Výsledky vyhledávání v sekci: Zdraví
  • Cvičení pro udržení zdraví

    Proč cvičit?Cvičení je důležité pro udržení tělesného i duševního zdraví. Cvičit můžeme mnoha způsoby od nenáročného joggingu až po aktivní a energeticky náročný trénink, ale v každém případě bychom měli cvičit pravidelně.Myslíte si, že cvičíte dostatečně? Většina dětí běžně netrpí nedostatkem pohybu, protože si hrají a dělají nejrůznější sporty. Dětské hry, to je často právě běhání, skákání a nejrůznější tělesné aktivity. Problém se tak týká zejména dospělých. Většina z nich nemá dostatek pohybu. Do práce i z práce jezdí auty, autobusy či jinými dopravními prostředky a většinu dne pak prosedí za pracovními stoly. Večer zapadnou do pohodlného křesla a lenoší před televizí. Mnozí si ani neuvědomují, jak je to pro ně nebezpečné, ale bohužel je to tak.Na druhé straně zpravidla vědí, že cvičení je dobrá věc. Pomáhá udržovat tělo v dobré kondici, umožňuje relaxaci a schopnost vyrovnat se s duševním stresem. Rovněž působí proti nadváze (obezitě) a může nejenom prodloužit život, ale může především prodloužit aktivní život. Ten se pak stává radostí a ne protrpěným břemenem.Lidské tělo se od počáteční podoby s lidoopy v předcházejících pěti milionech let pochopitelně vyvíjelo. V prehistorické době žili lidé uprostřed divoké přírody. Museli lovit zvířata, sbírat plody, ovoce, vyhledávat si potravu. Museli se také umět ochránit před lvy a vlky, pro které se mohli stát kořistí. Jako úkryt lidem sloužili pouze jeskyně a primitivní chatrče. Člověk musel být tehdy v dobré kondici, silný a zdravý, protože jen tak mohl přežít.Méně aktivní životV posledních pár tisíciletích, ale zejména v posledních pár stoletích se život v mnohých částech světa stal nesouměřitelně snadnějším a lehčím. Obecně řečeno, lidé dneska žijí v pohodlných domech, mají teplé oblečení a slouží jim řada přístrojů, které za ně vykonávají těžkou práci (například pračky na prádlo).Naše myšlení se s těmito rychlými změnami víceméně vyrovnalo (ostatně jsme si to sami vymysleli). Pravda, někdy trpíme duševními stresy, kdy jsme pod příliš velkým tlakem a cítíme, že jsme jakoby ničeho nedosáhli, že toho ještě musíme hodně udělat a máme tak málo času. Ale právě v takovém duševním stresu nám může hodně pomoci fyzické cvičení. Odvede naši mysl od problému a zaměstná ji něčím jiným, třeba tím, že si uvědomujeme svoje tělo, zlepšujeme své fyzické dovednosti a schopnosti a v neposlední řadě si odpočineme a vneseme si do každodenního života další zážitky a hodnoty.Na rozdíl od mysli se fyzická stránka těla vyvíjí velice pomalu. Naše tělo je pořád ještě uzpůsobeno životu v divoké přírodě, je připraveno běhat, lovit a unikat. Jenže v dnešním světě vyspělé techniky mu neposkytujeme dostatek příležitosti, aby dělalo alespoň podobné aktivity.Stejně jako u jiných živočichů i pro člověka platí, že pokud vede život, k němuž není jeho tělo uzpůsobeno, musí se zákonitě dostavit problémy. K nim patří obezita, ztuhlé a bolavé klouby, ochablé svaly, slabé srdce, nevýkonné plíce, neprůchodné a ucpané cévy a v neposlední řadě kratší a mnohem méně spokojený život. Naštěstí vhodně zvolené cvičení může všechny tyto civilizační neduhy napravit. Někdy se takovému cvičení také říká relaxační.Sedavý způsob životaPřes veškerý spěch a stres si lidé dokázali zařídit život tak, aby měli stále více volného času. Ve společnosti s převahou konzumních televizních diváků a uživatelů počítačů dávají mnozí přednost před fyzickou činností či sportováním tomu posadit se před televizi a sledovat sportovní přenos. To může být jednou z příčin bludného kruhu, ve kterém nedostatek cvičení vede ke snížení výkonnosti, což zpětně způsobuje nedostatek touhy po cvičení či udržování se v kondici. Tato tendence se dá překonat právě některým z mnoha druhů pravidelných cvičení.Cvičební programyPravděpodobně existuje tolik cvičebních programů, kolik je lidí toužících se těmto cvičením věnovat. Typ cvičení se bude zřejmě lišit podle věku účastníků, množství času, zařízení i ceny, ale také podle každého jednotlivého cvičence. Někteří lidé chtějí cvičit sami, zatímco jiným vyhovuje cvičení skupinové. Někteří chtějí i soutěžit, jiní jsou spokojeni, když soutěžit nemusí. Takže při rozhodování a výběru vhodného cvičení pro udržování kondice se zamysleme sami nad sebou, nad svým životním stylem a potřebami.Když provozujeme náročný sport, je třeba zabránit dehydrataci těla. Cyklisté si s sebou vozí vodu, aby doplnili stav tekutin v těle, a pijí i během jízdy.Pro někoho může být uspokojující formou cvičení třeba pravidelný běh do práce, plavání v čase oběda, večerní tenis či víkendová projížďka na kole. I tyto aktivity by se měly stát součástí našeho pravidelného týdenního režimu spíš než příležitostnými aktivitami. Po pravdě řečeno, cvičení nemusí být jenom oficiální událostí jako takovou, při které musíme mít speciální oblečení a vybavení. Rychlá svěží chůze a lehký běh pro začátek zcela postačí.Kondiční a soutěživá cvičeníCvičení dělíme v podstatě na dva základní typy: na sport a hry a na činnosti, kterými se udržujeme v kondici. Každý typ má pro toho, kdo ho provozuje, svoje výhody a nevýhody.Právě pro sporty je charakteristická soutěživost. Ta může vyprovokovat některé lidi k vyššímu úsilí a k dosažení vrcholného výkonu, protože se snaží překonat druhé nebo zvítězit nad časem či jenom zlepšit své předcházející výkony.Sportovní činnostiNěkteré sporty jsou kolektivní, například fotbal, kriket, ragby, basketbal nebo volejbal. Tyto kolektivní sporty vyžadují spolupráci a vzájemné spoléhání se na sebe navzájem, což mnohé lidi uspokojuje. Stávají se tak nedělitelnou součástí aktivit uvnitř jisté společenské skupiny.Přespolní běh nebo jogging vám umožní poznávat krajinu a zároveň si zlepšovat fyzickou kondici. Někteří lidé považují běhání ve skupině za společenskou činnost, která však vyžaduje přizpůsobení se tempu a kroku ostatních, zatímco jiní dávají přednost svému vlastnímu tempu. Komu se nechce ven, může provozovat i běh na místě, který pomáhá udržovat celé tělo v dobrém stavu a je jednoduchým způsobem cvičení, které můžeme dělat kdykoliv a kdekoliv.Individuální sporty dělá každý sám, ale někdy mívá protihráče či soutěží s časem. Sem patří sporty jako tenis, squash, badminton, golf, lehká atletika či plavání. Tyto sporty vyhledávají především lidé, kteří sice chtějí soutěžit, ale raději se spoléhají sami na sebe než na spolupráci s jinými.Samozřejmě všechny druhy sportů se dají pěstovat na různých úrovních. Nicméně některé sporty, pokud chceme získat dobrou úroveň fyzické kondice a pevné zdraví, vyžadují více času a více vynaloženého úsilí.Například soutěžní squash, veslování nebo lední hokej vyžadují velké nasazení trvající od pár minut až třeba do půl hodiny. Tenis a badminton nejsou tak náročné na okamžité zatížení, ale zase trvají hodinu a více. Jogging si můžeme regulovat sami a můžeme ho provozovat kdykoliv a téměř kdekoliv. Sporty jako golf a kriket trvají sice dlouhé hodiny, někdy dokonce i dny, ale úroveň zatížení je přiměřeně rozložená a relativně nízká.Existuje velké množství sportů a záleží jen na člověku, který je chce dělat, kolik času má pro tuto aktivitu k dispozici. Velice zaneprázdněný člověk v dobré fyzické kondici bude asi preferovat squash. Naopak ten, kdo má více času a není práv na vrcholu svých fyzických sil, dá zřejmě přednost golfu nebo kuželkám.Cvičení pro udržení kondiceTypická hodina kondičního cvičení v místní tělocvičně či sportovní hale nebo někde u plaveckého bazénu je dalším způsobem, jak si zacvičit a udržet se v dobré a potřebné fyzické kondici. Někdy nám tyto činnosti mohou připadat poněkud jednotvárné až nudné a zdánlivě nevyžadující ani žádné zvláštní dovednosti. Ale dají se zpestřit třeba sladěním pohybu s hudbou nebo zaváděním nových prvků.Stejného účinku dosáhneme, když budeme střídat nářadí jako třeba míče, činky apod., a jejichž pomocí zlepšíme koordinaci našich pohybů a dovedností. Fitcentra a tělocvičny nabízejí další obměny, jako jsou ribstole, žíněnky statické či dynamické cvičební přístroje apod. Někdy je možné nabídnout účastníkům spolupráci s odborníky v nových oblastech, jako třeba moderní tanec, nebo spinning. Nové formy mohou být přitažlivé a prospěšné.Izotonické a izometrické cvičeníMnozí lidé souhlasí s tím, že cvičení ve skupině má svoje psychologické výhody, protože se k cvičení ještě přidává jistý prvek společenské aktivity. Jestliže cvičíme doma sami, máme tendenci to po čase vzdát. Ale u všech typů cvičení je důležité, aby účastník věděl, jak jím provozovaná aktivita prospívá tělu a jaký mu přináší užitek.Cvičení se také kromě jiného dělí na izotonická a izometrická. Izotonická cvičení (při zachování stejného napětí) jsou ta, při nichž se svaly v plném rozsahu napínají a uvolňují. Tento typ cvičení se využívá pro rozvoj určitých skupin svalů a pro zvýšení pohyblivosti kloubů, k protažení vazů a zlepšení krevního oběhu. Například kliky posilují svaly na pažích a ramenech a procvičují loketní a ramenní klouby. Zvýšená potřeba kyslíku posiluje a zlepšuje kapacitu plic a srdce. Kmitání z lehu na zádech ke skrčeným kolenům je prospěšné pro zádové a břišní svaly a pro pohyblivost páteře.Izometrická cvičení (se zachováním stejné délky) jsou ta, při nichž svaly působí proti nějaké překážce, aniž by se prodlužovaly na délku. Příkladem může být tlak proti zdi nebo držení paží v upažení a ve výdrži. Těmito cviky zvyšujeme sílu paží, ramen, posilujeme prsní svaly a nohy.AerobicAerobic je odborný termín, který znamená „za přítomnosti volného kyslíku“ nebo zjednodušeně řečeno „s kyslíkem“. Tento termín se stal synonymem pro celou řadu cvičení.Sval dokáže udělat jisté množství práce anaerobně, tj. aniž by potřeboval kyslík. Ale pokud pracuje ještě víc a déle, potřebuje další kyslík pro mnohem účinnější aerobní (kyslík vyžadující) biochemické pochody. Zvýšený přísun kyslíku zajišťují plíce a tělo pak může pracovat více a rychleji. Kyslík je krví rozváděn po těle za pomoci srdce, které rovněž musí pracovat intenzivněji.Aerobní cvičení prospívá celému tělu: napíná a posiluje svaly a všechny části těla, které jsou procvičovány. Zvyšuje se výkonnost plic a prsních svalů podílejících se na dýchání. Zvyšuje výkonnost a kapacitu srdce, které je samo o sobě vlastně svalem, takže si samo žádá další dodávky kyslíku.Veškerá tato zvýšená aktivita je užitečná pro celé tělo – za předpokladu, že to nepřeháníme, protože některá cvičení mohou být přece jenom trochu riskantní.Nebezpečí a rizikoSport a cvičení jsou ve své podstatě velmi prospěšné, ale mohou také znamenat zvýšení nebezpečí zranění nebo nehody.Výše rizika je jednou z otázek, kterou musí člověk zvážit, rozhoduje-li se o vhodném typu cvičení. Závěsné létání nebo lezení na skály zřejmě nebude vhodné pro každého. Ale i tady, jako ostatně všude, můžeme riziko snížit třemi životně důležitými faktory: správným vybavením, důkladným výcvikem a kvalifikovanou instruktáží v průběhu cvičení.Ale ať cvičíme na jakékoliv úrovni, všeobecně platí, že téměř všechny druhy cvičení by měly začínat zahřívacími cviky, abychom rozhýbali klouby a zahřáli svaly.Dobrý cvičitel nebo trenér vždycky zahájí trénink tím, že nechá svoje mužstvo řádně rozcvičit a teprve potom začne s plným tréninkovým programem. V opačném případě by vystavoval těla svých svěřenců riziku zranění, jako jsou natažené svaly, výrony, natržené vazy a šlachy nebo mnohem vážnější případy, jako jsou srdeční potíže.Ukazatelé tělesné kondicePro lidi, kteří dlouho necvičili nebo kteří jsou ve špatné fyzické kondici, je nevyhnutelně důležité, aby byli opatrní, zejména když začínají s nějakým novým druhem cvičení. Měli by se například poradit se svým lékařem a požádat ho o radu, možná by si měli nechat udělat základní vyšetření a teprve potom začít pomalu, postupně a nenásilně pěstovat kondici.Dobrým ukazatelem pro stanovení běžné kondice a toho, jak se tělo vyrovnává se zátěží, je tepová frekvence. Když je tělo v klidu, tepová frekvence (srdeční rytmus) je asi 60-80 tepů za minutu. Všeobecně řečeno, čím nižší je tepová frekvence, tím lépe.Při cvičení se může tepová frekvence zvýšit na více než 150 tepů za minutu. Dobrým ukazatelem kondice je doba, za kterou se tepová frekvence po cvičení vrátí do klidového stavu. Této době se říká doba tepového ustálení a obvykle se zjišťuje tak, že se změří puls okamžitě po skončení cvičení a potom znovu po 90 sekundách. Rozdíl se vypočítá v procentech.Jestliže například maximální tepová frekvence je 160 tepů za minutu okamžitě po skončení cvičení a po 90 sekundách klesne na 120 tepů, potom je doba tepového ustálení rozdíl mezi oběma čísly dělení maximální tepovou frekvencí (40 děleno 160), což se rovná jedné čtvrtině čili dvaceti pěti procentům.Člověk s takovýmto indexem je v poměrně dobré kondici a může začít s umírněným cvičebním programem beze strachu, že by mu cvičení způsobilo vážnější problémy. Index v rozpětí 15 – 20 procent a méně nasvědčuje tomu, že jde o člověka, který by měl postupovat při cvičení s maximální obezřetností.

    29.leden 2020 - Napsal: Redakce

  • A l e r g i e

    Alergie je onemocnění, které se stále více rozšiřuje a objevuje se jak u dospělých, tak i u dětí, a to i v nejrannějším věku. Nejdříve trochu teorie. Náš organismus má obranné síly, které jsou schopny rozlišit co je vlastní a co cizí.Co je vlastně alergie. Jednoduchá definice zní – je to přemrštěná reakce na látky zevního prostředí, ke kterým se organismus dostává dotykem, vdechnutím, polknutím tuhé nebo tekuté potravy.Alergická reakce je zánět, který je závislý na T 2 lymfocytech a na jejich cytokinech, adhezních molekulách atd.Speciálním typem kontaktní alergie je aplikace látek injekční jehlou.Jinými slovy alergie je jedna z imunitních odpovědí imunitního systému, ale bohužel jde o škodlivé tkáňové odpovědi. Při alergické reakci dochází k vyplavení některých látek jako histaminů, interleukinů, cytokinů a dalších tzv. mediátorů. Tyto mediátory se pak podílejí na poškozování organismu tím, že přispívají ke vzniku otoků, zúžení průdušek, zvyšují tvorbu hlenu, porušují činnost cév, ničí buňky a mají další pro tělo destrukční činnost.Alergie je složena z řeckého allos – jiný, ergie – činnost.U toho to cizího antigenu musí organismus rozlišit, jak moc ho to ohrožuje, a to vše musí často vyřešit i během několika sekund.Celý systém je velmi složitý, komplikovaný a nejrůznějším způsobem provázaný a hlavně naše vědomosti stále nedostatečné.Dá se říci, že imunitní systém je do určité míry inteligentní.Je-li organismus napaden, produkuje speciální ochranné látky, které vetřelce, ať má jakoukoliv podstatu, eliminují systémem antigen-protilátka.Antigen je cizí látka, tj. útočník, kterou je naše tělo schopno rozeznat na základějejí struktury jako cizí a proti níž je schopno vyrobit protilátky. Antigenem je cizorodá bílkovina, chemická sloučenina, fyzikální podnět a další.Protilátka je odpověď našeho těla na vniknutí antigenu.A tak, má-li člověk dostatek protilátek, nemá antigen – útočník žádnou šanci.Při tvorbě protilátek neplatí, že organismus pokaždé pátrá po správné odpovědi.Odpověď zná často z minulých zkušeností a výroba protilátek je jen první zkouškou. Část své paměti zdědí, část získá při kojení a část si vytváří při boji s antigenem – vetřelcem.Proti některým antigenům získává organismus celoživotní imunitu, některé antigeny nezanechávají imunitu žádnou, často proto, že se útočník vždy změní, jako např. viry.Dalším problémem jsou bakterie obsažené ve střevech, které dělají spoustu užitečné práce pro organizmus, ale pokud proniknou do krve oni sami nebo jejich toxiny, je zle.Dalším problémem je to, že organismus v důsledku přetížení nebo jiné chyby začne své tkáně považovat za cizí a začne je likvidovat – tzv. autoimunní onemocnění.Nebo se alergie začne rozšiřovat na stále více a více podnětů, tzv. panika obraných sil, kdy z jednoduché alergie se stane rozsáhlá mnohopodnětná alergie tak těžká, že organismus pak reaguje negativně skoro na vše. Tělo pak již nereaguje na jednotlivé substance, ale i na jejich příbuzné, případně na celé skupiny látek.Alergická reakce je nejčastěji otázkou několika minut nebo jen několika málo hodin – časný typ alergie.Pozdní typ alergie je, když organismus reaguje za 24 i 48 hodin.Důležitou skutečností je to, že při prvním styku s alergenem nemusí člověk alergicky reagovat.Senzibilizace může trvat i několik let. Například při chovu domácích zvířat jde nejčastěji o ptáky a kočky.Paradoxem zůstává, že alergeny nezpůsobují potíže, potíže způsobuje reakce těla na tyto látky, tj. důsledek chybných odpovědí.Pojmenování alergie použil v roce 1906 jako první pediatr Clemens von Piruet.První ověřený grafický záznam o alergii je z roku 3 100 před n.l., kdy zakladatel 1. dynastie a sjednotitel Horního a Dolního Egypta faraón Meni (Menej) zemřel na bodnutí hmyzem, asi vosy. Stejnou přecitlivělostí trpěli i jeho potomci. Nemoci z přecitlivělosti znal i Hippokrates, který užíval termín eczema. Z toho plyne, že alergie není "vynález" moderní doby. Již před dávnými lety bylo pozorováno, že některá "nachlazení" (pylové alergie) přicházejí v době květu. Bylo také vypozorováno, že migréna souvisí s určitými jídly, že úmrtí na vosí bodnutí není způsobeno vosím jedem, ale chybnou reakcí těla.Důvody alergie:Organismus "zděšeně" reaguje na svět, který se stal novým, protože na nové nemá ještě žádnou vhodnou odpověď.Chráníme se před vlivy počasí a povětrnostními vlivy, a proto nejsme schopni tyto vlivy využít k tréninku své imunity. Tělo reaguje na teplotní výkyvy přecitlivěle nebo naopak necitlivě. Původci nemocí pak snadněji přemůžou organismus zápasící s problémy přizpůsobení.Nepřiměřený stres vyvolaný rozličnými strachy, přehnaná ctižádost, chybné sociální chování a podobné podněty obranné síly nepřetržitě ochromují.Špatné stravovací návyky, nevhodná strava (veliké množství) imunitní systém přetěžují a on není schopen plnit své úkoly rychle a správně.Při onemocnění nedopřejeme svému tělu dostatek klidu a času k vyléčení.Léky potlačí příznaky, někdy důsledky, ale příčinu většinou neodstraní. A tak každá další infekce hromadí zbytky, které nutí obranný systém k chaotické válce na mnoha frontách bez dostatečného zázemí.Celý tento boj nakonec končí prohrou, alergie vzniká, případně se rozšiřuje.Působí zde také vyčerpání thymu – brzlíku, který je často dlouho přetěžován a vyčerpán a pak již není schopen vzniklé chyby napravovat.Také cévy zanesené ve zvýšené míře usazeninami přispívají k chybám a navíc se v nich snadněji rozmnožují patogenní organismy. Vlastní imunitní systém je vyčerpaný a další systémy nemají ani sílu ani potřebné vědomosti, aby se postaraly o zdravý pořádek. A z toho pak plynou potíže od častých rým přes alergii k rakovině.Proto při každé alergii (i malinké) se musí organismus řádně vyléčit.Nepostačí jen se otužovat a snažit se obnovit výkonnost obranných sil! Mnohem důležitější je opětné získání schopnosti rozlišovat. Aby se organismus znovu naučil odlišovat škodlivé od neškodného, zdravé od nemocného a cizí od vlastního, to je pak vyléčení.Alergenem, který je častý a silný, je kravské mléko, které alergizuje nejen svými bílkovinami, ale i mléčným cukrem, zbytky herbicidů, pesticidů, těžkých kovů, zbytky léků a dalšími látkami, tj. vše co se do krávy dostane a včas se nevyloučí.V potravinách je asi 3000 přísad konzervačních látek a barviv a stopy po nejrůznějších hnojivech, jejichž množství je nepřeberné. A tak začátek vzniku alergie u dítěte i dospělého jsou doušky z dětské lahvičky, která je plná upraveného kravského mléka.Ostatně alergie na danou potravinu je také dána tím, zda a jak často se objevuje na našem jídelníčku.Nejznámější a nejrozšířenější jsou pylové alergie. Výskyt se neustále zvyšuje, odhadem asi kolem 20 % populace trpí polinózou. Snižuje se věk, kdy se projeví, nyní jde již o děti předškolního věku. Zajímavé je to, že děti, které se narodily v březnu, jsou na tom nejhůře. Pylová alergie může trvat i 12 měsíců v roce. Jde o zrnka různě velká a různě těžká, čím menší, tím se snadněji dostanou do dýchacích cest. Velikost kolem 20 mikrometrů je pro alergii optimální, zrna velikosti kolem 100 mikrometru jsou těžká a padají k zemi a mají jen lokální význam. Předpokládá se, že zrnka větší než 5 mikrometrů se již hlouběji do plic nedostanou, tj. nedostanou se do drobných průdušinek a dýchacích sklípků. Problém spočívá v tom, že stačí, když se do plic dostane jen alergizující soubor molekul. Ukazuje se, že zvyšující se koncentrací oxidu uhličitého se zvyšuje i produkce pylu u mnohých rostlin, například ambrosie (Ambrosia...

    01.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Bolení prsou v těhotenství je pro ženy velmi nepříjemné

    Bolení prsou v těhotenství je jedním z velmi častých projevů, které vás mohou v tomto stavu napadnout. Nejčastější příčinou, proč trpí zrovna vaše prsa je neustále se měnící hladina hormonů, která má negativní vliv na celé tělo. Negativním vlivem v tomto případě máme na mysli bolesti a zvětšenou citlivost, což může být velmi nepříjemné pro mnoho žen. Nemusíte se ovšem bát, bolení prsou v těhotenství nebudete mít po celou dobu. Stejně jako například u vyšší únavy se jedná především o první tři měsíce. Následně si na změnu hormonů v těle zvyknete.Bolení prsou v těhotenstvíKromě změny hladiny hormonů stojí za těmito problémy i růst prsou. Přesně tak, čtete velmi správně, je přirozené, že se vaše prsa během těhotenství zvětšuji. Jestliže tedy máte velikost momentálně stanovenou na písmenku A, mohu se bez problému zvětšit až na B nebo C. Jedná se o normální projev, který nelze zastavit a příčinou jsou zde mléčné žlázy. Proti zvětšování se můžete bránit jedině pořízením větší podprsenky, pro příjemnější nošení. Jistě budete souhlasit, že při růstu prsou nebude příjemné nosit původní velikost podprsenky. Bolení prsou v těhotenství je, jak již vidíte z mnoha důvodů. Ničemu tedy nepomůžete, když se vaše prsa budou tlačit v podprsence, která už vám dávno velikostně nesedí. Ulevte jim a pořiďte si pohodlnou, a především větší podprsenku. Jak se bránit?Tento bod navazuje částečně na předchozí odstavec, protože zůstaneme u podprsenky. Pro klidné a bezpečné nošení byste si měla pořídit těhotenskou podprsenku, která je pro tyto účely stavěná. Při výběru dbejte na to, aby měla širší ramínka pro maximální komfort. Kromě toho by neměla být vůbec těsná, o čemž jsme taktéž psali v předchozím odstavci. Rozhodně sáhněte po variantě bez kostic. Jak se bránit dále proti bolení prsou v těhotenství? Blahodárným lékem pro ošetření prsou je bezpochyby opláchnutí čistou vodou a jemňoučkým mýdlem. Poté, co tento krok učiníte, nezapomeňte prsa a oblast kolem nich pořádně usušit. Následně můžete použít různé dětské olejíčky, které mají stejný účinek, jako voda. Opatrně by s vámi měli zacházet nejenom děti, ale převážně manžel nebo přítel. U děti se vyvarujte nečekaným skokům na vás a u partnera intimním dotykům.

    09.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Péče o pleť v zimních měsících

    Možná si myslíte, že stačí používat stejný krém během celého roku. Opak je ale pravdou. Nejen šatník, ale i vaši kosmetickou taštičku byste měla přizpůsobit zimním měsícům.  Proč je zimní a letní péče odlišná?V zimě je pleť více namáhaná. Musí snášet mráz, studený vítr, přetopené místnosti a náhlé změny teploty při přechodu ze zimy do bytu.  Je proto přirozené, že je pleť sušší, mohou se na ní vytvářet šupinky a může červenat. Není namáhaná ale pouze vaše pleť. Zabrat dostávají i vaše ruce a vlasy. Proto byste si měla pořídit výživné, hydratační přípravky, abyste napravila škody, které zima napáchala.Co měnit u dekorativní kosmetiky? Mezi zimní a letní dekorativní kosmetikou není dělat přílišné změny. Jediné, co si zaslouží pozornost, je make-up. Pokud používáte matující make-upy, možná vám přestanou v zimě vyhovovat, protože obsahují alkohol a zmatňující látky, a proto mohou pleť vysušovat a vytvářet šupinky. Vyberte si proto make-up na smíšenou pleť a více hydratační. Jak ho poznáte? Obecně platí, že bývá tekutější. Hutné make-upy si schovejte až na léto.  Stejně tak není třeba v zimě tolik používat pudr.Co změnit v péči o pleť?První změna se bude týkat pleťové vody. Nepoužívejte vody s obsahem alkoholu. Jak je poznáte? Sledujte složení přípravku, pokud je zde slovo alcohol, nedávejte ho nákupního košíku. Co se týče krému, opět byste neměla používat matující krémy na mastnou pleť. Vhodnější jsou hutnější krémy, které jsou hodně výživné a hydratační a brání tak vysušování pleti. Vyzkoušejte např. krém Cétaphil z lékárny. Hodí se pro všechny typy pleti, i pro tu nejcitlivější. Možná si myslíte, že když nesvítí sluníčko, je věčně pod mrakem, není třeba používat krémy s UV filtrem. Ale to není pravda. I v zimě by měl váš krém ochranný filtr mít. Co se týká čištění pleti, jsou vhodnější čistící pleťová mléka, než čistící gely. Vyzkoušejte opět Cétaphil – odličující mléko. Je velmi jemné, nevysušuje a hodí se na aknózní i suchou pleť. Odstraní veškerý make-up.Suché, popraskané rtyČastý problém nejen žen, ale i mužů v zimních měsících. Měla byste si pořídit do kapsy bundy výživný balzám na rty a používat ho několikrát denně. Nestačí vám běžné balzámy a vaše rty jsou pořád napnuté a popraskané? Poté si pořiďte vazelínu (např. z lékárny nebo od značky Balea z DM drogerie).  Dále vyměňte rtěnky za lesky na rty.RuceI vaše ruce v zimě velmi trpí. První rada: vždy noste rukavice! Hlavně v tomto období, kdy uhodily velké mrazy, jsou nutností. Jinak pokožka na vašich rukou popraská a bude suchá a napnutá. Navíc pokud máte umělé nehty, mohou je mrazy poškodit.  Dále si přihoďte do kabelky krém na ruce a používejte ho několikrát denně. Vyzkoušejte noční indulonu, je výborná. Na noc si může dát zábal na ruce – nanesete větší množství krému, přes ně dáte kosmetické rukavice a ráno se probudíte s hebkýma rukama.

    14.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Cestování
  • Létání s dětmi. Bojíte se?

    Pravda, zpravidla se musíte dopravit letadlem, ale netřeba se vzdávat cestování jen proto, že máte malé děti. I s nimi se dá létat v oblacích, ne? Tak se na to pojďme společně podívat.Letecká doprava je pro dítě sice také náročná, ale i pro vás bude mnohem jednodušší, když se nebudete muset plahočit dlouhé hodiny autobusem. Alespoň nás s naším drobkem by při cestě dálkovým autobusem do Anglie vysadili ještě na našich hranicích.Asi první problém, který budete řešit, je strach. Co si budeme nalhávat, každý má před letem strach, natož děti. Ale jen v extrémních případech děti propláčí celou cestu. Zpravidla je nakonec zaujme výhled z okýnka, krásná letuška nebo hučící motory.Ve chvíli, kdy zamlouváte letenky, byste měli upozornit, že s vámi bude cestovat malé dítě. Vyberte si takové sedačky, abyste měli dostatek místa pro sebe i malého neposedu. Nezapomeňte se rovnou pojistit pro případ, že z jakéhokoli důvodu nebudete moci odletět. Dětské nemoci jsou nevyzpytatelné.Zabalte dostatek plen i kojenecké stravy, protože nikdy nevíte, jaké mohou nastat problémy či zda nepřijdete o svá zavazadla. I když třeba jen na čas, myslet na zadní vrátka byste měli.Při startu nabídněte staršímu dítěti cucavý bonbon, menšímu mléko nebo jej klidně kojte. Je totiž potřeba vyrovnat tlak v uchu. Nezapomeňte vzít hračku, která jej zaujme a baví, nejlépe je pořídit před odletem zcela novou, neokoukanou. Od věci také není naplánovat let na dobu, kdy dítě pravidelně spí.V letadle vám nabídnou stravu, ale dětem vezměte raději osvědčenou a oblíbenou.Létání s dětmi je náročné, ale nikoli nemožné, takže pokud se chystáte na dalekou cestu, proč nezkusit poznat svět také z ptačí perspektivy? Jestli máte několikaměsíční miminko, poraďte se raději s pediatrem, ale jinak se létání nemusíte bát. Nebo se snad bojíte? No, já musím přiznat, že hrozně... Co vy?

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Dovolená

    Zaznamenali jste nějaké změny při cestování s dětmi oproti tomu, jak probíhaly vaše dovolené před jejich příchodem?Letos jsme se rozhodli vzít potomka poprvé k moři. Leckdo určitě vyráží k moři s dětmi dřív než ve třech letech (a kousek), nám ale prozatím dovolené v Čechách stačily. Tentokrát jsme ale nasedli do auta a vyrazili směr severozápad Itálie, do Ligurie. Jak se liší cestování autem na dlouhé vzdálenosti s dítětem od toho, když jedete sami?První rozdílem je četnost zastávek, nejspíš všem dětem se spolehlivě začne chtít na záchod až těsně po odjezdu z benzinky. Abychom aspoň pro hlavní část cesty eliminovali dětské „otravování“, vyrazili jsme na noc, plán zněl: mladej usne, my budeme stavět co možná nejtišeji. Řekněme, že plán vyšel, ale kluk se tedy bránil seč mohl, neustále opakoval, že on bude spát až v Itálii. Naštěstí asi po hodině a půl to vzdal. Ale při zastávkách se budil a pravidelně nám opakoval, že on spát nebude, což nedodržel. Když pak k ránu byla řada se spaním na mně, on už byl vyspalý, takže na mě neustále mluvil a vyžadoval odpovědi. No, řekněme, že procházka po Veroně, kterou jsme si naplánovali jako předěl před konečnou cestou k pronajatému domu, byla po probdělé noci poněkud náročná.Samozřejmostí cestování s dítětem je vyšší hlučnost. Náš syn (kromě okamžiků, kdy spal) téměř nezavřel pusu. Cestu nám, vedle komentování všeho kolem, ozvláštňoval zejména zpěvem národní hymny. Protože si oblíbil dvě árie z Rusalky (ovšem jen v nestandardním podání mojí maminky), bylo potřeba mu je občas zazpívat. A manžel za volantem měl co dělat, aby udržel auto v pruhu.Změny plánů jsou taky častější. Když dítě v autě usne, pořadí zastávek se mění, protože je třeba toho času co nejlépe využít (kdo by budil dítě do špatné nálady, že?). Stejně tak se měnily naše plány, když se objevily na trase atrakce pro děti. Musela jsem uznat, že když my si chodíme po památkách a po  výletech, i on si zaslouží užít si prázdniny po svém. Neplánované pauzy na jízdu na kolotočích, hraní na hřištích, lezení po všem možném a chození po obchodech s hračkami nám ovšem dost nahlodávaly časový plán.Báječné je také zjištění, že i nepříliš příjemné chvíle umí děti změnit v alespoň snesitelné. Když jsme si udělali výlet do Cinque Terre (pět rybářských vesniček, kdysi odříznutých od světa), patrně jsme vybrali špatný dopravní prostředek (chtěli jsme uniknout vlakům přeplněným turisty), autem se cesta přes Apeniny zdála rychlejší. Pomalejší asi nebyla, zato dobrodružnější ano. Několikeré couvání, aby vůbec mohla projet protijedoucí auta, aniž by spadla do propasti, zpomalování do kroku, nekonečné zdolávání převýšení nahoru i dolů, čekání ve frontách před jednosměrnými tunely… Aspoň že ty komentáře stály za to. „Babičko, ty jsi z toho vyřízená!“. „Já se bojím výšek“, kterýžto fakt nám sděloval s mrkáním a úsměvem na rtech. I určité zklamání z dosaženého cíle (z kdysi rybářské vesničky, odříznuté od světa, navíc  údajně nejkrásnější z pěti měst, která jsou součástí kulturního dědictví UNESCO, Vernazza, je dnes turisty přeplněné místo se špinavou plážičkou) nám synátor vynahradil. Nejspíš potěšil i pár lidí na místě, vzhledem k tomu, že si jej hned několik vybralo za vhodný objekt k fotografování – po té zmrzlině nejčistší nebyl…

    27.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel


Výsledky vyhledávání v sekci: Děti
  • Nikdy bychom nestrpeli, aby nase deti zarlily!

    Prirozeny pocit"Nikdy bychom nestrpeli, aby nase deti zarlily!" Tyto vety slychavame od rodicu casto. Lze se vsak detske zarlivosti nejak branit? Nebo, lepe receno, do jake miry ji lze potlacit?Zarlivost je prirozeny pocit, ktery se potrebuje nejakym zpusobem projevit. Zarlit tedy neni "nepatricne" ani "zle". Podelim se s vami o sve zkusenosti a ukazu vam na nich, ze pokud dite zarli, je to zcela prirozene a rodicum to prinasi prilezitost sveho potomka ujistit, ze ho opravdu maji radi. Ano, zarlivost existuje Rodice Pavla (5 let) se na me obratili na doporuceni rodinneho lekare. Nedokazal totiz chlapce zbavit ekzemu, ktery ho trapil uz temer tri roky. Samozrejme, ze mu pusobil neprijemnosti. Pavel spatne spal, byl podrazdeny. Jeho rodice mi take rekli, ze je dost bazlivy a v materske skole se neciti dobre, i kdyz si na ni zvykl bez problemu a vsechno tam probihalo normalne. Zarlivosti se nelze vyhnout Matka: "Pavel ma velmi dobrosrdecnou povahu. S jeho dvouletym bratrem Petrem je to mnohem slozitejsi. Jeste ani poradne nemluvi, ale uz je z neho uplny tyran! A Pavlik mu ve vsem vyhovi, takovy dobrak se jen tak nenajde. Obdivuji ho a ostatne mu to take casto rikam."Danielle Dalloz (dale jen D. D.): A to mu take rikate, ze je spravne, aby svemu bratrovi vyhovoval za vsech okolnosti. "Ano. Vite ja jsem tim, jak se ke mne chovali moji sourozenci, velmi trpela. Narodila jsem se jako posledni z peti deti, neplanovane, mezi mnou a nimi je vekovy rozdil deseti let. Ctyri starsi sourozenci odchazeli postupne do internatnich skol, protoze moje matka se potrebovala venovat mne. Nejvice na me zarlil bratr, nejstarsi z nas. Zahynul tragicky, a ja jsem proto po nem na pamatku pojmenovala sveho syna, jmenoval se Pavel.""Mate ze zarlivosti velke obavy?""Pro to, aby Pavel na Petra nezarlil, jsem udelala snad vsechno. Moc dbam na to, aby mel brasku rad. Ostatne vubec zadny naznak zarlivosti jsem u neho nezpozorovala a jsem si jista, ze se nijak nepretvaruje.""Vy sama jste na sourozence zarlila?""Ja nevim.Trpela jsem tim, ze me starsi sourozenci nebrali vazne. Ano, mozna jsem zarlila na to, ze meli volnost, me totiz maminka drzela pri sobe. Nikdy jsem jako ostatni internatni skolu nepoznala, i kdyz bych si to byvala snad prala. A pak, rikali mi ,rozmazlenej smrad'.""Vidite, zarlivosti se vyhnout nelze, je ji vsak mozne prekonat. A vy pane, vy se take zarlivosti tak obavate?"Otec: "Kdyz se zena snazi z nasi rodiny zarlivost vymytit, pocituji jakysi pocit viny. Protoze ja sam jsem ze ctyr deti, byl jsem nejstarsi, a hodne jsem na sourozence zarlil. A zcela bez zabran jsem jim to daval najevo! Choval jsem se k nim strasne! Otec mi rikaval: "Jestli se ti tu nelibi, tak bez do internatni skoly!" Bylo to presne tak, nelibilo se mi tam, neustale jsem se mstil, neco jsem chtel. Trvalo to az do doby, kdy jsem zacal dospivat. Tehdy jsem objevil jezdectvi, stalo se moji vasni a patrilo jen mne. Rodice me v nem podporovali. Moje vztahy s rodinou to zcela zmenilo!""Rikal jste, ze snaha vasi zeny potlacovat v rodine zarlivost u vas vyvolava pocit viny?""Jako dite jsem zarlil a trpel jsem tim. I ja se od toho Pavla snazim uchranit.""A jak to delate?""Kazdy vecer davam obema klukum darek, stejny darek; chci jim tak ukazat, ze je mam oba stejne rad.""Ano? A jak to delate, kdyz Pavel a Petr nejsou stejne stari?""Vyresil jsem to jednoduse - davam jim sladkosti.""A mate k tomu nejaky duvod, ze jim davate prave sladkosti?" "Ano! My jsme je jako deti nikdy nedostavali!" Potrebna zkusenost Po tomto setkani jsem pochopila, ze Pavlovi rodice si kazdy svym zpusobem "osetrovali" rany ze sveho vlastniho detstvi. Kdyz totiz delali vsechno mozne, aby jejich deti nezarlily, probouzela se v nich jejich davna detska souzeni; ta se pak snazili lecit na Pavlovi.Stejne jako my vsichni vytvareli ve sve rodine tytez vztahy, jake meli se svymi rodici a sourozenci. A protoze chteli ochranit Pavla pred pocity, ktere jsou pro ne jeste dnes bolestne, zakazovali mu zarlit. Kdyz promluvi teloPavlovi cinilo potize sve emoce vyjadrit. Mozna si myslel, ze se jich zbavi tim, ze je umlci. Nicmene zarlivost vysla na povrch nezavisle na jeho vuli v podobe ekzemu - symptomu vice mene neocekavaneho, jako kdyby se musela tim nebo onim zpusobem nevyhnutelne projevit. Existuji ruzne druhy ekzemu. Nektere z nich lze pomoci soucasne mediciny nebo dodrzovanim urcitych opatreni velmi snadno vylecit (to je pripad kontaktne alergickych ekzemu). Jinych se jen tak zbavit nelze, jako kdyby telo absolutne trvalo na tom, ze svedivymi a mokvajicimi vyrazkami, ktere obtezuji dite a s nim i celou rodinu, sdeli sve problemy. Pavluv ekzem urcite patril do te druhe kategorie. Chlapcovo telo se snazilo vyslat zpravu, kterou dite samo o sobe nebylo schopno vyjadrit slovy. Ale co tedy chtel Pavel timto zpusobem rici? A proc to nemohl vyjadrit jinak nez prostrednictvim sveho tela?Pavel je bazlivy. Pri nasem setkani se stale tulil k matce. Kdyz jsem se ho na neco zeptala, odpoved ji zaseptal do ucha, aniz by se na me podival. Kdyz jsem ho pak pozadala, aby nakreslil, jak vidi svou rodinu, razne to odmitl.Pry by radsi nakreslil dum. Budiz! Byl to vsak skutecne zvlastni dum - nemel dvere ani okna, ve strese jen takove male okenko. Na obloze na jedne strane byly tri hvezdy, na druhe jen jedna zcela osamocena, tri ptaci leteli spolu a jeden uplne sam.D. D.: "Rekni mi, Pavliku, kdyby ty hvezdicky tvorily rodinu, ktera koho predstavuje?"Pavel to zaseptal matce do ucha, ta to zopakovala: "Tohle by byl mladsi bratr, tatinek, maminka a tamhle starsi bratr." "Rekni mi, Pavliku, kdyby ti ptacci byli rodina, kdo by byl kym?" Pavlik odpovedel opet prostrednictvim matky: "Tenhle ptacek by byl mladsi bratr, tatinek, maminka a starsi bratr by byl tamhle.""Ten starsi bratr ma ale strach promluvit! A treba se take boji, ze by se tatinek s maminkou zlobili, kdyby jim rekl, ze mu vadi mit mladsiho bratricka. Ale zarlit na maleho brachu je prece uplne normalni a ja si myslim, ze by se ten tatinek ani maminka z te tvoji hvezdickove nebo ptaci rodinky kvuli tomu vubec nezlobili." "A ty budes zit jako kazde petilete dite." Pavel se znepokojene dival na matku, ta se usmivala a rikala: "Tady pani psychoanalyticka nam vysvetlila, ze na pocatku zivota je zarlit normalni. Tvuj tatinek take zarlil, kdyz byl maly. A ja, ja jsem mela strach, ze i ty budes zarlit, protoze muj starsi bratr na me zarlil hodne.""Mozna, ze kdyz se ti braska narodil, tak sis myslel, ze zaujme tvoje misto." "Ale my umime mit radi hodne deti!"Pavel to nijak nekomentoval. Vzal si modelinu a vymodeloval z ni jakousi horu. Tu pak hned rozsekal na nekolik malych casti. Z ceho vlastne tu ,,horu vytvoril" ? A co to prave rozbil?Pavel: "Ja Petu rad nemam. Ale chci mamince udelat radost, a tak brachovi vyhovim ve vsem, co chce. Pekne me ale stve."D. D.: "Chapu to. Tobe je pet let a bavi te hrat si tak, jak si hraji deti stare jako ty. Petovi jsou dva roky a asi jako vsechny dvoulete deti vsechno snadno rozbiji. Nastesti mas stejne stare kamarady!" "A to opravdu nemusim mit Petu rad?" "Samozrejme. Mezi sourozenci je dulezite, aby se navzajem respektovali. Petovi jsou dva roky a ty ho musis respektovat, brat ho takoveho, jaky je. A ty, ty zase budes zit jako kazde petilete dite.""Zdalo se mi o zralokovi. Petu sezral, me ne.""A ty bys chtel, aby Peta uz nebyl?""To ne, no trochu.""Mozna bys to chtel, mozne to ale neni. Rodice vam dali zivot obema. Vy ale pujdete zivotem kazdy svou cestou. Tou co mozna nejlepsi. A jestli sveho bratricka nemas tolik rad, neni to nic tak hrozneho - bratri a sestry se navzajem nevdavaji ani nezeni."Za nejakou dobu po tomto setkani mi Pavlovi rodice prisli rici, ze chlapci se vede dobre, je vesely a ekzem ustupuje. Nicmene nasledujici prazdniny se symptomy vratily a Pavel ke mne opet prisel.Zeptal se me, jestli si pamatuji, co mi rekl, jestli jsem pochopila, ze "Peta je strasne otravny! Stale opakuje jedno! Leze mi na nervy! Je hloupy!"Jestlize se ekzem vratil, znamenalo to, ze se Pavel se svymi emocemi jeste nevyporadal. Stale mu delalo trochu potize je pojmenovat. Mel strach, aby maminku a tatinka nerozzlobil a neztratil tak nezbytnou jistotu, kterou rodice diteti poskytuji. Ale jeden rok je prilis kratka doba na to, aby se dite naucilo davat zarlivosti, kterou tak dlouho potlacovalo, zcela volny pruchod. (

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Hexavakcína - Očkování a prevence

    Hexavakcína Očkování hexavakcínou zajistí obranu kojenců vůči infekčním chorobám. Hexavakcína se skládá z antigenů proti šesti základním nakažlivým nemocem. Tato očkovací látka je v České republice užívána plošně a je hrazena ze státního rozpočtu teprve necelé dva roky.Proč dítě nechat očkovat hexavakcínou? Obsahuje šetrnější a kompletnější očkovací sérum a tím dítě méně zatěžuje. Tato šestivazebná vakcína se skládá z antigenů proti dávivému kašli, tetanu, záškrtu a invazivním onemocněním vyvolaným bakterií Haemophil influenzae b, proti virové hepatitidě (žloutence) typu B a také proti přenosné dětské obrně (poliomyelitidě).Mnohem nižší výskyt nežádoucích účinků vakcinace je způsoben tím, že je antigen tetanu používán v tzv. acelulární (bezbuněčné) formě. Antigeny proti přenosné obrně se dokonce podávají inaktivované - usmrcené. Snižuje se tak výrazně riziko vzniku přenosné dětské obrny vyvolané živými kmeny. Oslabené živé kmeny, jež dětský organizmus snáší hůře, se v ČR využívaly ještě v roce 2006.Neméně významným přínosem hexavakcíny je zkrácení očkovacího kalendáře. Dříve využívaná čtyřvazebná vakcína je nahrazena šestivazebnou. Kojenci jsou tak zatěžováni méně vpichy. Nemusejí také navíc po lžičce přijímat vakcínu proti dětské přenosné obrně. Dítě na rozdíl od minulosti nedostává čtyřikrát perorálně živou poliomyelitickou vakcínu, tj. antigen dětské přenosné obrny, a také mu není postupně třikrát do svalu aplikována očkovací látka proti virové hepatitidě typu B.Jaké jsou nežádoucí účinky očkování hexavakcínou? Nejčastěji jsou jimi zvýšená teplota a bolesti hlavy a také zarudnutí v místě vpichu. Obvykle se projevují do 2 dnů od vakcinace. Mohou se vyskytnout zejména v případě, že organizmus očkovaného jedince není zcela zdráv.Kdy se očkování hexavakcínou provádí? Vakcinace se provádí po dohodě s pediatrem. První vakcína se aplikuje většinou 2 měsíce po narození dítěte.Další dvě očkování následují v ideálním případě vždy po uplynutí jednoho měsíce. Často se čeká na zahojení vřídku po vakcinaci tuberkulózou a tím dochází k odložení očkovacího cyklu. Poslední přeočkování hexavakcínou se provádí po dosažení 5 let věku dítěte. Vždy platí, že dítě by mělo být zcela zdravé, po prodělané nemoci je třeba očkování posunout nejméně o 2 týdny po vyléčení. Vhodnost by měl opět posoudit dětský lékař.Vakcinace proti infekčním chorobám má vynikající výsledky. Za jeden rok se v ČR díky očkování zabrání asi 150 tisícům onemocnění a skoro 500 úmrtím. Podle ministerstva zdravotnictví se díky aplikaci hexavakcíny zpřehlednila proočkovanost obyvatel. Rodiče začali využívat jednotnou očkovací látku zajištěnou státem.

    24.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Dětské otravy

    LÉKY STOJÍ NA PRVNÍM MÍSTĚ V POČTU OTRAV VZNIKLÝCH V DOMÁCNOSTI.Všichni, kteří mají v domácnosti malé dítě, by měli všechny léky uchovávat uzamčené. I v případě, že dospělý nějaký lék užívá, je lépe nečinit tak před očima malého dítěte. To se totiž učí tím, že se snaží dospělého napodobovat, a mohlo by pak v nestřežené chvíli sníst i větší množství tablet. Odporná chuť léku dítě většinou nevaruje. Navíc mají dnes léky často velmi lákavou podobu i chuť (například Ibalgin je pěkně barevná lentilka, Mucosolvan sladký sirup).Kabelky návštěv mohou představovat netušené riziko. V dnešní době má téměř každý při sobě nějaké léky, zvlášť jedná-li se o starší osobu. Dítě by si mohlo touto cestou způsobit i velmi vážnou otravu. Situace, kdy do rodiny přijde návštěva, stejně jako zmatek při odjezdu na chatu, na dovolenou, zazvonění telefonu, nebo doba, kdy je matka zaměstnaná přípravou jídla, bývají typicky "rizikové". Je prokázáno, že při nich dochází k otravám dětí velmi často.Nezapomeňte na to, že se nevyplácí dítě, které je nuceno nějaké léky užívat, přesvědčovat, že lék je dobrota nebo pamlsek. Snažte se dítěti přijatelnou formou vysvětlit, že jde o lék, který má odstranit jeho chorobu.Pečlivě uzamykejte i léky, které dítě užívá v době akutního onemocnění (Paralen, Sanorin). I tyto léky mohou dítěti způsobit vážnou otravu a neměly by být na přístupném místě nebo dokonce v dětském pokoji.Tam, kde žije v domácnosti starší člověk, nepřipravujte mu léky například do misky na noční stolek. Léky na "tlak, srdce, cukrovku, na dýchání" nebo různá psychiatrická onemocnění, které lidé staršího věku často užívají, mohou dítěti způsobit otravu v dávce, která je pro dospělého člověka léčebná.Dítě však mohou ohrozit také sami rodiče. Často se stane, že podají dítěti předepsaný lék v nesprávné dávce. Je to asi způsobeno tím, že dávky léku se v dětském věku vypočítávají podle hmotnosti nebo podle věku dítěte a proto se v průběhu času mění. Pokud si rodiče nejsou jisti, jaké množství léku mají dítěti podat, je vždy na místě konzultovat ošetřujícího lékaře nebo pozorně přečíst přiložený leták.CO DĚLAT, ZJISTÍME-LI, ŽE DÍTĚ NĚJAKÝ LÉK POŽILO NEBO DOSTALO PŘÍLIŠ VELKOU DÁVKU?Pokud je to možné, ihned si vyžádejte radu TIS. Nemáte-li tuto možnost, zachovejte klid. Jestliže jste dítě přistihli brzy po požití a nemá známky otravy, pokuste se vyvolat zvracení. Nezkoušejte to ale u dětí mladších šesti měsíců, ty ještě nemají vyvinutý zvracivý reflex. U dětí mladších 12 let nikdy k vyvolání zvracení nepoužívejte roztok kuchyňské soli. Ten sám by mohl vyvolat otravu. Přehněte si dítě přes koleno, aby mělo hlavu níže než trup a podrážděte mu kořen jazyka prstem nebo rukojetí lžíce.Pokud se pokusy nedaří, neztrácejte příliš mnoho času, protože s nastupujícím účinkem požitého léku by to mohlo být i velmi nebezpečné. Pokuste se dítěti podat několik tablet živočišného uhlí (aktivního uhlí), které u většiny lékových otrav bývá základním krokem léčby. V domácnosti, kde vyrůstá dítě, by vždy mělo být k dispozici. Tam, kde je v domácnosti více dětí, je lépe mít i více balení, protože se často sourozenci přibližně stejného věku o léky podělí. V rámci první pomoci podejte dítěti 3-10 tablet živočišného uhlí rozdrceného a rozpuštěného v přijatelném množství vody. Pak vyhledejte lékařskou pomoc. Pokud má již dítě příznaky otravy, padá nebo usíná, vezte je nejlépe na zadním sedadle auta položené břichem přes kolena dospělého s hlavou otočenou ke straně tak, aby nevdechlo případné zvratky. Jiná možnost je dítěti přivolat lékaře do bytu, ten již vše potřebné zařídí sám.NEPODCEŇUJTE! Požití léků s obsahem železa (k léčbě chudokrevnosti). Větší počet tablet může dítěti způsobit i smrtelnou otravu. Vždy, když dítě požije tyto léky, vyhledejte okamžitě radu TIS nebo lékařskou pomoc. Velmi nebezpečné jsou léky určené k léčbě osteoporózy (řídnutí kostí). Obsahují stejnou účinnou látku jako tablety Natrium fluoratum, které děti dostávají od dětského lékaře pro dobrý vývin chrupu, ale v několikanásobně větším množství. Požití většího počtu těchto tablet určených dospělým může způsobit dítěti smrtelnou otravu. Při takovéto nehodě podejte rychle dítěti mléko a kontaktujte TIS .V lékárničkách, ale často také v koupelnových skříňkách bývají krystalky hypermanganu (manganistanu draselného). Málokdo ví, že jejich požití může způsobit dítěti vážné poleptání sliznice zažívacího ústrojí. Pokud se toto dítěti přihodí, co nejrychleji kontaktujte TIS nebo vyhledejte lékařskou pomoc. Můžete podat dítěti vodu nebo mléko, nikdy ne nápoj s bublinkami. Ústa dítěte důkladně vypláchněte tekoucí vodou.CO SE NAOPAK PŘECEŇUJE?Požití několika málo tablet hormonálního antikoncepčního přípravku způsobí dítěti nanejvýš zažívací potíže. V rámci první pomoci podejte několik tablet (3-5) živočišného uhlí rozpuštěného ve vodě. Pak konzultujte TIS nebo ošetřujícího lékaře. Výplach žaludku se provádí až po požití celé měsíční dávky nebo ještě většího množství tablet.Tabletky Natrium fluoratum určené dětem pro zdravý vývoj chrupu obsahují velmi málo účinné látky, takže požití většího počtu tablet nevyvolá otravu. Obvykle postačí podat několikrát mléko, ale vždy pro jistotu vyhledejte radu TIS nebo ošetřujícího lékaře.NA DRUHÉM MÍSTĚ CO DO POČTU OTRAV DĚTÍ STOJÍ OBCHODNÍ PŘÍPRAVKY POUŽÍVANÉ V DOMÁCNOSTI.Dospělí bývají při jejich uchovávání méně opatrní, než je tomu u léků a neuvědomují si nebezpečnost některých látek, které jsou obsaženy v prostředcích sloužících například k údržbě hygieny v domácnosti. K otravám těmito prostředky dochází u dětí nejnižších věkových skupin, často i takových, které jen lezou. Situace je dnes o to komplikovanější tím, že téměř všechny, i ty nejnebezpečnější výrobky mají lákavý obal, často i s obrázkem ovoce, květiny nebo zvířátka, a že téměř u všech jsou odpuzující vlastnosti překryty příjemným parfémováním a barvou výrobku. Vlivem reklam zákazník pro jeden účel nakupuje i několik přípravků, které se pak nespotřebované někde doma hromadí. Navíc se dnes rozšířil prodej odlévaných čisticích prostředků, které jsou téměř vždy v lahvích od nápojů a u nichž je riziko mylného požití vyšší i u dospělých.KTERÉ PŘÍPRAVKY Z TÉTO SKUPINY JSOU NEJVÍC NEBEZPEČNÉ? Jsou to látky s leptavými účinky bud' zásadité nebo kyselé povahy. Zásadité (louky) jsou přípravky na odstraňování usazenin z odpadů, čističe sporáků a grilů. Kyselou povahu mají například odstraňovače usazenin vodního kamene (i pro čajové konvice) a některé čisticí prostředky určené k hygieně sanitární keramiky. Tyto látky nepůsobí otravu v pravém slova smyslu, ale těžce místně poškozují sliznice a kůži, která s nimi přijde do styku. Léčení následků těchto nehod někdy vyžaduje i mnohaletou léčbu s využitím možností transplantace a pro postiženého představuje značnou zátěž.Zásaditou povahu mají i prášky na mytí nádobí v automatických myčkách. Nebezpečí tkví hlavně v tom, že slinami zvlhčený prášek může ulpět na sliznici zažívacího ústrojí a dlouhodobě tam působit tak, že dojde i k hlubokému zvředovatění postiženého místa. Totéž se může vzácně stát i s pracím práškem, ten však má účinky mírnější.Otázka první pomoci u těchto přípravků je stále velmi svízelná. K poškození sliznic dochází již v prvních okamžicích po požití, proto se opatření konaná za účelem první pomoci často míjejí účinkem. Zásadně ale nikdy nenuťte postiženého ke zvracení. Znovu by se sliznice jícnu a dutiny ústní vystavovaly účinku leptavé látky. Nikdy se také nepokoušejte požitou látku zneutralizovat. Vzniklá tepelná reakce by ještě víc prohloubila již vzniklá poškození. Nejlépe je nepodávat nic a co nejrychleji dopravit postiženého do nemocničního zařízení. Pokud se toho postižený dožaduje a přináší mu to úlevu, podejte čistou vodu nebo mléko. Nikdy ne nápoje s bublinkami. U leptavých látek pevné konzistence podání vody nebo mléka zabrání přilnutí k určitému místu na povrchu sliznice a místní postižení by mělo pak být mělčí. Dutinu ústní vyplachujte tekoucí pitnou vodou. Živočišné uhlí nepodávejte, protože začerní sliznice a znemožní zjištění změn vzniklých poleptáním a samotnému poškození kyselinami a louhy stejně nezabrání.Vždy zkontrolujte, zda kromě dutiny ústní není postižena také jiná část těla dítěte (zda například šupinky louhu sodného nezapadly za oděv).Pokud je skutečně postižena kůže nebo oko těmito látkami, omývejte poškozené místo alespoň 15 až 20 minut tekoucí pitnou (nejlépe vlažnou) vodou, pak vyhledejte pomoc příslušného odborníka.JAKÝMI DALŠÍMI PŘÍPRAVKY V DOMÁCNOSTI SE DĚTI ČASTO POŠKODÍ?Často se děti napijí nebo nadýchají výparů přípravků obsahujících chlornan sodný. Ten se vyskytuje v celé řadě výrobků (např. Savo, Domestos). V běžně používaných koncentracích po napití pouze podráždí sliznice, jsou však přípravky, kde je obsažen ve vyšší koncentraci nebo v kombinaci s louhem. Tam by mohlo dojít i k vážnějšímu postižení sliznic. Při práci s těmito přípravky se uvolňuje dráždivý plyn chlór (zvláště tehdy, míchají-li se tyto přípravky s jinými, které obsahují kyseliny). Po vdechování těchto výparů může dojít k podráždění dýchacích cest, někdy až k pocitu dechové tísně a příznakům podobným průduškovému astmatu.Napije-li se dítě takového přípravku, nenuťte ho ke zvracení, podejte mu čistou vodu a dopravte ho do nemocnice. Nadýchá-li se výparů a má potíže, umístěte ho na čistý vzduch, udržujte v tělesném klidu a přivolejte mu lékařskou pomoc. Kontaktujte TIS.Často se děti napijí saponátových přípravků určených k běžnému úklidu a mytí nádobí. U těchto látek je největším nebezpečím vdechnutí vzniklé pěny při zvracení a vzácně i chemický zápal plic. Z podráždění sliznice zažívacího ústrojí pak může dojít k průjmům, které zvlášť pro velmi malé děti představují značné ohrožení ztrátami tekutin. Při takovéto nehodě nikdy nenuťte dítě ke zvracení. Dejte mu napít trochu vody nebo mléka, nikdy ne nápoj "bublinkový", podejte mu 3-5 tablet živočišného uhlí, snažte se ho udržet v tělesném klidu a vyžádejte si radu TIS. Otrava v pravém slova smyslu zde nehrozí. V obdobích velkých úklidů se děti k často napijí leštěnek na nábytek. Tyto mají někdy velmi lákavou podobu (například malinově červená Diava ). Mnohé z nich obsahují benzin, který postiženého ohrožuje hlavně rozsáhlým zánětem plic, ke kterému snadno dochází, pokud postižený po nehodě zvrací a vdechne i nepatrné množství této látky. Pokud by vypilo větší množství benzinu nebo přípravku, který benzin obsahuje, mohlo by dojít i k celkovým příznakům otravy. K tomu naštěstí dochází jen vzácně.Stejné riziko zánětu plic po vdechnutí zvratků představují i dnes velmi oblíbené lampové oleje, které obsahují petrolej a používají se ke svícení v petrolejových lampách. Mají několik barevných odstínů a krásně voní, což je zcela zbaví všech varovných vlastností.Po požití benzinu, leštěnek, lampového oleje i dalších ropných derivátů nikdy dítě nenuťte ke zvracení! Případné vdechnutí zvratků dítě ohrožuje víc, než vstřebané množství. Nikdy nepodávejte dítěti mléko nebo jiné potraviny s obsahem tuku, protože tuky usnadňují těmto látkám vstřebání do oběhu. Živočišné uhlí také nemá význam podávat, protože tyto látky váže málo. Vždy, i když dítě nemá obtíže, ho dopravte do nemocnice.Velmi nebezpečné je pro děti také požití vonných olejů, které se používají do aromatických lamp nebo se přikapávají do zvlhčovačů vzduchu. Mají pestrou paletu vůní i barev. Jde o éterické oleje, které mohou v koncentrované podobě i při požití malého množství představovat pro dítě značné ohrožení. Dochází totiž k místnímu podráždění sliznic zažívacího ústrojí, ke vzniku zápalu plic při vdechnutí zvratků i k celkovým projevům otravy spojeným s křečemi a ztrátou vědomí.Po jejich požití postupujte stejně jako v předchozím případě, je vhodné ale podat navíc několik tablet živočišného uhlí rozdrceného ve vodě. Vyžádejte si radu TIS nebo dopravte dítě do nemocnice.V řadě úklidových prostředků a kosmetických přípravků je obsaženo velké procento alkoholu, na jehož účinky jsou děti velmi citlivé. Alkohol je v přípravcích na čištění skel (Iron, Okena), v kolínských vodách, parfémech i v ústních vodách. V zahraničí byly po těchto přípravcích požitých dětmi evidovány i smrtelné případy. Přistihnete-li dítě, že se přípravku napilo, pokuste se u něj vyvolat zvracení, ale jen tehdy, je-li to brzy po nehodě a dítě nejeví známky opilosti. Vždy se snažte určit aspoň přibližně, jakou dávku vypilo. Živočišné uhlí v tomto případě nepodávejte. Vyžádejte si radu TIS nebo vyhledejte lékaře.Nepodceňujte situaci, kdy dítě spolkne čočkovou baterii. Je nutné, aby průchod baterie zažívacím ústrojím sledoval lékař, protože v případě, že by někde uvízla, mohla by dítě ohrozit jak místním poškozením sliznice, tak i celkovou otravou. Tato by však pravděpodobně delší dobu probíhala skrytě, bez zjevných příznaků.KTERÉ POKOJOVÉ NEBO BALKÓNOVÉ ROSTLINY JSOU NEBEZPEČNÉ?Nechvalně proslavenou u nás běžně pěstovanou rostlinou je dieffenbachie. Rostlina obsahuje velmi drobné krystaly šťavelanu vápenatého, které při požití části rostliny bolestivě poraní sliznice, které s ní přijdou do styku. Způsobí jejich otok, takže může dojít k dechové tísni, eventuelně až k udušení postiženého! Celá událost může být velmi bolestivá, a pokud k příznakům dojde, vyžaduje si i několikadenní léčbu v nemocnici. Podobně působí i scindapsus a filodendron, příznaky jsou ale vždy mírnější. Často snědí části těchto rostlin i velmi malé děti, které jenom lezou, protože květináče s těmito velkými rostlinami stávají v pokoji přímo na podlaze.V případě, že dítě sní nebo jen žvýká části některé z uvedených rostlin, vyndejte mu její zbytky z úst a vyplachujte mu dutinu ústní chladnou vodou. Dejte mu také napít chladné mléko, vodu nebo čaj, nebo podejte zmrzlinu, kontaktujte TIS. Dítě s potížemi patří do nemocnice.KDE STRACH A OBAVY NEJSOU NA MÍSTĚ?Velmi často ochutnají děti obsah sáčků, které bývají přiloženy k novým botám nebo kabelkám, nebo drobné kuličky z víček některých léků. Jde o silikagel - amorfní kysličník křemičitý, který slouží k vychytávání vlhkostí a není jedovatý. Dítě nijak neohrozí a není tedy potřeba konat nějaké zákroky.Nezřídka také dojde k rozbití osobního rtuťového teploměru a snězení několika kuliček rtuti nebo se rtuť vypije s čajem, který se teploměrem míchal. V tomto případě neohrožuje postiženého rtuť, ale pouze rozbité sklo.CO NAJDEME V GARÁŽÍCH, ZAHRADNÍCH DOMCÍCH A KUTILSKÝCH DÍLNÁCH?V těchto prostorech se nachází celá plejáda nebezpečných látek. Naštěstí se děti nízkého věku batolí spíše kolem maminek a babiček, takže se do těchto "království" mužů dostanou méně často, což je také vidět na menším počtu dotazů na dětské otravy látkami z této oblasti.Kromě toho, že se zde může dítě napít benzinu nebo různých motorových olejů, pro které platí stejné pokyny jako v předchozích odstavcích (leštěnky, lampový olej), velmi nebezpečné jsou přípravky s obsahem ethylenglykolu (různé nemrznoucí směsi a brzdové kapaliny). Zrádné jsou především tím, že ke smrtelné otravě stačí poměrně malé množství přípravku, který má nasládlou chuť a ničím tedy nevaruje. Navíc k rozvoji příznaků otravy může dojít pozvolna a nenápadně, což je nebezpečné hlavně tehdy, když jsme dítě při požití nepřistihli. Pokud se tato nehoda stane, do několika minut po požití se pokuste vyvolat zvracení a okamžitě kontaktujte TIS. Protože zde alkohol působí jako protijed, je na místě podat dítěti slabý alkoholický nápoj - nejlépe sklenku piva. Víno je vhodnější zředit vodou na polovinu, zředěného stačí rovněž sklenka. Před podáním alkoholu však vždy kontaktujte TIS, protože ethylenglykol není obsažen ve všech druzích nemrznoucích přípravků! V každém případě dítě patří do nemocnice. Dítě je nutné sledovat i tehdy, není-li jistota, zda vůbec něco vypilo nebo si s přípravkem jen hrálo.Barvy a ředidla většinou obsahují benzin nebo rozpouštědla typu toluenu a xylenu. Při požití těchto látek nenuťte dítě ke zvracení, nepodávejte mléko, tuky ani živočišné uhlí. Dítě dopravte do zdravotnického zařízení. Tam, kde je u domu zahrada, skladuje se v prostorách dílen a garáží často velké množství nejrůznějších prostředků na ochranu rostlin, odstraňování plevele, hubení škůdců (slimáků, myší, potkanů). Jde často o velmi nebezpečné látky, všechny vyjmenovat v rámci této příručky nelze.Velký pozor dejte na uskladnění organofosforových insekticidů (organofosfátů). Rada z nich je velmi jedovatá. Pokud se vaše dítě takového prostředku napije, nebo se jím polije, vyžádejte si neprodleně radu TIS nebo lékaře! Je třeba rychle zjistit, jak nebezpečný je požitý přípravek. Bezprostředně po napití jedovatého přípravku se pokuste u dítěte vyvolat zvracení a podejte mu 10-15 tablet rozdrceného živočišného uhlí. Polité dítě umyjte mýdlem a vodou, sundejte mu potřísněný oděv. Pracujte v gumových rukavicích. Dítě, které se nadýchalo výparů (i tak je možné se otrávit) umístěte na čistý vzduch, zajistěte převoz do nemocnice.Velmi nebezpečné jsou přípravky na hubení slimáků s účinnou látkou metaldehydem. Požije-li dítě tento přípravek, co nejdříve po nehodě mu dejte vypít vlažnou vodu a vyvolejte zvracení. Odvezte ho do nemocnice.Návnady na myši a potkany dnes většinou obsahují látky typu warfarinů a superwarfarinů. Tyto přípravky u hlodavců při opakovaném požírání vyvolávají krvácivé projevy, jejichž následkem zvířata umírají. Při jednorázovém požití malého počtu granulí obvykle u dítěte plně stačí podání živočišného uhlí s kontrolou doby krvácení, kterou provede s určitým časovým odstupem ošetřující lékař. Větší množství granulí si vyžádá výplach žaludku, proto je nutné dopravit dítě do nemocnice. Před odjezdem do nemocnice je vhodné pokusit se vyvolat zvracení a podat dítěti několik tablet živočišného uhlí.ČÍM JSOU PRO DĚTI NEBEZPEČNÉ PARKY, ZAHRADY, VOLNÁ PŘÍRODA ?Od jara do podzimu děti poměrně často snědí části rostlin nebo jedovatých hub. Ve vzácných případech může dítě uštknout jedovatý had.Nejčastěji děti jedí bobule různých keřů nebo menších rostlin. Zvlášť nebezpečné jsou bobule rulíku zlomocného nebo lýkovce jedovatého. K vyvolání otravy postačí několik málo plodů, někdy stačí jen jedna bobule.Řada rostlin je naproti tomu pro děti neškodných. Velmi časté jsou dotazy na požití plodů mahonie cesmínolisté, které dětem připomínají borůvky. Ty jsou ale prakticky nejedovaté. Výplach žaludku je při snězení méně než 50 bobulí zbytečný.Pokud dítě část rostliny sní a nejsme si jisti, že šlo o nejedovatý druh, pokuste se vyvolat zvracení. Nedaří-li se to, dejte mu několik tablet rozdrceného živočišného uhlí a větší množství tekutin, nejlépe hořkého čaje. Vyhledejte co nejdříve radu TIS nebo pomoc lékaře. Vždy vezměte s sebou větší část rostliny, ne jen bobule nebo listy. Užitečné je vědět, kde bydlí učitel botaniky, kde je zahradnictví, sadařství nebo květinářství. Tam by měli umět s určením rostliny pomoci.Pokud jste houbaři, neochutnávejte při sběru syrové houby před dítětem. Mohlo by se o to bez vašeho vědomí pokusit také a sníst i velmi jedovatou houbu. Do houbového jídla malé dítě nenuťte. Houby jsou pro malé dítě těžko stravitelné a v případě, že se rodina otráví, probíhá otrava nejmenšího člena rodiny nejdramatičtěji.Pokud po snězení houbového jídla vzniklo podezření, že šlo o jedovaté houby, neváhejte a vždy vyhledejte lékařskou pomoc. Co nejdříve je třeba se pokusit o zvracení a podat 10 - 15 tablet živočišného uhlí. Zvratky dítěte uchovejte a odvezte rovněž do nemocnice, stejně tak jako zbytky jídla a nezpracovaných hub. Pokud již má dítě příznaky otravy a zvrací, nebo má průjem, dopravíme s ním do nemocnice vzorky zvratků i stolici. Všechny tyto materiály jsou důležité pro určení, o kterou houbu jde. V našem pásmu je nejnebezpečnější otrava muchomůrkou zelenou, při které dochází k poškození jater nezřídka i se smrtelným průběhem.Uštknutí zmijí obecnou se v některých letech objevuje poměrně často. K úrazu dojde většinou bleskově, postižený hada ani nezahlédne. V místě zranění jsou na kůži dva asi jeden centimetr od sebe vzdálené vpichy, někdy jen jeden. V místě postižení vzniká prudká bolest, která se rychle šíří do okolí. Postiženého je nutno vždy dopravit do nemocnice a to i tehdy, zdá-li se průběh lehký, nebo se žádné příznaky neobjevují. Zhoršení stavu v průběhu dalších hodin může být velmi náhlé. Převoz do nemocnice by měl probíhat za přítomnosti lékaře vleže, laik by měl před převozem zajistit pacientovi tělesný klid, teplo, podat tekutiny, ne však alkohol! Končetinu je třeba znehybnit, raději nezaškrcovat.CO ŘÍCI NA ZÁVĚR?Léky bez výjimky skladujte v uzamčeném prostoru. Léky s prošlou expirační lhůtou neskladujte. Jejich zbytky ale nevyhazujte do volně přístupných odpadkových košů. Tam nepatří ani zbytky přípravků chemické povahy a jedovaté rostliny.Prostředky chemické povahy skladujte v prostorách nepřístupných malému dítěti. Pokud je nelze zamknout, uložte je alespoň tak, aby byly v nedostupné výšce, a pokud možno v místech, kam dítě ze své perspektivy nevidí. Tím se riziko otravy podstatně sníží.Nenakupujte velké množství přípravků pro domácnost. Vždy jen to, co opravdu potřebujete. Máte-li možnost, zvolte přípravek s ochranným uzávěrem a co nejdříve po použití jej vždy znovu uzavřete.Nikdy nepoužívejte pro látky chemické povahy náhradní obaly, zvláště ne od nápojů!Ve volné přírodě, v parcích a zahradách nenechávejte malé děti bez dozoru. Snažte se výchovou dosáhnout toho, aby dítě nejedlo nic, co samo našlo a k čemu nemá svolení dospělého.

    27.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Budete mít miminko? Neopomeňte na…

    Během těhotenství je nutné zařídit několik věcí okolo miminka, ať už se to týká vybavení postýlky a celého dětského pokojíčku, kočárku, ale i oblečení a dalších x maličkostí. My si přiblížíme alespoň dvě věci z potřebného vybavení. Jsou jimi dupačky a mantinel do postýlky.Mantinel do postýlkyMantinel do postýlky vám dá jistotu, že vašemu miminku se nic nestane. Jde o měkkou ohrádku, kterou položíte do postýlky a zamezíte tak, aby se miminko bouchlo o tvrdý rám postýlky. Vašemu malému potomkovi se bude klidně spát a lepší spánek budete mít i vy. Budete mít totiž jistotu, že je váš malý andílek v bezpečí.A který z mantinelů do postýlky koupit ? Když ho udete ho kupovat od seriózního prodejce, je jedno, jaký vyberete. Je k dostání v různých rozměrech. Výplní je často stoprocentní polyuretan a vnější materiál je tvořený stoprocentní bavlnou. Mantinel můžete v pračce. Na cedulce u výrobku uvidíte na kolik stupňů.Mantinel do postýlky je velkou pomůckou, ale navíc i velmi pěkně vypadá. Můžete si ho vybrat v různých barvách a motivech, takže si snadno vyberte takový, který vám umožní sladit ho s dalším vybavením postýlky i celého pokoje.DupačkyOd mantinelů se přesuneme k oblečení pro miminka. Prodávají se různé kousky, ale snad nejoblíbenějším oblečením pro miminka jsou dupačky. Je to komplet, který je tvořený propojením horního dílu s kalhotovou částí. A proč zrovna toto oblečení? Pro miminko je pohodlné a zajišťuje mu ochranu proti chladu. Není šance , že by měl v dupačkách holá zádíčka.Budete-li kupovat dupačky u seriózního prodejce, budete mít jistotu kvalitního materiálu, ze kterého budou vyrobené. Materiály jsou rozmanité. U dupaček určených na spaní či pro letní období je klasicky volená bavlna. Pokud je právě zimní období, určitě oceníte zimní dupačky z hřejivého materiálu.A barvy a vzory dupaček? Jejich rozmanitost nezná mezí. Výběr je šílený .

    28.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Dospívání

    Pro mnoho mladých lidí mohou být léta mezi dětstvím a dospělostí dobou velkých emocionálních otřesů spojených s obdobím citového vývoje. Toto období dospívání obvykle nazývané adolescence trvá sedm až osm let.Důležitou součástí citového vývoje je zájem o opačné pohlaví. Dobrá znalost opačného pohlaví pomáhá adolescentovi i později při vytváření vztahů v dospělém životě.Adolescence a problémy ji provázející nám mohou připadat jako nekonečný mor provázející lidskou společnost. Ve skutečnosti bývá období adolescence v různých částech světa různé, ale lišilo se i v různých dobách. V některých kulturách, kde se ještě žije tradičním způsobem života, jako třeba v některých částech Samoy, Nové Guiney nebo v Amazonii, adolescence v našem pojetí vůbec neexistuje. Chlapci procházejí zkouškou rituálního obřadu přijímání za muže, a tím se téměř okamžitě stávají muži. Dívky jsou jeden týden považovány za děti a příští týden už jsou přijaty mezi ženy. Nicméně v moderních západních zemích, může být adolescence dlouhá, únavná a vyčerpávající bitva na cestě k dospělosti a nezávislosti. Co je vlastně adolescence? Je to totéž co puberta? Kdy probíhá, co s sebou přináší a proč většinou přináší tolik problémů a potíží?Puberta a adolescenceJak puberta, tak adolescence znamenají přechod od dětství k dospělosti. Nicméně pubertou se obvykle označují biologické procesy, jako jsou růst a dospívání po stránce fyzické. Tyto fyzické aspekty řídí rychle se měnící hladina hormonů, jakýchsi chemických poslů působících v lidském těle. Změny zahrnují rychlý růst, nárůst svalů, vývoj pohlavních orgánů, zaoblení tělesných tvarů a u dívek růst prsou, u chlapců zase třeba změnu hlasu, nárůst ochlupení a tak dále. Začátek a konec puberty se dají relativně snadno rozeznat, ačkoliv existují velké individuální rozdíly.Snad nejdůležitější, co mohou rodiče pro adolescenta udělat, je stáhnout se poněkud z role ochranitele a toho, kdo hlídá disciplínu a morálku, ale působit pouze jako „záchranná síť“ pro případ, že by mohly nastat problémy. Je nesmírně důležité dát už mladému teenagerovi příležitost, aby se stýkal ve společnosti i s opačným s pohlavím.Nastává intenzivní růst do výšky, což u dívek začíná někdy kolem deseti let a u chlapců mezi dvanáctým a třináctým rokem. Tento růst zase rychle končí, a to u dívek mezi čtrnáctým a patnáctým rokem a u chlapců mezi šestnáctým a sedmnáctým rokem. V této době už má tělo tvary dospělého a je i sexuálně zralé.Na rozdíl od puberty se adolescence mnohem hůře vymezuje, jak pokud jde o období, tak i o rozsah. Všeobecně můžeme říct, že je to jakési mezidobí, kdy člověk už není považován za dítě, ale taky ještě není plně zralým dospělým člověkem. Adolescence obvykle, i když to nemusí přesně platit, začíná počátkem období tzv. „teenagerů“, to je mezi 12. a 13. rokem, a končí „dospělými“ léty, to je mezi 19. a 20. rokem. Některé události probíhající v období adolescence mohou ovlivnit člověka po mnoho let ještě v dospělosti.Adolescence s sebou přináší změny v chování, myšlení a mentálních pochodech, v pocitech a citech, tedy proměňuje psychiku člověka (způsob, jak funguje lidské vědomí). Změny u adolescenta mohou a také ovlivňují lidé kolem něho, jako jsou rodiče, bratři a sestry a přátelé stejné věkové kategorie. Matka s dcerou společně nakupují oblečení. Svazek rodiče a dítěte se obvykle upevní, jestliže se rodič pokusí sdílet některé nové zájmy mladého člověka s ním.Jednou z cest, jak zkoumat toto období života, je začít s vnitřními myšlenkami a pocity adolescenta samého, s jeho rozvíjející se identitou a sebeuvědomováním. Potom se může hledisko rozšířit a zahrnout i vztahy k přátelům a kamarádům, rodičům a dalším členům rodiny, jeho názor na společnost a sledovat vývoj pohledu na svět všeobecně.Uvědomování si pohlavní příslušnostiTělo adolescenta prochází drastickými změnami pubertálního období, a s tím se mění i vědomí sebe sama a sebeidentifikace. Mnozí adolescenti se cítí jako neohrabaní, nemotorní a nešikovní. Rozlévají pití a vrážejí do nábytku. Jenže to je úplně normální. Je to částečně dáno rychlým růstem, ale je to i důsledek vývoje kostí a svalů, který předstihl vývoj nervový a schopnost mozku řídit tělo. Koordinace a pohybová šikovnost se brzy obnoví.Adolescent hledající svoji vlastní identitu může sklouznout až do extrému na protest proti existujícímu a stereotypnímu image, jako mladá dívka svým „punkovým“ účesem a make-upem. Přestože adolescent může zákony společnosti opovrhovat, je připraven podřídit se zákonům party, které mohou být stejně přísné.Důležitým hlediskem tohoto období života je rostoucí vědomí sexuality. Patří sem jednak vlastní sexuální nutkání a potřeby adolescenta, které jsou pro něho v rychle se vyvíjejícím těle něčím zcela novým. Je to období sexuálního snění, které je taky úplně normální a běžné. Patří sem i fáze homosexuální přitažlivosti – to jest přitažlivosti mezi příslušníky stejného pohlaví – a (masturbace) dráždění vlastních pohlavních orgánů. V některých společnostech je masturbace považována za škodlivou nebo perverzní záležitost a je zakázána. Důsledkem toho potom je, že mnozí mladí lidé vyrůstají s pocitem viny nebo studu, přestože jde o zcela normální a neškodnou věc.PartyVětšina lidí se ráda sbližuje s těmi, kteří mají stejné názory, postoje a zájmy jako oni, a taková přátelství se objevují právě v období adolescence. K tomu se váže řada dalších změn v životě adolescenta, zvláště v jeho chování vůči ostatním, vůči kamarádům a přátelům.Party se skládají z lidí, kteří jsou téměř stejného věku, prožívají stejné období a mají stejné nebo podobné životní postavení.Pro adolescenta jsou rodiče (a dospělí obecně) často úplně nemožní. Zavádějí nelítostná, staromódní a neférová pravidla. Parta přátel nabízí pochopení a smysl pro sounáležitost. V partě se může člověk osvobodit od dětských vzpomínek a nátlaku dospělých, a adolescenti tak mají obrovskou příležitost být sami sebou a objevovat sami sebe. Mladičké dívky touží uzavřít důvěrné přátelství s jinými dívkami a sdílet spolu všechno od módy až po hihňání se vlastním tajemstvím.Nicméně příslušnost k partě staví mladého člověka často před různé problémy, parta vytváří svá vlastní pravidla a vyvíjí své vlastní nátlaky, z nichž některé mohou být ještě přísnější a tvrdší než pravidla stanovená rodiči či dospělými. Například ve skupině blízkých kamarádů je pro adolescenta obtížné rozpoznat, zda má jen tak kamarádit a být členem party, nebo má usilovat o to být důležitý a dominantní a stát se raději vůdcem než tím, kdo je veden.Jiný nátlak na adolescenta může třeba představovat fakt, že někdo v partě bere drogy, je zapleten do drobné kriminální činnosti nebo už žije sexuálním životem. Někteří členové party mohou podobné aktivity považovat za vzrušující a účast na nich zvyšuje jejich respekt a důležitost v partě.Nicméně pravdou může být i opak, protože některé party mohou považovat to, že se člověk dá strhnout k podobné činnosti, za projev slabosti. Ale i když se parta rozpadne nebo když přestane být tak důležitá, jsou tady pořád ještě vnější tlaky ze strany rodičů, příbuzných, školy, zaměstnavatele a spoluzaměstnanců, policie a dalších autorit, které adolescent vnímá jako ty, kteří jsou vždy ochotni zpřísnit pravidla a standardy společnosti.Otázky typu: co dělat, co všechno si můžu dovolit, koho obdivovat, koho ignorovat – jsou v období adolescence velmi časté a objevují se pravidelně. Ve skutečnosti se stejné otázky budou objevovat po celý zbytek života, ale starší lidé už přece jenom mají určité životní zkušenosti, znalosti a své vlastní názory, které jim pomohou vyrovnat se s podobnými situacemi daleko účinněji a relativně bezbolestně.Jenže adolescent je teprve na začátku cesty k dospělosti a především si rychle uvědomuje svoji vlastní identitu. Tyto otázky jsou pro něj nové a znepokojující. Mladý člověk není ještě zdaleka schopen seřadit si své zkušenosti, myšlenky a pocity či city do nějakého pevného vzorce. Zmatek a nezkušenost se projevují v jeho chování, kdy adolescent může být takzvaně náladový a přecházet z jednoho extrému do druhého. Není nic divného, jestliže je mladý člověk v jednu chvíli horlivě nezávislý, samostatný a odbojný, zatímco o chvíli později může být dětinský a bezmocný.Odchod z domovaTakové výrazné změny v chování se silně promítají zejména do jedné specifické oblasti – do vztahů mezi adolescentem a jeho rodiči. Ve většině rodin zabezpečují rodiče svým dětem pohodlí, stabilitu a jistotu. Ale také stanovují rámec pravidel a třeba i časový harmonogram povinností.Mladistvý zápal adolescentů využil Mao při odstraňování a ničení tradičních čínských hodnot během čínské kulturní revoluce.Podobné rodičovské role existují i mezi mnohými dalšími živočichy, jako třeba vlky, delfíny či šimpanzi. V přírodě však bývá mladý jedinec blížící se dospělosti pro rodiče často hrozbou. Například když vyroste lví mládě v dospělého lva, rodiče ho přestávají chránit. Vyženou ho ze své skupiny, čímž ho mimo jiné přinutí, aby se vydal do světa a šel svou vlastní cestou.Když vyroste lidské mládě a dostane se do období adolescence, začne myslet samostatně a vytváří si svoje vlastní názory. Ty jsou částečně ovlivněny rodiči, ale taky partou, reklamou, internetem, televizními programy, časopisy a celou řadou faktorů, které mohou názory mladých lidí spoluutvářet.Problémoví rodičeVývoj vlastních názorů vede adolescenta často k tomu, že si klade otázku po smyslu hodnot, které uznávají jeho rodiče. To se děje nejenom z touhy být vyzývavý a oponovat za každou cenu, ale jednoduše proto, že svět se taky posunul dál. Časy se mění. Protože se zrychluje tempo moderního života a technického vývoje, mění se móda, hudební vkus, nabídka činností pro volný čas, slangový jazyk, dokonce i školní práce a pracovní perspektivy jsou úplně jiné, než tomu bylo před dvaceti či třiceti lety. Rodiče si jednoduše nemusí být vůbec vědomi toho, jak je důležité mít přesně ty „správné“ boty či kalhoty či poslouchat tu „správnou“ hudbu.Rozdíl v názorech a postojích rodičů a adolescentů bývá někdy nazýván generační propastí. To je částečně důsledek přirozeného vývoje světa, ve kterém žijeme. Někteří rodiče nedokážou – nebo taky nechtějí – si vybavit, co oni sami cítili v době, kdy procházeli obdobím adolescence. Ale i přes generační rozdíl většina zodpovědných rodičů sleduje vývoj z dlouhodobé perspektivy a pokouší se vyvést svoje potomky z krátkodobých problémů, které bývají většinou spojeny s nutností mít „správný“ účes či značkové boty.Zápas o světový názorExistuje další důležitý faktor v postojích často vyzývavých a rebelujících adolescentů. Patří sem způsob, jak mladý člověk vnímá svět a jak chápe takové ideje, jako je pravda či realita.Některé společnosti mají rituály, kterými jsou mladí lidé uváděni mezi dospělé. Při tomto židovském obřadu bar micva se třináctiletý chlapec poprvé představuje v roli dospělého.Stejně jako se v pubertě vyvíjí tělo, vyvíjí se v období adolescence myšlení. Někteří odborníci jsou přesvědčeni, že myšlení udělá v téhle době rychlý skok kupředu. Adolescent už se nespokojuje se zúženým a zjednodušeným pohledem na svět, který mu stačil jako dítěti. Adolescent si daleko více uvědomuje, že existuje celá řada alternativ. Názory rodičů týkající se životního stylu a morálky, rodinný způsob života, přístup ke vzdělání a sociálním vymoženostem, politika státu, dokonce i názory na znečišťování a na životní prostředí neexistují v jediné podobě. Adolescent si uvědomuje existenci protichůdných názorů a alternativ i to, že za některé z nich je potřeba i bojovat.Hledání často přivádí mladého člověka k tomu, že si klade zdánlivě nezodpověditelné otázky jako třeba: Co je pravda? Kdo jsem? Co je skutečnost, realita? Filozofové a myslitelé se přou o podobné otázky celá staletí, dokonce i přesto, že na některé neexistuje odpověď. Kladením podobných otázek si mladý člověk vytváří svůj vlastní osobní názor na svět a na to, jak svět funguje. Postupně si vytváří svoje vlastní postoje, vztahy a vytváří si svůj osobní morální kodex a stanoví si svoje pravidla chování, což dělá každého z nás neopakovatelnou individualitou.Čas uvědomováníDalo by se říct, že adolescence je obdobím uvědomování si možností života. Někteří mladí lidé procházejí v této době fází intenzivní činnosti, nadšení, dokonce až horečného zápalu. Tyto pocity mohou být spojeny s politikou, náboženstvím, populární hudbou, oblečením, uměním, módou, vlastně jakýmkoliv aspektem života. V partě poznají, co to je mít společný cíl, a právě v partě vrstevníků zažijí pocit bezpečí, jistoty a sounáležitosti.K období adolescence patří neodmyslitelně škola a smysl chození do školy je zcela zřejmý. Další praktické otázky, jako zda zůstat dál ve škole a pokračovat ve studiu na univerzitě, nebo zda skončit a najít si zaměstnání – pokud vůbec nějaké bude – se stávají naléhavými úkoly, které je třeba vyřešit.Rozhodnutí o vzdělání a kariéře učiněné v téhle době může život mladého člověka silně ovlivnit nejen na prahu dospělosti, ale i v dalším životě. Z tohoto důvodu je nesmírně důležité, když v tomto období najde adolescent staršího člověka, od něhož si nechá poradit a jímž se nechá vést.Přístup ke společnostiUž bylo řečeno, že období adolescence je obdobím zmatků a konfliktů, a tak k němu taky společnost přistupuje. V některých zemích, kde je povinná vojenská služba, jsou mladí muži povinně vycvičováni, aby byli vojáky, a často jsou povoláni k zabíjení lidí ještě dříve, než mají vlastní hlasovací právo. Podobně mnohé země umožňují mladým lidem uzavírat sňatky a mít děti ještě dřív, než jsou podle jiných pravidel dostatečně zodpovědní na to, aby mohli chodit do knihovny či řídit auto. Některé společnosti mají zase silně restriktivní zákony proti mladým homosexuálním mužům, ale už ne proti podobné zaměřeným mladým ženám.Někteří odborníci tvrdí, že jestliže společnost jako celek vytváří zjevně nesmyslná a nesourodá rozhodnutí o tom, kdy je člověk považován za dítě a kdy za dospělého, potom není divu, že jsou adolescenti zmateni. Nejenže se od nich očekává, že se vyrovnají s řadou otázek týkajících se fyzického, hormonálního, mentálního, citového a duchovního vývoje a života, ale jsou také vrženi do společnosti, která nemá stejné a souměrné požadavky a která se neustále mění, testuje sama sebe, opouští staré hodnoty a vytváří nové.Závěrem je třeba říct, že adolescent v západních společnostech stojí před skutečnými problémy. Je to doba, kdy mladý člověk začíná přemýšlet o tom, jakým typem člověka by chtěl být a v jaké společnosti a v jakém světě by chtěl žít. Mnozí lidé tráví život tím, že si postupně plní své cíle. Adolescence je prvním krokem na cestě k jejich stanovení a plnění.

    29.leden 2020 - Napsal: Redakce

  • Správná péče o dětské zoubky

    Správné péči o dětský chrup bychom měli věnovat pozornost již od prořezání prvního mléčného zoubku. Věřte totiž, že to, jakým způsobem se budete starat o mléčné zuby, ovlivní později i zdraví stálého chrupu, nemluvě o osvojení správných hygienických návyků. První návštěvu stomatologa by dítě mělo absolvovat již v jednom roce života. Po té následují preventivní prohlídky v půlročních intervalech. Jak se tedy o dětský chrup správně starat?První zoubekJakmile se dítěti vyklube první zoubek, což bývá nejčastěji kolem 6. měsíce věku, začneme jej navykat na pravidelnou dentální hygienu. Na zubech se totiž tvoří zubní plak, který by mohl stát za vznikem zubního kazu. Navíc si dítě hned od počátku zvykne, že mu někdo sahá do úst a „něco tam v pusince dělá“.První zoubek stačí čistit kouskem vlhké gázy nebo si můžeme pořídit malý silikonový kartáček, který se navléká na prst – tzv. prsťáček. Zpočátku není potřeba používat zubní pastu, ale zoubky čistíme „na sucho“.Od vyklubání prvního zoubku bychom měli dbát na pravidelnost a hlavně důslednost v čistění zubů. Jen tak bude dítě brát každodenní čištění zubů jako samozřejmost.První stoličkyV době, kdy se objeví první stoličky, je nejvyšší čas začít používat dětský zubní kartáček. Ten by měl mít co nejmenší hlavičku, rovně střižené, co nejhustší a hlavně co nejměkčí štětinky. Takovým kartáčkem se totiž dostame hluboko do pusinky a dosáhneme i na těžko přístupná místa, jakými jsou například stoličky. Měkké štětinky navíc nepoškodí dětskou zubní sklovinu.Kartáček bychom měli měnit ve chvíli, kdy jsou na něm viditelné známky opotřebení jako jsou roztřepené štětinky.  Používání jednoho kartáčku by však nemělo být delší než 6 až 8 týdnů. Po této době je už plný bakterií a značně opotřebovaný, takže by se dalo již pochybovat o jeho čistících schopnostech.Osvědčilo se pořídit dítěti dva zubní kartáčky – jeden pro rodiče, kterým zoubky důkladně čistí a druhý pro dítě. Může si s ním hrát, kousat do něj, pokoušet se sám si čistit zuby atd. Ten druhý kartáček však pochopitelně dostane náležitě zabrat a zničený bude již po pár dnech „používání“.Správná technika čištění dětských zubůZásadně nevhodná, a to jak pro děti tak i pro dospělé, je tzv. horizontální technika, kdy zuby čistíme pohybem ze strany na stranu, chcete-li  „od ucha k uchu“. Mléčný chrup je vhodné čistit malinkými krouživými pohyby, kdy se kartáčkem pohybujeme téměř na jednom místě. Velké krouživé pohyby se již svým provedením značně přibližují nevhodné horizontální technice.V momentě, kdy se začíná objevovat stálý chrup, postupně přejdeme na tzv. stíravou techniku čištění zubů („od červeného k bílému“). Ta je vhodná nejen pro děti, ale i dospělé. Kartáček při ní přiložíme k dásni tak, aby štětinky směřovaly šikmo ke kořeni zubu. Potom setřeme plochu zubu tak, aby štetinky nakonec směřovaly ke kousacím ploškám zubu, tedy od kořene zubu. Tento pohyb je třeba opakovat 3x až 5x.Kdy začít používat zubní pastuV případě prvních zoubků (řezáky, špičáky) není potřeba zubní pastu používat. Úplně si vystačíme s pouhou vodou. Ve chvíli, kdy přecházíme na zubní kartáček (a dítě neumí vyplyvovat) již můžeme žačít dítě zvykat na chuť zubní pasty a štětinky zubního kartáčku mu pastou pouze potřísnit.Zpravidla mezi druhým a třetím rokem života, kdy se dítě již naučí ústa vyplachovat a vyplyvovat, začneme nanášet dětskou zubní pastu, maximálně však do velikosti malého hrášku (navzdory vyplachování úst totiž dítě značné množství pasty spolyká).Zubní pastu vždy vybírejte takovou, aby byla určena pro danou věkovou skupinu. Liší se v obsahu množství fluoridů. Pro úplně nejmenší jsou vhodné pasty s obsahem do 500 ppm. Od šesti do dvanácti let věku dítěte můžeme začít používat pasty s obsahem 500 – 1000 ppm. Později již dítě může přejít na zubní pasty určené dospělým.Jak dlouho a jak často zuby čistit?Zuby bychom měli dítěti (i sobě) čistit minimálně dvakrát denně, ráno před snídaní a večer. Po večerním čištění by se nemělo už nic jíst ani pít, kromě čisté neslazené vody.Zuby by dětem měli čistit rodiče. Přibližně od tří let je dítě schopno si zuby „vyčistit“ samo. Je však nutné, aby rodiče chrup zkontrolovali a dočistili správnou technikou. Na provádění ústní hygieny dítěte by rodiče měli dohlížet přibližně do 10ti let věku dítěte.Dítě si nechce čistit zubyPokud máte doma malého odpůrce zubní hygieny, nesmíte ztratit nervy. Je potřeba u dítěte vybudovat kladný vztah, díky kterému pak bude péče o chrup hračkou. Zkuste zapojit veškerou svou fantazii a udělat z čištění zubů zábavu. Vymyslete si vlastní hru, díky které budete každé ráno a každý večer vyhánět z pusinky červíky kazílky. Složte tématickou a veselou básničku, kterou odříkáte při každém čištění. Zkuste si „vyměnit“ kartáčky – dítě dostane do ruky Váš zubní kartáček a bude čistit zuby Vám, Vy pro změnu vezměte jeho a vyčistěte mu všechny zoubky. Možností je spoustu, chce to jen pevné nervy a spoustu fantazie.Tip pro VásPokud chcete mít jistotu, že jsou zuby dokonale vyčištěné a zbavené zubního plaku, pořiďte si v lékárně speciální tablety nebo roztok, které jsou barevnými indikátory plaku. Ústa roztokem důkladně vypláchněte. Pokud na zubech po vypláchnutí uvidíte barevná místa, je nutno je ještě dočistit a zbavit je zbylého plaku. 

    31.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • 14 věcí které šťastná matka dělá lépe

    Někdy považujeme život za nádherný, ale jsou i období, kdy nám připadá namáhavý. Jak se rozlišují dobré dny od špatných? Inspirovaly nás matky.1. ŠŤASTNÁ MATKA VÁŽÍ SLOVANapříklad pomoc tchýni, nákupy, vaření, domácí práce, večeře, vyzvednutí dětí ze školy... každodenní vyčerpávající práce. Šťastná matka řekne „prosím", neboť ví, že když je na všechno vždy sama, má plné zuby dětí a kuchyně, cítí se přetížená a špatně naladěné. Kouzelné slovíčko, které se učí děti v první třídě a milý úsměv mohou dělat divy i s tou nejzarputilejší tchýní.2, ŠŤASTNÁ MATKA NEPOTŘEBUJE PĚTIHVĚZDIČKOVÝ HOTELŠťastná matka navrhne rodinnou dovolenou ve všední den nebo na prodloužený víkend. Zabalí miláčky a stan, sežene kánoi nebo pronajme starou chajdu v horách. Pár dnů zapomene na to, že má doma nepořadníky, klidně přihlíží na nepořádek a vůbec ji to nevzrušuje. Důležitější je, že rodina je pohromadě, hraje karty, chodí na procházky a večer se čtou společně knihy u stolu. Celovečerní vyprávění ve špinavých ponožkách má své kouzlo a šťastná matka znovu zjistí, proč má tu svou rodinu tak ráda, i když je potom kupa prádla a třeba ve škole i trojka z matematiky.3. ŠŤASTNÁ MATKA NEZŮSTANE JEN DOMAŠťastná matka jde občas mezi lidi a setká se s kolegy v kanceláři, projedná stav světa s prodavačem novin, poptá se na dvojčata od sousedky. Když lije jako z konve, nezůstanou šťastné matky nikdy doma a nenechají na sebe křičet unuděné děti. Raději jim oblečou pláštěnky a gumáky a dívají se, jak dělají skok do dálky přes kaluže.4. ŠŤASTNÁ MATKA MÁ PŘÍTELKYNIProtože s nikým jiným nemůže tak dobře plkat o protivných puberťácích, odepíračích domácích úkolů a neluxujícím otci. S nikým to lip nejde než s jinou matkou, která má stejně staré děti.5. ŠŤASTNÁ MATKA NEČEKÁ, KDYŽ JSOU DETl JEŠTĚ V POSTELIPolíbí muže svého srdce již při snídani. Když ji drží v náručí, nechá vodu na nudle klidně překypět. Z celého srdce se usmívá, pohladí svého muže a umí dělat komplimenty. To je úspěšné očkování proti každodenním chorobám, jakými jsou rutina, období bez lásky a všednost.6, ŠŤASTNÁ MATKA JE RÁDA O SAMOTĚJen já a já - ve vaně. Bylinková kúra, trochu péče o pleť nikdy neuškodí. Brzo ráno s kávou na zahradě nebo na balkoně. Šťastné matky umí vždy vystoupit z rodinného programu a jsou soběstačné.7. ŠŤASTNÁ MATKA JE MILÁ K SOUSEDŮMKdyž šťastná matka upeče bábovku pro svoji rodinu, tak se ráda rozdělí se svou sousedkou. Pro šťastnou matku není problém přinést nákup pro starou paní Dvořákovou, nebo své kamarádce Evičce nabídne kočárek, který už nepotřebuje. Šťastné matce se to určitě vyplatí. Nikdo jí pak nenadává, když její děti jezdí u domu na kole a když je nemocná, určitě jí někdo pomůže nakoupit.8, ŠŤASTNÁ MATKA MILUJE TO, CO MÁDcera její kamarádky se nemusí vůbec doma učit a navíc hraje fantasticky na housle. Šťastná matka je i přesto zamilovaná do svého nemuzikálního hyperaktívního miláčka. Nezávidí bohaté kamarádce její domeček nebo svému kolegovi mercedes. Těší se, že její dítě je zdravé, že manžel vypadá ve spodkách sexy a pračka funguje.9.ŠŤASNÁ MATKA SE MAZLÍ SE SVÝMI DĚTMI, JAK ČASTO TO JEN JDENikdy neřeknou „nemám čas"!, když jejich malá holčička chce na klín nebo ten starší se chce trochu poprat. Kdo brečí, bude utišen. Večer dostanou děti pusu a ráno povzbuzující poplácání na ramena. Šťastné maminky nevynechají žádné něžnosti, protože ví, že jednoho dne se stanou z těchto dětí samostatní studenti, se kterými už si moc mazleni neužijí.10. ŠŤASHÁ MATKA MÁ OBČAS JEDINÁČKYJediná cesta, jak zabránit hádkám mezi sourozenci, je občas děti rozdělit. S nejmladším do ZOO, návštěva koncertu s puberťákem. Podniknout občas něco jen s jedním „potomkem" učiní matky šťastně, protože i toto si děti nesmírně užívají.11. ŠŤASTNÁ MATKA DĚLÁ VÝJIMKYNa rodinném jídelníčku nejsou hranolky-kečup-kola a kočka Elza má přísný zákaz vlézt do dětské postýlky, Ale po nepříjené návštěvě u zubaře, namáhavé škole a problémech v práci... a když dítě má neodolatelnou chuť na něco nezdravého... pak šťastná matka některá pravidla zdravé výživy poruší. Ona to ale může: přece ta pravidla i stanovila!12. ŠŤASTNÁ MATKA NENÍ DOKONALÁ A PŘÍZNÁ TOVšechny máme velkolepá předsevzetí, chceme být trpělivé, dítěti naslouchat a jeho potřeby brát vážně, ale potom přece jenom někdy „štěkáme". Křičíme, že strhneme kapesné a zakážeme počítač Šťastná matka ví, že takové špatné dny se naskytnou i v těch nejlepších rodinách a netrápí se špatným svědomím, ale je dost férová na to, aby přiznala, že i matky se občas chovají dost hloupě. A naše děti...? Ty si v tomto případě zaslouží omluvu.13. ŠŤASTNÁ MATKA SI NĚCO DOPŘEJETajně jí sladkosti, chodí na břišní tanec o víkendu, nebo si zajde na thajskou masáž. Občas koupí dětem kalhoty v „second nandu", ale pro sebe prádlo z hedvábí. Egoismus v malých porcích udělá matku šťastnou, protože dobře ví, že příští celá výplata půjde opět na její miláčky.14. ŠŤASTNÁ MATKA JE POTŘEBNÁ, KDYŽ JE KRÁSNÁ A ZDRAVÁSnad si každá z nás řekla tolikrát: „Už nemůžu, jsem unavená"... Snad každá z nás snila o „Supermanovi", který nás na chvíli vysvobodí z denních starostí, zajde nakoupit, vyzvedne dítě ze školky a v náručí nás během chvilky odnese na tajemné místo v přírodě, kde si dáme společný piknik. Po probuzení ale šťastná matka ví, že je vděčná životu za každé ráno, probudí své miláčky, pozdraví slunce, jemně se pousměje nad krásným snem a zajde si do lékárny koupit přírodní preparáty Dr. Theisse: Dr. Theiss IMMUN POWER - aby vše zvládala a měla dobrou imunitu. Dr. Theiss BODY POWER - aby měla lepší fyzický výkon a Dr. Theiss MIND POWER aby jí to myslelo 

    31.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Zdraví v jídle našich dětí

    Každá maminka si jistě přeje, aby její dítě jedlo to, co mu nejvíce prospívá. Takže se možná zajímá o to, jaké vitamíny a minerály obsahují různé potraviny. Pojďme se podívat na ty nejhodnotnější, na ty, jimiž můžete nenásilně obohatit jídelníček našich ratolestí.Vitamíny rozpustné v tucíchTěmi začneme, snad každá maminka si pamatuje kapičky vitamínu D a K, které do určitého kojeneckého věku dítěti dávala podle předpisu pediatra.Kapičky již nejsou potřeba, kde tyto vitamíny najdeme v obyčejném jídle? Nejprve je třeba si říci, že vitamíny rozpustné v tucích jsou tak trochu zrádné, jejich nedostatek, ale i předávkování může mít neblahý zdravotní dopad. Takže to s vitamíny A, D,E a K nepřehánějme. Při běžné konzumaci se to však stát téměř nemůže, to hrozí v případě, že si stravu obohatíte o nepřiměřené množství potravinových doplňků. Tělo totiž jejich přebyty neumí vyloučit.A – je důležitý pro správné vidění a naši vitalitu.Najdeme ho v rostlinných potravinách jako beta-karoten, namátkou třeba mrkev, špenát či meruňky. V živočišné řísi se skrývá pod názvem retinol a bohatý je na něj třeba tuňák, mléčné výrobky nebo žloutek. Z uvedeného je zřejmé, že potřebu tohoto vitamínu pokryjeme běžnou pestrou stravou, navíc se o tento vitamín obohacují některé průmyslově vyrábené rostlinné tuky.D – je důležitý mimo jiné pro správný vývoj kostí. Pokud se třikrát týdně vystavíte na čtvrt hodinky na sluníčko, zcela to pokryje potřebu vitamínu D. S jeho doplňováním si tedy nemusíme dělat zejména v létě příliš starostí, ale pro úplnost a pro zimní období se hodí vědět, kde ho najdeme.Opět, podobně jako vitamín A. Nejbohatšími zdroji je ovoce a zelenina, zejména špenát, opět se tu objevuje tuňák a rybí olej, na vitamín D jsou bohatá například tresčí játra, mléko a mléčné výrobky. Mnoho vyráběných potravin a dětských cereálií je obohaceno právě o tento vitamín.E – tento vitamín posiluje imunitní systém a bojuje proti zhoubnému bujení a stárnutí. Jeho zdrojem jsou pšeničné klíčky, žloutek, luštěniny, rostlinné oleje a hlavně všechny druhy ořechů. Tepelným zpracováním však o určité procento tohoto vitamínu přicházíme.K – zajišťuje zejména správnou srážlivost krve a tělo si ho díky střevním bakteriím umí částečně vyrobit samo. Jeho nedostetek je spíše vzácností a projevuje se nejčastěji v ranném věku, sníženou srážlivostí krve, tvorbou modřin, únavou. Proto se tento vitamín kojencům zhruba do půl roku věku doplňuje formou speciálních kapiček v dávkování asi jedenkrát měsíčně. Které potraviny tento vitamín obsahují?Jsou to hlavně mléčné výrobky a zelená listová zelenina, například špenát, saláty, zelí, kapusta, růžičková kapusta a jiné "zelení" jako jsou bylinky, například petrželka. Dále ho získáme i z bylinkových čajů či zelených čajů, z rybích olejů, ale také z rostlinných olejů, hodně ho obsahuje například sojový olej.Z ostatních vitamínů a minerálů, které jsou pro rostoucí organismus důležité jsem vybrala dva. Vitamín C a vitamíny skupiny B, železo a vápník. S jejich předávkováním to již nemusí být tak horké, jejich přebytky totiž tělo vyloučí močí.C – vitamín, jehož antioxidační funkci a podporu imunity snad netřeba dlouze představovat. Najdete ho jednoduše v každém ovoci a zelenině. Možná vás ale překvapí, že skvělým zdrojem vitamínu C jsou třeba také brambory, ovšem varem se určitá část vitamínů ničí.A také dlouhým skladováním, takže brzce jarní brambory nejsou to pravé. Počkejte si na nové…Vitamíny skupiny B – je jich ve skupině až 17 a najdete je také v rozmanité potravě. Podporují chuť k jídlu, to je jejich prvotní účinek, který často doporučují lékaři i u nechutenství dětí. Různé kvasnicové tabletky jsou asi nejpřirozenějším zdrojem, pokud se rozhodnete pro tabletkovou léčbu. Jinak je najdete v celozrném pečivu, v droždí, bohatým zdrojem jsou ovesné vločky, maso, vejce, mléko, obilné klíčky, vnitřnosti, játra, zelený hrášek… nedostatek béčkových vitamínů hrozí opravdu v případě, že máte příliš jednostranou stravu bohatou na sacharidy, k jejichž zpracování tělo potřebuje právě vitamín B.S rozmanitou stravou máte dostatek všeho.Železo, vápník, hořčík…Děti ke svému růstu potřebují zejména vápník. Ten najdete v mléčných výrobcích, koncentrovanější je samozřejmě v tvrdých sýrech či tvarohu. Dobrý zdrojem vápníku z rostlinné říše je mák, na ten však existují alergie, takže ho dětem z opatrnosti nedávejte před prvním rokem života a i poté buďte obezřetní. Také ořechy obsahují hodně vápníku i hořčíku, který je potřeba pro správné vstřebání organismem. A železo je důležité pro krvetvorbu a najdete ho v mase, řeřiše či v kopřivách. Uvaříte-li si občas kopřivový čaj, nedostatek železa vás nemůže zaskočit.Co z toho všeho vyplývá? Že s rozmanitým a různorodým jídelníček nemusíte postávat před lékárnou a přemýšlet, jestli přece jen nemáte svému dítku koupit nějaký ten "zázračný" vitamínový...

    01.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Na cesty jedině s autosedačkou

    Jelikož cestování v autě je velmi nebezpečné, od roku 2006 je povinné používat pro děti dětské autosedačky na všech typech komunikací. Existuje několik typů autosedaček rozdělené podle stáří a velikosti Vašeho dítěte.Autosedačky pro nejmenší dětiMiminka musí být přepravována v autosedačce, která umožňuje transport v pololeže. Upevňují se vždy proti směru jízdy. Doporučujeme autosedačku umisťovat na zadní sedadlo, na přední sedadlo se může umisťovat pouze, pokud je možné vypnout airbag. Do 4 měsíců byste měli s dítětem cestovat jen v naléhavých případech, jelikož dlouhý pobyt v autosedačce by mohl narušit správný vývoj dítěte.Autosedačky pro batolata a děti první rok v mateřské školceAutosedačky jsou určeny pro děti starší 1 roku až do 4,5 roku. Měly by již umět samy sedět. Zpočátku však potřebují oporu ze všech stran. V této skupině autosedaček si můžete vybrat mezi těmito čtyřmi příchytnými systémy. Systém k upevnění proti směru jízdy, systém se záchytným tělesem, systém kalhotových šlí a tříbodový pásový systém.Autosedačky pro děti v mateřské školce a pro děti první rok ve školeAutosedačky jsou určeny pro děti starší 3,5 let a mladší 7 let. Existují zde 2 možnosti zachycení. První je zádržný systém se zádržným tělesem a druhý je zádržný systém se zvýšeným sezením.Autosedačky pro větší dětiJedná se o autosedačky pro děti od 6 let do výšky 150 cm. U této skupiny jsou děti a rodiče často nedbalí, myslí si, že není potřeba autosedačky a děti mohou být připoutány systémem pro dospělé. Odolejte a uvědomte si, že dětské autosedačky by měly být používány do tělesné výšky 150 cm. Pokud používáte jen pás pro dospělé bez dětské autosedačky, je to pro dítě velmi nebezpečné.

    03.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Praktický dřevěný nábytek pro dětské pokoje

    Dřevěný nábytek pro dětské pokoje, zda je to herna nebo ložnice je rozumné a praktické výdaje z hlediska kvality, výrobky jsou velmi trvanlivé, pokud v pevných dřev jako buk a dub. Dub je jedním z nejpopulárnějších dřevin používaných v nábytkářském průmyslu při výrobě vestavěných šatních skříní a jeho pevnost zajistí, že zůstává dobrý vzhled, co je zasazen na povrchu.Děti mohou být drsné, když si hrají, a co si zlomil hodně snadněji, když jsou kolem! Marks a škrábance se objeví na stolech, promáčknutí magicky objeví, a madla se vylomeny otěru a tak dále, tak to dává smysl investovat do stylů, které se bude trvat přes vyrůstajících let.Pokud byste chtěli se podívat na produkty spolu s Vaším dítětem pak den na návštěvu místní obchodní domy a vidět to, co mají. Pokud nemáte čas na nákupy nebo žijí daleko od města je spousta on-line specializovaných obchodech se spoustou možností a exkluzivních vzorů.Jakmile začnete hledat najdete všechny druhy stylů a rozsahy jsou k dispozici v dětském věci, strávit několik hodin surfování na internetu a budete brzy se inspirovat pestrými barvami a zajímavých vzorů tam. Ať už hledáte pro stoly, hračky truhly, stoly s židlemi, knižní regály, nebo celý ložnici pak budete z čeho vybírat.Nábytek Dětský vypadá fantasticky maloval, ale stejně dobrý ve své přirozené barvy, tradiční a moderní design pomáhají vytvořit pocit klidu a míru.Vynikající zpracování a detail, který je uveden do nábytku vzorů tvrdého dřeva daleko předčí jakýkoli jiný druh materiálu, komody a noční stolky v plastu, bude překližky nebo dýhy nevydrží zdaleka tak dlouho, jak dřevo dělá a bude brzy projevit příznaky opotřebení. Ačkoliv dřevo dostane nosit i to jen přidává na jeho přitažlivosti zatímco jiný materiál bude vypadat ošuntělé a unavený po roce nebo tak.On-line obchody, které se specializují na dřevěný dubový nábytek a stoly borových nočními pro děti věří v dobré kvalitě a přijatelné ceny. Získejte své děti při výběru, jak je jejich pokoj a udělá jim, aby více hrdý na to, co si koupit a doufejme, že starat se o to lépe.Mezi hlavní položky budete chtít pro dětský pokoj je postel, noční stolek, zrcadlo, stůl a židle, takže mají své vlastní místo k jídlu, barev, a to řemesla nebo číst, a šatní skříň. Nenakupujte příliš jako děti potřebují prostor k běhat a hrát a ložnici by mělo být místo, které může udělat svobodně, aniž byste křičí na ně. Začněte s lůžkem a práci si cestu kolem odtud, jakmile to bylo vybrala dokončit pokoj s odpovídající prádelníku, boční stůl, a Toy Box.Věnujte pozornost na zpracování a jak jsou spoje dohromady, protože to vám řekne, v případě, že jsou silné a dostatečně pevné, aby se mladí lidé lezení nad nimi. Židle a stoly nebo stoly by měly být navrženy dostatečně malý, aby se malí lidé se dostat dál a mimo ně pohodlné bez vaší pomoci, a postele rámy taky. Volně stojící cheval zrcadla jsou skvělý doplněk do každé místnosti, protože jsou atraktivní a dostatečně velké, aby zjistili, zda se z každého úhlu, a pohodlně se pohyboval kolem domu v případě potřeby.Kvalitní masivní dřevěné položek obvykle zůstat v rodině z generace na generaci a dostat předán k mladším členům, jak se zase nabývat majetek a vdát a mít rodinu. Jak roky plynou, a položka začíná vypadat opotřebované a vybledlé můžete vybrat buď nechat tak jak to je se spoustou charakteru a vzpomínek, nebo se modernizoval nebo re-lakované v závislosti na vaší chuti. Skvělá věc, o dubovým nábytkem, je, že vaše počáteční investice více než vyplatí v průběhu let.Mějte tyto pokyny v paměti při nákupu dětského nábytku a najdete trezor, příjemný nábytek, který bude tolerovat let se vytáhl, hrál dál a praštil!David pracuje na Nábytek Solutions dubu, společnost, která má domácí kancelář kolekci nábytku v masivního dubu, který je opravdu nádherný. Naše Kudos Současné Darkwood a nově zavedené Ash rozsahy kancelářský nábytek se ukazuje nesmírně populární. Máte-li něco konkrétního na mysli své vlastní jedinečné kus nábytku pak můžeme pomoci, nebo prostě vybrat něco z našich úžasných malované možností nábytkem z borového dřeva. Podívejte se na naši úžasnou sortimentu nočním stolku, matrace stejně jako dětské nábytku, které jsou k dispozici za přijatelné ceny. Naše pověst jako důvěryhodná společnost, která prodává pouze nejkvalitnější dub, jasan a borovice nábytek na masivně snížené ceny s vynikající zákaznický servis má za následek velkou část našeho podnikání pochází z stálé zákazníky. Takže ať už budete potřebovat kvalitní stoly borovice noční nebo volně stojící cheval se zrcadlem v libovolného tvaru a velikosti, můžete snadno najít prvotřídní produkt s námi.

    05.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Jak obléknout miminko do šátku?

    Do šátku můžete obléknout miminko tak, jak jej oblékáte doma. Dupačky, které by měly být maličko větší, ve vertikálu se nohavičky docela vytáhnou, aby netlačily miminko na prstíčkách. Bodýčko (lepší než košilka, protože se nevyhrnuje) , pokud máte pocit, že je u Vás chladněji může být mikinka, ale raději pod dupíky, aby se nevyhrnovala.  V šátku by mezi Vámi a miminkem neměla být velká vrstva látky, která by působila jako tepelný izolant, teplota 37 stupňů C od Vás by nepronikala k miminku. Také se minimalizuje  požitek tělesného kontaktu miminka s maminkou. Vrstvy, které by miminko potřebovalo při pobytu venku s Vámi na těle, si vezmete vy a zahalíte jimi i miminko. V zimě luze miminko překrýt dětskou dečkou a zapnout ji pod Vaší vestu, pak pod budndu. Důležité je v zimě dbát na nožičky a zátylek, hlavyčka byly v teple, protože jsou vystaveny chladu. Na nožky se prodávají capáčky, zateplené návleky na nožičky.  Na hlavičku se prodávají kukličky, které zakryjí krček i hlavičku, nepadají jako čepička, nelezou do očí mimnka.Pamatujte, že miminko přijímá teplotu 37stupňů Vašeho těla zepředu, při vertikálním úvazu, proto je také tento úvaz výhodnější, než-li kolébky, kdy miminko naléhá na tělo rodiče pouze svým bokem. Lépe se také schová pod obločení, nešikovně řečeno.  U vertikálního úvazu, kdy je miminko co nejblíže Vašemu těžišti, přijímá teplotu zepředu, ,,doobléknete" ho vlastně svým oblečením. Teplotu miminka můžete ze začátku, pro svou jistotu,  kontrolovat pohmatem na zátylku a nebo když vyndáte z šátku zádíčka a nožičky.  Je dobré sledovat miminko, aby nezabořilo hlavu do prsou a bundou jste jej  neznehybnila, ve vertikálu by se měla hlavička miminka situovat na stranu, pokud nespolupracuje, vyčkat, až usne a pak s předklonem pootočit.V zimě lze použít tvz. vsadku do bundy pro nošení miminek: zde například http://www.fler.cz/zbozi/vsadka-do-softshellove-bundy-pro-nosenatka-3810683 V létě je nošení hračka, tehdy musíte miminko chránit naopak před sluníčkem kloboučkem, nebo postraním pruhem látky ve vertikálu, plenou. Když jsme se s dětmi hodně potily, dávala jsem jim pod hlavičku plenku, měla jsem pocit, že to je pro oba příjemnější. Zkuste si miminko navázat nahé na nahé tělo, to miminka milují. Vložit pod vestu, překrýt dekou, aby nenastydla z boku a nebo ze strany.Na kolébky se zase šijí na zimu kapsy, které přikryjí miminko ze strany, kde nenaléhá na maminku. V pohodě vyrobíte z dětské dečky.

    06.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Etika reprezentování dětství v západní kultuře

    Škola, Učení a SebevědomíKdyž jsou děti reprezentovány jako prázdné nevědomé nádoby, dospělí se sami připravují na to z dětí udělat dospělé. To znamená, že musí jít proti dětské nátuře a přinutit je být cokoliv, co chce dospělý, a to skrze výcvik a vyučování, které je vnucováno a ovládáno dospělým.Když je dítě do sebe zakořeněno, cítí se silné, protože ví, co chce. Naopak, dítě, které je naučeno hledat uznání zvenčí, má co dělat, aby žilo život osoby, kterou ve skutečnosti není a aby vyhovovalo externím očekáváním. Může se stát závislým, nejistým a bude potřebovat uznání od ostatních, protože vůbec neví, jak být sám sebou a jaké to je nebýt poměřován ostatními, nepotěšovat je a nehledat souhlas. Hledání uznání je jádrem nejistoty a deprese.Někteří lidé se natolik ztratí v této hře, že je považujeme za šťastné. Tito lidé „uspěli“. Stali se předepsanou osobou. A o mnoho let později se divíme, proč slavné osobnosti a další lidé, kteří jsou symboly úspěchu, spáchají sebevraždu nebo mají deprese. Abychom děti přizpůsobili obrazu dospělých, naše společnost vytvořila instituce, kam musí děti docházet proti své vůli a skrze nátlak. Děti, které chtějí chodit do školy, totálně ztratily své vnitřní spojení, že věří, že to, co chtějí, vychází zevnitř. Ne, nevychází. Co jim dělá dobře, je potěšení ostatních a zapadnutí, protože byli vycvičeni, aby se hledali zvenčí, ne zevnitř.Aby společnost mohla děti vytrénovat k tomu, že budou přijímat konstantní instrukce a ztratí svobodu, začíná to od porodu tím, že vezmeme dítě od matky, potom používáním postýlek, kočárků, chůviček namísto konstantního tělesného kontaktu s matkou a otcem. Oddělení pokračuje, když vezmeme dítě matce a pryč z domova co nejdříve je to možné do jeslí a školky. Oddělením dítěte  od jeho primárního spojení mu odejme jeho sílu.Když je dítě pryč mimo svůj zdroj síly, matku, tak je bezmocné a odpojené; udělá cokoliv, co je mu řečeno, aby získalo uznání a lásku. Bude strádat a hledat uznání, aby vykompenzovalo hlubokou bolest a touhu po primárním spojení. Tímto způsobem se síly, které vidí dítě jako materiál k formování, ukazují jako správné, ne proto, že je to pravda, ale kvůli našim způsobům vnímání dítěte. Dítě se stane poddajným a svolným a vyžadujícím autoritu nebo je zmatené, agresivní a v depresi. Když je nuceno k učení proti vlastní vůli, tak zmizí dokonce i motivace.Navrch toho všeho, kdy je dítě zmatené a strádající, je ještě dáno dohromady s dětmi stejného věku, které jsou všechny závislé na uznání a přijetí a které bojují o pozornost učitele a o přežití ve stádu. Tato zkušenost vzdaluje dítě od jeho přirozenosti. Teď soutěží s ostatními členy stáda a přeje si, aby ostatní selhali, aby ono mohlo zazářit. Potom říkáme, že je to lidská přirozenost, přitom se tak děje kvůli tomu systému, který přivedl děti do takových potíží na základě nejistoty a stádové dynamiky.Rodina je vždy věkově různorodá, takže děti se navazují na ty, kteří jsou kompetentnější, až povyrostou, stanou se také těmi, kteří nabídnou pomoc mladším. Ve skupině vrstevníků jsou zbaveny děti i této síly. Nemohou si opravdu v ničem pomoci, protože jsou všichni „slepí“ na stejném místě.  Nemohou přežít v tomto bezradném a neschopném uspořádání aniž by se nestaly absolutně závislými na nějaké postavě autoritě. Zpráva, že jsou neschopní a že jsou závislí je vryta. Když učitel odchází, nastává chaos a agrese. Nemohou existovat bez autority.  Když na děti nahlížíme jako na ty, kteří potřebují opravit, škola plní svou práci a snaží se je zformovat do kontejnerů informací diktovaných náhodnými dospělými, kteří mají moc. Dítě, které inklinuje k akademickým znalostem a má milující zdravé rodiče, může zapadnout a vypadá, že prospívá, ale ztrácí sebe, kdo skutečně je. Bude tuto hru hrát úspěšně, aniž by si bylo vědomo, že ztrácí samo sebe. Dítě, které inklinuje k fyzickým aktivitám, pohybu a živosti, je zdrogováno nebo přinejmenším potlačeno. Řeknou mu, že jeho způsoby jsou „špatné“ a že musí být „opraveno“.To mi připomíná známý citát Alberta Einsteina: „Je zázrak, že zvídavost dokáže přežít formální vzdělávání.“ A vskutku, někteří lidé se postaví na své nohy a zotaví se z dětství během pěti až dvaceti let. NA druhou stranu, většinou se lidé spíš nezotaví a kultura úspěšných hráčů této hry, ne jejich, plodí deprese, agrese, nespokojenost, závislosti, poruchy příjmu potravy a utrpení.Když reprezentujeme děti jako materiál, který má být formován, plýtváme jejich drahocenné dětství ve škole, skoro jako by byly ve vězení. Uvěří té lži, že by v životě nic nedokázaly.(Vzpomeňte si, že byly vycvičeny, aby braly autority jako ty, co mají pravdu).  Škola je vycvičí skrze pochvaly a tresty, známky, zostuzení, tlak skupiny a uznání toho, koho poslouchají. Dítě se vzdaluje samo sobě, skáče, jako mu programátoři pískají a dělá to nejlepší, co může, aby potěšilo ostatní a naplnilo jejich očekávání.Špičkoví studenti ve mně vzbuzují často větší obavy, protože zaprodali sami sebe. Někteří z nich se zotaví, ale právě mezi těmito hodnými spolupracujícími dětmi je více sebevražd, poruch příjmu potravy a depresí. Žijí život někoho jiného a později je v jejich životě myšlenka, že budou žít život dál tímto způsobem znepokojuje, děsí a skličuje. Největší radost pro člověka totiž je, když může být sám sebou a tito lidé nic takového nevidí.Nebojím se o ty, kteří v systému „selhávají“. Slýchám od ustaraných rodičů, kteří mi volají, že jejich dítě propadá ve škole, rebeluje proti systému, vzdoruje a věnuje se kamarádům a neškolním aktivitám. Jsem za takové rodiče a děti ráda. Toto jsou děti, které mají uvnitř ještě nějakou sílu a nezaprodaly se. Přežijí. Projevují se v různé míře. Jsou opravdovými zázraky. Nicméně někteří z nich, protože postrádají nástroje, jak být sami sebou (po tolika letech otupování), skončí se sebepoškozováním a ztratí se. Z těch, kteří přežijí, jsou často silní lidé, inovátoři a vůdci.Nejextrémnější aspekt tohoto nahlížení na děti je podávání léků, které je často doporučováno, ba dokonce vynuceno školou. Když dítě nepasuje do jejích představ, dostane speciální program nebo léky nebo obojí.Je štěstí, že jsme neměli tyto toxické léky dříve ve 20. Století; Einstein byl vyhozen ze školy v Německu a Edisonově matce řekli, že je její syn tupec a moudře ho vyhodili ze školy. Mnoho vůdců uniklo tyranii školy. Dnes se již nedozvíme, kolik úžasných myslí je otupováno od své moudrosti nebo zdrogováno.Marketing léků pro děti, který je ošidně nazýván jako psychiatrie, způsobil už spoustu smrtí, sebevražd, zabíjení a doživotní mentální nemoci. Ti, kteří přežili, jsou slepě vděčni za obojí, za vězení i za otupující drogy, které je udržovali od jejich touhy utéct. To mi připomíná citát, který pronesl Johann Wolfgang Goethe: „Nikdo není tak beznadějně zotročen jako ti, kteří mylně věří, že jsou svobodní.“I tady se najdou rodiče, kteří vidí své děti jako schopné a svobodné a neposílají je do školy. Tyto děti jsou svobodné od začátku svých mladých životů, nemají podobné handicapy a jsou schopné si tvořit svůj vlastní život. Jsou sebevědomé, úspěšné a sociálně kompetentní a schopné mít s dospělými vztahy jako se sobě rovnými. Znají samy sebe a znají společnost, protože v ní žijí jako rovnocenná součást od počátku. 

    11.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Dětská kolika aneb když miminko bolí bříško

    Jak tedy uklidnit bolavé bříško?Z generace na generaci se předává řada babských rad, které by miminku měly ulevit od bolavého bříška. A které to jsou? Maminkám se doporučuje popíjet fenyklové a kmínové čaje, které působí proti nadýmání. K miminku se tak dostanou prospěšné látky prostřednictvím kojení. Dále můžete vyzkoušet přikládání nahřáté pleny na bolavé bříško, různé olejíčky a jemné masírování bříška. Může se však stát, že žádná z těchto babských rad vašemu miminku příliš nepomůže a vy se budete muset i nadále potýkat s bolestmi. Lékaři vám s velkou pravděpodobností doporučí různé probiotické preparáty určené těm nejmenším. Probiotické preparáty totiž mají za úkol srovnat složení střevní mikroflóry, která je nepostradatelná pro správné zažívání. Dalším preventivním krokem, který se osvědčil maminkám, je pravidelné užívání Infacolu. Tento malý pomocník má za úkol uvolnit plynatost u dětí a zamezit tak nepříjemné dětské kolice, která vzniká polykáním vzduchu při kojení. Infacol je vhodný i pro novorozence a jeho užívání je velmi snadné a rychlé. 

    11.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Ušní problémy aneb Když děti bolí ouško

    Zimní období s sebou přináší řadu chladných dní, ve kterých je velmi snadné nastydnout. Nepříjemná bolest uší není v tomto období žádnou výjimkou. Záněty středouší mohou potrápit vaše dítě téměř kdykoliv, ale jsou to právě podzimní a zimní měsíce, kdy bývají děti na toto onemocnění náchylnější. Pojďme se tedy dnes zaměřit na zánět dětského středouší. Zánět středního ucha se řadí mezi nejčastější dětské onemocnění, které velmi často doprovází silné bolesti, horečky a mnoho nářků a slz. S tímto onemocněním se setká většina dětí minimálně jednou za život, ať už v jeho akutní nebo chronické podobě. Rozpoznat zánět středního ucha u našich nejmenších ratolestí není vždy snadná záležitost. Maminky by však měly mít na paměti, že zánět středního ucha je úzce spojený s rýmou a zánětem horních cest dýchacích. Objeví-li se u vašeho dítěte rýma, dohlédněte na jeho řádné smrkání nebo neváhejte začít ihned používat Nosátko - odsávačku nosního hlenu. Příznaky zánětu středního ucha Příznaky zánětu středního ucha jsou poměrně záludné. Záludnost spočívá především ve špatně rozpoznatelných projevech tohoto onemocnění. U každého dítěte se zánět středního ucha projevuje individuálně. Zatímco jedno dítě nepřestává bolestí plakat, jiné dítě na bolesti nijak netrpí. U miminek do dvou měsíců se projevuje zánět především neklidem, pláčem a častým dotýkáním se bolavého ouška. Často se objevuje zvracení nebo průjem. U starších dětí se záněty středouší mohou projevovat navíc výtoky z ucha, nedoslýchavostí, závratěmi, zarudnutím ušního okolí, obrnou lícního nervu nebo šelestem v uchu. Bolesti uší se během dne zhoršují a večer se mohou opravdu vystupňovat do nesnesitelné úrovně. V takovém případě musí maminka zůstat klidná, podat dítěti léky na horečku a bolest a ráno navštivit dětského lékaře. Jestliže dětský lékař získá podezření na zánět středního ucha, budete pravděpodobně odeslání na ORL, kde budete vyšetřeni specialistou. Léčba zánětu středního ucha u malých dětí Léčba zánětu středního ucha spočívá především v podávání antibiotických preparátů. Jestliže je to nutné, podstoupí vaše dítě tzv. paracentézu - jedná se o proříznutí bubínku, lidově “píchání uší”. Tento drobný zákrok není nijak nebezpečný, ale je nepříjemný. Paracentézou dojde k uvolnění sekretu ze středoušní dutiny a dítě pocítí ihned úlevu. Před samotným zákrokem dochází nejčastěji ke znecitlivění a umrtvení bubínku. Trpí-li vaše dítě opakovanými záněty, doporučí vám lékař tzv. gromety - ventilační trubičky a očkování proti pneumokokům. Prevence proti zánětům středního ucha Neexistuje žádná prevence, která by stoprocentně zabránila zánětům středního ucha. Existují však jistá opatření, která mohou výrazně snížit pravděpodobnost vzniku zánětu středního ucha. Jedná se především o očkování proti pneumokokům. Mezi další opatření patří minimální styk uší s vodou, vyhýbání se místům, kde se vyskytuje cigaretový kouř a v případě, že vaše dítě onemocnění rýmou a zánětem horních cest dýchacích, dbát na pravidelné a důkladné smrkání, popřípadě odsávejte dítěti nosní hleny Nosátkem - odsávačkou hlenů. Jedině správným odsáváním nosních hlenů můžete zachovat průchodnost Eustachovy trubice a tím tak zabránit vzniku zánětu středního ucha. Chodíte- li se svým dítětem pravidelně plavat, dbejte především na čistotu vody. Dostane-li se voda do dětského ouška, pořádně ouško osušte nebo si kupte speciální špunty do uší, abyste omezila zatékání vody do oušek.

    11.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Strava dětí - jak správně přejít z kojenecké na batolecí stravu

    Milé maminky, jistě všechny chcete, aby vaše dítě překypovalo zdravím. V dnešní době již není žádným tajemstvím, že správná a vyvážená strava se velmi významně podílí na lidském zdraví. Proto bychom neměly udělat chybu již v samotném počátku krmení našeho potomka. Jak tedy správně stravovat naše děti?Začínáme mateřským mlékemMateřské mléko je nedílnou součásti výživy novorozence. Obsahuje mnoho cenných látek, které nastartují jeho imunitní systém. Mateřské mléko obsahuje také protizánětlivé látky a růstové faktorů, které budou vaše dítě chránit před onemocněním. Současně se v mateřském mléce objevují příznivé bakterie, které chrání kojencův střevní trakt. Pokud je to tedy možné, je vhodné dítě kojit do šesti měsíců bez jakékoliv jiné umělé výživy. Pravdou však zůstává, že čím je dítě starší, tím více je aktivní a o to více spotřebuje jeho tělo energie. Mateřské mléko tak v tomto věku nepokryje množství zinku a železa pro jeho správný vývoj. Své dítě se však nesnažte přikrmovat dříve než v 6. měsíci. Jednak mu můžete zvýšit riziko potravinových alergií a také mu tím nijak neprospějete. Přikrmovat dítě je vhodné pouze v případě, kdy dítě nepřibírá na váze a to vždy na základě doporučení pediatra. A čím krmit dítě v 6. měsíci?Mnoho maminek si klade otázku, čím by měly začít krmit své dítě právě v šestém měsíci. Je lepší zvolit ovoce či zeleninu? Čeští dětští lékaři doporučují na začátek spíše zeleninové pokrmy. V první řadě je zelenina snáz stravitelná a neobsahuje tolik alergenů, jako například některé druhy ovoce. Dalším důvodem, proč se doporučuje začínat právě zeleninou je fakt, že ovoce je chutnější a sladší, což může mít za následek pozdější nechuť na zeleninové pokrmy. Maminky by měly mít vždy na paměti, že strava by měla být zpočátku velmi jednoduchá a vždy tepelně upravená. Vyvarujte se použití soli, cukru a jiného koření, které jsou pro děti zcela nevhodné. První měsíc by vaše dítě mělo dostávat jídlo vždy tepelně upravené. Na syrovou stravu můžete přejít tehdy, pokud si jste jistá, že tepelně upravené jídlo nedělá vašemu dítěti žádný problém. Příkrmy by se měly skládat zpočátku z mrkve, brambor, brokolice či hrášku. Jakmile přidáte do pokrmu jiný druh zeleniny, sledujte své dítě, zda se u něj neprojeví alergická reakce na nový pokrm. Ta se může objevit až 3 dny po požití nového druhu zeleniny. Když zjistíte, že vaše dítě zeleninový příkrm snáší dobře, můžete mu do něj přidat 20 g libového masa. Díky masu tak dodáte dětskému tělíčku potřebné železo. Když i 20 g masa vaše dítě bude snášet dobře, neváhejte mu dopřát klidně 35 g masíčka.Přechod z kojenecké na batolecí stravu může mnoho maminek děsit. Není však důvod se ničeho obávat. Zpočátku je nutné dítěti vše pečlivě rozmixovat, později rozmačkat vidličkou a nakonec přejdeme na drobné krájené kousky. Vždy se však vyhýbejte soli, která příliš zatěžuje dětské ledviny, které se stále vyvíjí.Uzeniny do dětského jídelníčku taky nepatří. Snažte se jim tedy vyhýbat. Děti starší 1 roku již mohou ovšem občas dostat libovou drůbeží šunku.Bílé jogurty můžete podávat dítěti již od 6. měsíce věku, stejně jako málo slané sýry. Slanější sýry zařaďte do dětského jídelníčku nejdříve po prvním roce života a co se týče plísňových a zrajících sýrů, na ty by si mělo dítě počkat minimálně do 3. roku. Tavené sýry sice budou vašemu dítěti jistě chutnat, ale zvažte sami, zda chcete do jeho malého organismu přidávat tavící soli, které jsou v tavených sýrech obsaženy a které nejsou příliš vhodné ani pro organismus dospělého jedince.

    11.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Tipy na posílení dětského imunitního systému

    Zimní měsíce jsou tady a chřipkové onemocnění nám zaklepali na dveře. Pokud jste se o imunitu svého dítěte, milé maminky, nestaraly dostatečně dobře, pak si chřipka a nachlazení otevřou tyhle pomyslné dveře a bez klepání vstoupí do vašeho života. Dnes si proto budeme povídat o tom, jak můžeme u dětí posílit imunitní systém a tím tak chřipce přibouchnout dveře přímo před nosem!Posílení imunitního systému nemusí být nijak složité, pokud budete dodržovat jisté zásady.  Všechny zásady, které zde zmíníme, by se snad daly shrnout do jednoho slovního spojení - zdravý životní styl. Je to tak, opravdu na tom není nic složitého. Jestliže žijete podle zásad zdravého životního stylu, pak posilujete imunitní systém nejen sobě, ale také dítěti, které je nuceno přijímat vaše zvyky.Pravdou však zůstává, že v zimních měsících potřebuje imunita trošku pomoci, aby zvýšený nápor na organismus zvládla a dokázala ho účinně chránit. K tomu všemu je nutné doplnit tělu potřebné vitaminy, dopřát mu zdravý pohyb, dostatek odpočinku a pár dalších věcí, o kterých si nyní budeme povídat.Prvním důležitým krokem při posilování imunitního systému je zvýšený příjem vitaminů. Především vitaminu C. Toho můžete docílit různými způsoby. Vitamin C můžete najít v syntetické podobě, tedy ve formě kapslí a šumivých rozpustných tablet, které vložíte do sklenice s vodou. Pokud se však nešidíte na pestré stravě, nedostatek vitaminu C vám pravděpodobně nehrozí. Je-li jídelníček vašeho dítěte dostatečně pestrý a zelenina v něm má vedoucí pozici, pak se nemusíte, milé maminky, ničeho obávat. Jestliže si však sama uvědomujete, že příjem zeleniny a ovoce není vaší silnou stránkou, pak je vhodné se zamyslet nad změnou stravovacích návyků, protože vašemu dítěti může chybě i řada dalších vitaminů a minerálních prvků, např. vitamin A, D, E, betakaroten, zinek, selen a železo. Všechny tyto látky můžete tělu dodat v dostatečném množství ve zdravé stravě. Všechny potřebné vitaminy a minerální látky můžete dětem podávat také v syntetické podobě, ale lékaři se domnívají, že přirozená forma je mnohem lepší. Děti minerální látky a vitaminy lépe tráví a jejich tělo je lépe využívá. Proto je lepší zvýšit přísun zeleniny a ovoce, pokud chcete dítě ochránit před chřipkou a nachlazením.-Ačkoliv je venku zima, pohyb na čerstvém vzduchu je pro imunitní systém nesmírně důležitý i v tomto období. Jestliže své dítě, milé maminky, pořádně oblečete, aby mu nebyla zima, pak pobytem venku rozhodně nic nepokazíte. Zde si však musíte dát pozor, aby se dítě pod oblečením nepotilo. Daleko horší variantou je trávení času v uzavřených prostorech, kde je vyšší koncentrace lidí. Jestliže je zvýšený výskyt chřipky, snažte se vyhýbat nákupním centrum, hromadné dopravě apod. Nebojte se však vyjít na ulici, jít se projít do parku nebo do lesa.- Další důležitý faktor, který ovlivňuje imunitní systém, je odpočinek. Speciálně u dětí je právě spánek to, co podporuje imunitní systém nejvíce. Novorozenci by měli spát přibližně 18 hodin. Dítě, které se již batolí by mělo naspat 13 hodin a předškoláci by měli trávit spánkem 10 hodin denně. Pokud je vaše dítě “nespavec”, nic si z toho nedělejte. Ovšem i takové dítě by mělo trávit nějaký čas odpočinkem, i když nebude spinkat.- Dalším způsobem, jak posílit imunitní systém je dodávat dětskému tělíčku dostatečné množství probiotických kultur. Probiotické kultury se nachází v mléčných produktech - především v kefírech a probiotických jogurtech. Probiotika můžete dětem podávat také v podobě pilulek a tablet, které se dají sehnat v lékárně. Probiotika jsou důležitou součásti střevní mikroflóry, která bývá často narušena nevhodnou stravou a také po užívání antibiotických léků apod. V těchto případech je vhodnější sáhnout po probiotických preparátech z lékárny.- A při posilování imunitního systému nesmíme zapomínat také na správnou hygienu. Především na mytí rukou. Díky správným hygienickým návykům můžeme velice účinně předcházet nepříjemnému nachlazení a podobným nemocem. Dítěti myjte ruce často, především před jídlem, samozřejmostí je mytí rukou po použití toalety apod.- A v neposlední řade je důležité nevystavovat dítě stresu. Že si myslíte, že dítě nemůže mít žádný stres? Kdepak! Dítě velice citlivě reaguje na jakýkoliv stres, který se v rodině vyskytne. Stačí když maminka přijde podrážděná z práce a dítě to ihned vycítí. Pokud je dítě svědkem hádajících se rodičů nebo jakýchkoliv projevů podrážděnosti, vnímá to velice intenzivně, což negativně ovlivňuje jeho imunitní systém.Milé maminky, dneska jsme si tedy povídaly o tom, jak podporovat dětskou imunitu a vy už teď víte, na co si dát pozor, abyste zbytečně nesnižovaly obranyschopnost imunity vašeho dítěte. Užívejte si zimní období v plném zdraví a nezapomeňte se s námi podělit na Facebooku o vašich tipech na podporu imunity dětí.

    12.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Dětská postýlka

    Postýlka Milé maminky, připravili jsme vám speciál, ve kterém se budeme věnovat výchově dětiček, ale trochu jinak. To znamená netradičními, alternativními formami jako je bezplienková metoda, či způsobu, když dítě nemá k dispozici ani svůj kočárek. Jak to ovlivňuje samotné miminko, co mu škodí a co naopak pomáhá při vývoji? Před narozením miminka byste měli mít spíše než cokoliv jiného vyřešen zejména jeho spánek. Postýlka není jedinou možností. Novorozenci prospí až 20 hodin denně. Již po druhém měsíci se to začíná měnit a miminka pomaličku rozlišují denní a noční spánek. Noční se po třetím měsíci prodlužuje až na osm hodin, ale denní se neustále zkracuje. Roční dítě spí 12-17 hodin, do tří let se to omezí na 10-16 hodin denně.Dětská postýlka musí splňovat přísná bezpečnostní kritéria. Tyčky v dřevěné postýlce musí být od sebe vzdáleny asi 2,8 cm, pokud je větší, zvyšuje se riziko zaseknutí hlavičky. Když jste ji zdědili po svých známých, nebo se vašim rodičům podařilo uschovat postýlku, ve které odchováno vás, udělejte na ní minimálně povrchové úpravy. Některé laky v minulosti totiž obsahovaly olovo.   První měsíce bez dětské postýlky je z psychologického hlediska je pro novorozence i matku lepší, když spolu tráví co nejvíce času v bezprostřední blízkosti. Pokud vám během kojení usne na hrudi, nemusíte ho překládat do postýlky. Lehněte si spolu s ním do vyvýšené polohy a až do nejbližšího „hodování“ si můžete zdřímnout oba. Během prvních dvou měsíců, když miminko prospí nejvíce času, jej můžete nechávat spát ve své posteli. Bojíte se přitom, že ho udusíte? Přirozený reflex, kterým jsou matky obdařeny vám to nedovolí! Podle vědeckých výzkumů se tak dokonce snižuje riziko syndromu náhlého úmrtí novorozenců.Dětská postýlkaDbejte však na to, aby spalo na zádech. Novorozencům spícím na břiše hrozí, že se jim nesprávně vyvine hrudník, klouby a záda. Vždy jej ukládejte do mírně vyvýšené polohy, protože mnohé děti trpí návratem potravy do žaludku a jícnu. Alternativy postýlky. Jednou z možnosti je uspávání dítěte v kolébce. Pokud mu do ní dáte vhodný matraci, dostatečně pevný, aby se do něj miminko neponáralo, houpáním jej snadno uspíte a ušetříte si tak dlouhé minuty jeho natřásání na vlastních rukách. Pokud patříte do skupiny úzkostlivé mám a ratolest byste měli pro jistotu raději stále u sebe , vsaďte na proutěný košík na kolečkách.   Celý den v kočárku? A proč ne? Není nic lepšího, než když je dítě na čerstvém vzduchu. Nejen že je takový spánek zdravější, než snění ve vydýchané místnosti se suchým vzduchem, miminko vám venku usne mnohem dříve. Po půlroce ho však už nenechávejte spát v kočárku bez dozoru. Větší dítě se z něj po probuzení může vystrčit a spadnout. Určitě ho však v kočárku neuspávajte v noci. Zvykne si na to a v postýlce už pak usne jen velmi těžko. Speciální šátky Dítě spí nejklidnější tehdy, když cítí vaši přítomnost a tlukot mámina srdce. Z toho důvodu jsou šátky ideálním pomocníkem na utišení uplakaná miminka, které má s usínáním problém například kvůli bolesti bříška. Ale nezapomínejte, že nejsou určeny prioritně na to. Pokud si na to zvykne, budete mít co dělat, abyste ho uspali jiným způsobem. Autosedačka není postýlka Na krátkodobý převoz dítěte je výborná a dítě v ní častokrát usne. Poloha, kterou v ní zaujme však zatěžuje páteř a brání správnému vývoji páteře a dýchání.Tehotenstvo je pre každú ženu veľmi dôležitým obdobím života. Preto je dobré o seba v tehotenstve dbať a nosiť pohodlné tehotenské oblečenie. Na internetových stránkach Tehotenska-moda.sk si môžete aj vy nakúpiť krásne a pohodlné oblečenie. Táto tehotenská móda je veľmi praktická a pristanú každej budúcej mamičke. Nepodlehněte módním trendům a nekoupejte hned první kočárek, který se vám zlíbí. Vyplatí se dobře se seznámit s celou nabídkou na trhu. Vaše dítě bude totiž potřebovat kočárek minimálně dva roky, a tak by měl něco vydržet. Vyzkoušejte např. pohodlné těhotenské šaty s nabíranými rukávy ve stylu "kimono", sexy těhotenské šaty s nabíraným materiálem po celé délce, letní šaty ve stylu "balón", nebo šaty s výstřihem ve stylu "voda". Nové sánky budú hitom tohtoročných Vianoc. Nielen do klasických kočíkov, ale aj do športových prevedení sa používa fusak pre pohodlie dieťaťa. Nie je to tak dávno kedy som mal tú krásnu povinnosť vyberať kočíky pre bábiky ich cena ma dosť zaskočila, ale kočíky Tako pre mňa boli výborným kompromisom kvality a ceny. Až budem dcére kupovať kočíky pre bábiky cena určite bude nižšia. Ste tehotná a potrebujete si kúpiť nové tehotenské oblečenie? Potom sa pozrite na internetové stránky Tehotenska-moda.sk, kde si môžete kúpiť krásne oblečenie ako sú blúzky, sukne, nohavice, šaty, spodnú bielizeň, mikiny a mnoho ďalšieho. Príďte a vyberte si tu aj vy, táto tehotenská móda ponúka naozaj kvalitné a pohodlné oblečenie.

    04.březen 2020 - Napsal: Simona Chvátilová

  • Peřinky do kočárku

    Není peřinka jako peřinka. Některé peřinky jsou určena hlavně v létě, aby se dítě příliš nepotilo, peřinky ochlazují a tak nebudete vytahovat vaše miminko z kočárku propocené a uplakané. Komu by se to taky líbilo.Naopak jsou peřinky, které jsou určeny hlavně na zimu, takže chrání miminko před těmi nejhoršími mrazy. Všechny peřinky, ale musí splňovat jeden základní požadavek. Musí udržovat tělesnou teplotu miminka a to za každého počasí. Nakonec můžete zakoupit jen peřinku do kočárku, která je výborná hlavně pod děťátko. V ceně takové peřinky je většinou i malý polštářek.Samozřejmě záleží jak na typu vašeho kočárku, tak i na jeho velikosti a velikosti miminka. Peřinky – zejména ty letní či jarní, ale nemusíte používat jen do kočárku, ale i do autosedaček nebo přímo doma do dětské postýlky. Záleží jen na vás, jak moc universální peřinku si do kočárku vyberete. Pokud jste i zakoupily peřinku letní, je nutné upozornit, že se perou zvlášť potahy a zvlášť samotná peřinka. Dbejte na správnou údržbu těchto materiálů, protože by se mohlo snadno stát, že se poškodí. Tím pádem by byla poškozená i kvalita peřinky a nemusela by správně udržovat tělesnou teplotu miminka.

    05.březen 2020 - Napsal: Simona Chvátilová

  • Děti mají v nepořádku chrup, odborníci chystají jednotné postupy pro zubní péči

    ČR nemá jednotné doporučené postupy pro dětskou stomatologii, pracoviště užívají odlišné postupy v prevenci a léčbě. Snahy o zlepšení ústního zdraví dětí a mládeže se tím tříští, uvedl předseda stomatologické společnosti profesor Zdeněk Broukal. V ČR má zubní kaz téměř půlka pětiletých a dvě třetiny dvanáctiletých dětí. Čeští a slovenští zubaři začali minulý týden na společném setkání v Praze na doporučených postupech pracovat.„Ačkoli doporučené postupy pro určité oblasti léčby v dětské stomatologii máme, komplexní a závazný dokument podložený konkrétními klinickými studiemi a výzkumem neexistuje. Výsledkem jsou odlišné postupy na různých pracovištích a roztříštěná snaha o zlepšení ústního zdraví dětí a mládeže,“ řekl prof. Broukal. Problém je podle něj i v tom, že je málo dentistů,kteří by se starali o dětský chrup.Profesor Broukal vysvětlil, že každý z nás, včetně dětí, máme v ústech množství počínajících kazivých lézí, jež se ještě nemusí změnit v zubní kaz. které mohou být staré desítky let a nikdy se třeba v díru v zubu nezmění.„Lidé by se měli naučit užívat prostředků, které zabrání, aby léze přešly do fáze kavitace. Tento princip klade velké nároky na zdravotně-preventivní gramotnost populace i na připravenost zubních lékařů zodpovědně se chovajících lidí ujmout. Lékař musí být vybaven vědomostmi a technikou k detekci těchto lézí, protože nejsou prostým okem viditelné,“ míní profesor Broukal.„Mluví-li se o remineralizačních léčebných opatřeních kazivých lézí, jde trochu o budoucnost. Řada prostředků, které jsou k dispozici, ověřeně fungují v laboratorních podmínkách nebo krátkodobě v ústech pacienta. Zatím však není dlouhodobá studie u dětí ani dospělých, která by prokázala např. během dvou let redukci zubních kazů. Na tu musíme ještě počkat,“ uzavírá prof. Zdeněk Broukal.V současnosti jsou zatím k remineralizaci dostupné fluoridové gely či prostředky obsahující vápník.Bratří Slováci jsou na tom ještě hůřeHlavní odbornice slovenského ministerstva zdravotnictví profesorka Neda Markovská potvrdila, že se potýkají s podobnými problémy. Také mají problém s nedostatkem zubařů pro děti i s uvědoměním rodičů, že za zdraví svých dětí jsou zodpovědní oni. „Za chrup dítěte je zodpovědný rodič. Nyní jsme v nevýhodě – dříve učitelka na základní škole vzala třídu, zašla do školní ambulance, lékař udělal výplně a rodiče o tom ani nemuseli vědět. Teď musíme mít na každý zásah souhlas,“ přibližuje prof. Markovská.Na Slovensku kaz mají tři čtvrtiny pětiletých dětí. Data u dvanáctiletých profesorka neuvedla, jen řekla, že výsledky jsou horší než v ČR. Jako příklad dobré prevence a péče zmínila skandinávské země, kde ve věku 12 let má zcela zdravé zuby 85 procent dětí, plomby tedy má jen 15 procent z nich.„Mají dlouhodobé preventivní programy, lepší spolupráci s rodiči a jedí méně sladkostí,“ objasnila příčiny úspěchu Markovská. Kazy se tvoří z narušení, k nimž přispívají sladkosti narušující sklovinu. „Je potřeba naučit lidi správné výživě, to nikdo nechce slyšet,“ dodala.Doporučené postupy vznikají ve spolupráci s nedávno vzniklou Aliancí pro budoucnost bez zubních kazů pro střední a východní Evropu. Jejím cílem je, aby všechny děti narozené po roce 2026 prožily život bez větších zubních kazů, které by se musely opravit plombou.

    06.březen 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Černý kašel - Očkování a prevence

    DiagnózaČerný kašel je infekční onemocnění, které způsobují bakterie. Přenáší se kapénkami, které šíří do okolí nemocný člověk při mluvení, kašlání nebo kýchání. Choroba je velmi nakažlivá: při kontaktu s infikovaným jedincem onemocní osmdesát až devadesát procent neočkovaných osob. Příznakem nemoci jsou charakteristické záchvaty kašle, pacient může lapat po dechu a po kašli i zvracet, často má i potíže s dýcháním. Během 24 hodin ho trápí pět až padesát záchvatů kašle, častěji v noci. Úporný kašel může způsobit i krvácení do očních spojivek a otoky očních víček. Černý kašel může vyústit i v závažné komplikace - zápal plic, dlouhodobé poškození plic, postižení centrálního nervového systému a zánět mozku. Samotné onemocnění často trvá týdny i měsíce a léčí se antibiotiky. Nebezpečné je především pro kojence a malé děti do jednoho roku života, kdy většinou vyžaduje hospitalizaci v nemocnici. Proti černému kašli se dnes děti očkují povinně.Od roku 2007 se nově aplikuje kombinovaná vakcína: proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, dětské obrně, hemofilové nákaze typu B a virové hepatitidě typu B.Termín očkováníZákladní očkování proti černému kašli se provede v době od započatého třináctého týdne po narození dítěte, vždy však až po zhojení postvakcinační reakce po očkování proti tuberkulóze, a to třemi dávkami hexavalentní očkovací látky s acelulární pertusovou složkou a inaktivovanou očkovací látkou proti přenosné dětské obrně (dále jen "hexavalentní očkovací látka") v průběhu prvního roku života dítěte, podanými v intervalech nejméně jednoho měsíce mezi dávkami, a čtvrtou dávkou podanou nejméně 6 měsíců po podání třetí dávky. Čtvrtá dávka hexavalentní očkovací látky se podá nejpozději před dovršením osmnáctého měsíce věku dítěte.Přeočkování proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli se provede očkovací látkou proti těmto infekcím v době od dovršení pátého do dovršení šestého roku věku dítěte.

    06.březen 2020 - Napsal: Simona Chvátilová


Výsledky vyhledávání v sekci: Domácnost
  • 5 nápadů pro dekoraci dětského pokoje

    Dětské pokoje jsou nejzábavnější na zdobení. Můžete si opravdu nechat jít a volně běhat s vaší fantazii, když jste zdobení pro dítě. Je vždy zábavné zapojit dítě stejně. Nechte děti, aby své myšlenky a nápady na vyzdobení nábytku, co chtějí, aby jejich pokoj být jako. To může být skvělý zážitek propojení pro rodiče a děti.Pokoj Princezna je ideální pro malou holčičku. Růžové a fialové stěny jsou ideální pro místnosti princezny. Předstírat, že křišťálový lustr visící z svítidla dá místnosti, která zvláštní nádech, aby to vypadalo jako královského paláce. Při vytváření princezna pokoj Royal ložní prádlo jsou v pořádku. Prádlo z saténu a krajky se perfektně hodí do každé místnosti princezny.Pro kluky něco dobrodružného, jako jsou bojové sporty nebo dinosauři. Pro dinosaurů místnosti zkuste malovat stěny v pravěku barvách! Opálení a další země tóny fungují skvěle v dinosauřích ložnic. Můžete být schopni najít nějaké zábavné dinosauří šablony pro malování barevné dinosaurů na stěnách. Pokud nemůžete najít šablony nebojte. Fotografie a plakáty dinosaurů dobře fungovat taky!Možná budete chtít, aby se pokusili vytvořit herní prostor pro vaše dítě. Začněte tím, že malování každou stěnu jinou primární barvy. Další Lepidlo kusy na několika různých stolních her. Oba se stanou umění a můžete pověsit je na dítě zdí. Jen nezapomeňte si koupit nové hry, může vaše dítě být zklamaní, pokud se již hrát svou oblíbenou hru.Teenageři Zdá se, že těšit na pokoje, které jsou stejně pestré jako jsou. Zkuste zdobení jejich pokoj se starými záznamy bojových sportů. Můžete pověsit album kryty na stěnách. Můžete také vytvořit soukromí závěsy ze starých vinylových desek. Můžete přidat nějaké cool světla do místnosti a možná i disco koule dekorací. Získáte uspokojení bytí nejlepší rodič na bloku. Alespoň na jeden den!Pro dítě, které se těší místnost, která je trochu větší klid, zkuste pláž téma místnosti. Světle modré nebo zelené stěny vytvoří klidný efekt. Bílé ložní prádlo bude vaše dítě si myslí, že spí na oblacích! Zkuste neutrální barvy koberec v místnosti, aby to více či útulnou atmosféru. Pokud byste chtěli přidat trochu světlici můžete zkusit visí surf na zdi. Několik velkých hrnkových rostlin se místnost pocit, jako když jste přinesli venku dovnitřNezapomeňte při zdobení dětského pokoje, že je důležité, aby se praktické. Použijte koberce na pokrytí oblasti podlahy, které mají tendenci se zašpiní snadno. Umístěte odpadkový koš na pokoji a nechat dítě bude zodpovědný za vyprázdnění na odpadky den. Regály mohou být užitečné v dětských pokojů, stejně, protože děti mají tendenci sbírat spoustu cetek. Police pomůže udržet své poklady z podlahy a dát dítěti místo pro zobrazení jejich nejcennější majetek.Tyto zelené koberce jsou nejvíce řadit po vlivnými Interiérový design profesionály.

    05.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Jídlo a pití
  • Buďte BIO!

    Co jsou to biopotraviny?Jednou z možných cest za kvalitním stravováním (po které se, nutno dodat, vydává stále více lidí)jsou biopotraviny. A co že to vůbec ty biopotraviny jsou? Jde o výrobky, jejichž základem jsou suroviny, které byly vyprodukovány šetrně v rámci ekologického zemědělství s ohledem na ochranu životního prostředí a pohodu zvířat. Hlavním cílem je pěstování rostlin na čistě přírodní bázi, bezchemických hnojiv tak, aby se škodlivé chemikálie neukládaly v těle konzumenta a nezpůsobovaly stále více se rozšiřující alergie, genetické vady či různé typy rakovin. Co se týče chovu zvířat, biofarmy bojují proti anonymnímu velkochovu, ve kterých je zvíře odnarození vnímáno jako „flákota“ masa a zdroj příjmu. Snaží se vyhovět přirozeným potřebám zvířete, aby nebylo stresováno a aby se tak zabrániloukládání škodlivých látek vyvolaných právě stresem do svaloviny zvířete. Na ekofarmách se stýranými, hladovějícími a žíznícími zvířaty rozhodně nesetkáte. Blýská se na lepší biočasyO stoupající oblibě bioproduktů svědčí také fakt, že je dnes kromě specializovaných obchodů zařadily do prodeje i velké obchodní řetězce. To pomáhá odbourat dva velké zádrhely, které většinu váhavců odrazují k „nasednutí do biovlaku“ – malá nabídka a vysoká cena. Super, hyper a ještě větší markety správně pochopily, že trend biopotravin není zanedbatelný a snaží se potencionálním zákazníkům nabídnout vše, co si jejich srdce (nebo spíš žaludek) žádá. A to pochopitelně v co největší míře a za co nejnižší cenu. Jak nenaletětAle pozor, falsifikáty pronikly i do této oblasti. Proto pečlivě čtěte, co je na výrobku psáno asledujte státem uzákoněné značky biopotravin. Biopotraviny se musí označit na obalech výrobků dlenařízení značkou BIO a kódem CZ-KEZ (a podle zákona také grafickým znakem). Pokud stále ještěnevíte, proč se takto stravovat, zajeďte si na některou z farem produkujících ovoce. Jakmile navlastní oči uvidíte, jak se brigádníci s vidinou výdělku lačně vrhají na obsypané pole jahodami,aby ho po několika hodinách dřiny opustily dokonale otrhané a zbavené všech červených plodů a abyjej druhý den nalezly opět plně zaplavené červenými jahodami velikosti dětské dlaně, dojde vám,proč je třeba přemýšlet nad tím, co strkáte do pusy. Tuším, že zatím nikdo neměl odvahu se jít v noci podívat, jestli dozrávající jahody náhodouve tmě i nesvítí, ale věřte, že odvážlivců brigádníků, kteří jahody mlsali, po nabytí tétozkušenosti záhy rapidně ubylo.

    01.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Práce a podnikání
  • Práce zn. Desigual

    Když jsem byla před pár lety zaměstnaná v jedné firmě, měla jsem – stejně jako skoro každý – kolem sebe pár kolegů, s nimiž jsem vycházela naprosto bez problémů a jednoho či dva, kteří by mi dokázali zkazit celý den – ať už svojí neuvěřitelnou nadutostí, leností, hloupostí či podlézáním šéfovi. A jednou z těchto nesympatických kolegů/kolegyň byla osoba ženského pohlaví neurčitého věku, u níž by klasik pravděpodobně použil označení: „Mladá paní staršího data…“, s dosti výrazným líčením (což, jak jsme si zlomyslně představovali, ji nepochybně muselo předurčovat k tomu býti velmi ranním ptáčetem), nicméně přes všechnu její jedovatost, nadřazenost a nadprůměrné nadání znepřátelit si většinu kolegů na ní nešlo jednu věc neobdivovat: Byla vždycky fantasticky slušivě, módně a elegantně oblečená.Za oblečení evidentně utrácela závratné částky, protože se málokdy stalo, aby přišla v nějakém značkovém kousku vícekrát po sobě. A její nejoblíbenější značkou byla už tenkrát španělská oděvní firma Desigual, která v té době ještě neměla své zastoupení v ČR.Dotyčná si pravidelně po Evropě nakupovala u této značky úžasné dech beroucí šaty s krátkými i dlouhými rukávy, bez rukávů, s barevnými i černobílými potisky, topy, svetry, kalhoty, kabáty, doplňky jako šátky, punčochy, peněženky apod. Téměř celou svoji garderóbu měla pořízenou od Desigual a my jí chtě nechtě, resp. spíše nechtě, museli každé ráno tajně obdivovat za její vytříbený vkus. Všechny kousky byly svými vzory a barevností originální a nezaměnitelné; ona nesympatická kolegyně je navíc uměla pěkně sladit a suverénně nosit… a zbytek ženského osazenstva firmy jí tiše a nepřejícně záviděl….Nutno říct, že kolegyně si toho byla vědoma a dávala nám více než najevo, že my kvalit jejího vkusu ani postavy nedosahujeme a běda – ať to ani nezkoušíme.A tak i když my ostatní jsme byly mladé a také jsme se rády pěkně oblékaly, obléci si „její“ značku oblečení si žádná z nás netroufala, a to ani poté, co Španělé u nás otevřeli svoje první obchody, přestože se nám všechny pravidelné sezónní kolekce Desigual moc líbily.A protože kolegyně byla časem díky svému nasazení a zaujetí prací povýšena do pozice naší nejbližší nadřízené, měli jsme ji ve společné open space kanceláři na očích téměř nepřetržitě.Nemusím určitě zdůrazňovat, že ani jako řadová kolegyně nebyla zrovna empatickou či vstřícnou bytostí, ovšem jako naše šéfová se v tom nejhorším slova smyslu překonávala. Vymýšlela zbytečné pracovní úkoly, zadávala je nesmyslně více lidem najednou, vnášela mezi nás pochybnosti a nejistotu, až už si toho začínalo všímat i vedení firmy.Jednoho dne přetekl pohár a začali jsme vymýšlet, jak bychom jí všechnu její nespravedlivost a nepřátelství mohli vrátit. Mé nejbližší kolegyni a zároveň kamarádce, která byla navíc chvíli předtím bezdůvodně a nevybíravým způsobem osočena z nesplnění zadaného úkolu, se najednou zablesklo v oku a přišla s nápadem, že nejlepší pomstou bude skoncovat s nastolenou módní exkluzivitou naší nadřízené, a to tak, že ještě ten den půjde projít pár nově otevřených poboček Desigual ve městě a konečně si pořídí ty dlouho vytoužené a zároveň dosud nesmyslně a zbytečně odříkané kousky oblečení, které z důvodu naší povinné loajálnosti vůči šéfové byly v naší firmě pro nás ostatní – řadové zaměstnankyně – tabu, tedy rádoby vyhrazeny jen pro naši nadřízenou. A protože nápad to byl dobrý a kamarádka velmi přesvědčivá, přidaly jsme se k ní i my další.Ještě ten den jsme si každá pořídila několik kusů toho fantasticky barevného, hedvábného, originálního a úžasného oblečení a těšily se do práce.Druhý den byla naše velká kancelář jako velká rozzářená a rozkvetlá louka. Slušelo nám to, líbily jsme se samy sobě i mužským kolegům, měly dobrý pocit  a těšily se na reakci neoblíbené šéfové.Nezklamala.Vlítla do kanceláře, stejně jako jindy nepozdravila, a začala na nás chrlit pracovní požadavky, když vtom se uprostřed slova zarazila, došla jí slova a s otevřenou pusou na nás začala civět. Po chvilce upřela oči na naši akční kolegyni, která měla na sobě téměř totožné šaty jako ona sama, velká šéfka, a do toho najednou vstoupil ředitel naší firmy, který se rozhlédl a pravil: „No dámy, vám to dnes ale mimořádně neuvěřitelně sluší, jak to, že jsem si toho JEŠTĚ NIKDY nevšiml?“Lepší načasování už být nemohlo. Šéfové se do pohledu vloudil vražedný lesk, ale ponižující situaci ustála, otočila se na podpatku a nejvyšší možnou rychlostí opustila místnost s udiveným pohledem ředitele v zádech.Pár dní poté požádala, a kupodivu jí hned brzy vyhověno, o vlastní oddělenou kancelář, úkoly nám začala zadávat interní poštou a my ji začali vídat už jen párkrát za týden a po několika měsících dokonce ani to ne. Důležitě rozhlásila, že se o ni přetahují dvě nadnárodní firmy, tudíž s námi už nehodlá ztrácet čas, který raději věnuje perspektivnímu růstu své kariéry jinde a zmizela nám ze života.Od té doby se v naší kanceláři zase dalo svobodně dýchat a že jsme denně neviděly hezké modely oblečení na nepříjemné ženštině? Nevadilo, samy jsme si svými vlastními kousky nejen z kolekcí Desigual naprosto vystačily.  

    27.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel


Výsledky vyhledávání v sekci: Zoufalá maminka
  • Plačící VNITŘNÍ DÍTĚ !

      Jsme už dávno velcí a samostatní, ale přesto jsme někdyskleslí, smutní nebo naštvaní na ten nespravedlivý svět, který nám neskýtá dostlásky a dalších dobrých věcí, jež bychom si zasluhovali. Tak hledáme, kdo bynám to dal anebo aspoň zkoušíme najít nějaké temné síly, které můžou za to, žese nám nevede líp. Jenže co když si za to můžeme my sami? A co když cesta ke štěstí (a k dospělosti) vede přes důkladné poznání a zažití této pravdy? „Tak, jak s námi zacházeli, když jsme byli malí,zacházíme sami se sebou, když jsme velcí.“ Tento prostý poznatek objasňuje příčinu většiny úzkostí a depresí. Proměny bolestiPokud s námi zacházeli v dětství nevlídně, zacházíme sami se sebou stejně nevlídně i dnes. Pokud jsme v dětství pod tímto zacházením cítili emocionální bolest, cítíme ji úplně stejně i dnes, když se sebou nevlídně zacházíme mysami.Kdo slyší o tomto poznatku poprvé, považuje jej přinejlepším za zajímavouhypotézu, častěji za nesrozumitelný nesmysl, který se ho netýká. Způsob, jakýmsami se sebou zacházíme, je obvykle zcela nevědomý. Jak nevlídně sami se sebouzacházíme, obvykle vůbec nevnímáme, neboť nám to připadá naprosto přirozené a absolutně oprávněné. Způsob, jakým s námi v dětství zacházeli, se nám vštípil asi podobně jako mateřský jazyk. Tak, jako nás naučili, že stolu se říká„stůl", naučili nás, že se s námi má zacházet nevlídně. My to tak pakděláme celý život, aniž bychom tušili, jaké utrpení si tím způsobujeme.Jestliže jsme v dětství prošli nevlídným zacházením, obvykle se domníváme, že naše emocionální problémy v dospělosti jsou přirozeným důsledkem bolesti prožité v dětství. Předpokládáme, že bolest prožitá tehdy má takovou„setrvačnost“, že bolí ještě dnes, třeba i po několika desítkách let. Příčinou úzkostí a depresí v dospělosti není totiž bolest prožitá v dětství. Ta už se dávno zahojila přirozenými mechanismy mysli. Příčinou dnešních úzkostí a depresí je bolest, kterou si sami působíme tím, že i teď se sebou nevědomky zacházíme právě tak nevlídně, jak nás to v dětství naučili.(…)Proč se tomu říká vnitřní dítě?Abychom mohli emocionálně dospět, potřebujeme v dětství dostat určité množství„emocionálních růstových vitamínů“ - lásky, přijetí a spojenectví. Dostaneme-li jich méně, emocionálně vývojově zamrzneme v tom věku, kdy jsme deficit lásky pociťovali nejvíce. Zatímco naše tělo, intelekt a energetika dospěly (neboť fyzickou potravu nám naše civilizace obstarat umí), citově podvyživená emocionalita zůstala vězet v nedospělém, dětském stadiu .A právě této retardované,vyhladovělé emocionalitě se říká zraněné vnitřní dítě.Zraněné vnitřní dítě je personifikací našeho emocionálního hladu. Dostaneme-li se do situace, která něčím připomene nevlídné zacházení v dětství, dokáže naše vnitřní dítě rozpoutat opravdové emocionální zoufalství. Při troše bdělosti si v takové chvíli možná všimneme, že to, co snámi v tu chvíli lomcuje, jsou dětské emoce. Ale protože jsme už dospělí, a emoce tak mají k dispozici naší dospělou energetiku, dokáží s ní někdy rozpoutat pravé emocionální peklo, které nám umí vzít půdu pod nohama a debilizovat nás.Vnitřní dítě je typická pohádková bytost, neboť současně evidentně existuje i neexistuje. Samozřejmě, že neexistuje, je přece jasné, že ve mně žádný malý chlapeček nebydlí. Samozřejmě že existuje, protože se emocionálně projevuje naprosto konkrétním, nepřehlédnutelným způsobem …!

    30.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Dětská vzteklina

    Je úterý ráno a s Kubíčkem (2 roky ) se chystáme na batolecí plavání. Celou dobu, co byl malý nemocný nemluvil o ničem jiném než o vodě, plavání a kamarádce Nelince, takže když dnes viděl tu velkou tašku plnou plavek, osušek a dalších nezbytností k plavání, byl v sedmém nebi. Já už jsem se samozřejmě taky moc těšila, je to příjemné povyražení a zpestření každodenního stereotypu.Venku hromady sněhu a já jsem neměla odvahu řídit, tak jsme byli domluvení s manželem, že nás do plavání doveze a zase si pro nás přijede. Všechno probíhalo v pohodě a jako po másle, naplánováno všechnona minuty. Manžel přijel akorát, nacpali jsme se s taškou do auta, připoutali jsme se a dobrodružnou jízdou po nerozhrnuté silnici jsme se klouzali do města na bazén. Přijeli jsme zrovna ve chvíli, kdy kolem nás šla Nelinka, takže radost byla ohromná a z auta Kubík vyskočil pomalu se sedačkou na zádech. V šatnách se děti přivítaly a svým žvatláním si povykládaly všechny zážitky z Vánoc a Silvestra a mezitím jsme si i my maminky řekly, co se dělo a nedělo, co kdo dostal a nedostal – zkrátka všechny ty věci, které maminky probírají. Pak už jenom rychlá sprcha a horempádem k bazénu. Kubíčka jako vždy nezajímalo vítání s tetou cvičitelkou ani rozcvička a hnal se hned do bazénu a k hračkám do vody. No prostě normálka, v poklusu ale v pohodě. Konečně jsme ve vodě a děláme Kolo, kolo – to se Kubčovi a ostatním dětem moc líbí, je to takové bezva rozehřátí ve vodě. Pak aby si děti nemyslely, že se bude jenom čabrat a lenošit, začíná teta cvičitelka vymýšlet různé cviky, které mají děti provádět – Kubík za každou větou a skoro za každým slovem říká:“ NE, NE, NE!“ ale nakonec aspoň pár věcí zkusí – není to taková hrůza. A je tu konečně loučení – Kubík už se zase žene z vody, chce jít domů a je mu už asi zima. Takže Pásla ovečky, šroubeček, potom rychlé ČAU na tetu cvičitelku a už jsme u břehu a hrabeme se ven. Ještě si bereme za plavání malou šupinku jako odměnu, že jsme to tak zvládli a jde se. Ťapkáme kolem bazénu a náš malý plavec si vzpomněl, že chce jít ještě do vody, do bazénu – a tady nastal problém. Než se totiž ten malý blázínek rozmyslel, začala další lekce a nemohli jsme už do bazénu skočit. Kubča začal natahovat a schylovalo se k záchvatu vzteku. Vzpomínala jsem na všechny ty vyčtené rady v časopisech. Rada 1. Předcházet záchvatu vzteku – tak to je sice dobrá rada, ale pokud to nejde… Rada 2. V klidu vysvětlit a promluvit si – tak to taky na našeho ukrutníka moc nezabralo a nezabrala ani rada 3. Terapie pevným objetím. Takže jsem ho řvoucího a vztekajícího dovedla do sprch – ty už mezitím zaplnily maminky s půlročními dětmi, které na mě koukaly jako na matku, která absolutně nezvládá svoje mrně a není schopná ho uklidnit. No jen počkejte maminky, až Vám ty miminka dorostou a budou řádit úplně stejně. Vzpomněla jsem si ještě na jednu radu lidovou, dám ho pod sprchu – samozřejmě teplou – a kluk se zklidní, ale ani to nezabralo. Mluvila na něj i teta cvičitelka, ale bez úspěchu. Když už jsem byla v koncích, hlavou mi proběhlo nechat dítě na bezpečném místě vyvztekat. Tak a teď všechny hlavy učené raďte. Napsali jste o tom tolik příruček, článků a na internetu je tolik diskusí, co dělat v mé situaci, když ani jedna vaše učená rada nepomohla, dítě nemám, kde nechat vyvztekat. To by mne opravdu zajímalo, co byste vy vědci a učenci dělali. No já jsem ho uřvaného, vzteklého umyla, nacpala do osušky a s vypětím všech sil psychických i fyzických jsem ho dotáhla pod fukar. Tam se tedy na chvíli zklidnil, ale při prvním náznaku, že bychom měli jít do šaten zase začínal.Co nakonec zabralo? Slíbila jsem mu, že když přestane plakat dá mu Nelinka ochutnat keksík ze své svačinky a udělají si takový malý piknik po plavání. Když se rozbalily svačinky a děti papaly až měly boule za ušima nastal klid a Kubík byl jak vyměněný.S Nelinkou se rozloučil objetím a pusinkou a dokonce mu ani nevadilo, že musíme na taťku ještě chvíli počkat. Naopak říkal:“ Kávičku!“ usmíval se a ukazoval mi automat na kávu. Tak jsem si jednu dala. A upřímně, potřebovala jsem ji jako sůl. Po tom výstupu jsem měla tlak asi jako mrtvola.Náš Kubíček totiž není jenom tak nějaká malá vzteklinka, ten když začne, tak to stojí zato. Kubčův děda říká, že by mohl učit ostatní děti se vztekat ten náš tasmánský čert. A jak jsem tak pila tu kávičku, tak jsem si říkala, jestli by ty hlavy učené nemohly místo polemiky kolem pyramid, řešit nějaké užitečné věci. Například vymyslet vakcínu proti „dětské vzteklině“ popřípadě aspoň nějaké kapky s okamžitým účinkem. Myslím, že ty kapky by potřebovaly občas všechny maminky.

    08.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Jedno dítě – žádné dítě

    Poprvé jsem tuhle hlášku zaslechla, když jsem byla čerstvá prvomatka. Nevěřila jsem jí a nechápala: Vždyť mít a nemít dítě je tak obrovský rozdíl!U první dcery jsem měla vysoké nároky: Chtěla jsem mít a měla jsem doma pořádek a čisto, a proto jsem např. vytírala každý den. Aby se dítě rozvíjelo, tak jsme od dvou měsíců chodily na cvičení a později i na plavání. Když nespala (což bylo hodně často), tak jsem ji chovala, hrála jsem si s ní a nechápala jsem, jak někdo může nechat miminko brečet v postýlce! Při kojení jsem se vždycky soustředila jen na sebe a dítě a nikdy jsem, tak jako teď, nečetla u toho noviny a nevyřizovala telefonáty.Já sama jsem chodila cvičit, sledovala jsem zprávy a dbala na to, abych chodila nejen venku, ale i doma pěkně oblečená, upravená, namalovaná a učesaná. O pěkné sladěné oblečení jsem se snažila i u miminka. A stálo mě to hodně sil…Ale byla jsem na sebe pyšná, jak mi to pěkně jde a trochu s pohrdáním jsem pozorovala ty unavené a neupravené maminky s více dětmi, které byly neposlušné rozjívené děti (dnes bych se nad tím nepozastavila), chodily v domácím oblečením do obchodu a do poradny k doktorce.Letos v létě se mi narodila druhá dcera, a vlastně už v průběhu těhotenství jsem si na hlášku „Jedno dítě, žádné dítě“ vzpomněla. V obou těhotenstvích jsem chodila do práce, ale v tom prvním to bylo nesrovnatelně jednodušší: Starala jsem se jen sama o sebe, po návratu z práce jsem si mohla dělat, co jsem s ohledem na jiný stav, chtěla. A moc jsem si to užívala. V druhém těhotenství jsem už po ranní přípravě do školky a práce byla občas zralá na rakev. A po návratu z práce mě čekala školka-nákup-domácnost-uložení dítěte a následné padnutí do postele.Nedávno jsem byla s oběma dětma u dětské doktorky: Starší nechtěli ve školce pro zlomenou ruku a dělala mně a miminku nedobrovolný doprovod na pravidelné prohlídce. V čekárně s námi byla jedna moc hezky oblečená, upravená maminka s načančanou malinkou holčičkou a pozorovala nás se špatně skrývaným opovržením: Já jsem sice měla džíny,ale k tomu vytahané domácí triko s fleky od mléka a na hlavě koupelnový drdol. Starší dcera měla v té době sádru už třetí týden a podle toho ta sádra i vypadala. Bláto se ze sádry prostě nedostane. Měla na sobě oblečení podle svého výběru – kytičkované legíny, žluté tričko, modré ponožky, pruhovaný svetr a v rozcuchaných (ale prý se česala a mami, česat mě fakt nemusíš!) vlasech čelenku.  A hrála si s hlasitě zpívajícím medvídkem Pů. Miminko bylo v pyžamu (oblečení jí měním, až když je špinavé). A já jsem si při pohledu na trochu zhnusenou maminku vzpomněla sama na sebe před pěti lety a zastyděla jsem se. Ne, že by se mi nelíbilo mít skoro všechno dokonalé, ale prostě na to s více dětma opravdu není čas a je potřeba dělat věci, které jsou opravdu důležité. A třeba každý den čerstvě vytřená podlaha není to, co děti ocení…Když byly miminku dva měsíce, tak jsem s ní byla o víkendu sama doma a báječně jsem si odpočinula. Nechápala jsem, z čeho jsem byla tak unavená, když jsem měla jen to jedno dítě – vždyť je to taková pohoda! A najednou mi to došlo, když jsem si porovnala, co jsem všechno dělala s jedním dítětem a co už teď nedělám. A miminku tenhle přístup moc prospívá – je samostatnější: Samo umí usnout, samo si dokáže hrát. Ale mně se občas, jako např.teď, když mám na sobě sedm let staré, už vyrudlé tepláky, vytahané tričko a jsem nenamalovaná s kruhy pod očima, zasteskne a chci vypadat zase hezky! Ale až někdy jindy, až bude na to ta pravá příležitost…Už se na ní moc těším.

    08.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková