemocná, určitě jí někdo pomůže nakoupit.8, ŠŤASTNÁ MATKA MILUJE TO, CO MÁDcera její kamarádky se nemusí vůbec doma učit a navíc hraje fantasticky na housle. Šťastná matka je i přesto zamilovaná do svého nemuzikálního hyperaktívního miláčka. Nezávidí bohaté kamarádce její domeček nebo svému kolegovi mercedes. Těší se, že její dítě je zdravé, že manžel vypadá ve spodkách sexy a pračka funguje.9.ŠŤASNÁ MATKA SE MAZLÍ SE SVÝMI DĚTMI, JAK ČASTO TO JEN JDENikdy neřeknou „nemám čas"!, když jejich malá holčička chce na klín nebo ten starší se chce trochu poprat. Kdo brečí, bude utišen. Večer dostanou děti pusu a ráno povzbuzující poplácání na ramena. Šťastné maminky nevynechají žádné něžnosti, protože ví, že jednoho dne se stanou z těchto dětí samostatní studenti, se kterými už si moc mazleni neužijí.10. ŠŤASHÁ MATKA MÁ OBČAS JEDINÁČKYJediná cesta, jak zabránit hádkám mezi sourozenci, je občas děti rozdělit. S nejmladším do ZOO, návštěva koncertu s puberťákem. Podniknout občas něco jen s jedním „potomkem" učiní matky šťastně, protože i toto si děti nesmírně užívají.11. ŠŤASTNÁ MATKA DĚLÁ VÝJIMKYNa rodinném jídelníčku nejsou hranolky-kečup-kola a kočka Elza má přísný zákaz vlézt do dětské postýlky, Ale po nepříjené návštěvě u zubaře, namáhavé škole a problémech v práci... a když dítě má neodolatelnou chuť na něco nezdravého... pak šťastná matka některá pravidla zdravé výživy poruší. Ona to ale může: přece ta pravidla i stanovila!12. ŠŤASTNÁ MATKA NENÍ DOKONALÁ A PŘÍZNÁ TOVšechny máme velkolepá předsevzetí, chceme být trpělivé, dítěti naslouchat a jeho potřeby brát vážně, ale potom přece jenom někdy „štěkáme". Křičíme, že strhneme kapesné a zakážeme počítač Šťastná matka ví, že takové špatné dny se naskytnou i v těch nejlepších rodinách a netrápí se špatným svědomím, ale je dost férová na to, aby přiznala, že i matky se občas chovají dost hloupě. A naše děti...? Ty si v tomto případě zaslouží omluvu.13. ŠŤASTNÁ MATKA SI NĚCO DOPŘEJETajně jí sladkosti, chodí na břišní tanec o víkendu, nebo si zajde na thajskou masáž. Občas koupí dětem kalhoty v „second nandu", ale pro sebe prádlo z hedvábí. Egoismus v malých porcích udělá matku šťastnou, protože dobře ví, že příští celá výplata půjde opět na její miláčky.14. ŠŤASTNÁ MATKA JE POTŘEBNÁ, KDYŽ JE KRÁSNÁ A ZDRAVÁSnad si každá z nás řekla tolikrát: „Už nemůžu, jsem unavená"... Snad každá z nás snila o „Supermanovi", který nás na chvíli vysvobodí z denních starostí, zajde nakoupit, vyzvedne dítě ze školky a v náručí nás během chvilky odnese na tajemné místo v přírodě, kde si dáme společný piknik. Po probuzení ale šťastná matka ví, že je vděčná životu za každé ráno, probudí své miláčky, pozdraví slunce, jemně se pousměje nad krásným snem a zajde si do lékárny koupit přírodní preparáty Dr. Theisse: Dr. Theiss IMMUN POWER - aby vše zvládala a měla dobrou imunitu. Dr. Theiss BODY POWER - aby měla lepší fyzický výkon a Dr. Theiss MIND POWER aby jí to myslelo 

    31.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Maltézský psík

       Na konci 19. století toto roztomilé plemeno velmi prořídlo a Maltézáček byl velice vzácný. Avšak díky specialistům, kteří se zaměřili na jeho záchranu a šíření, se zániku tohoto plemene zabránilo. Maltézáček byl přiznán FCI, AKC, UKC, KCGB, CKC, ANKC.        Maltézáček je živý, veselý, laskavý, velmi poddajný a velmi přizpůsobivý pejsek. Povrchní pozorovatel by se mohl domnívat, že maltézáček je pouhé klubíčko bílých chlupů a jinak je to tvor bez temperamentu a výraznějších vnějších povahových projevů. To by však byl omyl. Je to sice pes, který byl po mnoho staletí hýčkán a obklopován péčí a přepychem, a přesto to není zhýčkaný pes. Je také velice společenský a inteligentní, tvárný a učenlivý, zároveň však poněkud přecitlivělý. Maltézáček nadevše miluje svého pána, ke kterému silně, oddaně a citlivě lne. Maltézáček má srst, která je velmi náročná na péči, avšak nelíná. Je nezbytné ji denně opatrně pročesávat a kartáčovat, na hřebenu se nám odumřelé chlupy zachytí, a také pravidelně mýt. V místech očních koutků často vyrůstají chloupky, které oko dráždí a vytvářejí nehezké stopy po slzách, proto je lepší tyto chloupky pravidelně odstraňovat. Tento psík se hodí výhradně pro držení v bytě.             Tento malý psík je ideálním společníkem pro ty, kteří bydlí v rodinném nebo panelovém domě. Dokáže se rychle orientovat a přizpůsobit svému okolí. Spokojí se s boudičkou či pelíškem v klidném koutě pokoje. To ale neznamená, že chce zůstat mimo společnost. Potřebuje mít možnost volného pohybu a kontaktu se svou rodinou. Když jej zavřete do opuštěné místnosti, chápe to jako potrestání. Maltézáček chce být rovnocenným členem rodiny, rád se mazlí a je rád středem pozornosti.             Průměrná výška maltézského psíka se pohybuje v rozmezí 20 – 25 centimetrů. Pes má v kohoutku 21 až 25 cm. Fena má v kohoutku 20 až 23 cm. Váha je úměrná výšce, tedy v rozmezí 3 – 4 kilogramy. V průměru se tento mazlík dožívá 14 – 15 let.

    03.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Teenageři a piercing jazyka

    Pokud máte dítě, konkrétně, preteen nebo teenager, je pravděpodobné, že vaše dítě zjistí, jak úžasný je takový piercing do jazyka, pokud vaše dítě dělá zalíbí těla šperky, můžete se vsadit, že budete čelit příval žádostí, aby mu / jí, aby si propíchnout.Z rodičů pohledu, chápu počáteční úzkost: Moje dítě .... chce ... piercing!?! Co o získání zaměstnání? Co když on / ona dostane nemoc? Je moje dítě začíná jít dolů "špatnou cestu"? Je to začátek konce? ... Atd.Rodiče, bude tento článek vám pomůže dát svou mysl v klidu. Byl jsem na obou stranách spektra tak chápu obou hledisek. První věc, aby zvážila, že vaše dítě bude prostřednictvím této "vzpurný" fázi (a nelži sobě, do určité míry nebo jiný, jsi šel přes to taky). Ve snaze odlišit se jako jednotlivci, děti vypadají, že má zvláštní schopnost používat věci, které IRK vám nejvíce k dosažení svých cílů "nezávislosti". Vaše dítě je také součástí generace, kde média infiltroval každý aspekt svého života - a konkrétněji, celebrity uctívání součástí naší pop kultury je ve všech dob vysoká. Pokud vaše dítě oblíbené celebrity má břicho piercing, buďte ujištěni, že bude jen přilévat oleje do ohně. Konečně, děti v tomto věku jsou velmi dobře vědomi jejich vzhled, a chtějí používat své tělo jako formy sebevyjádření. Místo malování míru značky na tvářích (jak jste si možná udělal v 60. letech), může dospívající mají nyní nozdra piercing stát na rozdíl od davu.Nezávislost, sebevyjádření, a kulturní vlivy - mají vliv na každou generaci, ale každá generace najde svůj vlastní způsob, jak přidat rotaci s těmito tématy.K dispozici je také ještě jedna věc k dispozici: v této fázi, vaše dítě se také snaží "vzít" určitou moc daleko od vás - to znamená, že jsou vázání k obnovení vládnoucí systém v domě. Je to součást dospívání. Pokud se vaše dítě opravdu chce piercing, a řekneš ne, pravděpodobně bude jít ven a dostat to udělat tak jako tak. Podle jejich názoru, že právě vykonstruovaném vaše pravidlo, a proto jste kousek po kousku méně šéfa z nich, a začnete ztrácet svůj vliv a kontrolu.Nyní, tam jsou výhody umožňující vaše dítě, aby si propíchnout. Přestože jako rodiče chceme, aby přístřeší a chránit naše děti před nespravedlnosti světa, tato mentalita neslouží v dětském nejlepším zájmu. Jakmile vaše dítě má piercing do jazyka, se budou muset naučit o oběti: například, ačkoli oni milují svou piercing ve rtu, v případě, že chcete, aby se letní práci v bance, aby mohl zaplatit za auto, se budou muset vzít ven. Oni jsou pak konfrontováni s volbou: mohou buď ponechat piercing a být chudý, nebo mohou odstranit piercing a být bohatý. Život je plný obtížných rozhodnutích - a piercing jsou docela rozumný způsob, jak ilustruje tento bod.Zde je způsob, jak přijít ke šťastnému médium. Pojďme předstírat, že vaše dospívající dcera chce břicho-tlačítko prsten, protože, "je to roztomilé a každý má jeden". Spíše než dávat přímo "ne", sednout a popovídat. Vy a Vaše dítě mělo řešit tyto otázky a připomínky, vířící kolem vaší hlavy (chcete-li lépe vzdělávat sami na piercing, podívejte se na některý z mých dalších článků - obracím nepřeberné množství otázek a aspektů piercing). Měli byste se také stanovit jasně a žádných nejistých termínech, které bude platit za to. Pokud chcete, aby vaše dítě platit za piercing, on nebo ona bude získat větší porozumění o skutečné hodnotě peněz - tj. budou muset pracovat, aby dostali, co chtějí. Pokud dítě platí pro piercing, budou také více investovat do péče o piercing, který je naučí více o osobní zdravotní odpovědnosti a hygieny.Pokud chcete platit za piercing do jazyka, možná si můžete vytvořit vaše dítě pracovat pro ni. Velmi populární (a vysoce efektivní) způsob je, aby vaše dítě piercing, pokud mají vysokou čest-roll, nebo si jen to na jejich vysvědčení. Je to win-win situace: Vaše dítě získá vynikající známky (které se již dlouho pohybuje účinky) a získají piercing jako odměnu.Jen tak mezi námi dospělými - pokud jde o zaměstnanost jde, piercing neovlivní zaměstnání jako kdysi. Google, a další podnikatelské subjekty podnikání, například, nemají šaty kód politiku - který zahrnuje tetování a piercing. V některých z těchto velkých a velkých podniků, piercing nejsou problém. Ve skutečnosti, více a více podnikání jsou naprosto v pořádku, ne-li přímo povzbudivé, o piercing.Je to stále pravda, že v jiných pracích piercing jsou problém, ale krásná věc o piercing je, že mohou být odstraněny. Pro dočasné odstranění, může "sluha" zakoupit (je to jasné a zapadne do piercing tak, aby otvor nebude zblízka), je to možné vidět a piercing může být stále nosit mimo práci. Na rozdíl od tetování, piercing nejsou trvalé. Pokud piercing je odstraněna, nikdo vidět starou díru. To by mohlo být velmi schůdné řešení pro vaše dítě!Užívání vaše dítě profesionální piercing salonu se výrazně minimalizuje možnost onemocnění a infekce - to takhle, pokud vaše dítě chce mít bradavici nebo kožní značku odstranit, by vám spíše oni sami nebo jejich přítel šel na to s kapesnímu, nebo byste raději, kdyby profesionální lékař udělal ve sterilním prostředí? Ve stejném duchu, pokud vaše dítě opravdu chce piercing, měli byste raději oni sami nebo jejich přítel pokus se špinavým pojistkou, nebo byste raději, kdyby profesionální dělal to s čistými nástroji ve sterilním prostředí? To samo o sobě je velmi pádný důvod, aby na piercingu - pokud se to stane tak, může to také být v bezpečí!Je to problém, když děti začnou prosazovat jejich nezávislost prostřednictvím tělesných změn a dekorace - Já vím. Přesto jsem byl také, že dítě, které opravdu chce piercing a dostal několik bez souhlasu (po ptát, taky) - můžete se vsadit, moji rodiče byli hopping šílený, ale takovým způsobem, jejich reakce nadšená mě. Když moje máma konečně ustoupila a přivedl mne k piercing salonu s ní souhlasem, jsem myslel, že moje máma byla tak chladnější než kterákoliv jiná a mnohem více porozumění. Kromě toho, jakmile mí rodiče viděli proces a pochopil, že opravdu to jedno! Mnoho z jejich omylů bylo objasněno a oni si uvědomili, že to není tak velký problém. Byla to dobrá zkušenost pro každého. Jsem teď starší, ale každý den vidím děti a rodiče ve stejné situaci - je to legrační, jak některé věci zůstávají stále stejné. Povolení vaše dítě piercing je jedinečný a nezapomenutelný způsob, jak postavit most - což je obtížné v těch se snaží dospívající let.Každopádně, pokud chcete informovat se o piercingu do jazyka, rizika, postupy, jak jeho práce, atd., přečtěte si více o mých článků nebo vyhledávání na internetu (i když existuje mnoho mylných představ na internetu, proto si své zdroje moudře). V kostce - piercing je poměrně bezpečná, není trvalé, a ne něco, co lidé si vyloučen pro. To může podpořit dobrý vztah mezi vámi a vaším dítětem, může to naučit oběť, pracovní etika, finanční odpovědnost, osobní zdravotní odpovědnost, a to může být poučná zkušenost pro všechny zúčastněné.

    05.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Etika reprezentování dětství v západní kultuře

    Škola, Učení a SebevědomíKdyž jsou děti reprezentovány jako prázdné nevědomé nádoby, dospělí se sami připravují na to z dětí udělat dospělé. To znamená, že musí jít proti dětské nátuře a přinutit je být cokoliv, co chce dospělý, a to skrze výcvik a vyučování, které je vnucováno a ovládáno dospělým.Když je dítě do sebe zakořeněno, cítí se silné, protože ví, co chce. Naopak, dítě, které je naučeno hledat uznání zvenčí, má co dělat, aby žilo život osoby, kterou ve skutečnosti není a aby vyhovovalo externím očekáváním. Může se stát závislým, nejistým a bude potřebovat uznání od ostatních, protože vůbec neví, jak být sám sebou a jaké to je nebýt poměřován ostatními, nepotěšovat je a nehledat souhlas. Hledání uznání je jádrem nejistoty a deprese.Někteří lidé se natolik ztratí v této hře, že je považujeme za šťastné. Tito lidé „uspěli“. Stali se předepsanou osobou. A o mnoho let později se divíme, proč slavné osobnosti a další lidé, kteří jsou symboly úspěchu, spáchají sebevraždu nebo mají deprese. Abychom děti přizpůsobili obrazu dospělých, naše společnost vytvořila instituce, kam musí děti docházet proti své vůli a skrze nátlak. Děti, které chtějí chodit do školy, totálně ztratily své vnitřní spojení, že věří, že to, co chtějí, vychází zevnitř. Ne, nevychází. Co jim dělá dobře, je potěšení ostatních a zapadnutí, protože byli vycvičeni, aby se hledali zvenčí, ne zevnitř.Aby společnost mohla děti vytrénovat k tomu, že budou přijímat konstantní instrukce a ztratí svobodu, začíná to od porodu tím, že vezmeme dítě od matky, potom používáním postýlek, kočárků, chůviček namísto konstantního tělesného kontaktu s matkou a otcem. Oddělení pokračuje, když vezmeme dítě matce a pryč z domova co nejdříve je to možné do jeslí a školky. Oddělením dítěte  od jeho primárního spojení mu odejme jeho sílu.Když je dítě pryč mimo svůj zdroj síly, matku, tak je bezmocné a odpojené; udělá cokoliv, co je mu řečeno, aby získalo uznání a lásku. Bude strádat a hledat uznání, aby vykompenzovalo hlubokou bolest a touhu po primárním spojení. Tímto způsobem se síly, které vidí dítě jako materiál k formování, ukazují jako správné, ne proto, že je to pravda, ale kvůli našim způsobům vnímání dítěte. Dítě se stane poddajným a svolným a vyžadujícím autoritu nebo je zmatené, agresivní a v depresi. Když je nuceno k učení proti vlastní vůli, tak zmizí dokonce i motivace.Navrch toho všeho, kdy je dítě zmatené a strádající, je ještě dáno dohromady s dětmi stejného věku, které jsou všechny závislé na uznání a přijetí a které bojují o pozornost učitele a o přežití ve stádu. Tato zkušenost vzdaluje dítě od jeho přirozenosti. Teď soutěží s ostatními členy stáda a přeje si, aby ostatní selhali, aby ono mohlo zazářit. Potom říkáme, že je to lidská přirozenost, přitom se tak děje kvůli tomu systému, který přivedl děti do takových potíží na základě nejistoty a stádové dynamiky.Rodina je vždy věkově různorodá, takže děti se navazují na ty, kteří jsou kompetentnější, až povyrostou, stanou se také těmi, kteří nabídnou pomoc mladším. Ve skupině vrstevníků jsou zbaveny děti i této síly. Nemohou si opravdu v ničem pomoci, protože jsou všichni „slepí“ na stejném místě.  Nemohou přežít v tomto bezradném a neschopném uspořádání aniž by se nestaly absolutně závislými na nějaké postavě autoritě. Zpráva, že jsou neschopní a že jsou závislí je vryta. Když učitel odchází, nastává chaos a agrese. Nemohou existovat bez autority.  Když na děti nahlížíme jako na ty, kteří potřebují opravit, škola plní svou práci a snaží se je zformovat do kontejnerů informací diktovaných náhodnými dospělými, kteří mají moc. Dítě, které inklinuje k akademickým znalostem a má milující zdravé rodiče, může zapadnout a vypadá, že prospívá, ale ztrácí sebe, kdo skutečně je. Bude tuto hru hrát úspěšně, aniž by si bylo vědomo, že ztrácí samo sebe. Dítě, které inklinuje k fyzickým aktivitám, pohybu a živosti, je zdrogováno nebo přinejmenším potlačeno. Řeknou mu, že jeho způsoby jsou „špatné“ a že musí být „opraveno“.To mi připomíná známý citát Alberta Einsteina: „Je zázrak, že zvídavost dokáže přežít formální vzdělávání.“ A vskutku, někteří lidé se postaví na své nohy a zotaví se z dětství během pěti až dvaceti let. NA druhou stranu, většinou se lidé spíš nezotaví a kultura úspěšných hráčů této hry, ne jejich, plodí deprese, agrese, nespokojenost, závislosti, poruchy příjmu potravy a utrpení.Když reprezentujeme děti jako materiál, který má být formován, plýtváme jejich drahocenné dětství ve škole, skoro jako by byly ve vězení. Uvěří té lži, že by v životě nic nedokázaly.(Vzpomeňte si, že byly vycvičeny, aby braly autority jako ty, co mají pravdu).  Škola je vycvičí skrze pochvaly a tresty, známky, zostuzení, tlak skupiny a uznání toho, koho poslouchají. Dítě se vzdaluje samo sobě, skáče, jako mu programátoři pískají a dělá to nejlepší, co může, aby potěšilo ostatní a naplnilo jejich očekávání.Špičkoví studenti ve mně vzbuzují často větší obavy, protože zaprodali sami sebe. Někteří z nich se zotaví, ale právě mezi těmito hodnými spolupracujícími dětmi je více sebevražd, poruch příjmu potravy a depresí. Žijí život někoho jiného a později je v jejich životě myšlenka, že budou žít život dál tímto způsobem znepokojuje, děsí a skličuje. Největší radost pro člověka totiž je, když může být sám sebou a tito lidé nic takového nevidí.Nebojím se o ty, kteří v systému „selhávají“. Slýchám od ustaraných rodičů, kteří mi volají, že jejich dítě propadá ve škole, rebeluje proti systému, vzdoruje a věnuje se kamarádům a neškolním aktivitám. Jsem za takové rodiče a děti ráda. Toto jsou děti, které mají uvnitř ještě nějakou sílu a nezaprodaly se. Přežijí. Projevují se v různé míře. Jsou opravdovými zázraky. Nicméně někteří z nich, protože postrádají nástroje, jak být sami sebou (po tolika letech otupování), skončí se sebepoškozováním a ztratí se. Z těch, kteří přežijí, jsou často silní lidé, inovátoři a vůdci.Nejextrémnější aspekt tohoto nahlížení na děti je podávání léků, které je často doporučováno, ba dokonce vynuceno školou. Když dítě nepasuje do jejích představ, dostane speciální program nebo léky nebo obojí.Je štěstí, že jsme neměli tyto toxické léky dříve ve 20. Století; Einstein byl vyhozen ze školy v Německu a Edisonově matce řekli, že je její syn tupec a moudře ho vyhodili ze školy. Mnoho vůdců uniklo tyranii školy. Dnes se již nedozvíme, kolik úžasných myslí je otupováno od své moudrosti nebo zdrogováno.Marketing léků pro děti, který je ošidně nazýván jako psychiatrie, způsobil už spoustu smrtí, sebevražd, zabíjení a doživotní mentální nemoci. Ti, kteří přežili, jsou slepě vděčni za obojí, za vězení i za otupující drogy, které je udržovali od jejich touhy utéct. To mi připomíná citát, který pronesl Johann Wolfgang Goethe: „Nikdo není tak beznadějně zotročen jako ti, kteří mylně věří, že jsou svobodní.“I tady se najdou rodiče, kteří vidí své děti jako schopné a svobodné a neposílají je do školy. Tyto děti jsou svobodné od začátku svých mladých životů, nemají podobné handicapy a jsou schopné si tvořit svůj vlastní život. Jsou sebevědomé, úspěšné a sociálně kompetentní a schopné mít s dospělými vztahy jako se sobě rovnými. Znají samy sebe a znají společnost, protože v ní žijí jako rovnocenná součást od počátku. 

    11.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Děti a školka

    Vliv na dětiUčitelky mají na děti velký vliv. Malé holčičky většinou obdivují nejprve maminku, pak mají za vzor nějakou princeznu, vílu zvonilku, Elzu, apod., ale postupně si vzory konkretizují. Takovou prvotní vnější mimorodinnou autoritou často bývá učitelka.Má to své výhody i nevýhody. Dítě si třeba doma odmítá samo obouvat boty, ale ve školce se to najednou naučí. Naopak doma dítě jí, co dům dá, ale ve školce děti do jídla nenutí a dítě zjistí, že když nechce tak nemusí.Některé děti se do školky těší, ale jiné zkouší všechno možné, aby do školky nemusely. Může to být třeba předstírané bolení bříška a dlouhý pobyt na WC, zdržování u snídaně, nespolupráce při oblékání či odbíhání od docházkové trasy. Ovšem při vytrvalosti náhradních rodičů se obvykle dítě zlomí ve chvíli, kdy pochopí, že prostě musí a nakonec se mu tam líbí. Jak to opravdu chodí ve školkáchPředně je třeba si uvědomit, že informace, které se k vám dostanou mohou být zkreslené či zavádějící, občas i lživé. Například výrok dítěte, že si ten či onen kluk začal nebo že se jí ostatní děvčata smějí se někdy nemusí zakládat na pravdě. Obdobně tvrzení, že ve školce nemají dost hraček, knížek, apod. lze též brát s rezervou. Na druhou stranu svěřené děti máme rádi a tak se jejich podněty zabýváme, což je jejich cíl. Jinými slovy, chce-li dítě politovat, politujte ho a víc to neřešte. Ušetříte si tak spoustu zbytečných nedorozumění s pedagogy.Na druhou stranu i učitelky mají své strategie, co se týče informovanosti rodičů. Samozřejmě, v každé školce to mohou dělat jinak, nicméně obecně, mohou postupovat následovně:a) Školka informuje jen oficiálněPokud chce rodič něco konzultovat, musí se objednat k ředitelce na sjednaný termín a ta s ním záležitost oficiálně projedná. Jiným způsobem učitelky rodiče informovat nesmí.b) Školka informuje převážně neformálněV tomto případě se lze dotázat učitelky v případě potřeby kdokoliv má čas a ona bezprostředně odpoví a záležitost vysvětlíOba systémy mají své pro a proti. Oficiální přístup je transparentnější a zároveň odfiltrovává řešení banalit. Může však horšit atmosféru spolupráce předškolního vzdělávacího zařízení s rodiči. Druhý přístup je super, dokud nedojde k názorovému konfliktu mezi rodičem a učitelkou. Také může sklouzávat k řešení "prkotin" a k takzvaným žabomyším válkám.Co dělat, když učitelka něco rodičům vyčítáRodič se může často setkat ve školce s jistým despektem ze strany pedagogů.a) Princip nebýt hned dotčenRodič, který není například zvyklý na to, že by mu někdo vyčítal, že je dítě špinavé, se může při takové výtce cítit trapně. Výmluvy typu, že se převléká několikrát denně do čistého nebo hádky s učitelkou, že na něj dostatečně nedohlíží, bývají většinou kontraproduktivní. Často je lépe dát dítěti do školky troje náhradní tepláky a informovat o tom učitelku. Jde o to, aby došlo ke spolupráci.b) Nepociťujte vinu za to, za co nemůžeteVýtka učitelky, že dítě zlobí nebo že se nezapojuje do aktivit nemůže být vaší vinou, když tam nejste. Pedagog by měl být plně kompetentní dítě výchovně zvládnou a do aktivit namotivovat. Pokud dítěti koupíte pracovní sešit či jiné pomůcky, svoji povinnost máte splněnu. Učitelce můžete projevit důvěru v její pedagogické schopnosti a nabídnout jí třeba to, že když dítě nebude ve školce poslouchat, uvítáte o tom informaci, abyste doma přijali nějaké výchovné opatření typu tak dneska žádná zmrzlina. Učitelce většinou brzy dojde, že si nemůže na dítě stěžovat denně, někdy bude cítit potřebu dítě dokonce i pochválit. Situace se pak může postupně urovnat.c) Motivujte dítě ke spolupráci se školkouRodiče mají někdy pocit, že učitelka je pěkná "nechci říct co", což dítě vycítí a chová se také tak. I kdyby tomu tak skutečně bylo, není dobré to dávat najevo před dítětem. Stejně tak stravování. Jídelníček není vhodné kritizovat předem, dítě by mělo dostat šanci ochutnat něco jiného než doma. Například je možné dítěti říci - "Mnnnnn jáhlová kaše a celozrnný chlebíček s drožďovou pomázánkou, to bude dobrota!" než dítě vybavit třemi kitkaty a očekávat, že oběd jíst zase nebude. Podobně kreslení. I čmáranice je obrázek, který si zaslouží být vystaven na ledničce. Dítě pak bude motivovanější nosit obrázky domu, díky čemuž se ve školce více zapojí a tím i víc naučí.Šikana ve školceDítě může často přijít s příběhem o tom jak ho ve školce ostatní děti trápí, jak ho to či ono koplo, strčilo, apod. Jde-li o dlouhodobější opakované stěžování a vidíte-li na dítěti podivné chování, rozhodně nedoporučujeme to nechávat na lehkou váhu, zejména u dětí, které se prožily své. Rádíme nejprve se o tom poradit s psycholožkou. Ta odborně zhodnotí zda se jedná skutečně o šikanu či o jiný problém. Pokud se šikana zjistí, je povinna psycholožka oficiálně informovat školku a ta to musí řešit podle metodického pokynu MŠMT. Při tomto postupu pak nelze rodiči něco vyčítat, například, že v naší školce nikdy šikana nebyla, není a nebude.Hrozba vyloučení dítěte ze školkyRodiče mají někdy obavu, že když dítě bude zlobit, školka ho vyloučí. Tak tomu opravdu není. Školka může dítě vyloučit jen na návrh lékaře nebo pedagogicko psychologické poradny. Samozřejmě rodič by musel být informován, probíhalo by správní řízení a všechno by šlo oficiální cestou. Takže za vulgarismy, strkání do ostatních či šlapaní do louží vaše dítko určitě ze školky nevyloučí. Nemějte obavy.Setkali jsme se i s případy typu, že učitelka vyhrožovala rodiči, že když dítěti nekoupí o půl čísla menší boty, protože tyhle jsou velké a dítě v nic zakopává, tak že dítě ze školky vyloučí. To pochopitelně nemohou, ale mohou dát podnět na sociálku, proto bývá často lépe učitelku raději poslechnout.Výtka, že si vyzvedáváte dítě pozděSvěte div se, ale i pěstounky pracují. Pokud si vyzvednete dítě v otvírací době, byť třeba i v poslední minutě, tak je to v pořádku. Výzvu typu choďte si pro ní dřív, nechce tu zůstávat jako jedna z posledních, můžete klidně ignorovat, máte-li pro to důvod. Pokud ovšem dítě ze školky nevyzvednete v otvírací době, průšvih už může nastat, neboť školka klidně může zavolat sociálku. Pokud se například telefonicky omluvíte, školka sociálku volat nemusí, ale správně dítě nad rámec pracovní doby hlídat nemá. Určitě lze-li, je lépe raději poslat pro dítě babičku, dceru, tetu, kamarádku a telefonicky informovat školku, kdo vyzvedne.Závěr:Školka bývá významnou součásti života dítěte a ovlivňuje jej. 

    11.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Jak mít i v dospělosti dobré vztahy s rodiči

     Jste už dospělí, zakládáte si svou vlastní rodinu, ale při odchodu z Vašeho rodného domu to ve vztazích najednou začne skřípat. Nemusí to tak být – vztahy s rodiči můžete mít dobré i v dospělosti.Jako děti máme nejsilnější vztahy s našimi rodičiProtože v rodině trávíme jako děti a dospívající většinu našeho času, je to pro nás prostředí, kde máme nejsilnější vztahy, kde prožíváme nejbouřlivější emoce a kde se i nejčastěji hádáme. To ale platí jen do doby, než přijde náš životní partner. Nikdo sice nedokáže s určitostí říct, zda s tímto partnerem zůstaneme opravdu po celý zbytek našeho života. Minimálně ze začátku si to ale myslíme, proto jdou najednou naši rodiče do pozadí. Čas trávíme převážně s naším partnerem, s ním se cítíme nejlépe, budujeme postupně vzájemný vztah a jednou si s ním i zařídíme společné bydlení.Rodiče nejsou smíření s odchodem „dítěte“Při odchodu z rodného domu se někdy můžeme dostat do nepříjemných situací. Hodně z nich je způsobeno tím, že rodiče (většinou spíše matky) nemají vyřešený fakt, že jejich dítě se vydává na svou vlastní životní cestu. Mají pocit, že o něco přichází a neuvědomují si, že jejich dítě je už dospělé a chce si o svém životě rozhodovat samo.Pokud jste se ocitli v podobné situaci, pomůže o všem si otevřeně promluvit. Také pomáhá, když si rodiče najdou nějakou zálibu nebo něco, čemu by se mohli věnovat. Když se už nemusí starat o dítě, mohou se věnovat vztahům se svými přáteli, mohou cestovat, mohou se více věnovat práci…Vztahy upevní i Vaše převzetí zodpovědnostiVztahy s rodiči Vám v dospělosti také posílí to, když za sebe dokážete převzít plnou zodpovědnost. Uvědomte si, že když odcházíte do svého nového bydlení, rodiče Vám určitě velmi rádi pomůžou, ale nemůžete se spoléhat na to, že s Vámi budou každý den. Začněte naplno žít sami za sebe a Vaše vztahy s rodiči budou i nadále pěkné. 

    07.březen 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Víš s čím spíš?

    Padám do postele únavou, dvě děti mi dávají někdy dost zabrat. „Písk, uááá, písk!“ Šmarjá, kočku nemáme, morče nemáme, želva nepiští (ale tu už vlastně taky nemáme), takže už zbývá jen… dosaďte si jakoukoliv hračku, která dělá co největší rambajs v co nejnevhodnější dobu. Třeba ten autobus od strejdy Michala, kterému dojdou baterky asi tak za tři měsíce (říkala paní prodavačka, žádné obavy, moc dlouho prý nevydrží). Už ho máme dva roky a pořád houká, sotva se ho dotknete.  Není od věci prohlédnout peřiny ještě před tím, než uložíte miminko ke spánku; obzvláště v období, kdy je mrzuté, protože mu rostou zoubky a uspávání rozhodně není stylem položit a jít. Já spím s dcerkou v ložnici, tatínek pendluje mezi synovým dětským pokojíčkem (když se nechce vyspat, protože někdo pořád mluví) nebo hernou (když se vyspat chce, protože od někoho ho dělí zavřené dveře ;)V době, kdy jsem ještě věřila tomu, že budu kojící mašina, pořídila jsem si menší letiště, abych se i s miminkem (tehdy se synem) vešla a měli jsme pohodlí. Aktuálně na mě zbývá asi tak třetina plochy, na zbytku je kojící polštář (k čemu?), peřina pro manžela (který spí jinde), pár polštářků (na které není radno pokládat obličej, protože pak chodíte se vzorkem na tváři až do oběda), někdy i vyžehlené prádlo (které už vážně nemám čas uklidit do skříně) – ale když spíte na boku, tak se určitě vejdete ;)Když nemůžu usnout, přemýšlím o blbostech. Nejčastěji se virtuálně k někomu nastěhuju a zařizuju si  jeho byt či dům po svém. Někdy jsem tak drsná, že třeba i posouvám příčky. Už dva večery za sebou zařizuju pidibyteček své sestry a pořád s tím nejsem hotová! Nějak nemůžu vměstnat tolik potřebných věcí do tak malé kuchyně ;) A pokud jste někdy viděli Horsta Fuchse v akci, tak víte, že bez spousty vychytávek se prostě žít nedá!!!Dobrou noc! A zítra večer možná u vás ;)

    07.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Kam na to ty děti chodí?

    Co si budeme povídat, mnohé z nás by mohly vyprávět o situacích, kdy je jejich ratolesti přivedly do rozpaků.Jak víme, děti jsou upřímné, co na srdci, to na jazyku, a hlavně nahlas.Průpovídky našeho tříletého upovídaného juniora jsou v naší rodině samozřejmě taky vyhlášené. Lhala bych, kdybych řekla, že mi není příjemné, když ho cizí lidi pochválí, jak hezky mluví, případně se zasmějí tomu, co prohlásí. Ale co dělat ve chvíli, kdy už jsou jeho poznámky impertinentní? Například nedávná cesta metrem proběhla bez problémů jen proto, že cíl jeho všetečné otázky ji neslyšel. Co byste odpověděly(nebo odpověděli, to se přece může stát i tatínkům) na otázku: „A maminko, proč má ten pán tak velké břicho?“ Pro jistotu jsem to téma raději zamluvila. Obdobnou situaci jsme pak absolvovali při návštěvě příbuzných. První věta po pozdravu totiž zněla: „Teto, ty máš tak velké břicho, jíš moc sladkého.“ Teta nepřeslechla, řekl jí to totiž přímo do očí. Naštěstí má smysl pro humor. Nebo má ráda děti.Ještě jednou cesta metrem a vystupující slečna. Tentokrát se mě do ticha zeptal, jestli ta paní čeká miminko.Nevím, proč se zaměřil zrovna na „tlusťochy“, ale schoval si pro mě ještě jedno překvapení. V autobuse si sedl vedle asi tak devítileté holčičky (která, přiznejme si, měla nadváhu) a s překvapením v hlase prohlásil, že ta holčička má velké prsty. Musím říci, že jsem si oddechla, mohl si vybrat jinou část těla. Ale byl to jen můj dojem, nebo skutečně tato nevinná (nevinná?) poznámka způsobila, že se dívce zaleskly v očích slzy?Raději jsem jeho pozornost zaměřila na to, že holčička je starší, a proto je větší. Načež následovalo vyjádřené přání, že nechce mít velké prsty, že je chce mít malé. Jako podezřelý se v tomtopřípadě jeví jedendíl seriálu Prasátko Peppa.Nedávno také prohlásil o fotbalistovi, který šel s rodiči k autu z blízkého hřiště, že má nohy do O a že, až on bude hrát fotbal, tak je bude mít taky do O… Další z bezelstných prohlášení, která ale mohou mít (alespoň v mých očích) nedozírné následky.Co kdyby se rodiče urazili a chtěli si to s námi vyříkat? Vsadím se, že by si určitě mysleli, že to má ode mne. A že on jen v rámci svého věku považoval za vhodné tuto pravdu vykřiknout na celou ulici.Rodiče vždy chtějí bránít svoje děti. Panika, rychle pryč! Tady ovšem jako viníka můžu označit vlastní maminku. Ta mu přecejednou něco o fotbalistech v TV říkala. Zmínila i tohle?Ještě jsem se nezmínila o dalším typu poznámek, které děti pronášejí, aniž by věděly, jak trapně (ale když ony nechápou to „trapně“) se my, rodiče, můžeme cítit. Na mysli mám vylučování– poslouchat od tříletého dítěte jeho pojetí toho, co se děje s jídlem a pitím poté, co ho sní a vypije, je skutečně zážitek. Tedy až do chvíle, než to prohlásí venku. Už teď se děsím toho, až se o svoje poznatky podělí ve školce, děti tam jsou totiž přijímány na tříměsíční zkušební dobu. Snad si svoje největší „špeky“ nechá až na chvíli, kdy bude jeho přijetí definitivní…

    08.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Jídlo a pití
  • Zdravý životní styl zvyšuje zájem o biopotraviny

    Čím jsou ale pro nás tak výjimečné? Názor, že biopotraviny jsou určeny pouze pro hrstku „vyznavačů“ alternativních výživových směrů, jako je např. vegetariánství, a sortiment potravin je omezen na zrní, semínka a klíčky, je mylný. Pravda je jiná. Biopotraviny se od běžných potravin liší především způsobem pěstování plodin, chovem zvířat a způsobem výroby. Vše totiž probíhá pod přísnou kontrolou v rámci ekologického zemědělství. JAK SE PĚSTUJE BIOEkologické zemědělství zaručí, že při pěstování plodin nejsou používány pesticidy, umělá hnojiva ani geneticky modifikované organismy. Zvířata nejsou chována ve velkochovech, mají možnost výběhu a nejsou jim preventivně podávána antibiotika. Při zpracování potravin nejsou používány žádné umělé konzervační látky, chemická ochucovadla, plnidla nebo umělá sladidla. Všechny faktory se pak samozřejmě projeví na kvalitě výrobku a jeho chuti. JAK KOUPIT BIOVzhledem k tomu, že výroba biopotravin je náročnější, je také vyšší jejich prodejní cena. Ale jak již bylo několikrát zmíněno, kdo chce být zdravý, dává jednoznačně přednost kvalitě před kvantitou. A tu biopotraviny zaručí. Biopotraviny můžete zakoupit jednak v prodejnách se zdravou výživou, v některých supermarketech nebo můžete využít internetového obchodu (např. www.rozmaryna.cz  nebo www.biopotraviny.cz ). JAK POZNAT BIOSortiment nabízených potravin je velmi široký – nejedná se tedy pouze o „zrní“, ale i o maso, masné výrobky, mléko, mléčné výrobky, pečivo, těstoviny, cereálie, vína, čaje, biokoření atd. A jak poznáte, že se skutečně jedná o produkt ekologického zemědělství? Certifikované potraviny mají na obale vyznačenou biozebru – tj. grafický znak BIO s nápisem „Produkt ekologického zemědělství“ a kód CZ-KEZ nebo CZ-ABCERT. U nebalených potravin je prodejce povinen vám na požádání ukázat platný certifikát o původu zboží.

    04.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Manželství
  • Jak zachránit manželství a zabránit rozvodu

    K dispozici je zcela nový způsob, jak zachránit manželství a skoncovat s rozvodem a jeho bytí využilo mnohem víc lidí, každý den. Co mnoho lidí se zjistit, je to, co jste asi zjistil, pokud se pokusíte zachránit manželství a pomocí technik, a informace, které neobstojí, bude vaše manželství i nadále trpět a je pravděpodobné, míří k rozvodu.Co se spousta lidí, kteří nyní využívají, jsou knihy a příručky, které jsou vyráběny, které vám pomohou s kterým se vaše manželství. Jako způsob, jak zachránit manželství, tyto pokyny se pro záchranu manželství se jeví jako velmi užitečné a při rychlý pohled na tento zbrusu nový trend, je snadné pochopit, proč. Tyto knihy manželství úspory jsou psány odborníky. Před 10 lety, by se tyto odborné profesionálové mají pronajaté kanceláře a viděl klientům tváří v tvář základě, pomáhá jim řešit jejich problémy manželství. Dnes však, jak na internetu exploduje, tito odborníci jsou odepsat jejich odborné poradenství a nabízet jejich manželství opravu radu, snadný přístup a stahování ebook nebo příručku. Nyní jako způsob, jak zachránit manželství, uvidí manželský poradce zůstává fantastický způsob, jak pro ty, manželské páry jsou zcela odhodlán zachránit jejich manželství se navzájem. Nicméně, pokud váš kamarád se zdráhá a nemá skutečný zájem na záchraně manželství, pak se snaží opravit manželství s pomocí tradičního manželství poradce bude mocnou obtížné. Vaše nejlepší volba, pokud se jedná o manžela, který chce jen z manželství, je použití jednoho z těchto nových ebooks nebo vodítka. To je z toho důvodu, že tyto úspory manželství průvodci jsou psány se znalostmi a zkušenostmi, že byste mohli být se snaží zachránit své manželství sami. A to je opravdu krása těchto příruček pro někoho, jako jsi ty, kdo pracují na opravy jejich manželství, nezáleží na tom, že jste na vlastní pěst, můžete uspět s novým průvodci manželství opravy! Začnete tím, sebe a svého partnera brzy bude pracovat s vámi zachránit své manželství! Existuje mnoho účinných věcí, které můžete udělat pro zastavení vaše manželství . 

    30.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Práce a podnikání
  • Neumíte relaxovat?

    Stalo se vám někdy, že vám kamarádka nebo někdo z vašich blízkých řekl, že neumíte relaxovat? Že tolik pracujete, přemýšlíte nebo pořád něco děláte a ani trochu si neodpočinete? Tak právě tohle se mi stalo před pár týdny.Před několika týdny jsme se bavili s kamarádem o tom, jak si večer dáme horkou vanu. „To bude super, až člověk vypne po celém dni v práci.“ A jak jsem řekla, tak jsem i udělala. Večer jsem přišla domů, zahodila všechno oblečení a vypravila se do koupelny. Tam jsem si napustila plnou vanu horké vody a nalila do ní svou oblíbenou pěnu do koupele. Do této chvíle bylo všechno podle mých přestav. Po deseti minutách horké lázně jsem znovu začala přemýšlet o práci a o tom, kolik toho ještě musím udělat. Po dalších pěti minutách jsem musela vylézt. Nedokázala jsem to. Nedokázala jsem ani dvacet minut ležet ve vaně a jen tak relaxovat.Když se to opakovalo každý další den, začala jsem vážně uvažovat, jestli jsem v pořádku. „Copak nedokážu ani na dvacet minut vypnout?“ ptala jsem se. A vážně to nedokážu! Ať jdu kamkoliv, přemýšlím o svých povinnostech a o svých závazcích. Přemýšlím, co musím udělat, kde musím kdy být, jak udělat to či ono, aby to bylo dokonalé. Prostě práce, práce, práce! Když jsem byla malá, vždycky jsem si myslela, že ti „pání podnikatelé“ se mají. Nemusí nic dělat a peníze se jim jen hrnou… Jak jsem byla bl…áhová. Když chce člověk něco dokázat, musí tvrdě pracovat a bohužel hodně tvrdě. Bála jsem se, jestli to vůbec přejde, jestli tohle někdy skončí a sama jsem si odpovědět neuměla.Teď už vím, že každý si musí najít svůj způsob relaxace. Komu nepomáhá vana, ani nic z „osvědčených“ metod, ať zkusí odpočívat aktivně. I já teď při psaní tohoto článku odpočívám. Naučila jsem se to! Takže pokud budete mít snahu a píli, dokážete vše. 

    13.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Jak vytvořit příjmové konto

    Jde o to, aby to moc nebolelo. O nápadu na příjmové konto jsem se dočetla v knize Peníze jsou moji přátelé (někdy sem možná dám výpisky z četby). Ale nikdy jsem to neměla možnost praktikovat, protože existuje několik překážek.První překážkou byl můj drahoušek a obecný zvyk utratit, co se vydělá. Znáte to: „Máme tak akorát, sotva nám to stačí, tak z čeho bys chtěla šetřit? Jó, kdyby se zadařilo a vyhráli bychom onu jednu měsíční výplatu (rozuměj všechny příjmy všech členů rodiny), pak by se o tom dalo uvažovat!“Princip příjmového konta spočívá v tom, že máte jednoměsíční (nebo třeba tříměsíční, jak kdo chce) příjem uložený a v určitý den, nazvěme ho výplatní den (třeba prvního v měsíci) se ona částka potřebná k přežití jednoho měsíce vybere a používá. ALE všechny příjmy v tom měsíci, tedy napřílad výplata, příjem z nějakého prodeje nebo kladné úroky (hi, hi, hi) či co já vím co ještě, se prostě bez dotknutí (a bez oplakávání) vloží na ono příjmové konto. Vybere se to až zase ve výplatní den na příští měsíc. Peníze se na něj tedy jenom neukládají, ale točí se. A v případě nějaké katastrofy to může být poslední záchrana, když je opravdu nejhůř.Pokud jsou vaše příjmy vyrovnané (tedy pokud příjmy pokrývají výdaje a jsou každý měsíc přibližně stejně vysoké), pohyb na účtu vypadá tak, že prvního je vynulováno a posledního je tam celá měsíční výplata, která pokryje všechna vydání následujícího měsíce. Zkrátka nečekáte až co vám tento měsíc zaměstnavatel přidělí a co zbude po odpočtu všech daní a marodění a srážek, ale víte celou sumu hned na začátku měsíce. Můžete si udělat rozpočet, odečíst splátky a pravidelné platby a víte, kolik vám zbude na jídlo a nebo třeba pro radost. Ale taky víte, že nic víc ten měsíc už nebude.Pokud jsou vaše příjmy nevyrovnané, oceníte příjmové konto ještě více. Jen potřebujete vědět, jak se u vás průměrně peníze točí v rámci roku. Jako kolotočáři – když vím, že v zimě vydělávám méně a v létě více, musím si to zprůměrovat a v létě prostě neutrácet všechno, ale nechat si na zimu, až budou příjmy slabší.Další překážkou byl argument, kde vzít onu první měsíční dávku?Samozřejmě, spořit, odkládat, každý měsíc kousek ukrojit z momentálního příjmu. Ale kdy to bude dost? Až naspořená částka dosáhne alespoň 100% výdajů. Ano, každopádně to bude chtít utáhnout opasek.Jenomže po dvou, třech měsících se vždy ztratila motivace, proč dělat takové šachy s penězi? Co vyděláme, to utratíme a je přeci jedno, jestli hned a nebo o měsíc později.NENÍ TO JEDNO!U nás doma patříme do té skupiny, co nemá příjmy pravidelné. Můj podnikatel někdy kšefty má a jindy méně, příjem není každého třináctého, ale podle toho, kdy se zadaří. Což je příšerné ve vztahu ke splátkám, které se musí platit každého desátého nebo dvacátého, bez ohledu na to, jestli byla zakázka včas předána a zaplacena. V průběhu měsíce se to všechno stejně nějak poplatí, ale často se zpožděním, které s sebou nese pokuty z prodlení a sankční úroky.A tak jsem přemýšlela (v rámci novoročního předsevzetí), jak tomu zabránit, aby nám peníze takto pitomě utíkaly na sankce. Jediným řešením je právě vytvoření onoho příjmového konta. Ale protože vím, že prosté odkládání řekněme třeba únosných 10% (po dobu deseti měsíců) stranou by opět dlouho nevydrželo a vzduchem by létala otázka „Proč na to nemůžu sáhnout, proč mám zase platit pokutu z prodlení, když tamhle leží X peněz?“. Proti tomu není argument. Vysloužila bych si akorát přídomek škrta, co sedí na penězích a nechce je vydat kvůli nějakému hloupému principu.Přemýšlela jsem dál, aby byl užitek patrný pokud možno co nejdříve. A vymyslela jsem desetiprocentní systém.První měsíc (leden) odkládám z každičkého příjmu 10%.Druhý měsíc (únor) mohu naspořenou lednovou částku vybrat, ale s tím, že z každého příjmu odkládám už 20%.Třetí měsíc (březen) vybírám únorové spoření a z výplat odkládám 30%.A tak dále, až se dostanu na 100% – názorně je to v tabulce. 

    24.květen 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Tvoření a tipy
  • Barvení vlasů – Barvy na vlasy

    Každá žena chce mít krásné vlasy, a v případě, že jí příroda nenadělila takovou barvu, jakou by si přála, je zapotřebí přírodě malinko pomoct. Dříve lidé prováděli barvení vlasů za pomocí šafránu, směsi síry, kamence a medu.Dnes již máme daleko pohodlnější a bezpečnější řešení. Stačí, abyste si vybrala barvu a odstín a den na to se můžete pyšnit „novými vlasy“. Důležité je ovšem správné nabarvení a pečlivý výběr vhodné barvy právě pro Vás.Barvu nebo přeliv?Před barvením vlasů, byste se měla rozhodnout jakou barvu zvolit a na jak dlouho ji případně chcete. Vybrat si můžete mezi přelivem, melírem, přírodními či trvalými barvami. Každé mají svá pro a proti. Přeliv je vhodné použít v případě, že si nejste jista, zda vůbec chcete barvu vlasů změnit, ale chcete to prostě zkusit, nebo v případě, že obarvení plánujete na krátkou dobu. Zhruba po 6 – 8 umytích se přeliv vymývá. Naopak barvy trvalé Vám většinou vydrží až do té doby, než Vám vlasy neodrostou.Škodí barvení vlasů zdraví?V současné době se vedou různé diskuse na téma, zda barvy na vlasy škodí zdraví. Jednoznačná odpověď nejspíš neexistuje, ale přiblížím Vám alespoň několik faktů. Přírodní barvy na bázi henny jsou neškodné, ne-li přímo zdraví prospěšné. Naopak nejvíce škodlivé jsou trvalé barvy, jelikož se nenanáší pouze na vlasy, ale také na pokožku hlavy, aby byly vlasy zbarvovány od kořínků. U některých barev se však mohou vyskytovat silné alergické reakce, proto před každým barvením naneste nejprve trochu barvy na pokožku hlavy, a až poté vlasy nabarvěte. Dalším často řešeným problémem bývá barvení vlasů v těhotenství. Některé ženy se domnívají, že by snad mohlo škodit plodu, faktem však je, že barvení vlasů je pro miminko bezpečné, jediné co se může stát je, že Vám trochu jinak chytne barva.Jakou barvu zvolit?Současnost nám nabízí nepřeberné množství barev a odstínů. Hlavní je, aby se nám barva líbila a aby ladila k našemu typu pleti, stylu a osobnosti. V každém kadeřnictví můžete najít vzorník s barvami a odstíny, ve kterém si pohodlně vyberete tu pravou pro Vás. Mezi časté a velmi kvalitní značky patří např. Loreal, Pallete nebo Garnier. V případě výběru vhodné značky je důležité nebrat velký ohled na cenu a pořídit si raději dražší barvu, ale za to kvalitnější a především šetrnější k Vašim vlasům.

    27.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Kraslice

    Tak tuhle část Velikonoc uznávám. Barevná vajíčka se mi moc líbí. Dřív si lidé dávalivajíčka syrová, aby se v nich zachovala kouzelná síla, teď si je dávají vařená nebo vyfouknutá.Povíme si něco o obojích. Vařená- můžou se barvit v barvách na vajíčka, nebo bez nich, ale nemělyby se při jejich tvorbě používat tuše, fixy, tempery, anilinové barvy a lepidla - pak hrozí nebezpečí otravy,i když asi ne vážné. Jak je barvit? Nejlépe v barvách z obchodu, pokud nemáme, tak v cibulových slupkách, pokud nejsou ani ty, dá se použít káva nebo čaj, a když není ani to? Naši předkovépoužívali březovou kůru nebo pražené obilí...Vyfukování vajecPropíchneme pouk a špičku - tu míň, a pak dovnitř vajíčka strčíme dlouhou jehlu. Tou porušíme žloutek, a potom, pokud máme dost času,postavíme vajíčko nad skleničku poukem dolů. Pokud ne, tak musíme foukat...Vajíčko pak propláchnemevodou a po vyschnutí ho můžeme zevnitř "vysmolit" - i když dnes už se to nedělá, nebojej zalepit kouskem vosku.Barvení vajecNejprve vajíčka otřeme - Jar je odmastí, ocet je odmastí a naruší skořápku, takžepokud si chceme vajíčka nabatikovat voskem nebo obarvit zastudena barva se mnohem lépechytá.V cibulových slupkách, kávě nebo čaji vajíčka normálně vaříme, stejnětak i v praženém obilí. Nažluto barví dubová kůra, načerveno prý březová, ale ta mi moc nechutná, takže to nemám vyzkoušené... Taky s kůrou vajíčka jednoduše uvaříme.Barvy z obchodu Záleží na vlastní zkušenosti a zručnosti - vajíčka dáme buď dohorké barvy podle návodu, nebo do studené, pak ale musíme dát barvy víc - mé bobří babičce seosvědčily tyhle kombinace: 2 x červená + 1 x žlutá, 2 x zelená + 1 x žlutá, 2 x modrá + 1 x červená,a samozřejmě dvě modré. Taky octa dáváme dvojnásobek oproti návodu, ale pozor! Čas barveníprodloužíme nanejvýš o 1/2, jinak se nám skořápka může porušit. Výsledná vajíčka lze dálebatikovat, leptat a popřípadě pokud opravdu není co dělat, tak i vyškrabovat nebo polepovatslámou.Zdobení vajíčekPokud budeme vajíčka vařit s cibulovými slupkami, přibalíme do mašličky z gázy navlhčený lístek, čtyřlístek nebo květ fialky.Vznikne béžová batika na hnědém podkladěMoc hezká vajíčka dělala moje spolužačka Zdenka: vajíčko nahladko obarvila a pak je přepásala tenkou saténovou mašličkou, do které přidala fialku...Další metodou je polepování - vajíčka lze polepit úplně čímkoliv, počínaje obtisky z obchodu přes už vzpomenutou mašličku až po korálky a koření. Nejlepší je k tomudisperzní lepidlo, které po zaschnutí nenadělá kaňky. Dřív se vtiskávaly ozdoby do vosku. Obarvená vajíčka polepujeme rozžehlenou slámou nebo papírem. Pro menší děti volíme kousky barevného papíru, které nalepujeme kolem vajíčka, větší děti si můžouvystříhnout proužek jako stojánek, nahoru úzkou trubičku a od ní dvě ouška - vznikne amforka,jinak šikovná maminka nakreslí dvě ouška, očka, čumáček a případně nožky na zvířátko...Tradiční nalepování je ze sítinové duše. Ta se ovšem sbírá na podzim a pakse pomalu suší, takže nám amatérům je teď na jaře nedostupná. Můžeme si vypomocikouskem vlny.VyškrabováníNa to je nejlepší, když chlap - kutil zlomí pilník, tím se totiž vyškrabuje zdaleka nejlépe. Vyškrabovat se kupodivu dá i na hnědá vejce, ale musí se troškupřitlačit, takže to chce už určitou zkušenost. Nejlépe vypadají vajíčka na tmavé barvě. Pro nejmenší:Těm dáme do ruky vyfouknuté vajíčko, nejlépe obarvené, navléknuté na špejlia zajištěné plastelinou. Pak dostanou slámku a řídkou barvu nebo tuš. Pozor - tuš nejde vyprat! Dítě si udělá kaňku tuší - nejlépe na vajíčku, a slámkou ji rozfouká... Vznikají tak krásní"pavoučci".Batika - tak tahle podoba vajíček je snad úplně nejznámější. Batikujeme různě:malé děti si dají obarvené vajíčko do mraveniště, pokud je už teplo, a večer už můžou být na vajíčku krásné skvrny, vyleptané mravenčí kyselinou.Lze leptat kyselinou mravenčí i doma - jemné a krásné vzory, jenže to chce určitou zručnosta rychlou práci...Voskem - na to potřebuji starou lžíci, prkénko, polínko nebo tyčku, dva hřebíky,svíčku nebo kahan a ten vosk. Jde to i s parafínem, ale špatně. Nanášíme jej pastelkou, do jejíhož konce zapíchmene špendlík. Vosk můžeme nanášet na čisté bílé vejce,pak vejce obarvíme ve studených barvách a po ohřátí vosk smyjeme. Dostaneme bílý vzorna barevné půdě. Můžeme také nanést vosk na vejce už obarvené a po nanesení je strčit doláku od kyselého zelí - dostaneme "obrácenou" batiku. Můžeme také zavoskovat jednu barvua vejce obarvit znovu.Lze malovat i obarveným voskem - barvíme jej voskovkami. Pak vosk nestíráme a vajíčko nesmíme nahřát- zůstaly by na něm nehezké skrvny. Vzory vidíte na obrázku.

    03.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Zoufalá maminka
  • Mateřství = prestižní vysoká škola encyklopedického typu

    Mateřství se nelze naučit, lze ho jen prožít a to buď naplno, nebo si zničíte brzdové destičky :-) Dokud se vám nenarodí dítě, nevíte, o co dobrého, ale i špatného přicházíte. Stejně jako se dozvíte o sobě spoustu věcí, tak se dozvíte i o vašem partnerovi a vašem vztahu. Je to zkouška a pořádná.Netrvá jen den, či dva, ale v podstatě celý život od narození prvního miminka… Má to ale i pozitivní dopad. Pokud jste nestihla vystudovat či dokončit vysokou školu, během mateřství to můžete dohnat :-) A naučíte se i věci, které na žádné VŠ neučí a přesto jsou hodně důležité pro život… Zajímá vás, jaké to například jsou? Tak zaprvé se z vás stane člověk, co pracuje cca 20 hodin denně. Zpočátku je to opravdu cca 20 hodin, později se to sníží na únosných 14 hodin. :-) To už k dítěti v noci nevstáváte tak často, jako v prvním roce. V této době si uvědomíte, jak chození do práce byla vlastně pohoda, pracovalo se tak 8-10 hodin denně, pak bylo volno! Mohli jste jít do kina, na večeři, na koncert nebo si zasportovat atp. Kolik hodin a dní jste vlastně promarnili nebo prolenošili! Jak by se vám nějaká ta hodinka z minulosti teď hodila k dobru :-) Nestíháte vařit, prát, uklízet a volný čas trávíte jako rodina spolu – což je sice fajn, ale kde je váš čas jen pro sebe. Nedávno jsem si uvědomila, že jsem si za posledních 6 let mého života jen 1x! stihla napustit vanu a 1x se jela projet po 5 letech na kole.Dále se z vás stane super projektový manager – jinak to ani nejde. Skloubit kroužky dětí s pitným a jídelním režimem, pobytem venku, učením se novým věcem, úklidem, nákupem a přípravou jídla. A vše dokonale vybrat a načasovat tak, aby jídlo nevystydlo, nebo zrovna nepršelo, když už máte čas jít ven. Vymyslet program s ohledem na momentální náladu dětí a pořád být ve střehu! Slovo flexibilní nikdy nebylo více trefné pro popis vaší opravdu špatně placené práce. A to pracujete navíc s takovým nasazením. Kdyby jste teď nastoupila do práce, kolegové by se vás báli – pro vaši produktivnost, neúnavnost a flexibilitu.Dále se při ní zároveň naučíte i něco nového – rozšíříte si obzory a to ZADARMO – není třeba žádných drahých kurzů nebo časově náročného chození na přednášky. Na mateřství nedám opravdu dopustit. Naučila jsem se za dobu na mateřské opravdu hodně užitečným věcem. Nedávno například moje starší dcera vytáhla knížku s dinosaury, že se je chce všechny naučit. Před spaním se tedy učíme druhy dinosaurů, namísto čtení šípkové růženky :-) Inu všechno je k něčemu dobré. Tak například teď dělám chytrou, co druhů dinosaurů znám zpaměti např. Brachiosaurus, Diplodocus, Stegosaurus, Ichtyosaurus, Pteranodon, Velociraptor, Triceraptos, Allosaurus, Archaeopteryx, Tyrranosaurus apod… Co by maminka pro milované dítě neudělala! :-)Když měla necelé 3 roky, zase jsme uměli poznat značky asi 20 aut na parkovišti, když jsme kolem nich chodily na koupaliště. :-) Ještě teď je mám v paměti, dřív jsem poznala jen Škodu, Audi, BMW, Mercedes, Fiat, Ford… a později jsem přidala Citroen, Hyundai, Honda, Mitsubishi, Toyota, Opel, Renault, Saab, Subaru, Chevrolet, Nissan, Peugeot, Daewoo, Mazda, Seat, Volvo. Ať žije mateřská!Dcera má opravdu dobrou pamět – již od malička, je to chodící encyklopedie, zrovna teď si pamatuje, které nálepky z Penny Marketu má již nalepené v albu a to jich tam je skoro 18o druhů! Pamatuje si, v jakých sáčkách dostala vloni k Miluláši dárečky! Nebo kolik jsme vyšli schodů k babičce, kolik jsme ujeli stanic vlakem, jakou barvu kabátu měl pán v obchodě, co před námi platil atp… Už mě trochu děsí představa, co si asi všechno dobře pamatuje, na rozdíl ode mě… Musím víc trénovat :-)

    07.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Maso (klobása) základ života :-)

    Vlastně nevím, odkud se to v nás bere, do cca 1 roku pijeme jen mléko a pak to přijde, chuť na maso :-)Kdy se z nás vlastně stávají masožravci? Je to v nás zakódováno? Kdybychom nikdy žádné maso neviděli, toužili bychom po něm? Opravdu nám chutná vše, to co vidíme, že jedí ti druzí – naši rodiče, sourozenci, přátelé… Chceme to také ochutnat?Nevěřila jsem totiž svým očím, co udělala moje malá 16 měsíční holčička za obličej, když uviděla poprvé klobásu, kterou jedl tatínek… :-) Jak se to stalo? To jsme si klidně svačili zeleninku no a tatínek si vyndal z lednice klobásu! Nikdy nic takového předtím neviděla, jelikož uzeniny jíme opravdu vyjímečně. Okamžitě přestala jíst zeleninu a začala vydávat divné mlaskající zvuky :-)))Měla oči jen pro ní – pro klobásu a k tomu přidala: “ Mami chci…“ Najednou byla její priorita jiná. Když jí tatínek chtěl klobásu jen zblízka ukázat – vrhla se na ní s otevřenou pusou :-))) LOLSice tatínek včas stačil klobásu dát z dosahu pusinky pryč, ale dočkal se tak zlého obličeje a počínajícího brekotu! Zeleninu už nechtěla, raději se šla vyvztekat pryč od stolu.Jindy zase měla chuť na chleba se sýrem, to jí celkem ráda, ale jakmile uviděla chleba se salámem, sýr jí už nezajímal :-)Prostě si teď musíme dávat pozor, co před ní jíme. Musíme jíst vždy to samé :-) Bohužel varianta, že se ona nají první a my ostatní po ní, se nám nevyplatila. Klidně si totiž s ní tu svojí porci, odejde od stolu si hrát a jakmile zacinkají příbory na stole, je úprkem zpět u stolu a dožaduje se našeho jídla. Nic jí nesmí uniknout!Na rozdíl od starší sestry si v jídle nevybírá. Tu do 3 let vůbec nezajímalo, co my dospělí jíme a do jídla se musela skoro nutit. Měla svá oblíbená jídla a když jsme uvařili něco nového – byl problém to jen ochutnat. Teď má zase svoje barevné období. Minulý rok milovala hrášek, teď ho nechce a chce jen kukuřici – nic zeleného prý jíst nebude – teda kromě brokolice :-) Před časem zase nejedla mrkev. Aktuálně miluje papriku a okurku – papriku jen žlutou nebo červenou – jen ne zelenou!Za to ta mladší nemá s ničím problém – a když je to maso, mlaská si u toho a culí se na mě. Někdy i kýve hlavou na znamení, že jí to moc chutná a směje se přitom sladce na mě :-) Prostě je to pak radost vařit :-)Prostě skloubit jídelníček pro všechny, je někdy docela těžké – i když jsme masožravý VŠEŽRAVCI :-)PS: Starší dcera se mě nedávno zeptala, proč vařím jiné jídlo pro sestřičku. Vysvětlila jsem jí, že je ještě malá, aby jedla naše jídlo.Pak se mě tedy logicky! a pochybovačně zeptala:„Mami, tak proč jí pak dáš vždycky ochutnat z tvého talíře, když přijde ke stolu a dožaduje se ochutnání?“LOL :-)Výchova je někdy pořádně složitá… ale o tom zase jindy… :-)

    07.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Boj o TV

    Asi to všichni znáte, je večer, v TV dávají skvělý film, důležitý sportovní přenos, zajímavý dokument a ještě dvacet minut zbývá do konce dětského filmu… A nastává problém. Kdo vyhraje? Tedy – co pustíme? Dříve jsem byla ráda, že naše domácnost nepatří mezi ty, ve kterých při každém sportovním přenosu začíná neúprosná bitva o ovladač. U nás vždycky bez potíží vyhrává sport. Fotbal, hokej, tenis, atletika, hlavně když hrají naši. I synátor už zná Kvitovou, Jágra, Sáblíkovou, Češi, do toho! A při české hymně vstává (sem tam i chce, abych mu tu písničku „domov můj“ zazpívala). Zatímco jinde to dopadá tak, že jde buď manžel na pivo, nebo manželka na skleničku s kamarádkou (samozřejmě až po bouřlivé hádce), my si ve vzácné shodě zafandíme.Jenže v poslední době řešíme dva problémy. První nastane v okamžiku přepojení z Večerníčku na zprávy. Když dojde jen k debatě, která končí odchodem syna do pokojíčku, kde si nakvašeně rovná mašinky, je to dobré. Sem tam si ale připraví mini scénu, při které mi je držení ovladače na nic, protože ze zpráv nic nemám. Vidím otevírající se ústa moderátorů a k tomu poslouchám řev: „Ale já jsem chtěl pohááádkuuuu.“ Naštěstí tím, že přepojování je na řadě každý den, už se zkracuje doba trvání (a taky neřve denně).S prvním problémem bych si tedy jakž takž poradila. Ale ten druhý… Tím je totiž manželova záliba v cyklistice. Jezdí rád, vlastně každý den. To mu nijak nezazlívám. Jenže poslední roky ho začalo bavit i sledování přímých přenosů cyklistických závodů. A řeknu vám, to je tedy síla. Zejména když jsem třeba nemocná, dítě spí po obědě a já nemám kam utéct. Dívat se třeba na pětihodinovou etapu Gira, při které se nic neděje, dlouho se jede rovně, pak dlouho do kopce, trochu kratší dobu z kopce, pak se zasprintuje do cíle, aby stejně vítěz etapy v celkovém hodnocení skončil třeba padesátý. A k tomu po celou dobu jeden jediný komentátor. Na jednu stranu je to obdivuhodný výkon, udělat z prdu kuličku musí dát fakt zabrat, ale i tak se mi o tom hlasu pak i zdá. Na jednu stranu sice teď můžu mít pochopení pro ženy, které nemají rády fotbal a nechtějí se na něj dívat v TV. Ale na druhou stranu fotbal trvá 90 minut, tak buďte rády, když toho vašeho baví jen fotbal. Z cyklistiky by vám hrozil blázinec.Tak co – kdo u vás vyhrává? Je momentálně v kurzu ME ve fotbale, nebo seriály? Vždycky, když se na MS v hokeji hraje play-off, je poznat,že se dívá skoro celý dům (křičení „gól“ zní tak nějak hlasitěji). Bude to s fotbalisty stejné?Ze své zkušenosti můžu doporučit nahrávání, bez toho bych přišla o spoustu dokumentů a filmů, ale uznejte – nahrávat fotbal a pak na něj koukat, když znám výsledek, jaksi nemá to kouzloJ. 

    07.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Dětská vzteklina

    Je úterý ráno a s Kubíčkem (2 roky ) se chystáme na batolecí plavání. Celou dobu, co byl malý nemocný nemluvil o ničem jiném než o vodě, plavání a kamarádce Nelince, takže když dnes viděl tu velkou tašku plnou plavek, osušek a dalších nezbytností k plavání, byl v sedmém nebi. Já už jsem se samozřejmě taky moc těšila, je to příjemné povyražení a zpestření každodenního stereotypu.Venku hromady sněhu a já jsem neměla odvahu řídit, tak jsme byli domluvení s manželem, že nás do plavání doveze a zase si pro nás přijede. Všechno probíhalo v pohodě a jako po másle, naplánováno všechnona minuty. Manžel přijel akorát, nacpali jsme se s taškou do auta, připoutali jsme se a dobrodružnou jízdou po nerozhrnuté silnici jsme se klouzali do města na bazén. Přijeli jsme zrovna ve chvíli, kdy kolem nás šla Nelinka, takže radost byla ohromná a z auta Kubík vyskočil pomalu se sedačkou na zádech. V šatnách se děti přivítaly a svým žvatláním si povykládaly všechny zážitky z Vánoc a Silvestra a mezitím jsme si i my maminky řekly, co se dělo a nedělo, co kdo dostal a nedostal – zkrátka všechny ty věci, které maminky probírají. Pak už jenom rychlá sprcha a horempádem k bazénu. Kubíčka jako vždy nezajímalo vítání s tetou cvičitelkou ani rozcvička a hnal se hned do bazénu a k hračkám do vody. No prostě normálka, v poklusu ale v pohodě. Konečně jsme ve vodě a děláme Kolo, kolo – to se Kubčovi a ostatním dětem moc líbí, je to takové bezva rozehřátí ve vodě. Pak aby si děti nemyslely, že se bude jenom čabrat a lenošit, začíná teta cvičitelka vymýšlet různé cviky, které mají děti provádět – Kubík za každou větou a skoro za každým slovem říká:“ NE, NE, NE!“ ale nakonec aspoň pár věcí zkusí – není to taková hrůza. A je tu konečně loučení – Kubík už se zase žene z vody, chce jít domů a je mu už asi zima. Takže Pásla ovečky, šroubeček, potom rychlé ČAU na tetu cvičitelku a už jsme u břehu a hrabeme se ven. Ještě si bereme za plavání malou šupinku jako odměnu, že jsme to tak zvládli a jde se. Ťapkáme kolem bazénu a náš malý plavec si vzpomněl, že chce jít ještě do vody, do bazénu – a tady nastal problém. Než se totiž ten malý blázínek rozmyslel, začala další lekce a nemohli jsme už do bazénu skočit. Kubča začal natahovat a schylovalo se k záchvatu vzteku. Vzpomínala jsem na všechny ty vyčtené rady v časopisech. Rada 1. Předcházet záchvatu vzteku – tak to je sice dobrá rada, ale pokud to nejde… Rada 2. V klidu vysvětlit a promluvit si – tak to taky na našeho ukrutníka moc nezabralo a nezabrala ani rada 3. Terapie pevným objetím. Takže jsem ho řvoucího a vztekajícího dovedla do sprch – ty už mezitím zaplnily maminky s půlročními dětmi, které na mě koukaly jako na matku, která absolutně nezvládá svoje mrně a není schopná ho uklidnit. No jen počkejte maminky, až Vám ty miminka dorostou a budou řádit úplně stejně. Vzpomněla jsem si ještě na jednu radu lidovou, dám ho pod sprchu – samozřejmě teplou – a kluk se zklidní, ale ani to nezabralo. Mluvila na něj i teta cvičitelka, ale bez úspěchu. Když už jsem byla v koncích, hlavou mi proběhlo nechat dítě na bezpečném místě vyvztekat. Tak a teď všechny hlavy učené raďte. Napsali jste o tom tolik příruček, článků a na internetu je tolik diskusí, co dělat v mé situaci, když ani jedna vaše učená rada nepomohla, dítě nemám, kde nechat vyvztekat. To by mne opravdu zajímalo, co byste vy vědci a učenci dělali. No já jsem ho uřvaného, vzteklého umyla, nacpala do osušky a s vypětím všech sil psychických i fyzických jsem ho dotáhla pod fukar. Tam se tedy na chvíli zklidnil, ale při prvním náznaku, že bychom měli jít do šaten zase začínal.Co nakonec zabralo? Slíbila jsem mu, že když přestane plakat dá mu Nelinka ochutnat keksík ze své svačinky a udělají si takový malý piknik po plavání. Když se rozbalily svačinky a děti papaly až měly boule za ušima nastal klid a Kubík byl jak vyměněný.S Nelinkou se rozloučil objetím a pusinkou a dokonce mu ani nevadilo, že musíme na taťku ještě chvíli počkat. Naopak říkal:“ Kávičku!“ usmíval se a ukazoval mi automat na kávu. Tak jsem si jednu dala. A upřímně, potřebovala jsem ji jako sůl. Po tom výstupu jsem měla tlak asi jako mrtvola.Náš Kubíček totiž není jenom tak nějaká malá vzteklinka, ten když začne, tak to stojí zato. Kubčův děda říká, že by mohl učit ostatní děti se vztekat ten náš tasmánský čert. A jak jsem tak pila tu kávičku, tak jsem si říkala, jestli by ty hlavy učené nemohly místo polemiky kolem pyramid, řešit nějaké užitečné věci. Například vymyslet vakcínu proti „dětské vzteklině“ popřípadě aspoň nějaké kapky s okamžitým účinkem. Myslím, že ty kapky by potřebovaly občas všechny maminky.

    08.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • První pomoc - otrava

    Řada maminek zažila situaci, kdy měla o své miminko nebo batole strach. Ať už někde škaredě spadlo, mělo vysokou teplotu, nemoc nebo stav, se kterým si rodiče hned nevěděli rady. Většina z nich asi odjela na pohotovost nebo do nemocnice. V případě otravy ohrožující zdraví či přímo život dítěte je však v mnoha případech důležitá také první pomoc, která se však u různých druhů otravy může lišit. Zapátrali jsme ve zkušenostech MUDr. Martina Gregory, který maminkám radí, jak tyto vážné, ale někdy i jednoduše řešitelné situace zvládnout.Otravy  I když nejsou tak úplně časté jako nějaké běžnější horečnaté či jiné onemocnění dítěte, je určitě dobré vědět, jak v případě otravy miminka postupovat. Velmi nepříjemně totiž může poškodit zdraví miminka např.snězení obyčejné syrové fazole.1. Otrava lékyJde o nejčastější otravu malých dětí. Ani hořká chuť léků neodradí malinkého tvorečka, který ještě o světě moc není a chce přece zkoumat, spolknout tatínkovu pilulku na spaní nebo maminčiny léky proti bolesti hlavy.Po požití léku, který by mohl způsobit otravu dítěte postupujte takto :- pokuste se vyvolat zvracení (dítě si přehněte přes koleno, aby mělo hlavu níž než trup a podrážděte mu kořen jazyka prstem, u dětí mladších 6 měsíců to nepůjde, protože nemají vyvinutý zvracivý reflex a stěmi musíte odjet ihned do nemocnice, nepoužívejte známý roztok kuchyňské soli - sám by mohl způsobit u dítěte otravu - podejte živočišné uhlí (3-10 tablet rozpuštěných ve vodě) - přivolejte lékaře nebo lékařskou pomoc- pokud dítě vezete klékaři a má už příznaky otravy - je spavé, vrávorá, vezte je na zadním sedadle položené břichem přes kolena dospělého, shlavou otočenou ke straně tak, aby nevdechlo případné zvratkyAntikoncepční pilulky - nejsou až takovým problémem, měly by způsobit jen zažívací potíže, ale i tak vyhledejte lékaře. Výplach žaludku je každopádně nutný, když dítě spolkne 1 a více balení.Natrium floratum - tabletky, které děti užívají na správný vývoj zubů, nezpůsobí otravu, když spolkne třeba 3, dejte pak dítěti mléko a poraďte se s lékařem.Pozor na tabletky, které užívají starší lidé na řídnutí kostí. Ty obsahují stejnou látku jako tabletky pro děti na zuby, ale v mnohonásobně vyšší koncentraci a to by mohlo způsobit dítěti smrtelnou otravu.  

    03.květen 2020 - Napsal: Redakce

  • Kojení - má dítě dost?

    Zcela jistě dostává dost, pokud máod třetího nebo čtvrtého dne života alespoň pět až šest mokrých jednorázových plen nebo šest až osm mokrých látkových plen av prvních šesti týdnech dvakrát až pětkrát denně stolici, po prvních šesti týdnech už méně často.U jednorázových plen možná nepoznáte, že jsou mokré. Řiďte se tedy tím, jak jsou těžké. Na plenu jednou na zkoušku nalijte dvě až čtyři lžíce tekutiny a porovnejte její váhu se suchou plenou.Jsou-li pleny méně často mokré, moč je velmi žlutá a je silně cítit, pak musí vaše děťátko nutně víc pít. V takovém případě kojte dítě co nejčastěji a nechte je i v noci pít, jak dlouho chce. Dítě, které pilo příliš málo, nemusí mít dost síly, aby plakalo, a nápadně hodně spí.Může se dítě u prsu přejíst?Pokud dítě dostává výlučně mateřské mléko, není možné, aby pilo příliš mnoho a přejedlo se. Má-li skutečně plné bříško, přebytečné mléko po krmení opět vyjde ven a vyteče mu z úst. I když děťátko vypadá dost baculatě, můžete si být jistá, že mu to neškodí. Přejedení u prsu neexistuje.Potřebuje dítě čaj nebo vodu?Mateřské mléko dodává zdravému dítěti v prvních šesti měsících všechno, co potřebuje: dost živin na zahnání hladu i dost tekutiny na utišení žízně - ať už v suchém vzduchu vytopeného pokoje v zimě, nebo největším letním horku. Může se však stát, že dítě kvůli zvýšené potřebě tekutin krmení poněkud zkrátí a stejně tak intervaly mezi jednotlivými krmeními. Pokaždé tak pije trochu kratší dobu, ale o to častěji. Dohromady tak dostane víc předního mléka bohatého na laktózu a tišícího žízeň a méně tučného sytícího zadního mléka - tedy přesně to, co potřebuje. Takovéto tišení žízně je tím nejlepším nápojem, jaký mu svět nabízí.Tuto skutečnost potvrzuje průzkum provedený v tropech v Indii. Jedna skupinka kojenců dostávala k mléku občas trochu převařené vody. Druhá skupinka kojenců dostávala pouze mateřské mléko. Ukázalo se, že děti, které dostávaly ještě vodu, sály o to méně mateřského mléka. Tím méně měly také energie. Na konci průzkumu zaznamenaly výlučně kojené děti vyšší váhový přírůstek a jejich stav byl celkově lepší. Což nám ukazuje, že kojené děti měly dostatečný příjem tekutin. To, že dítě vyžaduje kojit téměř každou hodinu, neznamená, že je nedokážete nasytit, ale že právě potřebuje vydatnou výživu.První růstové skokyPokud máte dojem, že najednou není možné dítě dostatečně nasytit, kojíte-li ho každou hodinu, a ono pije, jako by předtím nedostalo dost, jedná se o růstový skok. V takovém případě nezbývá nic jiného, než velmi často kojit. Kojit tak často a tak dlouho, jak bude chtít. Tvorba mléka se během několika dnů této nové spotřebě přizpůsobí.S růstovým skokem můžete počítat mezi šestým a dvanáctým dnem, mezi šestým a osmým týdnem, ve třetím měsíci, zhruba v polovině čtvrtého a také kolem šestého měsíce.Proto je důležité, abyste dobře jedla, pila a co nejvíce spala. Kojení je v takových dnech skutečně práce na plný úvazek, ale vyplatí se! 

    03.květen 2020 - Napsal: Redakce