Výsledky vyhledávání v sekci: Zdraví
  • Rozdíl mezi cigaretou a dudlíkem

    Klíčové výrazy: chci přestat kouřit, jak přestat s kouřením, jak se zbavit závislosti, jak se zbavit závislosti na partnerovi, proč přestat kouřit, přestat kouřit, závislost na člověku, závislosti Lidé začínají kouřit většinou v pubertě. Je to jakýsi znak dospělosti a proto to gesto. Chtějí jasně okolí sdělit, kam chtějí být zařazováni. Už jsem dospělý a věnuji se věcem, kterým se věnují dospělí. V dospělosti, jak jsem si všimnul, lidé využívají kouření jako chvilku pro sebe. Jakoby se potřebovali od toho, co dělají, odpoutat, zklidnit se a mít chvilku pro sebe. Jako taková malá meditace. A je jedno, jestli pracují manuálně a potřebují si narovnat záda nebo sedí v kanceláři a potřebují tzv. vypnout. Je to takový restart. Hodně kouří i maminky s dětmi. Ty děti je stresují a tak cigaretka pro zklidnění.Nejtěžší stádium je cigareta jako dudlík. Vyměňuji jednu za druhou a pro uklidnění musím pořád žmoulat něco v puse. Dudlík (cigareta) je šidítkem mateřského prsu, mateřské lásky. Dodává to dítěti vnitřní klid. Doplňuje to, co tomu dítěti vnitřně chybí. Stejně působí cigareta.Je asi nezpochybnitelné, že kouření není zdravé a je zbytečné se přít, kde je ta hranice u každého jedince, co ještě ano a co ne. A jestli se mě poškození zdraví týká nebo netýká. Je to prostě nezdravé.Jinými slovy já jako člověk si tím, že kouřím, vědomě ubližuji. A jaký člověk si vědomě ubližuje? Pouze ten, co se vnitřně nemá rád. Co nemá sám k sobě úctu. On nemá úctu k životu jako takovému. On si totiž neuvědomuje, že on sám je taky život a je za něj zodpovědný, stejně jako za jiné své činy.Jak je v pubertě cigareta znakem dospělosti tak v dospělosti je znakem vnitřní nedozrálosti. Těm lidem chybí vnitřní klid, nevěří si, nerozumí si. A hledají to, co jim vnitřně chybí ve vnějším světě. Ten je ale bohužel ještě méně stabilní. Přináší jim další a další stres a zklamání. Úkolem vnějšího světa je zrcadlit bohužel svět vnitřní. Pokud člověk nenajde cestu sám k sobě, nezbaví se ani kouření a ostatního sebepoškozování.Nikdo nebude vědomě učit své malé děti kouřit. Má je přece rád, tak proč by jim vědomě ubližoval. Ale on je taky vnitřně malé dítě. Jen ho musí v sobě objevit. Pak odhodí i tu cigaretu.

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Děti
  • Chci zvířátko!

    Určitě to znáte. A jestli vás to minulo v dětském věku, jistě vás to spravedlivě čeká s vašimi vlastním i dětmi. Jednou ta věta prostě přijde. „Mami, tati, já bych chtěl zvířátko!“, prohlásí váš potomek nebývale pevným hláskem.Ti odhodlanější rovnou přednášejí požadavek na konkrétní druh zvířete.Následuje velmi sugestivní popis vybraného zvířecího kamaráda. Ať už se jedná o psa, křečka, králíka či akvarijní rybku, vždy a bez výjimky jde o jedince mimořádných kvalit charakteru i exteriéru.Dítě v tu chvíli začíná mistrně vládnout uměním přesvědčování, asertivního chování i manipulace a snaží se i vás dostat do bodu, kdy uznáte, že existence vaší rodiny bez zvířecího přítele už není možná. V ideálním případě dosáhne potomek kvalit špičkového výkonného manažera a přiměje vás k okamžité akci. Nebojte, bude to rychlé, objekt zájmu bývá již předem vybrán, váš souhlas se předpokládá, takže zbývá jen vyrazit a obohatit rodinu o dalšího člena.I po vyloučení rodičů imunních vůči prosbám, vydírání, slibům a dětským slzám, pořád ještě zbývá početná skupina těch, kteří dítěti mazlíčka prostě povolit nemohou, nebo budou muset představu o velikosti, chlupatosti a temperamentu zvoleného zvířátka značně zkorigovat. Zásadní je pochopitelně zdravotní stav dítěte i členů rodiny.Dalším předpokladem pro pořízení zvířátka je schopnost dítěte se o něj postarat, případně naše ochota vzít si tuto péči na svá bedra. Domácí mazlíček sice výborně naučí dítě povinnostem k živému tvorovi, ne každé dítě je ovšem v daném okamžiku na takovou zkoušku zralé.Důležitý je tedy především správný výběr zvířátka. Posuzujeme nejen věk našeho dítěte – domnívat se, že se předškolák sám postará o vzrostlého bernardýna, je pochopitelně zcestné – ale také situaci v rodině. Tam, kde se sejdete vyčerpáni po náročném dni až večer, nebude šťastné žádné ze zvířat, která milují lidskou přítomnost a kontakt, nemluvě o zajištění jejich pravidelných potřeb. Je třeba dítěti vysvětlit, že zvířátko má také cit a bez naší lásky a péče se většina mazlíčků prostě neobejde.Nemalým problémem může být nedostatek financí, což musíme brát v potaz, chceme-li se starat o domácího kamaráda opravdu zodpovědně. I kdyby se nám povedlo získat zvířátko zdarma, veterinář, strava i další potřeby se již zaplatit musí. Nechcete snad rozšířit řady těch, kteří poté, co péči nezvládnou, odloží zvíře do útulku.Pokud však zvládneme výběr zvířecího přítele správně, můžeme mít jistotu krásných a obohacujících let společně s ním prožitých. Je-li mazlíček zvolen úměrně věku a schopnostem dítěte, které je díky tomu schopno zvládat péči, zcela jistě bude soužití s ním prospívat dítěti po psychické a citové stránce. Nezamítejte přání dítěte mít zvířátko hned a z malicherných důvodů. Pokud jste přesvědčeni, že zvolený mazlíček opravdu nepatří do vaší rodiny, promluvte s potomkem a najděte si čas na vysvětlení.Je-li to možné, nabídněte alternativu. Zejména v případě malých dětí nutně berte v potaz i to, že mu s péčí pravděpodobně budete muset aspoň pomáhat. Nekývněte proto na zvíře, které je vám osobně odporné a opět volte spíše kompromis.

    28.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Za nespavost dětí mohou většinou rodiče

    Nespavost dětí a časté vstávání k nim během noci je noční můrou mnohých rodičů. Pro to, aby byla alespoň jedna noc klidná, se především maminky snaží udělat cokoli. A právě to je podle lékařů špatně. K tomu, aby dítě spalo, je ve velké většině případů zapotřebí především pevný režim a důslednost. Mnozí rodiče se domnívají, že volnost dítěte a plné respektování jeho nálad a přání je to nejlepší, co pro něj mohou udělat. Často tak tomu ale není. „Do spánkových ordinací chodí rodiče, kteří jsou nešťastní, vyčerpaní, unavení, často i neurotičtí a vše má jednu příčinu – nespavé dítě. Když blíže rozebereme situaci zjistíme, že ve velké většině případů nespavost a špatné usínání u dítěte nevědomky vypěstovali rodiče sami.V podstatě u dítěte vytvořili nějaký návyk, dítě ho neustále vyžaduje a rodič stále ustupuje, čímž se uzavírá kolečko, ve kterém je nespokojené ukřičené dítě a vyčerpaný rodič, který si neví rady,“ vysvětluje neuroložka ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Iva Příhodová. Nejčastější chybou rodičů je podle odborníků přehnaná péče a nezdravá úzkost. „To, že se rodič touží o dítě co nejlépe starat, je v pořádku, je i logické, že se rodiče o své dítě bojí, co ale není v pořádku, je, když se rodič k novorozenci začne chovat nad rámec běžných citových projevů. Pokud matka dítě uspává tak, že ho houpe na míči a fénuje mu bříško nebo dítě vozí v kočárku a následně jej přenáší do postýlky, nedá se mluvit o běžném projevu lásky. Špatný návyk je i to, když matka dítě uspává při kojení nebo když dítě spí výhradně v posteli rodičů,“ vysvětluje lékařka. Usínání rozhodujeZákladem toho, aby rodiče pochopili, kde se stala chyba, je znalost dětského spánku. „Každý spánek začíná fází usínání. K tomu, aby usínání proběhlo bez potíží, je zapotřebí, aby dítě poznalo, že právě nyní přišla doba, kdy se bude spát. Správné tedy je, aby dítě bylo ukládáno do postýlky v přibližně stejnou dobu. Znamená to tedy vytvořit pravidelný režim. Například koupání, krmení a postýlka. Když rodiče začnou usínání dítěte doprovázet nějakými rituály, například kolébáním a zpíváním nebo tím, že dítě do usnutí drží za ruku při světle lampičky, dojde u dítěte k vytvoření podmíněného reflexu. To znamená, že dítě nebude chtít usínat jinak, než za kolébání doprovázeného zpěvem nebo držením za ruku při světle lampičky,“ vysvětluje neuroložka. Podmíněný reflex je pak samotnou příčinou častého nočního pláče. „Rodiče, kteří u dítěte vypěstují takový návyk, pak zoufale hledají, proč dítě usne klidně večer, a v noci je pak neklidné. Příčinou je právě onen vypěstovaný reflex při usínání. Každý člověk se během noci několikrát lehce probudí ze spánku. Této fázi spánku se říká krátká probuzení a člověk je ani nevnímá a neví o nich. Krátká noční probuzení Tato probuzení přicházejí mezi jednotlivými spánkovými cykly, kterých dospělý člověk mívá až pět z noc. U dítěte se vyskytují ještě častěji. Během tohoto krátkého probuzení mozek rychle zmapuje okolí a vyhodnotí získané signály. Specifikum dětského spánku je to, že se dítě probere o něco více než dospělý člověk. V praxi to v podstatě znamená, že se lehce probudí, mozek vyhodnotí signály a zjistí, že něco není tak, jak by mělo být – tím něčím je ono zpívání a kolébání, světlo, držení za ruku či houpání na míči. Toto narušení podmíněného reflexu dítě probere plně do vědomí a dítě se pak pochopitelně snaží dosáhnout toho, aby nastala situace, při které je zvyklé usínat – tedy začne křičet za účelem toho, aby si vynutilo zpěv, kolébání, světlo a podobně,“ vysvětluje lékařka Iva Příhodová. Pokud si rodiče chybu uvědomí a zjistí, čeho se dítě dožaduje, jsou na nejlepší cestě k tomu, vše napravit. Jde ale o cestu, která je dlouhá a obtížná. „V okamžiku, kdy se přijde na chybu, je třeba začít pracovat na jejím odstranění. Znamená to tedy odbourat naučený rituál. Výsledkem snažení by mělo být uložení dítěte do postýlky, rozloučení se ním na dobrou noc a odchod rodiče od spokojeného neplačícího dítěte. Začátky tohoto snažení bývají těžké, je však možné je postupně nacvičovat. Například postupným vzdalováním se od postýlky, občasným ohlášením se dítěti apod. Když dítě získá jistotu, že se nic neděje, přestane propadat panice a pláči. Pokud má dítě zajištěno pohodlí a nic mu neschází je možné ho nechat i chvíli plakat. Intervaly mezi tím, kdy je dítě matkou utěšeno, je ale třeba postupně prodlužovat. Je však třeba důslednost. Ve velké většině případů je toto způsob, který rodině od nočního vstávání pomůže,“ radí lékařka. Odborníci ve vážných případech doporučují i konzultace s dětským psychologem. Ten by měl objasnit, kde je chyba, proč je dítě neklidné a jak situaci řešit v rámci celé rodiny. Když rodiče začnou usínání dítěte doprovázet nějakými rituály, dojde k vytvoření podmíněného reflexu.  

    30.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • 14 věcí které šťastná matka dělá lépe

    Někdy považujeme život za nádherný, ale jsou i období, kdy nám připadá namáhavý. Jak se rozlišují dobré dny od špatných? Inspirovaly nás matky.1. ŠŤASTNÁ MATKA VÁŽÍ SLOVANapříklad pomoc tchýni, nákupy, vaření, domácí práce, večeře, vyzvednutí dětí ze školy... každodenní vyčerpávající práce. Šťastná matka řekne „prosím", neboť ví, že když je na všechno vždy sama, má plné zuby dětí a kuchyně, cítí se přetížená a špatně naladěné. Kouzelné slovíčko, které se učí děti v první třídě a milý úsměv mohou dělat divy i s tou nejzarputilejší tchýní.2, ŠŤASTNÁ MATKA NEPOTŘEBUJE PĚTIHVĚZDIČKOVÝ HOTELŠťastná matka navrhne rodinnou dovolenou ve všední den nebo na prodloužený víkend. Zabalí miláčky a stan, sežene kánoi nebo pronajme starou chajdu v horách. Pár dnů zapomene na to, že má doma nepořadníky, klidně přihlíží na nepořádek a vůbec ji to nevzrušuje. Důležitější je, že rodina je pohromadě, hraje karty, chodí na procházky a večer se čtou společně knihy u stolu. Celovečerní vyprávění ve špinavých ponožkách má své kouzlo a šťastná matka znovu zjistí, proč má tu svou rodinu tak ráda, i když je potom kupa prádla a třeba ve škole i trojka z matematiky.3. ŠŤASTNÁ MATKA NEZŮSTANE JEN DOMAŠťastná matka jde občas mezi lidi a setká se s kolegy v kanceláři, projedná stav světa s prodavačem novin, poptá se na dvojčata od sousedky. Když lije jako z konve, nezůstanou šťastné matky nikdy doma a nenechají na sebe křičet unuděné děti. Raději jim oblečou pláštěnky a gumáky a dívají se, jak dělají skok do dálky přes kaluže.4. ŠŤASTNÁ MATKA MÁ PŘÍTELKYNIProtože s nikým jiným nemůže tak dobře plkat o protivných puberťácích, odepíračích domácích úkolů a neluxujícím otci. S nikým to lip nejde než s jinou matkou, která má stejně staré děti.5. ŠŤASTNÁ MATKA NEČEKÁ, KDYŽ JSOU DETl JEŠTĚ V POSTELIPolíbí muže svého srdce již při snídani. Když ji drží v náručí, nechá vodu na nudle klidně překypět. Z celého srdce se usmívá, pohladí svého muže a umí dělat komplimenty. To je úspěšné očkování proti každodenním chorobám, jakými jsou rutina, období bez lásky a všednost.6, ŠŤASTNÁ MATKA JE RÁDA O SAMOTĚJen já a já - ve vaně. Bylinková kúra, trochu péče o pleť nikdy neuškodí. Brzo ráno s kávou na zahradě nebo na balkoně. Šťastné matky umí vždy vystoupit z rodinného programu a jsou soběstačné.7. ŠŤASTNÁ MATKA JE MILÁ K SOUSEDŮMKdyž šťastná matka upeče bábovku pro svoji rodinu, tak se ráda rozdělí se svou sousedkou. Pro šťastnou matku není problém přinést nákup pro starou paní Dvořákovou, nebo své kamarádce Evičce nabídne kočárek, který už nepotřebuje. Šťastné matce se to určitě vyplatí. Nikdo jí pak nenadává, když její děti jezdí u domu na kole a když je nemocná, určitě jí někdo pomůže nakoupit.8, ŠŤASTNÁ MATKA MILUJE TO, CO MÁDcera její kamarádky se nemusí vůbec doma učit a navíc hraje fantasticky na housle. Šťastná matka je i přesto zamilovaná do svého nemuzikálního hyperaktívního miláčka. Nezávidí bohaté kamarádce její domeček nebo svému kolegovi mercedes. Těší se, že její dítě je zdravé, že manžel vypadá ve spodkách sexy a pračka funguje.9.ŠŤASNÁ MATKA SE MAZLÍ SE SVÝMI DĚTMI, JAK ČASTO TO JEN JDENikdy neřeknou „nemám čas"!, když jejich malá holčička chce na klín nebo ten starší se chce trochu poprat. Kdo brečí, bude utišen. Večer dostanou děti pusu a ráno povzbuzující poplácání na ramena. Šťastné maminky nevynechají žádné něžnosti, protože ví, že jednoho dne se stanou z těchto dětí samostatní studenti, se kterými už si moc mazleni neužijí.10. ŠŤASHÁ MATKA MÁ OBČAS JEDINÁČKYJediná cesta, jak zabránit hádkám mezi sourozenci, je občas děti rozdělit. S nejmladším do ZOO, návštěva koncertu s puberťákem. Podniknout občas něco jen s jedním „potomkem" učiní matky šťastně, protože i toto si děti nesmírně užívají.11. ŠŤASTNÁ MATKA DĚLÁ VÝJIMKYNa rodinném jídelníčku nejsou hranolky-kečup-kola a kočka Elza má přísný zákaz vlézt do dětské postýlky, Ale po nepříjené návštěvě u zubaře, namáhavé škole a problémech v práci... a když dítě má neodolatelnou chuť na něco nezdravého... pak šťastná matka některá pravidla zdravé výživy poruší. Ona to ale může: přece ta pravidla i stanovila!12. ŠŤASTNÁ MATKA NENÍ DOKONALÁ A PŘÍZNÁ TOVšechny máme velkolepá předsevzetí, chceme být trpělivé, dítěti naslouchat a jeho potřeby brát vážně, ale potom přece jenom někdy „štěkáme". Křičíme, že strhneme kapesné a zakážeme počítač Šťastná matka ví, že takové špatné dny se naskytnou i v těch nejlepších rodinách a netrápí se špatným svědomím, ale je dost férová na to, aby přiznala, že i matky se občas chovají dost hloupě. A naše děti...? Ty si v tomto případě zaslouží omluvu.13. ŠŤASTNÁ MATKA SI NĚCO DOPŘEJETajně jí sladkosti, chodí na břišní tanec o víkendu, nebo si zajde na thajskou masáž. Občas koupí dětem kalhoty v „second nandu", ale pro sebe prádlo z hedvábí. Egoismus v malých porcích udělá matku šťastnou, protože dobře ví, že příští celá výplata půjde opět na její miláčky.14. ŠŤASTNÁ MATKA JE POTŘEBNÁ, KDYŽ JE KRÁSNÁ A ZDRAVÁSnad si každá z nás řekla tolikrát: „Už nemůžu, jsem unavená"... Snad každá z nás snila o „Supermanovi", který nás na chvíli vysvobodí z denních starostí, zajde nakoupit, vyzvedne dítě ze školky a v náručí nás během chvilky odnese na tajemné místo v přírodě, kde si dáme společný piknik. Po probuzení ale šťastná matka ví, že je vděčná životu za každé ráno, probudí své miláčky, pozdraví slunce, jemně se pousměje nad krásným snem a zajde si do lékárny koupit přírodní preparáty Dr. Theisse: Dr. Theiss IMMUN POWER - aby vše zvládala a měla dobrou imunitu. Dr. Theiss BODY POWER - aby měla lepší fyzický výkon a Dr. Theiss MIND POWER aby jí to myslelo 

    31.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Dítě a kniha

    Jak vést děti k lásce k literatuře?Nejlépe od malinka. Je to náročná rodičovská disciplína, ale vyplatí se. Musíte se naučit číst jiným tempem, samozřejmě jinou literaturu, než jste zvyklí, a hlavně: vyhradit si na čtení čas. Nebrat čtení jako povinnost –  to dítě vycítí, ale těšit se společně s ním na příběh, otevřít jej v debatě i mimo knihu. Co se s hrdiny stalo a bude dít dál atd. Obávám se totiž, že co nedostane dítě v tomto ohledu doma, málokdy dožene pak ve škole či v družině. U nás doma se také osvědčilo vybírat si dětské knihy, které baví i dospělé – troufám si říct, že s Pavlem Šrutem snažíme.Lze děti nalákat, pokud číst nechtějí?Nemám konkrétní zkušenost, dcerka je ve věku, kdy jí ještě předčítám, ale už hodně mluvíme o tom, že se naučí číst, právě aby si mohla sama odejít do světa, který ji zajímá. Takže u nás to hrajeme na samostatnost a s tím spojené dobrodružství. A obecně? Jezdím často na besedy, snažím se nepoučovat, spíš zábavnou formou dětem nabízet, co by třeba neměli minout… Nedávno jsem kupříkladu udělala klip pro Svět knihy na podporu čtenářství, viz:Které knihy doporučit?Pokud si rodič neví rady, není od věci sáhnout po zavedených a osvědčených titulech. Nedávno jsme dceři kupříkladu četli Pipi Dlouhou punčochu a měla jsem pocit, že zrovna tahle kniha (mimochodem moje nejoblíbenější kniha z dětství) vůbec nezestárla. Ale ne všechny tituly měly to štěstí, některé už opravdu s dětmi číst nelze.Jakým způsobem děti ve světě literatury orientovat?Není špatné sledovat oceněné knihy, ale i to může být určitým způsobem zavádějící, a tak vždycky doporučuji kvalitní weby, které se věnují světu dětské literatury. Ale je to opravdu těžké, titulů vychází mnoho a i mí přátelé, pohybující se mimo obor, se mě často ptají na nějaké doporučení.Markéta Pilátová, spisovatelka, autorka knih pro dětiKdyž dospělí sami čtou knihy, mají knihy doma, pravidelně knihy kupují nebo chodí do knihovny, je velká pravděpodobnost, že děti to budou dělat také. Když budou doma pozorovat rodiče, jak se dívají na televizi, nebo vysedávají u počítače, číst samy nezačnou. Nalákat děti lze jen vlastním příkladem. Ve světě literatury pro děti se dá orientovat pomocí zájmu, dobrého vkusu a lásky ke knížkám. Doporučit je možné všechno, co nemá obludné, kýčovité ilustrace a přeslazený, ušišlaný obsah. Všechno, co vydávají menší nakladatelství, která nevsází na mainstream, ale na to, co je opravdu zajímavé.Arnošt Goldflam, spisovatel, autor knih pro děti, dramatik a herecJak vést děti k četbě, k lásce k literatuře?Dokud jsou malé, tak jim večer číst. A pak už jen příkladem a trvalou, nevtíravou nabídkou. Je dobré, když jsou knihy v domácnosti, třeba je to naláká…Lze je nějak nalákat, pokud číst nechtějí?Na čas možná ano, ale trvale asi ne. Když si čtení neoblíbí, pak je vše marno.Které knihy doporučit? Když známe vkus dítěte, můžeme doporučovat. Hlavně dát na výběr! A netrvat na vysoké náročnosti, děti mají jiné potřeby a jiný vkus. Neopovrhovat lehčí literaturou, časopisy, komiksy, fantasy atd. Já jsem třeba v dětství miloval „červenou knihovnu“ a rodokapsy a nijak mi to asi neuškodilo!Arnoštu Goldflamovi právě vyšla nová kniha pro děti s názvem Sny na dobrou noc. Povedenými ilustracemi ji doprovodila jeho žena Petra Goldflamová Štětinová.Anotace knihy: Knížka 15 pohádek pro mladší školáky. Že mají děti sny daleko barevnější než dospělí a že se skoro každý podobá spíše pohádce, to jim lze jen závidět. A co víc – děti si své sny pamatují a dokáží je nádherně převyprávět. A právě dětské sny byly velkou inspirací pro oblíbeného autora pohádek o tatínkovi a jeho hrdinských skutcích (Tatínek není k zahození, Tatínek 002).Alžběta Skálová, ilustrátorkaMyslím si, že vychovat k četbě a obecně ke vztahu k pěkným knížkám děti v rodině, kde četba není nijak zakořeněna, je těžké. Stejně jako u všeho ostatního jsou podstatní rodiče a jejich přístup ke knihám. Za hlavní lákadlo považuji třeba hromadné čtení před spaním. Pomoci dítěti zorientovat se nemusí jen rodiče, ale například knihovnice, učitelé. Možná ale chybí i pro samotné knihovníky a učitele přehledný katalog/soupis nové kvalitní literatury, který by jim pomáhal vytřídit to dobré. Existují ale i autorská čtení, besedy s autory a k nim třeba přidružené výtvarné dílny. Mám dojem, že takových aktivit přibývá a že mohou snad děti více zaujmout.Dana Kalinová, ředitelka společnosti a festivalu Svět knihy (Svět knihy je mimo jiné realizátorem kampaně Rosteme s knihou)Problematice vytváření celoživotního vztahu k četbě knih a literatury je věnována celá řada studií, je posláním mnoha projektů a aktivit, začíná být jedním z prioritních úkolů profesních organizací působících v rámci mezinárodního knižního oboru. Domnívám se, že určujícím momentem pro motivaci dětí je rodinný život a tradice. Pokud se dítě od narození setkává doma s knihami, s tím, že rodiče i prarodiče, popřípadě sourozenci zcela samozřejmě čtou, představuje pro ně četba knih přirozenou součást života. Dalším důležitým mezníkem v prohlubujícím se vztahu k četbě je škola a přístup daného pedagoga, ale také vstup do kolektivu, s nímž dítě tráví většinu denního času.Četla jsem od malička dětem doma knížky nahlas i v době, kdy už uměly samy číst. Přesto synovi trvalo trochu déle, než vzal sám aktivně a se zájmem knihu do ruky a začal ji z vlastní vůle číst. Nebyla jsem netrpělivá, nenutila jsem jej. U dcerky jsem často pozorovala, že se čtenářsky věnuje delší dobu jednomu tématu, které vyhledává v knihách. Zde ji často inspirovalo zhlédnutí filmu či vyslechnutí diskuze k nějakému tématu i mezi kamarádkami (např. téma anorexie či drog, dokonce holocaust).Knihy bych dětem doporučovala zcela svobodně tak, aby měly pocit, že si knihu vybírají vlastně samy. Pokud je domácí knihovna zajímavá a kvalitní, lze je zapojit do jejího uspořádání, mluvit s nimi o knihách, které se nám líbily, ale zachovat jim prostor pro vlastní výběr. Velkou roli hraje i jejich členství ve veřejných knihovnách. Existuje celá řada zajímavých soutěží, kde pak děti mohou prokazovat své literární znalosti a svými úspěchy motivují i další spolužáky.Podle mého názoru je proto důležité v rámci literární osvěty spolupracovat s rodiči, školami i s knihovnami.Ivana Kočí, šéfredaktorka redakce dětské a sportovní literatury nakladatelství GradaJak vést děti k četbě, k lásce k literatuře?Myslím, že jedna z nejčastějších a nejefektivnějších cest je osobní příklad a zájem rodičů nebo prarodičů. Od malička je třeba si s dětmi prohlížet knížky, povídat si o nich nebo číst jim básničky a pohádky a postupně jim „podstrkovat“ literaturu vhodnou jejich věku a jejich schopnostem. Určitě je zapotřebí děti do výběru knížek zapojit, nechat jim prostor vybrat si to, co je zajímá a co se jim i vizuálně líbí, občas nás překvapí… Pro poznávání krásné literatury můžeme využít i audionahrávky čtených knih, a to nejen tak časté pohádky pro malé děti, ale i klasické romány pro mládež.Lze děti nějak nalákat, pokud číst nechtějí?I dětem, které nerady samy čtou nebo mají se čtením problémy, můžeme nabízet vhodnou literaturu, a to takovou, která je více postavena na obrázkovém nebo interaktivním provedení a je pro ně záživnější. V nakladatelství Grada jsme například pro tyto děti připravili sérii již více než 30 komiksových zpracování klasických děl dětské světové literatury, jako např. Robinson Crusoe, Ostrov pokladů, Kniha džunglí, 2000 mil pod mořem apod., ve kterých se děti seznámí formou obrázkového románu doplněného jednoduchými texty s kompletním příběhem dané knihy, a věříme, že část dětí příběh zaujme natolik, že sáhnou i po klasickém knižním zpracování.Které knihy doporučit? Záleží na věku, mentálních schopnostech dítěte a jeho zájmech. Máme obrovskou tradici v české dětské literatuře a tam by asi děti měly začít. Ať už to jsou naše klasické pohádky, pověsti, dobrodružné romány. Pokud dětem nedokážou poradit rodiče, určitě jim poradí v knihovnách, které si drží vysokou úroveň a stále doplňují svou nabídku i o současnou tvorbu. A to nejen českou. U školních dětí je častým impulsem pro výběr konkrétního titulu učitel(ka) českého jazyka, který(/á) v návaznosti na probíranou látku v literatuře dětem knihy doporučuje. To je jistě ohromná možnost, jak přitáhnout děti ke knihám a literatuře, samozřejmě pokud je dělána kvalifikovaně a s dostatečným ohledem k věku.Jakým způsobem děti ve světě literatury orientovat? Pokud rádi čtou rodiče, pak svým příkladem a doporučením vhodných knih mohou dětem pomoci oni. Občas je to i o tom, jak dítě přesvědčit, že tuto konkrétní knihu je číst opravdu zbytečné… Jinak je obecná orientace hodně již na učitelích literatury a následném vlastním hledání a rozvíjení toho, co v daném věku dítě zají

    09.březen 2020 - Napsal: Simona Chvátilová

  • Komunikace s miminkem v těhotenství

    Ty pozornější čtenářky už vědí, že ve druhé polovině těhotenství se u nenarozeného děťátka „probouzejí" smysly. Znamená to, že se stále intenzivněji připravuje na vnější svět. Dnes si o nich něco povíme. Dítě totiž může používat nejen hmat, ale i chuť, sluch nebo čich.Smysly. Co už umím!Čím více dítě roste, tím více svoje smysly používá. Skýtají mu totiž jedinečnou příležitost sbírat a zpracovávat informace a podněty přicházející také zvenčí. Už je tak částečně vytvořeno a také vyzkoušeno vše, co bude po příchodu na svět potřebovat.HmatUcítí-li těhotná žena pohyby svého dítěte, automaticky začíná své břicho hladit. Je to ten správný okamžik, protože přibližně v 18. týdnu těhotenství je u dítěte natolik vyvinutý hmat, že už může tento náš dotyk skrze břišní stěnu cítit. Snaží se plavat naší ruce vstříc a tiskne se k břišní stěně tak, aby mohlo přijímat co nejvíce mateřské lásky. Je to dáno tím, že už ve třetím měsíci se v kůži vytvářejí první volná nervová zakončení. S každým přibývajícím týdnem se tvoří takových hmatových tělísek stále větší množství a jsou ještě jemnější (od hlavy přes paže, ruce, až ke špičkám prstů na nohou). Díky tomu naše děťátko cítí, že je obklopeno příjemně teplou plodovou vodou, kterou je nepřetržitě omýváno. Přestože dítě v této plodové vodě žije, nevnímá ji jako mokrou. Hmat ovšem ještě není plně propojen s mozkem. To znamená, že dítě sice ví, že se je „něco" dotýká, ale neví, kde přesně na svém tělíčku tento pocit vnímá.Čich I když nos dítěte odpovídá ve 20. týdnu sotva velikosti čočky, čichová tkáň je už vyzrálá. Asi se budete chtít zeptat: Co je v břiše matky k čichání? Vůně přece vnímáme v plynné podobě, ale dítě je zatím obklopeno tekutinou. Nenechme se však mýlit. Čichová tkáň je schopna filtrovat vonné látky z plodové vody a dále je vede do mozku. Co tedy dítě cítí? Na základě výzkumů se vědci shodují, že zřejmě nasládlou vůni plodové vody a aromatických látek, které se do ní dostávají z matčiny stravy. Čich hraje po narození dítěte rozhodující roli - miminko svoji matku poznává zejména podle „její vůně".Chuť Chuťové pohárky se v maličkém jazýčku děťátka vytvářejí už od šestého týdne těhotenství. Od čtvrtého měsíce pak pije plodovou vodu, čímž přichází na řadu i chuť. Dítě se tak seznamuje s chutí glukózy - sladká, sodíku - lehce slaný, vlastní moči - hořká. V plodové vodě ale převládá nasládlá chuť. Odtud tedy chuť novorozenců hlavně na sladké. Konečně je to důležitý poznatek, protože také mateřské mléko chutná sladce a jakékoli jiné chutě dítěti zatím nesvědčí. Chutě dítěte může do značné míry ovlivnit i strava jeho matky po dobu těhotenství!Zrak Svět, ve kterém se dítě vyvíjí, je růžově červený, jednobarevný a stejný. Ale i tak se očička miminek otevírají a zavírají se už jen při spánku. Oční bulvy se vytvářejí okolo 6. týdne, zrakové tyčinky až od týdne 16. Když je vývoj očí dokončen, oči se otevírají a dítě se obrací za světlem - např. reaguje, když maminka nechává na své bříško svítit slunce.SluchZhruba ve 20. týdnu se vývoj uší pomalu dokončuje. Ušní boltce jsou sice maličké, ale dokonale vytvarované. Uvnitř uší se vytvořily zvukovody a třmínek. Znamená to, že dítě už umí přiřazovat zvuky. Slyší hlavně zvukovou kulisu, složenou z tlukotu matčina srdce, šumu její krve, trávicích zvuků a dýchání. Ale co slyší dítě ještě víc a raději je matčin hlas! Pozná, jestli matka mluví právě s ním, nebo s někým jiným. Leká se hlasitých a neočekávaných zvuků - bouchnutí dveří, hlasitá hudba... Matčin hlas mají děti nejraději, ale rozeznají i hlasy lidí z nejbližšího okolí. Současně se sluchem se v uchu dítěte vyvíjí i ústrojí pro rovnováhu. Miminko se umí v břiše orientovat a rozeznává, kterým směrem jdou jeho pohyby. Díky tomuto ústrojí přijímá mozek velké množství informací. Tím jsou podporovány také duševní schopnosti. Naše děťátko má i vnitřní rovnováhu, která je chrání před přetížením zvenčí.Mozek - centrála smyslůMozek se vyvíjí od samého počátku těhotenství. Smyslové podněty jsou vnímány a přijímány různými částmi nervového systému a všechny doputují do mozku. Rozvoj jednotlivých smyslů je u očekávaného dítěte komplexní záležitostí. Každý jednotlivý krok jeho vývoje zasahuje do dalšího a jeden bez druhého by nebyl možný. Než naše dítě přivedeme na svět, vytvoří se tímto způsobem biliony nervových spojů v mozku - základy rozumu.

    02.květen 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Manželství
  • Neurovědy pravé lásky - a co říkají lásky!

    Každý má představy o lásce; pro lidi, je to celoživotní předpojatost. Milostný vztah je jedinečný v tom, že napříč kulturami, nic se řídí jinak normální lidské bytosti dělat bláznivé věci, než je hledání lásky vazby v páru vztahu.Co je to pravá láska, však?To má mnoho atributů. Jedna zkušenost lásky je jako Mark Twain popisuje, „neodolatelnou touhu být neodolatelně žádoucí.“ Nové poznatky v neurologii bude souhlasit s tvrzením pana Twaina. Romantická přitažlivost Zdá se, že uvolnění stejné úrovně, ne-li vyšší, dopaminu a oxytocinu do krevního oběhu jako léčiva.Pravá láska, ale je všeobjímající. To odráží atributy lidské povahy v celé své kráse.„Láska je jediný rozumný a uspokojivé odpověď na problém lidské existence,“ říká psychologický teoretik Erich Fromm. Je to něco, co „se táhne srdce a dělá vám velký uvnitř,“ říká básník a autor Margaret Walker.Ještě dalekosáhlejší názor říká, že,„Láska nemá povědomí zásluh nebo DeMerit, ale již bez měřítka... Láska miluje, to je jeho povaha“ ~ HOWARD THURMANAtributy skutečné lásky, jsou ty, které odrážejí naši lidskou přirozenost. Jsme vztah bytosti, drátových s vrozenými různic pro empatické spojení.Dávání, založená na znalosti sebe a ostatní?Vrcholoví sportovci vědí, že je to pravda, v ‚žádná bolest, žádný zisk‘ klišé. Podobně partneři u zdravých, silných vztahů rozpoznat láska je denní disciplína, plný cvičení, které udržují své srdce a mysl pružná a silná.Studie ukazují, Romantická láska může trvat celý život a vést k šťastnější, zdravější vztahy. Udržet vášnivou lásku naživu po celý život je víc než je to možné; to také vede k šťastnější, zdravější partnery. Skutečný romantická láska mezi partnery není totéž jako první intenzivní fáze ‚zamilovanost‘ podle výzkumníka Dr. Biance Acevedo na University of California.Dr Acevedo poukazuje na to, že „Romantická láska má intenzitu, zapojení a sexuální chemii, že [‚zamilovanost‘fáze] má po odečtení obsedantně složku.“ Vzhledem k tomu, obsesivně love způsobuje hroty úzkosti a pocity nejistoty a nejistoty, co usnadňuje zdravé dlouhodobé vášnivá přátelství je „pocit, že partner je" tam pro tebe,“uvádí Dr. Acevedo.Pravá láska živí empatické spojení do sebe a jiné, která umožňuje oba partneři v páru vztahu k růstu soucitné pochopení osobního hodnoty každý partner přináší do jejich života.Pocit vlastní hodnoty nemůže být dán jiný, nicméně. Jedná se o vnitřní vlastnost, která je podporována v rámci sebe sama, dovednost, která je třeba se naučit, častěji tvrdě, pokud vůbec, v dalším průběhu vztahu.Tato kvalita je základním předpokladem, aby se stal zralý dárce ve vašem vztahu. Jak jinak může partner dát jeden druhému to, co každý nejvíce touží - bezpečná sdílené připojení s druhým, v němž jsou také vidět a ceněny pro jedinečné osoby jsou. Tato myšlenka se vztahuje následující:„Úspěch manželství nepřichází v nalezení‚správné‘osobu, ale pokud jde o schopnost obou partnerů, aby se přizpůsobily skutečné osoby, které nevyhnutelně realizovat se vzali.“ ~ JOHN FISHERV konečném důsledku lidské bytosti jít do jejich vztahů se získá více než získat lásku. Jsme jsou zapojeny s „nutkání“, aby se děje, a významně přispívají, a to platí i pro partnery ve vztahu k sobě navzájem. V ideálním případě by partneři soutěžit obohatit si navzájem životy takovým způsobem, že vyživují svůj vztah. Nebo, jak Diane Sawyer poznamenává: „Dobré manželství je (ve skutečnosti) soutěži štědrosti.“Nevěra a idealizoval představy o lásce?Až příliš často, partneři jít hledat lásku, klamáni zromantizovaného pojmu najít spřízněnou duši, aby měli velký manželství. Mnoho ztrácet čas hledat ideálního milence, namísto použití své síly k vytvoření milostný vztah Aspire.Když partneři jsou nešťastní, že tento pojem může klamat je začít hledat jinde. V takových chvílích, potřebují budíček. Po pravdě řečeno, „špatné manželství nezpůsobí nevěru, nepřesnost způsobuje špatné manželství,“ říká psychiatr, autor a rodinný terapeut Frank Pittman.Nevěra není schůdné řešení. Je to výzva k chaosu a utrpení, s trvalé následky, a to nejen pro partnera, který byl zrazen, ale i zrady partnera.Dr. Pittman dále dodává:„Nevěra vyplývá z přesvědčení, že ženy [mužů] mají moc, aby se cítíte jako člověk, [a] ženy, pokud jste jen najít ženu [muže], který si myslí, že jste perfektní, pokud si jen najít ženu [ muž], že jste zraněný, nebo ještě zklamaný [nebo že potřeby a váží dávání].“ ~ FRANK PITTMANBezpochyby je tu moudrost čeká na správnou osobu, a chemie faktory v přivést partnery dohromady, a to i důkaz, že jsme podvědomě vybrat partnera, který má kladné a záporné vlastnosti podobné našim rodičům, naší ‚Imago‘ zápas, jako Dr. Harville Hendrix poznamenává ve svých knihách Získání Love You Wanna (pro páry), a Udržování Love You Najít (pro jednotlivce) - a tak můžeme společně pracovat na vyřešení předčasného rány.S odvoláním na partnerovi jako soulmate není problém; posedlá nebo opakovaně ptát, zda jsme si vzal špatnou osobu, v mnoha případech (ne všichni), krade pryč energii, která by byla lépe využita při kopání hluboko, dostat do práce, přístup těchto zdrojů uvnitř, se pomalu začíná léčit, jak pro jednotlivce, tak pár. To může také nechat partnery náchylné k sexu nebo lásky závislost.Zig Ziglar říká, že je nejlepší v následující citaci:„Nemám žádný způsob, jak zjistit, zda jste či nejste si vzal špatnou osobu, ale vím, že mnozí lidé mají spoustu špatných představ o manželství a co to znamená, aby se, že manželství šťastný a úspěšný. Budu první, kdo přiznává, že je možné, že jste si vzít špatnou osobu. Nicméně, pokud se chováte špatnou osobu jako správnou osobu, můžete také skončit, že si vzal tu správnou osobu po tom všem. Na druhou stranu, pokud si vzít si tu správnou osobu, a léčit tuto osobu v pořádku, určitě bude mít skončil brát si špatnou osobu. Také vím, že to je mnohem důležitější, že je tou pravou osobou, než je vzít si tu správnou osobu. Stručně řečeno, ať už jste si vzal právo nebo špatnou osobu je v první řadě záleží na vás.“~ Zig ZiglarPokračovat ve výzkumu a soulmate, jako reakci na nevyhnutelné výzvy při tvorbě zdravého emocionální intimity ve vztahu, je riskantní v nejlepším případě. Pravá láska vytváří spřízněné duše; Je to proces, a ne cíl.Empatie a kvalitní vztah během konfliktu?Není to láska, která udržuje svůj pár vztah, nicméně. Je to kvalita vztahu, který udržuje svou lásku.Usilovat o empatické spojení ve vztahu k druhému, je snažit se rozumět každému slovu druhá neříká. Není snadné feat.Konflikt doslova hází energie v těle a mysli z rovnováhy tím, že aktivuje odezvu přežití našeho těla, nebo sympatický nervový systém.A to je místo, kde gumové splňuje silnici. Jak se dá udržet kvalitu vztah, s ohledem na skutečnost, že jako jedna z nejoblíbenějších a obdivovaných básníků poznamenali:„Manželství je jeden dlouhý rozhovor, kostkovaný spory.“ ~ ROBERT LOUIS STEVENSONSpory s blízkými představují obrovské výzvy, a ano, dokonce i pro ty, kteří se zdát, aby se hádat o zvyk. Lidé jsou zapojeny s vrozenými nutkání na hmotu a smysluplně připojit, tedy, ‚rozdíly‘ mezi milenci spouštět základní obavy, jako je odmítnutí, nedostatečnosti nebo opuštění.Jedním z nejdůležitějších způsobů, jak vyjádřit lásku, je naslouchat, se srdcem k srdci toho druhého, což se soucitným pochopením. Je to, co je empatická spojení je. A empatie není řešením. Vy a váš partner jsou zapojeny s obvodem do empathically připojit. Jako počítač, aby si toto zařízení a jeho výhody, budete potřebovat instrukce a pravidelný trénink.Regulující hněvu a strachu, transformovat je do kladných aktiv?To nás děsí cítit odpojen od těch, které milujeme; Zatím nám to také děsí, když druhý nevidí, a hodnotu, kdo jsme a jedinečné příspěvky toužíme přivést k životu a klíčových vztahů. Ty se zdají být naše největší obavy, a to jak intimita obavy z: blízkost a odloučení. Zneklidňující emoce, pokud nejsou regulovány, uvolňují vysoké hladiny stresových hormonů v těle.Stejně jako ostatní části nervového systému, sympatický nervový systém pracuje prostřednictvím řady propojených neuronů. Naštěstí to funguje v komplementárním způsobem, jako tým a ne opozice, s parasympatické nervové soustavy.Vzhledem k tomu, sympatický je okamžitá reakce, která vás připraví mít mimořádnou sílu k boji nebo utéct a parasympatické nervové soustavy, v kontrastu, je postupná odezva, která obnovuje relativní rovnováhu energií vašeho těla a mysli. Můžeme se naučit pravidelně hněvu a strachu, způsoby, které jsme uklidnit svou mysl a tělo.Dar poslechu sebe za pochopení, když platil obratně, je jedním z nejsilnějších regulátory strachu. Jako jeden existenciální filosof to popisuje takto:„První povinností lásky je poslouchat.“ ~ PAUL TILLICHJe to ve chvílích, kdy váš pocit bezpečí cítí ohrožen, že vy a váš partner nejvíce potřebují odezvu zajišťující od sebe, ten, který uvolňuje oxytocin, bezpečnosti a lásky hormon, do vašeho krevního oběhu.Pečování reakce partnera, když druhý je spuštěno, může pracovat hojení divy. Je to jeden z nejlepších schopností, podle manželství výzkumník Dr. John Gottman, který předpovídá, zda pár vztah vydrží bouře.Nastavení záměr vytvořit pozitivní výsledky ve vytápěných chvílích je klíčem. Podle jeho slov,„Vztah je smlouva o vzájemné nurturance. Vztahy musí být bohatý klima pozitivity. Pro vztahy se být silný, ideální klima je jedním hemží pozitivní interakci.“~ JOHN GOTTMAN, květen 2009Tak často zapomínáme, že jako lidské bytosti, jsme řídí stejnými zákony, kterými se řídí celý vesmír. Jsme najednou vědců a zaměření vědecké studie.Naše mozky jsou zapojeny nejen pro vztahy, které jsou zapojeny pro zdravé ty, které jsou všechno o rovnováze. Vysoká hladina strachu nebo hněvu způsobit uvolnění vysokých hladin kortizolu, které mohou způsobit nerovnováhu a psychické nebo emocionální rozrušení, jakož i psychosomatické onemocnění.Milostné vztahy, například špičkových škol života?Milostný vztah je jedinečný v tom, že přináší problémy, jako žádný jiný. Tím pádem je to proto, že je to potenciálně prvotřídní škola, vztah, který nás napadá více než kterýkoli jiný, protáhnout způsobem, který nám umožní odvážně milovat celým svým srdcem.Rodič-dítě vztahy mohou být srdcervoucí a náročné v porovnání, nicméně, je to mnohem snazší milovat děti. Je to jednodušší, snad milovat své děti tak, že dětem, na rozdíl dává našim partnerům, je více uspokojující, protože děti mají tendenci být více vnímaví. (Rodiče také mají tendenci upřednostňovat děti, které jsou více vnímaví k jejich dávání.)Je to podstatně jednodušší mít skvělý vztah s našimi dětmi, než je tomu u našeho partnera. Tak, děti nejsou naše ‚nejlepší‘ učitelé ve škole života.Proč to musí být náročné?Vrozené problémy páru vztahu jsou přesně to, co potřebujeme vymanit, uvolnění a přístřešek pouta a rány raného dětství. Ve slovech Josepha Barth,„Manželství je naše poslední, nejlepší šanci vyrůst.“ ~ JOSEPH BARTHGenuine dávání není ani tak o to, co ‚je třeba‘ dát, a to zejména, dávat‘to znamená, že ve skutečnosti, protože partneři často objevovat na základě apriorní představy o tom, co to znamená být hodnoty a miloval, nervové struktury potiskem v buněčné paměti - nebo časné přežití-love mapy.Je to proces zrání, který přináší partnerům uvědomit, že skutečné dávání je založen na poznání, co vyživuje druhý z pohledu toho druhého! Dítě nám nemůže zpochybnit stejně jako životního partnera. To proto, že je to příliš snadné propustit nebo odladit děti, a říct si, že jako rodiče, víme lépe.Děláme v mnoha ohledech, samozřejmě. Jde o to, že jsme měli naše jedinečné vnitřní smysl pro sebe a moudrost od doby, kdy jsme byli děti. Nebylo by to bylo skvělé, kdyby naši rodiče věděli, jak se více naslouchat, a přednášet méně?Milovat, jako duchovní cestu k self-realizovat?V průlomovém, nejprodávanější nátěr na lásku a osobního růstu, The Road Méně cestoval, psychiatr a autor Scott Peck nám dává následující definici lásky jako:„Vůle rozšířit sebe sama za účelem rozvíjení své vlastní nebo někoho jiného duchovní růst.“ ~ SCOTT PECKCo duchovní růst má co do činění s neuroscience mozku a vztahy?Je pozoruhodné, že Dr. Peckovu použití slova ‚duchovní‘ se netýká náboženství samo o sobě, a spíše klinických pozorování lidského chování, jak přirozeně motivované citovými (duchovní) různic pro smysluplné připojení, transcendence a lásky, je vytváření pojmů, které je úzce spojena s konceptem Dr. Abraham Maslow ze ‚seberealizace‘.Co bylo kdysi teorie, když Drs. Peck a Maslow publikoval svá díla, se nyní opírají o desetiletí neuroscience. Studie ukazují, že lidský mozek je zapojen pro vztahy s obvody pro péči, soucit a empatické spojení, mimo jiné úžasné kapacit, jako je představivost, možnost myšlení a vnitřní připojení k podivuhodné zdrojem tvůrčího génia, který se vzpírá logické vysvětlení.V kontroverzní knize publikovaného výzkumu na vědě spirituality, jak Bůh změní váš mozek Neurolog Andrew Newberg a terapeut Mark Waldman, který se používá mozek skeny ke studiu duchovní praxe, jako jsou modlitby a meditace, a dospěl k závěru, že zatímco soucit bázi vnímání Boha a duchovních záležitostech ovlivňovat kvalitativně blahodárné a hojivé změny struktury v mozku, represivní, drsných nebo úsudku vjemy způsobují skutečnou škodu. Tyto nálezy byly přesvědčivé napříč různými náboženstvími, a to i bez účasti v každém náboženství, tedy údajných ateistů.No před nejnovějších poznatků v oblasti neurověd, Albert Einstein intuitivně udělal podobnému závěru,„Nejdůležitější rozhodnutí děláme, je, zda věříme, že žijeme v přátelském nebo nepřátelském vesmíru.“ ~ ALBERT EINSTEINCo je ještě úžasnější je, že skutky lásky, ať už vzhledem k tomu, nebo obdržel, vyživují každou buňku v těle s zdravé hormonů. Proč brát prášky? Take radu lásky lékaři sám, Dr. Buscaglia, místo toho,„Příliš často podceňují sílu dotek, úsměv, vlídné slovo, naslouchající ucho, poctivý kompliment, nebo nejmenší zákona o péči, z nichž všechny mají potenciál proměnit život kolem.“ ~ LEO BUSCAGLIATím pádem, emoční stavy, jako je soucit, výtvarný projev, empatické spojení, a tak dále, jsou více než jen emoce. Mnohem více. Jsou hardwired motivační disky, sdílené univerzální touhy, je hodnotový systém druhů vnitřní.Čtyřiadvacet hodin denně, a to doslova, tato emocionální nebo duchovní ovladače formovat lidské chování, podvědomě zevnitř, snažit se dělat víc, než jen přežít, dát, s cílem přispět k uspět v životě a vztazích souvislostech.Nejjasnější důkaz, možná o síle těchto emocionálních řidičů je stále úspěšné uplatnění vědy o lidské motivace a chování (Maslow, a jiní protože), například prostřednictvím marketingových a politických kampaní, navrženy tak, aby mocně využít spotřebitelské výdaje nebo veřejné mínění sloužit peněžní zisk nebo politické zájmy.V nadpisu Flow Kniha: Psychologie optimální zážitek, Mihaly Csikszentmihalyi diskutuje o jeho výzkumu. Také známý jako ‚v zóně‘ sportovci, průtok je stav vědomí, v němž mysl a tělo jsou absorbovány v činnosti bez pojetí času. Csikszentmihalyi tvrdí lidé nejsou spokojeni, protože dosud zcela zřejmé, že ‚vesmír‘ nebyl vytvořen tak, aby byly šťastné, že naopak, že vesmír má v úmyslu je zmařit v jedinečným způsobem za účelem pomoci jim růst.Zajímavé je, že zjistil, že když jsou lidé požádáni o nejlepší okamžiky ve svém životě, ale v drtivé většině hlásí, že:„Nejlepší momenty v našem životě nejsou pasivní, receptivní, relaxační časy... Ty nejlepší momenty obvykle dochází, když tělo a mysl člověka se protáhne na hranici svých možností v dobrovolné snaze dosáhnout něčeho složitého a užitečného. Optimální zkušenost je tedy něco, uděláme stalo.“ ~ MIHALY CSIKSZENTMIHALYILidská zkušenost snaží najít smysl a jedno ve vztahu k životu a blízkými, je skutečně duchovní hledání. Jako lidské bytosti, partneři v několika vztazích jsou zapojeny do těchto základních připojení, bez ohledu na to, že stejně jako většina vědců, nemusí označovat je jako duchovní.V jistém smyslu je láska seeking duchovní spojení uvnitř sebe, a mezi sebe i druhé. Je to celoživotní proces směrem ke zralé lásky a moudrosti. Cokie Roberts to takhle:„Pamatujte si, že udržet příjemný, dlouhodobý manželství trvá úsilí, záměrnost a záměr se učit jeden o druhém. Jinými slovy, manželství je pro dospělé.“ ~ COKIE ROBERTSBez ohledu na to, že většina vědců se lze vyhnout slovo ‚duchovní‘ a že naše Učebnice vysvětlit lidské chování úzce z hlediska přežití druhu, důkazy říká jinak. Je zřejmé, že lidský mozek je pevně propojeny tíhnou k - a naplnit celoživotní osobní úkol smysluplně spojit, překonat pouhý senzorickou existenci - nebo jednoduše zajištění naší pokračující přežití jako lidské bytosti.Slova jsou omezeny v popisovat duchovní záležitosti, což váhání vědy srozumitelné částečně. Podle Einsteina„Bylo by možné popsat vše vědecky, ale to by nemělo smysl,., Že by bylo bez významu, jako byste popsal Beethovenovy symfonie jako variaci tlaku vlny“ ~ ALBERT EINSTEINV této době v naší evoluce, nicméně se zdá, náš druh je ohrožena silami, které používají slova, pro účely měnové nebo politický zisk, conceptualize lidmi a mužské a ženské vztahy, v mechanických, ponižujících nebo sporného podmínek.Jasně uvedeno, spiritualita je jednoduše celoživotní pátrání po nezáleží, to znamená, že pro smysluplnou připojení k životu. Drsné zacházení, násilí, válečné hry, nebo taktiky strachu, ponížení, stud nebo nenávisti, a podobně, poškodilo zásadní vnitřní spoje, poškození neuronových sítí v mozku a těla.Emoce dávají životu smysl. Žít smysluplně je vždy asi naruby emocionální spojení. Zdravý vztah není buď, anebo tvrzení; to je pokračující čin vyvažovat oba, a procesy. To vyžaduje hodně odvahy a odhodlání realizovat tento celý Přijměte způsob naučit se milovat sebe a jiné, jako nevyhnutelné pocity zranitelnosti mají na území intimních vztahů.Pravá láska dává takovým způsobem, který umožňuje ostatním vědět, že jste je vidět jako jedinečné jednotlivce jsou, a vyjadřuje svou lásku a přijetí s pečující akce a promyšlené odpovědi. Dokonce i moudrý prezident vykonává sílu svých možností, nějakou dobu trvat, aby uznaly hodnotu svého partnera jako jedinečné bytosti:To, co jsem si uvědomil, jak jsem starší, je, že Michelle je méně znepokojeni mi dává jí květiny, než ona je, že „mě dělat věci, které jsou pro mě těžké - vybojovat čas. Že jí je důkazem, důkaz, že jsem přemýšlel o ní. Oceňuje květiny, ale ke svému románku, je, že jsem vlastně dávat pozor na věci, které se stará o, a čas je vždy důležitým faktorem.“~ BARACK OBAMA, Ebony, 200Skutečná láska k sobě a jiným, mezi životními partnery, má dalekosáhlé důsledky na rodinu a potenciálně náš svět. Výsledky ukazují, že kvalita pár vztah má uklidňující účinek na jeho partnerů.„Když je láska v manželství, tam je harmonie v domě, když tam je harmonie v domácnosti, je spokojenost v komunitě, když je spokojenost v komunitě, je prosperita v národě, v případě, že je prosperita v zemi, tam je mír ve světě.“ ~ Čínské příslovíCo je to pravá láska, na závěr? Podle slov Davida a Vera Mace, „vývoj opravdu dobré manželství není přirozený proces.

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Žárlivost – zabiják vztahů?

    Žárlivost zabíjí láskuUž po staletí se tvrdí, že kdo nežárlí, ten nemiluje. Ale je tomu skutečně tak? Mírná žárlivost může upadající vztah okořenit, ale nic se nemá přehánět. Chcete, aby váš partner věděl, že ho milujete? Dokažte mu to slovy, dotyky, důvěrou a ne svojí žárlivostí.Jak se žárlivosti zbavitVětšina z vás dává vinu svému partnerovi. Ale pozor! To, že žárlíte, nedůvěřujete a trápíte se, nemusí být vždy vina vašeho partnera. Je možné, že za to může vaše nízká sebedůvěra. Vždyť pokud není jasný důkaz nevěry, tak proč žárlit? Tím, že dokážete věřit samy sobě, dokážete věřit i ostatním.Největším důkazem lásky k partnerovi je, že ho necháte svobodně žít. Musíte si uvědomit, že ho nemůžete nikdy vlastnit. Je moc hezké dělat věci společně, ale ještě hezčí je umět dělat věci i každý sám. Ve správně fungujícím vztahu je důležité, aby každý z partnerů měl čas na svoje zájmy a přátele.Když se budete snažit k sobě partnera připoutat, docílíte přesného opaku. Každá žena by se měla naučit důvěře, toleranci a porozumění. To je totiž základ pro spokojený vztah. 

    27.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Maminčin mazánek

    Podlehnete-li kouzlu jeho venkovní tváře a slova "já a maminka" nebudete považovat za dostatečné varování, vstoupíte místo do manželství do jámy lvové. Zpočátku ve fázi zamilovanosti budete dělat, co mu na očích vidíte, a když vám konečně spadnou růžové brýle slepé lásky, zjistíte, že jste se ocitla v pasti povinností a starostí, z níž nelze uniknout. Místo dvou vlastních dětí máte doma tři. Všechno visí na vašich bedrech. Zatímco vy nevíte, kam dřív skočit, on chodí kolem vás a říká vám, co všechno děláte špatně, protože jeho maminka to dělala jinak a samozřejmě lépe. Co řekne ona, je svaté, i kdyby tvrdila, že se slunce točí kolem země, co řeknete vy, je špatné. Zkrátka tchýně se stává neustálým přízrakem vašeho manželství strašící vás ve dne v noci, i přesto, že žijete odděleně. Maminčin mazánek si vás totiž nevybral náhodně. Má specielní radar na vyhledávání spolehlivých a zodpovědných pečovatelek, a tudíž si vybírá partnerky zaručující pohodlný přechod z mateřské náruče do láskyplné, pečovatelské náruče manželky. A jestliže se partnerka zcela nepodobá mladší kopii jeho matky, snaží se ji opravovat podle jejího vzoru.Chcete-li v manželství s máminým jájínkem přežít, musíte s ním zacházet jako s dalším dítětem a nejlépe jako s jedináčkem. Kontrolovat ho jestli si nezapomněl klíče, kapesník, věci potřebné do zaměstnání atd. Připomínat mu jeho povinnosti, co musí po práci dojít vyřídit apod. Pokud například zjistí před dovolenou, že má propadlý pas, můžete za to vy, protože jste ho měla včas zkontrolovat. Hlavně mu musíte zajistit stoprocentní domácí servis. Jídlo podávat až na stůl a nezapomínat na příbor. Chystat mu čisté oblečení na druhý den do práce na obvyklé místo. Vědět, kde co má a v případě potřeby mu to podat, nebo ho tom informovat. V době vaší nepřítomnosti musíte řídit domácnost po telefonu. Navigovat ho, kde v lednici najde jídlo, jak a v čem si ho má ohřát. Někdy raději pověřte drobnými úkoly děti, poněvadž dospělý mazánek ze sebe dělá blbce, aby nemusel nic dělat a vy jste si to nakonec všechno udělala sama. Když vám maminčin mazánek žaluje na své vlastní děti, co zase měly udělat a neudělaly, nebo co kde nechaly rozházené, musíte tyto problémy řešit jako sourozenecké šarvátky. Věta, vždyť jsi jejich otec, vyřiď si to s nimi sám, v něm vyvolá pocit ublížení a ihned spustí lamentaci jako mučedník před smrtí. V lepším případě jde volat mamince, jak mu doma ubližují.Zdá se vám výše uvedený návod, jak přežít manželství s máminým jájínkem jako ironie? Myslíte si, že dnešních mladých mužů se syndrom mazánka netýká? V tom případě naivně podceňujete lásku a péči jejich matek. Než učiníte osudový krok před oltář, navštivte se svým drahým svou potencionální tchýni. Pokud po vašem příchodu matinka vystartuje a začne obskakovat svého synáčka, který usedne ke stolu a nevezme si sám ani lžíci, utíkejte. I když se vám tento rituál zdá normální a roztomilý, protože máte v sobě pečovatelské sklony jako jeho matka (jinak by si vás nevybral), v manželství se z něj časem stane neúnosné a stresující břemeno. Tento manželsko-mateřský maratón vydrží jen otrlá žena se silnými mateřskými pudy a ocelovými nervy, anebo žena, která nemůže mít děti a soužitím s jájínkem zabije dvě mouchy jednou ranou. Má dva v jednom.Manželka maminčina jajínka má dvě možnosti. Buď mu dělat celý život maminku, anebo nasadit tvrdý kurs převýchovy. Neobskakovat, nerozmazlovat, být hluchá k jeho výčitkám, poněvadž výčitky používá jako prostředek k citovému vydírání. S chválou a litováním zacházet jako se vzácným kořením. Zkrátka nemazlit se s ním, jenom v ložnici. A nepovolit. Oni totiž maminčini mazánci, když přejdou z mateřské náruče do náruče manželské, vynechají ve svém vývoji mezičlánek dospívání. Často se však tento mezičlánek nepodaří manželce vyplnit, a pak je lepší vrátit mazánka zpět do mateřské náruče.

    31.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Láska ve vztazích a v manželství

    Lásku nedokážeme ovládnoutLáska je velmi silná pozitivní emoce, kterou k někomu či něčemu cítíme. Lásku můžeme skutečně zažívat i u věcí, my se ale nyní budeme věnovat lásce ve vztahu a v manželství. Lásku nedokáže nikdo z nás plně pochopit a nedokážeme ji ani vědomě ovládnout. Stejně jako všechny ostatní emoce je i láska zcela spontánní záležitostí, která se vymyká naší kontrole.Potřeba láskyPotřebu lásky a potřebu být ve vztahu či v manželství cítí každý člověk. Americký psycholog Maslow se ve svých výzkumech zabýval lidskými potřebami. Postupně vybral a sepsal všechny potřeby, které člověk má. Hned za fyziologickými potřebami a za potřebou bezpečí se nachází potřeba lásky. Důležitost tohoto citu si můžeme uvědomit například i díky umění. Láska, vztahy a manželství jsou pro nás tak podstatnou součástí života, že tvoří náměty téměř všech knih, filmů, seriálů, divadelních her či písní. Vztah a manželství musíte postavit na pevných základechLáska stojí na počátku každého vztahu. Bez ní není možné, aby vztah vznikl. Často se ale stává, že se láska během několika let vztahu ztrácí. To samé se děje po letech či dokonce desítkách let společného soužití v manželství. Je jasné, že zamilovanost nemůže vydržet věčně. Co ale může přetrvat, je úcta, podpora, náklonnost a respekt ve vztahu či v manželství. A všechny tyto hodnoty by v upřímné lásce neměly chybět. Jakmile manželé tyto hodnoty mají, cítí k sobě i po dlouhých letech manželství lásku a jejich vztah je díky nim pevný. Při hledání svého budoucího partnera či partnerky tedy myslete i na tyto hodnoty lásky. Nedívejte se jen na vnější vzhled či objem bankovního konta. Láska ve vztahu a v manželství by se neměla zakládat na materiálních hodnotách, ale spíše na těch vnitřních a duchovních.

    21.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Poloha při spánku prozradí vše o vašem vztahu

     Společný spánek vypovídá především o hloubce vztahu. Spánek je totiž nejdéle strávený čas s partnerem.Tváří v tvářUsínáte se svým partnerem v objetí tváří v tvář? Pak jste opravdoví milenci. Vaše láska je opravdová a potřebujete si ji projevovat i ve spánku. Poloha tváří v tvář je vyjádřením nejen lásky, ale i náklonnosti.Zády k soběUsínáte-li v poloze zadek k zadku je to důkaz toho, že si vážíte vzájemné nezávislosti. Často tak spávají páry, které jsou spolu už delší dobu a touto polohou naznačují, že touží po svém vlastním prostoru.LžičkyUsínáte k partnerovi zády a ten kopíruje Vaši polohu a objímá Vás? Tato poloha je typická pro zamilované páry, kteří touží po vzájemné blízkosti. V této poloze mají ženy pocit bezpečí a ochrany, proto je u nich také velmi oblíbená.Každý na své poloviněPartneři, kteří usínají každý na své straně postele bez jakéhokoliv dotyku, touží po svobodě. Projevem lásky je pro vás to, že spolu spíte v jedné posteli. V této poloze usínají i páry rozhádané.Na partnerově hrudiHlava ženy položená na hrudi muže, který ji láskyplně objímá a hladí po vlasech. Je vám tato poloha povědomá, usínáte takto se svým drahým? Tato poloha naznačuje, že toužíte po vyrovnaném vztahu, harmonii a pocitu bezpečí.  

    07.březen 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Tvoření a tipy
  • Příběhy vůní

    Vůně by nám mohly vyprávět, jsou zde od počátků světa.  Naši předkové dozajista neznali takové množství vůní, které známe my dnes. Největšího rozkvětu vůně dosáhly během objevování nových kontinentů, dovážení vzácných dřevin z Indie, vůně čokolády od Aztéků....., tím také se začíná vonné řemeslo šířit po celém světě.  Poslední dvě století zaznamenal vonný průmysl obrovský rozvoj, díky chemii a to v izolování nových vonných látek.A jakto, že by nám vůně mohly vyprávět? ;)Kadidlovník proslul tím, že byl jedním z darů, které přinesli mudrcové malému Ježíši při jeho narození. Jeho název pochází ze staré francouzštiny a znamená "pravé kadidlo". V historii se po několik tisíciletí zapalovala kadidlovníková pryskyřice v chrámech, kostelech a na posvátných místech. Dodnes se s touhle vůní můžete setkat v kostelech při různých obřadech, také při meditacích, józe.Heřmánek římský v západním léčitelství se používá přes dva tisíce let.Levandule od té doby co ji přivezli Římané do Velké Británie, je levandule oblíbenou zahradní rostlinou. Sáčky naplněné levandulí k provonění prádla jsou stále využívány.Pačule ve viktoriánských a edwardiánských dobách bylo moderní nosit indické šály provoněné pačulí, olej se používal jako odpuzovač hmyzu a měl chránit oblečení. Má po staletí pověst afrodiziaka, Indové by mohli vyprávět.Papyrus, zelené zlato delty, královská rostlina, symbol radosti, kouzelné žezlo bohyň - byl nedílnou součástí každodenního života. Egypťané z téhle rostliny zhotovovali sandály, pletli suknice a koše. Kořen papyru sloužil jako palivo a jeho dřeň se využívala k výrobě zápalné části pochodní. Hrál také důležitou roli při výrobě lodí. Avšak nejhodnotnější byl papyrus v podobě bílého odolného papiru, na nějž se zapisovaly hieroglyfy. Z papyru vyráběli vonný olej, který používali při svých obřadech.Neroli má nádhernou květinovou vůni. Kvůli velkému počtu květů, které jsou potřeba k výrobě malého množství oleje je také drahý. Citrusové květy se podle tradice přidávaly do svatebních kytic, protože jejich lehká, uklidňující vůně prý mírnila nevěstinu nervozitu. Svůj účinek se používá i v dnešní době, je mimojiné výborný proti stresu, dobrý při panice a šoku.Cypřiš, jeho nádherná zelená silná vůně byla ve starém Řecku branami do podsvětí. Díky své posilující a osvěžující vůni se na Dálném východě dlouho používal jako kadidlo. Nicholas Culpeper, jeden z otců západní rostlinné medicíny, používal cypřiš při zadržování tekutin v těle. Ostrá svěží esence se přidává do mnoha parfémů.Rozmarýn V Shakespearově Hamletovi se o něm Ofélie zmiňuje jako o vzpomínkové rostlině, jeho silná, pronikavá vůně velmi povzbuzuje mysl. Ve starověkém Řecku se větvičky rozmarýnu zapalovaly jako kadidlo, protože jeho kouř vydává silnou vůni. V dnešní době se větvičky rozmarýnu pokládají na opékané maso, aby mu dodaly aroma.Fialka Ve starověkém Řecku se používala nejčasteji s růží, lilií, kosatcem, levandulí, majoránkou a myrtou. Velice oblíbené byly fialky, které se používaly jako ozdoba svatebního lůžka nevěsty. Ve starověkém Řecku se pro každou část těla používal jiný vonný olej. Fiialkovým olejem se natírala hruď.Mošus Starověcí Čínané využívali mošus na parfémování tuší na psaní a malování.Citrónová tráva je velmi vonná indická tráva, v tradiční medicíně se používala i používá při horečce a infekcích. Olej je též výborným repelentem, hodí se všem cestovatelům nebo lidem žijících v tropických oblastech.Jalovec využívali staří Egypťané k potírání nemocných, k pročištění. V dnešním Švýcarsku se proti infekcím dýchacích cest a nachlazení stále používá džem z jaloviček.Vetiver V Indii se z této trávy pletou matrace, na Východě je znám jako "olej klidu a míru".Pomeranč, Limetka, Citron Ani né tak jejich vůně, ale spíše obsah vitamínu C zachránil život námořníkům. V 15. a 16. století námořníci na dlouhých plavbách běžně umírali na kurděje. Bezpočet jich zemřelo navzdory tomu, že netrpěli nedostatkem jídla. Portugalský dobyvatel Vasco de Gama ztratil téměř polovinu ze sta mužů následkem kurdějí na první plavbě kolem mysu Dobré naděje v roce 1490. Až v polovině 17. Století objevil James Lind, britský námořní chirurg, že denní příděl citrusů, jako jsou limetky, citrony nebo pomeranče, udržují námořníky ve zdraví.Benzoin Na Dálném východě se velmi cení jako kadidlo a léčivo. V 16. století, kdy byl znám jako benzoová pryskyřice, si jeho vůni zamilovala královna Alžběta I.Máta peprná V antickém Řecku se při slavnostech používala při zdobení stolů a na hlavách se nosily mátové věnce. V 18. století se máta pšstovala v Anglii na slavných mitchamských lánech v hrabství Surrey. Nyní se přidává do zubních past a žvýkaček.Černý pepř Za starých časů byl černý pepř natolik ceněn, že ho mělo město Řím jako výkupné složit 3000 liber. Říkalo se mu černé zlato.Pelargonie vonná Nejlepší gerániový olej pochází z tichomořského tropického ostrova Reunion. Podle herbáře Nicholase Culpepera ze 17. století dokáže divoce rostoucí pelargoni zbavit ledviny písku a kamenů. Její sladká růžová vůně s citrusovým nádechem je především vůní pro ženy.Šalvěj muškátová Již před mnoha staletími byla využívána v tradičním lékařství ke zmírnění menstruačních potíží a porodních bolestí. Olej je proslulý svými výrazně povzbuzujícími účinky, rozjasňuje mysl a navozuje stav euforie.Růže "Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně", napsal o růži Shakespeare. Díky své sladce opojné vůni proslula růže jako symbol opravdové lásky. Kandované okvětní lístky růže, růžovou marmeládu a růžovou vodu připravovali již staří Římané. Je zaslouženě královnou éterických olejů.Ylang ylang Ve viktoriánských dobách se tento olej přidával do makasarového oleje, který dodával lesk vlasům. Dodnes ho používají domorodí obyvatelé v tropických oblastech. Při svatebních obřadech se květy Ylang-Ylangu posypává manželská postel, bezpochyby kvůli svým afrodiziakálním účinkům.Myrha Její léčivá pověst sahá více než 4000 let nazpět. Vojáci antického Řecka si brali myrhu do boje jako psychickou ochranu a jako první pomoc. Myrha je první volbou při léčbě plísní na nohou, chronických ran, vředů a zánětů dásní. Květinové vůně Za Kateřiny Medicejské vzrostl zájem o parfémy, udělala v Paříži z parfémů módní novinku. Začali se především parfémovat rukavičky. Pomerančový květ Klasická vůně pomerančového květu byla objevena v Číně arabskými obchodníky a byla považována za symbol plodnosti v manželství. Výtěžek z něžných květů se vyznačuje zvláště plnou lahodou notou.Santalové dřevo  Již kolem roku 500 př.n.l. bylo součástí  při náboženských rituálech, a stále je ještě při různých ceremoniálů v Indii a Číně používaným vonným olejem. Skrývá v sobě dřevnatou, balzámovitou notu. V Indii jsou tyto stromy chráněny státem a je zakázáno je kácet, ať již na soukromých pozemcích či pozemcích náležejících círvi - dříve, než strom dosáhne věku 30 let. Vůně nás provázely a stále provází během důležitých i méně důležitých lidských okamžiků od stvoření světa.

    01.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Zoufalá maminka
  • Teorie potřeb člověka

    Obecně lze potřeby člověka rozdělit na základní životní potřeby (dle některých autorů – nižší potřeby - potřeba jídla, vody, kyslíku, bezpečí..) a na vyšší životní potřeby (pocit sounáležitosti, solidarita, radost, pocit pohody..)Na rozdíl od základních životních potřeb jsou potřeby vyšší velmi individuální. Vyšší životní potřeby a způsoby jejich uspokojování, vytváří v životě každého z nás určitou hodnotovou orientaci, vyjádřenou našimi přáními, tužbami, ideály, přesvědčením a tak vytváří naše životní hodnoty.Obecně proces uspokojování základních potřeb (hlad, žízeň) i vyšších potřeb (strach, osamocení) je spojen s uvědoměním si určitého nedostatku, či přebytku v organismu, nebo ve vlastním sociálním prostředí. Pocit nedostatku vyvolává reakci pro naplnění potřeb. Nejsou–li naplněny potřeby základní, je výrazně ovlivněn pocit uspokojení potřeb vyšších. Pokud nejsou uspokojeny životní potřeby, vzniká stav nelibosti a nepohody, který se nazývá frustrací.Jedinečnost lidské bytosti a její psychosomatickou jednotu ve vztahu k životním potřebám nejlépe vystihuje holistický přístup. Mezi nejvýznamnější představitele holistické teorie osobnosti patří Kurt Goldstein a Abraham Maslow .Holistická teorie potřeb dle Kurta GoldsteinaKurt Goldstein (1878 – 1965), rodák z malého slezského města dnes patřícího k polskému území, v průběhu nacistické okupace emigroval do Spojených států amerických, kde působil v New Yorku a posléze v Bostonu jako klinický profesor psychiatrie. Své výzkumy prováděl zejména na vojácích s poraněním mozku.Holistická teorie dle Goldsteina má následující výrazné znakyPohled Goldsteina vychází z medicínského poznání.Chápe osobnost jako integrovanou entitu, nikoliv jako souhrn částí. Pojem organismus a osobnost jsou dle Goldsteina zaměnitelné.Vnímá rozmanité způsoby chování jedinců jako dynamický sled procesů vyplývající z jediné motivační síly seberealizace, která je motivována pudovou tendencí osobnosti.Pojímá osobnost v logických vztazích v kontextu ke svému sociálnímu prostředí.Goldstein pokládá kontakt člověka s okolím za podmínku seberealizace.Popisuje úzkostné stavy osobnosti a nutné zajištění podmínek při vyrovnávání se s novým sociálním prostředím.Definoval rozdíly mezi konkrétním chováním (reakce na vše co jedinec vnímá) a abstraktním chováním (chování přiměřené dané situaci) u zdravých a nemocných/21.Při péči o umírající je možné z Goldsteinovy teorie uplatnit následující zásady:Pojetí osobnosti jako integrovaného organismu v kontextu s vlastním sociálním prostředím.Snaha osobnosti o seberealizaci, která je jednotící motivační sílou, podmíněnou pudy.Úkol osobnosti vyrovnat se s osudem a okolím.Holistická teorie potřeb dle Abrahama MaslowaAbraham Maslow (1908 – 1970) se narodil v Brooklynu v rodině židovských přistěhovalců. Ze zážitků z nešťastného mládí a napjatého rodinného prostředí si psal deníky. Jeho sociálně chudý rodinný život mu pomohli obohatit až profesoři na universitě. Původně naivní, nadaný chlapec se ve svém profesionálním růstu psychologa věnoval studiu lidské motivace ve vztahu k nižším a vyšším potřebám a seberealizaci lidské bytosti. V souvislosti se svým zhoršujícím se zdravotním stavem se často věnoval úvahám o životě a smrti./21.Holistická teorie potřeb dle Maslowa má následující znaky lišící se od GoldsteinaPohled Maslowa vychází z témat filosofických, kulturních a náboženských.Popisuje existenci specifických potřeb jakožto motivačních sil a uspořádává je do hierarchie potřeb.Maslow pokládá interpersonální růst člověka za přirozený výsledek seberealizace.Klasifikace potřeb dle Maslowovy hierarchie potřebFyziologické potřeby – potrava, teplo, dýchání,vyměšování, rozmnožování, život bez bolesti.Potřeba bezpečí a jistoty – hledání jistoty, uhýbání neznámému, hrozivému.Potřeba lásky a společnosti – patřit někam, k někomu, být přijímán a milován.Potřeba sebeúcty – kladné sebehodnocení i hodnocení ostatních.Potřeba seberealizace - stát se tím, čím se chci stát, naplnit své možnosti růstu a rozvoje./ 10.Při péči o umírající je možné z Maslovowy teorie uplatnit následující zásadu:Pojetí hierarchie potřeb a jejich důsledků pro psychický stav umírajících.

    28.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Plačící VNITŘNÍ DÍTĚ !

      Jsme už dávno velcí a samostatní, ale přesto jsme někdyskleslí, smutní nebo naštvaní na ten nespravedlivý svět, který nám neskýtá dostlásky a dalších dobrých věcí, jež bychom si zasluhovali. Tak hledáme, kdo bynám to dal anebo aspoň zkoušíme najít nějaké temné síly, které můžou za to, žese nám nevede líp. Jenže co když si za to můžeme my sami? A co když cesta ke štěstí (a k dospělosti) vede přes důkladné poznání a zažití této pravdy? „Tak, jak s námi zacházeli, když jsme byli malí,zacházíme sami se sebou, když jsme velcí.“ Tento prostý poznatek objasňuje příčinu většiny úzkostí a depresí. Proměny bolestiPokud s námi zacházeli v dětství nevlídně, zacházíme sami se sebou stejně nevlídně i dnes. Pokud jsme v dětství pod tímto zacházením cítili emocionální bolest, cítíme ji úplně stejně i dnes, když se sebou nevlídně zacházíme mysami.Kdo slyší o tomto poznatku poprvé, považuje jej přinejlepším za zajímavouhypotézu, častěji za nesrozumitelný nesmysl, který se ho netýká. Způsob, jakýmsami se sebou zacházíme, je obvykle zcela nevědomý. Jak nevlídně sami se sebouzacházíme, obvykle vůbec nevnímáme, neboť nám to připadá naprosto přirozené a absolutně oprávněné. Způsob, jakým s námi v dětství zacházeli, se nám vštípil asi podobně jako mateřský jazyk. Tak, jako nás naučili, že stolu se říká„stůl", naučili nás, že se s námi má zacházet nevlídně. My to tak pakděláme celý život, aniž bychom tušili, jaké utrpení si tím způsobujeme.Jestliže jsme v dětství prošli nevlídným zacházením, obvykle se domníváme, že naše emocionální problémy v dospělosti jsou přirozeným důsledkem bolesti prožité v dětství. Předpokládáme, že bolest prožitá tehdy má takovou„setrvačnost“, že bolí ještě dnes, třeba i po několika desítkách let. Příčinou úzkostí a depresí v dospělosti není totiž bolest prožitá v dětství. Ta už se dávno zahojila přirozenými mechanismy mysli. Příčinou dnešních úzkostí a depresí je bolest, kterou si sami působíme tím, že i teď se sebou nevědomky zacházíme právě tak nevlídně, jak nás to v dětství naučili.(…)Proč se tomu říká vnitřní dítě?Abychom mohli emocionálně dospět, potřebujeme v dětství dostat určité množství„emocionálních růstových vitamínů“ - lásky, přijetí a spojenectví. Dostaneme-li jich méně, emocionálně vývojově zamrzneme v tom věku, kdy jsme deficit lásky pociťovali nejvíce. Zatímco naše tělo, intelekt a energetika dospěly (neboť fyzickou potravu nám naše civilizace obstarat umí), citově podvyživená emocionalita zůstala vězet v nedospělém, dětském stadiu .A právě této retardované,vyhladovělé emocionalitě se říká zraněné vnitřní dítě.Zraněné vnitřní dítě je personifikací našeho emocionálního hladu. Dostaneme-li se do situace, která něčím připomene nevlídné zacházení v dětství, dokáže naše vnitřní dítě rozpoutat opravdové emocionální zoufalství. Při troše bdělosti si v takové chvíli možná všimneme, že to, co snámi v tu chvíli lomcuje, jsou dětské emoce. Ale protože jsme už dospělí, a emoce tak mají k dispozici naší dospělou energetiku, dokáží s ní někdy rozpoutat pravé emocionální peklo, které nám umí vzít půdu pod nohama a debilizovat nás.Vnitřní dítě je typická pohádková bytost, neboť současně evidentně existuje i neexistuje. Samozřejmě, že neexistuje, je přece jasné, že ve mně žádný malý chlapeček nebydlí. Samozřejmě že existuje, protože se emocionálně projevuje naprosto konkrétním, nepřehlédnutelným způsobem …!

    30.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková