Výsledky vyhledávání v sekci: Zdraví
  • Bouldering - vyšplhejte si krásnou postavu

    Bouldering je druhem lezení, které nevyužívá jištění. Možná si představíte namakané borce, co pokořují nelítostné hory - a představujete si správně. Ale bouldering není jen pro muže, provozuje ho čím dál více žen. A to nejen kvůli okukování sošných mužných těl.Málokterý sport vytvaruje taková krásná záda a pevné paže. Přičemž zapomeňte na postavy kulturistek se spoustou zbytečných a nefunkčních svalů. Lezkyně musí mít svaly pevné a funkční, ne velké a těžké. Bouldering také trénuje koncentraci a rozhodování. Nejde totiž "jen tak ošidit" jako většina jiných sportů. Jak začít?V každém větším měste se již nachází boulderingová stěna. Tyto stěny jsou často stavěné uvnitř budov, tak aby byly celoročně dostupné. Bouldering lze samozřejmě provozovat i ve volné přírodě, to je ostatně původní koncept, ale pro začátky je vhodnější navštívit specializované centrum.Minimálně na pár prvních lekcí je vhodné domluvit si lekci se zkušeným lezcem. Vyhnete se tak zbytečnému trápení, kdy se vám nebude dařit. Přitom většinou stačí osvojit si pár triků, aby člověk zvládl alespoň jednoduchou trasu. Pokud už vyrazíte samy, nezapomeňte na důkladný pre-strečink. Bez pořádného protažení před začátkem lekce si můžete snadnou natáhnout nebo dokonce natrhnout svaly, a to za pár ušetřených minut opravdu nestojí.Co s sebou?Ze začátku není třeba pořizovat žádné speciální vybavení, ve většině center je k zapůjčení. Pokud vás bouldering chytne, budete potřebovat speciální boty, tzv. lezečky. Pokud není poblíž nikdo, kdo by vám při půjčení lezeček pomohl s výběrem velikosti, řiďte se pravidlem, že tyto boty nejsou na chůzi. Ta bude nepohodlná, protože vaše prstíky budou zkroucené v malé obuvi. Taková bota je pro lezení ta správná.Další investicí bude pytlík s magnéziovým práškem, kterým si budete natírat ruce, aby vám úchyty co nejméně klouzaly. A lezci-gentlemani používají také kartáček, kterým po sobě uklízí. Totéž by mělo platit i pro lezkyně-dámy.Je to nebezpečné?Každý sport je nebezpečný, pokud se provozuje špatně. Každý vyžaduje bezpečnostní opatření, a jinak tomu není ani u boulderingu. Obecně však příliš nebezpečný není. Leze se do výšky několika málo metrů a prostor pod vámi je vykryt tlustou žiněnkou, která spolehlivě brzdí pády. Paradoxně nebezpečnější je být dole. Pokud se pohybujete po žiněnce, mějte vždy přehled o tom, kdo kde leze. Pokud spadně ze tří metrů někdo na vás, opravdu to nemusí dopadnout dobře. Ani pro něj, ani pro vás.Kolik mě to bude stát?Vstupné na boulderingové stěny se pohybuje od 50-100,-Kč. Samozřejmě existují různé výhodné permanentky či klubová členství. Lezečky vám půjčí v průměru za dvacet korun. Pořízení vlastního základního vybavení (lezečky, pytlík, magnezium) vás nebude stát více než 2 000,-Kč. Z tohoto pohledu je bouldering jednou z nejlevnějších sportovních aktivit.

    22.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Věčné hubnutí, diety, cvičení - přibrala jsem

    Věčné hubnutí Koloběh života je věčný, stejně jako moje hubnutí. Můj cíl (o němž jsem psala téměř před rokem tady), mít 68 kilo v den svých 35. narozenin, byl splněn. Dokonce překročen o kilo. Užila jsem si svých 15 minut slávy na firemním vánočním večírku, kde mne mnozí kolegové a kolegyně nepoznávali. Někteří mne viděli naposledy ještě jako těhotnou s 20 kily navíc, takže jejich úžas byl nelíčený. Měla jsem z toho obrovskou radost. Na vánoční svátky jsem si povolila přibrat kilo a půl. Do konce ledna bylo pryč, a já si říkala, že mám všechno pod kontrolou.A pak to začalo . Tuhá zima (a slabá vůle) rozhodila můj organizmus, který začal toužit po velkých krajících chleba namazaných máslem a meruňkovým džemem, velkých porcích hranolek a pizzy. K tomu přibyla neodolatelná chuť na svařené víno. Potichu a nenápadně se váha začala zvyšovat. Šla na to rafinovaně. Vždy jeden den klesla, takže to povzbudilo mou chuť k jídlu. Dál jsem jezdila na rotopedu, tak jsem si říkala, že je to otázka pár dnů.Nebyla. A to mne vystresovalo ještě víc, takže jsem i jedla víc, i když obvykle na stres reaguju nechutenstvím. Stále jsem jezdila na rotopedu, a říkala jsem si, že to není možné, aby se ta mrcha váha nepohla. A taky že nepohla . Zpětně však musím přiznat, že moje zátěž na rotopedu byla hodně nízká, takže v kombinaci s velkými dávkami jídla se není čemu divit.Upírala jsem se k úplňkům, i když mi manžel říkal, že jsem blázen. Nepomohlo to. Asi proto, že jsem nedržela žádný půst. Aspoň jsem o nich nepřibrala, tak to svým způsobem beru jako úspěch.Do toho jsem v únoru dostala silnou virózu, takže jsem nejezdila 2 týdny, a do kondice jsem se dostávala hodně těžce. Pak měl manžel operaci slepého střeva, co mému rozpoložení taky nepřidalo, a aby toho nebylo dost, tak dcerka dostala silnou střevní chřipku. Nyní to vypadá, že jsme už ze všeho (snad) venku.Takže teď čekám na jaro, které se někde toulá, a těším se na hromady čerstvé zeleniny a na své oblíbené saláty a věřím, že váha znovu půjde dolů. Jezdím na rotopedu, na kterém si v průběhu jízdy postupně přidávám silnější zátěž, a hlavně jsem začala dělat posilovací cviky na břicho a stehna, a to ráno i večer. A to by v tom byl čert, aby se to neprojevilo! Abych byla upřímná, nechce se mi cvičit, ale vím, že bez pohybu to nepůjde. A věřím, že když jsem to dokázala jednou, že to dokážu i podruhé!P.S. Moje váha je 72(!) kilo. Stydím se za to, ale mám silnou motivaci - v květnu bychom měli jet na Slovensko; a nejen že bych chtěla být štíhlá před svými příbuznými, ale mám i prozaičtější důvody. Chystám se tam nakoupit nějaké nové oblečení, které mne po přepočtení kurzu vyjde opravdu levně. Je to přízemní důvod, ale funguje to

    27.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Cvičení pro udržení zdraví

    Proč cvičit?Cvičení je důležité pro udržení tělesného i duševního zdraví. Cvičit můžeme mnoha způsoby od nenáročného joggingu až po aktivní a energeticky náročný trénink, ale v každém případě bychom měli cvičit pravidelně.Myslíte si, že cvičíte dostatečně? Většina dětí běžně netrpí nedostatkem pohybu, protože si hrají a dělají nejrůznější sporty. Dětské hry, to je často právě běhání, skákání a nejrůznější tělesné aktivity. Problém se tak týká zejména dospělých. Většina z nich nemá dostatek pohybu. Do práce i z práce jezdí auty, autobusy či jinými dopravními prostředky a většinu dne pak prosedí za pracovními stoly. Večer zapadnou do pohodlného křesla a lenoší před televizí. Mnozí si ani neuvědomují, jak je to pro ně nebezpečné, ale bohužel je to tak.Na druhé straně zpravidla vědí, že cvičení je dobrá věc. Pomáhá udržovat tělo v dobré kondici, umožňuje relaxaci a schopnost vyrovnat se s duševním stresem. Rovněž působí proti nadváze (obezitě) a může nejenom prodloužit život, ale může především prodloužit aktivní život. Ten se pak stává radostí a ne protrpěným břemenem.Lidské tělo se od počáteční podoby s lidoopy v předcházejících pěti milionech let pochopitelně vyvíjelo. V prehistorické době žili lidé uprostřed divoké přírody. Museli lovit zvířata, sbírat plody, ovoce, vyhledávat si potravu. Museli se také umět ochránit před lvy a vlky, pro které se mohli stát kořistí. Jako úkryt lidem sloužili pouze jeskyně a primitivní chatrče. Člověk musel být tehdy v dobré kondici, silný a zdravý, protože jen tak mohl přežít.Méně aktivní životV posledních pár tisíciletích, ale zejména v posledních pár stoletích se život v mnohých částech světa stal nesouměřitelně snadnějším a lehčím. Obecně řečeno, lidé dneska žijí v pohodlných domech, mají teplé oblečení a slouží jim řada přístrojů, které za ně vykonávají těžkou práci (například pračky na prádlo).Naše myšlení se s těmito rychlými změnami víceméně vyrovnalo (ostatně jsme si to sami vymysleli). Pravda, někdy trpíme duševními stresy, kdy jsme pod příliš velkým tlakem a cítíme, že jsme jakoby ničeho nedosáhli, že toho ještě musíme hodně udělat a máme tak málo času. Ale právě v takovém duševním stresu nám může hodně pomoci fyzické cvičení. Odvede naši mysl od problému a zaměstná ji něčím jiným, třeba tím, že si uvědomujeme svoje tělo, zlepšujeme své fyzické dovednosti a schopnosti a v neposlední řadě si odpočineme a vneseme si do každodenního života další zážitky a hodnoty.Na rozdíl od mysli se fyzická stránka těla vyvíjí velice pomalu. Naše tělo je pořád ještě uzpůsobeno životu v divoké přírodě, je připraveno běhat, lovit a unikat. Jenže v dnešním světě vyspělé techniky mu neposkytujeme dostatek příležitosti, aby dělalo alespoň podobné aktivity.Stejně jako u jiných živočichů i pro člověka platí, že pokud vede život, k němuž není jeho tělo uzpůsobeno, musí se zákonitě dostavit problémy. K nim patří obezita, ztuhlé a bolavé klouby, ochablé svaly, slabé srdce, nevýkonné plíce, neprůchodné a ucpané cévy a v neposlední řadě kratší a mnohem méně spokojený život. Naštěstí vhodně zvolené cvičení může všechny tyto civilizační neduhy napravit. Někdy se takovému cvičení také říká relaxační.Sedavý způsob životaPřes veškerý spěch a stres si lidé dokázali zařídit život tak, aby měli stále více volného času. Ve společnosti s převahou konzumních televizních diváků a uživatelů počítačů dávají mnozí přednost před fyzickou činností či sportováním tomu posadit se před televizi a sledovat sportovní přenos. To může být jednou z příčin bludného kruhu, ve kterém nedostatek cvičení vede ke snížení výkonnosti, což zpětně způsobuje nedostatek touhy po cvičení či udržování se v kondici. Tato tendence se dá překonat právě některým z mnoha druhů pravidelných cvičení.Cvičební programyPravděpodobně existuje tolik cvičebních programů, kolik je lidí toužících se těmto cvičením věnovat. Typ cvičení se bude zřejmě lišit podle věku účastníků, množství času, zařízení i ceny, ale také podle každého jednotlivého cvičence. Někteří lidé chtějí cvičit sami, zatímco jiným vyhovuje cvičení skupinové. Někteří chtějí i soutěžit, jiní jsou spokojeni, když soutěžit nemusí. Takže při rozhodování a výběru vhodného cvičení pro udržování kondice se zamysleme sami nad sebou, nad svým životním stylem a potřebami.Když provozujeme náročný sport, je třeba zabránit dehydrataci těla. Cyklisté si s sebou vozí vodu, aby doplnili stav tekutin v těle, a pijí i během jízdy.Pro někoho může být uspokojující formou cvičení třeba pravidelný běh do práce, plavání v čase oběda, večerní tenis či víkendová projížďka na kole. I tyto aktivity by se měly stát součástí našeho pravidelného týdenního režimu spíš než příležitostnými aktivitami. Po pravdě řečeno, cvičení nemusí být jenom oficiální událostí jako takovou, při které musíme mít speciální oblečení a vybavení. Rychlá svěží chůze a lehký běh pro začátek zcela postačí.Kondiční a soutěživá cvičeníCvičení dělíme v podstatě na dva základní typy: na sport a hry a na činnosti, kterými se udržujeme v kondici. Každý typ má pro toho, kdo ho provozuje, svoje výhody a nevýhody.Právě pro sporty je charakteristická soutěživost. Ta může vyprovokovat některé lidi k vyššímu úsilí a k dosažení vrcholného výkonu, protože se snaží překonat druhé nebo zvítězit nad časem či jenom zlepšit své předcházející výkony.Sportovní činnostiNěkteré sporty jsou kolektivní, například fotbal, kriket, ragby, basketbal nebo volejbal. Tyto kolektivní sporty vyžadují spolupráci a vzájemné spoléhání se na sebe navzájem, což mnohé lidi uspokojuje. Stávají se tak nedělitelnou součástí aktivit uvnitř jisté společenské skupiny.Přespolní běh nebo jogging vám umožní poznávat krajinu a zároveň si zlepšovat fyzickou kondici. Někteří lidé považují běhání ve skupině za společenskou činnost, která však vyžaduje přizpůsobení se tempu a kroku ostatních, zatímco jiní dávají přednost svému vlastnímu tempu. Komu se nechce ven, může provozovat i běh na místě, který pomáhá udržovat celé tělo v dobrém stavu a je jednoduchým způsobem cvičení, které můžeme dělat kdykoliv a kdekoliv.Individuální sporty dělá každý sám, ale někdy mívá protihráče či soutěží s časem. Sem patří sporty jako tenis, squash, badminton, golf, lehká atletika či plavání. Tyto sporty vyhledávají především lidé, kteří sice chtějí soutěžit, ale raději se spoléhají sami na sebe než na spolupráci s jinými.Samozřejmě všechny druhy sportů se dají pěstovat na různých úrovních. Nicméně některé sporty, pokud chceme získat dobrou úroveň fyzické kondice a pevné zdraví, vyžadují více času a více vynaloženého úsilí.Například soutěžní squash, veslování nebo lední hokej vyžadují velké nasazení trvající od pár minut až třeba do půl hodiny. Tenis a badminton nejsou tak náročné na okamžité zatížení, ale zase trvají hodinu a více. Jogging si můžeme regulovat sami a můžeme ho provozovat kdykoliv a téměř kdekoliv. Sporty jako golf a kriket trvají sice dlouhé hodiny, někdy dokonce i dny, ale úroveň zatížení je přiměřeně rozložená a relativně nízká.Existuje velké množství sportů a záleží jen na člověku, který je chce dělat, kolik času má pro tuto aktivitu k dispozici. Velice zaneprázdněný člověk v dobré fyzické kondici bude asi preferovat squash. Naopak ten, kdo má více času a není práv na vrcholu svých fyzických sil, dá zřejmě přednost golfu nebo kuželkám.Cvičení pro udržení kondiceTypická hodina kondičního cvičení v místní tělocvičně či sportovní hale nebo někde u plaveckého bazénu je dalším způsobem, jak si zacvičit a udržet se v dobré a potřebné fyzické kondici. Někdy nám tyto činnosti mohou připadat poněkud jednotvárné až nudné a zdánlivě nevyžadující ani žádné zvláštní dovednosti. Ale dají se zpestřit třeba sladěním pohybu s hudbou nebo zaváděním nových prvků.Stejného účinku dosáhneme, když budeme střídat nářadí jako třeba míče, činky apod., a jejichž pomocí zlepšíme koordinaci našich pohybů a dovedností. Fitcentra a tělocvičny nabízejí další obměny, jako jsou ribstole, žíněnky statické či dynamické cvičební přístroje apod. Někdy je možné nabídnout účastníkům spolupráci s odborníky v nových oblastech, jako třeba moderní tanec, nebo spinning. Nové formy mohou být přitažlivé a prospěšné.Izotonické a izometrické cvičeníMnozí lidé souhlasí s tím, že cvičení ve skupině má svoje psychologické výhody, protože se k cvičení ještě přidává jistý prvek společenské aktivity. Jestliže cvičíme doma sami, máme tendenci to po čase vzdát. Ale u všech typů cvičení je důležité, aby účastník věděl, jak jím provozovaná aktivita prospívá tělu a jaký mu přináší užitek.Cvičení se také kromě jiného dělí na izotonická a izometrická. Izotonická cvičení (při zachování stejného napětí) jsou ta, při nichž se svaly v plném rozsahu napínají a uvolňují. Tento typ cvičení se využívá pro rozvoj určitých skupin svalů a pro zvýšení pohyblivosti kloubů, k protažení vazů a zlepšení krevního oběhu. Například kliky posilují svaly na pažích a ramenech a procvičují loketní a ramenní klouby. Zvýšená potřeba kyslíku posiluje a zlepšuje kapacitu plic a srdce. Kmitání z lehu na zádech ke skrčeným kolenům je prospěšné pro zádové a břišní svaly a pro pohyblivost páteře.Izometrická cvičení (se zachováním stejné délky) jsou ta, při nichž svaly působí proti nějaké překážce, aniž by se prodlužovaly na délku. Příkladem může být tlak proti zdi nebo držení paží v upažení a ve výdrži. Těmito cviky zvyšujeme sílu paží, ramen, posilujeme prsní svaly a nohy.AerobicAerobic je odborný termín, který znamená „za přítomnosti volného kyslíku“ nebo zjednodušeně řečeno „s kyslíkem“. Tento termín se stal synonymem pro celou řadu cvičení.Sval dokáže udělat jisté množství práce anaerobně, tj. aniž by potřeboval kyslík. Ale pokud pracuje ještě víc a déle, potřebuje další kyslík pro mnohem účinnější aerobní (kyslík vyžadující) biochemické pochody. Zvýšený přísun kyslíku zajišťují plíce a tělo pak může pracovat více a rychleji. Kyslík je krví rozváděn po těle za pomoci srdce, které rovněž musí pracovat intenzivněji.Aerobní cvičení prospívá celému tělu: napíná a posiluje svaly a všechny části těla, které jsou procvičovány. Zvyšuje se výkonnost plic a prsních svalů podílejících se na dýchání. Zvyšuje výkonnost a kapacitu srdce, které je samo o sobě vlastně svalem, takže si samo žádá další dodávky kyslíku.Veškerá tato zvýšená aktivita je užitečná pro celé tělo – za předpokladu, že to nepřeháníme, protože některá cvičení mohou být přece jenom trochu riskantní.Nebezpečí a rizikoSport a cvičení jsou ve své podstatě velmi prospěšné, ale mohou také znamenat zvýšení nebezpečí zranění nebo nehody.Výše rizika je jednou z otázek, kterou musí člověk zvážit, rozhoduje-li se o vhodném typu cvičení. Závěsné létání nebo lezení na skály zřejmě nebude vhodné pro každého. Ale i tady, jako ostatně všude, můžeme riziko snížit třemi životně důležitými faktory: správným vybavením, důkladným výcvikem a kvalifikovanou instruktáží v průběhu cvičení.Ale ať cvičíme na jakékoliv úrovni, všeobecně platí, že téměř všechny druhy cvičení by měly začínat zahřívacími cviky, abychom rozhýbali klouby a zahřáli svaly.Dobrý cvičitel nebo trenér vždycky zahájí trénink tím, že nechá svoje mužstvo řádně rozcvičit a teprve potom začne s plným tréninkovým programem. V opačném případě by vystavoval těla svých svěřenců riziku zranění, jako jsou natažené svaly, výrony, natržené vazy a šlachy nebo mnohem vážnější případy, jako jsou srdeční potíže.Ukazatelé tělesné kondicePro lidi, kteří dlouho necvičili nebo kteří jsou ve špatné fyzické kondici, je nevyhnutelně důležité, aby byli opatrní, zejména když začínají s nějakým novým druhem cvičení. Měli by se například poradit se svým lékařem a požádat ho o radu, možná by si měli nechat udělat základní vyšetření a teprve potom začít pomalu, postupně a nenásilně pěstovat kondici.Dobrým ukazatelem pro stanovení běžné kondice a toho, jak se tělo vyrovnává se zátěží, je tepová frekvence. Když je tělo v klidu, tepová frekvence (srdeční rytmus) je asi 60-80 tepů za minutu. Všeobecně řečeno, čím nižší je tepová frekvence, tím lépe.Při cvičení se může tepová frekvence zvýšit na více než 150 tepů za minutu. Dobrým ukazatelem kondice je doba, za kterou se tepová frekvence po cvičení vrátí do klidového stavu. Této době se říká doba tepového ustálení a obvykle se zjišťuje tak, že se změří puls okamžitě po skončení cvičení a potom znovu po 90 sekundách. Rozdíl se vypočítá v procentech.Jestliže například maximální tepová frekvence je 160 tepů za minutu okamžitě po skončení cvičení a po 90 sekundách klesne na 120 tepů, potom je doba tepového ustálení rozdíl mezi oběma čísly dělení maximální tepovou frekvencí (40 děleno 160), což se rovná jedné čtvrtině čili dvaceti pěti procentům.Člověk s takovýmto indexem je v poměrně dobré kondici a může začít s umírněným cvičebním programem beze strachu, že by mu cvičení způsobilo vážnější problémy. Index v rozpětí 15 – 20 procent a méně nasvědčuje tomu, že jde o člověka, který by měl postupovat při cvičení s maximální obezřetností.

    29.leden 2020 - Napsal: Redakce

  • 7 tipů proti nadýmání

    Nadýmání zná asi opravdu každý. Když máte břicho "nafouklé" čas od času není to až takový problém, ovšem pokud se plyny ve střevech hromadí pravidelně, může to být opravdu velmi nepříjemné! Přinášíme vám proto několik tipů, jak proti nadýmání bojovat.Nehltejte - jídlo si vychutnávejte, jezte pomalu a důkladně jej rozžvýkejte. Když totiž hltáme, polykáme zbytečně mnoho vzduchu.Nepijte sycené nápoje - snažte se volit takové tekutiny, které jsou neperlivé.Omezte žvýkačky - žvýkáním se do žaludku dostává mnoho vzduchu.Dostatečně pijte - pijte pravidelně a v dostatečném množství tj. 2 až 3 litry denně. Ideálně čaje, neslazené a nesycené nápoje.Vytipujte si potraviny - vyřaďte ze svého jídelníčku ty potraviny, po kterých se nadýmáte. Obvykle to bývají zelí, cibule, kapusta, květák, hrušky, hroznové víno, luštěniny, pečivo, kořeněná jídla apod.Pohyb - pravidelný pohyb prospívá i vašim střevům. Dopřejte si pravidelnou procházku.Nepřemáhejte se - je to těžké, ale snažte se, abyste si mohli ulevit, když potřebujete.

    03.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Objevujte svou nejhlubší pravdu

     Svou pravdu však nemusíte prosazovat tak, že odsoudíte názor druhého. Říkejte ji s láskou k sobě i k ostatním. Pokud to, co říkáte, zraňuje nebo ničí, pak nevycházíte ze své nejhlubší pravdy, protože ta je vždycky láskyplná. Jedna žena například chodila s mužem, který ji za čas opustil a našel si jinou přítelkyni. Cítila se velice zraněná, na povrchu se na něj zlobila a měla chuť mu říct věci, z nichž by neměl dobrý pocit ze sebe sama. Její první reakce byla odsou­dit ho, protože se cítila dotčená a odmítnutá. Když se ale napojila na svou hlubší pravdu, uvědomila si, že ho opravdu miluje a přeje si, aby zůstali přáteli. Pochopila, že její předešlá řešení - uzavřít své srdce a odejít - vlastně nejsou její pravdou. I když se stále cítila zraněná, byla schopna rozpoznat lásku skrývající se pod bolestí a vyjádřit ji v jejich vzájemné komuni­kaci. Za několik měsíců se k ní muž vrátil, přičemž si jí ve svém srdci daleko více vážil a miloval ji. Mnozí z vás máte vizi své pravdy, a přesto klamete sebe sama v tom, kdo opravdu jste. To děláte, když se vidíte jako oběť, protože žádná oběť nejste. Jste velká, mocná bytost. Snižujete sebe sama, když nevidíte svou krásu, moudrost a sílu. Kdykoliv budete mít sklon poddat se pocitům sebelí­tosti nebo deprese, podléháte sebeklamu a nevycházíte ze své pravdy. Když se podceňujete, nesete v sobě tuto energii, která se vám pak projeví ve vašem vnějším světě. Říkáte-li si, že jste slabí, rozezníváte své energetické pole, a to vám přitáhne lidi a události odrážející tuto myšlenku. Když pročistíte svou energii a budete pravdiví v tom, kdo jste, pak vám tuto pravdu bude odrážet i okolní vesmír. Vezměte si nějakou situaci ve svém vztahu, kterou chcete zlepšit. Představte si, že ji řešíte jako své nejmoudřejší já - nejvyšší bytost, sebevědomá, silná, milující část vás samých. Představte si ve výrazu toho druhého otevřenost a mluvte k němu nebo k ní ve své mysli. V okamžicích, kdy se neproje­vujete zrovna sebevědomě a na vyšší úrovni, si nejdříve ze všeho řekněte, že v této chvíli děláte to nejlepší, co umíte. Oceňte všechny své části. Budete-li dávat za pravdu jen těm vyšším a odsuzovat svá emocionální já, tak se nevyléčíte. Soustřeďte se na svá vyšší já a milujte i své nejistoty a ony se postupně vyléčí.Sledujte se, jaké si v mysli zkoušíte scény. Pozorujte se, jaké hrajete role, a uvědomujte si, jaké reakce očekáváte od druhých. Všimněte si, že téměř vždycky dostanete to, co čekáte. Udržujte si v mysli sebe obraz, jak se otevíráte a říkáte svou pravdu tím nejláskyplnějším a nejsoucitnějším způso­bem, vědomi si situace druhých. To je to nejlepší, co můžete pro své vztahy udělat. Představujte si, že druhý může reagovat s vřelým pochopením. Očekávejte příliv energie a radosti, protože zadržovat, popírat nebo nevidět pravdu je mnohem náročnější, než ji uvidět, vyslovit a jednat podle ní. Zpočátku budete možná muset vynaložit určitou energii, abyste se otevřeli, ale nezapomínejte na celkové výsledky vašeho snažení: bolest zmizí a získáte spoustu času, který byste jinak trávili neustálým přemýšlením o dané situaci. Budete mít hodiny a hodiny navíc. Co s tímto svým volným časem uděláte? Když se osvobodíte od jakékoliv klamné situace, uvolníte si tvořivou energii. Trénujte si přesnost a pravdivost svého vy­jadřování. Pečlivě sledujte svá slova i názory, které zaujímáte, abyste se vyhnuli tendenci emocionálně věci zkreslovat. Nezvýrazňujte přespříliš detaily a nedělejte z běžných, všedních zá­ležitostí něco neobvyklého. Rozvíjejte si schopnost vidět věci takové, jaké opravdu jsou, a tvořte si o nich pravdivé obrazy. Tak budete moci snadněji vytvořit to, co chcete mít, také na hmotné úrovni. Budete-li mluvit pravdivě, vaše energie bude stoupat. Budete mít více fyzické energie, vnitřního míru i lepší spojení s lidmi. Přátelé, kteří nebudou chtít vycházet ze své hlubší pravdy jako vy, odejdou, a přijdou jiní. Staré, nepří­jemné situace, které jste si v minulosti svými přístupy vytváře­li, nevydrží novou úroveň vašeho světla a postupně vymizí. 

    04.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Geopatogenní zóny – jak je najdeme a proč se jim vyhýbat?

    Někdo na ně věří, někdo ne… není teď řeč o mimozemšťanech ani o posmrtném životě, ale o geopatogenních zónách. Že jste o nich ještě neslyšeli? Geopatogenní zóny mohou za naše špatné sny, nálady, nemoci. Tyto pásy ovlivňují jak psychické, tak fyzické zdraví člověka, zvířat, ale také život rostlin.Lidé, kteří se vystavují těmto zónám jen krátkodobě nebo přicházejí do kontaktu se slabou zónou, mohou pociťovat špatné nálady, neklidné spaní nebo zdlouhavou léčbu nemoci. Ti, kteří jsou geopatogenním zónám vystavení větší část dne nebo dokonce v ní spí, mohou zpozorovat zhoršení zdravotního stavu, v krajních mezích jim může hrozit vážnější onemocnění, které se i po „odrušení“ nevhodných míst může nadále vracet.Odkud se berou? Geopatogenní zóny vycházejí ze samotné Země, jsou způsobeny vlněním vznikající uvnitř planety. První zmínky o těchto nepříznivých oblastech můžeme nalézt již ve staré Číně! Už před 4000 lety měli lidé pocit, že jejich život je ovlivňován rušivými elementy na různých místech, kterým se snažili vyhýbat. A jak je vůbec našli? Na geopatogenní zóny neboli dračí žíly či dráždivé zóny jsou citlivá zejména zvířata, malé děti nebo rostliny.Pokud máte psa, můžete snadno vypozorovat, že na některá místa si nelehá nebo nesedá. Na vině můžou být právě tyto rušivé „pásy“. Naproti tomu kočky tyto místa vyhledávají a hoví si v nich. Pozorovat nemusíte jen zvířata, ale také květiny.  Máte-li v květináči několik stejných květin a některým se ze záhadného důvodu nedaří, a přitom podmínky mají totožné, opět mohou být na vině geopatogenní zóny.O malých dětech je známo, že jsou citlivé a velice vnímavé. Pokud vaše děti v postýlce neustále pláčou, nemohou spát nebo je často nacházíte schoulené a spící na jednom určitém místě ba dokonce v rohu, doporučujeme na zkoušky přemístit dětskou postýlku na jiné místo. Podobné poznatky vychází také z oboru zvaný  esoterika.Lze dráždivé zóny odstranit?Dračí žíly nelze bohužel ničím odstranit, ale můžete jejich dopady zmírnit. Nejlepším řešením je upravit domácnost dle výskytu těchto míst, tedy přesunout nábytek na bezproblémová místa. Pokud nemáte moc prostoru a možností, můžete vyzkoušet jiné přírodní síly, například léčivé kameny, které se postarají aspoň o částečné odrušení. Matička Země nám jich poskytla opravdu pestrou škálu a kromě ochranné funkce v nich najdeme sílu léčitelskou a povzbuzující. Každý kámen má jiné účinky a výhody, můžete tedy experimentovat, přemisťovat, zkoušet různé tvary a velikosti, dokud nebudete naprosto spokojeni.  Vyzkoušet také můžete křišťály Feng Shui, které odstraňují negativní energii v místnosti, nechají ji prostoupit světlem a přivedou do vašeho života harmonii.→

    05.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Laserová operace očí - vše, co potřebujete vědět

    Některé z nás mají brýle coby zajímavý módní doplněk, jiné je moc neřeší a berou je jako svou součást. Co ale dělat, pokud se chcete tohoto “problému” zbavit? Odpovědí by mohla být laserová operace očí, která dává možnost, jak vrátit zrak i silně krátkozrakým jedincům. Zní to jako takový malý zázrak a šance pro mnohé, ale je to opravdu bezpečné? Hrozí nějaká rizika? Pojďme si povědět víc.Jak probíhá laserová operace očíPřed samotnou laserovou operací očí je nutné pečlivé předoperační vyšetření. Očař vám nejprve kapkami rozšíří zornice a poté provede rohovkovou topografii, vyšetření očního pozadí, vyšetření subjektivní i objektivní refrakce, změří nitrooční tlak, změří tloušťku rohovky a vyšetří přední segment oka.Laserová operace očí se dnes nejčastěji provádí pomocí metody Lasik s využitím femtosekundového laseru. Ten vytvoří tenkou lamelu. Pod ní se laserem upravuje vada. Řez je vedený počítačem. Tato metoda je bezpečná a během ní vůbec nedochází k mechanického pohybu na oku. Je možné provést operaci na jednom a později na druhém oku, ale můžete absolvovat laserovou operaci obou očí najednou. V tomto případě počítejte, že 2 – 3 dny budete odkázáni na pomoc svého okolí.Kolik stojí laserová operace očí?Laserovou operaci očí si budete muset zaplatit sami. Vyjde vás cca na 20 000 Kč za jedno oko. Pozor: Chcete-li podstoupit laserovou operaci očí, je nutné, aby se vám v posledních dvou letech nezměnil počet dioptrií. V opačném případě se oko stále ještě vyvíjí a je větší pravděpodobnost, že se vaše oči budou i po operaci zhoršovat.Dáte své ano laserové operací očí?Otázkou zůstává, zda je laserová operace očí zcela bezpečná. Jistě i ve vašem okolí je mnoho lidí, kteří ji už podstoupili a jsou spokojení. Výsledky operací jsou příznivé. Těsně po operace se může objevit proděravění rohovky, nepravidelná lamela, zánět rohovky atd. Tyto reakce oka jsou nepříjemné, ale brzy se jich zbavíte. Sem tam se ale objeví někdo, kdo není po operaci a i dlouho po ní nadšený. Někteří uvádějí stále slzení očí, problémy s rozmlženým viděním atd.

    13.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Neplodnost je zapotřebí řešit zavčas

    Průměrný věk prvorodiček se stabilně každým rokem ze společensko-ekonomických důvodů zvyšuje a společně s tím tak vzrůstá i průměrný věk žen, které vyhledávají z důvodu neplodnosti lékařskou pomoc. Ve věku 35+ je ale poměrně pozdě a kolem 40. roku je plodných jen 3-5 % žen…Klesající porodnost a tím pádem i stárnutí obyvatelstva je jedním z nejpalčivějších civilizačních problémů, kterému v posledních letech čelíme. Výraznou příčinou je zejména neplodnost, ta ale sama o sobě díky pokročilým lékařským technologiím nemusí představovat neřešitelný problém.‚Faktorů ovlivňujících plodnost je celá řada, od neprůchodnosti vejcovodů, nefunkčnosti vaječníků, endometriózy či imunologických onemocnění u ženy a poruchy tvorby spermií a jejich vlastností u muže,‘ říká MUDr. Kateřina Veselá, která je ředitelkou specializované reprodukční kliniky Repromeda. “Nicméně zásadním faktorem, který prognózu vyléčení neplodnosti zhoršuje, je věk,” zdůrazňuje.Kristova léta aneb Hranice možné léčbyPřitom každý rok navíc komplikuje léčbu a řešení problému. Lidé se mnohdy spoléhají na to, že to s dítětem prostě nějak půjde a váhají tedy s vyhledáním odborníků i několik let, ono to ale opravdu tak jednoduché není. „Podstatné je, aby páry zahájily léčbu včas, hranice je zhruba do věku 33 let,‘‘ soudí lékařka. “Kolem 40. roku je plodných jen 3-5 % žen, a to jsou obvykle spíše ty, které už mají těhotenství za sebou, nikoliv prvorodičky. S vyšším věkem též stoupá pravděpodobnost genetických poruch,” dodává doktorka Veselá. Důležité je tedy přijít k lékaři na vyšetření včas a případný problém řešit co nejdříve.Za negativním trendem zvyšování průměrného věku prvorodiček stojí podle odborníků celá řada faktorů, mnoho párů například nevnímá dostatečnou podporu rodičů ze strany státu, obávají se proto o adekvátní finanční zajištění během mateřské dovolené. Kvůli tomu upřednostňují v dlouhodobém časovém horizontu kariéru před dětmi.Jednoduše řečeno: snaží se vybudovat nadstandardní finanční zázemí dříve, než přivedou dítě na svět. Stále častěji však také jde i o kariéru samotnou. Pro mnohé ženy, které se úspěšně uplatnily ve svém oboru, představuje mateřská dovolená a mateřství zbrzdění kariérního růstu. A vytvářejí se tak obavy o tom, co se stane po návratu do pracovního procesu. V dnešní kompetetivní době orientované na úspěch, jsou tyto obavy čím dál tím častějším jevem.  Statistiky jsou přitom alarmující, ještě před dvaceti lety byl průměrný věk rodiček 25 let, kolem přelomu tisíciletí šlo o 27 let. Dnes atakuje hranici 30 let.Užívat si život lze, pomůže zmrazení buněk“Pro ženu je ideálním obdobím pro otěhotnění věk kolem 25-28 let. Těm, které v tomto věku potomka mít nechtějí a rády by se ještě věnovaly kariéře, cestovaly a tak dále, bych doporučila metodu tzv. social freezing,” říká MUDr. Veselá. Díky této metodě je možné si pohlavní buňky nechat preventivně zamrazit, aby se mohly třeba po letech, kdy žena touží po miminku a její stávající vajíčka nejsou “ve formě”, použít k úspěšnému dosažení cíle.Stále populárnějším řešením problémů neplodnosti je asistovaná reprodukce, díky které se každý rok v ČR rodí 4 % dětí. A zdaleka již nejde o netradiční záležitost, v Česku je nyní přes 40 odborných center, které poskytují pomoc párům neúspěšně se snažícím o početí. Zdravotní pojišťovny neplodným párům obvykle hradí 4 IVF cykly při zavedení jednoho embrya (tím se zamezuje vzniku vícečetných těhotenství, která jsou riziková).

    05.březen 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Maminka má auví aneb jak jsem byla na přeočkování proti tetanu

    Asi jako spousta lidí ani já nemám ráda doktorské prostředí, čekárny plné nemocných lidí, bílé pláště a ani injekce.Ne že bych měla přímo panickou hrůzu, ale je mi to nepříjemné a k lékaři tak chodím, opravdu jen když musím.Když jsem si nedávno byla pro recept na léky proti alergii, usmátá sestřička u lékařky mi řekla, že bych si měla ve volné chvilce dojít na přeočkování proti tetanu. S příslibem jsem si vzala recepis a šla. V hlavě mi to samozřejmě vrtalo a pořád jsem na to musela myslet, tak jsem využila toho, že mamka měla dovolenou a měla tím pádem čas dělat mi doprovod a pohlídat naši malou lumpici Adélku. V čekárně bylo jako vždy spousta lidí. Naštěstí jsem byla se sestřičkou domluvená, že se ohlásím, že jdu jen na včeličku proti tetanu. Už to, že se očkování většinou aplikuje do zadečku mi bylo proti srsti a ten pocit, že si pak nebudu moct sednout, to už bylo moc. Naštěstí se chodí přeočkovávat jen jednou za 15 let, tak budu mít zase „chvíli“ klid. Jsem na řadě a jde se na to. Včelička byla nakonec jen do paže, takže v pohodě. Prý kdyby to večer bolelo, mám si místo zaledovat a je to.Přišla jsem domů naprosto v pohodě a v klidu a o ruce jsem nevěděla. Daly jsme si s mamčou kávičku a něco mňam k tomu. Večer ale začala ruka bolet tak, že jsem se ruky nemohla dotknout. Vytáhla jsem mražený sýr, který jsem chtěla stejně rozmrazovat, strčila jsem ho do plenky a ledovala jsem. Děti a manžela jsem poprosila o opatrnost. Dělali si ze mě všichni legraci. Manžel se smíchem pronášel : “Maminka má auví!“ A mě do smíchu vůbec nebylo, protože mě ruka bolela skoro až po prsty a nejen v pátek ale i v sobotu, neděli a v pondělí. Děti mě po ruce několikrát plácly zrovna v místě vpichu, manžel mě také několikrát „poplácal“ a já myslela, že mi ruka upadne. Adelinka sice soucitně přišla a auví mi pofoukala, ale v zápětí mě po auví plácla a já jsem mohla vyskočit z kůže.Tak jsem si říkala, že jsem raději měla mlčet a o auví nemluvit. Nakonec jsem totiž byla všem jen pro smích a ohledy na mě nebrali, jen si ze mě utahovali. No jo když má auví maminka je to všem jenom pro smích a nikdo to nebere vážně, když má auví tatínek, chodí kolem něj všichni po špičkách, když má auví některé z dětí, tak ho nosíme, hladíme, konejšíme a rozmazlujeme a na auví foukáme a auví ošetřujeme. Není zkrátka auví jako auví…

    08.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Hubnutí po porodu

    Žádná láska není tak opravdová jako láska k jídluPo porodu jste v jednom kole, a tak nemáte čas počítat, že jste sice přibrala 20 kilo, ale v porodnici jste nechala jenom šest. Navíc doma na vás na mateřské číhá spousta nových situací a podnětů, které vás provokují k jídlu, i když nemáte hlad a dříve by vás vůbec nenapadlo jíst. Míchání kašiček, dojídání zbytků, vzácný klid po usnutí dítěte a neustále dostupná lednička.Špatný pocit za sebe sama vás ještě víc připoutá k domovu. Nedovedete si představit, že byste šla cvičit nebo šla do společnosti jako dříve, stydíte se svléknout do plavek. Když už se nemůžete na sebe dívat, přichází na řadu období drastických diet typu jedno rajče a list salátu za den, které se střídá s obdobím přejídání. A kila dál přibývají. Navzdory všem dietám i zázračným koktejlům.Bludný kruhDítko povyroste a nastupujete do práce a v každodenním kolotoči (dítě, nákupy, vaření, domácnost) vám nezbývá čas na sport ani na jiné pohybové aktivity. Zato se dostavuje nový nepříjemný společník , stres. Problémy v práci, nepořádek v bytě, hádky s partnerem, nemocné dítě. Někdy je toho najednou prostě moc, ale když si dáte kousek čokolády či buchtu, hned vám svět připadá o něco hezčí a problémy o kus menší. Zaháníte stres jídlem, jenže vzápětí se dostavují výčitky svědomí, narůstá další stres (jsem tlustá!) a bludný kruh se uzavírá.ShrnutíZ toho všeho vyplývá jedinné: chcete-li dosáhnout snížení hmotnosti opravdu natrvalo a cítíte, že byste to nedokázali sami, poradíme vám, jak se znovu dostat do formy, shodit pár kil a naučíme vás, jak se dostat na správnou cestu k vysněným křívkám a sexy figuře.Neslibujeme vám žádné zázraky, ani úbytek váhy o deset kilo za týden. Ale máte jedinečnou šanci s naší „dietou do domu“ začít správně hubnout.*Titul, jméno, příjmení

    16.květen 2020 - Napsal: Simona Chvátilová


Výsledky vyhledávání v sekci: Cestování
  • Víkendové odpočinkové pobyty

    Wellness pobyty, víkendové pobyty, relaxační, lázeňské nebo sportovní pobyty, romantické nebo rodinné pobyty, pobyty speciálně pro ženy nebo pro muže opravdu je z čeho vybírat. Odjeďte na pobyt s partnerem, kamarády nebo s celou rodinou. Vybírejte nejvhodnější pobyt podle lokality, zaměření nebo programu.Dobrodružství nebo romantika, je to jen na Vás, čemu dáte přednost. Máte málo času? Nevadí. Stačí i dva dny aktivního odpočinku o víkendovém pobytu. Odpočinek, relaxace a zbavení se stresu – to jsou hlavní důvody, proč se pobyty těší stále větší oblibě u narůstajícího počtu klientů.Odpočinek a odreagování jsou nezbytností. Všední uspěchaný život nás unavuje a vyčerpává. Vhodný pobyt Vám navrátí tolik potřebnou energii a vitalitu. Pár dní relaxace a budete odjíždět jako znovuzrození! Relaxujte, zatímco se Vaše děti baví, vyzkoušejte rodinné pobyty pro rodiny s dětmi, nechybí zde zajímavé atrakce jako jsou projížďky na koních apod.Při relaxačních víkendových pobytech naberte nové síly a zregenerujte své tělo. Z naší nabídky relaxačních pobytů si vybere opravdu každý, kdo touží po chvílích klidu. Naleznete zde relaxační pobyty na horách, u vody i v centru velkoměsta. Tak neváhejte a vyrazte se nechat hýčkat. Zasloužíte si to Vy i Váš partner.Skvělý tip pro zamilované a také pro ty, kteří chtějí strávit pár chvil bez dětí a oživit svůj vztah jsou romanticky laděné pobyty pro dva. Šampaňské, wellness procedury, intimita a souznění – přímo balzám pro unavenou mysl i tělo. Nevíte jaký víkendový pobyt zvolit jako dárek? Žádný problém, vyberte si z nabídky Volných poukazů a volbu pobytu přenechejte na obdarovaném. Zažijte něco krásného, odjeďte pryč od starostí a užívejte pobytů dosytosti.

    24.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • O drogách

    A tak je důležité znát fakta a dle nich se zařídit. Drogy sice pomohli k výborným literárním dílům, ale napsali je víjmeční lidé, ne drogy. A pokud někdo chce svojí konzumaci drog omlouvat, je na nejlepší cestě k závislosti. Já osobně přiznávám, že najdu příležitost pro střídmé konzumaci alkoholu nebo marihuany, ale základní prevencí je že droga je výjmečné zpestření výjmečného dnu. Ale většina dnů v roce je úplně tuctových a obyčejných a tam stačí náše základní droga - endorfin. Droga může pomoct k rozšíření osobních zkušeností, rozvoje osobnosti, intelektu. Ale základem je vždy pravidlo, že droga je lichvář, na začátku dá HEZKÉ a pak si začne všechno brát až nezbyde nic než dno. Můžeš zkusit se vydat cestou Bukowskiho, Learyho nebo dalších bídníků, ale nakonec stejně zkončích jako tuckový feťák po kterym neštěkne ani pes a na konec ani nikdo nepostřehne, že už tu nejsi.Anarchismus říká: máš právo bezmezné svobody dělat si co chceš, dokud neporušíš právo druhého. V tom je vše, fetovat můžeš, ale nekraď, nepodváděj, nikoho nemlaď a teď malý výpočet, v průměru závislí potřebuje každý den na drogu třeba 1000,- a kdo zaměstná feťáka ?? Tak jak pak je fetování jen moje vlastní věc? Když je člověk sjetej nebo závislej, vždycky najde omluvu, ale velmi těžko najde řešení cílu bejt zase člověkem, aby ho dosáhl. A hlavně psychická závislost se nikdy nevyléčí, ta chuť je tam nadosmrti, jen s ní dokázat žít.Tady je křižovatka - brát, nebrát, nic mezi tim neexistuje a na začátku jsme si všichni co jsem poznal v pěti neúspěšných léčbách, že já to budu mít pod kontrolou. Věřím, že u marihuany to jde, věřím že to jde i u alkoholu i když je to těžší, nevěřím, že to jde u heroinu, kokainu nebo perníku. Jakmile se s takovou drogou člověk sváže, tak se vydal cestou zatracení. Možná příjde za rok, za dva, za tři, prostě až si jednou řekneš o v tejdnu dneska piko pro zkoušku je v pohodě, dneska je mi blbě, tak jen vyjmečně trocha ejče. A pak už ztrácí výkend svou výjmečnost, protože už to je i v tejdnu a pak už to je rychlý, aby to nejen bylo každej den, ale aby to bylo součástí dne. Právo rozhodnout se má každý, jen povinností společnosti je dát pravdivé a objektivní informace těm, kteří před tím rozhodnutím stojí.

    29.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Děti
  • Přednáška prof. Dowlinga - prenatální vývoj, těhotenství

     To je velmi důležité pro pochopení těchto malých dětí – vidím tu teď v sále mnoho malých dětí – chceme-li pochopit, co potřebují, musíme také vědět, co znamená druhý porod. Zde máme znázorněny ty čtyři fáze, od početí, tam je genetika velmi důležitá. A pak je fáze I., těhotenství. A zde je velmi důležité, jestli je matka zdravá nebo nemocná, jestli žije ve stresu nebo je šťastná, to vše ovlivňuje vývoj dítěte. A pak přichází první porod, včetně odstřižení od placenty. A pak je třetí fáze, kdy má dítě mít úzkou vazbu na matku díky kojení. A nakonec je druhý porod, to je čtvrtá fáze, a ta by normálně měla proběhnout cca do tří let věku dítěte (před mateřskou školou). To je tehdy, kdy zdravé dítě přestává být závislé na matce. Už by nemělo plakat ve dveřích školky, že maminka odchází. Ale ze své praxe vím, že existují i dospělí, kteří ještě neprodělali fázi druhého porodu. Ti jsou i v dospělosti pořád závislí na své matce.  V Itálii existuje vládní výbor, protože mají problém s dospělými muži, kteří jsou stále závislí na své matce, říká se jim „mammonis“. V Německu máme podobný problém, říkáme takovým „maminčini synáčci“. Ze své praxe i z výzkumu vím, že psychicky nemocní lidí, kteří jsou buď hospitalizovaní na psychiatrii nebo jsou ve věznicích, jsou lidé, kteří zažili trauma v jednom z těch čtyř období nebo i ve všech čtyřech. Například matka zneužívala alkohol nebo drogy v těhotenství, potom následoval porod pomocí kleští nebo vakuumextrakce, a pak dítě nemělo dobrý vztah s matkou – nebylo kojeno, protože přišlo do ústavu. A čtvrtá fáze také nebyla dobrá a neproběhla, protože dítě bylo předáváno z jednoho ústavu do druhého, z jedné pěstounské rodiny do druhé, až do puberty, a pak už se nestalo sociálně přizpůsobivým. Lidé, kteří se někdy dostanou na psychiatrii a někdy mají problémy s policií, ale mají základní pracovní schopnosti, u těch se dá prokázat poškození třech fází. Podle mé zkušenosti normální lidé, kteří nejsou vždy šťastni a nejsou zdraví, jsme vlastně my. Ti zažili trauma ve dvou z těchto fází. A pro každého lékaře je velmi důležité vědět, zda byl jeho pacient v některé z těchto fází zraněn – nebo zda byl v této rané fázi zcela šťastný. Já tu nejsem proto, že jsem dělal velký vědecký výzkum. Já jsem sice jsem výzkum dělal, ale musel jsem se sám s těmito skutečnostmi vypořádat. Já sám jsem přežil pokus o provedení potratu ve 12. týdnu těhotenství. Také jsem měl velmi obtížný porod. A v této fázi po porodu se můj otec dostal do nemocnice a matka brzy otěhotněla a čekala mladšího bratra. Matka měla velmi těžké existenční problémy. A pak jsem se dostal do nemocnice, kde jsem byl operován bez narkózy. Takže i tato fáze u mě nebyla dobrá. Proto vám chci ukázat, jak je důležité to všechno u každého člověka znát, abyste mu mohli cílenou terapií pomoci.  Příklad: Mám pacientku po autonehodě. Její manžel a dva synové byli velmi těžce zraněni. Měli zlomené ruce a nohy. Ona sama utrpěla jen velký náraz. Její manžel a oba synové se velmi rychle uzdravili a vrátili se z nemocnice domů. Ale matka zůstala velmi dlouho postižená následkem posttraumatické zátěže, měla poruchy spánku, jídla apod. A pak přišla ke mně na terapii a jako důvod uvedla autonehodu. Mluvili jsme o té nehodě hodně, ale její potíže se velmi zhoršovaly. Potom dostala strašnou migrénu, bolesti zad, potíže s dechem, a její manžel začal o terapii pochybovat. Zavolal mi a stěžoval si: Pane Dowlingu, co s mou ženou děláte, vždyť je na tom stále hůř? Já jsem vycítil, že všechny potíže té ženy měly jinou příčinu, autonehoda byla jen spouštěcím faktorem. Začal jsem s uvolňovacími cviky a hypnózou a ona začala mít sny, že oba její synové zemřeli při porodu. Ale já jsem věděl, že obě děti se narodily zdravě a spontánně. Ale její sny byly hrůzostrašné, o tom, jak její děti zemřely při porodu. Požádal jsem ji, aby se zeptala své matky, jak se narodila ona sama. Paní sebejistě odpověděla, že to jistě nebude s jejími problémy souviset. Ale přesto šla za svou matkou a vyptala se na okolnosti svého porodu. A matka jí vyprávěla, že její porod byl dramatický, velmi těžký, pomocí kleští. Nejsem detektiv, ale toto spojení mezi autonehodou a jejím vlastním porodem bylo příčinou. Když jsem na to zaměřil terapii, byly potíže během šesti týdnů pryč.  Mnoho pacientů v  dnešní Evropě má symptomy jako migrény, poruchy srdeční frekvence, poruchy dýchání a angíny, bolesti zad, a v mnoha zemích se provádějí náročné diagnózy pomocí CT a jiných moderních metod, ale možná po roce marného vyšetřování prohlásí leckterý lékař: Lituji, ale vaše problémy budou psychosomatického původu. Ani s nejlepšími diagnostickými metodami nejsme schopni najít organickou příčinu poruch. Pacienti přicházejí s obrovskými složkami s dokumentací, která jistě stála velké peníze. Ale příčina potíží není ve tkáních, ale v jejich vnitřní psychice. Uvedu příklad z oblasti výzkumu rakoviny. V Heidelbergu v Německu máme Německý ústav pro výzkum rakoviny, kde dělají velkou práci v genetickém výzkumu, hledají příčiny rakoviny a snaží se přijít na to, proč někdo může dostat rakovinu. A přirozeně nacházíme i genetické příčiny, ale ty nejsou schopny dostatečně odůvodnit, proč určití lidé dostanou rakovinu. A teď jsme poznali, že lidé, kteří mají rakovinu, prožili nevyřešený rozchod zhruba rok předtím, než nádor vznikl, asi 80% onkologických pacientů prožilo nějaký bolestný rozchod. Až do doby před třemi lety se nikdo onkologických pacientů neptal, jestli neprožili nějaké těžké trauma v oblasti svých vztahů. A my teď víme, že důležitou příčinou onemocnění rakovinou může být psychické zahořknutí. Víme teď, že mnoho pacientů trpí tzv. posttraumatickým zahořknutím. Je to stav deprese, zahořknutí v důsledku traumatu. V angličtině se to nazývá Post-traumatic embitterment disorder(PTED). Pojem PTED už je užíván jako mezinárodní psychiatrický termín a najdete jej i na internetu. Tento nový výzkum ukazuje, že pacienti trpící tímto syndromem daleko častěji podléhají rakovině. V bývalé NDR máme velmi mnoho případů této diagnózy PTED a pacienti jsou léčeni např. v univerzitní nemocnici Charité v Berlíně. Mnoho starších lidí z bývalé NDR trpících tímto syndromem pociťovalo revoluci jako podvod. Prováděl jsem vlastní výzkum ve východoněmeckém městě Chemnitz (za komunismu Karl-Marx-Stadt) a v Lipsku a ten ukazuje, že lidi nejvíce trpící tímto syndromem prožili velmi těžké psychické zranění v prvních fázích života od početí do předškolního věku. Dříve než my dojdeme psychické újmy, uděláme si přestávku. Mám otázku: Kolik je tu v sále porodních asistentek? Kolik je tu lékařů – gynekologů, kolik zdravotních sester nebo dětských sester? Chtěl bych teď svůj výklad orientovat na porodní asistentky a sice na to, jak je možno při porodu postupovat, aby činnost asistentky byla skutečnou pomocí. Chtěl bych vám ukázat, jak působí stres na dítě v děloze a jak to souvisí s porodem. Všechny studie ukazují, že je třeba, aby se těhotná cítila uvolněná, jako na dovolené. Když je rodina těhotné v pořádku, všichni jsou šťastni a těší se na dítě, je to nejlepším předpokladem zdravého dítěte. Toto dítě jsem fotografoval, když bylo na světě ani ne 10 minut. Vidíte, jak je šťastné, sebevědomé, byl to krásný porod, který oba, matka i dítě, prožili jako velkou radostnou událost. Takové dítě má velké pozitivní šance pro budoucnost. Zde je jiný porod téhož dne, byl ale těžký, trval velmi dlouho. Ale ani zde jsme neintervenovali, čekali jsme trpělivě. I toto dítě přišlo na svět spontánně. Nešlo to tak dobře, jako u prvního dítěte, ale bylo to pořád lepší, než použít násilné metody pro urychlení porodu. Naučil jsem se od Michela Odenta mít hodně trpělivost při porodu. Před čtyřmi týdny jsme měli během dvou dnů sedm porodů v porodnici v Chemnitz. To mělo souvislost s mistrovstvím světa. V Německu teď přibývá hodně dětí. A z těchto sedmi žen ta, která přišla první, porodila jako poslední ze všech. Neměla to jednoduché. V nemocnici by jistě na ni naléhali a pospíchali by, asi by použili císařský řez. Když je ale dost klidu a trpělivosti, když nejsou žádné komplikace, je i tak možno porodit spontánně a šťastně bez medicínské intervence.  Toto je domácí porod v Anglii, kde to není až tak časté. Dnes je nejvíce domácích porodů v Holandsku. I když se tomu nechce věřit, domácí porody jsou statisticky velmi bezpečné. Když má žena správnou pomoc, správné informace a správnou důvěru, pak je domácí porod to nejlepší. Moje děti se doma narodit nemohly, jsem šťastný, že existují nemocnice. Ale domácí porod je důležitou tradicí, kterou je nutné podporovat. A také kojení. To je moc důležité, ta vazba. Tohle děťátko je staré 12 hodin a vazba je pro něj důležitá. Tohle je to samé dítě v devíti měsících, stále je šťastné a spokojené. A pak nastane druhý porod a to dítě se uvolní. Toto je obrázek šťastného dítěte, které jde do světa s velkou radostí a samo maminku opouští. Jak jsem říkal už předtím, celá doba až do této fáze je velmi důležitá. Toto spojení pomocí placenty a pupeční šňůry ovlivňuje zdraví člověka. Víme, že všechny neuropeptiny a neurotransmitery procházejí placentou od matky k dítěti. Takže dítě prožívá a vnímá vše, co cítí matka. Pokud je matka šťastná, pak je i dítě šťastné. Působí na ně ty stejné hormony. Jaký stres způsobuje problémy v těhotenství? Dost často to způsobuje otec dítěte, nebo partner či přítel, ale také velmi často je to babička, matka budoucí matky, kdo působí stres, pak otec budoucí matky, tedy dědeček, říkám to teď v pořadí, jak se to vyskytuje. Dále zde působí také tchýně a tchán. Hlavní stres je tedy daný vztahy v rodině. A podle studií je tento stres spojen s komplikacemi během porodu, jako vakuumextrakce, kleště, císařský řez s narkózou nebo epidurální anestezií, také s předčasnými porody i s intenzivní péčí. Ukazuji tyhle obrázky, i když jsou smutné, protože i tímto způsobem přicházejí na svět děti. Ne každá vakuumextrakce však dopadá takovým způsobem. Tady je vidět dítě 24 hodin po porodu, porodní nádor. Nikdo mi nevymluví, že toto není těžká životní zkušenost, poranění. Je pravda, že ne každý člověk potom trpí bolestmi hlavy, ale mnoho lidí, kteří mají migrénu a bolesti v oblasti spodiny lebeční, má za sebou porod vakuumextrakcí nebo kleštěmi. Tento způsob porodu může mít dlouhodobé následky. Cílem mé práce je zabránit co možná nejvíce tomuto způsobu vedení porodu.  Tento chlapec má pět let a tady vidíte, jak je jeho lebka poznamenána následky porodu. Můžete se podívat kolem sebe tady v sále a podle obličeje budete schopni přibližně odhadnout, jakým způsobem kdo z vás přišel na svět. Zde přítomní lidé, kteří mají velmi symetrický obličej, přišli na svět rychlým porodem, císařským řezem nebo koncem pánevním. Císařský řez je komplikace pro dítě. Některým dětem, jako třeba i mým, se tak dá zachránit život, ale na úkor něčeho jiného. Mám v péči mnoho dětí, které mají psychické poruchy jako úzkostný strach, noční můry, a lze to odvodit jako následky císařského řezu. Tady vidíte dítě, které se mohlo narodit normálně spontánně, ale použití násilí mu neprospělo. Také narkotika, zde vidíte relativně předčasně narozené dítě plné narkotizačních prostředků. Toto dítě muselo být brzy resuscitováno pomocí kyslíku, a to je úplně jiný zážitek než krásný a radostný porod, který jsme viděli předtím. Mnoho lidí, kteří trpí velkým strachem, zažilo něco podobného. Také se mohou projevit zážitky nedonošených dětí, které strávili nějakou dobu v inkubátoru. Například minulý týden bylo propuštěno do domácí péče děťátko, které se narodilo jako první v historii ve 22. týdnu těhotenství (v USA). To je úplně jiný začátek života, než když se může dítě narodit spontánně po devíti měsících těhotenství.  Teď vám chci ukázat, jak dítě prožívá stres v děloze. Stres v děloze ovlivňuje zásobování dítěte placentou. A zde si musíme říci něco nového o placentě. Teprve teď začínáme v Německu a v Anglii více zkoumat tento orgán, tohle je placenta čtyři měsíce po početí. Každý z nás má takový orgán, strom života. Tento strom života je součástí našeho těla, nepatří matce. Jak už víte, je velmi důležité, že pupeční šňůra má silnou centrální cévu a tato céva přináší okysličenou krev dítěti a pokračuje nahoru k játrům. A tyto dvě artérie, ty modré, odvádějí odkysličenou krev do placenty, aby se znovu okysličila. A velmi důležité přitom je, že ty dvě artérie jsou spojeny s dolními končetinami. Zde vidíme embryo 24 dní staré, tady je pupeční šňůra a tady začínají růst nohy. Asi 40. den začíná pučet nožka (naznačená) a kolem 60. dne se krevní oběh končetiny propojuje s krevním oběhem placenty. To je z anatomického hlediska velmi důležité. Možná to nevidíte moc dobře, ale artérie přicházejí zleva a zprava kolem genitálií dítěte, z oblasti třísel – tady to vidíte trochu lépe, tady je pupeční šňůra – a přesně zde je pupeční šňůra propojena s krevním oběhem dolní končetiny. To je důležitá informace. Tady je větší obrázek. Tady vidíte pupeční artérie, a tady je krevní oběh nohy. Proč je to důležité? Tady máme dítě těsně po porodu. Ještě nemá oddělenou pupeční šňůru. Ale podívejte se na nohy, to děvčátko má velké napětí v bederní oblasti, protože krevní oběh k placentě velmi souvisí s touto oblastí. Tady je další miminko porozené císařským řezem. Mohli byste si myslet, že tohle dítě nemá problém, protože nepláče, ale ono je v hlubokém šoku. Hodně lidí si myslí, že poporodní trauma je záležitostí hlavy, poranění lebky, ale většina lidí, kteří prožili poporodní trauma, zažili pánevní šok. Co je to šok pánve, pánevních svalů? Co si pod tím máme představit? Pokusím se vám to vysvětlit. Krev přichází z placenty, jde do pupečníku, stoupá nahoru k játrům a až k mozku. A krev, která se vrací do placenty, přichází z třísel. Pupečníkové artérie přecházejí do pupečníku a krev jimi proudí zpět do placenty. Tyto dvě části těla jsou velmi úzce spojeny s krevním oběhem placenty. Zde můžeme porozumět tomu, jak vzniká kýla u novorozenců nebo problémy s kyčlemi, např. dysplazie, vidíme, že za to může napětí v pánvi. Tento sval se nazývá musculus psoas a pokud dítě tento sval napne, rozevře pánev. Zkusím to vysvětlit: má-li dítě placentární insuficienci (nedostatečné zásobování prostřednictvím placenty, tj. dítě nedostává dostatek kyslíku z placenty), musí toto dítě zvýšit svou srdeční činnost, až na více než 140 úderů za minutu. A tato zvýšená srdeční činnost (tachykardie) umožní, aby dítě v děloze nedostatečnost placenty přežilo. Dítě tedy své matce začne pomáhat. Mnoho dětí v děloze musí pracovat, aby přežily. Pomocí ultrazvuku můžeme pozorovat, že když dítě zvýší svou srdeční činnost, napíná sval psoas, aby obě tyto části těla rozevřelo. Aby co nejvíce usnadnilo průtok krve krevním oběhem k placentě. Je vám tento mechanismus jasný?  Řeknu vám příklad z doby mých studií medicíny. Tenkrát nebyl ultrazvuk a všechny pacientky jsme museli vyšetřovat pohmatem, rukou prohmatat břicho těhotné. Můj profesor mi řekl: Dowlingu, vyšetřete tuto paní. A já jsem tady dole nahmatal hlavu. Vyšetřoval jsem dál a najednou jsem nahmatal tady nahoře také něco velmi tvrdého. Pomyslil jsem si: dvojčata! Ale profesor řekl: Ne, ne, ještě jednou. Tak jsem vyšetřoval znovu to tvrdé místo nahoře a přišel jsem na to, že je to hodně pevně sevřený zadeček. Tato maminka kouřila. Kouření znamená okamžitý stres pro dítě. Jakmile si matka v těhotenství zakouří, dítě zvýší svou srdeční činnost, aby přežilo. Přitom napíná psoas, aby usnadnilo průtok krve krevním oběhem k placentě. Ukážu vám na svém vlastním těle, co je možné zjistit ultrazvukem. Dítě, jehož matka kouří, neleží v děloze uvolněné, ale leží takto. Napíná psoas, a na ultrazvuku vidíme prohnutý kříž, vidíme, že kolena jsou roztažena od sebe, zadeček je úplně tvrdý, velký sedací sval (m. gluteus maximus) je také úplně stažený, a tento mechanismus slouží tomu, aby dítě rozevřelo tato místa: pánev a třísla, aby se co nejvíce usnadnil průtok krve k placentě. Když miminko napne psoas, nemůže dojít k porodu. Protože aby mohl porod proběhnout, musí mít dítě nohy uvolněné. Kolik zde přítomných porodních asistentek vidělo porod pomocí vakuumextrakce, kdy lékař velikou silou táhne zvonem hlavičku ven? Když jsem viděl první porody pomocí vakuumextrakce, myslel jsem si, že to dítě bude obrovské, aspoň 4 kila. A po půl hodině tahání bylo porozené malé dítě, které mělo sotva dvě kila. Důvod tohoto velmi často pozorovaného jevu je ten, že když má matka stres nebo kouří, dítě zůstává malé, do dvou kilogramů, ale má velmi pevný zadeček, zvýšenou srdeční akci a kvůli napnutým svalům zůstává dítě zaklíněno v matčině těle. To je důvodem, že stres v těhotenství může vést k velmi těžkým porodům i u malých dětí.  Tady vidíme celý musculus psoas, a je vidět, že přesně v místě tříselného kanálu (canalis inguinalis) se dítě pokouší zde rozevírat své kyčle a tím dochází k napětí tohoto svalu. Mnoho lidí přišlo na svět s napnutým a zkráceným bederním svalem - musculus psoas, to vede k bolestem v kříži (prohnutý kříž), k potížím s kyčelními klouby a bohužel i k bolestivým porodům. Tady je vidět, že oblouk pánve je tady dole. Ale kdyby tento člověk – tato žena – byla těhotná, její dítě by jí sedělo tady vpředu. Každé dítě, které se má narodit, musí projít mezi oběma bederními svaly (m. psoas). Tyto bederní svaly jsou branou k pánevnímu dnu. Mnoho lékařů a porodních asistentek obvykle sleduje pánevní dno, aby zjistili, jak je porod daleko, ale to pánevní dno není zase až tak důležité. Daleko důležitější je stav obou těchto psoatických svalů. Uvedu příklad dvou posledních porodů, které jsem vedl: přišla malá žena s malým bříškem, která šla uvolněně: kladla nohy rovně. Měla krásný, téměř bezbolestný porod a dítě mělo porodní váhu 4200 g. Ve stejný den rodila velká žena, která při chůzi kladla nohy od sebe, a měla obrovské břicho. Měla prohnutá záda v kříži, velké bolesti v zádech a zdálo se, že dítě bude velmi velké a těžké. Porod byl velice bolestivý, dítě pořád zůstávalo vysoko. Porod trval 29 hodin a miminko vážilo jen 2100 g. Důvod? Měla napnuté psoasy, bolesti v kříži, prohnutá záda, protože bederní svaly svým stažením táhnou dopředu bederní páteř. Tyto svaly také vytáčejí kyčle směrem ven. Ukážu vám to: když napnu psoasy, nohy se mi rozevřou: ze způsobu chůze jakéhokoliv člověka tak mohu poznat stav jeho psoasů. To je důležitý moment pro porodní asistentky. Stačí si všimnout, jak maminka přichází na porodní sál: pokud klade nohy před sebe rovně bez napětí, lze očekávat jednoduchý porod bez bolestí. Pokud klade nohy rozevřeně, lze očekávat komplikace. Na bederních svalech totiž navíc sedí nervové pleteně bederní (plexus lumbalis). Když dítě prochází mezi bederními svaly, otírá se o tento nervový pletenec. Tím působí tu strašlivou bolest, kterou žena téměř nemůže vydržet. Porodní bolest tedy není způsobena tím, jak dítě tlačí na pánevní dno, ale jak se odírá o nervové pletence. Když chcete utišit bolesti při porodu, musíte co nejvíce uvolnit psoasy. Ve svých kursech učím porodní asistentky, jakým způsobem svaly co nejvíc uvolnit. V kurzech přípravy na porod nebo při zvládání krizových situací na porodním sále. Všechny informace, které zde uvádím, byly vědecky potvrzeny v této studii z Darmstadtu, proto chci, abyste opravdu pochopili, co tam píšeme. V rámci této studie jsme navštěvovali těhotné u nich doma. A u nich doma jsme měřili bazální srdeční frekvenci dítěte, bylo to vždy v 37. týdnu těhotenství. Zjistili jsme zřejmou souvislost: čím vyšší byla bazální srdeční frekvence, tím větší byly komplikace při porodu. Měřili jsme doma u maminek, protože v důsledku stresu z nemocničního prostředí může tlak krve i srdeční frekvence stoupnout maminkám i miminkům. Zdravé děti v děloze mívají frekvenci srdečního tepu kolem 120/min, pokud se měření provádí doma. U některých dětí stresovaných maminek jsme naměřili více než 140/min., u nich pak byly porodní komplikace, následovaly problémy s kojením, a ještě tři měsíce po porodu měly tyto děti zvýšenou srdeční frekvenci, jsou to děti s typickými poruchami spánku a častým pláčem (tzv. ukřičené děti). To vše je v korelaci se zvýšenou srdeční činností v těhotenství.Výzkum kojenců dokazuje, že bazální srdeční frekvence je v korelaci s temperamentem v raném dětství. Problematické děti mívají zvýšenou srdeční činnost. To platí i pro hyperaktivní děti: když dospějí do školního věku, neposedí, vrtí se. V Německu, v Anglii, v Rakousku výzkumem hyperaktivních dětí zjistili, že problémem není inteligence, ale právě  srdeční činnost. Každý člověk, který zažil bušení srdce, ví, že se v takové chvíli nemůže soustředit, zaskočí ho strach. Bušením srdce trpí mnoho dětí.Dalším z důvodů zvýšené srdeční činnosti je tokolýza. Víte, že když má žena předčasné bolesti, dostane léky na snížení děložního tonusu (tokolýza). Tato tokolýza ovlivňuje srdeční činnost matky i dítěte. Podle studií mnoho hyperaktivních dětí dostávalo v těhotenství nebo krátce před porodem tyto léky.Existuje mnoho studií o vlivu nikotinu v těhotenství. Pro dítě je jeho účinek velmi nebezpečný. O nikotinu víme tolik, že centralizuje náš krevní oběh. Když kouříme, dostává se (kromě jiného) více krve do mozku, ale končetiny jsou zásobeny krví méně, a také děloze se krve, a tedy i kyslíku, nedostává. Je již také dokázáno, že kouření vlastně působí jako antikoncepce. Pokud žena kouří, daleko obtížněji otěhotní. Podle studií musí až 30x častěji mít pohlavní styk s manželem, než otěhotní – příčinou je právě nedostatečné prokrvení podbřišku. Podobný mechanismus funguje u trávicího traktu - při kouření není dost prokrvena oblast trávicího traktu, takže neprobíhá správně trávení a člověk zůstává štíhlý. Je to stejný mechanismus jako u dělohy.  V Německu – nevím, jak je to u vás - dnes kouří až 40% žen ve věku 18 – 44 let, v Rakousku a ve Švýcarsku je to ještě horší. Tam kouří 50% žen mladších 20 let. V Německu je počato, nošeno po celé těhotenství, rodí se a vyrůstá 60% dětí v domácnosti, kde alespoň jeden její člen kouří. To je veliký problém. Důsledkem jsou předčasné porody, děti se rodí s nižší porodní váhou, nenarozené děti kouřících matek mají menší orgány (např. ledviny, slezinu, játra). U těhotných kuřaček je až 8x větší riziko náhlého úmrtí novorozenců. U dětí s porodní váhou pod 2500 g je až 16x větší riziko, že dítě do 9 měsíců zemře. Také je velmi důležité, jestli kouří otec dítěte,  protože i pasivní kouření škodí. I když otec kouří jen v práci nebo venku, ale pak si večer lehne vedle své ženy do postele, během spánku se z jeho kůže uvolňuje nikotin pod stejnou pokrývkou a dostane se tak k těhotné ženě a pak pupeční šňůrou až k dítěti, které pak nutně zvýší svou srdeční frekvenci. Pokud otec dítěte kouří, kde má tedy spát? Třeba v koupelně… Tady mám takový legrační obrázek. Pochází od jednoho lékaře z Anglie, kde v r. 1940 při výzkumu zjistili, že krevní oběh k placentě se odráží v horních i dolních končetinách. To znamená, že když dítě zvýší svou srdeční činnost a pumpuje tak hodně krve do placenty, pumpuje hodně i do rukou a nohou. Podobné je to i s léky: když žena bere Kontergan, cítí dítě toto nebezpečí u pupku a snaží se této krve co nejrychleji se zbavit (pumpuje ji zpět, do končetin, kde působí negativně). Tady vidíme ručičku asi 10-týdenního plodu, dítě mělo zvýšenou srdeční činnost. Vidíme, že má nateklé prsty. Embryologové si dříve mysleli, že je to normální vývoj prstů, dnes víme, že je to patologický jev, dítě je ve stresu. To má vliv na ony pozorované otoky prstů, a v dospělosti na průběh daktyloskopických rýh na prstu. Pokud je dítě uvolněné, s tepem 120/min., má nakonec otisky ve tvaru volných vln, u dětí s tepem nad 130/min. začínají prsty otékat a rýhy otisku prstu jsou změněné do smyček, smyčka směřuje ven. Pokud má maminka velký stres, musí dítě hodně pracovat a bojovat o přežití, nastává zrychlený srdeční tep nad 140/min a prsty jsou hodně oteklé. Stres má za následek kruhy v otisku. Tyto kruhy v otisku na prstech už zůstanou navždy, to jsou stresové děti. Můžeme se podívat na ruce, Každý může na vlastní ruce vidět, jak moc muselo jeho srdce pracovat v prvních 15 týdnech života. To je objev profesora Nathanielsze: ukazuji to všem svým pacientům. Tyto zážitky v děloze ovlivňují zdravotní stav srdce. Hyperaktivní děti mají kruhové útvary v otiscích prstů – je to dáno jejich zvýšenou srdeční frekvencí.  Teď to vše shrneme: účinky nikotinu i všechny druhy stresu působí i na dítě. Když musí matka moc pracovat, když má psychický stres, je ovlivněno i dítě. Po porodu je dítě přehnaně závislé na matce, nemůže se odpoutat od matky: nejraději by pořád pilo u prsu. Je to příznak, že v děloze prožilo nějaký nedostatek – nazýváme to prenatální nedostatkový syndrom (prenatal deprivationsyndrome). Dítě v děloze muselo tvrdě bojovat, aby si zajistilo potřebné látky k životu, po celé těhotenství bylo dítě koncentrováno na jediný cíl: dostat dost živin. A to zůstává v psychice i po porodu. Proto některé chce pořád pít, pořád chce být kojeno. To jsou ty děti, kdy chce maminka uspat dítě u prsu, pak opatrně přejde k postýlce a dítě položí a zanedlouho se dítě opět rozpláče a vyžaduje maminku znovu. Tyto plačtivé děti mají patologicky napjaté psoasy, mají blokované křížové a kyčelní (iliosakrální) klouby, mají zpomalený vývoj, tj. začínají později chodit. U těchto dětí je nebezpečí pupeční a tříselné kýly. O samotě jsou velmi neklidné a mají pořád zvýšenou srdeční činnost (puls přes 100/min.). Studie také prokázaly zvýšení pravděpodobnosti srdečních nemocí v dospělosti, navíc u mnoha lidí je riziko srdeční nemoci spojeno s podváhou. Muž, který měl porodní váhu menší než 2500 g, má o 50% větší riziko, že příčina jeho smrti bude srdeční nemoc. Tyto studie lze najít i na internetu. U žen je pravděpodobnost nižší, u těch, které se narodily s váhou pod 2500 g, je riziko úmrtí na srdeční nemoc pod 23%. Porodní váha je tedy velice důležitým faktorem pro zdravá vývoj v dospělosti. V Evropě i ve světě se na léčení srdečních nemocí vydává ohromné množství financí, přitom nejjednodušším prostředkem je preventivní péče, která se postará o to, aby ženy prožívaly bezproblémové těhotenství a aby jejich děti nepřicházely na svět předčasně a s nízkou porodní váhou. Toto je anekdota z Lékařských listů v Německu. Porodní asistentky zjistily porodní váhu 2 200 gramů. Jedna z nich říká: napište mu termín na měření krevního tlaku na rok 2035. To ale není vtip. Tato situace jen reflektuje lékařská fakta. Tohle je ještě jednou shrnuté vysvětlení, obrázek s kyčelními svaly (musculus psoas), zde je kyčelní kloub, na jehož vnitřní stranu zezadu navazuje musculus psoas. A právě tento sval způsobuje veliké bolesti zad a kyčelních kloubů. Víme, že dnes mnoho nemocnic nabízí výměnu kyčelního kloubu za titanovou náhradu. Ale pro správnou terapii pro všechny takové problémy stačí jediné: uvolnit psoas. Dnes odpoledne budu říkat informace zvláště pro porodní asistentky: jak lze stanovit diagnózu psoasu a jak jej lze uvolnit. A až budete tuto techniku sami používat v předporodní přípravě, uvidíte, že bude daleko méně porodních komplikací a žen, které volají po utišujících prostředcích. Čím je tento sval uvolněnější, tím je porod jednodušší. Na tomto obrázku vidíte, jak musculus psoas ovlivňuje ostatní svaly po celé své délce a napětí se přenáší nahoru, do míchy a páteře a až do hlavy. Napnutý musculus psoas působí problémy dole v pánevním dnu nebo nahoře v horní části těla. Například děti, které mají astma, mají poruchu dýchání, o níž se odborníci domnívají, že je hormonálního původu. Ale já vím ze zkušenosti, že 70% astmatických dětí má napnutý musculus psoas a jejich bránice je příliš vysoko, protože působí napínáním bránice proti napětí psoasu. Velice jednoduchá terapie spočívá v uvolnění tohoto psoasu. Už jsem vám ukazoval obrázky dětí ve stavu šoku v pánevní oblasti po porodu, zvláště po císařském řezu. Například moje dcera prodělala velmi rychlý císařský řez kvůli diagnóze vcestné placenty. Prožila velmi silný šok pánve. Zvláště napětí levého svalu musculus psoas vede k poruše trávení, protože tlusté střevo vede právě tudy a obsah střeva musí musculus psoas obejít. Mnoho dětí trpí zácpami a plynatostí a maminky se pokoušejí strkat do zadečku všechno možné, ale to je k ničemu. Ale ani změna stravy nepomůže, protože problém spočívá v mechanické blokádě v oblasti třísel. Mnoho dětí trpících zácpou mají napnutý musculus psoas. I moje dcera dodnes trpí zácpami, zvláště v důsledku stresu. To je typické pro děti, které prožily porodní trauma. Výzkumy navíc ukázaly, že pokud kouřila babička, matka maminky, i když maminka sama nikdy nekouřila, povede to přesto k porodním komplikacím. Negativní vliv babiččina kouření způsobí nejen to, že její dcera bude mít zkrácený psoas, ale komplikace při porodu se přenášejí i na vnučku.Zde vidíte nervovou pleteň bederní (plexus lumbalis), tyto nervy jsou všechny uloženy na svalu musculus psoas, a zde je nervová pleteň křížová (plexus sacralis). Při porodu tlačí dítě hlavičkou na nervovou pleteň a musculus psoas, který je za předními svaly. Porodní bolest je způsobena tlakem hlavičky, která může nervovou pleteň až poranit. A poslední, velmi důležitý bod projdeme ještě před přestávkou:Tyto informace jsou velmi důležité pro porodní asistentky i lékaře, protože se týkají vedení porodu. Je to velice důležitá studie, která je i na internetu. Autoři jsou profesoři Zlotkin a Lagerkranz. (Zlotkin je prof. pediatrie v Torontu). Měřili hladinu krve u dítěte během porodu, hlavně katecholamin a adrenalin. To jsou ty černé trámečky vpravo. Vidíme situaci 1 den před porodem. Zde jsou údaje o zdravém miminku, které pak bylo porozeno spontánně vaginálně, druhý údaj patří zdravému dítěti, které se narodilo císařským řezem, a třetí dítě je s nedostatečností placenty, takže hypoxické dítě. To má zvýšenou hladinu katecholaminu 40. 10-6 molů na litr. Pro srovnání: u zdravého dospělého muže, který uběhne 5 km, se hladina katecholaminu zvýší na 8. 10-6 molů na litr. A zde vidíme průběh těchto hodnot při porodu, zdravé dítě při spontánním porodu také dosáhne hodnoty 40. 10-6 molů na litr, ale jen na minimální dobu. Tento adrenalin koncentruje srdeční oběh a vysílá hodně krve do mozku a do srdce. Tlak krve v končetinách, v trávicím traktu a v žaludku se tak velmi sníží. Říkáme tomu mechanismus ochrany hlavy, protože se přitom chrání mozek před nedostatkem kyslíku. I během velmi složitého porodu je mozek chráněn před poškozením. A zde vidíme hodnotu u plánovaného císařského řezu. Toto dítě nemá zvýšený adrenalin, takže u něj nepůsobí mechanismus ochrany hlavy. To je možná příčina vzniku traumatu dítěte přivedeného na svět císařským řezem. U mnoha dětí to vypadá, jako kdyby v okamžiku císařského řezu byl krevní oběh mozku najednou bez kapky krve. Dole je pak údaj o dítěti s placentární nedostatečností, při spontánním porodu i při porodu císařským řezem, a toto dítě se může dostat až na hodnotu přes 200 . 10-6 molů na litr. Přestože tyto děti měly velice těžký porod, mají daleko menší sklon k nemocem. To obrovské množství adrenalinu jim ochrání mozek, zapne imunitní systém a pomocí něj dětem dozrají plíce. To vše se můžete dočíst ve studii na internetu. Další měření proběhlo dvě hodiny po porodu. Všechny děti se srovnaly na normální hodnoty. Jediným problémem zůstává zdravé dítě porozené císařským řezem. Když tuto medicínskou skutečnost vysvětlíme maminkám a tatínkům, většina maminek pak raději volí spontánní porod, alespoň to chce zkusit. Ten adrenalin je vlastně první dárek, který matka může dát svému dítěti. A i když pak porod musí přece jen být ukončen císařským řezem, je pro dítě lepší začít porod bolestmi. I lékaři vědí, že když mají provést císařský řez, je lepší pracovat s  břichem napnutým porodními stahy než s uvolněným břichem.  Teď jste vyslechli mnoho vědeckých informací, zkusíme se podívat na vaše dotazy, abychom zjistili, zda jste tomu dobře porozuměli. Mám tu dotaz na depresi. Jedná se o osobu, která je dvojčetem, a po porodu císařským řezem byla v inkubátoru. Je to dobrý příklad. Nelze si myslet, že každý porod dvojčat provedený císařským řezem s následným použitím inkubátoru musí končit depresí. Ale při terapii pro tuto konkrétní osobu je velmi nutné vzít v úvahu tyto prožitky a skutečnosti. Když totiž lékař takovému člověku jednoduše předepíše psychofarmaka, aniž by prováděl psychoterapii, tak se ten problém vůbec neřeší. Pro mne je důležité u člověka, který bere psychofarmaka, provést psychoterapii, musíme jít ke kořenům psychických poruch.  Abych vám vysvětlil svou koncepci, uvedu zde příklad sebevražd. O sebevraždách je mnoho studií, které dokazují určitou souvislost mezi tím, že sebevraždy oběšením často podstoupili lidé, kteří měli při porodu omotanou pupeční šňůru kolem krku. Ale to neznamená, že dítě, které se narodí s pupeční šňůrou okolo krku, se později oběsí. Studie prokazují, že se člověk při plánování sebevraždy vrací k prožitkům z raných fází života. Tyto studie lze rovněž najít na internetu, jsou od prof. Jacobsona, Karolinska Institut, Stockholm. Jiní sebevrazi, kteří skáčou z vysokých budov, mostů nebo z vlaku, mají za sebou často porod vakuovou extrakcí nebo kleštěmi. U lidí, kteří se otrávili tabletami nebo plynem, bylo často při porodu použito narkotizačních prostředků. Ale chci vám správně vysvětlit svou koncepci. Byla zde otázka, má-li amniocentéza (vyšetření plodové vody) negativní účinek. Při ověřování těchto účinků se používají dvě metody. Při první se hodnotí dva tisíce dětí, jejichž matky prodělaly amniocentézu. Po jejich vyšetření se nenajdou žádné statisticky signifikantní projevy. Při vyšetření plodové vody totiž většina dětí spí. Jen některé děti jsou při plném vědomí a prožívají paniku. Některé děti si dokonce hrají s jehlou, protože si z jehly nic nedělají. Ze vzorku 1000 dětí po amniocentéze se nenajdou žádné zvláštní problémy. Druhá metoda je úplně jiná. Z praxe mé ženy jsem si vybral asi 200 dětí přes 10 let, které měly panickou hrůzu z injekce. Každý lékař se setkal s dětmi, které při pohledu na injekci mají smrtelnou hrůzu. Dítě se musí při injekci držet násilím. Při vyšetřování dětí, které mají fobii z injekcí, zjistíme, že tyto děti byly v raném věku často v nemocnici a dostávali hodně injekcí a ty děti, které v nemocnici nebyly, často měly amniocentézu. Když se ptáme jejich maminek, tak ty uvádějí, že to bylo strašné. Amniocentéza jim vyvolala stahy, musely zůstat v nemocnici. Je mnoho rodičů, kteří slyšeli, že jejich dítě mělo šňůru okolo krku, a mají z toho hrůzu a věří, že pro jejich dítě to bylo velké trauma. Je třeba si uvědomit, že pupeční šňůra okolo krku nemusí vůbec nic znamenat, pokud je hodně dlouhá. Jen krátká omotaná pupeční šňůra může být pro dítě hodně, i smrtelně nebezpečná.  Podobně i císařský řez znamená pro sítě trauma a nelze stanovit všeobecně jeho následky. Když ale má dítě nebo dospělý nějakou poruchu, kterou normální školní medicína neumí vysvětlit, pak je důležité se ptát na zážitky z prvních vývojových fází života. Například bolesti břicha: v Německu teď třetina dětí jde alespoň jednou k lékaři z důvodu bolesti břicha. Čím blíže k pupku dítě ukazuje, tím větší je pravděpodobnost, že problém je psychosomatického původu. Čím dále od pupku, tím více je třeba tento problém zkoumat vážněji. To je velice jednoduchá pomůcka. Mnoho dětí má podivné potíže, které vedou i ke zvracení, ale ty mají původ v porodu a v odstřižení pupečníku. Školní medicína přitom nenachází žádné onemocnění konkrétního orgánu.O přestávce jsem dostal dotaz na diagnózu: kde lze ke studiu tohoto tématu něco najít. Uvedu jméno zakladatele psychoanalýzy. Sigmund Freud popíral, že rané zážitky z porodu nebo z prenatální fáze by mohly mít vliv na psychický vývoj. Jeho pokračovatel Otto Rank v r. 1924 uveřejnil knihu Trauma porodu, a Freud byl otřesen. Tato kniha popisuje trauma porodu jako oddělení od matky. Otto Rank se domnívá, že mnoho lidí má silnou touhu vrátit se zpět do těla matky. Je to příklad metody, kdy někdo dává traumatu zcela konkrétní obsah. Když jsem četl tuto knihu, ještě jsem nic nevěděl o svém vlastním porodu. Ale pro lidi z bohatých rodin, jako Sigmund Freud nebo Otto Rank, kteří se kolem r. 1880 nebo 1890 narodili v oblasti Vídně nebo v Maďarsku, porod skutečně znamenal oddělení od matky, protože jako děti byly odevzdány chůvě a mnoho z nich se vrátilo ke své skutečné matce až ve věku čtyř let.  Hovoříme-li o traumatu porodu, je třeba mít na paměti, že každý člověk může mít z porodu jiné zážitky. Tato fakta jsme si uvědomili až při práci s LSD. Těmito otázkami se zabývali dva vědci, Angličan Frank Lake, druhý je myslím z Prahy, Stanislav Grof. V r. 1956 začal Stanislav Grof pracovat s LSD. Oba psychiatři používali LSD a ještě dost dobře neznali jeho účinky. Byl to do té doby neznámý lék. Frank Lake podával svým pacientům na psychiatrii minimální dávky LSD, Stanislav Grof podával větší dávky. Mnoho z těchto pacientů pak zcela spontánně vyprávělo, že znovu prožili svůj porod nebo život v těle matky. Frank Lake si vše zaznamenával a pokračoval skoro 10 let – do r. 1964, ale pořád svým pacientům nevěřil a považoval to za fantazii. Nejsem si jist, ale tuším, že v r. 1964 si vzal LSD sám. Najednou svým pacientům uvěřil. V r. 1966 uveřejnil rozsáhlou knihu, kde popisuje, že porodní trauma může být souhrnem mnoha rozmanitých zážitků z porodu. Dnes odpoledne budu ještě hodně mluvit o traumatologii. Musíme si uvědomit, že od okamžiku početí je člověk schopen se něčemu učit. To, co se člověk od početí naučí, to se ukládá v jeho organismu, v tkáních, v mozku. Všechno, pozitivní i negativní vzpomínky, se ukládají do paměti.  Já jsem Franka Lakea poznal v r. 1974. V té době bylo v Anglii používání LSD zakázané. Vznikla otázka, jak se k těmto raným zážitkům dostat bez LSD. Nabízela se domněnka, že ty vzpomínky z raného vývoje jsou někde uchovány hodně hluboko v podvědomí a že je třeba je „vyhrabat“ jako v archeologii. Ale je to jinak. Tyto zážitky lze pocítit celkem jednoduše a diagnostikovat je i bez LSD, hypnózy i bez jakýchkoliv jiných silných prostředků. Uvedu zajímavý poznatek Franka Lakea: Když člověk požije LSD a pak si vyvolá pozitivní vzpomínky na dělohu, zážitky, které byly pěkné, pak mnoho lidí začne škytat. Sedí v ordinaci a škytají. Víme, že šťastné děti v děloze stráví hodně času škytáním. Frank Lake pak pojal myšlenku, že pro vyvolání vzpomínek z prenatální fáze bude u pacientů vyvolávat škytavku. Proto jsme pak prováděli cvičení pro vyvolání škytavky - přestali jsme používat LSD a hypnózu a vyvolávali jsme škytavku. Přitom se člověk několikrát intenzivně nadechne a pak hodně pomalu vydechuje. (Ale teď to prosím nedělejte.) Je to vlastně také druh násilí a účinek je hodně silný. Tenkrát v Cambridge jsem změřil, že při tomto cvičení pro vyvolání škytavky se v mozku vyvolávají theta vlny. Dnes víme, že tyto theta vlny jsou velmi důležité v terapii. Dnes při terapii toto cvičení škytavky nepoužívám, ale mnoho terapeutů i lidí v pastoraci ví, že když chtějí člověku pomoci po psychické stránce, je důležité pomalé a hluboké dýchání. Když správně zhluboka dýcháte břichem, pomalu a zhluboka se nadechujete bránicí, automaticky se vám navodí kontakt s traumaty, která potřebujete řešit.  Teď si tady namalujeme mapu. Zde je naše dospělé vědomí, zde je podvědomí. Tady je prenatální fáze s placentou. To je taková mapa, která má velký význam pro psychiatra. V hlubinné psychosomatice i v hlubinné psychologii vycházíme z toho, že pokud máme problémy v této oblasti, pak to pravděpodobně souvisí s traumatickým zážitkem z raného období (v okolí placenty). Tato koncepce je všem oblastem hlubinné psychologie společný: zážitky z raných fází života mohu způsobit poruchy v mém současném životě. Otto Rank řekl jako první, že samotný porod může ovlivnit život v celém jeho dalším průběhu. Nando Fordo(?) z Maďarska vyřkl jako první domněnku, že naše prenatální zážitky mohou ovlivnit i naše chování v současnosti. Pro porodní asistentky je důležitý ještě jeden příklad. Existují ženy, které mají enormní strach z porodu. Tento strach se jmenuje tokofobie. Víme, že existuje primární a sekundární tokofobie. Sekundární tokofobie nastává u žen, které zažily velmi problematický porod. Podle studií se i tyto ženy často narodily s komplikacemi. Příznaky tokofobie jsou takové, že žena už nechce nikdy otěhotnět, má obrovský strach. Potíže jsou tak významné, že ženy ztrácejí schopnost pracovat nebo komunikovat a končí na psychiatrii. Když vyšetřujeme tyto ženy, zjišťujeme, že ženy měly komplikované porody, často se prokázalo sexuální zneužití v dětství nebo se často zjistily negativní vzpomínky na pobyt v nemocnici v dětství a také samy přišly na svět komplikovaným porodem. Tyto příznaky jsou o to horší, když je přítomna i primární tokofobie. Primární tokofobie se vyskytuje u mladých dívek. Existují 12leté dívky, které už trpí strachem z porodu. Mám teď v Německu v terapii dvě dívky, 14 a 17 let. Obě jsou panny, obě používají hormonální antikoncepci, mají diafragma (pesar), obě nosí v tašce kondom a obě nechtějí nikdy mít pohlavní styk. Mají poruchu v jídle, ale při hovoru je zřejmé, že jsou fixovány na téma porodu a rození dětí. Sedmnáctiletá dívka byla v dětství sexuálně zneužita, narodila se s pupečníkem dvakrát omotaným kolem krku a byla oživována. Čtrnáctiletá dívka se narodila nouzovým císařským řezem a byla také resuscitována. Vidíme, že reálný strach v dospělém věku může mít různé příčiny sahající do minulosti až k vlastnímu porodu. To je důležité pro porodní asistentky. Mnoho jich dokáže vycítit, že když přichází žena na porodní sál, která má obrovský strach, může to být spojeno se sexuálním zneužitím nebo s negativními zážitky z vlastních porodů. Odpoledne vám řeknu, jak lze s těmito informacemi zacházet v rámci terapie. Teď následuje zasloužená přestávka.  ************************************************************************************************************************ Doufám, že jste se posilnili a můžeme pokračovat. Na tomto obrázku je 14týdenní dítě. Bylo to krásné těhotenství a hladký porod. Dítě si leží úplně pohodlně, má uvolněná záda i zadeček. U dětí, které měly prenatální syndrom nedostatečnosti, je vidět sevřený zadeček a napnutá, prohnutá záda v kříži už ve 12 týdnech. O těch dětech v prenatální fázi ochuzených jsme mluvili dopoledne. Pokud dítě nedostalo v děloze vše, co potřebovalo, stává se často velmi závislým na matce a snaží se o kompenzaci po porodu. Samozřejmě tento syndrom nedostatečnosti (prenatal deprivation disorder) není jediným problémem. Zde jsou obrázky z nejnovějšího 3D-ultrazvuku a je vidět, že už v prenatální fázi se děti tváří velmi rozmanitě, obsáhnou širokou paletu výrazů – je to odraz maminčiných pocitů. Matka tohoto radostného miminka byla tou dobou velmi šťastná, maminka tohoto dítěte byla ustaraná, měla strach. Děti v děloze jsou velmi zaměstnané se sebou samotnými, zabývají se svým tělem, ale také podněty z vnějšího světa. Je-li maminka uvolněná, bezstarostná, je dítě schopné vnímat okolí, už od 18. týdne i naslouchat zvukům zvenku. Je to dobře, když má dítě v prenatálním období co nejvíce podnětů a zkušeností. Projevem traumatu je to, že se dítě zabývá stále stejnými problémy. Na tomto obrázku je zvláštní výraz tváře, dítě se usmívá a koutky má zdvižené jako klaun. To je prenatální úsměv. To dítě sní, že je pořád u maminky v lůně, to ale není zdravé, protože v tomto stavu by mohlo snadno zapomenout dýchat – a náhle zemřít (syndrom náhlého úmrtí).  Teď se ale vrátím k problému prenatální otravy – léky, alkohol, drogy – ty představují pro dítě veliké nebezpečí. Podle studií i jedna sklenička piva, vína nebo tvrdého alkoholu za týden se projeví na zdraví dítěte po porodu. Alkohol je velmi nebezpečný. Žena nemusí být alkoholička, ale stačí konzumace alkoholu jednou týdně a účinek už je závratný. Znamená to otravu a dítě se musí pokusit přežít s minimálním přítokem krve z placenty. Některé děti dokonce sahají po pupeční šňůře a mačkají ji, protože krev z pupečníku je nebezpečná. Následkem je rychlé bušení srdce a krev z těla dítěte je využita mozkem. Je dokázáno, že dítě může bez zásobování placentou přežít 10 minut. Bere-li maminka drogy nebo pije alkohol, snaží se tomu dítě vyhnout. Německé statistiky udávají, že asi 2 200 dětí je postiženo následkem alkoholu v těhotenství. Myslím, že to je sotva půlka reálného stavu. Sám odhaduji tento počet na pět tisíc. Pak je dalších asi osm tisíc dětí s minimálními následky konzumace alkoholu v těhotenství. Je vidět, že když žena pije malé množství alkoholu od početí, tedy v prvním trimestru, následkem jsou vývojové poruchy zvláště v obličeji, alkohol v druhém trimestru znamená poruchy růstu plodu a samovolné potraty a alkohol ve třetím trimestru způsobí poškození mozkových buněk. Následkem alkoholu je také nízká porodní váha, poruchy srdce a ledvin, deformace obličeje, tyto děti špatně sají a polykají a jsou velmi neklidné, později mají i poruchy v učení.  Toto zde jsou typické výrazy obličeje po konzumaci alkoholu v těhotenství. Bohužel musím konstatovat, že i zde v sále vidím lidi, u nichž se projevuje konzumace alkoholu jejich matek na začátku těhotenství. U této holčičky pila maminka alkohol na začátku těhotenství, má typický výraz obličeje. Tohle dítě šilhá, nemá horní ret a obličej má špičatý. Zde pila maminka ve střední části těhotenství (2. trimestr), dítě má malé oči a úzký horní ret. Na internetu je mnoho obrázků takových dětí a v současnosti probíhá celosvětová kampaň na ochranu těchto dětí, protože tyto škody jsou nenapravitelné. Na tomto obrázku je vidět dítě z profilu, uši jsou zešikmené a taky je vidět úzký horní ret a šilhající oči. Příznaky jsou vidět i na rukou. Po konzumaci alkoholu mizí tato čára uprostřed dlaně, ale nemusí to být jen po alkoholu, ale také po lécích jako Valium. Co to znamená? Kdo má čáru uprostřed, je velmi citlivý člověk a pokud v jeho okolí něco nehraje, uzavře se a nekomunikuje. Člověk, který měl syndrom prenatální nedostatečnosti, naopak velmi komunikuje, saje vztahy. Po komunikaci s takovými lidmi jste velmi unavení. Například i na porodním sále jsou některé ženy komunikace velmi chtivé a vyžadují pozornost, doslova vysávají lidi kolem sebe. Jiné ženy jsou uzavřené a ty je lepší nechat v klidu. Problém s alkoholem se projevuje i při kojení: tyto děti odmítají pít z prsu, na rozdíl od dětí, které prs vyžadují pořád. Ty „alkoholové“ děti mají i jiný tvar pánve, takže nohy těchto dětí jsou sevřené, špičky jsou otočené k sobě. Tyto děti se snaží svou pánev uzavírat. V mateřských školkách v Německu je asi třetina dětí, které chodí správně, další třetina chodí se špičkami od sebe, to jsou děti, které vyžadují pozornost, haló, já jsem tady, dívejte se, … a poslední třetina má špičky k sobě, ty děti jsou energeticky uzavřené, drží se zpátky a mají postoj sevřený, do školky přicházejí opatrně. Všechny tyto příznaky jsou následkem zážitků v prenatálním životě. Ty poslední děti často odmítají kontakt nebo dotyk a utíkají, jsou ve vývoji vpředu. To bývají ty rychlé porody, jejich důvodem je, že chybělo napětí svalu psoas, nesnaží se zaklínit se v těle, ale sevřou pánev a protože děloha je nepříjemné prostředí, chtějí prostě rychle ven. Jakmile přijde bolest, natáhnou se a samy se snaží vytlačit se ven. Z toho vychází složení tzv. porodního koktejlu: troška alkoholu, ricinového oleje, koňaku,… dítě to odmítá a proto chce rychle ven… Tady je důležitý obrázek. Pro osteopata nebo psychoterapeuta jsou to komplexní informace a potřebují k nim diferencovanou diagnózu, ale porodní asistentce stačí informace o těchto dvou důležitých svalech psoas. Chci vám ukázat, jak můžeme provést diagnózu, a to, co vím ze zkušenosti: čím víc jsou tyto svaly uvolněné, tím je člověk celkově zdravější. Když je psoas napnutý správně, pak je člověk správně uvolněný a docela zdravý. A pak vám ukážu několik cviků, které může cvičit každý, aby si uvolnil tyto svaly a tuto část těla. A ještě vám ukážu techniku, jak stanovit diagnózu svalů. Potřebuji dobrovolnice, abych vám ukázal uvolňovací techniku.  Paní Jarmila se položila na stůl. Nevypadá, že by byla těhotná. Ukážu Vám stanovení diagnózy. Na začátku prohmatám z boku chodidla. S trochou citu sleduji, jaké napětí je ve spodních končetinách v podélném směru. Chce to jen trochu cviku. Pak musím požádat, aby Jarmila myslela na něco velmi příjemného, na krásný zážitek. Teď si má připomenout nějaký stres, který prožila. Nakonec se má uvolnit. Velmi rychle se naučíte pozorovat, jak reagují bederní svaly: vycházejí z oblasti bederní páteře, procházejí přes hřeben kosti kyčelní (crista iliaca) a řídí rotační pohyb nohou směrem dovnitř nebo ven. Nejsou to jediné významné svaly, ale jsou velmi důležité. A právě když Jarmila pomyslela na něco negativního, tak se tyto svaly napnou a vytočí nohy výrazněji směrem ven. A to je malý signál, že něco z těchto záležitostí ještě není vyřešeno. Tyto svaly, celý jejich komplex, je tak silný, že dokonce ovlivňují napětí nohy v celé její délce až po chodidlo. Pokud je napnutý jen jeden sval psoas, pak se často liší velikost levé a pravé nohy. Jarmila má dost velké napětí svalů a vysokou klenbu nohy. A tento sval vytahuje nohu nahoru, do oblouku, a to víc vpravo než vlevo. Tuším, že máte levou nohu větší než pravou, že ano? Teď vám ukážu jednoduchou techniku, jak vyšetřit napětí v noze. Velmi lehce položíme ruku na nohu, třeba na palec u nohy, dotýkáme se velmi lehce, jinak by nebylo nic cítit. Pak uchopím nohu v kotníku a zkouším s ní pohybovat na obě strany a hledám rozdíly v měkkosti tkání. Tkáně jsou v těhotenství obvykle změkčené díky hormonům. Ale jestliže cítíte, že má těhotná pevná chodidla, znamená to, že by se měla více uvolňovat pro porod. Je vhodné prohmatat tkáně, jak jsou pevné, sama cítíte rozdíl – Vaše pravé lýtko je daleko měkčí než levé. I kolenní čéška je pohyblivá – obě jsou pohyblivé. Často je cítit, pokud zde byla operace. Když teď chci zkusit přímo reakci psoasu, tak uchopím třeba levé chodidlo a natahuji je směrem k pravému ramenu a dívám se na rameno, jak moc tkáň povoluje, když jemně táhnu. Pak zase uchopím pravé chodidlo a natahuji je směrem k levému ramenu a dívám se na rameno. Je to rozdíl. Zkusím znovu – pravé rameno se skoro nepohybuje. Takže snadno poznáme, že levý komplex psoasu je pevnější a nechce se uvolnit. Tyto rozdíly v napětí mohou vést ke skolióze a u těhotné to rozhoduje o poloze plodu, kam naléhá hlavička. Pokud byste byla těhotná, třeba v sedmém měsíci, provedl bych každopádně cvičení pro uvolnění levého psoasu. Ale aspoň to ukážu porodním asistentkám, jak bych s nohou pracoval, abych uvolnil napětí v levém psoasu a tak napomohl usnadnění porodu. Ten sval uvolníme, aby dítě mohlo snadněji procházet. Ještě se podíváme na levou nohu, jak zareaguje. Zatáhnu – a pak stejnou silou tahám za pravou nohu. Vidíte ten r

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Zvládnutí přechodu do mateřské školy

    Mnozí z vás povedou své dítě v září do mateřské školy. Možná se trochu obáváte, co vaše dítě čeká a jak bude mateřskou školu snášet. Následující článek vám přiblíží, jak působí mateřská škola na dítě a jeho sebevědomí. Ve školce jsou děti většinou spokojené a po překonání počátečních potíží (dítě i matka pláčou, otec má rozporuplné pocity) probíhá vše dobře. Někdy dokonce rodiče trochu žárlí na učitelku, která podle dětí "ví" to, co rodiče vědět nemohou. Ale děti dokážou poskytnout rodičům podporu - jako tříletý chlapeček, který po prvním dopoledni ve školce řekl mamince: "Víš, mami, paní učitelka je moc hezká, ale ne tak hezká jako ty." Přesto se stává, že do té doby sebejisté děti ve školce sebedůvěru ztratí i přes dobrou vůli všech kolem. Některé zjistí, že nejsou tak obratné a rychlé jako ostatní při plnění úkolů, které je připravují na školu; jiné se mnoho naučily doma díky starším sourozencům nebo rodičům, kteří chtěli, aby "měly náskok", a proto mají pocit, že "ztrácejí čas" a "dělají věci pro mrňata". Jsou také děti, pro něž je příchod do školky prvním odloučením od rodiny, a kolektivu se bojí.V kolektivu se musí děti vyrovnávat s nesnadnými situacemi, například chodit společně na záchod (některým dětem vadí, že se na ně na záchodě ostatní dívají); problémy přináší i společné jídlo - ve školce je personál občas do jídla nutí, některé děti si s jídlem hrají nebo se ho snaží těm menším znechutit. Existuje také celá skupina dětí, které ostatní pošťuchují, napadají nebo se jim posmívají. Už v mateřské školce (a dokonce i v jeslích) si děti "nadávají" - jedna z nejhorších nadávek u těch nejmenších je "nejsi vůbec hezký", což může hluboce ranit dítě, které je ve fázi objevování vlastního těla. V mateřské škole v odděleních nejstarších dětí zaslechneme urážky těžšího kalibru; děti obzvlášť těžce nesou, že některé jiné děti zesměšňují jejich rodiče: "Tvoje máma je tlustá." "Tvoje máma není hezká." Hlavně však, a to je největší problém, začíná od samého začátku docházky do školky soutěživost. Rodiče i děti si dělají starosti, protože se před nimi hovoří o "motorických potížích", "nevyrovnanosti", "stálém neklidu", "roztěkanosti". Někdy se dokonce hlasitě uvažuje o tom, že dítě musí "opakovat", to znamená, že zůstane dva roky ve stejném oddělení. Na druhé straně se vyzdvihuje "vyspělost" jiných dětí. Ve věku mateřské školy se dítě výrazně formuje; vymezuje si svůj prostor a hledá pevné body, což se mnohdy projevuje výkyvy v chování - chce, aby si ho ostatní všímali a svou pozorností ho ujišťovali, že jsou s ním a chrání ho. Chce ve všem napodobovat dospělé, které obdivuje, zejména učitelku (touha po identifikaci). Dítě i jeho okolí leckdy prožívají jako prohru to, co je ve skutečnosti jen jednou z jeho vývojových etap. Někdy se dítě domnívá, že ho učitelka zavrhla, a velmi tím trpí. Mnohé děti se chovají jinak doma a jinak ve školce; doma se nijak nešíří o tom, co se ve školce děje, a to zastírá skutečný stav věcí. Šamil a jeho rodiče patří k nepočetným uprchlíkům z Čečenska. Šamil končí první rok v mateřské škole, do níž začal chodit ve třech letech. Jeho maminka je těhotná a celá rodinná situace ji zmáhá. Otec jen obtížně hledá práci, takže momentálně s rodinou nebydlí. Šamilova maminka nosí podle muslimského obyčeje na hlavě šátek. Jedno z větších dětí se kvůli tomu Šamilovi posmívá: "Tvoje máma si schovává vlasy, protože je má ošklivé." Šamil pláče. Za několik dní se mu zasekne zip na bundě, učitelka se snaží chlapci zip spravit, ale rozbije ho. Šamil se znovu rozpláče. Potom už si nechce bundu svléct, ačkoli se učitelce podaří zip opravit; nechce mluvit s ostatními, protože se posmívají jeho mamince; nechce vystřihovat ani kreslit. Nakonec si ale najde kamaráda Omara z rodiny muslimských uprchlíků z Bosny, jehož maminka také nosí šátek. V té době začne učitelka hovořit o tom, že příští rok by měl Šamil znovu chodit do oddělení nejmenších dětí. Maminka je smutná, Šamil říká, že "všechno zkazil", a pláče, protože si uvědomuje, že už nebude chodit s Omarem do téhož oddělení. Naštěstí si v té době otec najde práci v místě bydliště rodiny, pochopí, že synek je nešťastný, a promluví o tom s učitelkou. Kupodivu Šamil dokáže za několik zbývajících dní dohnat ztracený čas - kreslí, zpívá, hraje si s ostatními. Všechno zvládá a o "opakování" se už neuvažuje.  

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • I. doba porodní – kdy do porodnice a co potom?

    Na začátku porodu, kdy jsou kontrakceopravdu jednou za 15-10 minut, je zapotřebí si stanovit tzv. dlouhodobý plán. Znamená to, že si v této chvíli nebudete klást otázku, zda porodíte do 2 nebo 3 hodin. Je to velice nepravděpodobné a na konci tohoto časového úseku by jste byla zklamaná, což by vám neprospělo. Místo toho si řeknete: „ Začalo to. To znamená, že když budu mít po všem za 10 – 12 hodin, budu ráda.“Jak I.DP postupuje, , tak rychle a intenzivně se otevírají vaše porodní cesty.Na začátku porodu bývá čípek děložní dlouhý 2,5 cm, uzavřený nebo pro špičku prstu otevřený. Pokud je vše v pořádku, je zbytečné odjíždět do porodnice tak brzy. Počkejte si! Když začnou být kontrakcečastější a vy je vnímáte intenzivněji, je většinou jasné, že i nález na porodních cestách se změnil a může být asi takový: čípek je již pouze 1cm a je propustný pro prst. Neboli je otevřený asi 1,5 cm.Stále jste na začátku porodu. Takže jestli se cítíte relativně dobře, nekrvácíte, cítíte alespoň občas pohyby dítěte, kontrakceděložní jsou pravidelné a jejich intenzita se zvyšuje, vyčkejte doma. Užívejte si pohodlí a intimního prostředí vašeho domova. Je jistě lepší zajít si na vlastní záchod, využít své koupelny, napít se dobrého ovocného džusu a nebo si chvilku posedět s manželem ve svém křesle.Čím déle zůstanete v klidu a budete se cítit pohodlně, tím lépe celý váš porod proběhne.Kontrakce po 6 – 5 minutáchKontrakce stále zesilují, jejich intenzita je větší a intervaly mezi nimi jsou kratší. Ve chvíli, kdy budou kontrakceasi po 6 až 5 minutách, počítejte s tím, že váš nález na porodních cestách je branka o velikosti asi 3cm. V těchto chvílích využívejte uvolňovacích poloh na míči. Při kontrakcích zkuste břišní dýchání. Buďte v klidu a věřte, že stav ve kterém se nacházíte je běžný.Máte-li ještě zachovalý čípek děložní, jste na začátku porodu. Pokud čípek vymizel, začínáme hovořit o otevírání branky. Když je branka 1 – 2 cm, je to již dobrý nález. Nechejte si ale dost sil a trpělivosti, máte před sebou stále více než polovinu porodu.Kontrakce se opakují po 3 až 4 minutách po dobu jedné hodiny. Je čas odjet do porodnice.Ve chvíli, kdy je branka asi 5 – 6 cm, mění se výrazně vaše pocity při kontrakcích. Pociťujete tlak na konečník a nucení na tlačení. Zde je důležité netlačit, ale prodýchat kontrakce. Máte před sebou asi 2 – 3 hodiny do rozvinutí branky, kdy budete moci začít tlačit a dítě půjde ven. Když je branka 10cm,je tzv. rozvinutá, otevřená nebo také zašlá. Můžete začít tlačit, začíná II. doba porodní.Proč nesmíte podlehnout tlaku na konečník a při kontrakci si přitlačovat? Pokud byste přitlačovala, zvětšovala byste tlak tvrdé kostěné hlavičky dítěte na 6 cm otevřenou branku. Hrozilo by tak nebezpečí, že tato měkká a masitá tkáň branky oteče. A tím se celý průběh porodu zpomalí, ba někdy i na chvilku zastaví.Další nebezpečí tkví v tom, že můžete protlačit kůži a měkkou část hlavičky děťátka směrem k pochvě a děťátku tak vytvořit tzv. porodní nádor. Nebojte se, miminko si sním poradí a on po několika dnech zmizí. Abyste zabránila výše uvedenému tlaku, použijte techniku psího dýchání. V této chvíli si dělejte krátkodobé cíle. Znamená to, že se při každé kontrakci soustředíte pouze na ni. Nesledujete co se kolem vás děje. Udělejte si plán, že za každých deset kontrakcí něco bude:Za 10 kontrakcí mě asistentka přijde vyšetřit a já se dozvím, jak můj nález postupuje…Za 10 kontrakcí půjdu s manželem do sprchy…..Za 10 kontrakcí se napiji a vyčistím si zuby abych se osvěžila….V intervalu odpočinku a uvolnění před další kontrakcí se snažíte načerpat síly a soustředíte se pouze na další kontrakci, která má přijít.Nebojte se, promyslete si to, a jak přijde nová kontrakce, buďte ráda. Vždyť ona je právě tou hybnou silou, která vás přibližuje ke konci porodu. Stále mějte na paměti to, že se vám neděje nic špatného. Cítíte silné kontrakce, pociťujete tlaky na konečník, máte pocit velikého rozpínání dole v pánci. To je skutečně normální, tak opravdu vypadá porod.Pokud je v průběhu I. doby porodní vše v pořádku, chodí za vámi porodní asistentka dle potřeby a celkového průběhu porodu. Ke konci I. doby porodní vás nejspíše převedou již přímo na porodní sál, kde budete až do vlastního porodu miminka. Lékař nebo asistentkaVás pak budou vyšetřovat mnohem častěji. Nález se totiž na konci I. doby porodní mění velice rychle. V porodnicích v České Republice je již i možnost rodit v místnosti, kde jste byla po celou I. dobu porodní.

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Nikdy bychom nestrpeli, aby nase deti zarlily!

    Prirozeny pocit"Nikdy bychom nestrpeli, aby nase deti zarlily!" Tyto vety slychavame od rodicu casto. Lze se vsak detske zarlivosti nejak branit? Nebo, lepe receno, do jake miry ji lze potlacit?Zarlivost je prirozeny pocit, ktery se potrebuje nejakym zpusobem projevit. Zarlit tedy neni "nepatricne" ani "zle". Podelim se s vami o sve zkusenosti a ukazu vam na nich, ze pokud dite zarli, je to zcela prirozene a rodicum to prinasi prilezitost sveho potomka ujistit, ze ho opravdu maji radi. Ano, zarlivost existuje Rodice Pavla (5 let) se na me obratili na doporuceni rodinneho lekare. Nedokazal totiz chlapce zbavit ekzemu, ktery ho trapil uz temer tri roky. Samozrejme, ze mu pusobil neprijemnosti. Pavel spatne spal, byl podrazdeny. Jeho rodice mi take rekli, ze je dost bazlivy a v materske skole se neciti dobre, i kdyz si na ni zvykl bez problemu a vsechno tam probihalo normalne. Zarlivosti se nelze vyhnout Matka: "Pavel ma velmi dobrosrdecnou povahu. S jeho dvouletym bratrem Petrem je to mnohem slozitejsi. Jeste ani poradne nemluvi, ale uz je z neho uplny tyran! A Pavlik mu ve vsem vyhovi, takovy dobrak se jen tak nenajde. Obdivuji ho a ostatne mu to take casto rikam."Danielle Dalloz (dale jen D. D.): A to mu take rikate, ze je spravne, aby svemu bratrovi vyhovoval za vsech okolnosti. "Ano. Vite ja jsem tim, jak se ke mne chovali moji sourozenci, velmi trpela. Narodila jsem se jako posledni z peti deti, neplanovane, mezi mnou a nimi je vekovy rozdil deseti let. Ctyri starsi sourozenci odchazeli postupne do internatnich skol, protoze moje matka se potrebovala venovat mne. Nejvice na me zarlil bratr, nejstarsi z nas. Zahynul tragicky, a ja jsem proto po nem na pamatku pojmenovala sveho syna, jmenoval se Pavel.""Mate ze zarlivosti velke obavy?""Pro to, aby Pavel na Petra nezarlil, jsem udelala snad vsechno. Moc dbam na to, aby mel brasku rad. Ostatne vubec zadny naznak zarlivosti jsem u neho nezpozorovala a jsem si jista, ze se nijak nepretvaruje.""Vy sama jste na sourozence zarlila?""Ja nevim.Trpela jsem tim, ze me starsi sourozenci nebrali vazne. Ano, mozna jsem zarlila na to, ze meli volnost, me totiz maminka drzela pri sobe. Nikdy jsem jako ostatni internatni skolu nepoznala, i kdyz bych si to byvala snad prala. A pak, rikali mi ,rozmazlenej smrad'.""Vidite, zarlivosti se vyhnout nelze, je ji vsak mozne prekonat. A vy pane, vy se take zarlivosti tak obavate?"Otec: "Kdyz se zena snazi z nasi rodiny zarlivost vymytit, pocituji jakysi pocit viny. Protoze ja sam jsem ze ctyr deti, byl jsem nejstarsi, a hodne jsem na sourozence zarlil. A zcela bez zabran jsem jim to daval najevo! Choval jsem se k nim strasne! Otec mi rikaval: "Jestli se ti tu nelibi, tak bez do internatni skoly!" Bylo to presne tak, nelibilo se mi tam, neustale jsem se mstil, neco jsem chtel. Trvalo to az do doby, kdy jsem zacal dospivat. Tehdy jsem objevil jezdectvi, stalo se moji vasni a patrilo jen mne. Rodice me v nem podporovali. Moje vztahy s rodinou to zcela zmenilo!""Rikal jste, ze snaha vasi zeny potlacovat v rodine zarlivost u vas vyvolava pocit viny?""Jako dite jsem zarlil a trpel jsem tim. I ja se od toho Pavla snazim uchranit.""A jak to delate?""Kazdy vecer davam obema klukum darek, stejny darek; chci jim tak ukazat, ze je mam oba stejne rad.""Ano? A jak to delate, kdyz Pavel a Petr nejsou stejne stari?""Vyresil jsem to jednoduse - davam jim sladkosti.""A mate k tomu nejaky duvod, ze jim davate prave sladkosti?" "Ano! My jsme je jako deti nikdy nedostavali!" Potrebna zkusenost Po tomto setkani jsem pochopila, ze Pavlovi rodice si kazdy svym zpusobem "osetrovali" rany ze sveho vlastniho detstvi. Kdyz totiz delali vsechno mozne, aby jejich deti nezarlily, probouzela se v nich jejich davna detska souzeni; ta se pak snazili lecit na Pavlovi.Stejne jako my vsichni vytvareli ve sve rodine tytez vztahy, jake meli se svymi rodici a sourozenci. A protoze chteli ochranit Pavla pred pocity, ktere jsou pro ne jeste dnes bolestne, zakazovali mu zarlit. Kdyz promluvi teloPavlovi cinilo potize sve emoce vyjadrit. Mozna si myslel, ze se jich zbavi tim, ze je umlci. Nicmene zarlivost vysla na povrch nezavisle na jeho vuli v podobe ekzemu - symptomu vice mene neocekavaneho, jako kdyby se musela tim nebo onim zpusobem nevyhnutelne projevit. Existuji ruzne druhy ekzemu. Nektere z nich lze pomoci soucasne mediciny nebo dodrzovanim urcitych opatreni velmi snadno vylecit (to je pripad kontaktne alergickych ekzemu). Jinych se jen tak zbavit nelze, jako kdyby telo absolutne trvalo na tom, ze svedivymi a mokvajicimi vyrazkami, ktere obtezuji dite a s nim i celou rodinu, sdeli sve problemy. Pavluv ekzem urcite patril do te druhe kategorie. Chlapcovo telo se snazilo vyslat zpravu, kterou dite samo o sobe nebylo schopno vyjadrit slovy. Ale co tedy chtel Pavel timto zpusobem rici? A proc to nemohl vyjadrit jinak nez prostrednictvim sveho tela?Pavel je bazlivy. Pri nasem setkani se stale tulil k matce. Kdyz jsem se ho na neco zeptala, odpoved ji zaseptal do ucha, aniz by se na me podival. Kdyz jsem ho pak pozadala, aby nakreslil, jak vidi svou rodinu, razne to odmitl.Pry by radsi nakreslil dum. Budiz! Byl to vsak skutecne zvlastni dum - nemel dvere ani okna, ve strese jen takove male okenko. Na obloze na jedne strane byly tri hvezdy, na druhe jen jedna zcela osamocena, tri ptaci leteli spolu a jeden uplne sam.D. D.: "Rekni mi, Pavliku, kdyby ty hvezdicky tvorily rodinu, ktera koho predstavuje?"Pavel to zaseptal matce do ucha, ta to zopakovala: "Tohle by byl mladsi bratr, tatinek, maminka a tamhle starsi bratr." "Rekni mi, Pavliku, kdyby ti ptacci byli rodina, kdo by byl kym?" Pavlik odpovedel opet prostrednictvim matky: "Tenhle ptacek by byl mladsi bratr, tatinek, maminka a starsi bratr by byl tamhle.""Ten starsi bratr ma ale strach promluvit! A treba se take boji, ze by se tatinek s maminkou zlobili, kdyby jim rekl, ze mu vadi mit mladsiho bratricka. Ale zarlit na maleho brachu je prece uplne normalni a ja si myslim, ze by se ten tatinek ani maminka z te tvoji hvezdickove nebo ptaci rodinky kvuli tomu vubec nezlobili." "A ty budes zit jako kazde petilete dite." Pavel se znepokojene dival na matku, ta se usmivala a rikala: "Tady pani psychoanalyticka nam vysvetlila, ze na pocatku zivota je zarlit normalni. Tvuj tatinek take zarlil, kdyz byl maly. A ja, ja jsem mela strach, ze i ty budes zarlit, protoze muj starsi bratr na me zarlil hodne.""Mozna, ze kdyz se ti braska narodil, tak sis myslel, ze zaujme tvoje misto." "Ale my umime mit radi hodne deti!"Pavel to nijak nekomentoval. Vzal si modelinu a vymodeloval z ni jakousi horu. Tu pak hned rozsekal na nekolik malych casti. Z ceho vlastne tu ,,horu vytvoril" ? A co to prave rozbil?Pavel: "Ja Petu rad nemam. Ale chci mamince udelat radost, a tak brachovi vyhovim ve vsem, co chce. Pekne me ale stve."D. D.: "Chapu to. Tobe je pet let a bavi te hrat si tak, jak si hraji deti stare jako ty. Petovi jsou dva roky a asi jako vsechny dvoulete deti vsechno snadno rozbiji. Nastesti mas stejne stare kamarady!" "A to opravdu nemusim mit Petu rad?" "Samozrejme. Mezi sourozenci je dulezite, aby se navzajem respektovali. Petovi jsou dva roky a ty ho musis respektovat, brat ho takoveho, jaky je. A ty, ty zase budes zit jako kazde petilete dite.""Zdalo se mi o zralokovi. Petu sezral, me ne.""A ty bys chtel, aby Peta uz nebyl?""To ne, no trochu.""Mozna bys to chtel, mozne to ale neni. Rodice vam dali zivot obema. Vy ale pujdete zivotem kazdy svou cestou. Tou co mozna nejlepsi. A jestli sveho bratricka nemas tolik rad, neni to nic tak hrozneho - bratri a sestry se navzajem nevdavaji ani nezeni."Za nejakou dobu po tomto setkani mi Pavlovi rodice prisli rici, ze chlapci se vede dobre, je vesely a ekzem ustupuje. Nicmene nasledujici prazdniny se symptomy vratily a Pavel ke mne opet prisel.Zeptal se me, jestli si pamatuji, co mi rekl, jestli jsem pochopila, ze "Peta je strasne otravny! Stale opakuje jedno! Leze mi na nervy! Je hloupy!"Jestlize se ekzem vratil, znamenalo to, ze se Pavel se svymi emocemi jeste nevyporadal. Stale mu delalo trochu potize je pojmenovat. Mel strach, aby maminku a tatinka nerozzlobil a neztratil tak nezbytnou jistotu, kterou rodice diteti poskytuji. Ale jeden rok je prilis kratka doba na to, aby se dite naucilo davat zarlivosti, kterou tak dlouho potlacovalo, zcela volny pruchod. (

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Dětské otravy

    LÉKY STOJÍ NA PRVNÍM MÍSTĚ V POČTU OTRAV VZNIKLÝCH V DOMÁCNOSTI.Všichni, kteří mají v domácnosti malé dítě, by měli všechny léky uchovávat uzamčené. I v případě, že dospělý nějaký lék užívá, je lépe nečinit tak před očima malého dítěte. To se totiž učí tím, že se snaží dospělého napodobovat, a mohlo by pak v nestřežené chvíli sníst i větší množství tablet. Odporná chuť léku dítě většinou nevaruje. Navíc mají dnes léky často velmi lákavou podobu i chuť (například Ibalgin je pěkně barevná lentilka, Mucosolvan sladký sirup).Kabelky návštěv mohou představovat netušené riziko. V dnešní době má téměř každý při sobě nějaké léky, zvlášť jedná-li se o starší osobu. Dítě by si mohlo touto cestou způsobit i velmi vážnou otravu. Situace, kdy do rodiny přijde návštěva, stejně jako zmatek při odjezdu na chatu, na dovolenou, zazvonění telefonu, nebo doba, kdy je matka zaměstnaná přípravou jídla, bývají typicky "rizikové". Je prokázáno, že při nich dochází k otravám dětí velmi často.Nezapomeňte na to, že se nevyplácí dítě, které je nuceno nějaké léky užívat, přesvědčovat, že lék je dobrota nebo pamlsek. Snažte se dítěti přijatelnou formou vysvětlit, že jde o lék, který má odstranit jeho chorobu.Pečlivě uzamykejte i léky, které dítě užívá v době akutního onemocnění (Paralen, Sanorin). I tyto léky mohou dítěti způsobit vážnou otravu a neměly by být na přístupném místě nebo dokonce v dětském pokoji.Tam, kde žije v domácnosti starší člověk, nepřipravujte mu léky například do misky na noční stolek. Léky na "tlak, srdce, cukrovku, na dýchání" nebo různá psychiatrická onemocnění, které lidé staršího věku často užívají, mohou dítěti způsobit otravu v dávce, která je pro dospělého člověka léčebná.Dítě však mohou ohrozit také sami rodiče. Často se stane, že podají dítěti předepsaný lék v nesprávné dávce. Je to asi způsobeno tím, že dávky léku se v dětském věku vypočítávají podle hmotnosti nebo podle věku dítěte a proto se v průběhu času mění. Pokud si rodiče nejsou jisti, jaké množství léku mají dítěti podat, je vždy na místě konzultovat ošetřujícího lékaře nebo pozorně přečíst přiložený leták.CO DĚLAT, ZJISTÍME-LI, ŽE DÍTĚ NĚJAKÝ LÉK POŽILO NEBO DOSTALO PŘÍLIŠ VELKOU DÁVKU?Pokud je to možné, ihned si vyžádejte radu TIS. Nemáte-li tuto možnost, zachovejte klid. Jestliže jste dítě přistihli brzy po požití a nemá známky otravy, pokuste se vyvolat zvracení. Nezkoušejte to ale u dětí mladších šesti měsíců, ty ještě nemají vyvinutý zvracivý reflex. U dětí mladších 12 let nikdy k vyvolání zvracení nepoužívejte roztok kuchyňské soli. Ten sám by mohl vyvolat otravu. Přehněte si dítě přes koleno, aby mělo hlavu níže než trup a podrážděte mu kořen jazyka prstem nebo rukojetí lžíce.Pokud se pokusy nedaří, neztrácejte příliš mnoho času, protože s nastupujícím účinkem požitého léku by to mohlo být i velmi nebezpečné. Pokuste se dítěti podat několik tablet živočišného uhlí (aktivního uhlí), které u většiny lékových otrav bývá základním krokem léčby. V domácnosti, kde vyrůstá dítě, by vždy mělo být k dispozici. Tam, kde je v domácnosti více dětí, je lépe mít i více balení, protože se často sourozenci přibližně stejného věku o léky podělí. V rámci první pomoci podejte dítěti 3-10 tablet živočišného uhlí rozdrceného a rozpuštěného v přijatelném množství vody. Pak vyhledejte lékařskou pomoc. Pokud má již dítě příznaky otravy, padá nebo usíná, vezte je nejlépe na zadním sedadle auta položené břichem přes kolena dospělého s hlavou otočenou ke straně tak, aby nevdechlo případné zvratky. Jiná možnost je dítěti přivolat lékaře do bytu, ten již vše potřebné zařídí sám.NEPODCEŇUJTE! Požití léků s obsahem železa (k léčbě chudokrevnosti). Větší počet tablet může dítěti způsobit i smrtelnou otravu. Vždy, když dítě požije tyto léky, vyhledejte okamžitě radu TIS nebo lékařskou pomoc. Velmi nebezpečné jsou léky určené k léčbě osteoporózy (řídnutí kostí). Obsahují stejnou účinnou látku jako tablety Natrium fluoratum, které děti dostávají od dětského lékaře pro dobrý vývin chrupu, ale v několikanásobně větším množství. Požití většího počtu těchto tablet určených dospělým může způsobit dítěti smrtelnou otravu. Při takovéto nehodě podejte rychle dítěti mléko a kontaktujte TIS .V lékárničkách, ale často také v koupelnových skříňkách bývají krystalky hypermanganu (manganistanu draselného). Málokdo ví, že jejich požití může způsobit dítěti vážné poleptání sliznice zažívacího ústrojí. Pokud se toto dítěti přihodí, co nejrychleji kontaktujte TIS nebo vyhledejte lékařskou pomoc. Můžete podat dítěti vodu nebo mléko, nikdy ne nápoj s bublinkami. Ústa dítěte důkladně vypláchněte tekoucí vodou.CO SE NAOPAK PŘECEŇUJE?Požití několika málo tablet hormonálního antikoncepčního přípravku způsobí dítěti nanejvýš zažívací potíže. V rámci první pomoci podejte několik tablet (3-5) živočišného uhlí rozpuštěného ve vodě. Pak konzultujte TIS nebo ošetřujícího lékaře. Výplach žaludku se provádí až po požití celé měsíční dávky nebo ještě většího množství tablet.Tabletky Natrium fluoratum určené dětem pro zdravý vývoj chrupu obsahují velmi málo účinné látky, takže požití většího počtu tablet nevyvolá otravu. Obvykle postačí podat několikrát mléko, ale vždy pro jistotu vyhledejte radu TIS nebo ošetřujícího lékaře.NA DRUHÉM MÍSTĚ CO DO POČTU OTRAV DĚTÍ STOJÍ OBCHODNÍ PŘÍPRAVKY POUŽÍVANÉ V DOMÁCNOSTI.Dospělí bývají při jejich uchovávání méně opatrní, než je tomu u léků a neuvědomují si nebezpečnost některých látek, které jsou obsaženy v prostředcích sloužících například k údržbě hygieny v domácnosti. K otravám těmito prostředky dochází u dětí nejnižších věkových skupin, často i takových, které jen lezou. Situace je dnes o to komplikovanější tím, že téměř všechny, i ty nejnebezpečnější výrobky mají lákavý obal, často i s obrázkem ovoce, květiny nebo zvířátka, a že téměř u všech jsou odpuzující vlastnosti překryty příjemným parfémováním a barvou výrobku. Vlivem reklam zákazník pro jeden účel nakupuje i několik přípravků, které se pak nespotřebované někde doma hromadí. Navíc se dnes rozšířil prodej odlévaných čisticích prostředků, které jsou téměř vždy v lahvích od nápojů a u nichž je riziko mylného požití vyšší i u dospělých.KTERÉ PŘÍPRAVKY Z TÉTO SKUPINY JSOU NEJVÍC NEBEZPEČNÉ? Jsou to látky s leptavými účinky bud' zásadité nebo kyselé povahy. Zásadité (louky) jsou přípravky na odstraňování usazenin z odpadů, čističe sporáků a grilů. Kyselou povahu mají například odstraňovače usazenin vodního kamene (i pro čajové konvice) a některé čisticí prostředky určené k hygieně sanitární keramiky. Tyto látky nepůsobí otravu v pravém slova smyslu, ale těžce místně poškozují sliznice a kůži, která s nimi přijde do styku. Léčení následků těchto nehod někdy vyžaduje i mnohaletou léčbu s využitím možností transplantace a pro postiženého představuje značnou zátěž.Zásaditou povahu mají i prášky na mytí nádobí v automatických myčkách. Nebezpečí tkví hlavně v tom, že slinami zvlhčený prášek může ulpět na sliznici zažívacího ústrojí a dlouhodobě tam působit tak, že dojde i k hlubokému zvředovatění postiženého místa. Totéž se může vzácně stát i s pracím práškem, ten však má účinky mírnější.Otázka první pomoci u těchto přípravků je stále velmi svízelná. K poškození sliznic dochází již v prvních okamžicích po požití, proto se opatření konaná za účelem první pomoci často míjejí účinkem. Zásadně ale nikdy nenuťte postiženého ke zvracení. Znovu by se sliznice jícnu a dutiny ústní vystavovaly účinku leptavé látky. Nikdy se také nepokoušejte požitou látku zneutralizovat. Vzniklá tepelná reakce by ještě víc prohloubila již vzniklá poškození. Nejlépe je nepodávat nic a co nejrychleji dopravit postiženého do nemocničního zařízení. Pokud se toho postižený dožaduje a přináší mu to úlevu, podejte čistou vodu nebo mléko. Nikdy ne nápoje s bublinkami. U leptavých látek pevné konzistence podání vody nebo mléka zabrání přilnutí k určitému místu na povrchu sliznice a místní postižení by mělo pak být mělčí. Dutinu ústní vyplachujte tekoucí pitnou vodou. Živočišné uhlí nepodávejte, protože začerní sliznice a znemožní zjištění změn vzniklých poleptáním a samotnému poškození kyselinami a louhy stejně nezabrání.Vždy zkontrolujte, zda kromě dutiny ústní není postižena také jiná část těla dítěte (zda například šupinky louhu sodného nezapadly za oděv).Pokud je skutečně postižena kůže nebo oko těmito látkami, omývejte poškozené místo alespoň 15 až 20 minut tekoucí pitnou (nejlépe vlažnou) vodou, pak vyhledejte pomoc příslušného odborníka.JAKÝMI DALŠÍMI PŘÍPRAVKY V DOMÁCNOSTI SE DĚTI ČASTO POŠKODÍ?Často se děti napijí nebo nadýchají výparů přípravků obsahujících chlornan sodný. Ten se vyskytuje v celé řadě výrobků (např. Savo, Domestos). V běžně používaných koncentracích po napití pouze podráždí sliznice, jsou však přípravky, kde je obsažen ve vyšší koncentraci nebo v kombinaci s louhem. Tam by mohlo dojít i k vážnějšímu postižení sliznic. Při práci s těmito přípravky se uvolňuje dráždivý plyn chlór (zvláště tehdy, míchají-li se tyto přípravky s jinými, které obsahují kyseliny). Po vdechování těchto výparů může dojít k podráždění dýchacích cest, někdy až k pocitu dechové tísně a příznakům podobným průduškovému astmatu.Napije-li se dítě takového přípravku, nenuťte ho ke zvracení, podejte mu čistou vodu a dopravte ho do nemocnice. Nadýchá-li se výparů a má potíže, umístěte ho na čistý vzduch, udržujte v tělesném klidu a přivolejte mu lékařskou pomoc. Kontaktujte TIS.Často se děti napijí saponátových přípravků určených k běžnému úklidu a mytí nádobí. U těchto látek je největším nebezpečím vdechnutí vzniklé pěny při zvracení a vzácně i chemický zápal plic. Z podráždění sliznice zažívacího ústrojí pak může dojít k průjmům, které zvlášť pro velmi malé děti představují značné ohrožení ztrátami tekutin. Při takovéto nehodě nikdy nenuťte dítě ke zvracení. Dejte mu napít trochu vody nebo mléka, nikdy ne nápoj "bublinkový", podejte mu 3-5 tablet živočišného uhlí, snažte se ho udržet v tělesném klidu a vyžádejte si radu TIS. Otrava v pravém slova smyslu zde nehrozí. V obdobích velkých úklidů se děti k často napijí leštěnek na nábytek. Tyto mají někdy velmi lákavou podobu (například malinově červená Diava ). Mnohé z nich obsahují benzin, který postiženého ohrožuje hlavně rozsáhlým zánětem plic, ke kterému snadno dochází, pokud postižený po nehodě zvrací a vdechne i nepatrné množství této látky. Pokud by vypilo větší množství benzinu nebo přípravku, který benzin obsahuje, mohlo by dojít i k celkovým příznakům otravy. K tomu naštěstí dochází jen vzácně.Stejné riziko zánětu plic po vdechnutí zvratků představují i dnes velmi oblíbené lampové oleje, které obsahují petrolej a používají se ke svícení v petrolejových lampách. Mají několik barevných odstínů a krásně voní, což je zcela zbaví všech varovných vlastností.Po požití benzinu, leštěnek, lampového oleje i dalších ropných derivátů nikdy dítě nenuťte ke zvracení! Případné vdechnutí zvratků dítě ohrožuje víc, než vstřebané množství. Nikdy nepodávejte dítěti mléko nebo jiné potraviny s obsahem tuku, protože tuky usnadňují těmto látkám vstřebání do oběhu. Živočišné uhlí také nemá význam podávat, protože tyto látky váže málo. Vždy, i když dítě nemá obtíže, ho dopravte do nemocnice.Velmi nebezpečné je pro děti také požití vonných olejů, které se používají do aromatických lamp nebo se přikapávají do zvlhčovačů vzduchu. Mají pestrou paletu vůní i barev. Jde o éterické oleje, které mohou v koncentrované podobě i při požití malého množství představovat pro dítě značné ohrožení. Dochází totiž k místnímu podráždění sliznic zažívacího ústrojí, ke vzniku zápalu plic při vdechnutí zvratků i k celkovým projevům otravy spojeným s křečemi a ztrátou vědomí.Po jejich požití postupujte stejně jako v předchozím případě, je vhodné ale podat navíc několik tablet živočišného uhlí rozdrceného ve vodě. Vyžádejte si radu TIS nebo dopravte dítě do nemocnice.V řadě úklidových prostředků a kosmetických přípravků je obsaženo velké procento alkoholu, na jehož účinky jsou děti velmi citlivé. Alkohol je v přípravcích na čištění skel (Iron, Okena), v kolínských vodách, parfémech i v ústních vodách. V zahraničí byly po těchto přípravcích požitých dětmi evidovány i smrtelné případy. Přistihnete-li dítě, že se přípravku napilo, pokuste se u něj vyvolat zvracení, ale jen tehdy, je-li to brzy po nehodě a dítě nejeví známky opilosti. Vždy se snažte určit aspoň přibližně, jakou dávku vypilo. Živočišné uhlí v tomto případě nepodávejte. Vyžádejte si radu TIS nebo vyhledejte lékaře.Nepodceňujte situaci, kdy dítě spolkne čočkovou baterii. Je nutné, aby průchod baterie zažívacím ústrojím sledoval lékař, protože v případě, že by někde uvízla, mohla by dítě ohrozit jak místním poškozením sliznice, tak i celkovou otravou. Tato by však pravděpodobně delší dobu probíhala skrytě, bez zjevných příznaků.KTERÉ POKOJOVÉ NEBO BALKÓNOVÉ ROSTLINY JSOU NEBEZPEČNÉ?Nechvalně proslavenou u nás běžně pěstovanou rostlinou je dieffenbachie. Rostlina obsahuje velmi drobné krystaly šťavelanu vápenatého, které při požití části rostliny bolestivě poraní sliznice, které s ní přijdou do styku. Způsobí jejich otok, takže může dojít k dechové tísni, eventuelně až k udušení postiženého! Celá událost může být velmi bolestivá, a pokud k příznakům dojde, vyžaduje si i několikadenní léčbu v nemocnici. Podobně působí i scindapsus a filodendron, příznaky jsou ale vždy mírnější. Často snědí části těchto rostlin i velmi malé děti, které jenom lezou, protože květináče s těmito velkými rostlinami stávají v pokoji přímo na podlaze.V případě, že dítě sní nebo jen žvýká části některé z uvedených rostlin, vyndejte mu její zbytky z úst a vyplachujte mu dutinu ústní chladnou vodou. Dejte mu také napít chladné mléko, vodu nebo čaj, nebo podejte zmrzlinu, kontaktujte TIS. Dítě s potížemi patří do nemocnice.KDE STRACH A OBAVY NEJSOU NA MÍSTĚ?Velmi často ochutnají děti obsah sáčků, které bývají přiloženy k novým botám nebo kabelkám, nebo drobné kuličky z víček některých léků. Jde o silikagel - amorfní kysličník křemičitý, který slouží k vychytávání vlhkostí a není jedovatý. Dítě nijak neohrozí a není tedy potřeba konat nějaké zákroky.Nezřídka také dojde k rozbití osobního rtuťového teploměru a snězení několika kuliček rtuti nebo se rtuť vypije s čajem, který se teploměrem míchal. V tomto případě neohrožuje postiženého rtuť, ale pouze rozbité sklo.CO NAJDEME V GARÁŽÍCH, ZAHRADNÍCH DOMCÍCH A KUTILSKÝCH DÍLNÁCH?V těchto prostorech se nachází celá plejáda nebezpečných látek. Naštěstí se děti nízkého věku batolí spíše kolem maminek a babiček, takže se do těchto "království" mužů dostanou méně často, což je také vidět na menším počtu dotazů na dětské otravy látkami z této oblasti.Kromě toho, že se zde může dítě napít benzinu nebo různých motorových olejů, pro které platí stejné pokyny jako v předchozích odstavcích (leštěnky, lampový olej), velmi nebezpečné jsou přípravky s obsahem ethylenglykolu (různé nemrznoucí směsi a brzdové kapaliny). Zrádné jsou především tím, že ke smrtelné otravě stačí poměrně malé množství přípravku, který má nasládlou chuť a ničím tedy nevaruje. Navíc k rozvoji příznaků otravy může dojít pozvolna a nenápadně, což je nebezpečné hlavně tehdy, když jsme dítě při požití nepřistihli. Pokud se tato nehoda stane, do několika minut po požití se pokuste vyvolat zvracení a okamžitě kontaktujte TIS. Protože zde alkohol působí jako protijed, je na místě podat dítěti slabý alkoholický nápoj - nejlépe sklenku piva. Víno je vhodnější zředit vodou na polovinu, zředěného stačí rovněž sklenka. Před podáním alkoholu však vždy kontaktujte TIS, protože ethylenglykol není obsažen ve všech druzích nemrznoucích přípravků! V každém případě dítě patří do nemocnice. Dítě je nutné sledovat i tehdy, není-li jistota, zda vůbec něco vypilo nebo si s přípravkem jen hrálo.Barvy a ředidla většinou obsahují benzin nebo rozpouštědla typu toluenu a xylenu. Při požití těchto látek nenuťte dítě ke zvracení, nepodávejte mléko, tuky ani živočišné uhlí. Dítě dopravte do zdravotnického zařízení. Tam, kde je u domu zahrada, skladuje se v prostorách dílen a garáží často velké množství nejrůznějších prostředků na ochranu rostlin, odstraňování plevele, hubení škůdců (slimáků, myší, potkanů). Jde často o velmi nebezpečné látky, všechny vyjmenovat v rámci této příručky nelze.Velký pozor dejte na uskladnění organofosforových insekticidů (organofosfátů). Rada z nich je velmi jedovatá. Pokud se vaše dítě takového prostředku napije, nebo se jím polije, vyžádejte si neprodleně radu TIS nebo lékaře! Je třeba rychle zjistit, jak nebezpečný je požitý přípravek. Bezprostředně po napití jedovatého přípravku se pokuste u dítěte vyvolat zvracení a podejte mu 10-15 tablet rozdrceného živočišného uhlí. Polité dítě umyjte mýdlem a vodou, sundejte mu potřísněný oděv. Pracujte v gumových rukavicích. Dítě, které se nadýchalo výparů (i tak je možné se otrávit) umístěte na čistý vzduch, zajistěte převoz do nemocnice.Velmi nebezpečné jsou přípravky na hubení slimáků s účinnou látkou metaldehydem. Požije-li dítě tento přípravek, co nejdříve po nehodě mu dejte vypít vlažnou vodu a vyvolejte zvracení. Odvezte ho do nemocnice.Návnady na myši a potkany dnes většinou obsahují látky typu warfarinů a superwarfarinů. Tyto přípravky u hlodavců při opakovaném požírání vyvolávají krvácivé projevy, jejichž následkem zvířata umírají. Při jednorázovém požití malého počtu granulí obvykle u dítěte plně stačí podání živočišného uhlí s kontrolou doby krvácení, kterou provede s určitým časovým odstupem ošetřující lékař. Větší množství granulí si vyžádá výplach žaludku, proto je nutné dopravit dítě do nemocnice. Před odjezdem do nemocnice je vhodné pokusit se vyvolat zvracení a podat dítěti několik tablet živočišného uhlí.ČÍM JSOU PRO DĚTI NEBEZPEČNÉ PARKY, ZAHRADY, VOLNÁ PŘÍRODA ?Od jara do podzimu děti poměrně často snědí části rostlin nebo jedovatých hub. Ve vzácných případech může dítě uštknout jedovatý had.Nejčastěji děti jedí bobule různých keřů nebo menších rostlin. Zvlášť nebezpečné jsou bobule rulíku zlomocného nebo lýkovce jedovatého. K vyvolání otravy postačí několik málo plodů, někdy stačí jen jedna bobule.Řada rostlin je naproti tomu pro děti neškodných. Velmi časté jsou dotazy na požití plodů mahonie cesmínolisté, které dětem připomínají borůvky. Ty jsou ale prakticky nejedovaté. Výplach žaludku je při snězení méně než 50 bobulí zbytečný.Pokud dítě část rostliny sní a nejsme si jisti, že šlo o nejedovatý druh, pokuste se vyvolat zvracení. Nedaří-li se to, dejte mu několik tablet rozdrceného živočišného uhlí a větší množství tekutin, nejlépe hořkého čaje. Vyhledejte co nejdříve radu TIS nebo pomoc lékaře. Vždy vezměte s sebou větší část rostliny, ne jen bobule nebo listy. Užitečné je vědět, kde bydlí učitel botaniky, kde je zahradnictví, sadařství nebo květinářství. Tam by měli umět s určením rostliny pomoci.Pokud jste houbaři, neochutnávejte při sběru syrové houby před dítětem. Mohlo by se o to bez vašeho vědomí pokusit také a sníst i velmi jedovatou houbu. Do houbového jídla malé dítě nenuťte. Houby jsou pro malé dítě těžko stravitelné a v případě, že se rodina otráví, probíhá otrava nejmenšího člena rodiny nejdramatičtěji.Pokud po snězení houbového jídla vzniklo podezření, že šlo o jedovaté houby, neváhejte a vždy vyhledejte lékařskou pomoc. Co nejdříve je třeba se pokusit o zvracení a podat 10 - 15 tablet živočišného uhlí. Zvratky dítěte uchovejte a odvezte rovněž do nemocnice, stejně tak jako zbytky jídla a nezpracovaných hub. Pokud již má dítě příznaky otravy a zvrací, nebo má průjem, dopravíme s ním do nemocnice vzorky zvratků i stolici. Všechny tyto materiály jsou důležité pro určení, o kterou houbu jde. V našem pásmu je nejnebezpečnější otrava muchomůrkou zelenou, při které dochází k poškození jater nezřídka i se smrtelným průběhem.Uštknutí zmijí obecnou se v některých letech objevuje poměrně často. K úrazu dojde většinou bleskově, postižený hada ani nezahlédne. V místě zranění jsou na kůži dva asi jeden centimetr od sebe vzdálené vpichy, někdy jen jeden. V místě postižení vzniká prudká bolest, která se rychle šíří do okolí. Postiženého je nutno vždy dopravit do nemocnice a to i tehdy, zdá-li se průběh lehký, nebo se žádné příznaky neobjevují. Zhoršení stavu v průběhu dalších hodin může být velmi náhlé. Převoz do nemocnice by měl probíhat za přítomnosti lékaře vleže, laik by měl před převozem zajistit pacientovi tělesný klid, teplo, podat tekutiny, ne však alkohol! Končetinu je třeba znehybnit, raději nezaškrcovat.CO ŘÍCI NA ZÁVĚR?Léky bez výjimky skladujte v uzamčeném prostoru. Léky s prošlou expirační lhůtou neskladujte. Jejich zbytky ale nevyhazujte do volně přístupných odpadkových košů. Tam nepatří ani zbytky přípravků chemické povahy a jedovaté rostliny.Prostředky chemické povahy skladujte v prostorách nepřístupných malému dítěti. Pokud je nelze zamknout, uložte je alespoň tak, aby byly v nedostupné výšce, a pokud možno v místech, kam dítě ze své perspektivy nevidí. Tím se riziko otravy podstatně sníží.Nenakupujte velké množství přípravků pro domácnost. Vždy jen to, co opravdu potřebujete. Máte-li možnost, zvolte přípravek s ochranným uzávěrem a co nejdříve po použití jej vždy znovu uzavřete.Nikdy nepoužívejte pro látky chemické povahy náhradní obaly, zvláště ne od nápojů!Ve volné přírodě, v parcích a zahradách nenechávejte malé děti bez dozoru. Snažte se výchovou dosáhnout toho, aby dítě nejedlo nic, co samo našlo a k čemu nemá svolení dospělého.

    27.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Chci zvířátko!

    Určitě to znáte. A jestli vás to minulo v dětském věku, jistě vás to spravedlivě čeká s vašimi vlastním i dětmi. Jednou ta věta prostě přijde. „Mami, tati, já bych chtěl zvířátko!“, prohlásí váš potomek nebývale pevným hláskem.Ti odhodlanější rovnou přednášejí požadavek na konkrétní druh zvířete.Následuje velmi sugestivní popis vybraného zvířecího kamaráda. Ať už se jedná o psa, křečka, králíka či akvarijní rybku, vždy a bez výjimky jde o jedince mimořádných kvalit charakteru i exteriéru.Dítě v tu chvíli začíná mistrně vládnout uměním přesvědčování, asertivního chování i manipulace a snaží se i vás dostat do bodu, kdy uznáte, že existence vaší rodiny bez zvířecího přítele už není možná. V ideálním případě dosáhne potomek kvalit špičkového výkonného manažera a přiměje vás k okamžité akci. Nebojte, bude to rychlé, objekt zájmu bývá již předem vybrán, váš souhlas se předpokládá, takže zbývá jen vyrazit a obohatit rodinu o dalšího člena.I po vyloučení rodičů imunních vůči prosbám, vydírání, slibům a dětským slzám, pořád ještě zbývá početná skupina těch, kteří dítěti mazlíčka prostě povolit nemohou, nebo budou muset představu o velikosti, chlupatosti a temperamentu zvoleného zvířátka značně zkorigovat. Zásadní je pochopitelně zdravotní stav dítěte i členů rodiny.Dalším předpokladem pro pořízení zvířátka je schopnost dítěte se o něj postarat, případně naše ochota vzít si tuto péči na svá bedra. Domácí mazlíček sice výborně naučí dítě povinnostem k živému tvorovi, ne každé dítě je ovšem v daném okamžiku na takovou zkoušku zralé.Důležitý je tedy především správný výběr zvířátka. Posuzujeme nejen věk našeho dítěte – domnívat se, že se předškolák sám postará o vzrostlého bernardýna, je pochopitelně zcestné – ale také situaci v rodině. Tam, kde se sejdete vyčerpáni po náročném dni až večer, nebude šťastné žádné ze zvířat, která milují lidskou přítomnost a kontakt, nemluvě o zajištění jejich pravidelných potřeb. Je třeba dítěti vysvětlit, že zvířátko má také cit a bez naší lásky a péče se většina mazlíčků prostě neobejde.Nemalým problémem může být nedostatek financí, což musíme brát v potaz, chceme-li se starat o domácího kamaráda opravdu zodpovědně. I kdyby se nám povedlo získat zvířátko zdarma, veterinář, strava i další potřeby se již zaplatit musí. Nechcete snad rozšířit řady těch, kteří poté, co péči nezvládnou, odloží zvíře do útulku.Pokud však zvládneme výběr zvířecího přítele správně, můžeme mít jistotu krásných a obohacujících let společně s ním prožitých. Je-li mazlíček zvolen úměrně věku a schopnostem dítěte, které je díky tomu schopno zvládat péči, zcela jistě bude soužití s ním prospívat dítěti po psychické a citové stránce. Nezamítejte přání dítěte mít zvířátko hned a z malicherných důvodů. Pokud jste přesvědčeni, že zvolený mazlíček opravdu nepatří do vaší rodiny, promluvte s potomkem a najděte si čas na vysvětlení.Je-li to možné, nabídněte alternativu. Zejména v případě malých dětí nutně berte v potaz i to, že mu s péčí pravděpodobně budete muset aspoň pomáhat. Nekývněte proto na zvíře, které je vám osobně odporné a opět volte spíše kompromis.

    28.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Správná péče o dětské zoubky

    Správné péči o dětský chrup bychom měli věnovat pozornost již od prořezání prvního mléčného zoubku. Věřte totiž, že to, jakým způsobem se budete starat o mléčné zuby, ovlivní později i zdraví stálého chrupu, nemluvě o osvojení správných hygienických návyků. První návštěvu stomatologa by dítě mělo absolvovat již v jednom roce života. Po té následují preventivní prohlídky v půlročních intervalech. Jak se tedy o dětský chrup správně starat?První zoubekJakmile se dítěti vyklube první zoubek, což bývá nejčastěji kolem 6. měsíce věku, začneme jej navykat na pravidelnou dentální hygienu. Na zubech se totiž tvoří zubní plak, který by mohl stát za vznikem zubního kazu. Navíc si dítě hned od počátku zvykne, že mu někdo sahá do úst a „něco tam v pusince dělá“.První zoubek stačí čistit kouskem vlhké gázy nebo si můžeme pořídit malý silikonový kartáček, který se navléká na prst – tzv. prsťáček. Zpočátku není potřeba používat zubní pastu, ale zoubky čistíme „na sucho“.Od vyklubání prvního zoubku bychom měli dbát na pravidelnost a hlavně důslednost v čistění zubů. Jen tak bude dítě brát každodenní čištění zubů jako samozřejmost.První stoličkyV době, kdy se objeví první stoličky, je nejvyšší čas začít používat dětský zubní kartáček. Ten by měl mít co nejmenší hlavičku, rovně střižené, co nejhustší a hlavně co nejměkčí štětinky. Takovým kartáčkem se totiž dostame hluboko do pusinky a dosáhneme i na těžko přístupná místa, jakými jsou například stoličky. Měkké štětinky navíc nepoškodí dětskou zubní sklovinu.Kartáček bychom měli měnit ve chvíli, kdy jsou na něm viditelné známky opotřebení jako jsou roztřepené štětinky.  Používání jednoho kartáčku by však nemělo být delší než 6 až 8 týdnů. Po této době je už plný bakterií a značně opotřebovaný, takže by se dalo již pochybovat o jeho čistících schopnostech.Osvědčilo se pořídit dítěti dva zubní kartáčky – jeden pro rodiče, kterým zoubky důkladně čistí a druhý pro dítě. Může si s ním hrát, kousat do něj, pokoušet se sám si čistit zuby atd. Ten druhý kartáček však pochopitelně dostane náležitě zabrat a zničený bude již po pár dnech „používání“.Správná technika čištění dětských zubůZásadně nevhodná, a to jak pro děti tak i pro dospělé, je tzv. horizontální technika, kdy zuby čistíme pohybem ze strany na stranu, chcete-li  „od ucha k uchu“. Mléčný chrup je vhodné čistit malinkými krouživými pohyby, kdy se kartáčkem pohybujeme téměř na jednom místě. Velké krouživé pohyby se již svým provedením značně přibližují nevhodné horizontální technice.V momentě, kdy se začíná objevovat stálý chrup, postupně přejdeme na tzv. stíravou techniku čištění zubů („od červeného k bílému“). Ta je vhodná nejen pro děti, ale i dospělé. Kartáček při ní přiložíme k dásni tak, aby štětinky směřovaly šikmo ke kořeni zubu. Potom setřeme plochu zubu tak, aby štetinky nakonec směřovaly ke kousacím ploškám zubu, tedy od kořene zubu. Tento pohyb je třeba opakovat 3x až 5x.Kdy začít používat zubní pastuV případě prvních zoubků (řezáky, špičáky) není potřeba zubní pastu používat. Úplně si vystačíme s pouhou vodou. Ve chvíli, kdy přecházíme na zubní kartáček (a dítě neumí vyplyvovat) již můžeme žačít dítě zvykat na chuť zubní pasty a štětinky zubního kartáčku mu pastou pouze potřísnit.Zpravidla mezi druhým a třetím rokem života, kdy se dítě již naučí ústa vyplachovat a vyplyvovat, začneme nanášet dětskou zubní pastu, maximálně však do velikosti malého hrášku (navzdory vyplachování úst totiž dítě značné množství pasty spolyká).Zubní pastu vždy vybírejte takovou, aby byla určena pro danou věkovou skupinu. Liší se v obsahu množství fluoridů. Pro úplně nejmenší jsou vhodné pasty s obsahem do 500 ppm. Od šesti do dvanácti let věku dítěte můžeme začít používat pasty s obsahem 500 – 1000 ppm. Později již dítě může přejít na zubní pasty určené dospělým.Jak dlouho a jak často zuby čistit?Zuby bychom měli dítěti (i sobě) čistit minimálně dvakrát denně, ráno před snídaní a večer. Po večerním čištění by se nemělo už nic jíst ani pít, kromě čisté neslazené vody.Zuby by dětem měli čistit rodiče. Přibližně od tří let je dítě schopno si zuby „vyčistit“ samo. Je však nutné, aby rodiče chrup zkontrolovali a dočistili správnou technikou. Na provádění ústní hygieny dítěte by rodiče měli dohlížet přibližně do 10ti let věku dítěte.Dítě si nechce čistit zubyPokud máte doma malého odpůrce zubní hygieny, nesmíte ztratit nervy. Je potřeba u dítěte vybudovat kladný vztah, díky kterému pak bude péče o chrup hračkou. Zkuste zapojit veškerou svou fantazii a udělat z čištění zubů zábavu. Vymyslete si vlastní hru, díky které budete každé ráno a každý večer vyhánět z pusinky červíky kazílky. Složte tématickou a veselou básničku, kterou odříkáte při každém čištění. Zkuste si „vyměnit“ kartáčky – dítě dostane do ruky Váš zubní kartáček a bude čistit zuby Vám, Vy pro změnu vezměte jeho a vyčistěte mu všechny zoubky. Možností je spoustu, chce to jen pevné nervy a spoustu fantazie.Tip pro VásPokud chcete mít jistotu, že jsou zuby dokonale vyčištěné a zbavené zubního plaku, pořiďte si v lékárně speciální tablety nebo roztok, které jsou barevnými indikátory plaku. Ústa roztokem důkladně vypláchněte. Pokud na zubech po vypláchnutí uvidíte barevná místa, je nutno je ještě dočistit a zbavit je zbylého plaku. 

    31.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • 14 věcí které šťastná matka dělá lépe

    Někdy považujeme život za nádherný, ale jsou i období, kdy nám připadá namáhavý. Jak se rozlišují dobré dny od špatných? Inspirovaly nás matky.1. ŠŤASTNÁ MATKA VÁŽÍ SLOVANapříklad pomoc tchýni, nákupy, vaření, domácí práce, večeře, vyzvednutí dětí ze školy... každodenní vyčerpávající práce. Šťastná matka řekne „prosím", neboť ví, že když je na všechno vždy sama, má plné zuby dětí a kuchyně, cítí se přetížená a špatně naladěné. Kouzelné slovíčko, které se učí děti v první třídě a milý úsměv mohou dělat divy i s tou nejzarputilejší tchýní.2, ŠŤASTNÁ MATKA NEPOTŘEBUJE PĚTIHVĚZDIČKOVÝ HOTELŠťastná matka navrhne rodinnou dovolenou ve všední den nebo na prodloužený víkend. Zabalí miláčky a stan, sežene kánoi nebo pronajme starou chajdu v horách. Pár dnů zapomene na to, že má doma nepořadníky, klidně přihlíží na nepořádek a vůbec ji to nevzrušuje. Důležitější je, že rodina je pohromadě, hraje karty, chodí na procházky a večer se čtou společně knihy u stolu. Celovečerní vyprávění ve špinavých ponožkách má své kouzlo a šťastná matka znovu zjistí, proč má tu svou rodinu tak ráda, i když je potom kupa prádla a třeba ve škole i trojka z matematiky.3. ŠŤASTNÁ MATKA NEZŮSTANE JEN DOMAŠťastná matka jde občas mezi lidi a setká se s kolegy v kanceláři, projedná stav světa s prodavačem novin, poptá se na dvojčata od sousedky. Když lije jako z konve, nezůstanou šťastné matky nikdy doma a nenechají na sebe křičet unuděné děti. Raději jim oblečou pláštěnky a gumáky a dívají se, jak dělají skok do dálky přes kaluže.4. ŠŤASTNÁ MATKA MÁ PŘÍTELKYNIProtože s nikým jiným nemůže tak dobře plkat o protivných puberťácích, odepíračích domácích úkolů a neluxujícím otci. S nikým to lip nejde než s jinou matkou, která má stejně staré děti.5. ŠŤASTNÁ MATKA NEČEKÁ, KDYŽ JSOU DETl JEŠTĚ V POSTELIPolíbí muže svého srdce již při snídani. Když ji drží v náručí, nechá vodu na nudle klidně překypět. Z celého srdce se usmívá, pohladí svého muže a umí dělat komplimenty. To je úspěšné očkování proti každodenním chorobám, jakými jsou rutina, období bez lásky a všednost.6, ŠŤASTNÁ MATKA JE RÁDA O SAMOTĚJen já a já - ve vaně. Bylinková kúra, trochu péče o pleť nikdy neuškodí. Brzo ráno s kávou na zahradě nebo na balkoně. Šťastné matky umí vždy vystoupit z rodinného programu a jsou soběstačné.7. ŠŤASTNÁ MATKA JE MILÁ K SOUSEDŮMKdyž šťastná matka upeče bábovku pro svoji rodinu, tak se ráda rozdělí se svou sousedkou. Pro šťastnou matku není problém přinést nákup pro starou paní Dvořákovou, nebo své kamarádce Evičce nabídne kočárek, který už nepotřebuje. Šťastné matce se to určitě vyplatí. Nikdo jí pak nenadává, když její děti jezdí u domu na kole a když je nemocná, určitě jí někdo pomůže nakoupit.8, ŠŤASTNÁ MATKA MILUJE TO, CO MÁDcera její kamarádky se nemusí vůbec doma učit a navíc hraje fantasticky na housle. Šťastná matka je i přesto zamilovaná do svého nemuzikálního hyperaktívního miláčka. Nezávidí bohaté kamarádce její domeček nebo svému kolegovi mercedes. Těší se, že její dítě je zdravé, že manžel vypadá ve spodkách sexy a pračka funguje.9.ŠŤASNÁ MATKA SE MAZLÍ SE SVÝMI DĚTMI, JAK ČASTO TO JEN JDENikdy neřeknou „nemám čas"!, když jejich malá holčička chce na klín nebo ten starší se chce trochu poprat. Kdo brečí, bude utišen. Večer dostanou děti pusu a ráno povzbuzující poplácání na ramena. Šťastné maminky nevynechají žádné něžnosti, protože ví, že jednoho dne se stanou z těchto dětí samostatní studenti, se kterými už si moc mazleni neužijí.10. ŠŤASHÁ MATKA MÁ OBČAS JEDINÁČKYJediná cesta, jak zabránit hádkám mezi sourozenci, je občas děti rozdělit. S nejmladším do ZOO, návštěva koncertu s puberťákem. Podniknout občas něco jen s jedním „potomkem" učiní matky šťastně, protože i toto si děti nesmírně užívají.11. ŠŤASTNÁ MATKA DĚLÁ VÝJIMKYNa rodinném jídelníčku nejsou hranolky-kečup-kola a kočka Elza má přísný zákaz vlézt do dětské postýlky, Ale po nepříjené návštěvě u zubaře, namáhavé škole a problémech v práci... a když dítě má neodolatelnou chuť na něco nezdravého... pak šťastná matka některá pravidla zdravé výživy poruší. Ona to ale může: přece ta pravidla i stanovila!12. ŠŤASTNÁ MATKA NENÍ DOKONALÁ A PŘÍZNÁ TOVšechny máme velkolepá předsevzetí, chceme být trpělivé, dítěti naslouchat a jeho potřeby brát vážně, ale potom přece jenom někdy „štěkáme". Křičíme, že strhneme kapesné a zakážeme počítač Šťastná matka ví, že takové špatné dny se naskytnou i v těch nejlepších rodinách a netrápí se špatným svědomím, ale je dost férová na to, aby přiznala, že i matky se občas chovají dost hloupě. A naše děti...? Ty si v tomto případě zaslouží omluvu.13. ŠŤASTNÁ MATKA SI NĚCO DOPŘEJETajně jí sladkosti, chodí na břišní tanec o víkendu, nebo si zajde na thajskou masáž. Občas koupí dětem kalhoty v „second nandu", ale pro sebe prádlo z hedvábí. Egoismus v malých porcích udělá matku šťastnou, protože dobře ví, že příští celá výplata půjde opět na její miláčky.14. ŠŤASTNÁ MATKA JE POTŘEBNÁ, KDYŽ JE KRÁSNÁ A ZDRAVÁSnad si každá z nás řekla tolikrát: „Už nemůžu, jsem unavená"... Snad každá z nás snila o „Supermanovi", který nás na chvíli vysvobodí z denních starostí, zajde nakoupit, vyzvedne dítě ze školky a v náručí nás během chvilky odnese na tajemné místo v přírodě, kde si dáme společný piknik. Po probuzení ale šťastná matka ví, že je vděčná životu za každé ráno, probudí své miláčky, pozdraví slunce, jemně se pousměje nad krásným snem a zajde si do lékárny koupit přírodní preparáty Dr. Theisse: Dr. Theiss IMMUN POWER - aby vše zvládala a měla dobrou imunitu. Dr. Theiss BODY POWER - aby měla lepší fyzický výkon a Dr. Theiss MIND POWER aby jí to myslelo 

    31.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Zdraví v jídle našich dětí

    Každá maminka si jistě přeje, aby její dítě jedlo to, co mu nejvíce prospívá. Takže se možná zajímá o to, jaké vitamíny a minerály obsahují různé potraviny. Pojďme se podívat na ty nejhodnotnější, na ty, jimiž můžete nenásilně obohatit jídelníček našich ratolestí.Vitamíny rozpustné v tucíchTěmi začneme, snad každá maminka si pamatuje kapičky vitamínu D a K, které do určitého kojeneckého věku dítěti dávala podle předpisu pediatra.Kapičky již nejsou potřeba, kde tyto vitamíny najdeme v obyčejném jídle? Nejprve je třeba si říci, že vitamíny rozpustné v tucích jsou tak trochu zrádné, jejich nedostatek, ale i předávkování může mít neblahý zdravotní dopad. Takže to s vitamíny A, D,E a K nepřehánějme. Při běžné konzumaci se to však stát téměř nemůže, to hrozí v případě, že si stravu obohatíte o nepřiměřené množství potravinových doplňků. Tělo totiž jejich přebyty neumí vyloučit.A – je důležitý pro správné vidění a naši vitalitu.Najdeme ho v rostlinných potravinách jako beta-karoten, namátkou třeba mrkev, špenát či meruňky. V živočišné řísi se skrývá pod názvem retinol a bohatý je na něj třeba tuňák, mléčné výrobky nebo žloutek. Z uvedeného je zřejmé, že potřebu tohoto vitamínu pokryjeme běžnou pestrou stravou, navíc se o tento vitamín obohacují některé průmyslově vyrábené rostlinné tuky.D – je důležitý mimo jiné pro správný vývoj kostí. Pokud se třikrát týdně vystavíte na čtvrt hodinky na sluníčko, zcela to pokryje potřebu vitamínu D. S jeho doplňováním si tedy nemusíme dělat zejména v létě příliš starostí, ale pro úplnost a pro zimní období se hodí vědět, kde ho najdeme.Opět, podobně jako vitamín A. Nejbohatšími zdroji je ovoce a zelenina, zejména špenát, opět se tu objevuje tuňák a rybí olej, na vitamín D jsou bohatá například tresčí játra, mléko a mléčné výrobky. Mnoho vyráběných potravin a dětských cereálií je obohaceno právě o tento vitamín.E – tento vitamín posiluje imunitní systém a bojuje proti zhoubnému bujení a stárnutí. Jeho zdrojem jsou pšeničné klíčky, žloutek, luštěniny, rostlinné oleje a hlavně všechny druhy ořechů. Tepelným zpracováním však o určité procento tohoto vitamínu přicházíme.K – zajišťuje zejména správnou srážlivost krve a tělo si ho díky střevním bakteriím umí částečně vyrobit samo. Jeho nedostetek je spíše vzácností a projevuje se nejčastěji v ranném věku, sníženou srážlivostí krve, tvorbou modřin, únavou. Proto se tento vitamín kojencům zhruba do půl roku věku doplňuje formou speciálních kapiček v dávkování asi jedenkrát měsíčně. Které potraviny tento vitamín obsahují?Jsou to hlavně mléčné výrobky a zelená listová zelenina, například špenát, saláty, zelí, kapusta, růžičková kapusta a jiné "zelení" jako jsou bylinky, například petrželka. Dále ho získáme i z bylinkových čajů či zelených čajů, z rybích olejů, ale také z rostlinných olejů, hodně ho obsahuje například sojový olej.Z ostatních vitamínů a minerálů, které jsou pro rostoucí organismus důležité jsem vybrala dva. Vitamín C a vitamíny skupiny B, železo a vápník. S jejich předávkováním to již nemusí být tak horké, jejich přebytky totiž tělo vyloučí močí.C – vitamín, jehož antioxidační funkci a podporu imunity snad netřeba dlouze představovat. Najdete ho jednoduše v každém ovoci a zelenině. Možná vás ale překvapí, že skvělým zdrojem vitamínu C jsou třeba také brambory, ovšem varem se určitá část vitamínů ničí.A také dlouhým skladováním, takže brzce jarní brambory nejsou to pravé. Počkejte si na nové…Vitamíny skupiny B – je jich ve skupině až 17 a najdete je také v rozmanité potravě. Podporují chuť k jídlu, to je jejich prvotní účinek, který často doporučují lékaři i u nechutenství dětí. Různé kvasnicové tabletky jsou asi nejpřirozenějším zdrojem, pokud se rozhodnete pro tabletkovou léčbu. Jinak je najdete v celozrném pečivu, v droždí, bohatým zdrojem jsou ovesné vločky, maso, vejce, mléko, obilné klíčky, vnitřnosti, játra, zelený hrášek… nedostatek béčkových vitamínů hrozí opravdu v případě, že máte příliš jednostranou stravu bohatou na sacharidy, k jejichž zpracování tělo potřebuje právě vitamín B.S rozmanitou stravou máte dostatek všeho.Železo, vápník, hořčík…Děti ke svému růstu potřebují zejména vápník. Ten najdete v mléčných výrobcích, koncentrovanější je samozřejmě v tvrdých sýrech či tvarohu. Dobrý zdrojem vápníku z rostlinné říše je mák, na ten však existují alergie, takže ho dětem z opatrnosti nedávejte před prvním rokem života a i poté buďte obezřetní. Také ořechy obsahují hodně vápníku i hořčíku, který je potřeba pro správné vstřebání organismem. A železo je důležité pro krvetvorbu a najdete ho v mase, řeřiše či v kopřivách. Uvaříte-li si občas kopřivový čaj, nedostatek železa vás nemůže zaskočit.Co z toho všeho vyplývá? Že s rozmanitým a různorodým jídelníček nemusíte postávat před lékárnou a přemýšlet, jestli přece jen nemáte svému dítku koupit nějaký ten "zázračný" vitamínový...

    01.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Mláďata sklípkanů a svlékání

                     Pokud je chovatel natolik úspěšný, ze se mu podaří rozmnožit své sklípkany, najednou stojí před rozhodnutím, co s mláďaty. Všeobecně nám literatura radí rozdělit je samostatně do malých krabiček, například od filmu apod. Dno se pokryje vrstvou substrátu, a ten  se pomocí injekční stříkačky pravidelně vlhčí. Další možností, u mnohých chovatelů také osvědčenou je, nechat v prvních měsících mláďata pohromadě. Stačí k tomu těsně uzavíratelné, ale dobře větrané terárium, které je ovšem nutné každý den mírně vlhčit a doplňovat v něm krmivo, nejlépe drobné nymfy cvrčků. Druhý dne je nutné odstranit zbytky cvrčků z terária. Lze využít také octomilky.              Jako všichni členovci se sklípkani svlékají, aby mohli růst, a tuto proceduru podstupují i dospělé samice. Samci po dospělostním svlékání žijí několik měsíců až dva roky a potom umírají, pokud je už dříve neuloví některá ze samic, kterým se dvoří. Mláďata se při vydatném krmení svlékají několikrát za rok, dospělé samice jednou za rok i za delší dobu. Před svlékáním jsou barvy pavouka světlejší a matnější a zadeček bývá silně zaplněn, samotná ekdyse probíhá většinou v poloze na zádech.               Čerstvě vylíhlá mláďata jsou světlá, do prvního svlékání nepřijmají potravu a sdružují se uvnitř i na povrchu kokonu, samicí otevřeného. Po prvním svlékání se jejich zaoblený tvar mění na protáhlý a jejich celkový zjev již začíná nasvědčovat tomu, že se skutečně jedná o sklípkany. Již v této fázi najdeme první náznaky vybarvování, avšak definitivně se kontrastní zbarvení projevuje teprve ve stadiu juvenila, tj. po druhém až třetím svlékání.                S tím v jakém prostředí sklípkana chováte a čím ho krmíte úzce souvisí růst a následný věk, takže při náležité péči se tito sklípkani mohou dožít opravdu vysokého stáří. Doloženy jsou případy, kdy v dospělosti importované samice žily v zajetí ještě více než 20 let. Při normálním krmení dospívají tito sklípkani přibližně ve třech letech, což je i optimální věk pro rozmnožování.

    03.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Maltézský psík

       Na konci 19. století toto roztomilé plemeno velmi prořídlo a Maltézáček byl velice vzácný. Avšak díky specialistům, kteří se zaměřili na jeho záchranu a šíření, se zániku tohoto plemene zabránilo. Maltézáček byl přiznán FCI, AKC, UKC, KCGB, CKC, ANKC.        Maltézáček je živý, veselý, laskavý, velmi poddajný a velmi přizpůsobivý pejsek. Povrchní pozorovatel by se mohl domnívat, že maltézáček je pouhé klubíčko bílých chlupů a jinak je to tvor bez temperamentu a výraznějších vnějších povahových projevů. To by však byl omyl. Je to sice pes, který byl po mnoho staletí hýčkán a obklopován péčí a přepychem, a přesto to není zhýčkaný pes. Je také velice společenský a inteligentní, tvárný a učenlivý, zároveň však poněkud přecitlivělý. Maltézáček nadevše miluje svého pána, ke kterému silně, oddaně a citlivě lne. Maltézáček má srst, která je velmi náročná na péči, avšak nelíná. Je nezbytné ji denně opatrně pročesávat a kartáčovat, na hřebenu se nám odumřelé chlupy zachytí, a také pravidelně mýt. V místech očních koutků často vyrůstají chloupky, které oko dráždí a vytvářejí nehezké stopy po slzách, proto je lepší tyto chloupky pravidelně odstraňovat. Tento psík se hodí výhradně pro držení v bytě.             Tento malý psík je ideálním společníkem pro ty, kteří bydlí v rodinném nebo panelovém domě. Dokáže se rychle orientovat a přizpůsobit svému okolí. Spokojí se s boudičkou či pelíškem v klidném koutě pokoje. To ale neznamená, že chce zůstat mimo společnost. Potřebuje mít možnost volného pohybu a kontaktu se svou rodinou. Když jej zavřete do opuštěné místnosti, chápe to jako potrestání. Maltézáček chce být rovnocenným členem rodiny, rád se mazlí a je rád středem pozornosti.             Průměrná výška maltézského psíka se pohybuje v rozmezí 20 – 25 centimetrů. Pes má v kohoutku 21 až 25 cm. Fena má v kohoutku 20 až 23 cm. Váha je úměrná výšce, tedy v rozmezí 3 – 4 kilogramy. V průměru se tento mazlík dožívá 14 – 15 let.

    03.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Praktický dřevěný nábytek pro dětské pokoje

    Dřevěný nábytek pro dětské pokoje, zda je to herna nebo ložnice je rozumné a praktické výdaje z hlediska kvality, výrobky jsou velmi trvanlivé, pokud v pevných dřev jako buk a dub. Dub je jedním z nejpopulárnějších dřevin používaných v nábytkářském průmyslu při výrobě vestavěných šatních skříní a jeho pevnost zajistí, že zůstává dobrý vzhled, co je zasazen na povrchu.Děti mohou být drsné, když si hrají, a co si zlomil hodně snadněji, když jsou kolem! Marks a škrábance se objeví na stolech, promáčknutí magicky objeví, a madla se vylomeny otěru a tak dále, tak to dává smysl investovat do stylů, které se bude trvat přes vyrůstajících let.Pokud byste chtěli se podívat na produkty spolu s Vaším dítětem pak den na návštěvu místní obchodní domy a vidět to, co mají. Pokud nemáte čas na nákupy nebo žijí daleko od města je spousta on-line specializovaných obchodech se spoustou možností a exkluzivních vzorů.Jakmile začnete hledat najdete všechny druhy stylů a rozsahy jsou k dispozici v dětském věci, strávit několik hodin surfování na internetu a budete brzy se inspirovat pestrými barvami a zajímavých vzorů tam. Ať už hledáte pro stoly, hračky truhly, stoly s židlemi, knižní regály, nebo celý ložnici pak budete z čeho vybírat.Nábytek Dětský vypadá fantasticky maloval, ale stejně dobrý ve své přirozené barvy, tradiční a moderní design pomáhají vytvořit pocit klidu a míru.Vynikající zpracování a detail, který je uveden do nábytku vzorů tvrdého dřeva daleko předčí jakýkoli jiný druh materiálu, komody a noční stolky v plastu, bude překližky nebo dýhy nevydrží zdaleka tak dlouho, jak dřevo dělá a bude brzy projevit příznaky opotřebení. Ačkoliv dřevo dostane nosit i to jen přidává na jeho přitažlivosti zatímco jiný materiál bude vypadat ošuntělé a unavený po roce nebo tak.On-line obchody, které se specializují na dřevěný dubový nábytek a stoly borových nočními pro děti věří v dobré kvalitě a přijatelné ceny. Získejte své děti při výběru, jak je jejich pokoj a udělá jim, aby více hrdý na to, co si koupit a doufejme, že starat se o to lépe.Mezi hlavní položky budete chtít pro dětský pokoj je postel, noční stolek, zrcadlo, stůl a židle, takže mají své vlastní místo k jídlu, barev, a to řemesla nebo číst, a šatní skříň. Nenakupujte příliš jako děti potřebují prostor k běhat a hrát a ložnici by mělo být místo, které může udělat svobodně, aniž byste křičí na ně. Začněte s lůžkem a práci si cestu kolem odtud, jakmile to bylo vybrala dokončit pokoj s odpovídající prádelníku, boční stůl, a Toy Box.Věnujte pozornost na zpracování a jak jsou spoje dohromady, protože to vám řekne, v případě, že jsou silné a dostatečně pevné, aby se mladí lidé lezení nad nimi. Židle a stoly nebo stoly by měly být navrženy dostatečně malý, aby se malí lidé se dostat dál a mimo ně pohodlné bez vaší pomoci, a postele rámy taky. Volně stojící cheval zrcadla jsou skvělý doplněk do každé místnosti, protože jsou atraktivní a dostatečně velké, aby zjistili, zda se z každého úhlu, a pohodlně se pohyboval kolem domu v případě potřeby.Kvalitní masivní dřevěné položek obvykle zůstat v rodině z generace na generaci a dostat předán k mladším členům, jak se zase nabývat majetek a vdát a mít rodinu. Jak roky plynou, a položka začíná vypadat opotřebované a vybledlé můžete vybrat buď nechat tak jak to je se spoustou charakteru a vzpomínek, nebo se modernizoval nebo re-lakované v závislosti na vaší chuti. Skvělá věc, o dubovým nábytkem, je, že vaše počáteční investice více než vyplatí v průběhu let.Mějte tyto pokyny v paměti při nákupu dětského nábytku a najdete trezor, příjemný nábytek, který bude tolerovat let se vytáhl, hrál dál a praštil!David pracuje na Nábytek Solutions dubu, společnost, která má domácí kancelář kolekci nábytku v masivního dubu, který je opravdu nádherný. Naše Kudos Současné Darkwood a nově zavedené Ash rozsahy kancelářský nábytek se ukazuje nesmírně populární. Máte-li něco konkrétního na mysli své vlastní jedinečné kus nábytku pak můžeme pomoci, nebo prostě vybrat něco z našich úžasných malované možností nábytkem z borového dřeva. Podívejte se na naši úžasnou sortimentu nočním stolku, matrace stejně jako dětské nábytku, které jsou k dispozici za přijatelné ceny. Naše pověst jako důvěryhodná společnost, která prodává pouze nejkvalitnější dub, jasan a borovice nábytek na masivně snížené ceny s vynikající zákaznický servis má za následek velkou část našeho podnikání pochází z stálé zákazníky. Takže ať už budete potřebovat kvalitní stoly borovice noční nebo volně stojící cheval se zrcadlem v libovolného tvaru a velikosti, můžete snadno najít prvotřídní produkt s námi.

    05.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Teenageři a piercing jazyka

    Pokud máte dítě, konkrétně, preteen nebo teenager, je pravděpodobné, že vaše dítě zjistí, jak úžasný je takový piercing do jazyka, pokud vaše dítě dělá zalíbí těla šperky, můžete se vsadit, že budete čelit příval žádostí, aby mu / jí, aby si propíchnout.Z rodičů pohledu, chápu počáteční úzkost: Moje dítě .... chce ... piercing!?! Co o získání zaměstnání? Co když on / ona dostane nemoc? Je moje dítě začíná jít dolů "špatnou cestu"? Je to začátek konce? ... Atd.Rodiče, bude tento článek vám pomůže dát svou mysl v klidu. Byl jsem na obou stranách spektra tak chápu obou hledisek. První věc, aby zvážila, že vaše dítě bude prostřednictvím této "vzpurný" fázi (a nelži sobě, do určité míry nebo jiný, jsi šel přes to taky). Ve snaze odlišit se jako jednotlivci, děti vypadají, že má zvláštní schopnost používat věci, které IRK vám nejvíce k dosažení svých cílů "nezávislosti". Vaše dítě je také součástí generace, kde média infiltroval každý aspekt svého života - a konkrétněji, celebrity uctívání součástí naší pop kultury je ve všech dob vysoká. Pokud vaše dítě oblíbené celebrity má břicho piercing, buďte ujištěni, že bude jen přilévat oleje do ohně. Konečně, děti v tomto věku jsou velmi dobře vědomi jejich vzhled, a chtějí používat své tělo jako formy sebevyjádření. Místo malování míru značky na tvářích (jak jste si možná udělal v 60. letech), může dospívající mají nyní nozdra piercing stát na rozdíl od davu.Nezávislost, sebevyjádření, a kulturní vlivy - mají vliv na každou generaci, ale každá generace najde svůj vlastní způsob, jak přidat rotaci s těmito tématy.K dispozici je také ještě jedna věc k dispozici: v této fázi, vaše dítě se také snaží "vzít" určitou moc daleko od vás - to znamená, že jsou vázání k obnovení vládnoucí systém v domě. Je to součást dospívání. Pokud se vaše dítě opravdu chce piercing, a řekneš ne, pravděpodobně bude jít ven a dostat to udělat tak jako tak. Podle jejich názoru, že právě vykonstruovaném vaše pravidlo, a proto jste kousek po kousku méně šéfa z nich, a začnete ztrácet svůj vliv a kontrolu.Nyní, tam jsou výhody umožňující vaše dítě, aby si propíchnout. Přestože jako rodiče chceme, aby přístřeší a chránit naše děti před nespravedlnosti světa, tato mentalita neslouží v dětském nejlepším zájmu. Jakmile vaše dítě má piercing do jazyka, se budou muset naučit o oběti: například, ačkoli oni milují svou piercing ve rtu, v případě, že chcete, aby se letní práci v bance, aby mohl zaplatit za auto, se budou muset vzít ven. Oni jsou pak konfrontováni s volbou: mohou buď ponechat piercing a být chudý, nebo mohou odstranit piercing a být bohatý. Život je plný obtížných rozhodnutích - a piercing jsou docela rozumný způsob, jak ilustruje tento bod.Zde je způsob, jak přijít ke šťastnému médium. Pojďme předstírat, že vaše dospívající dcera chce břicho-tlačítko prsten, protože, "je to roztomilé a každý má jeden". Spíše než dávat přímo "ne", sednout a popovídat. Vy a Vaše dítě mělo řešit tyto otázky a připomínky, vířící kolem vaší hlavy (chcete-li lépe vzdělávat sami na piercing, podívejte se na některý z mých dalších článků - obracím nepřeberné množství otázek a aspektů piercing). Měli byste se také stanovit jasně a žádných nejistých termínech, které bude platit za to. Pokud chcete, aby vaše dítě platit za piercing, on nebo ona bude získat větší porozumění o skutečné hodnotě peněz - tj. budou muset pracovat, aby dostali, co chtějí. Pokud dítě platí pro piercing, budou také více investovat do péče o piercing, který je naučí více o osobní zdravotní odpovědnosti a hygieny.Pokud chcete platit za piercing do jazyka, možná si můžete vytvořit vaše dítě pracovat pro ni. Velmi populární (a vysoce efektivní) způsob je, aby vaše dítě piercing, pokud mají vysokou čest-roll, nebo si jen to na jejich vysvědčení. Je to win-win situace: Vaše dítě získá vynikající známky (které se již dlouho pohybuje účinky) a získají piercing jako odměnu.Jen tak mezi námi dospělými - pokud jde o zaměstnanost jde, piercing neovlivní zaměstnání jako kdysi. Google, a další podnikatelské subjekty podnikání, například, nemají šaty kód politiku - který zahrnuje tetování a piercing. V některých z těchto velkých a velkých podniků, piercing nejsou problém. Ve skutečnosti, více a více podnikání jsou naprosto v pořádku, ne-li přímo povzbudivé, o piercing.Je to stále pravda, že v jiných pracích piercing jsou problém, ale krásná věc o piercing je, že mohou být odstraněny. Pro dočasné odstranění, může "sluha" zakoupit (je to jasné a zapadne do piercing tak, aby otvor nebude zblízka), je to možné vidět a piercing může být stále nosit mimo práci. Na rozdíl od tetování, piercing nejsou trvalé. Pokud piercing je odstraněna, nikdo vidět starou díru. To by mohlo být velmi schůdné řešení pro vaše dítě!Užívání vaše dítě profesionální piercing salonu se výrazně minimalizuje možnost onemocnění a infekce - to takhle, pokud vaše dítě chce mít bradavici nebo kožní značku odstranit, by vám spíše oni sami nebo jejich přítel šel na to s kapesnímu, nebo byste raději, kdyby profesionální lékař udělal ve sterilním prostředí? Ve stejném duchu, pokud vaše dítě opravdu chce piercing, měli byste raději oni sami nebo jejich přítel pokus se špinavým pojistkou, nebo byste raději, kdyby profesionální dělal to s čistými nástroji ve sterilním prostředí? To samo o sobě je velmi pádný důvod, aby na piercingu - pokud se to stane tak, může to také být v bezpečí!Je to problém, když děti začnou prosazovat jejich nezávislost prostřednictvím tělesných změn a dekorace - Já vím. Přesto jsem byl také, že dítě, které opravdu chce piercing a dostal několik bez souhlasu (po ptát, taky) - můžete se vsadit, moji rodiče byli hopping šílený, ale takovým způsobem, jejich reakce nadšená mě. Když moje máma konečně ustoupila a přivedl mne k piercing salonu s ní souhlasem, jsem myslel, že moje máma byla tak chladnější než kterákoliv jiná a mnohem více porozumění. Kromě toho, jakmile mí rodiče viděli proces a pochopil, že opravdu to jedno! Mnoho z jejich omylů bylo objasněno a oni si uvědomili, že to není tak velký problém. Byla to dobrá zkušenost pro každého. Jsem teď starší, ale každý den vidím děti a rodiče ve stejné situaci - je to legrační, jak některé věci zůstávají stále stejné. Povolení vaše dítě piercing je jedinečný a nezapomenutelný způsob, jak postavit most - což je obtížné v těch se snaží dospívající let.Každopádně, pokud chcete informovat se o piercingu do jazyka, rizika, postupy, jak jeho práce, atd., přečtěte si více o mých článků nebo vyhledávání na internetu (i když existuje mnoho mylných představ na internetu, proto si své zdroje moudře). V kostce - piercing je poměrně bezpečná, není trvalé, a ne něco, co lidé si vyloučen pro. To může podpořit dobrý vztah mezi vámi a vaším dítětem, může to naučit oběť, pracovní etika, finanční odpovědnost, osobní zdravotní odpovědnost, a to může být poučná zkušenost pro všechny zúčastněné.

    05.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Nejdražší položky dětského zboží

    Pokud jste poprvé máma, budete pravděpodobně si uvědomit, že děti jsou velmi drahé (skoro jako zlato), ale je to nejlepší investice! Chceme pouze to, co je pro ně ale současně chceme ušetřit naše peníze stejně. Existuje skutečně mnoho způsobů, jak ušetřit své peníze i bez obětování našeho dítěte potřebám! Zjistěte níže o tom, jak ušetřit na Vašeho dítěte položky.1) Formula -. Formula je opravdu drahé položky pro naše dítě. Tak dlouho, jak jsi to velmi zaneprázdněn máma, měli byste opravdu zvážit kojení své dítě tak dlouho, jak je to možné. Nejen, že je to zdarma, je to také velmi zdravé pro ně. Je-li nákup vzorec je opravdu nutné, měli byste si koupit to ve velkém.2) Plenky -. Plenky jsou velmi nákladné, zejména proto, že vaše dítě dostane pouze jej použít pro několik minut nebo několik hodin! Pokud opravdu chcete uložit haléře, měli byste zvážit použití látkové plenky, ne-li po celou dobu, nejméně jednou za čas. To může být nechutné, ale to může opravdu pomoci ušetřit peníze! Můžete se také pokusit nákupem plenky ve velkém za nižší cenu příliš.3) Potraviny -. Ačkoli se to může zdát jako jediný dolar za jídlo, když přidáte všechny, tak to poznáte, jak nákladné to může být. Jeden skvělý způsob, jak ušetřit na dětskou výživu, je, aby se vaše vlastní. Nejen, že je levnější, to je také zdravější pro ně. Můžete mít své obvyklé jídlo nakrájené a zpracování prostřednictvím potravin procesor. To přispěje k vytvoření kojenecké stravy pro vaše dítě.4) Play položky -. Miminka může dostat opravdu přitahuje na hračky. Nejenom, že tito budou zabaví, ale také může pomoci jim rozvíjet jejich malé mozky. Pokud si chcete koupit levnější hračky, zkuste hledat na internetu nebo navštívit místní spořivosti, a kdo ví, možná zjistíte, položky, které jsou dobré jako nové!5) Oblečení -. Miminka rostou opravdu rychle, takže nákup oblečení je opravdu nutností každých pár měsíců. Jen se ujistěte, že značka není uvedeno v úvahu, zejména pokud je Vaše dítě může nosit pouze na několik týdnů. Zkuste s ohledem na oblečení z šetrnost obchodě. Existuje spousta roztomilých položek v sekáčích a některé z nich dokonce mají ještě značky na nich a nikdy nosit!6) Další potřebné položky -. Zatímco ještě těhotná, pravděpodobně jste připraveni pro své dítě nákupem potřebné věci, jako betlémů, autosedaček a dalších položek. Na rozdíl od ostatních položek uvedených výše, jsou tyto položky zakoupit pouze jednou. Ale musíme uznat, že jsou stále drahé! Pokud máte starý přítel nebo člen rodiny, který má děti starší než vy, a nebude ji používat už, můžete si koupit od nich za nižší cenu, nebo si můžete koupit položek on-line! Tam jsou velké webové stránky, které nabízejí skvělé nabídky. Amazon je jedna síť, která vám může pomoci ušetřit spoustu peněz, zvláště proto, že nabízejí dopravu zdarma u většiny objednávek.Děti jsou drahé, ale tam je vždy způsob, jak ušetřit velké množství peněz! Jen musíš být dost kreativní a vždy porovnávat ceny před nákupem Vaší věci. Zkuste s ohledem na tyto tipy a budete jistě schopni ušetřit peníze!

    05.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Focení novorozenců - Newborn fotografie

    Neopakovatelné, kouzelné a k zulíbání - to jsou fotky novorozených miminek. Nepropásněte první dny života Vašeho miminka a zachyťte ty nádherné spící kulíšky na neopakovatelných Newborn fotografiích pro Vás a jednou i pro miminko.CO TO JE FOCENÍ NOVOROZENCŮ?Focení novorozenců, tedy tzv. newborn focení je fotografování těch nejmenších miminek, tedy novorozenců od okamžiku, kdy se s maminkami vrátí z porodnice až přibližně do dvou týdnů věku. Čím je miminko při fotografování mladší, tím lépe, proto je i fotografování novorozenců doporučováno jen do 14 dní věku a po třech týdnech již nemá ani vlastně smysl. Není to samozřejmě náš výmysl, či diskriminace starších miminek, je to dáno tím, jak focení novorozených miminek probíhá a jaké jsou na něj kladené nároky. Takto malá novorozená miminka při focení totiž nádherně spinkají a to je právě to, co je pro focení novorozenců naprosto rozhodující. Spinkající novorozeňátka lze dobře polohovat a manipulovat s nimi a právě tak vznikají tyhle nádherné fotky, které všichni tak obdivujeme a chceme. Novorozená miminka při focení ještě dokážou dlouho a klidně spinkat a to, i když jsou nahá a v cizím prostředí. Jakmile jsou miminka již jen ždibíček větší, již si uvědomují, že se děje něco neobvyklého a při nejmenším vzruchu se vzbudí, začnou plakat a je po focení…Pokud tedy ani Vy nechcete propást tyto neopakovatelné okamžiky a zachovat si je na krásných newborn fotkách, nebojte se a neodkládejte focení Vašeho andílka. Pokud přijdete do cca 14 dnů od narození, není důvod, proč by se vše nemělo povést a Vy mít doma nádherné fotky novorozeného miminka.NENÍ FOCENÍ NOVOROZENCŮ NEBEZPEČNÉ?Focení novorozených miminek, samozřejmě nijak nebezpečné není. Jinak bychom to i nedělali. Bezpečnost je pro nás v ateliéru mimořádně důležitá a to nejen při newborn focení, ale i při focení miminek, dětí a samozřejmě i při všech ostatních foceních. Pro takto malá miminka máme vyhrazený speciálně vybavený ateliér, který je zvlášť navržený a postavený tak, aby to vyhovovalo především potřebám focení novorozenců a malých miminek. Tento ateliér vždy vytápíme na velmi vysokou teplotu, miminka se cítí při focení velice dobře, nijak nestrádají a jsou v naprostém bezpečí. Ateliér je samozřejmě i velice čistý. Z tohoto důvodu je to jediný z našich ateliérů, kde je povinnost se před focením přezouvat, aby se zbytečně nenanášely nečistoty a miminkům při focení nic nehrozilo. Do ateliéru proto ani není možné jezdit s kočárkem, brát pejsky nebo jiná zvířátka. Když jsou novorozenci opravdu maličcí, vůbec nic jim během focení nehrozí. Jen tak si vlastně leží a spinkají hezky v teple a veškerá manipulace s nimi je velice opatrná a nijak jim tedy focením neublížíte. JAK SE NA FOCENÍ NOVOROZENÉHO MIMINKA PŘIPRAVITPři focení novorozeňátek je ze všeho nejdůležitější udělat maximum pro to, aby novorozené miminko během focení spinkalo. Je tedy důležité dbát na to, aby miminko příliš nespalo před focením a spalo až při samotném fotografování. Dá se toho samozřejmě dosáhnout jen velice těžko, ale můžete se alespoň pokusit. Ono se samozřejmě zdá, že novorozená miminka spinkají v podstatě stále, ale není to zase až tak pravda. Miminka spinkají v prostředí, které je jim známé, doma, u mámy v náručí v autě apod. jakmile jsou ale miminka vyspinkaná a jsou v cizím prostředí, usnout trvá trošinku déle… Nemusíte tedy před focením s miminek třást, aby neusnulo, stačí, když spánek nebude zbytečně podporovat. Jakmile dorazíte do ateliéru a miminko nakrmíte, bude již jen otázkou okamžiku, kdy miminko usne a bude možné fotit. Druhá rada, a to ta ze všeho nejdůležitější, zní ještě mnohem krutěji – ale nemusíte se bát, jen tak zní a vůbec krutá není. Nechte novorozené miminko trochu vyhladovět! Samozřejmě ho nesmíte nechat hladovět příliš dlouho! Bohatě stačí, když prodloužíte mezeru mezi kojením tak, aby až dorazíte do ateliéru, bylo opravdu hladové. Miminko potom nakrmíte o trošku víc než obvykle. Novorozeňátko potom bude mít plné bříško, bude u nás hezky v teple a bude se moct konečně vyspat a samozřejmě rychle a tvrdě usne… a je to…CO VZÍT NA FOCENÍ NOVOROZENCŮ S SEBOUNa focení novorozenců toho samozřejmě nepotřebujete příliš mnoho. Rozhodně si s sebou nezapomeňte vzít všechno, co potřebujete na přebalení – tomu se určitě nevyhnete. V ateliéru sice naprostou většinu věcí máme, takže nouzově se o vše postaráme, přeci jen je ale dobré, aby miminko mělo vždy to, na co je zvyklé a cítilo se dobře. I když asi ještě příliš nepoužíváte dudlík, v žádném případě jej nezapomeňte doma! Při focení moc pomáhá a bylo by škoda, kdyby chyběl. Pokud máte nějakou hrací hračku, na jejíž zvuk novorozeňátko již nyní bezpečně „zabírá“ samozřejmě vezměte i jí.Nezapomeňte ale ani na sebe, či na partnera. Je krásné, když máte i nádherné společné fotografie s novorozeňátkem, které tak úžasně vyjadřují lásku a něhu. Bude tedy třeba, abyste se na focení připravili i Vy. Vezmete si tedy oblečení vhodné na focení i pro sebe a alespoň základní pudr, hřebínek apod. abyste se mohli upravit. Ve většině případů by byly služby vizážistky pro newborn focení zbytečné a proto budou tyto úpravy jen a jen na Vás.JAK FOCENÍ NOVOROZENCŮ PROBÍHÁFocení novorozenců je pro Vás tím nejjednodušším, které zažijete. Když totiž dorazíte do ateliéru, nejprve samozřejmě s fotografkou proberete, co všechno se Vám líbí a jak si Vaše newborn fotky představujete, nebo to jednoduše necháte na nás.Poté musíte Vaše miminko dobře nakrmit, aby mělo v bříšku jako v pokojíčku, nechat trošičku vydechnout a možná i přebalit a pak už stačí jen chvilička klidu a miminko začne dřímat. To už se všeho ujme fotografka a svými takřka kouzelnickými triky ho uspí. Vám pak už jen stačí trochu asistovat a dobře se dívat, zda jsou všechny scény a rekvizity podle Vašich představ. Focení novorozených miminek je tedy úplně jinou zkušeností hlavně pro ty maminky, které se u nás fotily v těhotenství. Během focení s bříškem jsou těhulky naprostým středem pozornosti, při focení novorozených miminek ale maminka hraje druhé housle a nemůže tak moc dělat. Totéž platí i pro tatínky, ale jak jsme se dozvěděli, ti jsou tomu jen rádi, protože když novorozené miminko v ateliéru při focení spinká, ani se konečně mohou alespoň na chvíli vyspat… NOVÉ REKVIZITY NA FOCENÍ NOVOROZENCŮVždy se snažíme, aby Vaše newborn fotografie něčím jedinečné, jako jsou Vaše novorozená miminka. Proto pro Vás neustále hledáme a nakupujeme nové rekvizity a doplňky do našeho ateliéru. V našem speciálním ateliéru pro focení novorozenců a miminek máme takřka každý týden nové sety pozadí i velké množství speciálních pozadí, čepiček, čelenek a dalších doplňků pro focení novorozenců Nemusíte tak při focení novorozených miminek mít strach, ateliéry jsou pro newborn focení kompletně vybavené, jsou plné rekvizit, košíků, doplňků, šatiček, klobouků a dalších drobností, které tak nádherně odliší fotky Vašich miminek od všech ostatních. Máme dnes již více než 3.000 nejrůznějších rekvizit a doplňků na focení, takže se určitě vždy něco najde a Vaše fotografie budou mít svůj krásný „šmrnc“. Zároveň se snažíme rekvizity i pravidelně obměňovat a vyřazovat, aby stále bylo v nabídce něco nového a přitom se fotky příliš neopakovaly. NOVÝ FOTOATELIÉR NA FOCENÍ MIMINEKV loňském roce jsme ve Fotoprome.cz pro Vaše novorozená miminka i větší batolátka zrekonstruovali úplně nový ateliér. Toto studio je připravené především pro fotografování novorozenců, je vybavené obrovským množstvím rekvizit a pozadí, aby fotky miminek byly opravdu krásné. Je možné zde za příznivých podmínek novorozeňátka fotografovat na denním světle i se speciálními změkčenými blesky, aby vše bylo šetrné tak, že nijak neškodí ani očím novorozených miminek. Celý ateliér je navíc postavený v příjemném domáckém a přitom hravém stylu a s takovou atmosférou, že se u nás bude skvěle cítit nejen Vaše miminko, ale samozřejmě i Vy LEVNÉ FOCENÍ NOVOROZENCŮ (NEWBORN) Dlouho jsme si lámali hlavu s tím, jak zařídit, abyste mohli mít nádherné fotky novorozenců od nás a přitom Vás to nestálo zbytečně moc peněz. S malým miminkem mají hluboko do kapsy všichni a často by tak na profesionální focení novorozenců v Praze nebylo ani pomyšlení. Nakonec jsme zjistili, že to nemá jiné řešení, než že budeme focení novorozených miminek dotovat. Proto jsme se rozhodli snížit cenu balíčku focení NEWBORN STANDARD na minimální sazbu běžnou u balíčků MINI. Můžete tak mít krásné a dlouhé focení s hezkou sadou fotek Vašeho novorozeného miminka s velikou slevou. Měla by to být cena dostupná pro naprostou většinu rodičů a nic by tak již nemělo bránit tomu, abyste si krásné fotky novorozeného miminka mohli pořídit i Vy.Věříme, že Vám tím uděláme radost a že si tak každý bude moci dopřát tyto nádherné fotky novorozených miminek a nebude muset litovat, že penízky potřeboval právě na něco jiného, nebo by mu tyto neopakovatelné okamžiky snad měly zcela uniknout…

    06.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Porod koncem pánevním, císařský řez a lekce prenatální komunikace

    Máte plánovaný císařský řez a po přečtení celého internetu nejste ani trochu klidnější? Naše články o císařském řezu (dále CsŘ) a porodu koncem pánevním (PKP) vás taky nezbavily napětí? Tento článek je psaný přesně pro vás.Císařský řez je v některých případech nejlepší řešení . V ČR cca 20% porodů je vedeno císařským řezem. V Turecku je to 60%. Jak k tomu přistupovat?Miminko má od počátku svoji osobnost, a pokud se rozhodne, že tato poloha je nejlepší, tak mu věřte (mnohokrát jsme u porodu zjistili, že byla krátká pupeční šňůra nebo nějaký další problém, který jsme nezdiagnostikovali hned zpočátku). Příroda i v dnešní době ví všechno líp – tak ji důvěřujme. Vy můžete udělat maximum za sebe, ale hlavní krok je na vašem miminku.Co můžete udělat vy? Pokud vás nenapadá, co mu máte říct, zkuste mu to vysvětlit třeba takto:„Zlatíčko, blíží se nám konec těhotenství a budeš muset na svět. Neboj se, budu celou dobu s tebou. Jestli máš nějaký důvod být prdelkou napřed, tak tak zůstaň, věřím ti. Jestli ale můžeš, bude pro nás pro oba lepší, aby ses narodil hlavičkou napřed. Já mám obavy, abychom mohli být po porodu hned spolu (podle Patrıka Balınta je vhodné dítěti říct, že jste to vy, kdo má strach – neboť bere vaše pocity za svoje a ztotožňuje se s nimi. Není vhodné si před nenarozeným miminkem hrát na hrdinku – on nevnímá vaše slova, on vnímá, co cítíte). I když budeme fyzicky od sebe v první chvíli odděleni, neměj strach, budu s tebou v duchu a neopustím tě.“Co když se neotočí?Nestrachujte se, on ví opravdu líp než vy, proč nechce hlavičkou napřed. Vy jste udělala maximum a v této fázi jen respektujete jeho přání (není to hezké – vážit si svého děťátka jako osobnosti hned od začátku?). Jak se připravit na CsŘ?Představte si ideální prázdniny – vy a vaše miminko jste spolu a všichni kolem zajišťují ostatní. Operace je jen jiný způsob narození, který po vás vyžaduje trochu větší připravenost a větší pouto s miminkem (osobně se domnívám, že pouto s novorozencem je umocněno přirozeným porodem, ale dá se taky dobře upevnit větším psychickým spojení již během těhotenství – jen to stojí trochu víc úsilí.)Zkuste v klidu sdělit lékaři, co si přejete. Najděte porodnici, kde přijmou tatínka také na operační sál (některé porodnice přijmou tatínka jen za „neoficiální“ poplatek a některé vůbec). Požádejte o spinální anestezii, abyste mohla být s miminkem hned od začátku.Co když to nejde?Tatínka na sál nepustí – Zrození je intimní chvilka mezi vámi a dítětem, to nejdůležitější pouto je mezi vámi dvěma. Domluvte se s partnerem, že v době porodu bude sedět někde v klidu a myslet na vás (tak jako jste vy myslela na miminko během těhotenství) – bude tak moci být aspoň v duchu s vámi. Musíte podstoupit celkovou anestezii (to v našich končinách není běžné) – buďte s miminkem celou dobu před porodem, vysvětlete mu, že jste s ním, jen budete chvíli odloučeni, že ho neopouštíte. Případně udělejte růžové vajíčko kolem vás (viz níže).Šťastné maminky mívají zdravé děti. Klidné maminky mívají klidné děti. Jak být v klidu?Lidé na celém světě používají různé „techniky“ k uklidnění mysli – a dosažení většího klidu. (Pokud jste od přírody spíše úzkostný typ, toto pro vás bude užitečné i v běžném životě.) Meditace nemusí být několikahodinové broukání mnichů. Jde o soustředění pozornosti na něco – ve vašem případě na vaše miminko. (Výše uvedená komunikace je svým způsobem meditace s miminkem.) Pokud chcete dosáhnout většího klidu, měla bych pro vás několik možností:Představte si svůj porod – projděte si ho ve všech detailech. Jak jsou na vás sestřičky milé, jak dostanete spinální anestezii (dolní polovina těla), takže můžete po porodu své miminko podržet a uvítat na tomto světě. Hned po porodu začnete kojit (pokud chcete), rána se dobře hojí, manžel vám chápavě se vším pomůže (je mi jasné, že se některé začínáte smát). Je to jako kdybyste psala scénář nebo vyprávěla kamarádce pohádku o ideálním porodu. Nechte myšlenky typu „mně tohle stejně nevyjde“ stranou a prožívejte si krásný porod. (některé filozofické směry tvrdí, že na co nejvíc myslíte a čemu ve svých myšlenkách dáváte největší emocionální náboj, to si k sobě přitahujete. V Čechách se přeci také říká, že když se něčeho bojíte, tak si to přitahujete…). Tohle „cvičení“ si můžete opakovat denně nebo kdykoli chcete. Klidně v tramvaji, když pojedete ráno na kontrolu.Spojte se svým miminkem. Pokud mají někteří psychologové pravdu a miminko automaticky přebírá vaše názory za vlastní, tak je hodně vyděšené a na rozdíl od vás si to neumí racionálně vysvětlit. Komunikujte s ním všude, kde to jde – v hromadné dopravě, doma, při vaření… kdekoliv. Spojení s ním vám dodá jistotu. (Možná jste již samy zažily – pokud někomu dáváte jistotu, samy se cítíte více jisté. Pokud někomu dáte lásku, cítíte se skvěle, jako kdybyste ji dávaly samy sobě. Vaše miminko potřebuje obojí.) Porod je zkouška, na kterou jste dva. Využijte této přesily, kterou vám příroda dala.Omezte sbírání informací od maminek, které mají špatné zkušenosti s CsŘ. Přeruště své kamarádky, které vám říkají hororové zážitky z porodnice – váš porod bude JINÝ. Jakmile vyberete porodnici, tak už nečtěte, co zlého tam dělají. Vám to neprospěje, maximálně vás to vyvede z rovnováhy. Veškeré informace velice dobře filtrujte!!! To všechno jsou jen informace… život je někde jinde. Rozhodně nepřijímejte vše. (Obecně se dá říct, že ženy, které moc nepřemýšlí při porodu, rodí lépe. Více zde)Vyhledávejte pozitivní informace, pozitivní maminky a neřešte, kdo kde kdy špatně porodil. Vy jste jiná, vaše miminko taky. I kdyby všichni rodily CsŘ s problémy, vy svým přístupem můžete odrodit pohádkově.Můžete vytvořit kolem sebe růžový obal (takové vajíčko), v něm jste vy a vaše miminko. I když vaše miminko vyndají, budete neustále spojeni tímto obalem. Zároveň vám v tomto obalu nikdo neublíží. (Toto cvičeníčko je velice vhodné pro lidi, kteří mají neustále strach, pro děti, když jsou malé a mají obavy ze školy nebo z čehokoli jiného – v jejich vajíčku jim nikdo neublíží.)Pokud jste věřící, popřemýšlejte nad danou situací i z tohoto úhlu pohledu. Pokud ve svých prosbách k vyšší síle (ať už je to Bůh nebo příroda) můžete požádat o ochranu, pomoc a sílu, určitě vám to jen pomůže. Všechna náboženství chrání život – tudíž i vaše miminko a vás.Lékaři vám říkají věci, které se naučili na fakultě, které zažili a které slyšeli. Ne vždy od nich uslyšíte pozitivní informace. Záleží na vás, jak se s tím poperete. Složíte zbraně, protože lékař má vždy pravdu – nebo si řeknete: „Příroda to nějak zařídí. Uvidíme.“?

    06.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Etika reprezentování dětství v západní kultuře

    Škola, Učení a SebevědomíKdyž jsou děti reprezentovány jako prázdné nevědomé nádoby, dospělí se sami připravují na to z dětí udělat dospělé. To znamená, že musí jít proti dětské nátuře a přinutit je být cokoliv, co chce dospělý, a to skrze výcvik a vyučování, které je vnucováno a ovládáno dospělým.Když je dítě do sebe zakořeněno, cítí se silné, protože ví, co chce. Naopak, dítě, které je naučeno hledat uznání zvenčí, má co dělat, aby žilo život osoby, kterou ve skutečnosti není a aby vyhovovalo externím očekáváním. Může se stát závislým, nejistým a bude potřebovat uznání od ostatních, protože vůbec neví, jak být sám sebou a jaké to je nebýt poměřován ostatními, nepotěšovat je a nehledat souhlas. Hledání uznání je jádrem nejistoty a deprese.Někteří lidé se natolik ztratí v této hře, že je považujeme za šťastné. Tito lidé „uspěli“. Stali se předepsanou osobou. A o mnoho let později se divíme, proč slavné osobnosti a další lidé, kteří jsou symboly úspěchu, spáchají sebevraždu nebo mají deprese. Abychom děti přizpůsobili obrazu dospělých, naše společnost vytvořila instituce, kam musí děti docházet proti své vůli a skrze nátlak. Děti, které chtějí chodit do školy, totálně ztratily své vnitřní spojení, že věří, že to, co chtějí, vychází zevnitř. Ne, nevychází. Co jim dělá dobře, je potěšení ostatních a zapadnutí, protože byli vycvičeni, aby se hledali zvenčí, ne zevnitř.Aby společnost mohla děti vytrénovat k tomu, že budou přijímat konstantní instrukce a ztratí svobodu, začíná to od porodu tím, že vezmeme dítě od matky, potom používáním postýlek, kočárků, chůviček namísto konstantního tělesného kontaktu s matkou a otcem. Oddělení pokračuje, když vezmeme dítě matce a pryč z domova co nejdříve je to možné do jeslí a školky. Oddělením dítěte  od jeho primárního spojení mu odejme jeho sílu.Když je dítě pryč mimo svůj zdroj síly, matku, tak je bezmocné a odpojené; udělá cokoliv, co je mu řečeno, aby získalo uznání a lásku. Bude strádat a hledat uznání, aby vykompenzovalo hlubokou bolest a touhu po primárním spojení. Tímto způsobem se síly, které vidí dítě jako materiál k formování, ukazují jako správné, ne proto, že je to pravda, ale kvůli našim způsobům vnímání dítěte. Dítě se stane poddajným a svolným a vyžadujícím autoritu nebo je zmatené, agresivní a v depresi. Když je nuceno k učení proti vlastní vůli, tak zmizí dokonce i motivace.Navrch toho všeho, kdy je dítě zmatené a strádající, je ještě dáno dohromady s dětmi stejného věku, které jsou všechny závislé na uznání a přijetí a které bojují o pozornost učitele a o přežití ve stádu. Tato zkušenost vzdaluje dítě od jeho přirozenosti. Teď soutěží s ostatními členy stáda a přeje si, aby ostatní selhali, aby ono mohlo zazářit. Potom říkáme, že je to lidská přirozenost, přitom se tak děje kvůli tomu systému, který přivedl děti do takových potíží na základě nejistoty a stádové dynamiky.Rodina je vždy věkově různorodá, takže děti se navazují na ty, kteří jsou kompetentnější, až povyrostou, stanou se také těmi, kteří nabídnou pomoc mladším. Ve skupině vrstevníků jsou zbaveny děti i této síly. Nemohou si opravdu v ničem pomoci, protože jsou všichni „slepí“ na stejném místě.  Nemohou přežít v tomto bezradném a neschopném uspořádání aniž by se nestaly absolutně závislými na nějaké postavě autoritě. Zpráva, že jsou neschopní a že jsou závislí je vryta. Když učitel odchází, nastává chaos a agrese. Nemohou existovat bez autority.  Když na děti nahlížíme jako na ty, kteří potřebují opravit, škola plní svou práci a snaží se je zformovat do kontejnerů informací diktovaných náhodnými dospělými, kteří mají moc. Dítě, které inklinuje k akademickým znalostem a má milující zdravé rodiče, může zapadnout a vypadá, že prospívá, ale ztrácí sebe, kdo skutečně je. Bude tuto hru hrát úspěšně, aniž by si bylo vědomo, že ztrácí samo sebe. Dítě, které inklinuje k fyzickým aktivitám, pohybu a živosti, je zdrogováno nebo přinejmenším potlačeno. Řeknou mu, že jeho způsoby jsou „špatné“ a že musí být „opraveno“.To mi připomíná známý citát Alberta Einsteina: „Je zázrak, že zvídavost dokáže přežít formální vzdělávání.“ A vskutku, někteří lidé se postaví na své nohy a zotaví se z dětství během pěti až dvaceti let. NA druhou stranu, většinou se lidé spíš nezotaví a kultura úspěšných hráčů této hry, ne jejich, plodí deprese, agrese, nespokojenost, závislosti, poruchy příjmu potravy a utrpení.Když reprezentujeme děti jako materiál, který má být formován, plýtváme jejich drahocenné dětství ve škole, skoro jako by byly ve vězení. Uvěří té lži, že by v životě nic nedokázaly.(Vzpomeňte si, že byly vycvičeny, aby braly autority jako ty, co mají pravdu).  Škola je vycvičí skrze pochvaly a tresty, známky, zostuzení, tlak skupiny a uznání toho, koho poslouchají. Dítě se vzdaluje samo sobě, skáče, jako mu programátoři pískají a dělá to nejlepší, co může, aby potěšilo ostatní a naplnilo jejich očekávání.Špičkoví studenti ve mně vzbuzují často větší obavy, protože zaprodali sami sebe. Někteří z nich se zotaví, ale právě mezi těmito hodnými spolupracujícími dětmi je více sebevražd, poruch příjmu potravy a depresí. Žijí život někoho jiného a později je v jejich životě myšlenka, že budou žít život dál tímto způsobem znepokojuje, děsí a skličuje. Největší radost pro člověka totiž je, když může být sám sebou a tito lidé nic takového nevidí.Nebojím se o ty, kteří v systému „selhávají“. Slýchám od ustaraných rodičů, kteří mi volají, že jejich dítě propadá ve škole, rebeluje proti systému, vzdoruje a věnuje se kamarádům a neškolním aktivitám. Jsem za takové rodiče a děti ráda. Toto jsou děti, které mají uvnitř ještě nějakou sílu a nezaprodaly se. Přežijí. Projevují se v různé míře. Jsou opravdovými zázraky. Nicméně někteří z nich, protože postrádají nástroje, jak být sami sebou (po tolika letech otupování), skončí se sebepoškozováním a ztratí se. Z těch, kteří přežijí, jsou často silní lidé, inovátoři a vůdci.Nejextrémnější aspekt tohoto nahlížení na děti je podávání léků, které je často doporučováno, ba dokonce vynuceno školou. Když dítě nepasuje do jejích představ, dostane speciální program nebo léky nebo obojí.Je štěstí, že jsme neměli tyto toxické léky dříve ve 20. Století; Einstein byl vyhozen ze školy v Německu a Edisonově matce řekli, že je její syn tupec a moudře ho vyhodili ze školy. Mnoho vůdců uniklo tyranii školy. Dnes se již nedozvíme, kolik úžasných myslí je otupováno od své moudrosti nebo zdrogováno.Marketing léků pro děti, který je ošidně nazýván jako psychiatrie, způsobil už spoustu smrtí, sebevražd, zabíjení a doživotní mentální nemoci. Ti, kteří přežili, jsou slepě vděčni za obojí, za vězení i za otupující drogy, které je udržovali od jejich touhy utéct. To mi připomíná citát, který pronesl Johann Wolfgang Goethe: „Nikdo není tak beznadějně zotročen jako ti, kteří mylně věří, že jsou svobodní.“I tady se najdou rodiče, kteří vidí své děti jako schopné a svobodné a neposílají je do školy. Tyto děti jsou svobodné od začátku svých mladých životů, nemají podobné handicapy a jsou schopné si tvořit svůj vlastní život. Jsou sebevědomé, úspěšné a sociálně kompetentní a schopné mít s dospělými vztahy jako se sobě rovnými. Znají samy sebe a znají společnost, protože v ní žijí jako rovnocenná součást od počátku. 

    11.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Děti a školka

    Vliv na dětiUčitelky mají na děti velký vliv. Malé holčičky většinou obdivují nejprve maminku, pak mají za vzor nějakou princeznu, vílu zvonilku, Elzu, apod., ale postupně si vzory konkretizují. Takovou prvotní vnější mimorodinnou autoritou často bývá učitelka.Má to své výhody i nevýhody. Dítě si třeba doma odmítá samo obouvat boty, ale ve školce se to najednou naučí. Naopak doma dítě jí, co dům dá, ale ve školce děti do jídla nenutí a dítě zjistí, že když nechce tak nemusí.Některé děti se do školky těší, ale jiné zkouší všechno možné, aby do školky nemusely. Může to být třeba předstírané bolení bříška a dlouhý pobyt na WC, zdržování u snídaně, nespolupráce při oblékání či odbíhání od docházkové trasy. Ovšem při vytrvalosti náhradních rodičů se obvykle dítě zlomí ve chvíli, kdy pochopí, že prostě musí a nakonec se mu tam líbí. Jak to opravdu chodí ve školkáchPředně je třeba si uvědomit, že informace, které se k vám dostanou mohou být zkreslené či zavádějící, občas i lživé. Například výrok dítěte, že si ten či onen kluk začal nebo že se jí ostatní děvčata smějí se někdy nemusí zakládat na pravdě. Obdobně tvrzení, že ve školce nemají dost hraček, knížek, apod. lze též brát s rezervou. Na druhou stranu svěřené děti máme rádi a tak se jejich podněty zabýváme, což je jejich cíl. Jinými slovy, chce-li dítě politovat, politujte ho a víc to neřešte. Ušetříte si tak spoustu zbytečných nedorozumění s pedagogy.Na druhou stranu i učitelky mají své strategie, co se týče informovanosti rodičů. Samozřejmě, v každé školce to mohou dělat jinak, nicméně obecně, mohou postupovat následovně:a) Školka informuje jen oficiálněPokud chce rodič něco konzultovat, musí se objednat k ředitelce na sjednaný termín a ta s ním záležitost oficiálně projedná. Jiným způsobem učitelky rodiče informovat nesmí.b) Školka informuje převážně neformálněV tomto případě se lze dotázat učitelky v případě potřeby kdokoliv má čas a ona bezprostředně odpoví a záležitost vysvětlíOba systémy mají své pro a proti. Oficiální přístup je transparentnější a zároveň odfiltrovává řešení banalit. Může však horšit atmosféru spolupráce předškolního vzdělávacího zařízení s rodiči. Druhý přístup je super, dokud nedojde k názorovému konfliktu mezi rodičem a učitelkou. Také může sklouzávat k řešení "prkotin" a k takzvaným žabomyším válkám.Co dělat, když učitelka něco rodičům vyčítáRodič se může často setkat ve školce s jistým despektem ze strany pedagogů.a) Princip nebýt hned dotčenRodič, který není například zvyklý na to, že by mu někdo vyčítal, že je dítě špinavé, se může při takové výtce cítit trapně. Výmluvy typu, že se převléká několikrát denně do čistého nebo hádky s učitelkou, že na něj dostatečně nedohlíží, bývají většinou kontraproduktivní. Často je lépe dát dítěti do školky troje náhradní tepláky a informovat o tom učitelku. Jde o to, aby došlo ke spolupráci.b) Nepociťujte vinu za to, za co nemůžeteVýtka učitelky, že dítě zlobí nebo že se nezapojuje do aktivit nemůže být vaší vinou, když tam nejste. Pedagog by měl být plně kompetentní dítě výchovně zvládnou a do aktivit namotivovat. Pokud dítěti koupíte pracovní sešit či jiné pomůcky, svoji povinnost máte splněnu. Učitelce můžete projevit důvěru v její pedagogické schopnosti a nabídnout jí třeba to, že když dítě nebude ve školce poslouchat, uvítáte o tom informaci, abyste doma přijali nějaké výchovné opatření typu tak dneska žádná zmrzlina. Učitelce většinou brzy dojde, že si nemůže na dítě stěžovat denně, někdy bude cítit potřebu dítě dokonce i pochválit. Situace se pak může postupně urovnat.c) Motivujte dítě ke spolupráci se školkouRodiče mají někdy pocit, že učitelka je pěkná "nechci říct co", což dítě vycítí a chová se také tak. I kdyby tomu tak skutečně bylo, není dobré to dávat najevo před dítětem. Stejně tak stravování. Jídelníček není vhodné kritizovat předem, dítě by mělo dostat šanci ochutnat něco jiného než doma. Například je možné dítěti říci - "Mnnnnn jáhlová kaše a celozrnný chlebíček s drožďovou pomázánkou, to bude dobrota!" než dítě vybavit třemi kitkaty a očekávat, že oběd jíst zase nebude. Podobně kreslení. I čmáranice je obrázek, který si zaslouží být vystaven na ledničce. Dítě pak bude motivovanější nosit obrázky domu, díky čemuž se ve školce více zapojí a tím i víc naučí.Šikana ve školceDítě může často přijít s příběhem o tom jak ho ve školce ostatní děti trápí, jak ho to či ono koplo, strčilo, apod. Jde-li o dlouhodobější opakované stěžování a vidíte-li na dítěti podivné chování, rozhodně nedoporučujeme to nechávat na lehkou váhu, zejména u dětí, které se prožily své. Rádíme nejprve se o tom poradit s psycholožkou. Ta odborně zhodnotí zda se jedná skutečně o šikanu či o jiný problém. Pokud se šikana zjistí, je povinna psycholožka oficiálně informovat školku a ta to musí řešit podle metodického pokynu MŠMT. Při tomto postupu pak nelze rodiči něco vyčítat, například, že v naší školce nikdy šikana nebyla, není a nebude.Hrozba vyloučení dítěte ze školkyRodiče mají někdy obavu, že když dítě bude zlobit, školka ho vyloučí. Tak tomu opravdu není. Školka může dítě vyloučit jen na návrh lékaře nebo pedagogicko psychologické poradny. Samozřejmě rodič by musel být informován, probíhalo by správní řízení a všechno by šlo oficiální cestou. Takže za vulgarismy, strkání do ostatních či šlapaní do louží vaše dítko určitě ze školky nevyloučí. Nemějte obavy.Setkali jsme se i s případy typu, že učitelka vyhrožovala rodiči, že když dítěti nekoupí o půl čísla menší boty, protože tyhle jsou velké a dítě v nic zakopává, tak že dítě ze školky vyloučí. To pochopitelně nemohou, ale mohou dát podnět na sociálku, proto bývá často lépe učitelku raději poslechnout.Výtka, že si vyzvedáváte dítě pozděSvěte div se, ale i pěstounky pracují. Pokud si vyzvednete dítě v otvírací době, byť třeba i v poslední minutě, tak je to v pořádku. Výzvu typu choďte si pro ní dřív, nechce tu zůstávat jako jedna z posledních, můžete klidně ignorovat, máte-li pro to důvod. Pokud ovšem dítě ze školky nevyzvednete v otvírací době, průšvih už může nastat, neboť školka klidně může zavolat sociálku. Pokud se například telefonicky omluvíte, školka sociálku volat nemusí, ale správně dítě nad rámec pracovní doby hlídat nemá. Určitě lze-li, je lépe raději poslat pro dítě babičku, dceru, tetu, kamarádku a telefonicky informovat školku, kdo vyzvedne.Závěr:Školka bývá významnou součásti života dítěte a ovlivňuje jej. 

    11.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Koupání v kyblíčku

    Proč koupat nedonošeňátko v kyblíčku?Kyblíček má tvar velice podobný děloze,miminko se v něm nadnáší ve vertikální poloze a voda v něm chladne pomaleji než ve vaničce.Pocit podobný jako mělo miminko v děloze je pro předčasně narozené miminko velice důležité- uklidňuje jej, miminka dokonce vypadají že na dobu v bříšku vzpomínají. Nedonošené děti často ve vaničce rozhazují rukama a nožkama a třesou se- hledají oporu. Tu jim kyblíček může dát, kamkoliv miminko pohne rukou, tam je stěna kyblíčku, stejně tak v bříšku, když všude kolem byla stěna dělohy. Velkou výhodou je , že voda v něm chladne opravdu mnohem pomaleji- vyšší sloupec vody, takže si tam miminko může užívat mnohem déle, navíc nedonošená miminka jsou na výkyvy teploty velice citlivé a často při snížení teploty škytají a tělíčko jim promodrává-mramoruje.Koupání je pohodlné i pro rodiče, kteří koupou- můžou u toho pohodlně stát, nemusí se krčit.. a určitě je potěší , když vidí své miminko, jak je spokojené.Kyblíček není určený jen pro předčasně narozené děti, koupají se v něm i donošená miminka a to až do věku 6 měsíců- záleží na tom, jak je dítko velké.  

    11.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Proč ne jednorázovky?

     1. inkontinence! Příklad a) Maminka balila první dvě děti do bavlny, obě byly suché mezi 2. a 3. rokem. Další miminko vyrůstalo v jednorázovkách a počurává se ještě i ve školním věku.příklad b) Padesátiletá, naprosto kontinentní paní si zlomí krček a je hospitalizována coby ležící pacient. Když zvoní na sestru, že musí na záchod, dostane se jí odpovědi, že má přece plenu. Tuto situaci znám velice dobře i z kontaktu s „normálnímí“ rodiči. Jejich dvouletá ratolest běží – po vzoru našich dětí i několikaměsíčního miminka- směrem k záchodu, a tatínek či maminka je odradí větou „fuj, záchod, ty máš přece plínu.“ (když se rodičů v takových situacích ptám, proč dítěti nedovolí jít na záchod, dostane se mi docela podivné odpovědi: „ale vždyť jsou mu teprve dva roky“) dobrá, zpátky k naší pacientce: tak se prostě vyčurá a zvoní opět na sestřičku, že má mokrou plenu. Sestra však reaguje slovy: „ale my přebalujeme jen ráno a večer, musíte si počkat“ – v nemocnici je to dáno množstvím plen na pacienta, které pojišťovna proplácí, a u dětí? finančním rozpočtem rodiny? Kdo by přebaloval jednorázovku po jednom načůrání, když je pořád ještě „suchá“ a stála tolik a tolik? Zpět k pacientce: Ta opouští nemocnici po 14 dnech coby naprosto inkontinentní osoba, která neudrží moč ani stolici. A co naše mimi? Narodilo se se schopností svěrače ovládat a my ho to rok dva odnaučujeme. Učení na nočník je pak opravdu věda, která se musí studovat z chytrých knih. 2. opruzeninyDalším z nepříjemných fenoménů, které musí má lékařka konzultovat, jsou opruzeniny – až do masa, proleženinám podobné rány, otevřené a bolestivé. Přebalují maminky málo často, aby ušetřily? Nebo i v „suché“ pleně napadá moč, vázaná superabsorbentem, citlivou pokožku? V každém případě jsou výsledky příšerné a takové týrání by mělo být trestné. Neobsahuje náhodou prohlášení o lidských právech klausulku o právu na suchou plenu? 3. zánětyNovým zdravotním problémem, který se začal stále častěji vyskytovat s rozšířením jednorázových plen, jsou záněty močového měchýře a ledvin už u tříletých dětí. Čím to? Žeby opět „suchým“ klimatem pro bakterie příznivým? Nebo příliš těsným upevněním pleny kolem bříška, aby nehody nešpinily oblečení? Američtí producenti jednorázovek si zakládají na tom, že jejich pleny zaručeně „udrží znečištění tam kde má být“. Ale patří produkty vylučování opravdu na kůži?

    11.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Domácnost
  • Není nad to svěřit svůj domov do rukou profesionálů

    Chcete svůj dům nebo byt proměnit k nepoznání? Nemáte čas a potřebujete někoho, kdo to udělá za vás? Dokonale vymalovat, vytapetovat, vyčistit koberce zabere spoustu času. Výsledek ale nemusí dopadnout podle vašich představ. Není proto nad to svěřit vše do rukou profesionálů a pak jen bez námahy a nervů sledovat, jak se vaše bydlení mění k nepoznání a nehnout přitom ani prstem.Při výběru firmy, které svůj domov svěříte, je však nutné vybírat opravdu pečlivě. Není totiž profesionál jako profesionál. Je tedy třeba důkladně si proklepnout všechny potenciální kandidáty a dát přitom důraz na kvalitu, zkušenosti, co nejširší nabídku služeb, dodržování termínů a v neposlední řadě na spokojenost zákazníků.Jednou z takto osvědčených firem je pražský Malířský servis. Její práci vyzdvihuje kompletní servis od A do Z, od návrhu malby nebo způsobu tapetování, až po kompletní úklid na závěr. Ve finále tedy nepoznáte, že by se vám doma pohyboval někdo cizí. A navíc bude vše zářit novotou.O malování pokojů se píše již výše. Patří k němu však kompletní vystěhování nábytku či jeho případné pokrytí igelitem. Právě složité přípravy mnoho zákazníků od přivolání profesionálů odradí. Firma se vám o vše postará.V případě tapetování je nejdůležitější přesnost a pečlivost. Je třeba vybrat správně lepidlo a udržovat v každé fázi tapetování naprostou čistotu. Lepidla určená k tapetování jsou obvykle velmi silná. Stačí jen malá nepozornost a tapety se slepí dohromady. Malířský servis zajistí materiál včetně samotných tapet, kvalitního lepidla a veškerých potřebných nástrojů. Máte tedy jistotu opravdu precizní práce.Doplňkovou službou prodlužující životnost malby je štukování. Malířský servis zajistí štukování zdí i stropu, které prodlužuje trvanlivost malby. Štukování by se mělo provádět jednou za čas i před tapetováním. Napraví se drobné nerovnosti na zdech a zároveň se zkvalitní samotné lepení tapet. Štukování se často opomíjí a podle toho to bohužel v některých bytech vypadá. Na staré tapety se vždy pouze nalepí další vrstva tapet a tím práce končí. Tento způsob tapetování považují profesionálové za velmi nešťastný. Štukování samozřejmě představuje další náklady. Konečný výsledek je však znát na první pohled.Služba kompletního úklidu je pro zaměstnance Malířského servisu standardem. Navíc Vám mohou na přání vyčistit koberce nebo parkety. Obnova vašeho bydlení tak bude kompletní a vy si jej pak můžete už jen užívat.Služby osvědčené firmy s dlouholetými zkušenostmi, kvalitní prací a seriózním jednáním jsou tedy zárukou spokojenosti a pohodlí pro každého zákazníka.

    25.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Mikrovlnka ano, nebo ne?

    Patříte k lidem, v jejichž kuchyni se dvířka mikrovlnky netrhnou? Nebo vás jídlo z mikrovlnky děsí? Jsou mikrovlnky opravdu tak nebezpečné, když se doposud ve velkém prodávají a téměř v žádné domácnosti nechybějí? Jak je to se škodlivostí jídel z mikrovlnek?Mikrovlnka v mžiku ohřeje, co je třeba, šetří energii, protože ohřívá rovnou potravinu a není třeba ohřívat ještě olej na smažení nebo vodu při vaření atd. Díky krátkosti ohřevu se neztratí z potravy tolik živin, vitaminů a minerálů, škodlivé mikroorganismy a bakterie, jež nejraději bují při teplotách od 5 do 60 °C naopak nemají šanci. Díky kratší době přípravy nedochází k vysoušení pokrmů nebo jejich rozpadu, co víc si přát?Obavy o zdravíA přesto v současné době mikrovlnka čelí vážným obviněním…Když se totiž nepoužívá správně, může ohrožovat naše zdraví… Jak? Běžným typem nebezpečí jsou přepálená jídla, popáleniny či opařeniny z unikající páry… Jenže také možné ozáření, radiace, vznik rakovinotvorných látek? Mikrovlnné trouby předávají molekulám vlnění, které se nikde jinde v přírodě nevyskytuje a není tedy vlastní ani lidskému tělu. Existují domněnky, že tato nepřirozená energie se v organismu musí nějak vyzářit a může způsobit velké škody, pokud mikrovlnka nepracuje správně a nebo je nějak poškozena.Změny struktury potravin?Je možné, že mikrovlnné záření kromě „ohřívání“ dělá se zahřívanými látkami ještě něco navíc? Mikrovlny jsou jednou z forem elektromagnetické energie, která dokáže rozkmitat molekuly vody a tuku. Zmítání molekul přímo uvnitř jídla vyvolá třecí teplo, které ho vaří zevnitř. Násilím vyvolané molekulární tření naruší a mění strukturu okolních molekul. Výzkumy ukazují, že po požití jídla uvařeného v mikrovlnné troubě byly zjištěny změny, které zahrnovaly snížení hodnot hemoglobinu a cholesterolu a zřetelnější krátkodobý nárůst bílých krvinek… Přidávají se obžaloby mikrovlnek ohledně zvýšení krevního tlaku, mozkových poškození, přes nepoužitelnost některých vitaminů, až po emoční nestabilitu a poruchy paměti.Jisté je, že ani neškodnost tak často používaných mobilních telefonů není zcela jistá a hodně věcí ukáže až čas. Pravdou je, že úplně přirozené mikrovlny nejsou. Kdybyste totiž ohřívali v mikrovlnce 30-60 minut bramboru, bude po vyndání zvenku vypadat jako téměř nedotčená, ale uvnitř z ní zbude pouze žhavý uhlík.Mikrovlnka nemusí být nepřítelem… … jen je třeba s ní zacházet podle rozumnějších pravidel.Mikrovlnky používejte pouze ke krátkodobému ohřevu hotového jídla. Pro zdravou a rychlou přípravu pokrmů vyzkoušejte vaření v páře!Nedělejte nic, co by bylo v rozporu s návodem k použití, používejte jen nádoby, které jsou určené pro mikrovlnný ohřev.Hlídejte teplotu jídla - okraje pokrmů bývají vlažné, vnitřek ale může být velmi horký, a tak riskujete popálení. Dodržujte tedy doporučené časy a ohřívejte jídlo raději v kulatých nádobách, u hranatých dochází k rychlejšímu a nerovnoměrnému ohřívání.Mikrovlnku nepoužívejte ke sterilizaci.

    04.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • 5 nápadů pro dekoraci dětského pokoje

    Dětské pokoje jsou nejzábavnější na zdobení. Můžete si opravdu nechat jít a volně běhat s vaší fantazii, když jste zdobení pro dítě. Je vždy zábavné zapojit dítě stejně. Nechte děti, aby své myšlenky a nápady na vyzdobení nábytku, co chtějí, aby jejich pokoj být jako. To může být skvělý zážitek propojení pro rodiče a děti.Pokoj Princezna je ideální pro malou holčičku. Růžové a fialové stěny jsou ideální pro místnosti princezny. Předstírat, že křišťálový lustr visící z svítidla dá místnosti, která zvláštní nádech, aby to vypadalo jako královského paláce. Při vytváření princezna pokoj Royal ložní prádlo jsou v pořádku. Prádlo z saténu a krajky se perfektně hodí do každé místnosti princezny.Pro kluky něco dobrodružného, jako jsou bojové sporty nebo dinosauři. Pro dinosaurů místnosti zkuste malovat stěny v pravěku barvách! Opálení a další země tóny fungují skvěle v dinosauřích ložnic. Můžete být schopni najít nějaké zábavné dinosauří šablony pro malování barevné dinosaurů na stěnách. Pokud nemůžete najít šablony nebojte. Fotografie a plakáty dinosaurů dobře fungovat taky!Možná budete chtít, aby se pokusili vytvořit herní prostor pro vaše dítě. Začněte tím, že malování každou stěnu jinou primární barvy. Další Lepidlo kusy na několika různých stolních her. Oba se stanou umění a můžete pověsit je na dítě zdí. Jen nezapomeňte si koupit nové hry, může vaše dítě být zklamaní, pokud se již hrát svou oblíbenou hru.Teenageři Zdá se, že těšit na pokoje, které jsou stejně pestré jako jsou. Zkuste zdobení jejich pokoj se starými záznamy bojových sportů. Můžete pověsit album kryty na stěnách. Můžete také vytvořit soukromí závěsy ze starých vinylových desek. Můžete přidat nějaké cool světla do místnosti a možná i disco koule dekorací. Získáte uspokojení bytí nejlepší rodič na bloku. Alespoň na jeden den!Pro dítě, které se těší místnost, která je trochu větší klid, zkuste pláž téma místnosti. Světle modré nebo zelené stěny vytvoří klidný efekt. Bílé ložní prádlo bude vaše dítě si myslí, že spí na oblacích! Zkuste neutrální barvy koberec v místnosti, aby to více či útulnou atmosféru. Pokud byste chtěli přidat trochu světlici můžete zkusit visí surf na zdi. Několik velkých hrnkových rostlin se místnost pocit, jako když jste přinesli venku dovnitřNezapomeňte při zdobení dětského pokoje, že je důležité, aby se praktické. Použijte koberce na pokrytí oblasti podlahy, které mají tendenci se zašpiní snadno. Umístěte odpadkový koš na pokoji a nechat dítě bude zodpovědný za vyprázdnění na odpadky den. Regály mohou být užitečné v dětských pokojů, stejně, protože děti mají tendenci sbírat spoustu cetek. Police pomůže udržet své poklady z podlahy a dát dítěti místo pro zobrazení jejich nejcennější majetek.Tyto zelené koberce jsou nejvíce řadit po vlivnými Interiérový design profesionály.

    05.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Barvy v interiéru

    Ať už v pokoji nebo v pracovně, vždy se chceme se cítit dobře. Prostor, vnímáme-li ho vůbec, nás má přivést do nálady, jakou si přejeme. A proto je vhodné mít při zařizování interiéru alespoň minimální znalosti o barvách a prostředcích, jimiž lze prostor zvýraznit stejně tak, jako potlačit. Protože na tom, jak bude interiér barevně sladěn, závisí, zda nám v něm bude příjemně a útulně.Barvy mohou uklidňovat i povzbuzovat. Ale i zmenšovat či zvětšovat prostor tím, že zvýrazní, co rozšiřuje perspektivu i potlačí to, co ji zmenšuje. A naopak. Barvy prostě dotvářejí harmonii a estetiku bytu. Ale musí se s nimi zacházet správně...Bezbarvé bydlení není bydlení Vždy je nutné zvažovat obecně platné znalosti barev a osobní vkus, jež vyjadřují barevné kombinace námi upřednostněné. Ale pozor, barevnost interiéru nejsou jen stěny a stropy. Nemáme přece pouze holé stěny, a i zařizovací předměty přispívají k barevné náladě interiéru. S barvou se totiž setkáváme na každém kroku: na nábytku, čalounění, kobercích, záclonách, závěsech, oknech, dveřích, lustrech... I to jsou barevné plochy, které by měly ladit. A nevládne-li mezi nimi barevná harmonie, pak působí celek neuspořádaně. A to ať uklízíme jak chceme. Stále to nebude ono.Je ale třeba mít trpělivost a jistou předvídavost. Krásné prostředí nevzniká hned. Interiér se s časem průběžně mění, zlepšuje, doplňuje až k úplné dokonalosti a harmonii. Teprve pak se budeme uvnitř svých stěn cítit opravdu jako doma.Bílá je nejpoužívanější Už filozofové a léčitelé Orientu tvrdili, že bílá odpuzuje infekce, neštěstí a negativní vlivy. A dodnes je na stropech a stěnách bílá nejběžnější. A je-li malba bílá, pak se zdá prostor větší. Zvětší jej i jednotné vymalování stropu. Pokud se rozhodnete pro účelnou bílou barvu, vytvoří povrchy stěn vhodný a nenápadný podklad pro nábytek i předměty k nim přistavené či na nich zavěšené.Znát účinky barev Barvy se musejí vybírat nejen na základě všeobecných znalostí o jejich účincích, ale i podle vlastních sympatií k té které barvě. Často nás přitahují barvy, v nichž také dobře vypadáme. A nejen to. Určité barevné prostředí našemu oku i duši lahodí, zatímco jiné nás zneklidňuje či dráždí. Existují základní zásady optimálních, vhodných i méně vhodných barevných kombinací, jejichž uplatněním můžeme výrazně přispět k příznivé atmosféře bytu. I když použijeme stejných barev, pokaždé bude místnost vypadat jinak. Záleží totiž na tom, jaké tóny, zda tmavší či světlejší, zvolíme. Variace se dvěma barvami jsou nevyčerpatelné a bytové zařízení lze zvýraznit i tónováním jeho podstatných částí.Škálu spektrálních barev je možné rozdělit na teplé (žlutá, oranžová, červená) a studené (zelená, modrá, fialová).O studených barvách je známo, že mají nejen schopnost vyvolávat zdání chladu, ale také, že toto zdání může mít dokonce až své fyziologické důsledky.Barvy se dají dělit i z hlediska světelnosti - na světlé a tmavé. Světlé prostor opticky zvětšují a předměty vylehčují, tmavé zase zmenšují předměty a ztěsňují prostor. Prostě, každá z barev má charakteristické vlastnosti, které je dobré znát, chceme-li docílit citlivé barevné kompozice.Barevná úprava interiéruVšeobecně lze říci, že každá barva (ve vhodném odstínu) má uplatnění. Ale ne všude a vždy. Odstíny studenějších barev lze klidně použít tam, kde je místnost dostatečně osvětlená a ozářená slunečními paprsky a u tmavé je tomu naopak...Již při kompletování materiálů je možné rozpoznat, zda bude prostor „zateplen" či „zachlazen". Každá barva má totiž svoji účinnost, která se správně uplatní až teprve v souvislosti s ostatními podmínkami daného prostředí. Syté a nápadné barvy jsou například nevýhodné proto, že pohlcují více světla než světlé a ještě ke všemu jsou nápadnější, takže, má-li místnost působit esteticky, musí být velmi pečlivé barevné sladění stropu a stěn s nábytkem, obrazy a bytovými textiliemi. Místnost vypadá menší, je-li malba tmavá nebo jednotlivé stěny vymalovány odlišně. Zrovna tak se místnost zdánlivě zmenší, dělí-li malby stěny. Prostor se pak totiž tříští a vyznívá jako opticky menší.

    21.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Jídlo a pití
  • Posezení u vína

     Servírování vínaVíno je nejušlechtilejším nápojem světa a i jeho pití bývá často považováno za obřad. Proto by žádné víno nikdy nemělo být podáváno jen tak. Chovejme se k vínu jak si zaslouží a dodržujme při jeho servírování alespoň základní zásady.První, důležitou zásadou je uvědomit si, že u vína nemáme spěchat a že každé víno by mělo mít správnou teplotu. Červená vína nechte před konzumací "prodýchat", a aspoň hodinu před podáváním je přelijte do karafy.Vybíráte-li sklenice na víno, zvolte co nejtenčí sklo, aby mezi vašimi rty a vínem byla co nejtenčí hranice. Důležitá je i délka nožky a velikost sklenice. Pro červená vína vybírejte větší sklenice (400 - 600 ml), bílá a růžová vína lépe vyniknou ve sklenicích menších (200 - 400 ml) a šumivá vína si zaslouží sklenice malé (150 - 250 ml).Při pití vína si užíváme mnohdy nejen vína samotného. Hodí se k němu i něco dobrého zakousnout. Naprostým ideálem je dobrý sýr, uzený losos či červený nebo černý kaviár.A aby byl dojem z krásně stráveného večera opravdu dokonalý pořiďte si i kvalitní kuchyňské potřeby, jako jsou dřevěná prkýnka, krásné talířky či podnosy. Naostřete nože, připravte dobrůtky a pak jen usedněte a vychutnejte si svou podvečerní chvilku klidu a pohody.

    01.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Zdravý životní styl zvyšuje zájem o biopotraviny

    Čím jsou ale pro nás tak výjimečné? Názor, že biopotraviny jsou určeny pouze pro hrstku „vyznavačů“ alternativních výživových směrů, jako je např. vegetariánství, a sortiment potravin je omezen na zrní, semínka a klíčky, je mylný. Pravda je jiná. Biopotraviny se od běžných potravin liší především způsobem pěstování plodin, chovem zvířat a způsobem výroby. Vše totiž probíhá pod přísnou kontrolou v rámci ekologického zemědělství. JAK SE PĚSTUJE BIOEkologické zemědělství zaručí, že při pěstování plodin nejsou používány pesticidy, umělá hnojiva ani geneticky modifikované organismy. Zvířata nejsou chována ve velkochovech, mají možnost výběhu a nejsou jim preventivně podávána antibiotika. Při zpracování potravin nejsou používány žádné umělé konzervační látky, chemická ochucovadla, plnidla nebo umělá sladidla. Všechny faktory se pak samozřejmě projeví na kvalitě výrobku a jeho chuti. JAK KOUPIT BIOVzhledem k tomu, že výroba biopotravin je náročnější, je také vyšší jejich prodejní cena. Ale jak již bylo několikrát zmíněno, kdo chce být zdravý, dává jednoznačně přednost kvalitě před kvantitou. A tu biopotraviny zaručí. Biopotraviny můžete zakoupit jednak v prodejnách se zdravou výživou, v některých supermarketech nebo můžete využít internetového obchodu (např. www.rozmaryna.cz  nebo www.biopotraviny.cz ). JAK POZNAT BIOSortiment nabízených potravin je velmi široký – nejedná se tedy pouze o „zrní“, ale i o maso, masné výrobky, mléko, mléčné výrobky, pečivo, těstoviny, cereálie, vína, čaje, biokoření atd. A jak poznáte, že se skutečně jedná o produkt ekologického zemědělství? Certifikované potraviny mají na obale vyznačenou biozebru – tj. grafický znak BIO s nápisem „Produkt ekologického zemědělství“ a kód CZ-KEZ nebo CZ-ABCERT. U nebalených potravin je prodejce povinen vám na požádání ukázat platný certifikát o původu zboží.

    04.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Manželství
  • Partner má internetovou milenku. Je to nevěra?

    Nedávno jsme měla sraz se svou dlouholetou kamarádkou. Přišla na sraz smutná a bez nálady. Důvod mi sdělila posléze. Při hledání něčeho na internetu si všimla zapnutého e-mailu svého partnera a v něm mnoho e-mailů od neznámé Lindy. Když si konverzaci přečetla, zhrozila se. Její partner si přes e-maily asi půlroku psal s neznámou slečnou a vyměňoval si s ní nejen lechtivé e-maily, ale také erotické fotografie. Když na partnera uhodila, všechno přiznal, ale zároveň jí řekl, že se s ní nikdy neviděl a ani neuvidí a podle něj to není nevěra. Kamarádku to však trápí. A mě v tu chvíli napadlo, jestli je opravdu tato konverzace a posílání si erotických fotografií nevěra nebo není.Názory se různíJe pravda, že na takovýto případ pohlíží každý člověk jinak. Někdo zastává názor, že flirtování a dokonce i polibek není nevěra, někdo si naopak myslí, že i flirtování a vysílané úsměvy směrem k druhému člověku nevěra je. Vždy tak záleží na konkrétním případu a konkrétních lidech. Jenže, co když se názory obou partnerů liší tak rapidně, jako názor mé kamarádky a jejího partnera? Co když jeden tvrdí, že tohle nevěra není, a druhý na to jako na nevěru nahlíží? Každý vztah je jiný a také je každý takovýto případ jiný.Nejde nevěru pojmenovatNevěra, tedy její definice je pro všechny velkou záhadou. Přesná definice nevěry, která by říkala, odkdy dokdy to nevěra je, totiž neexistuje. Líbilo se mi přirovnání, které jsem si přečetla a to, že nevěra je podobná jako Yetti. Všichni vědí, o co jde, každý o něm mluví, ale pozor, nikdo ho nikdy neviděl. Nevěra je tedy to, co za nevěru my sami považujeme. Takže je patrné, že za nevěru každý považuje něco jiného. Za nevěru už se dá považovat to, co překračuje hranice vaší pohody, spokojenosti a něco, kvůli čemu je člověk nešťastný.Nový pojem, internetová nevěraPoměrně novým pojmem je internetová nevěra, kdy se jeden z partnerů začne sbližovat s někým na internetu. Osobně se vůbec nemusí setkávat, jen si vyměňují e-maily, chatují spolu. Povídají si o všem možném, o tom, co se stalo v práci, jaké je počasí, co se děje ve společnosti nebo co toho druhého trápí. Mohou si také vyměňovat erotické zprávy a fotografie. Jenže je tohle opravdu nevěra, když si s druhým člověkem jen povídáte a rozebíráte všechny své problémy a starosti? Na druhou stranu, proč tohle všechno nemůže partner rozebírat s partnerem, kterého má doma?Rozhodnutí je vždycky jen na vásAť už se setkáte v partnerském vztahu s podobným problémem jako má kamarádka, nebo řešíte jiný problém, vždycky je důležité, abyste se rozhodovali podle sebe, podle svého srdce. Nikdo vás nemůže nutit k něčemu, co sami nechcete. Pokud se vám něco nelíbí a považujete to za nevěru, s partnerem to řešte a popište mu, jak se cítíte. Zkuste mu nastínit, jak by se cítil partner, kdybyste něco podobného dělali vy jemu.

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Neurovědy pravé lásky - a co říkají lásky!

    Každý má představy o lásce; pro lidi, je to celoživotní předpojatost. Milostný vztah je jedinečný v tom, že napříč kulturami, nic se řídí jinak normální lidské bytosti dělat bláznivé věci, než je hledání lásky vazby v páru vztahu.Co je to pravá láska, však?To má mnoho atributů. Jedna zkušenost lásky je jako Mark Twain popisuje, „neodolatelnou touhu být neodolatelně žádoucí.“ Nové poznatky v neurologii bude souhlasit s tvrzením pana Twaina. Romantická přitažlivost Zdá se, že uvolnění stejné úrovně, ne-li vyšší, dopaminu a oxytocinu do krevního oběhu jako léčiva.Pravá láska, ale je všeobjímající. To odráží atributy lidské povahy v celé své kráse.„Láska je jediný rozumný a uspokojivé odpověď na problém lidské existence,“ říká psychologický teoretik Erich Fromm. Je to něco, co „se táhne srdce a dělá vám velký uvnitř,“ říká básník a autor Margaret Walker.Ještě dalekosáhlejší názor říká, že,„Láska nemá povědomí zásluh nebo DeMerit, ale již bez měřítka... Láska miluje, to je jeho povaha“ ~ HOWARD THURMANAtributy skutečné lásky, jsou ty, které odrážejí naši lidskou přirozenost. Jsme vztah bytosti, drátových s vrozenými různic pro empatické spojení.Dávání, založená na znalosti sebe a ostatní?Vrcholoví sportovci vědí, že je to pravda, v ‚žádná bolest, žádný zisk‘ klišé. Podobně partneři u zdravých, silných vztahů rozpoznat láska je denní disciplína, plný cvičení, které udržují své srdce a mysl pružná a silná.Studie ukazují, Romantická láska může trvat celý život a vést k šťastnější, zdravější vztahy. Udržet vášnivou lásku naživu po celý život je víc než je to možné; to také vede k šťastnější, zdravější partnery. Skutečný romantická láska mezi partnery není totéž jako první intenzivní fáze ‚zamilovanost‘ podle výzkumníka Dr. Biance Acevedo na University of California.Dr Acevedo poukazuje na to, že „Romantická láska má intenzitu, zapojení a sexuální chemii, že [‚zamilovanost‘fáze] má po odečtení obsedantně složku.“ Vzhledem k tomu, obsesivně love způsobuje hroty úzkosti a pocity nejistoty a nejistoty, co usnadňuje zdravé dlouhodobé vášnivá přátelství je „pocit, že partner je" tam pro tebe,“uvádí Dr. Acevedo.Pravá láska živí empatické spojení do sebe a jiné, která umožňuje oba partneři v páru vztahu k růstu soucitné pochopení osobního hodnoty každý partner přináší do jejich života.Pocit vlastní hodnoty nemůže být dán jiný, nicméně. Jedná se o vnitřní vlastnost, která je podporována v rámci sebe sama, dovednost, která je třeba se naučit, častěji tvrdě, pokud vůbec, v dalším průběhu vztahu.Tato kvalita je základním předpokladem, aby se stal zralý dárce ve vašem vztahu. Jak jinak může partner dát jeden druhému to, co každý nejvíce touží - bezpečná sdílené připojení s druhým, v němž jsou také vidět a ceněny pro jedinečné osoby jsou. Tato myšlenka se vztahuje následující:„Úspěch manželství nepřichází v nalezení‚správné‘osobu, ale pokud jde o schopnost obou partnerů, aby se přizpůsobily skutečné osoby, které nevyhnutelně realizovat se vzali.“ ~ JOHN FISHERV konečném důsledku lidské bytosti jít do jejich vztahů se získá více než získat lásku. Jsme jsou zapojeny s „nutkání“, aby se děje, a významně přispívají, a to platí i pro partnery ve vztahu k sobě navzájem. V ideálním případě by partneři soutěžit obohatit si navzájem životy takovým způsobem, že vyživují svůj vztah. Nebo, jak Diane Sawyer poznamenává: „Dobré manželství je (ve skutečnosti) soutěži štědrosti.“Nevěra a idealizoval představy o lásce?Až příliš často, partneři jít hledat lásku, klamáni zromantizovaného pojmu najít spřízněnou duši, aby měli velký manželství. Mnoho ztrácet čas hledat ideálního milence, namísto použití své síly k vytvoření milostný vztah Aspire.Když partneři jsou nešťastní, že tento pojem může klamat je začít hledat jinde. V takových chvílích, potřebují budíček. Po pravdě řečeno, „špatné manželství nezpůsobí nevěru, nepřesnost způsobuje špatné manželství,“ říká psychiatr, autor a rodinný terapeut Frank Pittman.Nevěra není schůdné řešení. Je to výzva k chaosu a utrpení, s trvalé následky, a to nejen pro partnera, který byl zrazen, ale i zrady partnera.Dr. Pittman dále dodává:„Nevěra vyplývá z přesvědčení, že ženy [mužů] mají moc, aby se cítíte jako člověk, [a] ženy, pokud jste jen najít ženu [muže], který si myslí, že jste perfektní, pokud si jen najít ženu [ muž], že jste zraněný, nebo ještě zklamaný [nebo že potřeby a váží dávání].“ ~ FRANK PITTMANBezpochyby je tu moudrost čeká na správnou osobu, a chemie faktory v přivést partnery dohromady, a to i důkaz, že jsme podvědomě vybrat partnera, který má kladné a záporné vlastnosti podobné našim rodičům, naší ‚Imago‘ zápas, jako Dr. Harville Hendrix poznamenává ve svých knihách Získání Love You Wanna (pro páry), a Udržování Love You Najít (pro jednotlivce) - a tak můžeme společně pracovat na vyřešení předčasného rány.S odvoláním na partnerovi jako soulmate není problém; posedlá nebo opakovaně ptát, zda jsme si vzal špatnou osobu, v mnoha případech (ne všichni), krade pryč energii, která by byla lépe využita při kopání hluboko, dostat do práce, přístup těchto zdrojů uvnitř, se pomalu začíná léčit, jak pro jednotlivce, tak pár. To může také nechat partnery náchylné k sexu nebo lásky závislost.Zig Ziglar říká, že je nejlepší v následující citaci:„Nemám žádný způsob, jak zjistit, zda jste či nejste si vzal špatnou osobu, ale vím, že mnozí lidé mají spoustu špatných představ o manželství a co to znamená, aby se, že manželství šťastný a úspěšný. Budu první, kdo přiznává, že je možné, že jste si vzít špatnou osobu. Nicméně, pokud se chováte špatnou osobu jako správnou osobu, můžete také skončit, že si vzal tu správnou osobu po tom všem. Na druhou stranu, pokud si vzít si tu správnou osobu, a léčit tuto osobu v pořádku, určitě bude mít skončil brát si špatnou osobu. Také vím, že to je mnohem důležitější, že je tou pravou osobou, než je vzít si tu správnou osobu. Stručně řečeno, ať už jste si vzal právo nebo špatnou osobu je v první řadě záleží na vás.“~ Zig ZiglarPokračovat ve výzkumu a soulmate, jako reakci na nevyhnutelné výzvy při tvorbě zdravého emocionální intimity ve vztahu, je riskantní v nejlepším případě. Pravá láska vytváří spřízněné duše; Je to proces, a ne cíl.Empatie a kvalitní vztah během konfliktu?Není to láska, která udržuje svůj pár vztah, nicméně. Je to kvalita vztahu, který udržuje svou lásku.Usilovat o empatické spojení ve vztahu k druhému, je snažit se rozumět každému slovu druhá neříká. Není snadné feat.Konflikt doslova hází energie v těle a mysli z rovnováhy tím, že aktivuje odezvu přežití našeho těla, nebo sympatický nervový systém.A to je místo, kde gumové splňuje silnici. Jak se dá udržet kvalitu vztah, s ohledem na skutečnost, že jako jedna z nejoblíbenějších a obdivovaných básníků poznamenali:„Manželství je jeden dlouhý rozhovor, kostkovaný spory.“ ~ ROBERT LOUIS STEVENSONSpory s blízkými představují obrovské výzvy, a ano, dokonce i pro ty, kteří se zdát, aby se hádat o zvyk. Lidé jsou zapojeny s vrozenými nutkání na hmotu a smysluplně připojit, tedy, ‚rozdíly‘ mezi milenci spouštět základní obavy, jako je odmítnutí, nedostatečnosti nebo opuštění.Jedním z nejdůležitějších způsobů, jak vyjádřit lásku, je naslouchat, se srdcem k srdci toho druhého, což se soucitným pochopením. Je to, co je empatická spojení je. A empatie není řešením. Vy a váš partner jsou zapojeny s obvodem do empathically připojit. Jako počítač, aby si toto zařízení a jeho výhody, budete potřebovat instrukce a pravidelný trénink.Regulující hněvu a strachu, transformovat je do kladných aktiv?To nás děsí cítit odpojen od těch, které milujeme; Zatím nám to také děsí, když druhý nevidí, a hodnotu, kdo jsme a jedinečné příspěvky toužíme přivést k životu a klíčových vztahů. Ty se zdají být naše největší obavy, a to jak intimita obavy z: blízkost a odloučení. Zneklidňující emoce, pokud nejsou regulovány, uvolňují vysoké hladiny stresových hormonů v těle.Stejně jako ostatní části nervového systému, sympatický nervový systém pracuje prostřednictvím řady propojených neuronů. Naštěstí to funguje v komplementárním způsobem, jako tým a ne opozice, s parasympatické nervové soustavy.Vzhledem k tomu, sympatický je okamžitá reakce, která vás připraví mít mimořádnou sílu k boji nebo utéct a parasympatické nervové soustavy, v kontrastu, je postupná odezva, která obnovuje relativní rovnováhu energií vašeho těla a mysli. Můžeme se naučit pravidelně hněvu a strachu, způsoby, které jsme uklidnit svou mysl a tělo.Dar poslechu sebe za pochopení, když platil obratně, je jedním z nejsilnějších regulátory strachu. Jako jeden existenciální filosof to popisuje takto:„První povinností lásky je poslouchat.“ ~ PAUL TILLICHJe to ve chvílích, kdy váš pocit bezpečí cítí ohrožen, že vy a váš partner nejvíce potřebují odezvu zajišťující od sebe, ten, který uvolňuje oxytocin, bezpečnosti a lásky hormon, do vašeho krevního oběhu.Pečování reakce partnera, když druhý je spuštěno, může pracovat hojení divy. Je to jeden z nejlepších schopností, podle manželství výzkumník Dr. John Gottman, který předpovídá, zda pár vztah vydrží bouře.Nastavení záměr vytvořit pozitivní výsledky ve vytápěných chvílích je klíčem. Podle jeho slov,„Vztah je smlouva o vzájemné nurturance. Vztahy musí být bohatý klima pozitivity. Pro vztahy se být silný, ideální klima je jedním hemží pozitivní interakci.“~ JOHN GOTTMAN, květen 2009Tak často zapomínáme, že jako lidské bytosti, jsme řídí stejnými zákony, kterými se řídí celý vesmír. Jsme najednou vědců a zaměření vědecké studie.Naše mozky jsou zapojeny nejen pro vztahy, které jsou zapojeny pro zdravé ty, které jsou všechno o rovnováze. Vysoká hladina strachu nebo hněvu způsobit uvolnění vysokých hladin kortizolu, které mohou způsobit nerovnováhu a psychické nebo emocionální rozrušení, jakož i psychosomatické onemocnění.Milostné vztahy, například špičkových škol života?Milostný vztah je jedinečný v tom, že přináší problémy, jako žádný jiný. Tím pádem je to proto, že je to potenciálně prvotřídní škola, vztah, který nás napadá více než kterýkoli jiný, protáhnout způsobem, který nám umožní odvážně milovat celým svým srdcem.Rodič-dítě vztahy mohou být srdcervoucí a náročné v porovnání, nicméně, je to mnohem snazší milovat děti. Je to jednodušší, snad milovat své děti tak, že dětem, na rozdíl dává našim partnerům, je více uspokojující, protože děti mají tendenci být více vnímaví. (Rodiče také mají tendenci upřednostňovat děti, které jsou více vnímaví k jejich dávání.)Je to podstatně jednodušší mít skvělý vztah s našimi dětmi, než je tomu u našeho partnera. Tak, děti nejsou naše ‚nejlepší‘ učitelé ve škole života.Proč to musí být náročné?Vrozené problémy páru vztahu jsou přesně to, co potřebujeme vymanit, uvolnění a přístřešek pouta a rány raného dětství. Ve slovech Josepha Barth,„Manželství je naše poslední, nejlepší šanci vyrůst.“ ~ JOSEPH BARTHGenuine dávání není ani tak o to, co ‚je třeba‘ dát, a to zejména, dávat‘to znamená, že ve skutečnosti, protože partneři často objevovat na základě apriorní představy o tom, co to znamená být hodnoty a miloval, nervové struktury potiskem v buněčné paměti - nebo časné přežití-love mapy.Je to proces zrání, který přináší partnerům uvědomit, že skutečné dávání je založen na poznání, co vyživuje druhý z pohledu toho druhého! Dítě nám nemůže zpochybnit stejně jako životního partnera. To proto, že je to příliš snadné propustit nebo odladit děti, a říct si, že jako rodiče, víme lépe.Děláme v mnoha ohledech, samozřejmě. Jde o to, že jsme měli naše jedinečné vnitřní smysl pro sebe a moudrost od doby, kdy jsme byli děti. Nebylo by to bylo skvělé, kdyby naši rodiče věděli, jak se více naslouchat, a přednášet méně?Milovat, jako duchovní cestu k self-realizovat?V průlomovém, nejprodávanější nátěr na lásku a osobního růstu, The Road Méně cestoval, psychiatr a autor Scott Peck nám dává následující definici lásky jako:„Vůle rozšířit sebe sama za účelem rozvíjení své vlastní nebo někoho jiného duchovní růst.“ ~ SCOTT PECKCo duchovní růst má co do činění s neuroscience mozku a vztahy?Je pozoruhodné, že Dr. Peckovu použití slova ‚duchovní‘ se netýká náboženství samo o sobě, a spíše klinických pozorování lidského chování, jak přirozeně motivované citovými (duchovní) různic pro smysluplné připojení, transcendence a lásky, je vytváření pojmů, které je úzce spojena s konceptem Dr. Abraham Maslow ze ‚seberealizace‘.Co bylo kdysi teorie, když Drs. Peck a Maslow publikoval svá díla, se nyní opírají o desetiletí neuroscience. Studie ukazují, že lidský mozek je zapojen pro vztahy s obvody pro péči, soucit a empatické spojení, mimo jiné úžasné kapacit, jako je představivost, možnost myšlení a vnitřní připojení k podivuhodné zdrojem tvůrčího génia, který se vzpírá logické vysvětlení.V kontroverzní knize publikovaného výzkumu na vědě spirituality, jak Bůh změní váš mozek Neurolog Andrew Newberg a terapeut Mark Waldman, který se používá mozek skeny ke studiu duchovní praxe, jako jsou modlitby a meditace, a dospěl k závěru, že zatímco soucit bázi vnímání Boha a duchovních záležitostech ovlivňovat kvalitativně blahodárné a hojivé změny struktury v mozku, represivní, drsných nebo úsudku vjemy způsobují skutečnou škodu. Tyto nálezy byly přesvědčivé napříč různými náboženstvími, a to i bez účasti v každém náboženství, tedy údajných ateistů.No před nejnovějších poznatků v oblasti neurověd, Albert Einstein intuitivně udělal podobnému závěru,„Nejdůležitější rozhodnutí děláme, je, zda věříme, že žijeme v přátelském nebo nepřátelském vesmíru.“ ~ ALBERT EINSTEINCo je ještě úžasnější je, že skutky lásky, ať už vzhledem k tomu, nebo obdržel, vyživují každou buňku v těle s zdravé hormonů. Proč brát prášky? Take radu lásky lékaři sám, Dr. Buscaglia, místo toho,„Příliš často podceňují sílu dotek, úsměv, vlídné slovo, naslouchající ucho, poctivý kompliment, nebo nejmenší zákona o péči, z nichž všechny mají potenciál proměnit život kolem.“ ~ LEO BUSCAGLIATím pádem, emoční stavy, jako je soucit, výtvarný projev, empatické spojení, a tak dále, jsou více než jen emoce. Mnohem více. Jsou hardwired motivační disky, sdílené univerzální touhy, je hodnotový systém druhů vnitřní.Čtyřiadvacet hodin denně, a to doslova, tato emocionální nebo duchovní ovladače formovat lidské chování, podvědomě zevnitř, snažit se dělat víc, než jen přežít, dát, s cílem přispět k uspět v životě a vztazích souvislostech.Nejjasnější důkaz, možná o síle těchto emocionálních řidičů je stále úspěšné uplatnění vědy o lidské motivace a chování (Maslow, a jiní protože), například prostřednictvím marketingových a politických kampaní, navrženy tak, aby mocně využít spotřebitelské výdaje nebo veřejné mínění sloužit peněžní zisk nebo politické zájmy.V nadpisu Flow Kniha: Psychologie optimální zážitek, Mihaly Csikszentmihalyi diskutuje o jeho výzkumu. Také známý jako ‚v zóně‘ sportovci, průtok je stav vědomí, v němž mysl a tělo jsou absorbovány v činnosti bez pojetí času. Csikszentmihalyi tvrdí lidé nejsou spokojeni, protože dosud zcela zřejmé, že ‚vesmír‘ nebyl vytvořen tak, aby byly šťastné, že naopak, že vesmír má v úmyslu je zmařit v jedinečným způsobem za účelem pomoci jim růst.Zajímavé je, že zjistil, že když jsou lidé požádáni o nejlepší okamžiky ve svém životě, ale v drtivé většině hlásí, že:„Nejlepší momenty v našem životě nejsou pasivní, receptivní, relaxační časy... Ty nejlepší momenty obvykle dochází, když tělo a mysl člověka se protáhne na hranici svých možností v dobrovolné snaze dosáhnout něčeho složitého a užitečného. Optimální zkušenost je tedy něco, uděláme stalo.“ ~ MIHALY CSIKSZENTMIHALYILidská zkušenost snaží najít smysl a jedno ve vztahu k životu a blízkými, je skutečně duchovní hledání. Jako lidské bytosti, partneři v několika vztazích jsou zapojeny do těchto základních připojení, bez ohledu na to, že stejně jako většina vědců, nemusí označovat je jako duchovní.V jistém smyslu je láska seeking duchovní spojení uvnitř sebe, a mezi sebe i druhé. Je to celoživotní proces směrem ke zralé lásky a moudrosti. Cokie Roberts to takhle:„Pamatujte si, že udržet příjemný, dlouhodobý manželství trvá úsilí, záměrnost a záměr se učit jeden o druhém. Jinými slovy, manželství je pro dospělé.“ ~ COKIE ROBERTSBez ohledu na to, že většina vědců se lze vyhnout slovo ‚duchovní‘ a že naše Učebnice vysvětlit lidské chování úzce z hlediska přežití druhu, důkazy říká jinak. Je zřejmé, že lidský mozek je pevně propojeny tíhnou k - a naplnit celoživotní osobní úkol smysluplně spojit, překonat pouhý senzorickou existenci - nebo jednoduše zajištění naší pokračující přežití jako lidské bytosti.Slova jsou omezeny v popisovat duchovní záležitosti, což váhání vědy srozumitelné částečně. Podle Einsteina„Bylo by možné popsat vše vědecky, ale to by nemělo smysl,., Že by bylo bez významu, jako byste popsal Beethovenovy symfonie jako variaci tlaku vlny“ ~ ALBERT EINSTEINV této době v naší evoluce, nicméně se zdá, náš druh je ohrožena silami, které používají slova, pro účely měnové nebo politický zisk, conceptualize lidmi a mužské a ženské vztahy, v mechanických, ponižujících nebo sporného podmínek.Jasně uvedeno, spiritualita je jednoduše celoživotní pátrání po nezáleží, to znamená, že pro smysluplnou připojení k životu. Drsné zacházení, násilí, válečné hry, nebo taktiky strachu, ponížení, stud nebo nenávisti, a podobně, poškodilo zásadní vnitřní spoje, poškození neuronových sítí v mozku a těla.Emoce dávají životu smysl. Žít smysluplně je vždy asi naruby emocionální spojení. Zdravý vztah není buď, anebo tvrzení; to je pokračující čin vyvažovat oba, a procesy. To vyžaduje hodně odvahy a odhodlání realizovat tento celý Přijměte způsob naučit se milovat sebe a jiné, jako nevyhnutelné pocity zranitelnosti mají na území intimních vztahů.Pravá láska dává takovým způsobem, který umožňuje ostatním vědět, že jste je vidět jako jedinečné jednotlivce jsou, a vyjadřuje svou lásku a přijetí s pečující akce a promyšlené odpovědi. Dokonce i moudrý prezident vykonává sílu svých možností, nějakou dobu trvat, aby uznaly hodnotu svého partnera jako jedinečné bytosti:To, co jsem si uvědomil, jak jsem starší, je, že Michelle je méně znepokojeni mi dává jí květiny, než ona je, že „mě dělat věci, které jsou pro mě těžké - vybojovat čas. Že jí je důkazem, důkaz, že jsem přemýšlel o ní. Oceňuje květiny, ale ke svému románku, je, že jsem vlastně dávat pozor na věci, které se stará o, a čas je vždy důležitým faktorem.“~ BARACK OBAMA, Ebony, 200Skutečná láska k sobě a jiným, mezi životními partnery, má dalekosáhlé důsledky na rodinu a potenciálně náš svět. Výsledky ukazují, že kvalita pár vztah má uklidňující účinek na jeho partnerů.„Když je láska v manželství, tam je harmonie v domě, když tam je harmonie v domácnosti, je spokojenost v komunitě, když je spokojenost v komunitě, je prosperita v národě, v případě, že je prosperita v zemi, tam je mír ve světě.“ ~ Čínské příslovíCo je to pravá láska, na závěr? Podle slov Davida a Vera Mace, „vývoj opravdu dobré manželství není přirozený proces.

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Po letech spokojeného vztahu vidíme partnera hezčího, než opravdu je

    Dlouholeté spokojené vztahy mají vliv na to, jak vidíme našeho partnera. Studie ukazují, že mám tendenci ho nadhodnocovat. Vztahy ovlivňují náš pohled na světDlouhodobě spokojené vztahy dokážou ovlivnit náš pohled napartnera i jeho hodnocení. Když má žena nebo muž hezké vztahy, ve kterých secítí dobře, má sklon hodnotit vše mnohem víc pozitivněji. Včetně vzhledupartnera či partnerky. Žena i muž prostě soudí na základě svého dobrého vztahucelé své okolí, všechny lidi, všechny situace, veškeré konflikty a neshody.Proto, pokud má dobré vztahy s partnerem či partnerkou, zvládá celkovělépe svůj život.Jste pozitivní nebo negativní?Člověk ve spokojeném vztahu je schopen vytěžit z každé situace(i nepříjemné) to nejlepší. Hledá v každém konfliktu ponaučení neboinformaci, proč se mu daný konflikt stal. Snaží se neustále zlepšovat kvalitusvého života, vylepšuje si rodinné i pracovní vztahy, snaží se osobnostně růst…Intimní a partnerské vztahy totiž představují největší anejdůležitější oblast v našem životě. Když máme se vztahy problémy, hodněnám klesá sebevědomí, přestaneme si věřit a naše sebehodnocení se zhoršuje.Máme sklon si více stěžovat. Ale když se nám na partnerské úrovni začne dařit,všechno se nám zdá hezčí. A protože za to všechno vděčíme svému protějšku,tíhneme k tomu vidět ho hezčím, než ve skutečnosti je.Vztahy podrobené výzkumuVědci si vzali skupinu párů a dali jim několik fotek jejichpartnera nebo partnerky. Řekli jim, aby vybrali tu fotku, na které je jejichpolovička skutečně tak, jak vypadá. Vědci totiž vzali fotku každéhozúčastněného, udělali několik kopií a jednu půlku fotek vylepšili zatímco natěch ostatních daného člověka nějakým způsobem zošklivili. Výsledek byl takový,že všichni (nezávisle na tom, zda to byl muž či žena), kteří měli spokojenévztahy, vybrali fotku, na které byl jejich protějšek nejhezčí. Tato fotka jimpřipadala nejreálnější. Tímto stylem mohli pak vědci odhadnout míruspokojenosti každého jednotlivce ve vztahu jen na základě toho, jakou fotkuz výběru určili jako tu nejreálnější.Pokud je tedy Váš partner s Vámi spokojený, nemusíte sebát, že byste se mu někdy nelíbila. Stále Vás vidí hezčí a hezčí.

    27.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Jak zachránit manželství a zabránit rozvodu

    K dispozici je zcela nový způsob, jak zachránit manželství a skoncovat s rozvodem a jeho bytí využilo mnohem víc lidí, každý den. Co mnoho lidí se zjistit, je to, co jste asi zjistil, pokud se pokusíte zachránit manželství a pomocí technik, a informace, které neobstojí, bude vaše manželství i nadále trpět a je pravděpodobné, míří k rozvodu.Co se spousta lidí, kteří nyní využívají, jsou knihy a příručky, které jsou vyráběny, které vám pomohou s kterým se vaše manželství. Jako způsob, jak zachránit manželství, tyto pokyny se pro záchranu manželství se jeví jako velmi užitečné a při rychlý pohled na tento zbrusu nový trend, je snadné pochopit, proč. Tyto knihy manželství úspory jsou psány odborníky. Před 10 lety, by se tyto odborné profesionálové mají pronajaté kanceláře a viděl klientům tváří v tvář základě, pomáhá jim řešit jejich problémy manželství. Dnes však, jak na internetu exploduje, tito odborníci jsou odepsat jejich odborné poradenství a nabízet jejich manželství opravu radu, snadný přístup a stahování ebook nebo příručku. Nyní jako způsob, jak zachránit manželství, uvidí manželský poradce zůstává fantastický způsob, jak pro ty, manželské páry jsou zcela odhodlán zachránit jejich manželství se navzájem. Nicméně, pokud váš kamarád se zdráhá a nemá skutečný zájem na záchraně manželství, pak se snaží opravit manželství s pomocí tradičního manželství poradce bude mocnou obtížné. Vaše nejlepší volba, pokud se jedná o manžela, který chce jen z manželství, je použití jednoho z těchto nových ebooks nebo vodítka. To je z toho důvodu, že tyto úspory manželství průvodci jsou psány se znalostmi a zkušenostmi, že byste mohli být se snaží zachránit své manželství sami. A to je opravdu krása těchto příruček pro někoho, jako jsi ty, kdo pracují na opravy jejich manželství, nezáleží na tom, že jste na vlastní pěst, můžete uspět s novým průvodci manželství opravy! Začnete tím, sebe a svého partnera brzy bude pracovat s vámi zachránit své manželství! Existuje mnoho účinných věcí, které můžete udělat pro zastavení vaše manželství . 

    30.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Co se vztahem po nevěře

    Určitě každá žena se s nevěrou setkala, ať už jako oběť, jako pachatel anebo jí "jen" přihlížela. Pokud nevěra zasáhne váš vztah a nevíte, jakým směrem se dál ubírat, přečtěte si tento článek.Nevěra nás provází již řadu století, ale dodnes některé ženy neví, jak se k ní mají postavit. Jestli být tolerantní a spoléhat na krátkodobost záletů anebo všechny nevěrné bídáky hned poslat k šípku. V podstatě je ale velmi snadné se rozhodnout, jak se k záletníkovi zachovat. V dnešní době nátlaku a přehnaných požadavků ženy ztrácejí své já a hlavně sebevědomí. Pro muže je pak jednodušší se vymluvit např. na nedostatek sexu, žena se podle nich dost nesnaží být atraktivní atd. To jsou ale opravdu pouze výmluvy, protože nic nedává právo člověku vám nejbližšímu tak ubližovat. Ani kdybyste byla plešatá a měla 250kg (což jsou jedny z věcí, kterých se muži upřímně nejvíce děsí). Záleží ovšem na tom, jak moc vám na daném muži záleží. Samozřejmě pokud žijete v jinak spokojeném manželství a máte i děti, není úplně tak jednoduché se rozhodnout, ale může jít opravdu jen o úlet a v tomto případě musíte myslet i na ostatní články rodiny. Pokud jste s přítelem kratší dobu a už nenechá cizí sukni na pokoji, je čas mu dát vale. Zamilovanost (a hlavně ta počáteční) je sice krásná věc, ale s takovým člověkem byste byla jen nešťastná. Muž, který o vás opravdu stojí, sice flirtuje, ale nevěra mu přijde jako špatný vtip a jen na ni pomyslí, už se ošívá. Proto by si každá žena, která hledá toho pravého, měla stanovit mantinely a přes ty nepřecházet. Ženský instinkt by měl také napovědět, každá žena se při setkání s nevěrníkem zarazí, bohužel jak plyne konverzace, je ním naprosto unešená. A tady vznikají problémy. Vkradla jste se příteli do telefonu nebo mailu a našla tam podivné zprávy? Stop. Tady se dostáváte do "šlamastiky" sama. Neexistuje někomu takto zasahovat do soukromí. Pro vašeho milého je vaše obvinění jen potvrzením důvodu, proč se poohlíží jinde. Tady se připravte na fakt, že se s vámi okamžitě rozejde, aniž by se nějaké nevěry dopustil. Páni razí heslo: Stíhačky ne! (Muži si rádi píšou s ostatním ženami, ale někdy na realizaci setkání ani nedojde.)Pokud vás nevěra psychicky ničí, musíte si ujasnit své priority. Utrpěl tím váš vzájemný vztah natolik, že se na přítele nemůžete ani podívat? Skončete to. Psychicky by vás ubíjel fakt, že mu dále už nemůžete důvěřovat a každá sms by vás šíleně znepokojovala. Byl opilý na chatě s kamarády a plazila se po něm známá? Dejte mu šanci, alkohol sice neomlouvá, ale neříkejte, že jste někdy po pár drincích neházela očka na blonďáka u baru. Načapala jste ho v posteli s vaší nejlepší kamarádkou? Vyškrábejte jí oči, bídákovi zlomte nos, vyhoďte jeho věci z okna na ulici a začněte nový, úchvatný život, kdy se touto historkou budete bavit ještě několik desítek let a případný holkař při jejím vyprávění rovnou vezme nohy na ramena.

    08.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Problematika nevěry a žárlivosti

    City neznají logiku.Nakolik je ovládáme? Lze žárlivost ovlivnit? Je nám dána od přírody nebo jsme se ji naučili?Být pánem situace znamená vzít v potaz i to, co se vymyká naší kontrole. K tomu je zapotřebí vědět, do jaké míry máme vliv na naše city a chování. Osvícení lidé se dívají na biologickou předurčenost lidského chování právem skepticky – ta by totiž podle jejich  relativizuje naši způsobilost i činům a snadno by se mohla stát omluvou nezodpovědného jednání.Biologickou danost ale nelze ani podceňovat: nemůžeme být zodpovědni za to, na co nemáme žádný vliv! Čím více podmiňujeme žárlivost biologicky, tím omezenější vidíme své možnosti svého vlivu na ni. Kulturní podmíněnost nám skýtá větší možnosti vlivu na žárlivost.Žárlivost často bývá definována jako majetnické nároky na partnera. Jakoby byla domýšlivou pózou, omezující partnerovu svobodu. Ale kdyby to tak bylo a žárlivost  byla pouze postojem, měli bychom velmi snadnou volbu: stačilo ba se rozhodnout pro nežárlení a problémy by byl vyřešen. Tak jednoduché to ale není. Žárlivost patří k dědictví naší nesvobody.Nechrání před ní dokonce ani nevěra – i nevěrníci často žárlí.Smysluplné je seznámit se se silami, které jsou proti ní účinné. Obrazně řečeno: to, že nemůžeme volit směr větru, nám nebrání v plachtění!Naopak, se žárlivostí lze žít. Jak, to si řekneme dále.Výklad žárlivosti z hlediska evoluční biologie: v době kamenné to byla právě žárlivost, jež dávala lepší šance na přežití. Naši předkové nebyli cíleně žárliví, aby si zajistili lepší rozmnožovací šance – teprve zpětně se ukázalo, že žárliví toto zvýhodnění mají. Žárlivost tedy zvýšila šance na přežití, aniž by to naši předci věděli.Ale: zděděné způsoby chování jsou závislé na situacích a také na okolí. Jsou říditelné a ovlivnitelné vědomými rozhodnutími.Co je to žárlivost? Afekt, reakce na ohrožení rivalem, vyvolaná určitou situací.Kulturně, situačně a osobnostně podmíněno ale bude to, k čemu tento afekt povede – jestli žárlivec partnera ochrání, vyhne se rivalovi, atakuje ho nebo dokonce zabije.Existují rozdíly v reakcích mužů a žen?Z hlediska evoluční biologie muž dbá na to, aby neinvestoval nadarmo do potomka, který není jeho. Snaží se rozsévat semeno co nejvíce, což zdůvodňuje jeho sklon jak k polygamii, tak i k žárlivosti. Dle dřívější teorie tedy pro muže představuje nevěra sexuální  větší riziko než citová...Ženy zase dbají na to, aby partner a otec jejich potomků byl schopen vázat se ve vztahu a investovat do něj. Emocionální nevěra dle stejné teorie pro ně představuje větší nebezpečí, protože zamilovaný partner by mohl více investovat do rivalky nebo svou partnerku a její potomky opustit.Pozdější psychologická šetření však tuto teorii nepotvrdila. Analýza Christine Harris vyjevila, že obě pohlaví ohrožují obě varianty stejným dílem.Platí ovšem kulturní rozdíly mezi evropskými zeměmi i USA. Muži u žen předpokládají sex na základě citu, ženy u mužů cit na základě sexu.Ukazuje se však, že sexuálně zkušené ženy inklinují k tzv.mužskému typu nevěry – jsou nevěrné hlavně ze sexuálních důvodů.Jistý rozdíl zde přece jenom je: muži žárlí více na status - mocnější rivaly, ženy na optiku – mladší a krásnější rivalky.Co je zajímavé: ženy vraždí ze žárlivosti dvojnásob než muži....a jsou to také častěji ženy, kdo žárlivost uměle provokuje.Jedná se z 50 procent o ženy, které se cítí ve vztahu víc vázány než jejich partneři. Je-li pocit vázanosti ve vztahu vyrovnaný nebo dokonce menší než u partnera, provokuje žárlivost jen 26 procent žen.Obecně platí: kdo miluje méně, má silnější pozici.Provokovat partnerovu žárlivost  je riskantní: v případě, že o vztah už nemá zájem, dává mu to výbornou záminku z něj hned odejít.Ve vztahu závislejší muži inklinují k podřízenosti, ponižování sebe sama. Zdůrazňují, že by udělali všechno, jen aby si partnerku udrželi. Používají fyzické kontrolní signály /osahávání ženy v přítomnosti soka/, zahrnují ji přehnanou péčí, vyvolávají v ní pocity viny, páchají na ní násilí.PATOLOGICKÁ ŽÁRLIVOST vzniká u osob, které se necítí ve vztahu jisté. Aktivují se u nich v dětství zakotvené mechanismy chování : ten, kdo se tehdy necítil rodiči opravdu milován, chtěn, pochybuje o tom i ve svých partnerských vztazích. potřebuje stálé ujišťování, bojí se, že partnera ztratí a je lehce zranitelný. Žárlivost zde propuká bez podnětu.Před žárlivostí však nejsou úplně chráněni ani ti, jejichž dětství bylo láskyplné. Určitý potenciál vězí v každém. ...liší se ale to, jak dalece dramaticky bude žárlivost prožívána.To závisí na pocitu jistoty ve vztahu, který se během let soužití vytvořil.Jak je to ale v opačném případě, kdy je žárlivost  na místě a dotyčná osoba ji popírá, zdůrazňujíc principy demokracie??Ani takový postoj není správný, jelikož afektová schémata jsou starší než demokracie.Tvrdit, že nemám žádná práva na partnera, je hloupost. Je potřeba vnímat realitu, nikoli ji popírat.... popírat pocity žárlivosti je v takovém případě stejně pošetilé jako držet ruku na rozpálených kamnech!Nemohu si přece zakazovat vnímat to, co vnímám....stejně absurdní je i snaha pochopit nevěrníka: pochopení má následovat až po vzteku, nikoli místo něj!!Ukázat rivalitu na partnera udělá větší dojem než chápavé stanovisko.  I kdyby byl boj s rivalem později prohrán, image muže by zvítězilo.Co si tedy s žárlivostí počít? Musíme si uvědomit, že sice nemáme vliv na své city, ale na jejich projev ano. Východiskem je udělat si ze žárlivosti přítele... akceptovat ji jako smysluplný pocit, jako aktéra našeho sociálního vnímání. Ale vnímám-li takto, ještě neznamená, že musím dělat scény.Přiznat žárlivost znamená respekt vůči partnerovi...uznávám, že má právo na vlastní rozhodnutí, že má svobodnou volbu opustit mne. Žárlivost vyjadřuje úctu k rivalovi, objektu zájmu i vůči žárlivé osobě.

    05.březen 2020 - Napsal: Simona Chvátilová


Výsledky vyhledávání v sekci: Práce a podnikání
  • Snažíte se hledat ziskový přivýdělek?

    Pokud se podíváte na dnešní trh práce, každopádně budete velmi nemile překvapeni. Je tu mezi námi velice znatelné množství obyvatel, kteří jsou již dlouhodobě bez důležité práce. Ano, nachází se zde sice úřad práce a jeho pracovní místa, těm však spousta lidí buď absolutně vůbec nevyhoví nebo jsou zkrátka minimálně kreativní.Právě kvůli tomu se obyvatelé pouští do vyhledávání znamenitých a skvělých výdělků, které jim zabezpečí alespoň základní finance. Ve zmíněných institucích je možné krom obvyklé pracovní činnosti nalézt i další přínosné zřídla peněz. Jestliže ani v tomto případě nic nenaleznete, je dobré se dát do vyhledávání sám za sebe.Mezi hodně vyhledávané práce v každé případě patří znamenité brigády a obdobné pracovní úkony. Jedná se v každém případě o hodně zajímavé možnosti, které Vás můžou dostat z nepraktické osobní krize. Nemusíte mít strach ani z nízkých příjmů nebo jakýchkoliv nekalých způsobů zacházení. Pakliže si najdete výhodné přivýdělky máte záruku profesionálního jednání a opravdu lákavých zisků.Všechny tyto předpoklady každopádně závisí na zajištěném oboru, samotném aktu a osobních vlastnostech, které jsou v pracovním nasazení velice vyžadovány. Typické vedlejší pracovní činnosti je bezpochyby možné realizovat souběžné s hlavním pracovním úkonem. To lze však praktikovat jenom do přednastavené hranice, kterou stanovuje stát. Práce na doma.V momentě normální zaměstnanecké krize je naprosto vhodné vzít jakákoliv volná pracovní místa , která jsou v současnosti k dostání. Věnujte proto své volbě moderního zaměstnání patřičné kupy vlastního času. Vynikající nabídka práce tu samozřejmě na žádného zákazníka nečeká, je však třeba vyjít zmíněné možnosti vstříc. Zachovejte si po několika nezdařilých pohovorech pořád čistou hlavu a nevzdejte se při vyhledávání vlastní precizní a výdělečné práce. Eventuálně si ve zmíněných neprovedených okamžicích rozmnožte svoje dovednosti, které při vyhledávání bezpochyby využijete. Přivýdělek z domova.

    28.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Neumíte relaxovat?

    Stalo se vám někdy, že vám kamarádka nebo někdo z vašich blízkých řekl, že neumíte relaxovat? Že tolik pracujete, přemýšlíte nebo pořád něco děláte a ani trochu si neodpočinete? Tak právě tohle se mi stalo před pár týdny.Před několika týdny jsme se bavili s kamarádem o tom, jak si večer dáme horkou vanu. „To bude super, až člověk vypne po celém dni v práci.“ A jak jsem řekla, tak jsem i udělala. Večer jsem přišla domů, zahodila všechno oblečení a vypravila se do koupelny. Tam jsem si napustila plnou vanu horké vody a nalila do ní svou oblíbenou pěnu do koupele. Do této chvíle bylo všechno podle mých přestav. Po deseti minutách horké lázně jsem znovu začala přemýšlet o práci a o tom, kolik toho ještě musím udělat. Po dalších pěti minutách jsem musela vylézt. Nedokázala jsem to. Nedokázala jsem ani dvacet minut ležet ve vaně a jen tak relaxovat.Když se to opakovalo každý další den, začala jsem vážně uvažovat, jestli jsem v pořádku. „Copak nedokážu ani na dvacet minut vypnout?“ ptala jsem se. A vážně to nedokážu! Ať jdu kamkoliv, přemýšlím o svých povinnostech a o svých závazcích. Přemýšlím, co musím udělat, kde musím kdy být, jak udělat to či ono, aby to bylo dokonalé. Prostě práce, práce, práce! Když jsem byla malá, vždycky jsem si myslela, že ti „pání podnikatelé“ se mají. Nemusí nic dělat a peníze se jim jen hrnou… Jak jsem byla bl…áhová. Když chce člověk něco dokázat, musí tvrdě pracovat a bohužel hodně tvrdě. Bála jsem se, jestli to vůbec přejde, jestli tohle někdy skončí a sama jsem si odpovědět neuměla.Teď už vím, že každý si musí najít svůj způsob relaxace. Komu nepomáhá vana, ani nic z „osvědčených“ metod, ať zkusí odpočívat aktivně. I já teď při psaní tohoto článku odpočívám. Naučila jsem se to! Takže pokud budete mít snahu a píli, dokážete vše. 

    13.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Jak vytvořit příjmové konto

    Jde o to, aby to moc nebolelo. O nápadu na příjmové konto jsem se dočetla v knize Peníze jsou moji přátelé (někdy sem možná dám výpisky z četby). Ale nikdy jsem to neměla možnost praktikovat, protože existuje několik překážek.První překážkou byl můj drahoušek a obecný zvyk utratit, co se vydělá. Znáte to: „Máme tak akorát, sotva nám to stačí, tak z čeho bys chtěla šetřit? Jó, kdyby se zadařilo a vyhráli bychom onu jednu měsíční výplatu (rozuměj všechny příjmy všech členů rodiny), pak by se o tom dalo uvažovat!“Princip příjmového konta spočívá v tom, že máte jednoměsíční (nebo třeba tříměsíční, jak kdo chce) příjem uložený a v určitý den, nazvěme ho výplatní den (třeba prvního v měsíci) se ona částka potřebná k přežití jednoho měsíce vybere a používá. ALE všechny příjmy v tom měsíci, tedy napřílad výplata, příjem z nějakého prodeje nebo kladné úroky (hi, hi, hi) či co já vím co ještě, se prostě bez dotknutí (a bez oplakávání) vloží na ono příjmové konto. Vybere se to až zase ve výplatní den na příští měsíc. Peníze se na něj tedy jenom neukládají, ale točí se. A v případě nějaké katastrofy to může být poslední záchrana, když je opravdu nejhůř.Pokud jsou vaše příjmy vyrovnané (tedy pokud příjmy pokrývají výdaje a jsou každý měsíc přibližně stejně vysoké), pohyb na účtu vypadá tak, že prvního je vynulováno a posledního je tam celá měsíční výplata, která pokryje všechna vydání následujícího měsíce. Zkrátka nečekáte až co vám tento měsíc zaměstnavatel přidělí a co zbude po odpočtu všech daní a marodění a srážek, ale víte celou sumu hned na začátku měsíce. Můžete si udělat rozpočet, odečíst splátky a pravidelné platby a víte, kolik vám zbude na jídlo a nebo třeba pro radost. Ale taky víte, že nic víc ten měsíc už nebude.Pokud jsou vaše příjmy nevyrovnané, oceníte příjmové konto ještě více. Jen potřebujete vědět, jak se u vás průměrně peníze točí v rámci roku. Jako kolotočáři – když vím, že v zimě vydělávám méně a v létě více, musím si to zprůměrovat a v létě prostě neutrácet všechno, ale nechat si na zimu, až budou příjmy slabší.Další překážkou byl argument, kde vzít onu první měsíční dávku?Samozřejmě, spořit, odkládat, každý měsíc kousek ukrojit z momentálního příjmu. Ale kdy to bude dost? Až naspořená částka dosáhne alespoň 100% výdajů. Ano, každopádně to bude chtít utáhnout opasek.Jenomže po dvou, třech měsících se vždy ztratila motivace, proč dělat takové šachy s penězi? Co vyděláme, to utratíme a je přeci jedno, jestli hned a nebo o měsíc později.NENÍ TO JEDNO!U nás doma patříme do té skupiny, co nemá příjmy pravidelné. Můj podnikatel někdy kšefty má a jindy méně, příjem není každého třináctého, ale podle toho, kdy se zadaří. Což je příšerné ve vztahu ke splátkám, které se musí platit každého desátého nebo dvacátého, bez ohledu na to, jestli byla zakázka včas předána a zaplacena. V průběhu měsíce se to všechno stejně nějak poplatí, ale často se zpožděním, které s sebou nese pokuty z prodlení a sankční úroky.A tak jsem přemýšlela (v rámci novoročního předsevzetí), jak tomu zabránit, aby nám peníze takto pitomě utíkaly na sankce. Jediným řešením je právě vytvoření onoho příjmového konta. Ale protože vím, že prosté odkládání řekněme třeba únosných 10% (po dobu deseti měsíců) stranou by opět dlouho nevydrželo a vzduchem by létala otázka „Proč na to nemůžu sáhnout, proč mám zase platit pokutu z prodlení, když tamhle leží X peněz?“. Proti tomu není argument. Vysloužila bych si akorát přídomek škrta, co sedí na penězích a nechce je vydat kvůli nějakému hloupému principu.Přemýšlela jsem dál, aby byl užitek patrný pokud možno co nejdříve. A vymyslela jsem desetiprocentní systém.První měsíc (leden) odkládám z každičkého příjmu 10%.Druhý měsíc (únor) mohu naspořenou lednovou částku vybrat, ale s tím, že z každého příjmu odkládám už 20%.Třetí měsíc (březen) vybírám únorové spoření a z výplat odkládám 30%.A tak dále, až se dostanu na 100% – názorně je to v tabulce. 

    24.květen 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Tvoření a tipy
  • Barvení vlasů – Barvy na vlasy

    Každá žena chce mít krásné vlasy, a v případě, že jí příroda nenadělila takovou barvu, jakou by si přála, je zapotřebí přírodě malinko pomoct. Dříve lidé prováděli barvení vlasů za pomocí šafránu, směsi síry, kamence a medu.Dnes již máme daleko pohodlnější a bezpečnější řešení. Stačí, abyste si vybrala barvu a odstín a den na to se můžete pyšnit „novými vlasy“. Důležité je ovšem správné nabarvení a pečlivý výběr vhodné barvy právě pro Vás.Barvu nebo přeliv?Před barvením vlasů, byste se měla rozhodnout jakou barvu zvolit a na jak dlouho ji případně chcete. Vybrat si můžete mezi přelivem, melírem, přírodními či trvalými barvami. Každé mají svá pro a proti. Přeliv je vhodné použít v případě, že si nejste jista, zda vůbec chcete barvu vlasů změnit, ale chcete to prostě zkusit, nebo v případě, že obarvení plánujete na krátkou dobu. Zhruba po 6 – 8 umytích se přeliv vymývá. Naopak barvy trvalé Vám většinou vydrží až do té doby, než Vám vlasy neodrostou.Škodí barvení vlasů zdraví?V současné době se vedou různé diskuse na téma, zda barvy na vlasy škodí zdraví. Jednoznačná odpověď nejspíš neexistuje, ale přiblížím Vám alespoň několik faktů. Přírodní barvy na bázi henny jsou neškodné, ne-li přímo zdraví prospěšné. Naopak nejvíce škodlivé jsou trvalé barvy, jelikož se nenanáší pouze na vlasy, ale také na pokožku hlavy, aby byly vlasy zbarvovány od kořínků. U některých barev se však mohou vyskytovat silné alergické reakce, proto před každým barvením naneste nejprve trochu barvy na pokožku hlavy, a až poté vlasy nabarvěte. Dalším často řešeným problémem bývá barvení vlasů v těhotenství. Některé ženy se domnívají, že by snad mohlo škodit plodu, faktem však je, že barvení vlasů je pro miminko bezpečné, jediné co se může stát je, že Vám trochu jinak chytne barva.Jakou barvu zvolit?Současnost nám nabízí nepřeberné množství barev a odstínů. Hlavní je, aby se nám barva líbila a aby ladila k našemu typu pleti, stylu a osobnosti. V každém kadeřnictví můžete najít vzorník s barvami a odstíny, ve kterém si pohodlně vyberete tu pravou pro Vás. Mezi časté a velmi kvalitní značky patří např. Loreal, Pallete nebo Garnier. V případě výběru vhodné značky je důležité nebrat velký ohled na cenu a pořídit si raději dražší barvu, ale za to kvalitnější a především šetrnější k Vašim vlasům.

    27.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Kraslice

    Tak tuhle část Velikonoc uznávám. Barevná vajíčka se mi moc líbí. Dřív si lidé dávalivajíčka syrová, aby se v nich zachovala kouzelná síla, teď si je dávají vařená nebo vyfouknutá.Povíme si něco o obojích. Vařená- můžou se barvit v barvách na vajíčka, nebo bez nich, ale nemělyby se při jejich tvorbě používat tuše, fixy, tempery, anilinové barvy a lepidla - pak hrozí nebezpečí otravy,i když asi ne vážné. Jak je barvit? Nejlépe v barvách z obchodu, pokud nemáme, tak v cibulových slupkách, pokud nejsou ani ty, dá se použít káva nebo čaj, a když není ani to? Naši předkovépoužívali březovou kůru nebo pražené obilí...Vyfukování vajecPropíchneme pouk a špičku - tu míň, a pak dovnitř vajíčka strčíme dlouhou jehlu. Tou porušíme žloutek, a potom, pokud máme dost času,postavíme vajíčko nad skleničku poukem dolů. Pokud ne, tak musíme foukat...Vajíčko pak propláchnemevodou a po vyschnutí ho můžeme zevnitř "vysmolit" - i když dnes už se to nedělá, nebojej zalepit kouskem vosku.Barvení vajecNejprve vajíčka otřeme - Jar je odmastí, ocet je odmastí a naruší skořápku, takžepokud si chceme vajíčka nabatikovat voskem nebo obarvit zastudena barva se mnohem lépechytá.V cibulových slupkách, kávě nebo čaji vajíčka normálně vaříme, stejnětak i v praženém obilí. Nažluto barví dubová kůra, načerveno prý březová, ale ta mi moc nechutná, takže to nemám vyzkoušené... Taky s kůrou vajíčka jednoduše uvaříme.Barvy z obchodu Záleží na vlastní zkušenosti a zručnosti - vajíčka dáme buď dohorké barvy podle návodu, nebo do studené, pak ale musíme dát barvy víc - mé bobří babičce seosvědčily tyhle kombinace: 2 x červená + 1 x žlutá, 2 x zelená + 1 x žlutá, 2 x modrá + 1 x červená,a samozřejmě dvě modré. Taky octa dáváme dvojnásobek oproti návodu, ale pozor! Čas barveníprodloužíme nanejvýš o 1/2, jinak se nám skořápka může porušit. Výsledná vajíčka lze dálebatikovat, leptat a popřípadě pokud opravdu není co dělat, tak i vyškrabovat nebo polepovatslámou.Zdobení vajíčekPokud budeme vajíčka vařit s cibulovými slupkami, přibalíme do mašličky z gázy navlhčený lístek, čtyřlístek nebo květ fialky.Vznikne béžová batika na hnědém podkladěMoc hezká vajíčka dělala moje spolužačka Zdenka: vajíčko nahladko obarvila a pak je přepásala tenkou saténovou mašličkou, do které přidala fialku...Další metodou je polepování - vajíčka lze polepit úplně čímkoliv, počínaje obtisky z obchodu přes už vzpomenutou mašličku až po korálky a koření. Nejlepší je k tomudisperzní lepidlo, které po zaschnutí nenadělá kaňky. Dřív se vtiskávaly ozdoby do vosku. Obarvená vajíčka polepujeme rozžehlenou slámou nebo papírem. Pro menší děti volíme kousky barevného papíru, které nalepujeme kolem vajíčka, větší děti si můžouvystříhnout proužek jako stojánek, nahoru úzkou trubičku a od ní dvě ouška - vznikne amforka,jinak šikovná maminka nakreslí dvě ouška, očka, čumáček a případně nožky na zvířátko...Tradiční nalepování je ze sítinové duše. Ta se ovšem sbírá na podzim a pakse pomalu suší, takže nám amatérům je teď na jaře nedostupná. Můžeme si vypomocikouskem vlny.VyškrabováníNa to je nejlepší, když chlap - kutil zlomí pilník, tím se totiž vyškrabuje zdaleka nejlépe. Vyškrabovat se kupodivu dá i na hnědá vejce, ale musí se troškupřitlačit, takže to chce už určitou zkušenost. Nejlépe vypadají vajíčka na tmavé barvě. Pro nejmenší:Těm dáme do ruky vyfouknuté vajíčko, nejlépe obarvené, navléknuté na špejlia zajištěné plastelinou. Pak dostanou slámku a řídkou barvu nebo tuš. Pozor - tuš nejde vyprat! Dítě si udělá kaňku tuší - nejlépe na vajíčku, a slámkou ji rozfouká... Vznikají tak krásní"pavoučci".Batika - tak tahle podoba vajíček je snad úplně nejznámější. Batikujeme různě:malé děti si dají obarvené vajíčko do mraveniště, pokud je už teplo, a večer už můžou být na vajíčku krásné skvrny, vyleptané mravenčí kyselinou.Lze leptat kyselinou mravenčí i doma - jemné a krásné vzory, jenže to chce určitou zručnosta rychlou práci...Voskem - na to potřebuji starou lžíci, prkénko, polínko nebo tyčku, dva hřebíky,svíčku nebo kahan a ten vosk. Jde to i s parafínem, ale špatně. Nanášíme jej pastelkou, do jejíhož konce zapíchmene špendlík. Vosk můžeme nanášet na čisté bílé vejce,pak vejce obarvíme ve studených barvách a po ohřátí vosk smyjeme. Dostaneme bílý vzorna barevné půdě. Můžeme také nanést vosk na vejce už obarvené a po nanesení je strčit doláku od kyselého zelí - dostaneme "obrácenou" batiku. Můžeme také zavoskovat jednu barvua vejce obarvit znovu.Lze malovat i obarveným voskem - barvíme jej voskovkami. Pak vosk nestíráme a vajíčko nesmíme nahřát- zůstaly by na něm nehezké skrvny. Vzory vidíte na obrázku.

    03.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Kamínky

    Kameny a kamínky Některý kámen je hezký sám o sobě...takový se jenom vezme a položí někam jako těžítko...nebo bych ho mohl přelakovat, pokud si jsem jistý, že lesklý vypadá líp. Ale tenhle by tím moc nezískal...Jiné se dají naaranžovat se skleněnými kamínky k aranžování...stačí skleněná miska a troška odvahy.Tyhle malé, s těmi už si poradit dokážeme - buď je uchytíme drátkem, nebo je zamotáme do ouška z moduritu nebo do úchytky z kůže - všechno jsme už zkoušeli dřív, takže si jenom připomenem obrázky kamínků s drátkem.No a zbývají takové ty placaté. Protože jsme řekli, že tyhle stránky budou s dostupnými materiály, využijeme toho, co máme doma. Kamínek odmastíme, protože to je základem úspěchu, a pak jej pomalujeme. Děti na táboře by na to vzaly pastelky, ale protože teď už jsem doma, tak jsem vytáhl tempery. Mám je sice do školy, ale spotřebuju jich docela maloučko. Takže potřebuji: kamínek, temperové barvy, štětec, paletu, hadřík, misku s vodou a něco, na čem si budu patlat. A začnu tím, že na kamínek udělám pozadí - v mém případě bylo modré. Natírám hustou barvou a pečlivě - i po stranách! Nehleděl jsem na to, že nebe nebude po celém kamínku - temperové barvy jsou dostatečně husté na to, aby se vzájemně překryly, jen musí dostatečně zaschnout. Pak jsem udělal trávu, obláček, no a kytky - protože kamínek je malinký, jsou to jen otisky konečku štětce...Když kamínek dokonale zaschl, tak jsem ho přelakoval - stačil mi lak na dřevo ve spreji.Kdybych chtěl namalovat něco opravdu moc a moc pěkného, koupil bych si buď speciální barvy, nebo bych to zkusil tuší...

    03.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Zoufalá maminka
  • Seznamky a rande

    Seznámit se s někým novým, najít si přátele či alespoň známe je těžší a těžší. Proto jsou v dnešní době velmi používané různé typy seznamek, které by vám měli pomoci se seznámit. Spousta lidí tyto seznamky rovnou zatracuje a říká si, že se nebude ztrapňovat před cizími lidmi, ale ti, kterým seznamka pomohla, na ní nedají dopustit.V různých ženských časopisech neustále nacházíme články, jak lze v seznamce například přes internet najít dokonalého partnera a manžela.My se dnes chceme zaměřit na různé typy seznamek, jejich výhody a naopak nevýhody, co na nich můžeme čekat a jaké mají výsledky. Online seznamky:Ty jsou v dnešní době asi nejrozšířenějším typem seznamek vůbec. Na internetu nalezne nepřeberné množství těchto online seznamek, které se liší pouze počtem uživatelů či grafikou stránek. Jejich výhodou je, že si můžete z pohodlí svého domova prohlížet profily, které na seznamce jsou, a nemusíte komunikovat s nikým, s kým nechcete. Naopak ale nemůže vědět, jestli jsou údaje na seznamce pravdivé, protože nic se nevyrovná šoku, který se vám stane na prvním rande, kdy čekáte pětadvacetiletého, vysokého blonďáky a místo něj přijde padesátiletý, lehce otylý chlápek, kterého je vám bude spíš líto. Výsledky z těchto seznamek jsou rozporuplné, protože určitě budete muset zkoušet víckrát, než možná narazíte na někoho, kdo opravdu stojí za to. Nicméně na online seznamce se dá najít i ten pravý či pravá. Pokud si nerada prohlížíte cizí profily, udělejte si svůj a čekejte jenom na reakce okolí, i to se někdy vyplatí. A vy si tady můžete také vybírat, komu odpovíte a komu nikoliv. Můžete je najít i pod názvem fotoseznamka. Seznamka zakládající se na vyplněném dotazníku:V tomto typu seznamka nejprve vyplníte osobností dotazník, který se vám ihned vyhodnotí. Podle tohoto dotazníku se dozvíte svého ideálního partnera. Zároveň vám na seznamce rovnou několik takových partnerů představí. Tato seznamka je v podstatě také online, ale na trochu jiném principu. Nemůžete si zde vybrat kohokoliv a poté ho kontaktovat, ale dostanete jenom omezenou nabídku kontaktů na základě vašeho dotazníku. Navíc zde nastává otázka, jak dobře je daný dotazník vůbec vyhodnocený. SMS seznamka:Tuto seznamku podle mých informací používají spíše lidé, kteří nehledají žádný vážný vztah, ale spíše pobavení. Vy si vyberete jejich inzerát a poté pošlete sms ve stanoveném tvaru na tel. číslo provozovatele seznamky, který vzkaz předá. Což podle mého názoru není úplně jisté. SMS seznamky bych rozhodně nedoporučovala, pokud hledáte něco seriózního. Speed dating:Tato forma seznámení je pro ty, kteří preferují osobní kontakt hned na poprvé. My tento systém známe spíše z amerických filmů, ale začíná se rozmáhat i u nás. Jak to funguje? Seznamky se účastní stejný počet mužů i žen. Ženy každá sedí u jednoho stolu a muži se u těchto stolů střídají. Je zde omezený čas na konverzaci, proto je třeba mít připravených pár otázek, na které byste se rádi zeptali. Každá žena by měla mít kontakt s každým mužem.Pokud vás někdo zaujme, můžete si poté domluvit schůzku. Tato forma seznamování má své klady, ihned víte, jak kdo vypadá či jak se chová, ale i své zápory, protože daný člověk se mlže přetvařovat a koneckonců, vy ho vůbec neznáte. Dnes už existuje opravdu hodně typů seznamky a je jenom na vás, který si vyberete. Někomu více vyhovuje osobní kontakt a někdo dá přednost online seznamce, každopádně dá se říci, že dnes už si každý přijde na své. V seznamkách existuje určité riziko, ale risk je zisk. Zkuste proto získat pravou lásku i přes tento způsob, když se vám to jinak nedaří.

    22.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Dětem vstup zakázán?

    Už se vám taky někdy stalo, že si tak sedíte v příjemné restauraci, obklopeni přáteli nebo rodinou, vychutnáváte si dobré jídlo, zažíváte pocit pohody a vtom do téže restaurace, do vaší blízkosti a v tu samou chvíli nakráčí rodinka s několika malými, viditelně i slyšitelně rozjívenými potomky? Můžu vás ujistit, že mně v takové chvíli zkysne i ten nejvybranější výběr z hroznů. Zrovna nedávno…Byli jsme s dětmi oslavit najednou několik významnějších událostí v jedné naší oblíbené restauraci, seděli jsme v poklidu na úžasné zahrádce a těšili se z objednaných dobrot, když se z hloubi interiéru restaurace začalo ozývat nepříjemné ječení, které se silou sirény přibližovalo, až se zastavilo u vedlejšího stolu na NAŠÍ zahrádce! Za onou upištěnou sirénou se navíc skrýval na první pohled roztomilý hošík, zhruba tak 5-6 letý, za nímž se snaživě hnala, a hned o první dlaždici přerazila, jeho mladší sestřička, která vydávala zvuky velmi podobné, jen v o něco vyšší tónině. Posléze v klidu a beze spěchu přikráčeli jejich rodiče. A začalo to: Dítka chtěla jiné židle, než jim byly nabízeny – OK, dáme jiné židle. Předpokládám, že personál byl pro ně nucen běžet do některého ze sousedních konkurenčních podniků, protože přece Náš host = Náš pán. Notabene ten platící. Oba malí andílci však na přinesených židlích dlouho nevydrželi nejen sedět, ale ani hopsat, chopili se příborů a vydali se na výpravu zahrádkou. Rodiče stále v naprosté pohodě. Potomci začali příbory dloubat do kanálku, až to nemohlo skončit jinak, než že tam několik nerezových nožů pochopitelně zapadlo. Nový řev, nové dupání nožičkou. Vzápětí křik na chvíli utichl, protože rodiče dětem nechali přinést požadovanou a vyvztekanou Coca-colu. A nastalo další dějství – výběr jídla. Mohla bych se bývala vsadit, jak to skončí – děti samozřejmě dostanou hranolky, kečup a něco smaženého k tomu, co samozřejmě nesní. Taky že ano. Ač se matka slabým poraženeckým hlasem snažila vnutit jim něco zdravějšího, za moment podlézavě rezignovala a submisivně kývala dětem na vše, co si poručily. A že toho nebylo málo: Ovocný koktejlík („Ten si dám já, ty ne! Ten je jenom pro mě“, „Ne, já chci taky!“, „Ne, ona ne“, „Mami, řekni mu, že můžu taky“); hlavní chod, ony zmiňované hranolky a kuřecí řízek, přičemž pro slečnu zajisté sundáme osmažený trojobal („Fůůůůj, mami, tam je ještě kousek strouhánky, no fuj, to já nechci!!!!“); a zmrzlinový pohár („Hned! Nééé až po jídle! Hnéééd!“).Samo stolování byla podobná tragédie, děti u jídla stály na židlích, jedly rukama, tedy spíše přehazovaly jídlo na talíři, občas po sobě něco hodily, rozbily talíř, vyplazovaly na sebe jazyky a rodiče si jich zdárně nevšímali. Měli plné ruce s kouřením cigaret i během oběda. Až v momentě, kdy děti vylily přinesené koktejly, podíval se na ně jejich otec a pravil cosi v tom duchu, to nevadí, to vyreklamujeme, ten stůl nestojí rovně…Po pravdě řečeno, my jsme na ně většinu doby nevěřícně koukali a nemohli jsme pobrat, že někdo takhle „vychovává“ svoje děti a pokud už ano, že se nestydí vůbec s nimi vyjít z domu, resp. přijít mezi ostatní hosty restaurace. I naše děti byly fascinované chováním těchto dvou mrňavých, nezvedených otrokářů, resp. jejich netečnými příšernými rodiči, a tak jen co jsme dojedli, spěchali jsme s placením. Mezitím mi ještě neuniklo, že číšník byl neoblomný, co se týkalo dětmi rozlitých nápojů a dokonce chvíli statečně trval i na náhradě několika nerezových nožů vhozených do kanálu. Obdivuhodně přitom dokázal ignorovat klubko na něj ječících a plivajících obludek. Zrovna tak jsme si nemohli nevšimnout, že rodina odchází za doprovodu křiku a výhrůžek, že sem tedy už nikdy! A tak té naší oblíbené restauraci ze všech sil přejeme, aby „nikdy“ v případě těchto hostů opravdu znamenalo NIKDY! Neboť v některých případech je velmi poplatné i jiné rčení, a to: Host do domu = Hůl do ruky.P.S.:  Nutno obdivovat, že ač pravidelně chodívám kolem naší hospůdky, tak tam stále ještě nevisí cedule „Dětem vstup zakázán“.  

    27.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • V čem se dokážou matky pohádat na internetu

    Tohle téma jsem zvolila, protože je to téma, který každý den vidím na sociálních sítích. Nikdy jsem se k tomu moc nevyjadřovala, protože mi to bylo jedno. Upřímně stále mi je jedno, co si kdo myslí o mé výchově mého dítěte. Já sama se nepletu do cizí výchovy a myslím si, že by se tímto měl řídit každý. Nicméně tohle téma je pro mě opravdu strašně smutné, protože vždy kolem toho vzniknout strašné hádky. Je prostě jasné, že každá matka či rodina je úplně jiná, a proto jsme každá jiného názoru. Prostě to tak je a vždycky bude! Na svém instagramu sleduji pár maminek, které mě baví. Sleduji je, protože mi jsou blízké ohledně výchovy a vlastně mi jsou i sympatické. Sleduji jich sice jen pár, ale na instagramu jich je hafo, na které se ráda dívám. Ani jednu z nich nebudu jmenovat, protože to není k tématu.Už v těhotenství jsem se setkala s maminama, které uměly jen urážet a nic víc. Já tehdy jako prvorodička jsem se těšila na své první miminko a o těhotenství nebo o výchově dítěte jsem věděla prd. A každý den se to stále učím! A proto jsem se na sociální sítích přidala do různých skupin, kde jsou hlavně maminky. Říkala jsem si, že se něco zajímavého dozvím a třeba najdu i těhotnou kamarádku. Dozvěděla jsem se maximálně, která z nich je špatná matka. Musím se přiznat, že jsem se nikdy nezapojila do žádné diskuze, protože mi to přišlo naprosto zbytečné. Hádat se s cizí matkou, která má svůj názor a umí jen nadávat opravdu není můj styl. Sama jsem se někdy zastavila nad komentáři, které někdo dokáže vypustit. A upřímně? Zasmála jsem a hodně jsem toho člověka politovala. Nemluvím tady o kritice, která má hlavu a patu. Na to má každý právo a sociální sítě jsou tady od toho, aby člověk řekl svůj názor. Ale urážet se? Nadávat si? To už mi přijde trochu přes čáru. Nikomu není příjemná kritika. Všechny chceme být dokonalé matky a chceme pro naše děti to nejlepší. Bohužel co já si myslím, že je dobré pro moje dítě, tak jiná maminka si může myslet, že jsem se naprosto zbláznila. Já osobně jsem se na svém profilu s žádnou hádkou nesetkala. Samozřejmě našel se tam nějaký anonym, který byl chytrý, ale s tím jsem se v životě smířila. Většinou mířil na moji osobu. Mimochodem to je další oblíbená věc na sociálních sítích. Vyjádřit svůj názor anonymně. Když už máte ten anonymní profil, tak je lepší když jen koukáte a vůbec se nevyjadřujete, protože většinou to nedává smysl. Já třeba osobně komentuji jen to co mě zajímá a baví. Ano, přiznávám, občas na instagramu najdu někoho, komu bych napsala i nějaké nehezké komentáře, ale pak si vždycky řeknu, jestli to mám vůbec zapotřebí? Ne, nemám! Ten člověk si z toho stejně nic nevezme a stejně to bude dělat dál. A ještě se do toho zapojí další lidi a je z toho zase mela. Nemluvím teď jen o maminkách, ale o lidech, které sdílí na soc. sítích něco co mě se třeba nelíbí nebo mi přijde trapné. Na tohle mám svoje kamarádky a probereme to spolu. Není potřeba se vyjadřovat veřejně.Toto jsou témata, které jsou nejvíce probírané mezi matkama:Těhotenství – stravaKdyž jsem byla těhotná, tak jsem zjistila na sociálních sítích, že by bylo nejlepší žít ze vzduchu, protože je všechno nezdravé. Jednou jsem se dokonce přistihla, jak hledám na googlu, jestli si vůbec můžu dát třeba pomeranč, protože jiné maminky by mi řekly, že je tam moc vitamínu C. Moje mamka na mě pokaždé koukala, když jsem jí řekla, že tohle jíst bohužel nemohu. Znáte to, naše babičky a maminky jedly všechno a ničím se nestresovaly jako my v dnešní době. Nevím jak vy, ale já jsem tohle slyšela od své mamky během těhotenství několikrát. Měla pravdu, protože jsem zdravá a žiji, ale mě to nedalo. Samozřejmě jsem v těhotenství nejedla sýry nebo sushi, ale rozhodně jsem si dopřávala jiné věci a zdravě jsem moc nejedla. Rozhodně nechci radit žádné nastávající mamince co v těhotenství jíst, ale věřte mi, že to není to tak horké, jak některé maminky píšou.Výbava pro miminkoAno, čtete dobře. I tady se některé maminky dokážou zhádat. Sama jsem nevěřila svým očím, ale je to tak. Některé maminky nadávají maminkách, že například nakupují hodně pro své miminko. Tady se asi ani nebudu vyjadřovat, protože mi to přijde opravdu zbytečné.Nosítko neboli VisítkoTéma, které je nesmrtelné. Pokud se na sociální síti vyfotíte s visítkem, tak očekávejte opravdu nehezké komentáře. Může jich být třeba i tisíc. Tady samozřejmě beru to, že se jedná o vývoj dítěte, takže ani já nejsem pro nějaká visítka. Ale zase jsme u toho. Já když jsem byla těhotná, tak jsem vůbec netušila, že nějaké nosítko může být vůbec špatné. A proto jsem se přidala do skupiny nosíme děti. Opět jsem tam narazila na maminky, které umějí jen urážet a pomlouvat. Maminka se tam pochlubí fotkou, že má miminko v nosítku a místo pochval dostane neskutečný zjeb. Přitom by to stačilo napsat úplně normálně že?Kočárek versus nosítkoJá třeba preferuji kočárek, ale ne protože odsuzuji nosítko. Nosítko doma mám, ale Sofču to moc nebralo. Mě z nosítka strašně bolela záda, a tak jsem zvolila spíš kočárek. Nicméně jsem toho názoru, že nic se nemá přehánět. A proto bych ani nosítko nevolila každý den. Jsou maminky, které svoje děti nosí snad celý den. Já taková nejsem a nikdy nebudu. Je to můj názor a nemám v plánu nadávat na maminky, které nosí celý den, protože je to jejich dítě a jejich věc.Bio matka versus normální matkaTady se docela ztrácím, protože by mě zajímalo, kde vůbec vznikl název bio matka? Kdo takhle tyhle maminky vůbec pojmenoval? Asi všechny maminky víme, jaký je v tom v dnešní době rozdíl. Já sama jsem se hodně setkala s matkama, které preferují jinou výchovu, stravu a celkově péči o dítě. Pro mě jsou to maminky, které by v životě dítěti nedaly hranolku, pribináček nebo kus chleba. Nebo jim dávají hodně volnosti a nechodí například vůbec do školy nebo do školky. Já osobně nevím, kam bych se zařadila. Rozhodně si nemyslím, že bych byla ta bio matka, která svému dítěti dává jen raw stravu nebo nadávala mamince za to, že svému dítěti dala kus párku. Já pro Sofii vařím každý den, protože tady v Americe nejsou podle mě dobré přesnídávky, ale když jsme byli v Praze, tak jsem jí vařila i kupovala skleničky. Přesně ty bio matky by mě za tohle odsoudily, ale já si myslím, že tohle je naše věc. Já se snažím Sofii vařit zdravě, ale občas bych jí i já dala ten pribiňák. Sofie je ještě malá, a tak jí rozhodně nebudu cpát hranolkama, ale ruku na srdce. Opravdu jste nikdy svému dítěti nedaly nic špatného?:-) Sofie třeba zkusila pizzu a víte co? Olizovala se až za ušima.  Když jsem byla těhotná, tak jsem říkala, že moje dítě nikdy nebude jíst sladké nebo zmrzlinu atd. Sladké sice nedávám, ale zmrzlinu už měla. A až bude vetší, tak jí určitě jednou vezmu do mekáče, protože maminka to tam miluje:-) Dokonce si myslím, že coca cola je nápoj bohů, protože nevím jak vám, ale mě v těhotenství hodně pomohla. Rohlíky a cola byla moje strava první 3 měsíce. Samozřejmě jsem se snažila pít i nějaké ty čaje, ale když furt zvracíte a je vám fakt blbě, tak sáhnete i po té cole. A Sofča je zdravá. Někdy si říkám, že je aktivní po té cole!:-)Přirozený porod versus císařský řezSkoro každá chceme přirozený porod, ale prostě někdy to nejde. Ne každá maminka může rodit přirozeně, prostě se může komukoliv z nás stát, že skončí na sále. Já jsem rodila právě císařským řezem, protože to prostě jinak nešlo. Některé matky se navážejí do maminek, které měly právě cř, což opravdu nechápu. Upřímně i kdyby si ta maminka vyžádala cř, tak mě do toho nic moc není a moje dítě to také není, takže v tomhle bere zodpovědnost sama na sebe. Asi by mě nenapadlo nadávat někomu za to, že měl někdo cř. Byla by to pro mě ztráta času. Já si také myslím, že domácí porod je opravdu nebezpečný, ale nebudu to někomu cpát. Já mám třeba kamarádku, která rodila doma a všechno dopadlo dobře. A věřte mi, že mě ani jednou nenapadlo jí za to nějak odsoudit. Důležité bylo, že všechno dopadlo dobře.Zatím mě napadly jen tyto témata, ale vím, že na sociálních sítích jich najdete mnohem víc. Pokud by vás ještě něco napadlo, tak sem s nima.

    28.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Jak se zbavit syndromu vyhoření

    Jak se zbavit syndromu vyhoření?Syndrom vyhoření je velmi vážné onemocnění, které může postihnout téměř každého člověka. Laicky řečeno jde o ztrátu zájmu o práci. Člověk do ní jde vyloženě s nechutí a jen kvůli tomu, že musí. To se začne odrážet nejen na pracovním nasazení, ale také v osobním životě člověka a na jeho zdraví. K rozšíření tohoto onemocnění přispívá i dnešní hektická doba. Na pracovníky je ze strany zaměstnavatelů vyvíjen stále větší tlak, přibývá víc práce, nezaměstnanost stoupá, a lidé jsou tak v permanentním stresu. A tak není divu, že lidé čím dál víc podléhají tomuto syndromu.Jak na syndrom vyhoření?Syndrom vyhoření může postihnout každého člověka, nejvíce se však objevuje u jedinců, jejichž práce je velmi náročná a to hlavně psychicky. Často to jsou lidé, kteří jsou v neustálém kontaktu s lidmi (učitelé, úředníci, operátoři call center, zdravotní sestry, obchodní zástupci a podobně). Máme pro vás pár rad, jak syndrom vyhoření překonat.Hodně odpočívatPokud vás sužuje stres a neustálá nervozita, je velmi důležitý odpočinek, a to ať už aktivní či pasivní. Čtěte, choďte běhat, sportujte. Pro odpočinek od stresu je nejdůležitější právě načerpání nových sil.Neberte si práci domůLidé čím dál více pracují i doma. Neustále o ní přemýšlejí, mluví, a rozhodují se, co udělají následující den. A to opravdu nepřispívá dobrému psychickému stavu, zvláště pokud na sobě člověk pozoruje některé z příznaků syndromu vyhoření.Poraďte se s odborníkemAč si stále lidé myslí, že chodit k psychologovi je něco potupného, za co by se lidé měli stydět, není tomu tak. Psycholog je zde od toho, aby vás nestraně vyslechl a pomohl vám najít ten správný směr, jak z celé situace ven. Můžete se mu bez obav svěřit naprosto s čímkoliv, je vázán slibem mlčenlivosti. Psycholog vám poskytne oporu v těžké situaci, která u vás nastala.Pracovní přeřazeníNefungují výše zmíněné rady? Stále vás obklopuje syndrom vyhoření a cítíte se stále hůř a hůř. Zkuste zažádat o pracovní přeřazení. Možná vás jen vyčerpává práce na momentální pozici a změna by tomu mohla pomoci.Změna pracovního místaI změna pracovního místa je řešením, jak se zbavit syndromu vyhoření. Existují případy, kdy naprostá změna pracovního místa (z úřednice kuchařka, z učitelky švadlena a podobně) vyřešila téměř všechny problémy.Syndrom vyhoření není dobré brát na lehkou váhu. Jde o závažné onemocnění, které může vyvolat další řadu komplikací (zejména problémy zdravotní). Příznaky je nutné co možná nejdříve rozpoznat a snažit se o jejich nápravu. Máte-li pocit, že zažíváte syndrom vyhoření, častěji odpočívejte, dbejte na aktivní relaxaci a práci si nenoste sebou domů.

    04.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Nauč se říkat NE

    "Odnauč se říkat ne, mě vůbec bát se nemusíš," zpívá se ve známé písničce, samozřejmě kromě toho, že říkat "Ne" nám prý vůbec nesluší. Zcela jistě jsou situace, kdy říkat "Ne" skutečně slušné není, zkušenost mě však naučila, že někdy je to zkrátka nutné, protože jinak by se člověk nikam pomalu nedostal včas a navíc by mu zbyl jen vítr v peněžence. Zejména obyvatelé měst to jistě dobře znají, pospíchají a na ulici je zastavují tu studenti nebo žáci s kasičkami či anketami, tu starší usměvavé dámy s výhodnými nabídkami, jinde jsou to zas podivná individua, která si s mírnou přidrzlostí říkají o peníze na telefon či na vlak. Možná je to jen mé zdání, ale ten počet stále narůstá, a i kdyby šlo jen o samé prospěšné věci, tak oproti dřívějšku nyní vždy nasadím nepřítomný či lehce podmračený obličej, zakroutím hlavou, aniž bych vyslechla celou nabídku, prosbu či příběh.  Na ulici přispívám jen na pravidelné akce na pomoc dětem a na výzkum rakoviny. A i tak se ve mně rodí pochybnosti, zda se mé peníze opravdu ocitnou ve správných rukou, nebo zda se cestou administrativy nerozdrobí mezi ty, kteří se na podobné původně dobře míněné projekty nabalí. Sama se nestačím divit, ale můj zamračený pohled stejně nikoho neodradí, dokonce jsem vypozorovala, že ač přede mnou nechají projít několik lidí bez po všimnutí, po mně se vrhají skoro s železnou pravidelností jako vosy na med. Pokud se tváří mírumilovně a usmívají se, občas se také na ně s úsměvem podívám, i když vyhnutí se pohledem je také jedna z účinných taktik. Jednou jsem však zůstala stát a dodnes mě mrzí, že mě nenapadla nějaká vhodná odpověď. Prosmykla jsem se klubkem nejmenovaných ekologických aktivistů a jeden z nich za mnou ještě zavolal: "Tak to vám přeju takovou jednu mírnou přírodní katastrofu!" Třebaže s ekology v některých věcech sympatizuji, jejich zatvrzelé odhodlání mě občas i děsí. Tahle slova toho pro mě jsou důkazem, ale mají smůlu, žádná přírodní katastrofa mě naštěstí (pro jistotu přece jen klepu na dřevo) nepostihla, zato tenhle výrok si budu pamatovat zřejmě už navždy a jakoukoli spolupráci s podobným typem hnutí si dobře rozmyslím.

    08.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Jsem závislá... Na své matce

    Už během nejranějšího dětství se budují silné vztahy s rodiči, především pak s matkou. Je to zdravý, žádoucí stav, nutný ke správnému vývoji. Dítě ale roste, dospívá a závislost na matce slábne, mění se. Co když ale někdo ještě po třetí dekádě života neudělá bez maminky ani krok? V rodném hnízdě do pětatřicetiDnes viditelně sílí tendence zůstávat v rodném hnízdě co nejdéle, jedná se o celosvětový fenomén. Vždyť život s rodiči není tak špatný přece, proč se stěhovat za každou cenu pryč, když k tomu není pádný důvod. Námitky pochopitelné, do jisté míry i rozumné. Ne každý však zůstává doma proto, že stejně většina času propracuje nebo „prolítá“, tak proč by se měl starat o vlastní byt. Čas od času se setkáme s člověkem, který žije pomalu ještě v pětatřiceti s rodiči, spoustu času tráví doma a když už se z domu odhodlá, nedá telefon z ruky. A na druhé straně drátu není nikdo jiný než matka. Bez neustálého kontaktu a maminkovských rad se prostě neobejde. Kdo že je jeho životní partnerka?V této pozici se často setkáváme s muži, kteří s matkou žijí po mnoho let a s každým dalším rokem se pouto stahuje ještě více.  Nejhorší je, když žena po nějaké době soužití zjistí, že její muž bez maminky opravdu nevydrží. Partner více či méně zatahuje matku do vztahu. Řada žen podobné problémy sice začne poměrně brzy vidět, nechtějí si je ale připouštět a situace se nemění. Stačí pročíst diskusní fóra a zjistit, že žen s podobnými problémy je opravdu mnoho.   Taková závislost na matce může mít spoustu podob. Pokud náš partner „pouze“ potřebuje rady, je to ještě poměrně dobré. Pokud ale začne svoji matku vidět jako tu lepší, jako svoji opravdovou partnerku, vyhlídky na kvalitní vztah jsou možná ty tam. V takových vztazích je matka první žena, manželka až ta druhá v manželově životě. Velmi často muž sice hledá ženu, která by mohla matku nahradit, ale nedokáže ji najít. Hledá ženu, která bude silně rodinným typem, bude zvládat domácí práce a bude psychickou podporou. Většinou ale i díky idealizaci matky žádná z partnerek neodpovídá jeho představám.Kdo za to může?Některé matky jsou v tom docela nevinně. Vzájemný vztah se synem záměrně neposilovaly, nebudovaly silná, nezničitelná pouta. Pouze syna vychovávaly, byly mu oporou v těžkých okamžicích. V jiných případech je to ale celoživotním dílem matky, výsledkem soustavného připoutávání. Dle odborníků vzniká oboustranné pouto poměrně často. Taková matka se bude syna velmi těžko vzdávat, jakákoliv další žena v synově životě nebude žádoucí. Nejtěžší případy bývají u žen ovdovělých nebo opuštěných, pro které představuje syn celý jejich život. Ze strany muže vzniká pouto k matce především v neharmonických či neúplných rodinách a tam, kde byl muž na svoji matku zcela odkázán.A máme to doma!Pokud zjistíme, že s mužem alespoň částečně odpovídajícím popisu žijeme, měly bychom se k tomu nějakým způsobem postavit. Nejlepší je, pokud donutíme naší drahou polovičku uvědomit si svoji psychickou závislost na matce. Přimět ho musíme také k jejímu řešení. Dle některých zdrojů je tento fenomén starý jako lidstvo samo. Poslední dobou se ale zdá, že nabírá na síle. Těžko říci, kdo nebo co přesně za to může. Pro páry s podobnými problémy ale existuje řada partnersky orientovaných psychologů, kteří jsou schopni pomoci. 

    12.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Krásná díky přírodě

    Příprava je zábavná a výsledek příjemně potěší. Krok 1. – mandlový peeling Stýská se vám po létě nebo pozorujete čím dál častější odlupování suché pokožky? Vyzkoušejte tento peeling, který spolehlivě odstraní všechny nežádoucí šupinky na kůži. Potřebujete k tomu šálek teplého zeleného čaje, do nějž přilijete šálek jemně mletých mandlí a lžičku olivového oleje. Všechny ingredience pečlivě zamíchejte a krouživými pohyby masírujte na zvlhčenou pokožku. Krok 2. – Smetanová koupelMáte ráda smetanu? V tom případě si tuto koupel opravdu užijete. Suché pokožce udělá opravdu dobře, když vytvoříte směs lžíce olivového oleje, 50 gramů smetany na šlehání a ještě lžíce koupelového gelu. Ten působí jako emulgátor. Pokud si přejete vůni, není nic lehčího, než přidat několik kapek esenciálního oleje podle vašeho výběru. Kosmetičtí odborníci doporučují pro nejlepší relax levandulové aroma.Jak na lesklé a pružné vlasyTo není sen, ale realita, kterou se můžete chlubit i vy. Stačí, když si dopřejete na dvacet minut avokádový zábal. Zaceluje a zesiluje poškozené vlasy. Směs vytvoříte rozmixováním jednoho avokáda se žloutkem. Ještě ale nejsme u konce. Po době působení masku nejdříve opláchněte trochou piva a teprve poté vlažnou vodou.Jak na hebkou kůži na obličeji?Je to prosté – stačí k tomu salátová okurka. Ano, vnímáte dobře. Okurková maska je to pravé pro osvěžení a vyhlazení pleti. Vhodná je také v případě, že vypadáte unaveně, ale rychle potřebujete být jako ze škatulky. Stačí pouhá čtvrt hodina. Zkrátka nastrouhejte kus této dobroty a smíchejte se lžící tvarohu. Nakonec jemně rozetřete po obličeji a čekejte. Jak na rty k nakousnutí?Máte dnes rande? Nečekaně foukal vítr a váš zlozvyk olizování rtů způsobil prasklinky? Nevadí. Kromě balzámů a jelení lojů nabízíme medový zázrak. Vyléčí i extrémně suché popraskané rty. Aplikace je více než jednoduchá – nanesete med na nemocné rty a zuby nehty se budete snažit co nejdéle se neolizovat. Pokud jste tvořivá, vyrobte si medový balzám. Nechte rozpustit lžíci včelího vosku, 8 kapek jojobového oleje a lžičku medu.

    13.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Proč tolik mladých mužů stále bydlí se svou matkou?

    Jakto že jsou někteří schopní, úspěšní a vpráci nenahraditelní zástupci mužského pohlaví ve věku, kdy se opouští hnízdo, stále závislí na své mamince? Pánové mi hned v úvodu prominou, ale v tomto článku se na některé z nich podíváme z trochu nelichotivého úhlu...Představte si, že nastoupíte do nové práce, poznáváte nové kolegy a mezi nimi „objevíte“ i velmi sympatického, zábavného a milého chlapíka, řekněme kolem třicítky. Zajdete spolu párkrát do kina,postupně zjišťujete, že máte opravdu hodně společného, že je vám spolu velmi dobře a konečně máte pocit, že jste potkali někoho, s kým by vám nebylo proti mysli v důchodu chodit krmit ptáčky do parku. Váš vztah nabývá na intenzitě a jednoho dne vás váš milovaný pozve k sobě domů. I přes minusové teploty si na sebe oblečete lehounké a velmi svůdné oblečení (nemluvě o spodním prádle) a těšíte se na romantický/bouřlivý (záleží na vašem založení) večer. Vše se slibně vyvíjí, sklenka červeného vína v útulné restauraci už dávno rozpustila drobné rozpaky a vy se konečně přesouváte do bytu vašeho vyvoleného. Ve vášnivém objetí se dostáváte do ložnice, blížíte se k posteli, když v tom se v pokoji objeví někdo třetí. Postarší žena s natáčkami na hlavě, ve vybledlé noční košili a s károvanými pantoflemi na nohách (jistě mi odpustíte toto drobné klišé, opravdu je mi jasné, že mnohým padesátnicím by se dalo hádat sotva čtyřicet a že některé ženy, které mají už dávno -sát,hravě strčí do kapsy mnohé, kterým je teprve -cet, ale pro umocnění dojmu jsem si nemohla tento popis odpustit) vás propaluje pohledem. A co víc, váš partner, místo aby tu ženskou vyhodil z pokoje a zabouchl dveře, se ještě začne omlouvat a vysvětlovat, kdo jste, přičemž vám nervózně stahuje sukni dolů. Vám po opadnutí prvotního šoku začne docházet, že byt, v němž se nacházíte, asi nebude až tak úplně patřit vašemu milému a že ta podivná paní opravdu není vetřelec, ale vaše potencionální tchýně. Místo postele se přesouváte do kuchyně. Ačkoli se obě snažíte být milé a vstřícné, je vám po pár minutách jasné, že z vás dvou nejlepší přítelkyně nebudou. Právě v tuto chvíli se může začít příběh odvíjet dvěma způsoby… V prvním, tom horším případě zjistíte, že proti jeho drahé matince nemáte sebemenší šanci.Důvodem, proč váš třicetiletý přítel stále bydlí u své matky, je fakt, že je k ní stále ještě „připoután pupeční šňůrou“. Prostě se od ní dosud nedokázal odpoutat jako dítě a to co řekne maminka je takřka svaté. Je jeho ženou číslo jedna a vy budete muset velmi bojovat, aby jste ji z této pozice sesadila. Zvláště pokud si vás zrovna neoblíbila, pokud jsou vaše názory na cokoli absolutně neslučitelné a pokud shledá, že nejste pro jejího syna dost dobrá, dokáže vám udělat ze života peklo. V lepším případě ji bude partner omlouvat a snažit se vás dvě udobřit (ale nikdy nepřizná její chybu) a v tom horším bude vaše stížnosti ignorovat a každou neshodu bude dávat za vinu vám.Ano, hluboký vztah mezi matkou a synem je přirozený, ale nesmí nabývat až nezdravé podoby. Příčiny závislosti muže na své matce mohou být různé. Mohou se vyskytnout i některé krajní případy, kdy matka svého syna odmalička vychovává a psychicky tvaruje tak, aby se od ní dítě nedokázalo odpoutat. Jindy může jít o pohodlnost muže cokoli měnit či o strach ze ztráty bezpečí a zázemí,který maminka ráda podpoří, protože se může cítit potřebná a milovaná. V lepším případě bude důvod spolužití vašeho přítele a matky poněkud prozaičtější a praktičtější. Bydlení s rodiči je pro něj prostě ekonomicky výhodnější a skutečnost, že má doma neustále uklizeno, že má pořád vyprané a vyžehlené oblečení a po práci teplé večeře, bude hrát zřejmě také svoji roli - může se místo domácích povinností (jasně, občas umyje nádobí nebo utře prach, aby se neřeklo…) věnovat svým zájmům a koníčkům. Jestli váš vztah vydrží, jistě si váš přítel začne uvědomovat i nevýhody společného bydlení, jako je nedostatek soukromí nebo to, že se musí do jisté míry řídit pravidly rodičů jakožto majitelů bytu. Pokud pro něj nebude problém vrhnout se s vámi do kruté reality vlastního bydlení, kdy velká část povinností spadne na něj a naopak se bude těšit na to, až si začnete budovat vlastní hnízdečko, je vše v nejlepším pořádku.

    19.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Mateřství = prestižní vysoká škola encyklopedického typu

    Mateřství se nelze naučit, lze ho jen prožít a to buď naplno, nebo si zničíte brzdové destičky :-) Dokud se vám nenarodí dítě, nevíte, o co dobrého, ale i špatného přicházíte. Stejně jako se dozvíte o sobě spoustu věcí, tak se dozvíte i o vašem partnerovi a vašem vztahu. Je to zkouška a pořádná.Netrvá jen den, či dva, ale v podstatě celý život od narození prvního miminka… Má to ale i pozitivní dopad. Pokud jste nestihla vystudovat či dokončit vysokou školu, během mateřství to můžete dohnat :-) A naučíte se i věci, které na žádné VŠ neučí a přesto jsou hodně důležité pro život… Zajímá vás, jaké to například jsou? Tak zaprvé se z vás stane člověk, co pracuje cca 20 hodin denně. Zpočátku je to opravdu cca 20 hodin, později se to sníží na únosných 14 hodin. :-) To už k dítěti v noci nevstáváte tak často, jako v prvním roce. V této době si uvědomíte, jak chození do práce byla vlastně pohoda, pracovalo se tak 8-10 hodin denně, pak bylo volno! Mohli jste jít do kina, na večeři, na koncert nebo si zasportovat atp. Kolik hodin a dní jste vlastně promarnili nebo prolenošili! Jak by se vám nějaká ta hodinka z minulosti teď hodila k dobru :-) Nestíháte vařit, prát, uklízet a volný čas trávíte jako rodina spolu – což je sice fajn, ale kde je váš čas jen pro sebe. Nedávno jsem si uvědomila, že jsem si za posledních 6 let mého života jen 1x! stihla napustit vanu a 1x se jela projet po 5 letech na kole.Dále se z vás stane super projektový manager – jinak to ani nejde. Skloubit kroužky dětí s pitným a jídelním režimem, pobytem venku, učením se novým věcem, úklidem, nákupem a přípravou jídla. A vše dokonale vybrat a načasovat tak, aby jídlo nevystydlo, nebo zrovna nepršelo, když už máte čas jít ven. Vymyslet program s ohledem na momentální náladu dětí a pořád být ve střehu! Slovo flexibilní nikdy nebylo více trefné pro popis vaší opravdu špatně placené práce. A to pracujete navíc s takovým nasazením. Kdyby jste teď nastoupila do práce, kolegové by se vás báli – pro vaši produktivnost, neúnavnost a flexibilitu.Dále se při ní zároveň naučíte i něco nového – rozšíříte si obzory a to ZADARMO – není třeba žádných drahých kurzů nebo časově náročného chození na přednášky. Na mateřství nedám opravdu dopustit. Naučila jsem se za dobu na mateřské opravdu hodně užitečným věcem. Nedávno například moje starší dcera vytáhla knížku s dinosaury, že se je chce všechny naučit. Před spaním se tedy učíme druhy dinosaurů, namísto čtení šípkové růženky :-) Inu všechno je k něčemu dobré. Tak například teď dělám chytrou, co druhů dinosaurů znám zpaměti např. Brachiosaurus, Diplodocus, Stegosaurus, Ichtyosaurus, Pteranodon, Velociraptor, Triceraptos, Allosaurus, Archaeopteryx, Tyrranosaurus apod… Co by maminka pro milované dítě neudělala! :-)Když měla necelé 3 roky, zase jsme uměli poznat značky asi 20 aut na parkovišti, když jsme kolem nich chodily na koupaliště. :-) Ještě teď je mám v paměti, dřív jsem poznala jen Škodu, Audi, BMW, Mercedes, Fiat, Ford… a později jsem přidala Citroen, Hyundai, Honda, Mitsubishi, Toyota, Opel, Renault, Saab, Subaru, Chevrolet, Nissan, Peugeot, Daewoo, Mazda, Seat, Volvo. Ať žije mateřská!Dcera má opravdu dobrou pamět – již od malička, je to chodící encyklopedie, zrovna teď si pamatuje, které nálepky z Penny Marketu má již nalepené v albu a to jich tam je skoro 18o druhů! Pamatuje si, v jakých sáčkách dostala vloni k Miluláši dárečky! Nebo kolik jsme vyšli schodů k babičce, kolik jsme ujeli stanic vlakem, jakou barvu kabátu měl pán v obchodě, co před námi platil atp… Už mě trochu děsí představa, co si asi všechno dobře pamatuje, na rozdíl ode mě… Musím víc trénovat :-)

    07.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Mateřství – výchovně vzdělávací podnik

    A je tu pokračování článku o mateřství – jako o výchovně vzdělávacím podniku :-).Mateřství mě kromě výchovně vzdělávací části též naučilo se třeba nebát nahlas zpívat písničky (a to nemám hudební sluch), a říkat denně  „miluji tě“ svým dětem a také ohromné trpělivosti. Něco jsem přeci jenom ztratila a to pamět – selektivně.Pamatuji si opravdu hodně věcí, ale některé hned vypouštím a zapomínám. Nevím proč a nedělám to schválně, ale děje se tak u opravdu důležitých věcí, které mi většinou manžel říká před večeří, kterou vařím a zároveň mi na nohou visejí 2 hladové děti, křičí a dožadují se jídla a trochu té pozornosti! LOL :-)  Teď se učíme souhvězdí. Také dobré téma, k tomu mi už pomáhá knížka o vesmíru. Jindy mi pomůže encyklopedie – škoda jen, že je v nich tak málo obrázků. Knížky jsou vůbec bezva věc, najdete v nich jen to, co opravdu chcete, na rozdíl od internetu :-) A nebolí vás tolik oči… Knížka se zaklapne a je to, kdežto z počítače na vás pořád něco bliká a láká vás zůstat déle a déle, až zapomenete na to hlavní, proč jste ho zapnuli. To se mi stává docela často, jdu jen vyřídit maily a skončím třeba u nakupování oblečení pro moje holky na mimibazaru…Další důležitou vědomost jsem nabyla při nakupování. Hráli jsme si hru na to, co potřebujeme a nepotřebujeme koupit. Velmi zajímavá hra. Dcery potřebovaly (chtěly) koupit třeba tričko s Hello Kitty, pitíčko Waterr nebo loupák. Vůbec často zaměnují slovo chci za potřebuji. Snad už to začínají chápat :-) Já se to také naučila, dřív jsem třeba potřebovala mít každý měsíc něco nového na sebe, co zrovna letí a je v kurzu, potřebovala jsem chodit často ke kadeřníkovi nebo na večeři. Teď už to vidím jinak. Důležitý je čas strávený s dětma aktivně a pak večeře, u které jsme zase celá rodina spolu. A i když není večeře vždy teplá, hlavně že se nám den spolu líbil :-)Snažím se také dětem dávat rady a určuji pravidla. Je to někdy opravdu těžké, zvlášť, když mě bedlivě hlídají. Nedávno mě nachytaly, jak jím potají čokoládu a to jim říkám, jak se nemá moc jíst. Jindy mě přistihly, jak řeknu třeba ošklivé slovo, které se nemá říkat. Což se ovšem stane, jen když řídím a řidič přede mnou udělá nějakou hloupost :-) to se bohužel neovládnu. Aspoň zjistí, že ani dospělí to nemají jednoduché a nejsou bez chyby. Důležitá to vědomost do budoucna.Mám mateřství opravdu ráda, kdy jindy vám někdo upřímně řekne:„Mami, to nevadí, že jíš čokoládu, stejně tě budu mít ráda - i tlustou :-)“nebo„Maminko, neříkej prosím už nikdy to ošklivé slovo, nebo ti Ježíšek nepřinese dárečky :-)“

    07.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Maso (klobása) základ života :-)

    Vlastně nevím, odkud se to v nás bere, do cca 1 roku pijeme jen mléko a pak to přijde, chuť na maso :-)Kdy se z nás vlastně stávají masožravci? Je to v nás zakódováno? Kdybychom nikdy žádné maso neviděli, toužili bychom po něm? Opravdu nám chutná vše, to co vidíme, že jedí ti druzí – naši rodiče, sourozenci, přátelé… Chceme to také ochutnat?Nevěřila jsem totiž svým očím, co udělala moje malá 16 měsíční holčička za obličej, když uviděla poprvé klobásu, kterou jedl tatínek… :-) Jak se to stalo? To jsme si klidně svačili zeleninku no a tatínek si vyndal z lednice klobásu! Nikdy nic takového předtím neviděla, jelikož uzeniny jíme opravdu vyjímečně. Okamžitě přestala jíst zeleninu a začala vydávat divné mlaskající zvuky :-)))Měla oči jen pro ní – pro klobásu a k tomu přidala: “ Mami chci…“ Najednou byla její priorita jiná. Když jí tatínek chtěl klobásu jen zblízka ukázat – vrhla se na ní s otevřenou pusou :-))) LOLSice tatínek včas stačil klobásu dát z dosahu pusinky pryč, ale dočkal se tak zlého obličeje a počínajícího brekotu! Zeleninu už nechtěla, raději se šla vyvztekat pryč od stolu.Jindy zase měla chuť na chleba se sýrem, to jí celkem ráda, ale jakmile uviděla chleba se salámem, sýr jí už nezajímal :-)Prostě si teď musíme dávat pozor, co před ní jíme. Musíme jíst vždy to samé :-) Bohužel varianta, že se ona nají první a my ostatní po ní, se nám nevyplatila. Klidně si totiž s ní tu svojí porci, odejde od stolu si hrát a jakmile zacinkají příbory na stole, je úprkem zpět u stolu a dožaduje se našeho jídla. Nic jí nesmí uniknout!Na rozdíl od starší sestry si v jídle nevybírá. Tu do 3 let vůbec nezajímalo, co my dospělí jíme a do jídla se musela skoro nutit. Měla svá oblíbená jídla a když jsme uvařili něco nového – byl problém to jen ochutnat. Teď má zase svoje barevné období. Minulý rok milovala hrášek, teď ho nechce a chce jen kukuřici – nic zeleného prý jíst nebude – teda kromě brokolice :-) Před časem zase nejedla mrkev. Aktuálně miluje papriku a okurku – papriku jen žlutou nebo červenou – jen ne zelenou!Za to ta mladší nemá s ničím problém – a když je to maso, mlaská si u toho a culí se na mě. Někdy i kýve hlavou na znamení, že jí to moc chutná a směje se přitom sladce na mě :-) Prostě je to pak radost vařit :-)Prostě skloubit jídelníček pro všechny, je někdy docela těžké – i když jsme masožravý VŠEŽRAVCI :-)PS: Starší dcera se mě nedávno zeptala, proč vařím jiné jídlo pro sestřičku. Vysvětlila jsem jí, že je ještě malá, aby jedla naše jídlo.Pak se mě tedy logicky! a pochybovačně zeptala:„Mami, tak proč jí pak dáš vždycky ochutnat z tvého talíře, když přijde ke stolu a dožaduje se ochutnání?“LOL :-)Výchova je někdy pořádně složitá… ale o tom zase jindy… :-)

    07.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Boj o TV

    Asi to všichni znáte, je večer, v TV dávají skvělý film, důležitý sportovní přenos, zajímavý dokument a ještě dvacet minut zbývá do konce dětského filmu… A nastává problém. Kdo vyhraje? Tedy – co pustíme? Dříve jsem byla ráda, že naše domácnost nepatří mezi ty, ve kterých při každém sportovním přenosu začíná neúprosná bitva o ovladač. U nás vždycky bez potíží vyhrává sport. Fotbal, hokej, tenis, atletika, hlavně když hrají naši. I synátor už zná Kvitovou, Jágra, Sáblíkovou, Češi, do toho! A při české hymně vstává (sem tam i chce, abych mu tu písničku „domov můj“ zazpívala). Zatímco jinde to dopadá tak, že jde buď manžel na pivo, nebo manželka na skleničku s kamarádkou (samozřejmě až po bouřlivé hádce), my si ve vzácné shodě zafandíme.Jenže v poslední době řešíme dva problémy. První nastane v okamžiku přepojení z Večerníčku na zprávy. Když dojde jen k debatě, která končí odchodem syna do pokojíčku, kde si nakvašeně rovná mašinky, je to dobré. Sem tam si ale připraví mini scénu, při které mi je držení ovladače na nic, protože ze zpráv nic nemám. Vidím otevírající se ústa moderátorů a k tomu poslouchám řev: „Ale já jsem chtěl pohááádkuuuu.“ Naštěstí tím, že přepojování je na řadě každý den, už se zkracuje doba trvání (a taky neřve denně).S prvním problémem bych si tedy jakž takž poradila. Ale ten druhý… Tím je totiž manželova záliba v cyklistice. Jezdí rád, vlastně každý den. To mu nijak nezazlívám. Jenže poslední roky ho začalo bavit i sledování přímých přenosů cyklistických závodů. A řeknu vám, to je tedy síla. Zejména když jsem třeba nemocná, dítě spí po obědě a já nemám kam utéct. Dívat se třeba na pětihodinovou etapu Gira, při které se nic neděje, dlouho se jede rovně, pak dlouho do kopce, trochu kratší dobu z kopce, pak se zasprintuje do cíle, aby stejně vítěz etapy v celkovém hodnocení skončil třeba padesátý. A k tomu po celou dobu jeden jediný komentátor. Na jednu stranu je to obdivuhodný výkon, udělat z prdu kuličku musí dát fakt zabrat, ale i tak se mi o tom hlasu pak i zdá. Na jednu stranu sice teď můžu mít pochopení pro ženy, které nemají rády fotbal a nechtějí se na něj dívat v TV. Ale na druhou stranu fotbal trvá 90 minut, tak buďte rády, když toho vašeho baví jen fotbal. Z cyklistiky by vám hrozil blázinec.Tak co – kdo u vás vyhrává? Je momentálně v kurzu ME ve fotbale, nebo seriály? Vždycky, když se na MS v hokeji hraje play-off, je poznat,že se dívá skoro celý dům (křičení „gól“ zní tak nějak hlasitěji). Bude to s fotbalisty stejné?Ze své zkušenosti můžu doporučit nahrávání, bez toho bych přišla o spoustu dokumentů a filmů, ale uznejte – nahrávat fotbal a pak na něj koukat, když znám výsledek, jaksi nemá to kouzloJ. 

    07.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Dětská vzteklina

    Je úterý ráno a s Kubíčkem (2 roky ) se chystáme na batolecí plavání. Celou dobu, co byl malý nemocný nemluvil o ničem jiném než o vodě, plavání a kamarádce Nelince, takže když dnes viděl tu velkou tašku plnou plavek, osušek a dalších nezbytností k plavání, byl v sedmém nebi. Já už jsem se samozřejmě taky moc těšila, je to příjemné povyražení a zpestření každodenního stereotypu.Venku hromady sněhu a já jsem neměla odvahu řídit, tak jsme byli domluvení s manželem, že nás do plavání doveze a zase si pro nás přijede. Všechno probíhalo v pohodě a jako po másle, naplánováno všechnona minuty. Manžel přijel akorát, nacpali jsme se s taškou do auta, připoutali jsme se a dobrodružnou jízdou po nerozhrnuté silnici jsme se klouzali do města na bazén. Přijeli jsme zrovna ve chvíli, kdy kolem nás šla Nelinka, takže radost byla ohromná a z auta Kubík vyskočil pomalu se sedačkou na zádech. V šatnách se děti přivítaly a svým žvatláním si povykládaly všechny zážitky z Vánoc a Silvestra a mezitím jsme si i my maminky řekly, co se dělo a nedělo, co kdo dostal a nedostal – zkrátka všechny ty věci, které maminky probírají. Pak už jenom rychlá sprcha a horempádem k bazénu. Kubíčka jako vždy nezajímalo vítání s tetou cvičitelkou ani rozcvička a hnal se hned do bazénu a k hračkám do vody. No prostě normálka, v poklusu ale v pohodě. Konečně jsme ve vodě a děláme Kolo, kolo – to se Kubčovi a ostatním dětem moc líbí, je to takové bezva rozehřátí ve vodě. Pak aby si děti nemyslely, že se bude jenom čabrat a lenošit, začíná teta cvičitelka vymýšlet různé cviky, které mají děti provádět – Kubík za každou větou a skoro za každým slovem říká:“ NE, NE, NE!“ ale nakonec aspoň pár věcí zkusí – není to taková hrůza. A je tu konečně loučení – Kubík už se zase žene z vody, chce jít domů a je mu už asi zima. Takže Pásla ovečky, šroubeček, potom rychlé ČAU na tetu cvičitelku a už jsme u břehu a hrabeme se ven. Ještě si bereme za plavání malou šupinku jako odměnu, že jsme to tak zvládli a jde se. Ťapkáme kolem bazénu a náš malý plavec si vzpomněl, že chce jít ještě do vody, do bazénu – a tady nastal problém. Než se totiž ten malý blázínek rozmyslel, začala další lekce a nemohli jsme už do bazénu skočit. Kubča začal natahovat a schylovalo se k záchvatu vzteku. Vzpomínala jsem na všechny ty vyčtené rady v časopisech. Rada 1. Předcházet záchvatu vzteku – tak to je sice dobrá rada, ale pokud to nejde… Rada 2. V klidu vysvětlit a promluvit si – tak to taky na našeho ukrutníka moc nezabralo a nezabrala ani rada 3. Terapie pevným objetím. Takže jsem ho řvoucího a vztekajícího dovedla do sprch – ty už mezitím zaplnily maminky s půlročními dětmi, které na mě koukaly jako na matku, která absolutně nezvládá svoje mrně a není schopná ho uklidnit. No jen počkejte maminky, až Vám ty miminka dorostou a budou řádit úplně stejně. Vzpomněla jsem si ještě na jednu radu lidovou, dám ho pod sprchu – samozřejmě teplou – a kluk se zklidní, ale ani to nezabralo. Mluvila na něj i teta cvičitelka, ale bez úspěchu. Když už jsem byla v koncích, hlavou mi proběhlo nechat dítě na bezpečném místě vyvztekat. Tak a teď všechny hlavy učené raďte. Napsali jste o tom tolik příruček, článků a na internetu je tolik diskusí, co dělat v mé situaci, když ani jedna vaše učená rada nepomohla, dítě nemám, kde nechat vyvztekat. To by mne opravdu zajímalo, co byste vy vědci a učenci dělali. No já jsem ho uřvaného, vzteklého umyla, nacpala do osušky a s vypětím všech sil psychických i fyzických jsem ho dotáhla pod fukar. Tam se tedy na chvíli zklidnil, ale při prvním náznaku, že bychom měli jít do šaten zase začínal.Co nakonec zabralo? Slíbila jsem mu, že když přestane plakat dá mu Nelinka ochutnat keksík ze své svačinky a udělají si takový malý piknik po plavání. Když se rozbalily svačinky a děti papaly až měly boule za ušima nastal klid a Kubík byl jak vyměněný.S Nelinkou se rozloučil objetím a pusinkou a dokonce mu ani nevadilo, že musíme na taťku ještě chvíli počkat. Naopak říkal:“ Kávičku!“ usmíval se a ukazoval mi automat na kávu. Tak jsem si jednu dala. A upřímně, potřebovala jsem ji jako sůl. Po tom výstupu jsem měla tlak asi jako mrtvola.Náš Kubíček totiž není jenom tak nějaká malá vzteklinka, ten když začne, tak to stojí zato. Kubčův děda říká, že by mohl učit ostatní děti se vztekat ten náš tasmánský čert. A jak jsem tak pila tu kávičku, tak jsem si říkala, jestli by ty hlavy učené nemohly místo polemiky kolem pyramid, řešit nějaké užitečné věci. Například vymyslet vakcínu proti „dětské vzteklině“ popřípadě aspoň nějaké kapky s okamžitým účinkem. Myslím, že ty kapky by potřebovaly občas všechny maminky.

    08.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Jedno dítě – žádné dítě

    Poprvé jsem tuhle hlášku zaslechla, když jsem byla čerstvá prvomatka. Nevěřila jsem jí a nechápala: Vždyť mít a nemít dítě je tak obrovský rozdíl!U první dcery jsem měla vysoké nároky: Chtěla jsem mít a měla jsem doma pořádek a čisto, a proto jsem např. vytírala každý den. Aby se dítě rozvíjelo, tak jsme od dvou měsíců chodily na cvičení a později i na plavání. Když nespala (což bylo hodně často), tak jsem ji chovala, hrála jsem si s ní a nechápala jsem, jak někdo může nechat miminko brečet v postýlce! Při kojení jsem se vždycky soustředila jen na sebe a dítě a nikdy jsem, tak jako teď, nečetla u toho noviny a nevyřizovala telefonáty.Já sama jsem chodila cvičit, sledovala jsem zprávy a dbala na to, abych chodila nejen venku, ale i doma pěkně oblečená, upravená, namalovaná a učesaná. O pěkné sladěné oblečení jsem se snažila i u miminka. A stálo mě to hodně sil…Ale byla jsem na sebe pyšná, jak mi to pěkně jde a trochu s pohrdáním jsem pozorovala ty unavené a neupravené maminky s více dětmi, které byly neposlušné rozjívené děti (dnes bych se nad tím nepozastavila), chodily v domácím oblečením do obchodu a do poradny k doktorce.Letos v létě se mi narodila druhá dcera, a vlastně už v průběhu těhotenství jsem si na hlášku „Jedno dítě, žádné dítě“ vzpomněla. V obou těhotenstvích jsem chodila do práce, ale v tom prvním to bylo nesrovnatelně jednodušší: Starala jsem se jen sama o sebe, po návratu z práce jsem si mohla dělat, co jsem s ohledem na jiný stav, chtěla. A moc jsem si to užívala. V druhém těhotenství jsem už po ranní přípravě do školky a práce byla občas zralá na rakev. A po návratu z práce mě čekala školka-nákup-domácnost-uložení dítěte a následné padnutí do postele.Nedávno jsem byla s oběma dětma u dětské doktorky: Starší nechtěli ve školce pro zlomenou ruku a dělala mně a miminku nedobrovolný doprovod na pravidelné prohlídce. V čekárně s námi byla jedna moc hezky oblečená, upravená maminka s načančanou malinkou holčičkou a pozorovala nás se špatně skrývaným opovržením: Já jsem sice měla džíny,ale k tomu vytahané domácí triko s fleky od mléka a na hlavě koupelnový drdol. Starší dcera měla v té době sádru už třetí týden a podle toho ta sádra i vypadala. Bláto se ze sádry prostě nedostane. Měla na sobě oblečení podle svého výběru – kytičkované legíny, žluté tričko, modré ponožky, pruhovaný svetr a v rozcuchaných (ale prý se česala a mami, česat mě fakt nemusíš!) vlasech čelenku.  A hrála si s hlasitě zpívajícím medvídkem Pů. Miminko bylo v pyžamu (oblečení jí měním, až když je špinavé). A já jsem si při pohledu na trochu zhnusenou maminku vzpomněla sama na sebe před pěti lety a zastyděla jsem se. Ne, že by se mi nelíbilo mít skoro všechno dokonalé, ale prostě na to s více dětma opravdu není čas a je potřeba dělat věci, které jsou opravdu důležité. A třeba každý den čerstvě vytřená podlaha není to, co děti ocení…Když byly miminku dva měsíce, tak jsem s ní byla o víkendu sama doma a báječně jsem si odpočinula. Nechápala jsem, z čeho jsem byla tak unavená, když jsem měla jen to jedno dítě – vždyť je to taková pohoda! A najednou mi to došlo, když jsem si porovnala, co jsem všechno dělala s jedním dítětem a co už teď nedělám. A miminku tenhle přístup moc prospívá – je samostatnější: Samo umí usnout, samo si dokáže hrát. Ale mně se občas, jako např.teď, když mám na sobě sedm let staré, už vyrudlé tepláky, vytahané tričko a jsem nenamalovaná s kruhy pod očima, zasteskne a chci vypadat zase hezky! Ale až někdy jindy, až bude na to ta pravá příležitost…Už se na ní moc těším.

    08.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Když kocour není doma.

    Určitě to zná každá z nás. Manžel jede na služební cestu na několik dní. Nějak to s dětmi zvládneme. Na každý den si předem připravím nějaký program, aby nám to rychleji uteklo. Manžel odjíždí v pondělí a tak nebudu mít hlídání na úterý, kdy chodím cvičit. No nevadí a domluvím se s kamarádkou na kávičku. Náš Kubík s jejím Tomáškem chodí do školky a jsou nejlepší kamarádi. Kubíček už se nemůže dočkat a každý den před odjezdem manžela se ptá, kdy už konečně pojede, protože se na Toma pořádně těší. Chvilkami to vypadá, jako by chtěl, ať odjede co nejdříve. Je tu pondělí ráno a loučení s tátou, pac a pusu a máváme a frčíme do školky. Je pondělí to má Kubík angličtinu a třídní schůzky, kterých se neúčastním – máme doma návštěvu. Přijel Dája – můj bratr, který mi dá do kupy počítač, tak aby se“ bavil“ s tiskárnou a fungoval jak má. Káva vypitá, dobroty spapané počítač sbalený na cestu a na přeinstalování. Máváme a už je čas jít do postele.Je tu úterý ráno a Kubík skáče z postele nezvykle brzy. Už se nemůže dočkat odpoledne, kdy přijde Tomík s bráškou Míšou a tetou. Mám celé dopoledne trochu to doma uházet, navařit a dokonce jsem se vrhla na pečení tyčinek – nic světoborného – listové těsto potřené vajíčkem s trochou grilovacího. Mám nachystané i bonbonky pro malé mlsouny a všechno promyšlené. Kubík s Tomem půjdou do pokoje v patře a my mámy s mrňaty zůstaneme dole a v klidu splkneme a probereme takové ty holčičí a maminkovské řeči. Je odpoledne a jedeme s Adinkou pro Kubíka k autobusu. A tradá a můžeme jet na dobrůtky. Dobroty byly v mžiku v bříškách malých mlsounů, my mámy jsme si kávičku pěkně vychutnávaly. Chvíli to vypadalo, že plán krásně vyšel, ale to bylo opravdu jen na chvilku, protože kluci seběhli dolů za námi a rozjeli své řádění na plné obrátky. Překřikovali se, naháněli se, stavili bunkry, malovali, mlsali a mezi tím vším se snažila mrňata seč mohla aby je dohnala. Takže ono ječení a pošťuchování se násobilo čtyřmi. S tetou jsme se sice bavily, ale spoustu věcí jsme ani nestihly probrat, protože jsme zkrátka zapomněly, o čem jsme se bavily ve chvíli, kdy jedna nebo druhá zrovna musela zklidnit jedno ze svých ratolestí. Naštěstí všechno to lumpačení a skákání a divočení dopadlo dobře a hlavně nebyl žádný úraz, tak jsme si my mámy mohly oddechnout. Je čas jít pomalu do postýlek. Loučíme se s Tomem, Míšou a tetou a je tu najednou neskutečný klid. Kubík s Adinkou jsou nadšení a nemohou se dočkat další návštěvy. Já mám hlavu jako škopek, ale ve skrytu duše mě blaží, že si to chemeche(rodinný výraz pro večírek či párty) děti tak užily, tak snad zas někdy příště až kocour (táta) nebude domaStředa a čtvrtek už probíhají bez větších zádrhelů a podle plánu. Jen jsem už dost vyčerpaná a nevyspaná a těším se na manžela stejně jako naše děti.

    08.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Trpělivější matkou za 24 hodin

    „Děti nejsou šťastné, když nemají co ignorovat. Proto byli stvořeni rodiče.“ Nejsem ideální matka. Občas na své děti zařvu. Mám za sebou i dny, kdy jsem s nimi patrně ani jinak nemluvila. Vždycky, když vypěním, snažím se najít dostatek odvahy, abych se jim omluvila. Totéž čekám od nich, tak mi to přijde fér. Přesto bych byla raději, kdybych tak často neztrácela nervy.Jedna moje kamarádka prohlásila, že jsou dny, kdy ani nemá cenu oblékat si podprsenku. Zvládnout v takové dny ještě dva nabručené předškoláčky a k tomu svou blbou náladu, za to bych rozdělovala zlaté medaile.Tento měsíc jsem se  zaměřila na ovládání svého vzteku. Vyzkoušela jsem hromadu postupů a rad. Ty, které se mi osvědčily, najdete dále.  Můj boj za klidnější den začíná už večer. Jdu spát v rozumnou hodinu, tak abych se druhý den cítila vyspaná. Ten rozdíl mezi nevyspanou a odpočatou matkou je neskutečný.Před usnutím si vizualizuji ideální chování, nejlepší reakce. Do detailů si přehraju situaci, která mě vytočila. Pak se štípnu. (Vysvětlím později.) A vymýšlím jak chci reagovat příště. Co udělám? Co řeknu? Co by udělala moje maminka nebo synova učitelka z mateřinky? Ideální verzi promyslím a prožiju do nejmenších podrobností.Když mě dítě naštve, štípnu se do ruky. Díky fyzické minibolesti si uvědomím, že jsem naštvaná. Je dobré si uvědomit, že nad sebou ztrácím kontrolu. Jakmile to o sobě vím, můžu s tím něco dělat. Štípnu se, abych se probudila k nejvyšší ostražitosti. Abych nastartovala předem vložený ideální scénář.Když mě dítě vytáčí, představím si, že jsme na veřejnosti. Asi všechny se před publikem tak nějak víc krotíme.Počítám do deseti. Počítám nahlas, jinak nejsem schopná udržet myšlenky pohromadě. Díky tomu už syn plynule napočítá do pěti  Dál už to obvykle neslyší, protože zavčasu mizí.Zhluboka dýchám. Soustředím se na výdech a snažím se jej co nejvíc prodloužit. Představuji si, jak ze mně z každým výdechem uniká pára a postupně chladnu. Jednou jsem si v zoufalství pustila na hlavu studenou vodu. Taky to zabírá, jenom je to poněkud nepraktické, obzvláště v zimě.Odejdu. Prostě na chvíli opustím bojiště. Pořád je to lepší, než ve zlosti udělat něco, čeho později lituji.Mám u sebe vytištěný obrázek svých synů, kde vypadají obzvláště roztomile. Používám ho k meditaci nad vyššími výchovnými cíli.Zpívám. Tohle nejlíp působí na mé uvztekané batole. Moje oblíbená písnička je „Šohajíčku můj, koníčka kšíruj…“ Nejsem schopná psychologicky vysvětlit, proč to funguje. Možná změna výbušné atmosféry, nebo odvedení pozornosti. Každopádně to stojí za vyzkoušení, i když máte o svých pěveckých schopnostech pochybnosti. Ostatně když už nic, aspoň se díky konfliktnímu dítěti naučíte zpívat Mluvím o svých pocitech a o tom, co udělám, abych je zvládla. To zase působí na staršího syna. Beru to jako lekci dítěti o zvládání stresu. Stres jsem pro tyto potřeby přejmenovala na strašlivého draka. Školometsky synovi oznámím, že jsem se opravdu rozzlobila. Vletěl do mě zlý drak. Zlobím se tak, že se mi klepou ruce. Taky je mi zle od žaludku. Teď půjdu do ložnice a zavřu dveře. Nechci, aby tam za mnou chodil. To by ten zlý drak ze mě mohl skočit na něj. Za chvíli přijdu.Během dne si najdu aspoň pár chvil, kdy věnuji svou pozornost jenom dítěti. Obzvláště, když jsem nevyspalá, tak se cítím neustále tak nějak na útěku před dětmi. A ony, potvůrky, mě neustále pronásledují. Utéct nelze. Ale jde je ukonejšit laskavou pozorností. Tím, že věnuju pár minut jenom jim.

    10.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • První pomoc - otrava

    Řada maminek zažila situaci, kdy měla o své miminko nebo batole strach. Ať už někde škaredě spadlo, mělo vysokou teplotu, nemoc nebo stav, se kterým si rodiče hned nevěděli rady. Většina z nich asi odjela na pohotovost nebo do nemocnice. V případě otravy ohrožující zdraví či přímo život dítěte je však v mnoha případech důležitá také první pomoc, která se však u různých druhů otravy může lišit. Zapátrali jsme ve zkušenostech MUDr. Martina Gregory, který maminkám radí, jak tyto vážné, ale někdy i jednoduše řešitelné situace zvládnout.Otravy  I když nejsou tak úplně časté jako nějaké běžnější horečnaté či jiné onemocnění dítěte, je určitě dobré vědět, jak v případě otravy miminka postupovat. Velmi nepříjemně totiž může poškodit zdraví miminka např.snězení obyčejné syrové fazole.1. Otrava lékyJde o nejčastější otravu malých dětí. Ani hořká chuť léků neodradí malinkého tvorečka, který ještě o světě moc není a chce přece zkoumat, spolknout tatínkovu pilulku na spaní nebo maminčiny léky proti bolesti hlavy.Po požití léku, který by mohl způsobit otravu dítěte postupujte takto :- pokuste se vyvolat zvracení (dítě si přehněte přes koleno, aby mělo hlavu níž než trup a podrážděte mu kořen jazyka prstem, u dětí mladších 6 měsíců to nepůjde, protože nemají vyvinutý zvracivý reflex a stěmi musíte odjet ihned do nemocnice, nepoužívejte známý roztok kuchyňské soli - sám by mohl způsobit u dítěte otravu - podejte živočišné uhlí (3-10 tablet rozpuštěných ve vodě) - přivolejte lékaře nebo lékařskou pomoc- pokud dítě vezete klékaři a má už příznaky otravy - je spavé, vrávorá, vezte je na zadním sedadle položené břichem přes kolena dospělého, shlavou otočenou ke straně tak, aby nevdechlo případné zvratkyAntikoncepční pilulky - nejsou až takovým problémem, měly by způsobit jen zažívací potíže, ale i tak vyhledejte lékaře. Výplach žaludku je každopádně nutný, když dítě spolkne 1 a více balení.Natrium floratum - tabletky, které děti užívají na správný vývoj zubů, nezpůsobí otravu, když spolkne třeba 3, dejte pak dítěti mléko a poraďte se s lékařem.Pozor na tabletky, které užívají starší lidé na řídnutí kostí. Ty obsahují stejnou látku jako tabletky pro děti na zuby, ale v mnohonásobně vyšší koncentraci a to by mohlo způsobit dítěti smrtelnou otravu.  

    03.květen 2020 - Napsal: Redakce

  • Kojení - má dítě dost?

    Zcela jistě dostává dost, pokud máod třetího nebo čtvrtého dne života alespoň pět až šest mokrých jednorázových plen nebo šest až osm mokrých látkových plen av prvních šesti týdnech dvakrát až pětkrát denně stolici, po prvních šesti týdnech už méně často.U jednorázových plen možná nepoznáte, že jsou mokré. Řiďte se tedy tím, jak jsou těžké. Na plenu jednou na zkoušku nalijte dvě až čtyři lžíce tekutiny a porovnejte její váhu se suchou plenou.Jsou-li pleny méně často mokré, moč je velmi žlutá a je silně cítit, pak musí vaše děťátko nutně víc pít. V takovém případě kojte dítě co nejčastěji a nechte je i v noci pít, jak dlouho chce. Dítě, které pilo příliš málo, nemusí mít dost síly, aby plakalo, a nápadně hodně spí.Může se dítě u prsu přejíst?Pokud dítě dostává výlučně mateřské mléko, není možné, aby pilo příliš mnoho a přejedlo se. Má-li skutečně plné bříško, přebytečné mléko po krmení opět vyjde ven a vyteče mu z úst. I když děťátko vypadá dost baculatě, můžete si být jistá, že mu to neškodí. Přejedení u prsu neexistuje.Potřebuje dítě čaj nebo vodu?Mateřské mléko dodává zdravému dítěti v prvních šesti měsících všechno, co potřebuje: dost živin na zahnání hladu i dost tekutiny na utišení žízně - ať už v suchém vzduchu vytopeného pokoje v zimě, nebo největším letním horku. Může se však stát, že dítě kvůli zvýšené potřebě tekutin krmení poněkud zkrátí a stejně tak intervaly mezi jednotlivými krmeními. Pokaždé tak pije trochu kratší dobu, ale o to častěji. Dohromady tak dostane víc předního mléka bohatého na laktózu a tišícího žízeň a méně tučného sytícího zadního mléka - tedy přesně to, co potřebuje. Takovéto tišení žízně je tím nejlepším nápojem, jaký mu svět nabízí.Tuto skutečnost potvrzuje průzkum provedený v tropech v Indii. Jedna skupinka kojenců dostávala k mléku občas trochu převařené vody. Druhá skupinka kojenců dostávala pouze mateřské mléko. Ukázalo se, že děti, které dostávaly ještě vodu, sály o to méně mateřského mléka. Tím méně měly také energie. Na konci průzkumu zaznamenaly výlučně kojené děti vyšší váhový přírůstek a jejich stav byl celkově lepší. Což nám ukazuje, že kojené děti měly dostatečný příjem tekutin. To, že dítě vyžaduje kojit téměř každou hodinu, neznamená, že je nedokážete nasytit, ale že právě potřebuje vydatnou výživu.První růstové skokyPokud máte dojem, že najednou není možné dítě dostatečně nasytit, kojíte-li ho každou hodinu, a ono pije, jako by předtím nedostalo dost, jedná se o růstový skok. V takovém případě nezbývá nic jiného, než velmi často kojit. Kojit tak často a tak dlouho, jak bude chtít. Tvorba mléka se během několika dnů této nové spotřebě přizpůsobí.S růstovým skokem můžete počítat mezi šestým a dvanáctým dnem, mezi šestým a osmým týdnem, ve třetím měsíci, zhruba v polovině čtvrtého a také kolem šestého měsíce.Proto je důležité, abyste dobře jedla, pila a co nejvíce spala. Kojení je v takových dnech skutečně práce na plný úvazek, ale vyplatí se! 

    03.květen 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Nezařazené
  • Přála bych si tchyni

    Přála bych si tchyni. Vážně. Kvůli našim dětem, kvůli manželovi. Milou, babičkovskou, mne respektující a naše děti zbožňující. Nemám žádnou. Bohužel. První tchyně byla docela prima a opravdu se snažila navázat se mnou, svojí snachou, vstřícný vztah. Na to, že měla pouze jediného syna, byla opravdu tolerantní. A upřímně jsem uznávala, že se hodně snaží. Když se pak naše manželství rozpadlo, neboť manžel po třech letech svazku náhle pocítil potřebu ještě se tolik nevázat, bohužel se logicky ukončil i vztah nás dvou. A přitom to všechno bylo na dobré cestě. No nic, stává se. Přesto mi však na ní ještě pár let docela záleželo a psala jsem jí ke každým narozeninám, které vtipně slavila na den narození ó velkého Vladimíra Iljiče, tudíž jsem ve společnosti, zejména té ovíněné, díky tomu ohromovala nevídanými znalostmi z historie.S druhou tchyní byl vztah o něco komplikovanější. Rovněž měla jediného syna a já navíc měla punc použitého „zboží“, tedy rozvedené bezdětné ženy. K mojí oblíbenosti navíc příliš nepřispívalo ani to, že jsme se s druhým chotěm seznámili prostřednictvím seznamovací kanceláře. Když si dovolím odbočit, tam musím říci, že to byly prima časy… kamenná seznamka měla vychytaný systém párování eventuálních dvojic. Promyšleným dotazníkem se stovkou otázek mi v průběhu dvou měsíců doporučili 15 eventuálních protějšků, se kterými jsem se opravdu sešla. Byly to někdy opravdu kousky: Jeden třeba do telefonu tvrdil a v dotazníku uváděl, že je pohledný 183 cm vysoký gymnasta…. Realita byla taková, že gymnasta, byť s mimořádně silnými dioptrickými skly, nejspíš byl, ale nepochybně také dyskalkulik… protože centimetrů měl tak o 15-20 méně, tudíž jsem na něj shlížela velmi zvysoka. Dalšímu jsem se líbila natolik (bohužel však zcela neopětovaně), že mi na druhé setkání přinesl dárek v podobě tanga kalhotek a na rovinu se mě ptal, jaké auto by mě potěšilo. Potřetí jsme se, přes jeho ublížené nepochopení, už opravdu neviděli. Třetí v pořadí se mě snažil ohromit tím, kolik štěňat piva vypije za týden. Jiný považoval za svoji přednost, že byl odejit z dobře placené práce kvůli tomu, že mu šéf nehodlal tolerovat právo na každodenní poobědovou 20-min. siestu v kanceláři. Bez toho totiž odpoledne hlava nikomu nefunguje, víme? I dalšímu jsem se líbila, jen měl přibližně o 50 kg více, než uváděl v dotazníku, ale snažil se! Každý den chodil běhat po nábřeží zabalený do igelitu, cestou domů pak načerpal tekutiny v podobě tří, čtyř piv a hubnoucí efekt byl tentam. Podobně to pokračovalo ještě pár týdnů, ale zkrátím to: Můj druhý a zcela jistě poslední manžel (víckrát už do toho rozhodně nejdu) byl 15. v pořadí, resp. poslední, koho jsem byla ochotná ještě vidět. A ono to během prvních 2-3 minut opravdu zafungovalo tak, jak mělo. Ta oboustranná chemie byla hmatatelná. A nic na tom nezměnil ani fakt, že mě o půlnoci cestou z vinárny nechal nečekaně stát na peróně v metru, protože potřeboval stihnout přestup na jinou linku a coby čerstvý pražský přistěhovalec si ještě nebyl v pražské MHD ničím jist. Ani zakončení druhé schůzky, kdy mě cestou z kina pro změnu opustil v noci na temné zastávce mezi vinohradskými hřbitovy, jelikož mu jela přímá tramvaj, kterou „potřeboval“ stihnout. V ten večer jsem skutečně reálně zvažovala, jestli to mám takhle zapotřebí a jestli mě to i přes nepopiratelnou vzájemnou přitažlivost hodlá dál bavit. Potřetí už se naštěstí nic takového neopakovalo, po pár týdnech se ke mně přistěhoval – však nač ztrácet čas?, po roce jsme se brali a za další rok byla na světě první dcera. Takže za mě – zprostředkovaná seznámení rozhodně ano! Ale abych se velkou oklikou vrátila k původnímu tématu: Vlastně se své druhé tchyni nemůžu ani moc divit, že měla takový strach o to, koho si její jediný syn najde a že mi zpočátku nedůvěřovala. Teď když máme děti, tak už to chápu dokonale. Po svatbě jsem si s tchyní navíc začaly rozumět a když jsme oznámili očekávaný přírůstek do rodiny, ledy roztály úplně. Žel však nám ji 2 měsíce po narození dcery těžká nemoc, ta nejtěžší z těžkých, vzala. Přesto mám jednou provždy v paměti uložené, jak byla šťastná, když si svou vnučku mohla poprvé pochovat. A absolutně jistě vím, že by byla prvotřídní milující babičkou i tchyní… jen mít od života tu šanci.  

    27.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel