Výsledky vyhledávání v sekci: Zdraví
  • Rozdíl mezi cigaretou a dudlíkem

    Klíčové výrazy: chci přestat kouřit, jak přestat s kouřením, jak se zbavit závislosti, jak se zbavit závislosti na partnerovi, proč přestat kouřit, přestat kouřit, závislost na člověku, závislosti Lidé začínají kouřit většinou v pubertě. Je to jakýsi znak dospělosti a proto to gesto. Chtějí jasně okolí sdělit, kam chtějí být zařazováni. Už jsem dospělý a věnuji se věcem, kterým se věnují dospělí. V dospělosti, jak jsem si všimnul, lidé využívají kouření jako chvilku pro sebe. Jakoby se potřebovali od toho, co dělají, odpoutat, zklidnit se a mít chvilku pro sebe. Jako taková malá meditace. A je jedno, jestli pracují manuálně a potřebují si narovnat záda nebo sedí v kanceláři a potřebují tzv. vypnout. Je to takový restart. Hodně kouří i maminky s dětmi. Ty děti je stresují a tak cigaretka pro zklidnění.Nejtěžší stádium je cigareta jako dudlík. Vyměňuji jednu za druhou a pro uklidnění musím pořád žmoulat něco v puse. Dudlík (cigareta) je šidítkem mateřského prsu, mateřské lásky. Dodává to dítěti vnitřní klid. Doplňuje to, co tomu dítěti vnitřně chybí. Stejně působí cigareta.Je asi nezpochybnitelné, že kouření není zdravé a je zbytečné se přít, kde je ta hranice u každého jedince, co ještě ano a co ne. A jestli se mě poškození zdraví týká nebo netýká. Je to prostě nezdravé.Jinými slovy já jako člověk si tím, že kouřím, vědomě ubližuji. A jaký člověk si vědomě ubližuje? Pouze ten, co se vnitřně nemá rád. Co nemá sám k sobě úctu. On nemá úctu k životu jako takovému. On si totiž neuvědomuje, že on sám je taky život a je za něj zodpovědný, stejně jako za jiné své činy.Jak je v pubertě cigareta znakem dospělosti tak v dospělosti je znakem vnitřní nedozrálosti. Těm lidem chybí vnitřní klid, nevěří si, nerozumí si. A hledají to, co jim vnitřně chybí ve vnějším světě. Ten je ale bohužel ještě méně stabilní. Přináší jim další a další stres a zklamání. Úkolem vnějšího světa je zrcadlit bohužel svět vnitřní. Pokud člověk nenajde cestu sám k sobě, nezbaví se ani kouření a ostatního sebepoškozování.Nikdo nebude vědomě učit své malé děti kouřit. Má je přece rád, tak proč by jim vědomě ubližoval. Ale on je taky vnitřně malé dítě. Jen ho musí v sobě objevit. Pak odhodí i tu cigaretu.

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Neplodnost je zapotřebí řešit zavčas

    Průměrný věk prvorodiček se stabilně každým rokem ze společensko-ekonomických důvodů zvyšuje a společně s tím tak vzrůstá i průměrný věk žen, které vyhledávají z důvodu neplodnosti lékařskou pomoc. Ve věku 35+ je ale poměrně pozdě a kolem 40. roku je plodných jen 3-5 % žen…Klesající porodnost a tím pádem i stárnutí obyvatelstva je jedním z nejpalčivějších civilizačních problémů, kterému v posledních letech čelíme. Výraznou příčinou je zejména neplodnost, ta ale sama o sobě díky pokročilým lékařským technologiím nemusí představovat neřešitelný problém.‚Faktorů ovlivňujících plodnost je celá řada, od neprůchodnosti vejcovodů, nefunkčnosti vaječníků, endometriózy či imunologických onemocnění u ženy a poruchy tvorby spermií a jejich vlastností u muže,‘ říká MUDr. Kateřina Veselá, která je ředitelkou specializované reprodukční kliniky Repromeda. “Nicméně zásadním faktorem, který prognózu vyléčení neplodnosti zhoršuje, je věk,” zdůrazňuje.Kristova léta aneb Hranice možné léčbyPřitom každý rok navíc komplikuje léčbu a řešení problému. Lidé se mnohdy spoléhají na to, že to s dítětem prostě nějak půjde a váhají tedy s vyhledáním odborníků i několik let, ono to ale opravdu tak jednoduché není. „Podstatné je, aby páry zahájily léčbu včas, hranice je zhruba do věku 33 let,‘‘ soudí lékařka. “Kolem 40. roku je plodných jen 3-5 % žen, a to jsou obvykle spíše ty, které už mají těhotenství za sebou, nikoliv prvorodičky. S vyšším věkem též stoupá pravděpodobnost genetických poruch,” dodává doktorka Veselá. Důležité je tedy přijít k lékaři na vyšetření včas a případný problém řešit co nejdříve.Za negativním trendem zvyšování průměrného věku prvorodiček stojí podle odborníků celá řada faktorů, mnoho párů například nevnímá dostatečnou podporu rodičů ze strany státu, obávají se proto o adekvátní finanční zajištění během mateřské dovolené. Kvůli tomu upřednostňují v dlouhodobém časovém horizontu kariéru před dětmi.Jednoduše řečeno: snaží se vybudovat nadstandardní finanční zázemí dříve, než přivedou dítě na svět. Stále častěji však také jde i o kariéru samotnou. Pro mnohé ženy, které se úspěšně uplatnily ve svém oboru, představuje mateřská dovolená a mateřství zbrzdění kariérního růstu. A vytvářejí se tak obavy o tom, co se stane po návratu do pracovního procesu. V dnešní kompetetivní době orientované na úspěch, jsou tyto obavy čím dál tím častějším jevem.  Statistiky jsou přitom alarmující, ještě před dvaceti lety byl průměrný věk rodiček 25 let, kolem přelomu tisíciletí šlo o 27 let. Dnes atakuje hranici 30 let.Užívat si život lze, pomůže zmrazení buněk“Pro ženu je ideálním obdobím pro otěhotnění věk kolem 25-28 let. Těm, které v tomto věku potomka mít nechtějí a rády by se ještě věnovaly kariéře, cestovaly a tak dále, bych doporučila metodu tzv. social freezing,” říká MUDr. Veselá. Díky této metodě je možné si pohlavní buňky nechat preventivně zamrazit, aby se mohly třeba po letech, kdy žena touží po miminku a její stávající vajíčka nejsou “ve formě”, použít k úspěšnému dosažení cíle.Stále populárnějším řešením problémů neplodnosti je asistovaná reprodukce, díky které se každý rok v ČR rodí 4 % dětí. A zdaleka již nejde o netradiční záležitost, v Česku je nyní přes 40 odborných center, které poskytují pomoc párům neúspěšně se snažícím o početí. Zdravotní pojišťovny neplodným párům obvykle hradí 4 IVF cykly při zavedení jednoho embrya (tím se zamezuje vzniku vícečetných těhotenství, která jsou riziková).

    05.březen 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Hubnutí po porodu

    Žádná láska není tak opravdová jako láska k jídluPo porodu jste v jednom kole, a tak nemáte čas počítat, že jste sice přibrala 20 kilo, ale v porodnici jste nechala jenom šest. Navíc doma na vás na mateřské číhá spousta nových situací a podnětů, které vás provokují k jídlu, i když nemáte hlad a dříve by vás vůbec nenapadlo jíst. Míchání kašiček, dojídání zbytků, vzácný klid po usnutí dítěte a neustále dostupná lednička.Špatný pocit za sebe sama vás ještě víc připoutá k domovu. Nedovedete si představit, že byste šla cvičit nebo šla do společnosti jako dříve, stydíte se svléknout do plavek. Když už se nemůžete na sebe dívat, přichází na řadu období drastických diet typu jedno rajče a list salátu za den, které se střídá s obdobím přejídání. A kila dál přibývají. Navzdory všem dietám i zázračným koktejlům.Bludný kruhDítko povyroste a nastupujete do práce a v každodenním kolotoči (dítě, nákupy, vaření, domácnost) vám nezbývá čas na sport ani na jiné pohybové aktivity. Zato se dostavuje nový nepříjemný společník , stres. Problémy v práci, nepořádek v bytě, hádky s partnerem, nemocné dítě. Někdy je toho najednou prostě moc, ale když si dáte kousek čokolády či buchtu, hned vám svět připadá o něco hezčí a problémy o kus menší. Zaháníte stres jídlem, jenže vzápětí se dostavují výčitky svědomí, narůstá další stres (jsem tlustá!) a bludný kruh se uzavírá.ShrnutíZ toho všeho vyplývá jedinné: chcete-li dosáhnout snížení hmotnosti opravdu natrvalo a cítíte, že byste to nedokázali sami, poradíme vám, jak se znovu dostat do formy, shodit pár kil a naučíme vás, jak se dostat na správnou cestu k vysněným křívkám a sexy figuře.Neslibujeme vám žádné zázraky, ani úbytek váhy o deset kilo za týden. Ale máte jedinečnou šanci s naší „dietou do domu“ začít správně hubnout.*Titul, jméno, příjmení

    16.květen 2020 - Napsal: Simona Chvátilová


Výsledky vyhledávání v sekci: Děti
  • Citove vztahy a uceni dětí

    Preskocime ted jeden ci dva mesice a dostaneme se do obdobi, kdy dite uz pozorne sleduje zrakem i sluchem vsechno deni ve svem okoli, kdy je schopno brat veci do rukou a prendavat je z jedne do druhe (a mezi tim treba nekolikrat do pusy) a kdy zretelne zacina rozlisovat lidi zname a nezname - tedy do pateho a sesteho mesice. Je proto dobre, kdyz se mu v teto dobe "jeho lide" nijak moc nemeni a nestridaji, kdyz se moc necestuje, kdyz se nemeni ani vnejsi prostredi. (Jesle do pul roku ditete v drivejsi dobe byl proto uplny nesmysl. Nastesti se u nas vyskytoval jen vyjimecne.)Tady nekde jsou zacatky uceni - a uceni ma ovsem sve podminky a sve zasady. Jednou z nich je, ze se urcite situace museji opakovat a ze ve vecech kolem ditete musi panovat urcity poradek a urcity rad. To znamena, ze urcity rad museji zachovavat i "jeho lide" v zachazeni s nim. Psychologove dokonce soudi (a nasli jsme pro to dost opory i v nasich vlastnich vyzkumnych studiich), ze potreba smysluplneho sveta je jednou ze zakladnich psychickych potreb, ktera ma byt uspokojena v pravy cas a v prave mire, ma-li se dite po dusevni strance vyvijet zdrave. A ten pravy cas zacina prave ted - a bude trvat po cele detstvi.Vsimneme si, prosim, take, jak v teto dobe instinktivne, neuvedomele, nenaucene pomahame diteti s ucenim tim, ze mu sami v sobe nastavujeme jakesi zrcadlo. Ma to dokonce odborny nazev - "biologicke zrcadlo". Vyzkumni badatele i rodice sami zaznamenavaji, ze dite uz v prvnim mesici zivota a nekdy uz brzy po narozeni dokaze napodobit nektere mimicke pohyby v obliceji. (Mimicke nervstvo je totiz u novorozeneho ditete a maleho kojence relativne velmi zrale.) Dovede napodobit otevreni ust, zavreni oci apod. Jenomze nyni kolem pul roku to dela uz velmi vyrazne, takze je z toho docela pekna zabava. My se tvarime udivene - a ono taky! A pak se to deje obracene. Ono se tvari udivene a my to delame po nem. My mu podavame kasicku na lzicce a sami (neuvedomele) otevirame pusu, abychom je primeli k napodobe. Dite vyda nejaky nepravdepodobny zvuk - a my to neuvedomele delame po nem, pricemz ovsem z naseho artikulacniho aparatu to vyjde v provedeni pravdepodobnejsim a lidstejsim. Povzbuzujeme je tedy k nejakemu vykonu nebo k jeho vylepsenemu opakovani tim, ze mu predvadime, jak se to dela.Zatim je to jednoduche, ale takovymto zrcadlem budeme (a mame byt), az dite bude chtit kopat do mice, az bude stavet komin z kostek, az bude strkat auticka po koberci (i dustojny dedecek s nim poleze po kolenou), az bude brat tuzku do ruky nebo az nam bude chtit pomahat s utiranim nadobi.Za pokrokem v citovych vztazich ted pokrocime jeste o dalsi mesic ci dva dal. Psychologicke vyzkumy ukazaly, ze u vetsiny deti se v sedmem mesici objevuje v plne sile tzv. specificky citovy vztah k "materske osobe" a v osmem mesici specificky strach z cizich lidi. Umyslne mluvime o "materske osobe", a ne proste o matce, protoze tento vztah se vytvari k tomu, kdo se k diteti matersky chova, tj. k tomu, kdo je mu predevsim darcem citove jistoty a opory (kdo mu pomaha prekonavat uzkost, k niz nyni vyvojove dospelo). Ve velke vetsine pripadu to je samozrejme vlastni matka, ale nekdy je to i otec ditete, babicka, sousedka, rodinna teta nebo i starsi sestricka, anebo i vice lidi v rodine. Dite totiz dava nyni vyrazne prednost nekomu pred ostatnimi - dozaduje se jeho pritomnosti, aktivne ho vita, pokrikuje na neho, provokuje jeho pozornost a protestuje, kdyz si ho ten onen nevsima, kdyz je opusti, kdyz se mu ztrati z dohledu, kdyz mu neodpovida.U nekterych deti je tato zmena v chovani napadnejsi, u jinych mene, u nekterych se dostavuje drive, u jinych pozdeji, ale v podstate je to znamka urciteho vyvojoveho pokroku, kterym by mely projit vsechny. V teto citove vazanosti k nekomu "svemu" nabyva totiz dite zrejme citovou jistotu a oporu, ktera mu bude zakladnou pro postupne uvolnovani a osamostatnovani. (Kdyby toho nebylo, mohlo by se pozdeji v dospivani stat nikoliv samostatnym, nybrz "nevazanym", coz je velky rozdil.) Znamy americky psycholog E. Erikson usoudil, ze v posledni ctvrtine prvniho roku zivota jde u ditete o vytvoreni zasadni a zakladni duvery v lidi. Z te pak vyplyva i duvera v sebe. Neni-li toto vyvojove obdobi dobre prozito, je nebezpeci, ze misto duvery bude pruvodcem ditete do dalsiho zivota neduvera. A to zajiste je moc spatny (neduveryhodny) pruvodce!Proto jeste jednou pozor! Tak jako pro zaklady v uceni, tak pro zaklady v citovych vztazich je dobre, aby prostredi, ktere rodice diteti vytvori, bylo citove vrele a pokud mozno stale. (Proto napriklad z psychologickeho hlediska nam nemuze byt rozvod rodicu, ani kdyz k nemu dojde uz behem prvniho roku zivota ditete, zcela lhostejny.)Rekli jsme, ze priblizne v osmem mesici se u deti objevuje specificky strach z cizich lidi. Neni to tak docela presne. Tento strach (ostych ci treba jenom nejistota) muze mit dite treba i vuci lidem znamym, ne vsak duverne znamym - tedy vuci tem, kdo nejsou "jeho lidmi". Vyvoj jeho vnitrniho sveta, jeho prozivani, pokrocil nyni v souladu s vyvojem intelektovym tak daleko, ze dite je schopno zname a nezname spolehlive rozlisit (znamena to, ze funguje pamet), pricemz vnitrni hlas uzkosti mu napovida, ze to nezname je nebezpecne. Sousedka, ktera obcas zajde na navstevu, je najednou ditetem prijimana s neduverou. Babicka, ktera dite nevidela tri nedele, je najednou odmitana jako nekdo cizi. A pani postacka budi najednou v diteti des a hruzu.Kde se to v diteti bere? Vzdyt je prece nikdo nijak nestrasi! - Vsak take nejde o zadne vychovne pochybeni, ale o docela prirozeny a vyznamny pokrok na ceste rozumoveho a citoveho vyspivani. A budiz k tomu hned receno, ze nic nenasvedcuje, ze by se z deti, ktere se v tomto obdobi boji cizich lidi, stavali bazlivci na cely zivot. Naopak, mohou z nich byt lide nad jine statecni a pritom i citlivi, s bohatym vnitrnim zivotem. (Proto pozor, abychom ve snaze dite psychicky otuzovat pro "tvrdost zivota" snad nenasadili prilis tvrdy kurs! Bylo by to predcasne a byla by to velka vychovna chyba - ba mozna i tragicka.)Tady take poznavame, ze to, co dela z vychovatele "osobu materskou", bychom nedokazali vyjadrit zadnym diplomem z rodicovskeho kursu, ale ze je to dano jeho schopnosti byt diteti utocistem pred vsim "neznamym-nebezpecnym", byt prostrednikem mezi nim a timto neznamym svetem a cinit vsechno nebezpecne v nem dostatecne bezpecnym svou pritomnosti. Zatim pritomnosti fyzickou - svou naruci, svou podanou rukou, svym uklidnujicim ci povzbudivym slovem. Pozdeji pak i na dalku a zprostredkovane tim, ze jsme s ditetem ve svych myslenkach, ze je provazime na nebezpecnych vypravach lidskym svetem, jenz ma, bohuzel, nekdy i podobu pouste a nekdy dzungle.K tomuto vykladu patri jeste dovetek o detech mazlivych a nemazlivych. Ma nam znovu pripomenout, ze pro dalsi vychovu ditete je mimoradne dulezite porozumet uz v tomto obdobi individualite naseho ditete.Detailni sledovani deti v druhe polovine jejich prvniho roku zivota (provadel je v Anglii predevsim R. H. Schaffer se svymi spolupracovniky) ukazalo, ze vetsina deti se rada mazli, ze je to dokonce jejich zivel. Prituli se, hledaji teplo materske naruce, vyslovene roztaji pod doteky nezne materske ruky, ale i hrubsiho otcovskeho pohlazeni. Ale je asi 20 % deti, ktere takovouto intimitu telesnych dotyku a kontaktu moc nesnaseji a radeji se jim vyhnou. A jsou nektere, ktere je dokonce prijimaji s odporem a rozhodne se brani. (To nemluvime o detech trpicich detskym autismem, jimz je kontakt s druhymi lidmi proste cizi a lhostejny, tak jako jsou jim lhostejni i lide sami, a to i ti nejblizsi.)Tohle je treba vedet, protoze se stava, ze zklamani rodice, kteri mazlivost ditete pokladaji proste za samozrejmou, maji pak tendenci se diteti vnucovat a k mazleni je proste primet. A neco takoveho je opet vychovny prohresek a muze to kazit vztah mezi rodici a ditetem i mezi rodici navzajem. (Vycitaji si, kdo to zavinil a kdo to s ditetem lepe nebo hure umi.) Pritom je psychologickymi vyzkumy prokazano, ze jde o deti docela normalni - jenom nemazlive!Jsou ovsem i maminky a tatinkove a babicky a teticky s vetsi nebo mensi potrebou telesneho kontaktu, neznosti a mazleni. Muze pak nastat cela rada kombinaci: Nemazliva matka - mazlive dite, mazliva matka - nemazlive dite, oba mazlivi a oba nemazlivi. (Kdyz se nam do toho pripletou jeste dalsi clenove rodiny, dostaneme takovych kombinaci mnohem vic.) Ty dve posledni zrejme mnoho problemu nenadelaji - ale na ty dve prvni pozor! Dobra vychova potrebuje souhru v techto tak zakladnich tendencich, a nikoli rozpor! A ponevadz rodice jsou starsi a rozumnejsi, musime zadat od nich, a ne od ditete, aby se prizpusobili.Dite je individualita, a ne ucebnicove schema ani vyvojovy automat! Tuto individualitu by tedy meli rodice poznavat a ovsem take respektovat.

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Těhotenství

    Těhotenství je děj, nad kterým stále stojíme v údivu. Zopakujme si proto aspoň stručně, co se v tak úžasně krátké době děje na jeho začátku. Dělení buněk oplozeného vajíčka začíná už v době jeho putování vejcovodem do dělohy. To trvá čtyři až pět dní. Dalších pět nebo šest dní trvá, než se vajíčko pevně "uhnízdí" v děloze. Embryo necelé tři týdny staré je velké jeden a půl milimetru, má tvar kapky a dá se na něm už rozlišit hlava a ostatní tělo. Na konci třetího týdne začíná tlouci srdce - a bude tlouci až do samého konce života. Je to vskutku nejdéle pracující orgán v našem těle. Během druhého měsíce dosáhne embryo velikosti čtvrt centimetru. Utváří se obličej, ústa, oči, uši, končetiny. Začínají se tvořit nervy. Játra vyrábějí červené krvinky. Prsty se protahují a odděluje se palec. Funkci mozku na elektroencefalografu lze zachytit už v devátém týdnu embryonálního vývoje.Tady začíná další fáze vývoje, kdy plod (s vývojovým pokrokem dostává i nové jméno - fetus) je velký dva a půl centimetru a vznáší se v amniotickém vaku, který má v průměru asi 5 cm. Mnohé ženy však si v této době ještě ani neuvědomují, že jsou těhotné.Na začátku třetího měsíce se plod už zřetelně pohybuje. Dokončuje se vývoj orgánů. Jestliže po narození je na dítěti patrna nějaká malformace, čili nesprávně utvářený orgán (např. rozštěpy patra a rtů, srůsty prstů apod.), dá se na týden (někdy i na den) přesně určit, kdy k tomu došlo. Jen lidský mozek, tato nejjemnější a nejsložitější tkáň v našem těle, má svůj vývojový čas po celou dobu embryonálního a fetálního vývoje, tj. od druhého týdne výš. To znamená, že může být poškozen kdykoliv nějakým dosti silně působícím škodlivým činitelem. Od čtvrtého měsíce se dá ultrazvukem zjišťovat i pohlaví dítěte.Pohlavní diferenciace začala ovšem už mnohem dříve vlivem pohlavních chromozomů - XX ženských a XY mužských - a zvláště pak vlivem mužského hormonu testosteronu, který v mohutné míře začnou produkovat varlátka, neboli testes, sotva se ve své miniaturní podobě začnou u mužského plodu vyvíjet. Na těchto hormonálních základech se dále vyvíjí celá řada dalších zajímavých mužsko-ženských diferencí v duševních funkcích, v myšlení a cítění, v postojích a životním zaměření, čímž se vnáší do života lidstva ona specifická zajímavost a dramatičnost, jež poskytuje nepřeberné množství podnětů a inspirací umělcům všech dob. Již na úrovni prenatální se zjišťují rozdíly ve funkci mozkových hemisfér chlapečků a holčiček, takže se dá říci, že náš mozek funguje mužsky nebo žensky dávno dříve, než si to potom na světě sami uvědomíme.Také původ některých specifických poruch učení (např. dyslexií) se podařilo dnes vystopovat hluboko do pátého měsíce těhotenství, kdy jednotlivé vrstvy kůry mozkové mají už svou specifickou skladbu buněk (cytoarchitektoniku). Ukázalo se při zkoumání mozků dyslektiků, že v této architektonice jsou určité zvláštnosti, které mohly vzniknout jen před pátým měsícem nebo během pátého měsíce jejich intrauterinního vývoje.Aktivní "život" mozku, jak lze prokázat elektroencefalografickým sledováním, začíná v době mezi 28. a 32. týdnem vývoje plodu. V té době už také reaguje na smyslové podněty z okolí - sluchové, zrakové, hmatové.V pátém měsíci už dosahuje plod přibližně polovinu své porodní délky a váží asi půl kilogramu. To už také matky zřetelně cítí jeho "kopání", v jehož intenzitě se do jisté míry zračí už i příští temperament dítěte. Od této chvíle bude matka vědomě prožívat své "soužití" s dítětem, které bude mít pro ni už nepochybnou reálnou existenci i určitou osobitost. Říkáme, že matčin vztah k plodu se individualizuje. Není to už jen vztah k dítěti v naději, ale vztah k tomuto určitému jejímu dítěti.V šestém měsíci se už některé nedonošené děti předčasně narodí, takže můžeme jejich životní projevy sledovat přímo a podrobně. Od sedmého měsíce výš pak už nedonošené či nezralé děti dnes celkem dobře přežívají.V posledních desetiletích se mohutně rozvíjí vědecké odvětví, které si říká "prenatální psychologie". Její východiska shrnuje známý kanadský psycholog Thomas Verny (původem z Bratislavy) do těchto čtyř bodů:1. Lidský plod dovede vidět a slyšet, může něco prožívat, dokonce je schopen se učit (na základní, rudimentární úrovni). Co však je nejdůležitější, je schopen i cítit - samozřejmě ne s onou složitou promyšleností dospělého člověka, nicméně cítí.2. Z toho vyplývá, že to, co dítě cítí a vnímá, začíná formovat jeho postoje a očekávání vůči sobě samému. Jestli nakonec bude sebe vnímat jako šťastné, anebo smutné, a jednat jako člověk šťastný, anebo smutný, agresivní, nebo povolný, sebejistý, nebo plný úzkosti, to závisí - z části - na tom, co se o sobě dovídá za pobytu v děloze.3. Hlavním zdrojem těchto "poselství", která dítě formují, je jeho matka. To neznamená, že každá povrchní, přechodná starost nebo úzkost by měla vliv na její dítě. To, na čem záleží, jsou hlubší a trvalé formy cítění. Trvající úzkost nebo tíživá nejistota týkající se vlastního mateřství může zanechat hluboké jizvy na osobnosti nenarozeného dítěte. Na druhé straně takové povznášející emoce jako radostné očekávání mohou významně přispět k jeho zdravému citovému vývoji.4. Nejnovější výzkumy se začínají čím dál více zaměřovat i na otce a jeho city. Donedávna se k nim nepřihlíželo. Nyní víme, že to, co muž cítí k ženě a nenarozenému dítěti, je jedním z nejvýznamnějších činitelů určujících úspěšnost těhotenství.Tolik tedy Thomas Verny a s ním mnozí další prenatalní psychologové. Na podporu jejich závěrů je možné uvést jeden zajímavý pokus.Prováděl jej doktor Reinold v Rakousku. Těhotná žena klidně leží na vyšetřovacím stole a lékař sleduje chování plodu ultrazvukem po dvacet minut. Za těchto okolností se plod v děloze zpravidla uklidní a tiše leží. Když se dosáhlo tohoto klidového stadia, lékař matce sdělil, že "plod se vůbec nehýbá". Toto svým způsobem pravdivé a neškodné sdělení vyvolalo ovšem u žen skoro vesměs úlekovou reakci. Dr. Reinold sledoval, za jak dlouho na matčin prožitek stresu plod odpoví. Dělo se tak pravidelně během několika vteřin. Všechny plody na matčin stres reagovaly mohutným "kopáním" a neklidem. Neuroendokrinní systém matky přenáší tedy plodu nepochybně její silnější citová hnutí.T. Verny k tomu říká, že "emoční radar plodu je tak citlivý, že zachycuje i jemnější záchvěvy mateřských citů".Ať již názory prenatálních psychologů přijmeme se vším všudy nebo s jistou rezervou (sám se přikláním spíše k tomuto druhému postoji), jedno můžeme pokládat za jisté a prokázané: Vztah mezi prožíváním matky a chováním plodu existuje. Pochybnost může vznikat jen v otázce, jak těsný je tento vztah a jak trvalé může být a jak se v životě dítěte dále uplatní to, co eventuelně z citového života své matky během jejího těhotenství přijalo.Z toho pak můžeme již sami odvodit závěr, k němuž ostatně docela jinými, nevědeckými cestami dospěly už kdysi naše prababičky, že totiž doba těhotenství má být pro matku dobou pěknou, šťastnou, kterou by měla prožívat co nejvíce v duševní pohodě a co nejméně v duševním stresu. Za starých dob dokonce v některých krajích mívala těhotná žena právo, aby se jí "vyhovovalo ve všem", takže tento čas byl pro ni časem jakéhosi královského panování v rodině (i vůči tchyni), což ji přirozeně motivovalo k tomu, aby si tento zážitek pokud možno vícekráte v životě zopakovala. A jaké neštěstí to znamenalo pro ženu, která nic takového zažít nemohla! Jaké společenské ponížení! Tohoto výsadního postavení těhotné ženy se dalo ovšem i všelijak sobecky využívat a zneužívat. Proto například J. A. Komenský hraje na jinou notu, tj. mnohem vážnější, když v Informatoriu školy mateřské říká, že by nastávající matky "nad jiné časy pobožněji sobě měly počínat, ...aby něčím plodu svému neškodily". Důrazně říká, že "potřebí matce těhotné hnutí mysli své na pozoru míti", aby se příliš nelekala, nehněvala (možno říci i nevztekala), netrápila starostmi a netruchlila. Dnešní věda všechno tohle shrnuje do jednoho doporučení: Pokud je to jen možné, vyvarujte se všeho stresu!Moderní psychologie nemá mnoho, co by k tomu dodala.Něco však přece. Především to, že dobře prožité těhotenství není věcí jen oněch devíti měsíců, nýbrž rodičovských postojů, které - jak jsme viděli - se tvoří celým předchozím životem, od časného dětství do dospělosti. Je tedy třeba se na těhotenství připravit a udělat všechno, aby si ho matka i otec v pravém slova smyslu užili - a s nimi i ti, kdo jsou jejich blízcí a kdo s nimi tvoří společenství širší rodiny.Z toho pak dále plyne, že mladí lidé se rozhodně nemají nechat zaskočit nechtěným těhotenstvím, a to zvláště pokud jsou sami ještě ve věku mladistvém.Poznatky mluvící proti příliš mladému rodičovství žen i mužů je možné shrnout asi takto:- Mladí rodiče ve věku mezi 15 a 18 léty jsou ještě ve vývojovém stadiu adolescence. Psychické charakteristiky tohoto období jsou těžko slučitelné s nároky rodičovství.- Manželství mladých rodičů se proto velmi často rozpadají.- Těhotenství zpravidla mladistvé milence zaskočí nepřipravené.- Těhotenství mladistvých žen jsou v naprosté většině případů neplánovaná a nechtěná.- Je více komplikací ve vztahu k vlastním rodičům.- Mladiství rodiče mají zpravidla horší společenské a ekonomické postavení.- Bývá u nich i horší zdravotní péče v těhotenství a u jejich dětí je tendence k nižší porodní váze.Několik velice důležitých doporučení pro dobu těhotenství má však i dnešní medicína. (Píše o tom paní primářka Marie Pokorná v naší knížce Radosti a strasti, 1995.)Předně je třeba od útlého dětství dbát na zdraví děvčátek. Jejich pohlavní buňky, tzn. vajíčka, jsou přítomny ve vaječnících v konečném počtu už při narození. Neobnovují se - jen zrají s věkem děvčete a mohou tedy během doby do oplodnění utrpět i různé škody. Proto je důležitá správná výživa, snížení škodlivého záření na nejnižší míru, vyloučení alkoholu, nikotinu a drog, velmi opatrné užívání léků, prevence infekcí hlavně v dutině břišní, prevence infekcí od zvířat (hlavně tzv. toxoplazmózy - říká se jí také "králičí nemoc").A v době těhotenství samotného? Hodně čerstvého vzduchu. Hodně spánku a dobré pohody. Pohybovat se co nejvíce a pracovat na vzduchu, cvičit u otevřeného okna. Jíst pestrou stravu s dostatkem zeleniny a ovoce, maso nejraději kuřecí a rybí (v těhotenství se maso ordinuje i vegetariánkám), mléčné produkty a mléko (hlavně pro obsah vápníku). Nekouřit a nepobývat v zakouřených místnostech. Neužívat žádné léky. (Při vážnějším onemocnění vždy se radit s lékařem!) Pozor i na vitamínové směsi. Vyhýbat se prostředí s rizikem infekcí a působení chemikálií. Nic vědomě neriskovat!S těmito radami tedy opouštíme mladou matku a otce a přejeme jim, aby si svého mateřství a otcovství užili plně a radostně - a nepromarnili ani den svého těhotenství (myslím to vážně - i otcova!), neboť je to nepochybně velice významná etapa výchovy jejich dítěte, byť zatím světlo světa ještě fakticky nespatřilo.  

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Zvládnutí přechodu do mateřské školy

    Mnozí z vás povedou své dítě v září do mateřské školy. Možná se trochu obáváte, co vaše dítě čeká a jak bude mateřskou školu snášet. Následující článek vám přiblíží, jak působí mateřská škola na dítě a jeho sebevědomí. Ve školce jsou děti většinou spokojené a po překonání počátečních potíží (dítě i matka pláčou, otec má rozporuplné pocity) probíhá vše dobře. Někdy dokonce rodiče trochu žárlí na učitelku, která podle dětí "ví" to, co rodiče vědět nemohou. Ale děti dokážou poskytnout rodičům podporu - jako tříletý chlapeček, který po prvním dopoledni ve školce řekl mamince: "Víš, mami, paní učitelka je moc hezká, ale ne tak hezká jako ty." Přesto se stává, že do té doby sebejisté děti ve školce sebedůvěru ztratí i přes dobrou vůli všech kolem. Některé zjistí, že nejsou tak obratné a rychlé jako ostatní při plnění úkolů, které je připravují na školu; jiné se mnoho naučily doma díky starším sourozencům nebo rodičům, kteří chtěli, aby "měly náskok", a proto mají pocit, že "ztrácejí čas" a "dělají věci pro mrňata". Jsou také děti, pro něž je příchod do školky prvním odloučením od rodiny, a kolektivu se bojí.V kolektivu se musí děti vyrovnávat s nesnadnými situacemi, například chodit společně na záchod (některým dětem vadí, že se na ně na záchodě ostatní dívají); problémy přináší i společné jídlo - ve školce je personál občas do jídla nutí, některé děti si s jídlem hrají nebo se ho snaží těm menším znechutit. Existuje také celá skupina dětí, které ostatní pošťuchují, napadají nebo se jim posmívají. Už v mateřské školce (a dokonce i v jeslích) si děti "nadávají" - jedna z nejhorších nadávek u těch nejmenších je "nejsi vůbec hezký", což může hluboce ranit dítě, které je ve fázi objevování vlastního těla. V mateřské škole v odděleních nejstarších dětí zaslechneme urážky těžšího kalibru; děti obzvlášť těžce nesou, že některé jiné děti zesměšňují jejich rodiče: "Tvoje máma je tlustá." "Tvoje máma není hezká." Hlavně však, a to je největší problém, začíná od samého začátku docházky do školky soutěživost. Rodiče i děti si dělají starosti, protože se před nimi hovoří o "motorických potížích", "nevyrovnanosti", "stálém neklidu", "roztěkanosti". Někdy se dokonce hlasitě uvažuje o tom, že dítě musí "opakovat", to znamená, že zůstane dva roky ve stejném oddělení. Na druhé straně se vyzdvihuje "vyspělost" jiných dětí. Ve věku mateřské školy se dítě výrazně formuje; vymezuje si svůj prostor a hledá pevné body, což se mnohdy projevuje výkyvy v chování - chce, aby si ho ostatní všímali a svou pozorností ho ujišťovali, že jsou s ním a chrání ho. Chce ve všem napodobovat dospělé, které obdivuje, zejména učitelku (touha po identifikaci). Dítě i jeho okolí leckdy prožívají jako prohru to, co je ve skutečnosti jen jednou z jeho vývojových etap. Někdy se dítě domnívá, že ho učitelka zavrhla, a velmi tím trpí. Mnohé děti se chovají jinak doma a jinak ve školce; doma se nijak nešíří o tom, co se ve školce děje, a to zastírá skutečný stav věcí. Šamil a jeho rodiče patří k nepočetným uprchlíkům z Čečenska. Šamil končí první rok v mateřské škole, do níž začal chodit ve třech letech. Jeho maminka je těhotná a celá rodinná situace ji zmáhá. Otec jen obtížně hledá práci, takže momentálně s rodinou nebydlí. Šamilova maminka nosí podle muslimského obyčeje na hlavě šátek. Jedno z větších dětí se kvůli tomu Šamilovi posmívá: "Tvoje máma si schovává vlasy, protože je má ošklivé." Šamil pláče. Za několik dní se mu zasekne zip na bundě, učitelka se snaží chlapci zip spravit, ale rozbije ho. Šamil se znovu rozpláče. Potom už si nechce bundu svléct, ačkoli se učitelce podaří zip opravit; nechce mluvit s ostatními, protože se posmívají jeho mamince; nechce vystřihovat ani kreslit. Nakonec si ale najde kamaráda Omara z rodiny muslimských uprchlíků z Bosny, jehož maminka také nosí šátek. V té době začne učitelka hovořit o tom, že příští rok by měl Šamil znovu chodit do oddělení nejmenších dětí. Maminka je smutná, Šamil říká, že "všechno zkazil", a pláče, protože si uvědomuje, že už nebude chodit s Omarem do téhož oddělení. Naštěstí si v té době otec najde práci v místě bydliště rodiny, pochopí, že synek je nešťastný, a promluví o tom s učitelkou. Kupodivu Šamil dokáže za několik zbývajících dní dohnat ztracený čas - kreslí, zpívá, hraje si s ostatními. Všechno zvládá a o "opakování" se už neuvažuje.  

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Nikdy bychom nestrpeli, aby nase deti zarlily!

    Prirozeny pocit"Nikdy bychom nestrpeli, aby nase deti zarlily!" Tyto vety slychavame od rodicu casto. Lze se vsak detske zarlivosti nejak branit? Nebo, lepe receno, do jake miry ji lze potlacit?Zarlivost je prirozeny pocit, ktery se potrebuje nejakym zpusobem projevit. Zarlit tedy neni "nepatricne" ani "zle". Podelim se s vami o sve zkusenosti a ukazu vam na nich, ze pokud dite zarli, je to zcela prirozene a rodicum to prinasi prilezitost sveho potomka ujistit, ze ho opravdu maji radi. Ano, zarlivost existuje Rodice Pavla (5 let) se na me obratili na doporuceni rodinneho lekare. Nedokazal totiz chlapce zbavit ekzemu, ktery ho trapil uz temer tri roky. Samozrejme, ze mu pusobil neprijemnosti. Pavel spatne spal, byl podrazdeny. Jeho rodice mi take rekli, ze je dost bazlivy a v materske skole se neciti dobre, i kdyz si na ni zvykl bez problemu a vsechno tam probihalo normalne. Zarlivosti se nelze vyhnout Matka: "Pavel ma velmi dobrosrdecnou povahu. S jeho dvouletym bratrem Petrem je to mnohem slozitejsi. Jeste ani poradne nemluvi, ale uz je z neho uplny tyran! A Pavlik mu ve vsem vyhovi, takovy dobrak se jen tak nenajde. Obdivuji ho a ostatne mu to take casto rikam."Danielle Dalloz (dale jen D. D.): A to mu take rikate, ze je spravne, aby svemu bratrovi vyhovoval za vsech okolnosti. "Ano. Vite ja jsem tim, jak se ke mne chovali moji sourozenci, velmi trpela. Narodila jsem se jako posledni z peti deti, neplanovane, mezi mnou a nimi je vekovy rozdil deseti let. Ctyri starsi sourozenci odchazeli postupne do internatnich skol, protoze moje matka se potrebovala venovat mne. Nejvice na me zarlil bratr, nejstarsi z nas. Zahynul tragicky, a ja jsem proto po nem na pamatku pojmenovala sveho syna, jmenoval se Pavel.""Mate ze zarlivosti velke obavy?""Pro to, aby Pavel na Petra nezarlil, jsem udelala snad vsechno. Moc dbam na to, aby mel brasku rad. Ostatne vubec zadny naznak zarlivosti jsem u neho nezpozorovala a jsem si jista, ze se nijak nepretvaruje.""Vy sama jste na sourozence zarlila?""Ja nevim.Trpela jsem tim, ze me starsi sourozenci nebrali vazne. Ano, mozna jsem zarlila na to, ze meli volnost, me totiz maminka drzela pri sobe. Nikdy jsem jako ostatni internatni skolu nepoznala, i kdyz bych si to byvala snad prala. A pak, rikali mi ,rozmazlenej smrad'.""Vidite, zarlivosti se vyhnout nelze, je ji vsak mozne prekonat. A vy pane, vy se take zarlivosti tak obavate?"Otec: "Kdyz se zena snazi z nasi rodiny zarlivost vymytit, pocituji jakysi pocit viny. Protoze ja sam jsem ze ctyr deti, byl jsem nejstarsi, a hodne jsem na sourozence zarlil. A zcela bez zabran jsem jim to daval najevo! Choval jsem se k nim strasne! Otec mi rikaval: "Jestli se ti tu nelibi, tak bez do internatni skoly!" Bylo to presne tak, nelibilo se mi tam, neustale jsem se mstil, neco jsem chtel. Trvalo to az do doby, kdy jsem zacal dospivat. Tehdy jsem objevil jezdectvi, stalo se moji vasni a patrilo jen mne. Rodice me v nem podporovali. Moje vztahy s rodinou to zcela zmenilo!""Rikal jste, ze snaha vasi zeny potlacovat v rodine zarlivost u vas vyvolava pocit viny?""Jako dite jsem zarlil a trpel jsem tim. I ja se od toho Pavla snazim uchranit.""A jak to delate?""Kazdy vecer davam obema klukum darek, stejny darek; chci jim tak ukazat, ze je mam oba stejne rad.""Ano? A jak to delate, kdyz Pavel a Petr nejsou stejne stari?""Vyresil jsem to jednoduse - davam jim sladkosti.""A mate k tomu nejaky duvod, ze jim davate prave sladkosti?" "Ano! My jsme je jako deti nikdy nedostavali!" Potrebna zkusenost Po tomto setkani jsem pochopila, ze Pavlovi rodice si kazdy svym zpusobem "osetrovali" rany ze sveho vlastniho detstvi. Kdyz totiz delali vsechno mozne, aby jejich deti nezarlily, probouzela se v nich jejich davna detska souzeni; ta se pak snazili lecit na Pavlovi.Stejne jako my vsichni vytvareli ve sve rodine tytez vztahy, jake meli se svymi rodici a sourozenci. A protoze chteli ochranit Pavla pred pocity, ktere jsou pro ne jeste dnes bolestne, zakazovali mu zarlit. Kdyz promluvi teloPavlovi cinilo potize sve emoce vyjadrit. Mozna si myslel, ze se jich zbavi tim, ze je umlci. Nicmene zarlivost vysla na povrch nezavisle na jeho vuli v podobe ekzemu - symptomu vice mene neocekavaneho, jako kdyby se musela tim nebo onim zpusobem nevyhnutelne projevit. Existuji ruzne druhy ekzemu. Nektere z nich lze pomoci soucasne mediciny nebo dodrzovanim urcitych opatreni velmi snadno vylecit (to je pripad kontaktne alergickych ekzemu). Jinych se jen tak zbavit nelze, jako kdyby telo absolutne trvalo na tom, ze svedivymi a mokvajicimi vyrazkami, ktere obtezuji dite a s nim i celou rodinu, sdeli sve problemy. Pavluv ekzem urcite patril do te druhe kategorie. Chlapcovo telo se snazilo vyslat zpravu, kterou dite samo o sobe nebylo schopno vyjadrit slovy. Ale co tedy chtel Pavel timto zpusobem rici? A proc to nemohl vyjadrit jinak nez prostrednictvim sveho tela?Pavel je bazlivy. Pri nasem setkani se stale tulil k matce. Kdyz jsem se ho na neco zeptala, odpoved ji zaseptal do ucha, aniz by se na me podival. Kdyz jsem ho pak pozadala, aby nakreslil, jak vidi svou rodinu, razne to odmitl.Pry by radsi nakreslil dum. Budiz! Byl to vsak skutecne zvlastni dum - nemel dvere ani okna, ve strese jen takove male okenko. Na obloze na jedne strane byly tri hvezdy, na druhe jen jedna zcela osamocena, tri ptaci leteli spolu a jeden uplne sam.D. D.: "Rekni mi, Pavliku, kdyby ty hvezdicky tvorily rodinu, ktera koho predstavuje?"Pavel to zaseptal matce do ucha, ta to zopakovala: "Tohle by byl mladsi bratr, tatinek, maminka a tamhle starsi bratr." "Rekni mi, Pavliku, kdyby ti ptacci byli rodina, kdo by byl kym?" Pavlik odpovedel opet prostrednictvim matky: "Tenhle ptacek by byl mladsi bratr, tatinek, maminka a starsi bratr by byl tamhle.""Ten starsi bratr ma ale strach promluvit! A treba se take boji, ze by se tatinek s maminkou zlobili, kdyby jim rekl, ze mu vadi mit mladsiho bratricka. Ale zarlit na maleho brachu je prece uplne normalni a ja si myslim, ze by se ten tatinek ani maminka z te tvoji hvezdickove nebo ptaci rodinky kvuli tomu vubec nezlobili." "A ty budes zit jako kazde petilete dite." Pavel se znepokojene dival na matku, ta se usmivala a rikala: "Tady pani psychoanalyticka nam vysvetlila, ze na pocatku zivota je zarlit normalni. Tvuj tatinek take zarlil, kdyz byl maly. A ja, ja jsem mela strach, ze i ty budes zarlit, protoze muj starsi bratr na me zarlil hodne.""Mozna, ze kdyz se ti braska narodil, tak sis myslel, ze zaujme tvoje misto." "Ale my umime mit radi hodne deti!"Pavel to nijak nekomentoval. Vzal si modelinu a vymodeloval z ni jakousi horu. Tu pak hned rozsekal na nekolik malych casti. Z ceho vlastne tu ,,horu vytvoril" ? A co to prave rozbil?Pavel: "Ja Petu rad nemam. Ale chci mamince udelat radost, a tak brachovi vyhovim ve vsem, co chce. Pekne me ale stve."D. D.: "Chapu to. Tobe je pet let a bavi te hrat si tak, jak si hraji deti stare jako ty. Petovi jsou dva roky a asi jako vsechny dvoulete deti vsechno snadno rozbiji. Nastesti mas stejne stare kamarady!" "A to opravdu nemusim mit Petu rad?" "Samozrejme. Mezi sourozenci je dulezite, aby se navzajem respektovali. Petovi jsou dva roky a ty ho musis respektovat, brat ho takoveho, jaky je. A ty, ty zase budes zit jako kazde petilete dite.""Zdalo se mi o zralokovi. Petu sezral, me ne.""A ty bys chtel, aby Peta uz nebyl?""To ne, no trochu.""Mozna bys to chtel, mozne to ale neni. Rodice vam dali zivot obema. Vy ale pujdete zivotem kazdy svou cestou. Tou co mozna nejlepsi. A jestli sveho bratricka nemas tolik rad, neni to nic tak hrozneho - bratri a sestry se navzajem nevdavaji ani nezeni."Za nejakou dobu po tomto setkani mi Pavlovi rodice prisli rici, ze chlapci se vede dobre, je vesely a ekzem ustupuje. Nicmene nasledujici prazdniny se symptomy vratily a Pavel ke mne opet prisel.Zeptal se me, jestli si pamatuji, co mi rekl, jestli jsem pochopila, ze "Peta je strasne otravny! Stale opakuje jedno! Leze mi na nervy! Je hloupy!"Jestlize se ekzem vratil, znamenalo to, ze se Pavel se svymi emocemi jeste nevyporadal. Stale mu delalo trochu potize je pojmenovat. Mel strach, aby maminku a tatinka nerozzlobil a neztratil tak nezbytnou jistotu, kterou rodice diteti poskytuji. Ale jeden rok je prilis kratka doba na to, aby se dite naucilo davat zarlivosti, kterou tak dlouho potlacovalo, zcela volny pruchod. (

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Prevence je základ i u dětských zoubků

    Kazící se mléčné zuby totiž zvyšují pravděpodobnost, že i stálý chrup bude náchylnější na působení činností specifických mikroorganismů v ústech.K prořezávání dětského chrupu dochází okolo 6. měsíce věku dítěte a výměna prvních zubů na chrup trvalý začíná kolem 5. - 6. roku dítěte.Nejlepší je zaujmout děti natolik, aby si zuby čistily pravidelně a byla to pro ně zábava, například prostřednictvím nějakého zábavného příběhu.Co se zubních past týče ne každá s roztomilým názvem postavičky z dětských kreslených seriálů je vhodná pro malé děti. Na trhu je nesčetno druhů a značek past, nicméně bych jako zvláště dobré uvedla : pro děti do tří let : Promise, Parexyl, Paro d’or.pro předškoláky např.: Vandemecum junior, Elmex Kids, Oral with Fluor, Panda, Dental dream,.pro školácky : Thymolin baby, Elmex oranžový, AB denti gel. Potrava versus dětský chrupNejideálnější potravou pro malé dítě je samozřejmě mateřské mléko. V době, kdy začínáme s přikrmováním, neměli bychom potravu příliš přislazovat. A to ani namočený dudlík v medu, sloužící jako zklidňující prostředek, který však podporuje tvorbu zubního kazu.Později je třeba dávat pozor na podávání kojenecké lahvičky se slazenými nápoji (slazené čaje, sirupy a ovocné šťávy), je zde velká pravděpodobnost vyšší kazivosti předních zubů. Jak pečovat o prořezané mléčné zoubky?první prořezané zoubky otíráme vlhčeným čistým kouskem látkyjiž od dvou let učíme dítě správnému používání zubního kartáčkunejmenším dětem při čištění zpočátku pomáháme, kontrolujeme pohyby a vyplachování úst používáme kvalitní zubní pastu určenou přímo pro dětizoubky čistíme minimálně ráno a večer, nejlépe po každém jídlepo kompletním prořezání mléčných zoubků používáme i dentální nit na čištění mezizubních prostor. Volba zubního kartáčkuVybírejte podle velikosti čistící hlavice. Pro ty nejmenší jsou vhodné kartáčky do 2,5 cm, s měkkými štětinami, barvu a typ kartáčku můžete nechat dětem vybrat dle libosti. Výměna je nutná po dvou měsících používání. Elektrické moc nedoporučuji neb nedostatečný cit v dětských ručkách může způsobit recesi dásně a následné vymílání krčků.Ke komplexní údržbě dětského chrupu patří i návštěva stomatologa. Děti odmala musíme naučit, že lékaře se není třeba bát, dejte si na výběru zubaře záležet. Strach ze zákroků vybudovaný v dětství se snadno přenese až do dospělosti. A teď ke správnému čištění zoubkůHlavním prostředkem ke správné technice je vzorný příklad rodičů. Dítě rádo napodobuje dospělé jedince, v péči o chrup platí totéž.

    26.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Na cesty jedině s autosedačkou

    Jelikož cestování v autě je velmi nebezpečné, od roku 2006 je povinné používat pro děti dětské autosedačky na všech typech komunikací. Existuje několik typů autosedaček rozdělené podle stáří a velikosti Vašeho dítěte.Autosedačky pro nejmenší dětiMiminka musí být přepravována v autosedačce, která umožňuje transport v pololeže. Upevňují se vždy proti směru jízdy. Doporučujeme autosedačku umisťovat na zadní sedadlo, na přední sedadlo se může umisťovat pouze, pokud je možné vypnout airbag. Do 4 měsíců byste měli s dítětem cestovat jen v naléhavých případech, jelikož dlouhý pobyt v autosedačce by mohl narušit správný vývoj dítěte.Autosedačky pro batolata a děti první rok v mateřské školceAutosedačky jsou určeny pro děti starší 1 roku až do 4,5 roku. Měly by již umět samy sedět. Zpočátku však potřebují oporu ze všech stran. V této skupině autosedaček si můžete vybrat mezi těmito čtyřmi příchytnými systémy. Systém k upevnění proti směru jízdy, systém se záchytným tělesem, systém kalhotových šlí a tříbodový pásový systém.Autosedačky pro děti v mateřské školce a pro děti první rok ve školeAutosedačky jsou určeny pro děti starší 3,5 let a mladší 7 let. Existují zde 2 možnosti zachycení. První je zádržný systém se zádržným tělesem a druhý je zádržný systém se zvýšeným sezením.Autosedačky pro větší dětiJedná se o autosedačky pro děti od 6 let do výšky 150 cm. U této skupiny jsou děti a rodiče často nedbalí, myslí si, že není potřeba autosedačky a děti mohou být připoutány systémem pro dospělé. Odolejte a uvědomte si, že dětské autosedačky by měly být používány do tělesné výšky 150 cm. Pokud používáte jen pás pro dospělé bez dětské autosedačky, je to pro dítě velmi nebezpečné.

    03.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Ta paní od tatínka

       "Co ti ta paní udělala, že jí nemáš ráda?"   "Vzala mi tátu."    Není to ani maminka, není to ani macecha. A přitom je to žena, která zasahuje do života dítěte. Setkává se s ním v pravidelných intervalech a patří vlastně mezi nejbližší příbuzné. Je to totiž ta "paní od tatínka" - je to "cececha". Výmysl 13tileté dívky v naších krajích se začíná ujímat.   Kdo je ta žena? Skoro vždy je mladší než maminka a tráví s tatínkem více času než samotné dítě. Rozhoduje o jeho čase, tráví s ním veškeré volno a všude s ním chodí, ačkoliv by, z hlediska dítěte, mohla klidně zůstat doma. Zúčastňuje se pasivně nebo aktivně závažných životních rozhodnutí týkajících se dítěte. Někdy se pokouší o jeho výchovu, často pouze poučuje a vynáší o něm soudy. Většinou se snaží získat si zájem dítěte a dokonce i jeho lásku.    Je to také ta "paní od tatínka", kterou nemá nikdo rád (otce nepočítaje). Nemá jí ráda maminka, ani babička, ani dědeček, ani kamarádky maminky. Čili nikdo, kdo je důležitý v dětském okolí. Buď se o té "paní" vůbec nemluví, což je lepší případ, jako by neexistovala. Nebo se o ní mluví pouze "špatně".    Takové chování je v našem kraji zvykem. Objevují se již světlé výjimky, kdy se o nové otcově partnerce mluví bez napětí a dokonce je přijata v původní rodině jako její další člen, ale jedná se skutečně o raritu.    Vezměme si vliv vztahu dítě a jeho nevlastní matka z hlediska malého dítěte.    V drtivé většině je dítě v předškolním věku vstřícné ke každému, kdo o něj projeví zájem. Visí samozřejmě na své mamince i tatínkovi a když se rozvedou, je schopno přijmou bez výrazných problémů i nové partnery obou rodičů. Podmínkou je ovšem nezmenšený zájem o něho ze strany otce tak i matky. Novou "paní" přijme bez problémů, pokud si tato je schopna s ním "krásně hrát".    Ještě v mladším školním věku, tak cca do 8 let, je vztah k "nevlastní mámě" neproblematický. Dítě si stále ještě žije ve vlastním dětském světě a názory dospělých se míjí u něho účinkem. Vnímá jakoby jedním uchem tam a druhým ven.    Avšak ouha! Od okamžiku, kdy začne vnímat hodnocení lidí svými blízkými a svůj svět podle toho také chápat, tehdy se dítě začne zabývat také hodnocením té "paní od tatínka".    Začnou se v něm předčasně bouřit city, které se navenek projevují jako závist, žárlivost a vztek, to všechno spojeno s bezmocností.    Dítě někdy začne otci klást přímo otázky týkající se jeho partnerky. Nechápe, jak těžko se otci odpovídá. Pokud otec postřehne, že nemůže názor dítěte korigovat ve svůj prospěch, tehdy dochází, ve vztahu mezi ním a dítětem, k ochlazení. Toto ochlazení se projeví omezením kontaktu otce s dítětem. Ze strany dítěte, které není odpověďmi otce dostatečně uspokojeno, dochází také k pocitům nespravedlnosti. Nesmíme zapomenout, že mezi lidmi, stejně tak mezi otcem a dítětem, je vnímána i tzv. neverbální komunikace - nekomunikace (mimoslovní).    Stává se, že pokud k rozchodu rodičů dochází v pubertě a otec seznámí dítě se svou novou ženou, v drtivé většině ztrácí otec autoritu a jeho nová žena je pouze jeho jakási "odnož", o niž není zájem.    Jedině tehdy, když je dospívající dítě vůči matce v negativním vztahu (odpor), mohou se jak otec, tak i jeho nová žena stát jakýmisi spiklenci společně s dítětem proti matčině osobě.    Není však výjimkou, kdy se děti v pubertě od otce a jeho nové ženy zcela odkloní a přestane mít o jeho život zájem. Chlapec nebo dívka v pubertě totiž vůbec nechápe, že tak starý člověk, jako je jeho otec, se může zamilovat. Zamilovat se "ve stáří" rovná se totiž "šílenství". Nesmíme zapomenout na to, že většina dětí už od školních let předpokládá, že jejich rodiče jsou staří lidé, kteří mají to nejlepší za sebou a nic nového je nečeká. Z hlediska dítěte je povinností rodičů pouze a pouze být dítěti k dispozici z všech okolností. Tento názor je přirozený a pro vývoj dítěte je nosný.    Mnozí z nás zažili v životě těžký okamžik, kdy si náš bývalý partner, s nimž máme potomka nebo potomky, našel nového partnera. Naše milované dítě námi opečovávané a chráněné, odchází do nového, pro nás neznámého prostředí, které netvoří pouze otec, ale někdo, k němuž máme rozporuplný, někdy vyhraněně negativní vztah.    Po odchodu dítěte do otcovy nové domácnosti, je nám velmi těžko, máme pocit zbytečnosti, prázdné náruče a hlavně nespravedlnosti. Představujeme si, jak nás dítě svým chováním zrazuje. Jak tráví čas s otcem a jeho milenkou vesele a šťastně bez jediné vzpomínky na svou nešťastnou a osamělou matku. V takových chvílích má pocit, že se její nedospělé dítě chová jako zrádce.    Jak to dělá ta hrstka populace, aby ani dítě, ani opuštěná matka a nakonec ani otec, který si našel jinou, nežili v napětí a v nenávisti?    Odborníci na mezilidské vztahy se denně setkávají s vášnivými negativními emocemi, které v krizových situacích jejich klienti a pacienti prožívají. Bohužel málokterý člověk je schopen uposlechnout příkazu rozumu a vydat se po té jediné správné cestě.    O co nám vlastně v citovém životě jde?    Žít celý dospělý život v nenávisti a radosti z pomsty? Nebo se srovnat se situací, která vznikla a nedá se příliš změnit? Porozhlédnout se kolem sebe a uvidět, že život není jenom nespravedlivý a plný utrpení.    Pokud se manželé rozejdou, je třeba předpokládat, že si časem oba najdou nové partnery a vytvoří si novou strukturu vztahu. Společné dítě z minulého manželství by mělo co nejméně pocítit jakékoliv negativní hodnocení partnerů, jak ze strany jednoho nebo druhého rodiče. Ani blízcí příbuzní, v podobě dědečků a babiček, by neměli negativně přistupovat k novému "příchozímu". Dítě by mělo mít "otevřený" vztah ke každému novému člověku a být připraveno si pod jemným vedením dospělých vytvořit si na své okolí svůj vlastní názor.    Naopak oba rodiče by měli zamezit jakémukoliv negativnímu hodnocení blízkých příbuzných (i ostatních lidí), protože se tak tvoří u dítěte zatěžující negativní pocity.    Podle průzkumů bylo zjištěno, že děti, které vyrůstaly ve velmi kritickém prostředí (kritickém vůči ostatním lidem), byly méně aktivní než ty, které vyrůstaly v prostředí, kde se jednotliví členové rodiny vyhýbali negativnímu hodnocení okolního světa. V našem případě, kdy se jedná o negativní hodnocení tzv. "cecechy" (přítelkyně nebo manželky otce dítěte), dochází nebohé dítě ke zjištění, že ačkoliv ono samo dává najevo svůj nezájem nebo nechuť, přesto to nijak neovlivní vztah jeho otce k té "hrozné ženské". Pak se nemůžeme divit, že právě takové děti podléhají snadněji pocitu bezmocnosti a následně se u nich objevují různá psychosomatická onemocnění. Jsou to bolesti hlavy, bolesti břicha, nechutenství nebo naopak přílišná žravost. Děti, které žijí v určitém napětí vůči blízké osobě, jsou tímto napětím vyčerpávány a proto se nemůžeme u nich divit zřetelné ztráty tvůrčí aktivity a iniciativy.    Opuštěná matka vychovávající sama děti je samozřejmě v těžší situaci než její bývalý manžel, který si "užívá" s novou ženou. Přesto je třeba mít na paměti, že živením nenávisti vůči "sokyni" nepomohu sobě, ale hlavně a hlavně uškodím svým dětem, nejenom v současnosti, ale i do budoucnosti.

    04.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Miminko na porodním sále

    Hlavička už kouká ven, poslední zatlačení... a miminko se třepe v rukou lékaře či porodníasistentky, kteří vám ho položí na bříško, případně vloží do náruče. Nelekejte se, čerstvě narozenémiminko není ten čisťounký růžovoučký uzlíček, jaký často bývá ukazován na fotkách. Je normální,když zpočátku vypadá nafialověle, má mírně zdeformovanou hlavu, že je pokryté slizkým mázek čiže po něm stéká krev. V některých porodnicích vám miminko podají před tím, než je přestřiženápupeční šňůra, v jiných ihned po jejím přestřižení a... stále ještě existují takové, kde setak neděje vůbec :o( Proto je dobré se předem informovat, jaká je praxe v porodnici, kteroujste si k svému porodu vybrala vy.Položení miminka na bříško matky není samoúčelné. Jednak je tu hledisko psychologické -časný kontakt povzbuzuje maminku i její dítě, aby se vzájemně seznámili. Novorozenec se musívyrovnat s jiným prostředím, než na jaké byl doteď zvyklý - a právě vlastní maminka mu můževšechno ulehčit. Má dobře vyvinutý hmat a dotyk kůže je mu příjemný (prý :o) ). Má také dobřevyvinutý čich a vůně matky ho uklidňuje. Slyší a má se za to, že dokáže rozeznat hlas své matky,proto na něj mluvte uklidňujícím tónem. Se zrakem je to už horší, vidí asi na dvacet centimetrů,ale pokud ho máte v náručí, tak i to stačí, aby si vás mohl prohlédnout. Navíc se po porodu nadětech začínají usazovat bakterie, takže je výhodnější, když je v kontaktu s kůží vlastní matkya přebírá její bakterie, než kdyby se na něj nalepily bakterie nemocniční.Pupeční šňůra se může přestřihnout ihned po narození (po prvním nádechu) dítěte, nicméněpokud neexistují žádné problémy ze strany matky ani miminka (např. rozdílný RH faktor), je možnés tím vyčkat, než pupečník dotepe (cca 2-4 minuty). Pokud si přejete vyčkat (mimochodem tentopostup je doporučen Světovou zdravotnickou organizací), je dobré se na tomto postupu domluvitjiž před porodem - v mnoha porodnicích se totiž ženě v samém závěru druhé nebo na počátku třetídoby porodní aplikuje oxytocin a poté při porodu placenty lékař vyvíjí jemný tah za pupeční šňůruspojený s protitlakem druhé ruky vzhůru na dělohu. Obojí napomáhá rychlejšímu odchodu placenty,ovšem zároveň je nutné pupečník přerušit ihned po porodu dítěte.CO JE TO PUPEČNÍ ŠŇŮRA ?Pupečník je zhruba půl metru dlouhý provazec z cév, které propojují cévy placenty s cévamiplodu a v průběhu těhotenství tak zajišťují přívod živin k miminku a odvod odpadních látek od něj.Po porodu již ztrácí svůj význam, odstřižený pahýl postupně uschne a odpadne. Neobsahuje nervy,takže přestřižení není bolestivé.JAK SE PUPEČNÍK PŘESTŘIHNE? Směrem k dítěti se pevně převáže nebo zasvorkuje, směrem k placentě se zasvorkuje a v místěmezi oběma body se přestřihne. V některých porodnicích se tohoto úkolu mohou zhostit tatínkové -pokud by si to váš manžel přál, nebojte se na tuto možnost zeptat! V této době je také možnézasvorkování od placenty povolit a nabrat do zkumavek krev na různá vyšetření - například měl-liplod během porodu problémy s kyslíkem, je možné z vyšetření zjistit složení krevních plynů, přiRH imunizaci se zjišťuje krevní skupina dítěte nebo máte-li zájem darovat pupečníkovou krev,provádí se odběr krve k transplantaci...Když už jste se s miminkem trošku pomazlila, následuje tzv. první ošetření novorozence. Tose provádí buď na vyhřívaném novorozeneckém lůžku a vy během porodu placenty či kontroly porodníchcest a ošetření případného poranění můžete sledovat, co se s vaším děťátkem děje, nebo se miminkoodnáší na speciální box - pak na něj sice nevidíte, ale má-li váš manžel zájem, může se ošetřenízúčastnit. A to dokonce nejenom jako divák, ale i aktivně! Nezapomenutelné pro mne je, jak byl manželvyzván, aby si podepsal dcerku na stehýnku - a hrdý otec ji rozmáchlým gestem označil od kotníčkudo podpaží :o)CO JE TO PRVNÍ OŠETŘENÍ NOVOROZENCE A PROČ SE PROVÁDÍ? Otření miminka sterilní nahřátou plenou. Zajištění průchodnosti dýchacích cest - je-li potřeba (tedy ne rutinně) se tenkou hadičkou šetrně odsaje nosohltan. (Pokud jste dostala miminko na bříško, tak tyto dva kroky se provedou ještě dokud je miminko u vás.) Ošetření pupečního pahýlu - zbytek pupečníku se podváže cca 2 cm od úponu, dezinfikuje a sterilně kryje. Předchází se tím případné infekci. Měření a vážení - novorozeně se váží nahé, většinou na digitální váze. Délka se měří v "korýtku", do kterého se miminko položí a pro přesný výsledek se mu natáhnou nožičky. Právě pro to natahování se v některých porodnicích od měření po porodu upustilo a děťátko se měří až při propuštění (případně až u svého obvodního pediatra). Měření tělesné teploty v zadečku. Označení dítěte - se děje různě podle zvyklostí oddělení. Většinou se na stehno miminka Gentianovou violetí (fialová, hůře omyvatelná, vodička) napíše jeho příjmení, někdy se na hrudníčku označí číslem, navíc dostane miminko i maminka náramek se stejným číslem... Moje druhá dcera nebyla označená vůbec, ale od jejího narození do propuštění z porodnice jsme byly stále spolu, doprovázela jsem ji i na vyšetření. Aplikace Kanavitu - vitamín K se podává v injekční formě jako prevence krvácení. Aplikuje se do stehna, někdy se podává i druhá dávka před propuštěním z nemocnice. Kanavit se poté užívá dlouhodobě ve formě kapiček. Doporučené dávkování je 1 kapka týdně do 1 měsíce a dále 1 kapka měsíčně do 1/2 roku. Kredeizace - obě očička miminka se vykapou Opthtalmo-Septonexem, což působí jako prevence hnisavého zánětu spojivek. Nákaza by se mohla do očí zanést při průchodu porodními cestami.A na závěr ošetření se dá miminku plena (často se napoprvé dává plena hadrová, i když se jinak používají pleny papírové - to proto, že v hadrové pleně je lépe vidět, zda se již miminko poprvé vyčůralo), oblékne se, zabalí do vyhřáté peřinky a už se z něj můžete těšit u sebe v náručí :o) Celé ošetření může trvat asi tak deset minut. Současně s tím vším se ještě hodnotí tzv. APGAR SCORE - v první,páté a desáté minutě se sleduje puls, dech, svalové napětí, reakce na podráždění a zabarveníkůže miminka. Tímto bychom měli za sebou zhruba první čtvrthodinku života miminka a můžeme přistoupit kpříjemnějším záležitostem - ještě na sále si své miminko poprvé přiložíte k prsu. Teoreticky jeto možné ještě před prvním ošetřením, ale pokud vím, většinou se tak děje až po něm. Porodníasistentka nebo dětská sestra vám pomůže miminko přiložit. I když v tuto chvíli ještě nemátemléko, je to prospěšné - jednak sání bradavky děťátko uklidňuje, jednak se vám spouštíoxytocin, hormon, který napomáhá zavinování dělohy a zmenšuje poporodní krvácení.Pokud jste rodila v malé nemocnici "domáckého" typu a jste už ošetřena, je možné, že prvníkojení zvládnete už na svém pokoji ve své posteli, kam vás bude chodit porodní asistentka kontrolovat.Častější případ však je, že zůstáváte dvě hodiny pod dohledem asistentek na porodním sále,a teprve potom jste přemístěna na oddělení šestinedělí. A jak je to tou dobou s miminkem?Záleží na zvyklostech porodnice. Někde vám miminko nechají celou dobu a vy si ho odvážíte naoddělení, kde ho také máte stále u sebe. Jinde jsou zvyklí ze sálu miminko po nějaké doběodnést "na prohřátí" a vrátit vám ho až po vašem příchodu na oddělení nebo dokonce až zaněkolik hodin poté (abyste si mohla "odpočinout"). U zdravého donošeného dítě to není nutné,a pokud byste ráda měla miminko u sebe, nebojte se ozvat. Ne každá čerstvá maminka si totiždokáže bez miminka odpočinout, často i sebevíc unavená rodička neusne a neusne a jenom myslína jediné: co asi tam někde o samotě dělá její brouček...Na porodním sále se o vaše miminko postará dle zvyklostí oddělení buď porodní asistentka,která s vámi rodila, nebo dětská sestra, která v závěru porodu přijde na sál. Někdy bývá uporodu též pediatr, ale to spíš v případě, že ne všechno je úplně ideální (např. předčasnýporod nebo naopak přenášení, zjištěná vrozená vada miminka, vícečetné těhotenství či abnormálnípolohy plodu, při podání tlumivých látek matce atd.).

    06.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Výživa kojenců

    Na toto téma již byly napsány desítky článků a všechny se shodují v tom, že  kojení je tou nejlepší  a  nenahraditelnou potravou. A  nejen  to, mateřské  mléko  je  zároveň  zdrojem protilátek,  které  Vaše  miminko  chrání  před  většinou  infekcí  a snižuje  riziko  alergií.První přiložení k prsu by se mělo odehrávat ještě  na porodním sále, nejlépe  bezprostředně po porodu. Pro maminku to bývá zároveň první intimní kontakt s miminkem.V prvních dnech po narození se v mléčné žláze tvoří kolostrum (mlezivo). Mlezivo  je  hustá, nažloutlá  tekutina, bohatá na  vitamíny, bílkoviny a  obranné  látky. V  dalších  dnech  se  pak  postupně mění v mateřské  mléko, které  je bílé  a řidší, což si  maminka může  mylně vysvětlovat  jako  mléko  “slabé“ . Navíc  je možné, že  se  tvorba  mléka  dočasně  utlumí (tzv.“laktační krize“). Těchto útlumů však může nastat za období kojení několik. Sama jsem zažila dvě “laktační krize“ (první nastala ve 3 měsících – trvala několik dnů - a druhá kolem 6 měsíce), nejsou to jednoduché chvíle, ale můžu Vás ujistit, že se dají překonat. Nakonec jsem svého synka kojila 11 měsíců. Opravdový nedostatek mléka vzniká ojediněle. Vodítkem k tomu, že  má dítě dostatečný  přísun  mléka, jsou mokré  plínky ( 6-8  počůraných plínek denně). Takže : pokuste si věřit a přikládejte miminko  častěji, platí zde  zákon “nabídky a poptávky“. Zkrátka nezoufat a vytrvat!!Někdy se  stává, že  kojení se  nedaří, miminko pláče, pouští  se prsu. Důvodem  může být špatná  poloha. Takže něco málo o technice kojení. Kojit  můžeme vleže, vsedě, můžeme si vypomoci polštářem, ale vždy je důležité najít vhodnou polohu pro sebe a té pak přizpůsobit polohu miminka. Kojení nesmí bolet! Miminko přiložíme “bříško na bříško“ tak, aby  bradavka byla pohodlně přímo proti středu jeho úst. Pak už jen přiblížíme prs k ústům (prs by se měl dotýkat brady, tváře a nosu současně) a necháme miminko, aby si pohodlnou  polohu zvolilo samo. Je to  Vaše chvilka, kdy  jste s miminkem  spojeni, tak si ji  vychutnejte s láskou a pohodlím. Dobu kojení neměřte časem, ale zase to nepřehánějte. Myslím, že každá maminka pozná, kdy miminko již nepije a jen si s prsem “hraje“, což je sice příjemné, ale může dojít k tvorbě trhlinek  na bradavce, které bolí a  mohou se  stát místem  infekce. Co  se  týká střídání prsů během kojení, názory se různí a já osobně jsem kojila, jak mě napadlo ( nikdy jsem si totiž nepamatovala, ze kterého prsu jsem kojila naposled).Další věc, kterou si maminky způsobují  problémy, je zlozvyk  jménem čajíček. Většinou  to bývá situace, kdy  miminko v noci  pláče a nejjednodušší  způsob utišení  je láhev  s čajem. Nebo  to může být pouze  záležitost  pocitu – nemůže  mít v  horkém  létě miminko  žízeň? Odpověď  je, ne. Mateřské  mléko se  skládá ze  dvou složek, tzv.“přední  a zadní“ mléko. Přední mléko  je méně tučné, průhledné  a slouží k utišení  žízně. Zadní mléko je vydatné a nasytí miminko. Takže miminko, které je plně  kojené nepotřebuje žádné další tekutiny, ani čaj nebo ovocné šťávy. Věřte, že  pokud v prvních měsících místo čajíčků budete pravidelně kojit, jak si miminko řekne, ušetříte si v budoucnu spousty nocí přerušovaného spánku.Důležitou složkou pro správné kojení je vhodná výživa maminky. Tady bych se pousmála nad výrokem mojí maminky, která mi už od doby těhotenství  nakládala obrovské porce se slovy: musíš jíst za dva. Po porodu v tom samozřejmě pokračovala, jen  zaměnila “jsi těhotná“  za “kojíš“. Strava kojící maminky by měla být pestrá, bohatá na jód, rozhodující je kvalita, ne kvantita. Nejedná se o  žádnou  speciální  dietu, jezte, na  co máte  chuť, jen je rozumné vyloučit jídla ostře kořeněná a jídla, která  u miminka způsobují  bolavé  bříško. Co se týká tekutin, řiďte  se svou  potřebou ( já ji měla obrovskou – vypila jsem  kolem 5-ti litrů vody denně). Pokud  máte chuť  na šálek  kávy, dopřejte  si jej. To, co by  ale neměla maminka dítěti rozhodně dopřávat, je kouření. Nikotin přechází do mléka, snižuje jeho tvorbu a může mít i vliv na vývoj dítěte. Milé maminky,jestli jste  se textem  prokousaly až sem, máte  můj obdiv. A závěr? Ať už  jste budoucí maminky nebo maminky  čerstvé a kojící, snažte se důvěřovat svým  schopnostem a  hlavně instinktu, miminko vždy dá  najevo své  potřeby. A hlavně odpočívejte , abyste  si chvíle, které spolu strávíte, dokázaly užít.

    06.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Výživa mateřským mlékem

    Vaše děťátko se Vám narodilo dříve, než jste očekávala, a Vy jste se možná na jeho příchod nestačila ještě připravit. Jste plná obav o jeho život a zdraví. Zdá se Vám, že musíte s poléhat jen na péči lékařů a sester a sama nemůžete pro své dítě nic udělat. V tomto letáčku Vám chceme povědět, že jste nezastupitelná v péči o Vaše dítě zejména tím, že mu poskytujete mateřské mléko. Přestože se miminko narodilo dříve, Vaše tělo už je většinou schopno tvořit mléko. Chceme Vám vysvětlit, proč je výživa mateřským mlékem obzvlášť důležitá pro nedonošené dítě, jaké jsou způsoby jeho krmení i co můžete udělat pro to, abyste měla dostatek mléka a mohla v budoucnu své dítě kojit.Význam mateřského mléka pro nezralé dítěMateřské mléko, které se tvoří pro Vaše nezralé miminko, se liší od mléka pro donošené dítě. Obsahuje větší množství některých živin, které potřebuje právě nedonošené dítě. Trávicí enzymy přítomné v mateřském mléce doplňují ještě nedostatečně funkční enzymy dítěte a napomáhají tak trávení. Živiny z mateřského mléka se lépe vstřebávají nezralou střevní sliznicí.Mateřské mléko obsahuje řadu imunologických a protizánětlivých faktorů, které pomáhají dítěti v obraně proti infekci. Některé složky mateřského mléka se účastní ničení škodlivých mikroorganizmů, jiné zabraňují jejich uchycení a pomnožení. Umožňují také, aby v dolní části trávicího ústrojí vzniklo příznivé prostředí pro “správné” bakterie. Na osídlení střeva po porodu závisí další vývoj obranyschopnosti dítěte. V mléce dítě také dostává hotové protilátky proti bakteriím a virům, kterými jste osídlena Vy. Dotýkáte-li se svého miminka nebo chováte-li ho v náručí “kůží na kůži” (”klokánkujete”), jsou na Vás přeneseny jeho kmeny mikroorganizmů, Vy proti nim “vyrobíte” protilátky a v mléku je svému dítěti předáte. Nezralé děti živené mateřským mlékem méně často onemocní obávaným střevním zánětem. Růstové faktory obsažené v mateřském mléce urychlují růst a dozrávání trávicího systému. V mateřském mléce je zastoupena většina důležitých hormonů, které ovlivňují organizmus dítěte. Dokonce malé množství mateřského mléka v časných dnech nebo týdnech po porodu pozitivně ovlivňuje zdraví dítěte v kojeneckém i dětském období.Výživa mateřským mlékem je nejpřirozenějším a nejlevnějším způsobem výživy dítěte.Výživa nedonošených dětíCo nejdříve po narození podáváme dítěti malá množství mleziva (kolostra), abychom připravili trávicí systém na jeho příští funkci, dodali potřebné obranné i růstové faktory a zabránili poškození buněk z hladovění. Čím je dítě nezralejší, tím menšími dávkami začínáme a tím opatrněji je zvyšujeme. Mlezivo je lehce stravitelné, kaloricky vydatné, s vysokým obsahem bílkovin, vitaminů a obranných látek. Od 5. dne se mlezivo začíná měnit ve zralé mateřské mléko, maminky nezralých dětí tvoří kolostrum pravděpodobně ještě do 10. –14. dne. Zralé mateřské mléko je méně vydatné, proto v době, kdy dítě dostává jen malé dávky mléka, přednostně podáváme takzvané “zadní” mléko, které vytéká z prsu asi po 5 minutách odsávání, obsahuje více tuku a tím více kalorií. Plné mateřské mléko podáváme dítěti obvykle až v období, kdy je schopné přijmout dávku z celého prsu. Rostoucím nezralým dětem obohacujeme (fortifikujeme) mateřské mléko dalšími bílkovinami, cukry, minerály, vitaminy a stopovými prvky. Není to proto, že byste svým mlékem nezajistila správnou výživu dítěti, ale proto, že dítě ještě netráví takové množství mléka, jaké potřebuje k růstu.Způsoby krmení nedonošených dětí mateřským mlékemPrvní kapky kolostra je možné odsát u inkubátoru na sterilní lžičku a pokud stav dítěte dovolí, podat několik kapek mléka na jazyk.-Krmení sondouZpočátku je většina nezralých dětí krmena sondou. Sonda je tenká umělohmotná cévka, která se zavede ústy nebo nosem do žaludku dítěte, a mateřské mléko se do ní velmi pomalu (většinou asi 20 – 30 minut) vstřikuje injekční stříkačkou. Zpočátku dítě pravidelně krmí odstříkaným mateřským mlékem sestra, později to naučí i Vás.-Krmení injekční stříkačkouKrmení injekční stříkačkou je doporučováno jako přechod mezi sondováním a plným kojením. Jeho výhodou proti sondování je, že mléko se dostává do úst, takže dítě poznává jeho chuť a trávicí proces může začínat už v ústech, ne až v žaludku. Krmení stříkačkou lze zkoušet asi od 30. pomenstruačního týdne u dětí, které dobře dýchají. Dítěti se jemně opře konus stříkačky s mlékem o dolní dáseň a velmi pomalu se vstřikuje mléko tak, aby dítě stačilo polykat. Dítě vykonává sací pohyby, ale nemělo by stříkačku uchopit rty a táhnout píst, protože by se učilo sát jinak než při kojení.Je možné zkusit i jiné přechodné způsoby krmení, například lžičkou nebo sondou přilepenou na prstu, který zasunete dítěti do úst. Nejvhodnější “alternativní” způsob krmení Vašeho dítěte najdete s pomocí ošetřující sestry.-Přikládání k prsuPřichycení a pevného uchopení prsu rty je dítě schopné asi ve 28. pomenstruačním týdnu. Dítě musí být v celkově dobrém stavu, ale podpora dýchání nosním pozitivním tlakem (nCPAP) s malým množstvím kyslíku nebývá překážkou. Pokud lékař dovolí, můžete za pomoci sestry zkusit přiložit miminko k téměř odsátému prsu a po chvilce i nakapat pár kapek mléka na jazyk, aby dítě pocítilo vůni a chuť Vašeho mléka. Poté ponecháte dítě ve Vašem náručí s ústy na prsu a pomalu sondujete příslušnou dávku mléka. Dítě se tak učí spojovat prs s chutí a vůní mléka a pocitem sytosti.Ve 29. – 30. pomenstruačním týdnu je většinou dítě schopné z prsu sát. Neumí ale koordinovat sání, polykání a dýchání, proto nemůže být ještě kojeno. Sání z odstříkaného prsu se nazývá nonnutritivní sání, protože nezajišťuje výživu. Nonnutritivní sání významně podporuje tvorbu mateřského mléka, umožňuje dřívější plné kojení a tím zkracuje dobu pobytu dítěte v nemocnici. Během nonnutrivního sání se dýchání dítěte a hladina kyslíku stabilizují a dítě se ukonejší a uvolní. Miminko necháte sát z téměř odstříkaného prsu a po chvilce podáte mléko sondou (opět můžete přitom dítě nechat při prsu) nebo nakrmíte stříkačkou.Nutritivní sání bývá možné od 31. – 32. pomenstruačního týdne. Odsajete přední mléko, dítě zvážíte, přiložíte k prsu a necháte přiložené po krátkou dobu, dokud vykonává sací pohyby a není unavené. Po napití dítě opět zvážíte, vypije obvykle asi 5 ml mléka. Poté můžete dítě opět přiložit k prsu a dokrmit do předepsané dávky sondou.Plné kojení bývá možné mezi 33. – 40. pomenstruačním týdnem. Je prokázáno, že klinicky stabilní nezralé dítě při kojení koordinuje sání a dýchání lépe a o několik týdnů dříve než při pití savičkou, má proto stabilnější hodnoty kyslíku v krvi. Pro přikládání nezralých dětí k prsu jsou vhodnější většinou jiné polohy než pro donošené děti, pohodlnou polohu pro Vás i dítě určitě najdete s pomocí zkušené sestry.Ošetřující lékař a sestra Vám vysvětlí a ukážou, jaký způsob krmení je v daném období nejvhodnější pro Vaše miminko. -Odsávání mateřského mlékaAbyste měla dostatek mateřského mléka, je třeba začít odsávat mléko co nejdříve po porodu. Zpočátku se doporučuje odsávat mléko z obou prsů 8 – 12x za 24 hodin, to znamená i v noci. Ošetřující lékař nebo sestra Vám poradí, čím a jak odsávat. Na tvorbu mléka pozitivně působí pohled na dítě, časté odsávání, přikládání k prsu a dobrá mysl (stresové hormony tlumí produkci mléka). V době laktace je velmi důležitá správná výživa, dostatek tekutin a odpočinku. Je nutné, abyste čas mezi návštěvami dítěte a odsáváním mléka využívala k odpočinku a spánku. Vaše rodina by Vám měla umožnit tento režim dodržovat jak po dobu Vašeho pobytu v nemocnici omezením a vhodným časováním návštěv, tak doma po propuštění pomocí v domácnosti. V lékárnách jsou k dostání bylinkové čaje na podporu tvorby mléka. Příznivě působí i masáže, které provádí tatínek dítěte, můžete se příjemně uvolnit i aromaterapií. Nechte se rodinou „hýčkat“ a prožívejte s hrdostí svoji výjimečnost v tom, co důležitého dáváte svému miminku.Někdy se stane, že přes veškerou snahu nebudete mít dostatek mléka pro Vaše dítě. Můžete být ujištěna, že každé byť malé množství Vašeho mléka dítěti pomáhá v jeho nelehkém životním startu.-Klokánkování (kangaroo péče, péče “kůží na kůži”)Klokánkovat znamená chovat své nahaté miminko na kůži mezi prsy. Z tohoto způsobu péče má prospěch dítě i rodiče. Ve srovnání s pobytem v inkubátoru děti při klokánkování dýchají mnohem pravidelněji, mají vyšší a stabilnější úroveň kyslíku v krvi i tělesné teploty a zažívají delší období hlubokého spánku. Jsou-li děti relaxované a stabilní, mohou využívat energii přijatou v mléce pro růst.Péče “kůže na kůži” je důležitá pro všechny děti, nejen pro ty, které jsou právě kojeny. Klokánkovat své dítě může samozřejmě i tatínek.Tip: Klokánkování podporuje tvorbu mateřského mléka.Jak bylo zmíněno v úvodu letáčku, po osídlení Vašeho těla bakteriálními kmeny a viry z prostředí dítěte dojde k vytvoření protilátek (obranných látek proti infekci), které pak v mléku předáváte svému dítěti.ZávěrSkoro všechny maminky nezralých dětí mají chvíle, kdy se jim zdá, že toto těžké období nemohou zvládnout. Nebojte se přijít se všemi problémy za námi. Vytrvejte v odsávání mateřského mléka a v přikládání dítěte k prsu, i když to ne vždy půjde lehce. Pocit, že aktivně pomáháte svému dítěti, Vás bude posilovat a dodávat naději. Až překonáte počáteční obtíže, budete se Vy i Vaše miminko těšit z tělesné blízkosti při kojení.Příprava odsávačky Sterilizovat odsávačku 1x denně 20 minut varemVymýt odsávačku horkou vodou po každém použitíVypláchnout odsávačku horkou vodou před novým použitímOsobní hygiena

    11.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Strava dětí - jak správně přejít z kojenecké na batolecí stravu

    Milé maminky, jistě všechny chcete, aby vaše dítě překypovalo zdravím. V dnešní době již není žádným tajemstvím, že správná a vyvážená strava se velmi významně podílí na lidském zdraví. Proto bychom neměly udělat chybu již v samotném počátku krmení našeho potomka. Jak tedy správně stravovat naše děti?Začínáme mateřským mlékemMateřské mléko je nedílnou součásti výživy novorozence. Obsahuje mnoho cenných látek, které nastartují jeho imunitní systém. Mateřské mléko obsahuje také protizánětlivé látky a růstové faktorů, které budou vaše dítě chránit před onemocněním. Současně se v mateřském mléce objevují příznivé bakterie, které chrání kojencův střevní trakt. Pokud je to tedy možné, je vhodné dítě kojit do šesti měsíců bez jakékoliv jiné umělé výživy. Pravdou však zůstává, že čím je dítě starší, tím více je aktivní a o to více spotřebuje jeho tělo energie. Mateřské mléko tak v tomto věku nepokryje množství zinku a železa pro jeho správný vývoj. Své dítě se však nesnažte přikrmovat dříve než v 6. měsíci. Jednak mu můžete zvýšit riziko potravinových alergií a také mu tím nijak neprospějete. Přikrmovat dítě je vhodné pouze v případě, kdy dítě nepřibírá na váze a to vždy na základě doporučení pediatra. A čím krmit dítě v 6. měsíci?Mnoho maminek si klade otázku, čím by měly začít krmit své dítě právě v šestém měsíci. Je lepší zvolit ovoce či zeleninu? Čeští dětští lékaři doporučují na začátek spíše zeleninové pokrmy. V první řadě je zelenina snáz stravitelná a neobsahuje tolik alergenů, jako například některé druhy ovoce. Dalším důvodem, proč se doporučuje začínat právě zeleninou je fakt, že ovoce je chutnější a sladší, což může mít za následek pozdější nechuť na zeleninové pokrmy. Maminky by měly mít vždy na paměti, že strava by měla být zpočátku velmi jednoduchá a vždy tepelně upravená. Vyvarujte se použití soli, cukru a jiného koření, které jsou pro děti zcela nevhodné. První měsíc by vaše dítě mělo dostávat jídlo vždy tepelně upravené. Na syrovou stravu můžete přejít tehdy, pokud si jste jistá, že tepelně upravené jídlo nedělá vašemu dítěti žádný problém. Příkrmy by se měly skládat zpočátku z mrkve, brambor, brokolice či hrášku. Jakmile přidáte do pokrmu jiný druh zeleniny, sledujte své dítě, zda se u něj neprojeví alergická reakce na nový pokrm. Ta se může objevit až 3 dny po požití nového druhu zeleniny. Když zjistíte, že vaše dítě zeleninový příkrm snáší dobře, můžete mu do něj přidat 20 g libového masa. Díky masu tak dodáte dětskému tělíčku potřebné železo. Když i 20 g masa vaše dítě bude snášet dobře, neváhejte mu dopřát klidně 35 g masíčka.Přechod z kojenecké na batolecí stravu může mnoho maminek děsit. Není však důvod se ničeho obávat. Zpočátku je nutné dítěti vše pečlivě rozmixovat, později rozmačkat vidličkou a nakonec přejdeme na drobné krájené kousky. Vždy se však vyhýbejte soli, která příliš zatěžuje dětské ledviny, které se stále vyvíjí.Uzeniny do dětského jídelníčku taky nepatří. Snažte se jim tedy vyhýbat. Děti starší 1 roku již mohou ovšem občas dostat libovou drůbeží šunku.Bílé jogurty můžete podávat dítěti již od 6. měsíce věku, stejně jako málo slané sýry. Slanější sýry zařaďte do dětského jídelníčku nejdříve po prvním roce života a co se týče plísňových a zrajících sýrů, na ty by si mělo dítě počkat minimálně do 3. roku. Tavené sýry sice budou vašemu dítěti jistě chutnat, ale zvažte sami, zda chcete do jeho malého organismu přidávat tavící soli, které jsou v tavených sýrech obsaženy a které nejsou příliš vhodné ani pro organismus dospělého jedince.

    11.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Hlídání dětí – BABYSITTING

    Nebojte se babysitting využítKaždý občas potřebuje děti pohlídat a není na tom nic špatného. Pokud není zrovna k dispozici babička, která by na vaši ratolest dohlédla, nebojte se obrátit na agentury, které se na hlídání dětí specializují. Ať už si zvolíte hlídání u vás doma nebo v rodině pečovatelky, vaše dítě bude mít kompletní péči a zachová se jeho každodenní režim.Z jakého druhu hlídání dětí si můžete vybratjednorázové/nepravidelnédlouhodobé – to často využívají maminky, které se brzy vracejí ke svému povoláníintenzivní – vhodné v době, kdy je vaše dítě nemocné (pečovatelka s ním tráví nepřetržitě více než 24 hodin)speciální péče – pro děti mentálně nebo fyzicky handicapovanéasistence – pomoc maminkám v šestinedělídoprovody, vyzvedávání – například doprovod do mateřské školky a následné vyzvednutí, popřípadě k lékaři nebo do zájmových kroužkůs programem – hlídání spojené s konkrétní zájmovou činností dítěte (nejde o výuku, ale o aktivní způsob hlídání)V dnešní době existuje agentur na hlídání dětí mnoho. Máte tak možnost najít si tu pravou, která bude vyhovovat jak vám, tak i vašemu dítěti. Proto se toho nebojte!

    07.březen 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Co dělat na mateřské…

      Jsou 2 druhy žen.Jedna má ráda svojí práci nadevše a vrací se mnohdy již po 3-6 měsích po porodu  zpět na plný úvazek do práce.Druhá zůstává s dítětem co nejdéle to jde doma a věnuje se mu naplno.Já nejsem ani jedna z nich. Existuje totiž ještě další typ žen, které se chtějí věnovat oběma – jak práci, tak i dítěti.  Co se tedy nabízí? Buď si můžete domluvit v práci, že budete dělat na částečný úvazek, nebo si najděte nějakou práci, kterou můžete dělat z domova. Například se jedná o účetnictví, překladatelství, online marketing, e-shop, poradenství, psaní článků jako redaktorka, nebo třeba hlídání dětí… Stačí si jen pořídit živnostenský list a je to….Já jsem si vybrala nejdřív e-shop s parfémy. Myslela jsem si, že to bude jednoduché a budu mít dobrý přivýdělek k mateřské. Jenže realita je trochu jiná. V momentě, když si založíte e-shop, vše teprve začíná.  Vše se totiž točí kolem marketingu.Jde o to, že vás na internetu v záplavě e-shopů těžko jen tak někdo najde. Nelze jen čekat, až přijde 1. objednávka a pak se to SAMO NĚJAK ROZJEDE. To je velký omyl. Nic nepadá z nebe zadarmo. Musíte pro to něco udělat. A to hodně. A pořád.Je třeba začít u sebe, své rodiny, svých kamarádů a známých. Sama jsem to, že mám e-shop, skoro nikomu neřekla a to byla jedna z chyb. Musíte umět dělat marketing sami sobě. Dát o sobě vědět. Třeba se váš soused někomu zmíní, že máte e-shop se zbožím, které jeho kamarád zrovna shání… Prostě potřebujte neustále kolem sebe šířit povědomí o vaší značce, vašem e-shopu (účetnictví, poradenství…). Hlavně se zbytečně nestydět za to, co děláte.Druhá důležitá věc je „NETWORKING„. Choďte na různá setkání, poznávejte nové lidi a navazujte nová přátelství a cenné kontakty, budou se vám hodit. Třeba na oboustranně výhodné „bartery“. Oni se zmíní o vás a vy zase o nich. Nejjednodušší cesta je skrze komunity na sociálních sítích, na specializovaných webech a fórech.Pokračování příště… 

    07.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Co dělat na mateřské… pokračování

    Co byste měli dál? Usilovat o co nejlepší servis zákazníkům. Rychlá komunikace a dodání je samozřejmostí. Zkuste zapřemýšlet nad tím, čím jste vyjímeční, jiní. Co můžete nabídnout originálního, jaká je vaše přidaná hodnota nebo proč je vaše alternativa lepší. A to pak propagujte, pokud nemáte zcela unikátní produkt nebo službu, kterou nikdo jiný nemá…  Další důležitou věcí je logistika. Pokud dodáváte / posíláte zboží zákazníkovi přímo vy sami, ohlídejte si smlouvy s dodavatelem. Aby se třeba nestalo, že na zboží budete třeba týden čekat. To vám zákazník mezi tím zruší objednávku a uteče. Pokud zboží zasílá přímo dodavatel, občas si zkontrolujte prostřednictvím tzv. „mystery shoppingu„, co a jak vlastně posílá v balíčku zákazníkovi, pod jakým jménem a co všechno obsahuje balíček. Abyste nebyli třeba nepříjemně překvapeni… a co teprve zákazník, který pak bude volat vám…Zamyslete se nad svojí cenovou politikou. V dnešní době se každý druhý zajímá o cenu a ne vždy ta nejnižší cena je ta nejlepší alternativa. Nejenž se takto bude cena díky konkurenci pořád snižovat, ale zároveň s nižší cenou klesá i důvěryhodnost. Prostě se pak zboží zdá podezřele levné. A to nemluvím o vaší marži, která bude strašně nízká. Spočítejte si tedy proto, jaká cena vám pokryje + – náklady, přihoďte nějaké % navíc a pak ji porovnejte s konkurencí. Namísto nižší ceny, nabídněte zákazníkům třeba služby navíc zdarma. Například poštovné zdarma je velmi oblíbená výhoda. Dále můžete třeba přibalit vzorek zdarma, nebo malý dárek jako bonus za větší objednávku. Vždy se dá něco vymyslet…Způsob zabalení balíčku je také důležité. Na balíček třeba můžete nalepit váš štítek s webovou adresou a uděláte si tak reklamu pro ty, kteří přijdou s balíčkem do styku. I při čekání na poště můžete najít nové zákazníky, když uvidí, kolik balíčků máte na poslání a zaujme je váš štítek s adresou e-shopu :-)Prostě je potřeba hledat zákazníky vždy a všude. A ty, které už získáte, se snažte udržet! Neb je známou pravdou, že udržet si zákazníka je podstatně levnější, než získat nového! Budujte pozitivní image kolem svého podnikání, buďte sami sebou, originální a buďte  fér. Nefér jednání se vám jednou vymstí. A hlavně VYTRVEJTE! Úspěšný business se někdy rozjede až za cca 2 roky…

    07.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Využíváte daňové úlevy na dítě v mateřské školce?

     Věřím, že nikdo z nás neplatí na daních rád víc než je zákonem předepsáno. A že spíš rádi využijeme možností různých slev a daňových úlev, pokud je stát nabízí. Jednou z takových daňových úlev je i možnost si odečíst částku za mateřskou školku. Jak velká ta částka je a co všechno musíme udělat, abychom tuto slevu na dani mohli uplatnit?  Slevu na školkovné lze uplatnit až do výše minimální mzdy. Ta je  stanovena na částku 9 200 Kč. Takže, aby bylo jasno – můžeme si uplatnit slevu na dani až do výše 9 200 Kč za rok (nikoli za měsíc, i když by to bylo hodně prima ;)).Pokud máme ve školce více dětí, tak tuto částku lze uplatnit za školkovné za každé dítě zvlášť. Ovšem nelze do ní zahrnout výdaje na stravování a dopravu.A slevu na dani může uplatnit jen jeden z rodičů, přičemž musí být zachována podmínka, že žije s dítětem ve společné domácnosti.Chcete se o daňové úlevě na školkovné dozvědět více? Nebo jste z Prahy a nemáte zatím školku? Přečtěte si celý článek Stát platí školku za vás, kde se dozvíte více.

    07.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Návrat do práce po mateřské

    Nemám ráda změny. Ale život je jich plný – větších, menších, pozitivních i negativních.  A každá změna, i ta pozitivní,  znamená nějaké napětí a stres. Návrat do práce po mateřské vnímám jako změnu spíš pozitivní: rodina získá další zdroj příjmů, děti začnou pravidelně navštěvovat školku. Návratem maminky do zaměstnání se i výrazně změní fungování rodiny, všichni si musí zvykat na nový denní režim a nové povinnosti. Většina z nás si na sebe dobrovolně v době mateřské přesunula prakticky všechny domácí práce a péči o děti. A má pocit, že pokud tohle všechno nebude zvládat SAMA na 100%, tak s ní není něco v pořádku. Nejpozději s návratem do práce, byť i třeba na menší než plný úvazek, to každá z nás musí přehodnotit a změnit. K prospěchu nejen svému – čímž získá čas třeba na vlastní rozvoj, péči o sebe a odpočinek, ale i celé rodiny – např. tatínek zjistí, jaký je rozdíl vypravovat se ráno sám a vypravovat sebe a dítě. O úklidu, nákupech, vaření, praní a žehlení, které se také neudělá samo (i když to do té doby tak vypadalo) nemluvě.Do práce jsem se vrátila po dvou-leté mateřské. Těšila jsem se na změnu, ale zároveň jsem měla z toho docela strach a spoustu pochybností, jak to všichni zvládneme.Dokud jsem pracovala jen dva dny v týdnu, tak jsem prakticky žádné obtíže nepociťovala: „Výlety“ do práce jsem vnímala skoro jako společenskou událost, na kterou jsem se těšila a navíc jsem za ní byla placená. Práci jsem neměla nijak náročnou, hravě jsem jí zvládala a navíc mě bavila. Nebyl ani problém s domácími povinnostmi a volnočasovými aktivitami: pohodlně jsem ve zbylých pěti dnech stihla nejen domácnost, ale i různé dětské kroužky, svoje cvičení, angličtinu a návštěvy. Dcerka v té době ještě nechodila do školky a hlídala jí babička. Takže i její nemoci jsem nemusela řešit absencí v práci.Zlom nastal v okamžiku, kdy dcerka nastoupila v necelých  třech letech do státní školky, já jsem si rozšířila úvazek a začala jsem chodit všechny dny v týdnu do práce. V práci jsem získala odbornější a náročnější agendu, kterou jsem se musela učit a ve zkrácené pracovní době jsem nestíhala všechno tak, jak bych si představovala.  A do toho jsme začali, jako všechny rodiny po nástupu dítěte do školky, bojovat s klasickými školkovými nemocemi: rýmy, kašle, angíny. Když se blížil nějaký důležitý termín v práci, tak víc než možného neúspěchu z nedokonalé práce, jsem se obávala toho, co budu dělat, jestli dcera onemocní a já nebudu moci dodržet termín odevzdání, nebo se zúčastnit jednání. Nerada někoho žádám o pomoc, není mi to příjemné. Když Kačka onemocněla, nebo jsem potřebovala jet na služební cestu, či se zúčastnit nějaké mimopracovní akce, tak jsem se bez „pomoci“ ostatních neobešla.  Přehodnotila jsem a změnila svůj postoj a přístup osamělé bojovnice „Než abych někoho obtěžovala a byla za jeho pomoc zavázaná, tak si to radši zajistím/udělám sama, i když si tím způsobím problémy “ na konstruktivnější „Mám problém, který sama nezvládnu. Budu moc ráda, když mi, třeba i částečně pomůžete“.Před nedávnem moje skoro tříleté působení v práci skončilo: Nastoupila jsem na druhou mateřskou a zvykám si znovu na život doma. Chci si všechny zkušenosti – zejména zjištění o mylnosti pocitu nepostradatelnosti a nutné naprosté samostatnosti ženy na mateřské dovolené – zapamatovat a udržet. Protože jsem zjistila, že model známý z našeho dětství, kdy uštvaná perfektní MATKA poskytuje všem ostatním členům rodiny dokonalý servis, bez jejich sebemenšího zapojení a s vlastním vzrůstajícím frustrujícím pocitem „obětování se“, nechci následovat. Zjistila jsem, že rodina víc než perfektní samostatnou (ale nervózní a nepříjemnou) hospodyni ocení maminku, která nerezignovala na volnočasové aktivity, dokáže se radovat ze života, podnikat výlety a jezdit na dovolené, pořádat návštěvy, a nebojí se dělit o starost s domácností a dětmi.  Pevně doufám, že jednou ve vzpomínkách svých holčiček  nebudu vystupovat jako ta uštvaná a nesnesitelná a matka…

    07.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Kroužky pro předškolní děti

    Když jsem byla malá, tak jsem chodila cvičit do Sokola. Stejně jako ostatní děti v mém okolí. Zpočátku s maminkami, později na samostatné cvičení.  Mateřská ani jiná centra s kroužky pro maminky s dětmi, neexistovaly. Plavat jsem chodila se školkou, v posledním školním roce. Když se mi narodila dcera, tak se mi moc nechtělo trávit dny buď doma, nebo na vycházkách po šedivých sídlištích mezi Novými Butovicemi a Lužinami. Nabídka kurzů pro miminka i batolata v okolí mě mile překvapila a časem jsme začaly navštěvovat jak cvičení pro maminky s miminky, tak plavání, se kterým jsme bohužel musely záhy, kvůli atopickému ekzému, přestat.A přestěhování do Úval neznamenalo konec zájmovým aktivitám. Časem jsme 2-3x týdně dopoledne chodily na kroužky (cvičení, hudební hrátky, později i výtvarku). A myslím, že to bylo nejen zábavné, ale i přínosné: Dcera si zvykla na kolektiv dětí, seznámily jsme se s jinými maminkami a dětmi  a s některými z nich se přátelíme a stýkáme dodnes.Po nástupu dcery do školky jsme s kroužky přestaly – první půlrok jsem ji musela každý den vozit do státní školky v Praze, neboť ta úvalská neměla a nemá dostatečnou kapacitu na přijetí všech dětí, které do školky potřebují jít. Pražská školka nabízela nejrůznější kroužky pro své žáčky, které se konaly buď v době odpoledního odpočinku (pro starší děti, které už nespaly po obědě), nebo v době odpoledního vyzvedávání (po 15 hodině).  Dcera do školky nastoupila jako čerstvě tříletá, a my jsme respektovali doporučení tamní paní ředitelky jí do žádných kroužků v době adaptace na nové prostředí a režim nepřihlašovat.V druhé polovině školního roku byla v Úvalech otevřena přístavba místní mateřské školky a dcera byla přijata.  Dlouze jsem rozvažovala, jestli nenechat přestup do nové školky až po prázdninách. Nakonec jsem, zejména kvůli každodennímu více než dvouhodinovému dojíždění, zvolila variantu okamžitého přestupu.Překvapením pro mě bylo, že v úvalské školce  prakticky žádné kroužky neexistují. Tedy pokud nepočítám dvě aktivity pro předškoláky (plavání a angličtina), z nichž plavání se v letošním školním roce již nezajišťuje. Dcera trávila ve školce, i přes můj zkrácený úvazek, víc než 9 hodin denně. Vyzvedávala jsem ji ze školky kolem půl páté, a čas po odpolední svačině, tedy více než 1,5 hodiny trávila s ostatními dětmi u stolečků ve třídě – většinou kreslením, hrou se skládačkami a stavebnicemi.  Každý den, celý rok. Což mi přijde škoda. Když jsem se zajímala o možnosti kroužků ve školce, tak mi bylo řečeno, že je to komplikované zajišťovat a že to navíc ani děti nepotřebují, protože se s nimi všechno nutné a potřebné dělá ve výuce. Zřejmě v té maximálně hodině dopoledne, kdy probíhají řízené aktivity…Takže jsem se začala zajímat o možnosti návštěvy kroužků mimo školku. K mému velkému údivu jsem zjistila, že kroužky pro předškolní děti, jejichž nabídka v Úvalech a okolí je docela pestrá, se v drtivé většině případů konají mezi 13 a 15 hodinou. Což je čas, který asi vyhovuje lektorům a organizátorům, ale ne rodičům a většinou ani dětem, neboť skoro všechny tříleté a dost čtyřletých dětí je zvyklých v tuhle dobu spát. Dcera tak v loňském školním roce docházela na jeden kroužek – dramaťáček, jen díky tomu, že maminky jejích dvou kamarádů, kteří kroužek navštěvovali také, střídavě Kačenku na kroužek a z něj dopravovaly a následně jí hlídaly.Od příštího školního roku budu zase matkou na mateřské dovolené, od čehož si slibuji, že starší dcera bude moci navštěvovat kromě dramaťáčku i jiné kroužky, třeba tanečky, o které moc stojí.  Alespoň po dobu, kdy nebudu chodit do práce.  Ale  třeba se do té doby v přístupu místní školky ke kroužkům, třeba po opakovaných a četných dotazech a požadavcích rodičů, něco změní…

    08.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Brýlatí a ti druzí

    Linda nosí odjakživa brýle. Ona se s nimi snad už narodila. Ve školce nosila šedobéžovonijaké, ve kterých podle mě vypadala krásně roztomile, trochu jako Abigail Breslin v Malé Miss Sunshine (fotky prostě nelžou). Ona sama o sobě ale tvrdila, že si z ní rodiče vychovávaly malou zrůdičku :))) Náš společný kamarád vždycky škodolibě hlásil: „Včera jsem viděl Lindu. Teda nejdřív brýle, potom Lindu!“. V pubertě si to pak jen upravil na „nejdřív prsa, potom Lindu“. Vtipné to bylo i na střední škole s Martinou. Vymetali jsme spolu diskotéky (opravdu jsme chodili na diskotéky „až“ když nám bylo 16 a víc) a na ona si na tancování a jiné skopičiny brýle nebrala. Gardedámy (= my holky co spolu paříme) tedy nejčastěji hledali odpověď na otázku „Kdo to je? Nevidím!“ Můj syn začal mít s očima problémy když mu byly necelé tři roky. Oční lékařku jsem si aktivně našla sama podle hodnocení pacientů na internetu. Velmi milá, příjemné prostředí, pečlivá. Synovi udělala bezpočet vyšetření a pak nás poslala ke specialistce, paní primářce XY. Tak to byl zážitek pro otrlé. Během deseti minut (a z toho ještě polovinu soukromě protelefonovala) přišla na to, že můj syn je neuvěřitelně nevychovaný, že očička mu dělají neplechu protože čekám druhé dítě (přesně tak, a on z toho má stres) a až se miminko narodí, tak to bude všechno ještě horší. Já v pátém měsíci rizikového těhotenství jsem musela syna pořád zvedat a do všech těch přístrojů štelovat sama, sestřička seděla u stolu a pila kafíčko. Samozřejmě jsem každou chvíli slyšela, jak ho držím špatně, že má mít hlavičku tak či onak, ať se dívá, ať se nedívá… Taky mě upozornila že jsem strašně tlustá, na to že jsem teprve v půlce těhotenství a že určitě čekám dvojčata. A když jsme se loučili, přesněji řečeno když jsme byli na útěku, mi ještě ve dveřích stihla říct, že syn má asi jedničky dioptrie a že budou nutné brýle. Možná šlo jen o nevhodnou volbu slov, ale diagnoza typu „asi jedničky“ mě vyděsila a na další návštěvu jsem pro jistotu schválně zapomněla a začala se poohlížet jinde.Nakonec jsme zakotvili v jedné z fakultních nemocnic. Jediné nač si můžu stěžovat je občasná delší čekací doba, takže když nepřijdete hned za svítání, máte na celé dopoledne o zábavu postaráno. Ale co, jsem (aktuálně) na mateřské, mají tam hračky, televizi, jsou tam jiné maminky na pokec… a hlavně, nechodíme tam každý týden, že.Brýličky jsme přeci jenom vyfásli, ale dioptrií je o malinko víc než „asi jedna“. Velmi mě překvapilo, že si na ně syn okamžitě zvykl. Zažili vlastně takový malý křest ohněm – první den s brýličkami byl současně prvním dnem v nové školce. Po návratu domů jsem ho nechala hrát si samotného v herně a když byl dlouho klid (a klid je vždycky podezřelý), šla jsem se podívat copak asi dělá a on, miláček, spinkal na zemi na koberci, ručičky předpažené a v nich způsobně složené nové brýle. Má je tak zautomatizované, že první věc, kterou udělá, pokud se ho zeptám, zda mu něco nechybí, je že si sáhne na nos :) A navíc – děsně mu sluší, fakt.

    08.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Komunikace s miminkem v těhotenství

    Ty pozornější čtenářky už vědí, že ve druhé polovině těhotenství se u nenarozeného děťátka „probouzejí" smysly. Znamená to, že se stále intenzivněji připravuje na vnější svět. Dnes si o nich něco povíme. Dítě totiž může používat nejen hmat, ale i chuť, sluch nebo čich.Smysly. Co už umím!Čím více dítě roste, tím více svoje smysly používá. Skýtají mu totiž jedinečnou příležitost sbírat a zpracovávat informace a podněty přicházející také zvenčí. Už je tak částečně vytvořeno a také vyzkoušeno vše, co bude po příchodu na svět potřebovat.HmatUcítí-li těhotná žena pohyby svého dítěte, automaticky začíná své břicho hladit. Je to ten správný okamžik, protože přibližně v 18. týdnu těhotenství je u dítěte natolik vyvinutý hmat, že už může tento náš dotyk skrze břišní stěnu cítit. Snaží se plavat naší ruce vstříc a tiskne se k břišní stěně tak, aby mohlo přijímat co nejvíce mateřské lásky. Je to dáno tím, že už ve třetím měsíci se v kůži vytvářejí první volná nervová zakončení. S každým přibývajícím týdnem se tvoří takových hmatových tělísek stále větší množství a jsou ještě jemnější (od hlavy přes paže, ruce, až ke špičkám prstů na nohou). Díky tomu naše děťátko cítí, že je obklopeno příjemně teplou plodovou vodou, kterou je nepřetržitě omýváno. Přestože dítě v této plodové vodě žije, nevnímá ji jako mokrou. Hmat ovšem ještě není plně propojen s mozkem. To znamená, že dítě sice ví, že se je „něco" dotýká, ale neví, kde přesně na svém tělíčku tento pocit vnímá.Čich I když nos dítěte odpovídá ve 20. týdnu sotva velikosti čočky, čichová tkáň je už vyzrálá. Asi se budete chtít zeptat: Co je v břiše matky k čichání? Vůně přece vnímáme v plynné podobě, ale dítě je zatím obklopeno tekutinou. Nenechme se však mýlit. Čichová tkáň je schopna filtrovat vonné látky z plodové vody a dále je vede do mozku. Co tedy dítě cítí? Na základě výzkumů se vědci shodují, že zřejmě nasládlou vůni plodové vody a aromatických látek, které se do ní dostávají z matčiny stravy. Čich hraje po narození dítěte rozhodující roli - miminko svoji matku poznává zejména podle „její vůně".Chuť Chuťové pohárky se v maličkém jazýčku děťátka vytvářejí už od šestého týdne těhotenství. Od čtvrtého měsíce pak pije plodovou vodu, čímž přichází na řadu i chuť. Dítě se tak seznamuje s chutí glukózy - sladká, sodíku - lehce slaný, vlastní moči - hořká. V plodové vodě ale převládá nasládlá chuť. Odtud tedy chuť novorozenců hlavně na sladké. Konečně je to důležitý poznatek, protože také mateřské mléko chutná sladce a jakékoli jiné chutě dítěti zatím nesvědčí. Chutě dítěte může do značné míry ovlivnit i strava jeho matky po dobu těhotenství!Zrak Svět, ve kterém se dítě vyvíjí, je růžově červený, jednobarevný a stejný. Ale i tak se očička miminek otevírají a zavírají se už jen při spánku. Oční bulvy se vytvářejí okolo 6. týdne, zrakové tyčinky až od týdne 16. Když je vývoj očí dokončen, oči se otevírají a dítě se obrací za světlem - např. reaguje, když maminka nechává na své bříško svítit slunce.SluchZhruba ve 20. týdnu se vývoj uší pomalu dokončuje. Ušní boltce jsou sice maličké, ale dokonale vytvarované. Uvnitř uší se vytvořily zvukovody a třmínek. Znamená to, že dítě už umí přiřazovat zvuky. Slyší hlavně zvukovou kulisu, složenou z tlukotu matčina srdce, šumu její krve, trávicích zvuků a dýchání. Ale co slyší dítě ještě víc a raději je matčin hlas! Pozná, jestli matka mluví právě s ním, nebo s někým jiným. Leká se hlasitých a neočekávaných zvuků - bouchnutí dveří, hlasitá hudba... Matčin hlas mají děti nejraději, ale rozeznají i hlasy lidí z nejbližšího okolí. Současně se sluchem se v uchu dítěte vyvíjí i ústrojí pro rovnováhu. Miminko se umí v břiše orientovat a rozeznává, kterým směrem jdou jeho pohyby. Díky tomuto ústrojí přijímá mozek velké množství informací. Tím jsou podporovány také duševní schopnosti. Naše děťátko má i vnitřní rovnováhu, která je chrání před přetížením zvenčí.Mozek - centrála smyslůMozek se vyvíjí od samého počátku těhotenství. Smyslové podněty jsou vnímány a přijímány různými částmi nervového systému a všechny doputují do mozku. Rozvoj jednotlivých smyslů je u očekávaného dítěte komplexní záležitostí. Každý jednotlivý krok jeho vývoje zasahuje do dalšího a jeden bez druhého by nebyl možný. Než naše dítě přivedeme na svět, vytvoří se tímto způsobem biliony nervových spojů v mozku - základy rozumu.

    02.květen 2020 - Napsal: Redakce

  • Proč, co a kdy číst miminkům

    Některé maminky předčítají svým dětem ještě než se narodí. Pokud právě přemýšlíte o tom, že začnete se svým ať už narozeným nebo ještě „plavajícím" drobečkem probírat literaturu, jsou další slova určena právě vám. I maminkám, které už dětem vyprávějí nebo předčítají dlouho, ale chtějí o tomto způsobu trávení času vědět víc. Kromě toho získáte v našem novém seriálu recenzí knih pro děti objektivní představu o nabídce knížky, která se vám dostává před oči. To vše od zkušené pedagožky a maminky Karolíny Lepíkové.Literatura pro děti, její význam pro utváření osobnosti dítěte aneb Proč předčítat a co čístJiž od nepaměti věků si lidstvo uvědomovalo význam příběhů. Vezmeme-li počátky písemnictví jakékoli starověké země, vždy se nám v podvědomí vybaví linie nějakého nezapomenutelného příběhu. Bible, báje a pověsti o vzniku světa a člověka, legendy, veršované, prozaické, nezapomenutelné. Dotýkaly se nás v dětství a dotýkají se nás často i dnes. Nadešel čas, abychom i my, stejně jako tisíce generací před námi, předali svým potomkům penzum znalostí, dovedností a zvyků prověřených staletími.Když se pokusíme vrátit se ve vzpomínkách do svých dětských let, možná pochopíme, v čem všem nás příběhy, které nám před spaním předčítali naši rodiče, nezanedbatelně ovlivnily. Jak si jistě všichni rodiče dobře uvědomují, základní modely chování a jednání získávají děti již v raném věku v rodině. A právě ta skupina lidí, která jim zajišťuje jejich základní potřeby, má možnost vštípit jim základny norem lidského chování a ovlivnit vývoj jejich osobnosti na mnoho dalších let. Jak?Vztah ke knize si dítě vytváří od té chvíle, kdy je seznámíte, ale musíte toto "přátelství" podporovat Podívejme se spolu teď na základní výchovný problém, jak dítě naučit, co je dobré a co nikoli? Vezměme si na pomoc pohádku. Pohádku, kterou znali naši rodiče, prarodiče, praprarodiče...jenže, jsou právě tyto pohádky nejvhodnější? Když se zamyslíme nad dlouholetou tradicí lidové slovesnosti a uvědomíme  si, proč a hlavně za jakých podmínek právě tyto příběhy vznikaly, nastává chvíle položit si otázku, jsou vlastně tyto pohádky a poselství, která přinášejí, stále ještě aktuální? Těžko říci. V dobách, kdy byla smrt blízkého tak častým jevem, že byla vnímána i dětmi jako nedílná součást života, by snad žádné dítě nepřekvapilo, že vlk Karkulku sežral, čímž si vysloužil vlastní smrt. Oko za oko, zub za zub už se nenosí, vnímání oprávnění trestu a pomsty posunulo své hranice někam k pomyslnému bodu nula a tak se často vymýšlejí pohádky nové, humánnější. Jenže ouha, některé jsou jaksi vyčpělé. S rodícím se požadavkem vyvíjející se techniky a modernizace všech dostupných technologií  na rychlost, dostupnost a šiřitelnost námětů a témat, jakoby se v nových pohádkách někam vytratila duše příběhu, ten pocit šimrání v břiše, když princ zabil lítou saň a dobro zvítězilo nad zlem. Hravost a fantazii vystřídala záplava reflexních barev, bezduchých kresbiček, vodopád trapných dialogů a ještě trapněji natahovaných konců, díl 1-999. A pak se v tom vyznejte.Ale samozřejmě, ne všechny knihy jsou takové. I v moderních, neotřelých příbězích pro děti se čas od času objeví publikace, která naprosto přesně zapadá do mých představ knížek pro  děti, ta, o které můžu s klidným svědomím prohlásit, že plní všechny funkce, které by měla dětská literatura plnit, rozvíjí myšlení, fantazii, nenásilně vyučuje zvykové vzorce chování, baví a v neposlední řadě se líbí i samotnému dítěti. A byla bych ráda, kdyby se mi právě takové dařilo nacházet a představovat vám.Velká kniha říkadel Velká kniha říkadel, nakladatelství JUNIOR, s.r.o., 2004, ISBN 80 -7267-124-3, odpovědné redaktorky Jana Jašová a Jana Šindelková, ilustrace Vladimíra VopičkováRecenzeKdyž se mi do ruky poprvé dostala Velká kniha říkadel, dlouho jsem nevycházela z údivu. Jak jste si zajisté všimli, kniha nemá autora a otevřete - li ji, okamžitě pochopíte proč. Všechna říkadla, básničky a rozpočítávadla vám totiž budou velice povědomá. Jedná se o díla vesměs lidová a notoricky známá, takže pokud máte chuť osvěžit si právě ty veršovánky, které vám vtloukali do hlavy učitelky v mateřské škole, pak je právě pro vás tato kniha tím „pravým ořechovým", očekáváte-li však proud nové inspirace, který by vám vyplnil každodenní veršohraní s vašim broučkem, budete nejspíše zklamaní. Velká kniha říkadel totiž zůstává velká hlavně formátem (A4), nikoli obsahem.Kniha má 144 stran, z nichž většina obsahuje jednoduchá čtyřverší (cit.:" Pavel, Pavel do pekla zajel na bílém koni, čert ho tam honí") a velikou ilustraci k dané básni. Výjimkou jsou pak říkanky delší (osmiverší) a jako bonus kniha uvádí i nejznámější veršovanou pohádku Polámal se mraveneček. Co se týče ilustrací, jsou přehledné, veliké, barevné, avšak výrazy lidí (hlavně dětí) jako by autorka kopírovala přes vlastní mustr, stejné oči, nos, úsměv, což při kvantu vyobrazení lidských postav působí jednotvárně a fádně.V celkovém školním hodnocení a s přihlédnutím k množství vydávaných říkadlových knížek, hodnotím tuto publikaci výslednou známkou dostatečně. Nic nového sice nepřináší, ale pokud od ní nebudete nic očekávat, budete pravděpodobně spokojeni. 

    02.květen 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Manželství
  • Maminčin mazánek

    Podlehnete-li kouzlu jeho venkovní tváře a slova "já a maminka" nebudete považovat za dostatečné varování, vstoupíte místo do manželství do jámy lvové. Zpočátku ve fázi zamilovanosti budete dělat, co mu na očích vidíte, a když vám konečně spadnou růžové brýle slepé lásky, zjistíte, že jste se ocitla v pasti povinností a starostí, z níž nelze uniknout. Místo dvou vlastních dětí máte doma tři. Všechno visí na vašich bedrech. Zatímco vy nevíte, kam dřív skočit, on chodí kolem vás a říká vám, co všechno děláte špatně, protože jeho maminka to dělala jinak a samozřejmě lépe. Co řekne ona, je svaté, i kdyby tvrdila, že se slunce točí kolem země, co řeknete vy, je špatné. Zkrátka tchýně se stává neustálým přízrakem vašeho manželství strašící vás ve dne v noci, i přesto, že žijete odděleně. Maminčin mazánek si vás totiž nevybral náhodně. Má specielní radar na vyhledávání spolehlivých a zodpovědných pečovatelek, a tudíž si vybírá partnerky zaručující pohodlný přechod z mateřské náruče do láskyplné, pečovatelské náruče manželky. A jestliže se partnerka zcela nepodobá mladší kopii jeho matky, snaží se ji opravovat podle jejího vzoru.Chcete-li v manželství s máminým jájínkem přežít, musíte s ním zacházet jako s dalším dítětem a nejlépe jako s jedináčkem. Kontrolovat ho jestli si nezapomněl klíče, kapesník, věci potřebné do zaměstnání atd. Připomínat mu jeho povinnosti, co musí po práci dojít vyřídit apod. Pokud například zjistí před dovolenou, že má propadlý pas, můžete za to vy, protože jste ho měla včas zkontrolovat. Hlavně mu musíte zajistit stoprocentní domácí servis. Jídlo podávat až na stůl a nezapomínat na příbor. Chystat mu čisté oblečení na druhý den do práce na obvyklé místo. Vědět, kde co má a v případě potřeby mu to podat, nebo ho tom informovat. V době vaší nepřítomnosti musíte řídit domácnost po telefonu. Navigovat ho, kde v lednici najde jídlo, jak a v čem si ho má ohřát. Někdy raději pověřte drobnými úkoly děti, poněvadž dospělý mazánek ze sebe dělá blbce, aby nemusel nic dělat a vy jste si to nakonec všechno udělala sama. Když vám maminčin mazánek žaluje na své vlastní děti, co zase měly udělat a neudělaly, nebo co kde nechaly rozházené, musíte tyto problémy řešit jako sourozenecké šarvátky. Věta, vždyť jsi jejich otec, vyřiď si to s nimi sám, v něm vyvolá pocit ublížení a ihned spustí lamentaci jako mučedník před smrtí. V lepším případě jde volat mamince, jak mu doma ubližují.Zdá se vám výše uvedený návod, jak přežít manželství s máminým jájínkem jako ironie? Myslíte si, že dnešních mladých mužů se syndrom mazánka netýká? V tom případě naivně podceňujete lásku a péči jejich matek. Než učiníte osudový krok před oltář, navštivte se svým drahým svou potencionální tchýni. Pokud po vašem příchodu matinka vystartuje a začne obskakovat svého synáčka, který usedne ke stolu a nevezme si sám ani lžíci, utíkejte. I když se vám tento rituál zdá normální a roztomilý, protože máte v sobě pečovatelské sklony jako jeho matka (jinak by si vás nevybral), v manželství se z něj časem stane neúnosné a stresující břemeno. Tento manželsko-mateřský maratón vydrží jen otrlá žena se silnými mateřskými pudy a ocelovými nervy, anebo žena, která nemůže mít děti a soužitím s jájínkem zabije dvě mouchy jednou ranou. Má dva v jednom.Manželka maminčina jajínka má dvě možnosti. Buď mu dělat celý život maminku, anebo nasadit tvrdý kurs převýchovy. Neobskakovat, nerozmazlovat, být hluchá k jeho výčitkám, poněvadž výčitky používá jako prostředek k citovému vydírání. S chválou a litováním zacházet jako se vzácným kořením. Zkrátka nemazlit se s ním, jenom v ložnici. A nepovolit. Oni totiž maminčini mazánci, když přejdou z mateřské náruče do náruče manželské, vynechají ve svém vývoji mezičlánek dospívání. Často se však tento mezičlánek nepodaří manželce vyplnit, a pak je lepší vrátit mazánka zpět do mateřské náruče.

    31.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Práce a podnikání
  • V nové práci | Zoufalé maminky

    Tak jsem nastoupila po mateřské do práce, do nové práce.Překvapilo mě něco?Hned první den mi došlo, že si budu muset opětovně zvykat na mnoho věcí, kterým jsem odvykla. Například ranní vstávání. Na brzký budíček jsem na dlouhou dobu zapomněla. Sice mě mlaďoch někdy budil i před sedmou, ale ne moc často. A povinnost být někde včas je prostě něco, na co jsem dlouho myslet nemusela. Takže když zvládnu všechny úkony tak, aby chom do školky vyrazili včas a po odevzdání ve školce mi neujel autobus, je tu cesta do práce.Opět něco nového. Ne že bych až dosud nejezdila MHD, ale na zážitky při jízdě MHD v tuhle ranní hodinu a snahu nezbláznit se ve věčných zácpách při představě, že přijdu pozdě, jsem nějak pozapomněla.Pak dorazím do kanceláře a uvědomím si, že si nemůžu povídat sama se sebou. Tedy ne že bych byla blázen, ale občas si sama pro sebe řeknu „a jo“, „no jo, vlastně“, „to snad není možný“. Předpokládám, že to tak má každý. A jak jsem si odvykla, že by moje průpovídky mohly někoho rušit, občas mi to ujede. Naštěstí po provizoriu ve společné kanceláři jsem nyní alespoň načas v kanceláři sama, tak mám dost času si zvyknout.Taky si musím zvykat na to, že po obědě nenásleduje odpočinek, ale pokračuje se normálně v práci. V prvních týdnech na mě po jídle začala padat únava, musela jsem se fakt hodně přemáhat, abych neusnula nad klávesnicí. Ani se snad nemusím zmiňovat o tom, jak náročné je se naučit obsahu nové práce. A jak těžké bude opět začít používat angličtinu – tentokrát i hodně odbornou.V neposlední řadě mě čeká to, co čeká každého v nové práci, seznamování s novými kolegy. A to je tedy celkem fuška. Zatímco dřív jsem pracovala v malé firmě, ve které jsme se všichni poznali během prvních dnů, nyní pracuji v jednom kolosu, ve kterém mám stále koho poznávat. Přiznávám se, že mám v lidech zmatek.A ještě větší zmatek mám v orientaci v areálu zaměstnavatele. Bloudění se stalo mým dennodenním chlebem. Jen ostych mi občas brání se zeptat. A když už se zeptám, zjistím, že se ptám někoho, kdo cestu, či hledaný objekt nezná. Hlavně jsem si za první měsíc navykla na určitou cestu do práce a pohyb po areálu. A přestěhování do nově rekonstruované kanceláře s sebou přineslo nutnost naučit se novou cestu do práce (dá se totiž vystoupit na několika zastávkách autobusu, do různých částí se člověk lépe dostane z různých stanic) a také se jinak orientovat v areálu.Taky „miluju“ zaběhané zkratky, které používají moji kolegové. Stejně jako já mám problémy jim porozumět, tak mají moji kolegové problém si uvědomit, že mi jejich zkratky nic neříkají. A to ani nemluvím o odborných termínech, kterým nerozumím, jakkoliv se o zkratky nejedná. Něco se učit je dřina.V neposlední řadě musím zmínit dítě. Na jednu stranu jsem ráda, že po určitou část týdne už není syn středobodem mého světa. Na druhou stranu je ale těžké nemyslet na jeho těžké začátky ve školce, na to, zda proběhlo hladce vyzvedávání, které se svou pracovní dobou nestíhám. Tedy častěji myslím na to, zda dostal včas léky, kapky, jídlo atd. Protože od začátku září už je podruhé nemocný, takže klasický nástup do školky proběhl i u nás. Jen se mi nechtělo si hned na začátku od práce zase odpočinout, tak to lepíme hlídáním. Naštěstí jsou v práci velmi vstřícní, home office, možnost dohody téměř o čemkoliv, fakt paráda. Co říct na závěr? Mám svou novou práci ráda. A na vše nové i náročné, či oprašování starého se těším. Mějte to také tak!

    27.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel


Výsledky vyhledávání v sekci: Zoufalá maminka
  • Jak se na svět kouká matka aneb děti s cystickou fibrózou

    Mateřství změní všechno. Ale co změní absolutně, je náhled na okolní svět.Nikdy jsem nebyla sentimentální. Romantické písničky mě příliš nedojímaly, málokterý film mě rozbrečel, zprávy o nešťastných událostech prvoplánově cílené na ženy mě spíš vytáčely. Ne snad, že by mě dnes rozplakala kdejaká pitomá písnička, ale zmínky o nemocných dětech se mě nyní téměř osobně dotýkají. Ne že bych dřív byla necitelná, jen jsem v takových situacích uvažovala racionálněji než nyní.Asi každá žena to někdy zažije, doslechne se o tom, jak někdo ublížil dítěti, jak by bylo potřeba přispět na operaci dítěte, které se bez ní neobejde atp., a v tu chvíli si řekne, co by bylo kdyby…Nastoupila jsem po mateřské do nového zaměstnání a najednou se s obdobnými pocity setkávám několikrát za den. Už jste slyšeli o cystické fibróze? Tzv. slané děti. Pokud se občas díváte na televizi, mohli jste vidět kampaň na jejich podporu s účastí jednoho úžasného českého herce. Co se vám vybaví, když se o nich doslechnete? V mnoha případech asi vůbec nic, případně si řeknete, to jsou ty, co mají slaný pot. Kdyby to bylo tak jednoduché.Kdyby to bylo tak jednoduché, nemusela bych si několikrát za den říkat, jak hrozně musí být maminkám, kterým se dítě s tímto geneticky podmíněným onemocněním narodí. Nebo jak je asi malým dětem, které tato nemoc připraví o maminku (muži s CF děti mít nemohou). Průměrný věk dožití lidí s touto nemocí je 32 let. Ti s mírnější formou se mohou s určitými zdravotními potížemi dožít i 50 let.Ti, kteří mají horší variantu onemocnění, nebo ti, kteří se nakazí bakterií, která je pro zdravé lidi zcela bezpečná, umírají i dříve. Celoživotně se pacienti s cystickou fibrózou potýkají s respiračními potížemi, problémy s trávením potravy, tím, že nepřibírají. Každodenně po celý život musejí dodržovat přísný a striktní režim – rehabilitovat, inhalovat, dodržovat lékový režim, před každým jídlem polykat enzymy, které jim umožní vstřebat správně potravu. A to přináší třeba i určitý pocit vyčlenění z kolektivu, hlavně v pubertě.Někteří pacienti mají takové potíže, že jim později pomůže pouze transplantace plic, či jater. Transplantace jim alespoň o něco prodlouží život a často jim i zlepší dosavadní kvalitu života. Ne každý pacient s cystickou fibrózou je ale vhodným adeptem na transplantaci, ta je podmíněna mnoha faktory, které není vždy možno splnit.A víte, co je ještě horší? Nesmějí se stýkat mezi sebou! Ještě že žijeme v době moderních technologií, internetu, sociálních sítí. Tak se aspoň virtuálně spolu mohou potkat, svěřit se svými potížemi někomu, kdo má podobné problémy jako oni.V současnosti je každý novorozenec hned po narození podroben genetickému vyšetření (z kapky tzv. suché krve – my to nejspíš známe jako odběr z patičky), kromě jiných onemocnění se vyšetřuje i to, zda dítě nemá cystickou fibrózu. To napomůže včasnému odhalení této nemoci, protože až dosud se stávalo, že přibližně u poloviny lidí s tímto onemocněním (nejen s mírnou formou) nedošlo k odhalení, že jím trpí. Pacienti se pak dostávali ke specialistům pozdě, byli léčeni na  něco jiného, v horší variantě se nepřišlo na příčinu předčasného úmrtí.Stejně jako žádná jiná nemoc si CF nevybírá, podle moderních výzkumů jí trpěl například Frederic Chopin. Podle dobových údajů zemřel na tuberkulózu, ale podle popisu příznaků, podle toho, jak vypadal a podle dalších znaků je téměř jisté, že příčinou byla právě CF. Chybí jen potvrzení výzkumem jeho DNA z ostatků, k čemuž ovšem vědci neobdrželi souhlas polské vlády.Proč jsem pro tentokrát vyměnila veselý tón za poněkud vážnější? Chtěla bych vás upozornit na to, že pokud jste vděčné za to, že máte zdravé děti, můžete pomoci těm, kteří takové štěstí nemají, třeba účastí na festivalu Pozdní sběr. Mimochodem ten byl založen spolužáky dívky, kterou jim právě cystická fibróza vzala.

    28.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Mateřství = prestižní vysoká škola encyklopedického typu

    Mateřství se nelze naučit, lze ho jen prožít a to buď naplno, nebo si zničíte brzdové destičky :-) Dokud se vám nenarodí dítě, nevíte, o co dobrého, ale i špatného přicházíte. Stejně jako se dozvíte o sobě spoustu věcí, tak se dozvíte i o vašem partnerovi a vašem vztahu. Je to zkouška a pořádná.Netrvá jen den, či dva, ale v podstatě celý život od narození prvního miminka… Má to ale i pozitivní dopad. Pokud jste nestihla vystudovat či dokončit vysokou školu, během mateřství to můžete dohnat :-) A naučíte se i věci, které na žádné VŠ neučí a přesto jsou hodně důležité pro život… Zajímá vás, jaké to například jsou? Tak zaprvé se z vás stane člověk, co pracuje cca 20 hodin denně. Zpočátku je to opravdu cca 20 hodin, později se to sníží na únosných 14 hodin. :-) To už k dítěti v noci nevstáváte tak často, jako v prvním roce. V této době si uvědomíte, jak chození do práce byla vlastně pohoda, pracovalo se tak 8-10 hodin denně, pak bylo volno! Mohli jste jít do kina, na večeři, na koncert nebo si zasportovat atp. Kolik hodin a dní jste vlastně promarnili nebo prolenošili! Jak by se vám nějaká ta hodinka z minulosti teď hodila k dobru :-) Nestíháte vařit, prát, uklízet a volný čas trávíte jako rodina spolu – což je sice fajn, ale kde je váš čas jen pro sebe. Nedávno jsem si uvědomila, že jsem si za posledních 6 let mého života jen 1x! stihla napustit vanu a 1x se jela projet po 5 letech na kole.Dále se z vás stane super projektový manager – jinak to ani nejde. Skloubit kroužky dětí s pitným a jídelním režimem, pobytem venku, učením se novým věcem, úklidem, nákupem a přípravou jídla. A vše dokonale vybrat a načasovat tak, aby jídlo nevystydlo, nebo zrovna nepršelo, když už máte čas jít ven. Vymyslet program s ohledem na momentální náladu dětí a pořád být ve střehu! Slovo flexibilní nikdy nebylo více trefné pro popis vaší opravdu špatně placené práce. A to pracujete navíc s takovým nasazením. Kdyby jste teď nastoupila do práce, kolegové by se vás báli – pro vaši produktivnost, neúnavnost a flexibilitu.Dále se při ní zároveň naučíte i něco nového – rozšíříte si obzory a to ZADARMO – není třeba žádných drahých kurzů nebo časově náročného chození na přednášky. Na mateřství nedám opravdu dopustit. Naučila jsem se za dobu na mateřské opravdu hodně užitečným věcem. Nedávno například moje starší dcera vytáhla knížku s dinosaury, že se je chce všechny naučit. Před spaním se tedy učíme druhy dinosaurů, namísto čtení šípkové růženky :-) Inu všechno je k něčemu dobré. Tak například teď dělám chytrou, co druhů dinosaurů znám zpaměti např. Brachiosaurus, Diplodocus, Stegosaurus, Ichtyosaurus, Pteranodon, Velociraptor, Triceraptos, Allosaurus, Archaeopteryx, Tyrranosaurus apod… Co by maminka pro milované dítě neudělala! :-)Když měla necelé 3 roky, zase jsme uměli poznat značky asi 20 aut na parkovišti, když jsme kolem nich chodily na koupaliště. :-) Ještě teď je mám v paměti, dřív jsem poznala jen Škodu, Audi, BMW, Mercedes, Fiat, Ford… a později jsem přidala Citroen, Hyundai, Honda, Mitsubishi, Toyota, Opel, Renault, Saab, Subaru, Chevrolet, Nissan, Peugeot, Daewoo, Mazda, Seat, Volvo. Ať žije mateřská!Dcera má opravdu dobrou pamět – již od malička, je to chodící encyklopedie, zrovna teď si pamatuje, které nálepky z Penny Marketu má již nalepené v albu a to jich tam je skoro 18o druhů! Pamatuje si, v jakých sáčkách dostala vloni k Miluláši dárečky! Nebo kolik jsme vyšli schodů k babičce, kolik jsme ujeli stanic vlakem, jakou barvu kabátu měl pán v obchodě, co před námi platil atp… Už mě trochu děsí představa, co si asi všechno dobře pamatuje, na rozdíl ode mě… Musím víc trénovat :-)

    07.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Na mateřské se „blbne“

    Je to smutné, ale je to tak. S tím se nedá nic dělat. Když jsem začala psát nový příspěvek pro Zoufalé maminky, říkala jsem si, jestli moje zmatenost, roztěkanost, či (doufejme dočasná) ztráta paměti není znát tak, jak ji pociťuju sama. Proto mě napadlo, že bude lepší, když se svým „problémem“ svěřím. A jestli je na tom někdo z vás podobně, pro mě i pro vás by mohlo být fajn vědět, že v tom nejsme samy.  Vezměte si třeba takovou paměť. Lidský mozek má omezenou kapacitu, která dostává zabrat celý život. A tak mozek vypouští  to nedůležité, a naopak zaznamenává vše nové, s čím se setká. A s dětmi člověk přijde do styku s takovými informacemi, které by jej jinak úplně minuly.Proto jsem přesvědčená, že je potřeba tento fakt brát pozitivně. Já například věřím, že se mi jednou bude hodit, že znám úvodní písničky mnoha dětských seriálů. Nikdo přece nemůže vědět, jestli se jednoho dne nebude živit jako textař takových písniček. Stejně tak užitečné může být, když člověk zná jména, barvu a povahu většiny mašinek z nejmenovaného pořadu. Co kdyby se náhodou účastnil nějaké vědomostní soutěže, ve které by bez této znalosti neuspěl?Ovšem i přes svůj optimismus je mnoho informací nabytých v mateřství, které bych klidně zapomněla. Ale nějak to nejde. Zřejmě je potřeba je opět překrýt novými, které ocením i v jiné roli, než je ta mateřská. Jenže jak to udělat? Zvláštní totiž je, že například četba knih, sledování dokumentárních pořadů, nebo návštěva koncertu Metallicy zatím jako pomoc při přepisování dat v mém mozku nějak dobře neposloužily. Ani práce během rodičovské dovolené mi nedokázala vyzmizíkovat z hlavy některé stupidní texty z dětských veršovánek (s veškerou úctou k těm kvalitním).Zato jsem zcela spolehlivě schopná zapomenout na domluvenou schůzku. Třeba k jedné lékařce jsem se musela dvakrát přeobjednat, protože jsem si nevzpomněla na to, že vlastním diář. A když nevíte o diáři, nevíte ani o termínech schůzek, které si do něj zapíšete.Dříve nabyté vědomosti bych snad raději v zájmu zachování duševního zdraví neměla vůbec zmiňovat, občas je totiž sledování zmíněných vědomostních souteží až sebetrýzněním. Jak to, že zrovna na TOHLE si nemůžu vzpomenout? Dřív bych odpovědi sypala z rukávu. A teď horko těžko lovím z paměti, přetížené písničkami o mašinkách, autíčkách, termíny kroužků a podobnými nesmysly,i odpovědi na synovy otázky. Hlavně otázky o vesmíru, fyzice a biologii mi dávají zabrat. Ale opět pozitivně – třeba právě tyto otázky mi pomůžou zapomenout na „plnou parou vpřed, cíl je náš“, „auto snů – všechny předhoní“, „znáte Bořka“ a jiné jim podobné… Uznejte, že vysvětlit tříletému dítěti fakta o planetách, gravitaci, sopkách a zemětřesení mozek celkem zaměstná.A kdyby ani to nepomohlo, ještě je tu projekt České alzheimerovské společnosti Dny paměti… 

    07.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Jaká je hodnota práce maminky na mateřské dovolené?

      Znáte to. Dáváte prádlo do pračky a těšíte se, jak v klidu pověsíte to, co jste právě vyndala. Do toho se ale ozve mladší dítě, že trpí akutním hladem, který nesnese ani 4 minut odklad. Staršímu právě přestala fungovat nějaká hračka a je potřeba vyměnit vybité baterky. Teď hned. A aby toho nebylo málo, tak se ozve telefon. Připadá vám to povědomé? Tak trochu jako z pracovního procesu? Vsadím se ale, že na tuto analogii si nevzpomenete, když každý měsíc vidíte částku, kterou vám stát posílá na účet. Na internetu jsem objevila následující infografiku, která je z části míněna rozverně a z části má hodně reálný základ.    

    08.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Kojení - má dítě dost?

    Zcela jistě dostává dost, pokud máod třetího nebo čtvrtého dne života alespoň pět až šest mokrých jednorázových plen nebo šest až osm mokrých látkových plen av prvních šesti týdnech dvakrát až pětkrát denně stolici, po prvních šesti týdnech už méně často.U jednorázových plen možná nepoznáte, že jsou mokré. Řiďte se tedy tím, jak jsou těžké. Na plenu jednou na zkoušku nalijte dvě až čtyři lžíce tekutiny a porovnejte její váhu se suchou plenou.Jsou-li pleny méně často mokré, moč je velmi žlutá a je silně cítit, pak musí vaše děťátko nutně víc pít. V takovém případě kojte dítě co nejčastěji a nechte je i v noci pít, jak dlouho chce. Dítě, které pilo příliš málo, nemusí mít dost síly, aby plakalo, a nápadně hodně spí.Může se dítě u prsu přejíst?Pokud dítě dostává výlučně mateřské mléko, není možné, aby pilo příliš mnoho a přejedlo se. Má-li skutečně plné bříško, přebytečné mléko po krmení opět vyjde ven a vyteče mu z úst. I když děťátko vypadá dost baculatě, můžete si být jistá, že mu to neškodí. Přejedení u prsu neexistuje.Potřebuje dítě čaj nebo vodu?Mateřské mléko dodává zdravému dítěti v prvních šesti měsících všechno, co potřebuje: dost živin na zahnání hladu i dost tekutiny na utišení žízně - ať už v suchém vzduchu vytopeného pokoje v zimě, nebo největším letním horku. Může se však stát, že dítě kvůli zvýšené potřebě tekutin krmení poněkud zkrátí a stejně tak intervaly mezi jednotlivými krmeními. Pokaždé tak pije trochu kratší dobu, ale o to častěji. Dohromady tak dostane víc předního mléka bohatého na laktózu a tišícího žízeň a méně tučného sytícího zadního mléka - tedy přesně to, co potřebuje. Takovéto tišení žízně je tím nejlepším nápojem, jaký mu svět nabízí.Tuto skutečnost potvrzuje průzkum provedený v tropech v Indii. Jedna skupinka kojenců dostávala k mléku občas trochu převařené vody. Druhá skupinka kojenců dostávala pouze mateřské mléko. Ukázalo se, že děti, které dostávaly ještě vodu, sály o to méně mateřského mléka. Tím méně měly také energie. Na konci průzkumu zaznamenaly výlučně kojené děti vyšší váhový přírůstek a jejich stav byl celkově lepší. Což nám ukazuje, že kojené děti měly dostatečný příjem tekutin. To, že dítě vyžaduje kojit téměř každou hodinu, neznamená, že je nedokážete nasytit, ale že právě potřebuje vydatnou výživu.První růstové skokyPokud máte dojem, že najednou není možné dítě dostatečně nasytit, kojíte-li ho každou hodinu, a ono pije, jako by předtím nedostalo dost, jedná se o růstový skok. V takovém případě nezbývá nic jiného, než velmi často kojit. Kojit tak často a tak dlouho, jak bude chtít. Tvorba mléka se během několika dnů této nové spotřebě přizpůsobí.S růstovým skokem můžete počítat mezi šestým a dvanáctým dnem, mezi šestým a osmým týdnem, ve třetím měsíci, zhruba v polovině čtvrtého a také kolem šestého měsíce.Proto je důležité, abyste dobře jedla, pila a co nejvíce spala. Kojení je v takových dnech skutečně práce na plný úvazek, ale vyplatí se! 

    03.květen 2020 - Napsal: Redakce