Výsledky vyhledávání v sekci: Zdraví
  • Angína

    Málokdo z nás ji nezažil. Ačkoli je angína onemocnění velmi běžné a většinou  je dobře léčitelná antibiotiky, rozhodně bychom jí neměli považovat  za banální problém. Zejména u starších pacientů a malých dětí může být její průběh velmi nepříjemný a zatěžující.Angína a její přenosAngína  (tonsilitida) je onemocnění postihující krční mandle, jeden z orgánů imunitního systému. Mandle obsahují velké množství  obranných imunitních buněk, jejichž úkolem je likvidovat choroboplodné mikroorganismy a bránit jejich vstupu do těla. Je-li ale organismus příliš oslabený, může se stát, že mandle nezvládnou nápor mikroorganismů odvrátit a jsou jimi samy napadeny. V případě angíny dohází k  akutnímu zánětu krčních mandlí, který je většinou způsobený bakteriální infekcí, méně často je virového původu. Přenáší se kapénkovou infekcí, tedy při kýchání, smrkání a kašlání postiženého. Angína  nejčastěji postihuje děti,  protože v dětství jsou krční mandle nejobjemnější. S věkem díky zrání imunitního systému význam a velikost krčních mandlí klesá, proto dospělí trpí angínou méně často.Příznaky angínyPrvní příznaky angíny se většinou rozvinou již za 24-36 hodin po nakažení. Patří mezi ně silné bolesti v krku, potíže s polykáním, zvýšená teplota až horečka, bolesti hlavy a svalů, celková slabost a zvětšené uzliny na krku. Postupně dochází ke zvětšování napadených krčních mandlí, což ztěžuje dýchání ústy a v noci vede ke chrápání. Nemocný má také pocit ucpaného nosu, ačkoli nemusí mít přímo rýmu. Při pohledu na mandle vidíme,  že jsou zarudlé a zvětšené, často také s bílými povlaky (nemusí ale být přítomny vždy).Léčba angínyPotíže většinou nemocného dovedou brzy k návštěvě lékaře. Vyšetření pohledem může být doplněno výtěrem z krku (obzvláště v případě, že nejsou  přítomny povlaky na mandlích) a vyšetřením krve. Hodnotí se sedimentace a takzvaný C-reaktivní protein (CRP), díky kterému je možné odlišit, jestli je angína bakteriální či virová. V případě, že je zánět bakteriálního původu, jsou na místě antibiotika. Je ale důležité si uvědomit, že vzhledem k tomu, že angínu mohou vyvolat i viry, nelze antibiotika očekávat automaticky. Rozhodně se vyplatí lékaři důvěřovat a netrvat na předepsání antibiotik za každou cenu.  Ke zmírnění bolestí a teploty pomohou léky obsahující paracetamol (Paralen apod.). Důležitý je také klid na lůžku, který by měl trvat alespoň týden a důkladný pitný režim. Dále mohou pomoci výplachy krku, či kloktání, k čemuž se hodí šalvějový čaj. Angíny bez komplikací byste se měli celkem snadno zbavit do týdne až dvou. Může se ale stát, že se angína vrátí – a to i několikrát „za sezonu“. V takovémto případě se někdy provádí preventivní odstranění krčních mandlí (tonzilektomie).  Je-li angína léčena a není podceněná rekonvalescence, nehrozí prakticky riziko komplikací. Komplikace ale mohou nastat u oslabených jedinců, starých lidí a malých dětí. Jedna z možných komplikací je vznik abscesu, což je dutina vyplněná hnisem. Vzniká v případě, že zánět z neléčené angíny prostoupí mandlemi do hlubších vrstev krku a tam se opouzdří. Jeho nebezpečí spočívá v tom, že se může šířit dále prakticky kamkoli do těla, což může vést k dalším vážným komplikacím. Prevencí angíny je posilování obranyschopnosti organismu zdravou a rozmanitou stravou s dostatkem vitamínů a minerálních látek, otužování, dostatek spánku , omezení stresu  a dodržování hygienických zásad. 

    22.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Porucha glukózové tolerance či diabetes

    Obezita typu jablko (mužský typ obezity)Metabolický syndrom není nemoc, která by postihovala pouze jeden systém či jeden. Je to komplexní onemocnění, kde jedna složka zvyšuje pravděpodobnost výskytu jiné složky. Sám nemocný si na sobě nevšimne protože metabolický syndrom sám o sobě nebolí. Často se poprvé po jednotlivých diagnózách tvořících metabolický syndrom začne pátrat až v momentě výskytu komplikací – infarktu, anginy pectoris, cévní mozkové příhody nebo ischemické choroby dolních končetin (nedokrevnosti). Jediné, co je vlastně vidět, je nadváha nebo obezita. Ale ani ta se nemusí vždycky vyskytovatZásadní roli při poznávání lidí ohrožených touto chorobou mohou sehrát praktičtí lékaři, kteří sledují pacientovy potíže v celé šíři a koordinují jejich léčbu. Vyžaduje to však mimo jiné, aby k nim lidé skutečně přišli - což bývá někdy u těch ohrožených metabolickým syndromem problém.Vědí sice, že mají nadváhu či vysoký tlak, ale protože je jinak nic netrápí, nic nedělají ani k lékaři nejdou. Infarkt pak dostanou jako překvapení, ale ve skutečnosti se na něj mohlo přijít dříve, což by lékař býval odhalil.Metabolický syndrom ukazuje několik faktů a dobrý praktický lékař by je měl umět spojit dohromady:ohroženi jsou muži, kteří mají v pase více než 102 centimetrůženy, s více než 88 centimetrů. Nová doporučení limit ještě zpřísňují na 94 centimetrech u mužů a 80 u ženhodnota tuků trigylceridů, které se dají naměřit z krve, by neměla přesáhnout 1,7 mmol/litrtaké HDL (\"hodný\" cholesterol), je nebezpečné, pokud je ho méně než 1,0 mmol/litr,u mužů a u žen méně než 1,3 mmol/litrkrevní tlak, pokud přesáhne 130/85vysoká hladina cukru v krvi, pokud přesahuje 6 mmol/litrPokud má člověk tři a více výše zmíněných potíží, je diagnóza metabolického syndromu jasná - i když dotyčný člověk vůbec nemusí být na první pohled výrazně obézní.Žádná „rychlá pilulka“ nepomůže a i ty používané jen zmírňují akutní nebezpečí. Ale postižený to zvládne - musí se snažit sám - více pohybu, zdravěji jíst a zahodit cigarety.

    27.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • A l e r g i e

    Alergie je onemocnění, které se stále více rozšiřuje a objevuje se jak u dospělých, tak i u dětí, a to i v nejrannějším věku. Nejdříve trochu teorie. Náš organismus má obranné síly, které jsou schopny rozlišit co je vlastní a co cizí.Co je vlastně alergie. Jednoduchá definice zní – je to přemrštěná reakce na látky zevního prostředí, ke kterým se organismus dostává dotykem, vdechnutím, polknutím tuhé nebo tekuté potravy.Alergická reakce je zánět, který je závislý na T 2 lymfocytech a na jejich cytokinech, adhezních molekulách atd.Speciálním typem kontaktní alergie je aplikace látek injekční jehlou.Jinými slovy alergie je jedna z imunitních odpovědí imunitního systému, ale bohužel jde o škodlivé tkáňové odpovědi. Při alergické reakci dochází k vyplavení některých látek jako histaminů, interleukinů, cytokinů a dalších tzv. mediátorů. Tyto mediátory se pak podílejí na poškozování organismu tím, že přispívají ke vzniku otoků, zúžení průdušek, zvyšují tvorbu hlenu, porušují činnost cév, ničí buňky a mají další pro tělo destrukční činnost.Alergie je složena z řeckého allos – jiný, ergie – činnost.U toho to cizího antigenu musí organismus rozlišit, jak moc ho to ohrožuje, a to vše musí často vyřešit i během několika sekund.Celý systém je velmi složitý, komplikovaný a nejrůznějším způsobem provázaný a hlavně naše vědomosti stále nedostatečné.Dá se říci, že imunitní systém je do určité míry inteligentní.Je-li organismus napaden, produkuje speciální ochranné látky, které vetřelce, ať má jakoukoliv podstatu, eliminují systémem antigen-protilátka.Antigen je cizí látka, tj. útočník, kterou je naše tělo schopno rozeznat na základějejí struktury jako cizí a proti níž je schopno vyrobit protilátky. Antigenem je cizorodá bílkovina, chemická sloučenina, fyzikální podnět a další.Protilátka je odpověď našeho těla na vniknutí antigenu.A tak, má-li člověk dostatek protilátek, nemá antigen – útočník žádnou šanci.Při tvorbě protilátek neplatí, že organismus pokaždé pátrá po správné odpovědi.Odpověď zná často z minulých zkušeností a výroba protilátek je jen první zkouškou. Část své paměti zdědí, část získá při kojení a část si vytváří při boji s antigenem – vetřelcem.Proti některým antigenům získává organismus celoživotní imunitu, některé antigeny nezanechávají imunitu žádnou, často proto, že se útočník vždy změní, jako např. viry.Dalším problémem jsou bakterie obsažené ve střevech, které dělají spoustu užitečné práce pro organizmus, ale pokud proniknou do krve oni sami nebo jejich toxiny, je zle.Dalším problémem je to, že organismus v důsledku přetížení nebo jiné chyby začne své tkáně považovat za cizí a začne je likvidovat – tzv. autoimunní onemocnění.Nebo se alergie začne rozšiřovat na stále více a více podnětů, tzv. panika obraných sil, kdy z jednoduché alergie se stane rozsáhlá mnohopodnětná alergie tak těžká, že organismus pak reaguje negativně skoro na vše. Tělo pak již nereaguje na jednotlivé substance, ale i na jejich příbuzné, případně na celé skupiny látek.Alergická reakce je nejčastěji otázkou několika minut nebo jen několika málo hodin – časný typ alergie.Pozdní typ alergie je, když organismus reaguje za 24 i 48 hodin.Důležitou skutečností je to, že při prvním styku s alergenem nemusí člověk alergicky reagovat.Senzibilizace může trvat i několik let. Například při chovu domácích zvířat jde nejčastěji o ptáky a kočky.Paradoxem zůstává, že alergeny nezpůsobují potíže, potíže způsobuje reakce těla na tyto látky, tj. důsledek chybných odpovědí.Pojmenování alergie použil v roce 1906 jako první pediatr Clemens von Piruet.První ověřený grafický záznam o alergii je z roku 3 100 před n.l., kdy zakladatel 1. dynastie a sjednotitel Horního a Dolního Egypta faraón Meni (Menej) zemřel na bodnutí hmyzem, asi vosy. Stejnou přecitlivělostí trpěli i jeho potomci. Nemoci z přecitlivělosti znal i Hippokrates, který užíval termín eczema. Z toho plyne, že alergie není "vynález" moderní doby. Již před dávnými lety bylo pozorováno, že některá "nachlazení" (pylové alergie) přicházejí v době květu. Bylo také vypozorováno, že migréna souvisí s určitými jídly, že úmrtí na vosí bodnutí není způsobeno vosím jedem, ale chybnou reakcí těla.Důvody alergie:Organismus "zděšeně" reaguje na svět, který se stal novým, protože na nové nemá ještě žádnou vhodnou odpověď.Chráníme se před vlivy počasí a povětrnostními vlivy, a proto nejsme schopni tyto vlivy využít k tréninku své imunity. Tělo reaguje na teplotní výkyvy přecitlivěle nebo naopak necitlivě. Původci nemocí pak snadněji přemůžou organismus zápasící s problémy přizpůsobení.Nepřiměřený stres vyvolaný rozličnými strachy, přehnaná ctižádost, chybné sociální chování a podobné podněty obranné síly nepřetržitě ochromují.Špatné stravovací návyky, nevhodná strava (veliké množství) imunitní systém přetěžují a on není schopen plnit své úkoly rychle a správně.Při onemocnění nedopřejeme svému tělu dostatek klidu a času k vyléčení.Léky potlačí příznaky, někdy důsledky, ale příčinu většinou neodstraní. A tak každá další infekce hromadí zbytky, které nutí obranný systém k chaotické válce na mnoha frontách bez dostatečného zázemí.Celý tento boj nakonec končí prohrou, alergie vzniká, případně se rozšiřuje.Působí zde také vyčerpání thymu – brzlíku, který je často dlouho přetěžován a vyčerpán a pak již není schopen vzniklé chyby napravovat.Také cévy zanesené ve zvýšené míře usazeninami přispívají k chybám a navíc se v nich snadněji rozmnožují patogenní organismy. Vlastní imunitní systém je vyčerpaný a další systémy nemají ani sílu ani potřebné vědomosti, aby se postaraly o zdravý pořádek. A z toho pak plynou potíže od častých rým přes alergii k rakovině.Proto při každé alergii (i malinké) se musí organismus řádně vyléčit.Nepostačí jen se otužovat a snažit se obnovit výkonnost obranných sil! Mnohem důležitější je opětné získání schopnosti rozlišovat. Aby se organismus znovu naučil odlišovat škodlivé od neškodného, zdravé od nemocného a cizí od vlastního, to je pak vyléčení.Alergenem, který je častý a silný, je kravské mléko, které alergizuje nejen svými bílkovinami, ale i mléčným cukrem, zbytky herbicidů, pesticidů, těžkých kovů, zbytky léků a dalšími látkami, tj. vše co se do krávy dostane a včas se nevyloučí.V potravinách je asi 3000 přísad konzervačních látek a barviv a stopy po nejrůznějších hnojivech, jejichž množství je nepřeberné. A tak začátek vzniku alergie u dítěte i dospělého jsou doušky z dětské lahvičky, která je plná upraveného kravského mléka.Ostatně alergie na danou potravinu je také dána tím, zda a jak často se objevuje na našem jídelníčku.Nejznámější a nejrozšířenější jsou pylové alergie. Výskyt se neustále zvyšuje, odhadem asi kolem 20 % populace trpí polinózou. Snižuje se věk, kdy se projeví, nyní jde již o děti předškolního věku. Zajímavé je to, že děti, které se narodily v březnu, jsou na tom nejhůře. Pylová alergie může trvat i 12 měsíců v roce. Jde o zrnka různě velká a různě těžká, čím menší, tím se snadněji dostanou do dýchacích cest. Velikost kolem 20 mikrometrů je pro alergii optimální, zrna velikosti kolem 100 mikrometru jsou těžká a padají k zemi a mají jen lokální význam. Předpokládá se, že zrnka větší než 5 mikrometrů se již hlouběji do plic nedostanou, tj. nedostanou se do drobných průdušinek a dýchacích sklípků. Problém spočívá v tom, že stačí, když se do plic dostane jen alergizující soubor molekul. Ukazuje se, že zvyšující se koncentrací oxidu uhličitého se zvyšuje i produkce pylu u mnohých rostlin, například ambrosie (Ambrosia...

    01.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Epilepsie a cestování

    Epilepsieje známa již z doby babylonského krále Chammurabiho. Římané považovali postižené za ďáblem posedlé, jiní epilepsii nazývali svatou nemocí.Odborný název epilepsie zavedl až řecký lékař Hippokrates. Epilepsie je neurologické onemocnění, projevující se záchvaty s poruchou vědomí. Záchvaty vznikají následkem nekoordinovaných elektrických výbojů, které se šíří mozkem a jejichž zdrojem jsou skupiny postižených buněk. Příznaky mohou být různé, od neobvyklých smyslových vjemů přes krátkodobé absence(pacient "není duchem přítomen") až po generalizované záchvaty křečí s bezvědomím. Epilepsie se vyskytuje u 0,5 - 1% populace, ve všech věkových skupinách. Cestování může pro epileptiky znamenat zvýšené riziko poranění při záchvatu i riziko celkového zhoršení onemocnění. Samozřejmě zde záležína délce a dosavadním průběhu onemocnění, typu a četnosti záchvatů. Prodobře kompenzované pacienty je riziko minimální.  Existují určitá společná  pravidla, která by měli pacienti s epilepsií dodržovat:Užívání předepsaných léků v pravidelných intervalech je podmínkou úspěšné léčby a snižuje pravděpodobnost vzniku záchvatu.Na cestách je proto nutné mít u sebe dostatečnou zásobu léků,z toho část v příručním zavazadle pro případ ztráty nebo zpoždění dalších zavazadel. Je třeba zásobit se na celou dobu pobytu a počítati s rezervou. Proto informujte o chystané cestě svého ošetřujícího lékaře.Vezměte si s sebou alespoň jedno originální balení léku s příbalovým letákem - možná budete nutné sehnat obdobný lék v zahraničí nebo informovat místního lékaře. Prodejní názvy léků se v různých zemích liší. Při převozu většího množství léčiv a zdravotnického materiálu mohou nastat problémy na celnici, opatřete si proto potvrzení od ošetřujícího lékaře, že léky jsou pro vaši osobní potřebu. Pravidelné užívání léků v určitou hodinu je velmi důležité.Při překonání více časových pásem proto upravujte dobu užívání postupně, maximálně o 1 - 2 hodiny denně, aby nedošlo k velkému prodloužení či zkrácení intervalů mezi užíváním.  Pokud se v prevenci záchvatů osvědčilo podávání rektálního diazepamu, vezte jej s sebou v příručním zavazadle. Letecky by měli cestovat pouze kompenzovaní pacienti -tzn. ti, kteří mají záchvaty méně často než 1x měsíčně. Epileptik by u sebe měl nosit informace o své chorobě - v podobě kartičky, lékařské zprávy. Důležitými informacemi  jsou druh epilepsie i záchvatů, užívané léky, kontakt na rodinu i ošetřujícího lékaře a instrukce pro první pomoc v případě záchvatu. To vše v jazyce cílové země i tranzitních zemí nebo alespoň v hlavních světových jazycích. Existují tzv. "pasy" pro epileptiky - sdružen íE-společnost. I na cestách je nutné dodržovat všechna režimová opatření a vyvarovat se podnětů, které mohou vyvolat záchvat. Pravidelný denní režim spočívá v přiměřeném spánku, kterého nesmí být ani nadbytek ani nedostatek.Nedoporučuje se spánek ve dne. Abstinence je samozřejmostí. Dlouho trvající pobyt na prudkém slunci není vhodný. Epileptici by se měli vyvarovat obtížnějšího cvičení, pohybu ve výškách, lezení po stromech, po žebříku, závodění,jízdy na kole, bruslení. Samozřejmě podle stupně kompenzace choroby.Nebezpečné je plavání, do vody je třeba vstupovat jen v doprovodu dospělépoučené osoby. Při cestování do zemí, kde je doporučováno nebo vyžadováno očkování a profylaktická antimalarická léčba, je nutné poradit se se svým neurologem a zároveň informovat lékaře v očkovacím centru o svém onemocnění. Meflochin, jeden z léků, užívaných k profylaxi malárie, není pro epileptiky vhodný.

    01.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Osteoporóza - strašák žen po čtyřicítce

    Osteoporóza je metabolická kostní choroba, často nazývaná jako řídnutí kostí. Nejčastěji jí trpí starší ženy. Ztráta kostní tkáně zpravidla začíná po dosažení věku 40 let. Nemoc způsobuje nedostatek vápníku v těle a zvýšené odbourávání kostní tkáně. Příčin je více, kromě vyššího věku, osteoporóze pomáhá podvýživa a nedostetk pohybu. Různými formami osteoporózy trpí přibližně 75 milionů lidí v celé Evropě, USA a Japonsku, v Česku asi desetina.Osteoporóza a její diagnostikaSamotná osteoporóza nebolí. Její následky, zlomeniny, však už ano. Už název, který je složený ze dvou řeckých slov osteo - kost a poros - otvor, naznačuje, že jsou kosti dutější, než je zdrávo. Tím, že kosti křehnou, stávají se snadno lámavé. Právě četné zlomeniny jsou prvním signálem, který by měl vést k návštěvě ordinace. Dalšími příznaky jsou bolesti zad, předčasný konec reproduktivního věku žen do 45. roku života a snižující se tělesná výška.Také jste si všimli, že je vaše maminka či babička najednou nějaká menší a navíc se hrbí? Příčinou ztráty výšky o více než tři centimetry a kulatých zad může být kompresní zlomenina páteře způsobené osteoporózou. Osteoporóza není dědičná, ale pokud je „v rodině“, musíte počítat s vyšším rizkem.Rizikové faktoryČas nezastavíme, stárnout budeme všichni. Jestli nás však stihne osteoporóza, do jisté míry ovlivnit můžeme. DVojnásobné riziko onemocnění mohou čekat zejména silní kuřáci (více než 20 cigaret denně), na zvýšený úbytek vápníku má však vliv i pasivní kouření. Zatímco jedna sklenka vína či piva denně zdraví prospívá, nadměrmé a časté pití alkoholu škodí i kostem.Třetím faktorem, který můžeme ovlivnit, je pohyb. Pravidelný pohyb, stačí úplně svižná chůze, plavání či práce na zahrádce posiluje kosti a oddaluje onemocnění.Velkou roli hraje i snížený přísun vitamínů C a K, a nízká hladina vitamínu D.K dalším rizikům patří také příliš nízká váha (BMI pod 20), která může vést ke snížení hladiny estrogenů u dívek a žen, podobně jako po menopauze a nedostatek estrogenů zase přispívá k rozvoji osteoporózy. Neznamená to však, že obézní nemohou osteoporózou onemocnět, jen je u nich statistický výskyt nižší.Vliv mají i předešlé choroby a úrazySe zvýšeným rizikem, že je pravděpodobně osteoporóza nemine, by měli počítat všichni, kteří si měli nějakou zlomeninu s minimální působící silou před padesátinami, případně užívali léky jako jsou antikonvulziva, antiepileptika, kortikoidy (například na astma), trpí revmatoidní artritidou (zejména při léčbě kortikosteroidy - více než tři měsíce užívání 7,5 mg prednisonu nebo jeho ekvivalentu denně), cukrovkou, či dalším závažným onemocněním jako je například střevní zánětlivá onemocnění (ulcerózní kolitida či Crohnova nemoc). K narušení metabolismu kostí a tím i vyššímu riziku vzniku osteoporózy dochází i při onemocnění štítné žlázy. Velkou onemocnění osteoporózou mají i ženy, které měly poruchy menstruačního cyklou a předčasnou menopauzu.Vyšetření osteoporózyKe zjištění, jak hustá je kostní tkáň a kolik minerálů obsahuje, slouží denzitometrické vyšetření. Denzitometrie pacientky nijak nezatěžuje, samotné vyšetření je bezbolestné. Z výsledku vyšetření lékař vyhodnotí jak velký je úbytek kostní hmoty, stanoví diagnózu, doporučí pacientovi, jak se má stravovat a chovat a pokud je třeba, zahájí léčbu.Denzitometrické vyšetření provádí lékař na specializovaném radiologickém pracovišti nebo v osteologickém centru, nejčastěji se používá metoda rentgenové absorpční fotometrie, která využívá energie dvou paprsků (DXA). Radilog potom pošle výsledky lékaři, který vám vyšetření předepsal, což bývá nejčastěji gynekolog či praktický lékař. Někdy doporučuje i neurolog či jiný specialista, například pokud pacientka užívá dlouhodobě kortikoidy.O hustotě kostí vypovídají dva údaje:T-skóre se používá k vyjádření rizika zlomeniny. Je to odchylka výsledku vyšetření od tabulkové hodnoty kostní minerální denzity mladých zdravých jedinců stejného pohlaví.Hodnota vyšší než -1 je považována za normální, hodnoty mezi -1 a -2,5 jsou hodnoceny jako osteopenie (první stadium řídnutí kostí) a hodnota nižší než -2,5 odpovídá osteoporóze.Z-skóre - porovnává výsledek vyšetření s průměrnými hodnotami u osob stejného pohlaví i věku.Jestliže jste absolvovala vyšetření a slova lékaře zněla "osteopenie", znamená to, že jste se ocitla v takové mezifázi mezi normálním stavem kostí a osteoporózou. Kosti řídnou, ale ještě ne tolik jako při osteoporóze. Nemocí mohou trpět i mladší ženy. Ke zlepšení stavu postačí dostatečný přísun vápníku (1 000 mg denně), vitaminu D (obvykle 800 j denně) a pravidelný pohyb. U těhotných je dobré zvýšit dávku kalcia na 1 200 mg denně, ideálně v potravinách bohatých na vápník.Osteoporóza - jak se léčíPostupů samotné léčby je více, důležité je docílit toho, aby se kvalita kostní tkáně dále nezhoršovala, její úbytek se zastavil a snížilo se tak riziko zlomenin. Kromě mnoha ukazatelů zdravotního stavu rozhoduje také motivace pacienta aktivně při léčení spolupracovat. Co to znamená? Především dodržovat zdravou životosprávu, přiměřeně se hýbat (základem je pravidelná chůze, plavání), na druhou stranu se však vyhýbat pádům a zajistit si dostatečný příjem vápníku a vitamínu D, ideálně v přírodní formě.K samotné léčbě osteoporózy se používá několika postupů:hormonální substituční terapie - při této léčbě se ženám podávají malé dávky hormonu estrogenu a progesteronu (jeho syntetická forma se jmenuje progestin). Díky dodaným hormonům dochází ke zpomalení až zastavení úbytku kostní hmoty. Jenže i tyto léky mají vedlejší účinky. Ženy, které je užívají se vystavují zvýšenému riziku onemocnění rakovinou děložní sliznice a prsu, zánětu žil a tvorby žlučníkových kamenů, může se zvýšit krevní tlak a zhoršit průběh cukrovky. Další nepříjemností hormonální léčby je možnost krvácení podobnému menstruaci. Ženy, které patří do rizikové skupiny pak musí chodit pravidelně na prohlídky. Přestože vedlejších účinků je poměrně dost, v některých případech prospěch z léčby převáží i tato rizika.léčba kalcitoninem, hormonem, který produkuje štítná žláza, a který brání odbourávání kostí a podporuje novou tvorbu kostní hmoty. Aby byla léčba účinná, je třeba dlohodobé terapie, další nevýhodou je značná finanční náročnost.bisfosfonáty - jsou uměle připravené léky, které tlumí odbourávání kostí. Jsou zatím nové, teprve čas ukáže, jaký přínos pro léčbu osteoporózy budou mít.Co jíst při osteoporózeDůležitý je zejména přísun vápníku, zdravá mladá žena by ho měla sníst denně 800 až 1 000 mg, po menopauze až 1 500 mg. Nejlepší je samozřejmě, pokud dostanete do těla vápník přírodní cestou, tedy z jídla. Lékaři doporučují především tyto potraviny bohaté na kalcium: mléko a mléčné výrobky, ne však tavené sýry, brokolici, kapustu, čínské zelí, květák, tofu, ale i sardinky, sezamová a slunečnicová semínka či mák. Vápník dostanete do těla i z pažitky, lískových a para ořechů nebo mandlí, ale i mléčné čokolády a kakaa.Naopak vyvarovat byste se měli nadbytku bílkovin, kávě, kolovým nápojům s kofeinem a přesolování.Když není dostatek vápníku z potravy, sáhněte po potravinových doplňcích. Optimální jsou ty, které obsahují i potřebné vitaminy, zejména vitamin D, B6, C a K1, které pomáhají ukládání a vstřebávání vápníku. Potřebný dostatek vitamínu D si vytvoří vaše tělo samo při pobytu venku na sluníčku (přesně vystavením kůže UVB paprskům slunce).

    03.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Objevujte svou nejhlubší pravdu

     Svou pravdu však nemusíte prosazovat tak, že odsoudíte názor druhého. Říkejte ji s láskou k sobě i k ostatním. Pokud to, co říkáte, zraňuje nebo ničí, pak nevycházíte ze své nejhlubší pravdy, protože ta je vždycky láskyplná. Jedna žena například chodila s mužem, který ji za čas opustil a našel si jinou přítelkyni. Cítila se velice zraněná, na povrchu se na něj zlobila a měla chuť mu říct věci, z nichž by neměl dobrý pocit ze sebe sama. Její první reakce byla odsou­dit ho, protože se cítila dotčená a odmítnutá. Když se ale napojila na svou hlubší pravdu, uvědomila si, že ho opravdu miluje a přeje si, aby zůstali přáteli. Pochopila, že její předešlá řešení - uzavřít své srdce a odejít - vlastně nejsou její pravdou. I když se stále cítila zraněná, byla schopna rozpoznat lásku skrývající se pod bolestí a vyjádřit ji v jejich vzájemné komuni­kaci. Za několik měsíců se k ní muž vrátil, přičemž si jí ve svém srdci daleko více vážil a miloval ji. Mnozí z vás máte vizi své pravdy, a přesto klamete sebe sama v tom, kdo opravdu jste. To děláte, když se vidíte jako oběť, protože žádná oběť nejste. Jste velká, mocná bytost. Snižujete sebe sama, když nevidíte svou krásu, moudrost a sílu. Kdykoliv budete mít sklon poddat se pocitům sebelí­tosti nebo deprese, podléháte sebeklamu a nevycházíte ze své pravdy. Když se podceňujete, nesete v sobě tuto energii, která se vám pak projeví ve vašem vnějším světě. Říkáte-li si, že jste slabí, rozezníváte své energetické pole, a to vám přitáhne lidi a události odrážející tuto myšlenku. Když pročistíte svou energii a budete pravdiví v tom, kdo jste, pak vám tuto pravdu bude odrážet i okolní vesmír. Vezměte si nějakou situaci ve svém vztahu, kterou chcete zlepšit. Představte si, že ji řešíte jako své nejmoudřejší já - nejvyšší bytost, sebevědomá, silná, milující část vás samých. Představte si ve výrazu toho druhého otevřenost a mluvte k němu nebo k ní ve své mysli. V okamžicích, kdy se neproje­vujete zrovna sebevědomě a na vyšší úrovni, si nejdříve ze všeho řekněte, že v této chvíli děláte to nejlepší, co umíte. Oceňte všechny své části. Budete-li dávat za pravdu jen těm vyšším a odsuzovat svá emocionální já, tak se nevyléčíte. Soustřeďte se na svá vyšší já a milujte i své nejistoty a ony se postupně vyléčí.Sledujte se, jaké si v mysli zkoušíte scény. Pozorujte se, jaké hrajete role, a uvědomujte si, jaké reakce očekáváte od druhých. Všimněte si, že téměř vždycky dostanete to, co čekáte. Udržujte si v mysli sebe obraz, jak se otevíráte a říkáte svou pravdu tím nejláskyplnějším a nejsoucitnějším způso­bem, vědomi si situace druhých. To je to nejlepší, co můžete pro své vztahy udělat. Představujte si, že druhý může reagovat s vřelým pochopením. Očekávejte příliv energie a radosti, protože zadržovat, popírat nebo nevidět pravdu je mnohem náročnější, než ji uvidět, vyslovit a jednat podle ní. Zpočátku budete možná muset vynaložit určitou energii, abyste se otevřeli, ale nezapomínejte na celkové výsledky vašeho snažení: bolest zmizí a získáte spoustu času, který byste jinak trávili neustálým přemýšlením o dané situaci. Budete mít hodiny a hodiny navíc. Co s tímto svým volným časem uděláte? Když se osvobodíte od jakékoliv klamné situace, uvolníte si tvořivou energii. Trénujte si přesnost a pravdivost svého vy­jadřování. Pečlivě sledujte svá slova i názory, které zaujímáte, abyste se vyhnuli tendenci emocionálně věci zkreslovat. Nezvýrazňujte přespříliš detaily a nedělejte z běžných, všedních zá­ležitostí něco neobvyklého. Rozvíjejte si schopnost vidět věci takové, jaké opravdu jsou, a tvořte si o nich pravdivé obrazy. Tak budete moci snadněji vytvořit to, co chcete mít, také na hmotné úrovni. Budete-li mluvit pravdivě, vaše energie bude stoupat. Budete mít více fyzické energie, vnitřního míru i lepší spojení s lidmi. Přátelé, kteří nebudou chtít vycházet ze své hlubší pravdy jako vy, odejdou, a přijdou jiní. Staré, nepří­jemné situace, které jste si v minulosti svými přístupy vytváře­li, nevydrží novou úroveň vašeho světla a postupně vymizí. 

    04.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Co je atopický ekzém a jak se projevuje?

    Atopický ekzém je termín označující jeden z druhů ekzémů. Jedná se o nepříjemné a úporné kožní onemocnění. Příčin vzniku je spousta, a dokonce i zkušený dermatolog má problém příčinu určit. Atopická pokožka je na první pohled suchá, červená a nepříjemně svědí. Jedná se o dlouhodobé onemocnění, často celoživotní, u něhož se střídají období klidu a vzplanutí. Podívejte se s námi podrobněji na projevy atopického ekzému a jeho léčbu.Jak se atopický ekzém projevuje?Atopický ekzém, kožní zánětlivé onemocnění, má alergický původ, nebo se touto cestou projevuje reakce organismu na dráždivý podnět. Objevuje se jak u dětí, tak i dospělých. Na těle se vám objeví kožní vyrážka, která bývá často červená, kůže je vysušená, nepříjemně svědí a někdy je dokonce i mokvající. Nejčastěji se atopický ekzém objevuje na loktech, krku, zápěstí, pod koleny, nártech, ba dokonce i na obličeji.Svědící atopická pokožka vybízí pacienta ke škrábání, ale tímto se pak kůže ještě více poškodí a zanese infekcí. Jakmile zánět odezní, odumřelé vrstvy buněk se olupují.Příčiny atopického ekzémuAtopický ekzém je dědičné onemocnění kůže, které se vyznačuje zejména silnou svědivostí. Často je spojen s projevy senné rýmy, astmatu či s potravinovou alergií. Ke zhoršení atopické pokožky dochází hlavní během podzimu a zimy, v létě bývají projevy mírnější.Stav kůže se zhoršuje nedostatkem odpočinku, stresem, hormonálními změnami, ale také při různých onemocněních, například při chřipce, angíně a podobně.Jak probíhá léčba atopického ekzému?Léčbu stanovuje dermatolog, kterého musíte s projevem těchto problémů navštívit. Dermatolog odebere při první prohlídce malý vzorek kůže, který odešle k histologickému vyšetření. Pak musíte navštívit alergologa, který pomocí testů zjistí vzdušné a potravinové alergeny. Léčba atopického ekzému je hlavně zevní. Používají se kortikoidy ve formě mastí.Pokud budete chtít léčbu atopického ekzému podpořit, můžete si v lékárně zakoupit mnoho doplňků stravy. Velmi oblíbeným a žádaným je Protopan. Jedná se o mast, která slouží jako doplněk stravy. Tato mast kůži promastí a sníží projevy atopického ekzému.Udělejte pro své zdraví maximum.

    05.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Geopatogenní zóny – jak je najdeme a proč se jim vyhýbat?

    Někdo na ně věří, někdo ne… není teď řeč o mimozemšťanech ani o posmrtném životě, ale o geopatogenních zónách. Že jste o nich ještě neslyšeli? Geopatogenní zóny mohou za naše špatné sny, nálady, nemoci. Tyto pásy ovlivňují jak psychické, tak fyzické zdraví člověka, zvířat, ale také život rostlin.Lidé, kteří se vystavují těmto zónám jen krátkodobě nebo přicházejí do kontaktu se slabou zónou, mohou pociťovat špatné nálady, neklidné spaní nebo zdlouhavou léčbu nemoci. Ti, kteří jsou geopatogenním zónám vystavení větší část dne nebo dokonce v ní spí, mohou zpozorovat zhoršení zdravotního stavu, v krajních mezích jim může hrozit vážnější onemocnění, které se i po „odrušení“ nevhodných míst může nadále vracet.Odkud se berou? Geopatogenní zóny vycházejí ze samotné Země, jsou způsobeny vlněním vznikající uvnitř planety. První zmínky o těchto nepříznivých oblastech můžeme nalézt již ve staré Číně! Už před 4000 lety měli lidé pocit, že jejich život je ovlivňován rušivými elementy na různých místech, kterým se snažili vyhýbat. A jak je vůbec našli? Na geopatogenní zóny neboli dračí žíly či dráždivé zóny jsou citlivá zejména zvířata, malé děti nebo rostliny.Pokud máte psa, můžete snadno vypozorovat, že na některá místa si nelehá nebo nesedá. Na vině můžou být právě tyto rušivé „pásy“. Naproti tomu kočky tyto místa vyhledávají a hoví si v nich. Pozorovat nemusíte jen zvířata, ale také květiny.  Máte-li v květináči několik stejných květin a některým se ze záhadného důvodu nedaří, a přitom podmínky mají totožné, opět mohou být na vině geopatogenní zóny.O malých dětech je známo, že jsou citlivé a velice vnímavé. Pokud vaše děti v postýlce neustále pláčou, nemohou spát nebo je často nacházíte schoulené a spící na jednom určitém místě ba dokonce v rohu, doporučujeme na zkoušky přemístit dětskou postýlku na jiné místo. Podobné poznatky vychází také z oboru zvaný  esoterika.Lze dráždivé zóny odstranit?Dračí žíly nelze bohužel ničím odstranit, ale můžete jejich dopady zmírnit. Nejlepším řešením je upravit domácnost dle výskytu těchto míst, tedy přesunout nábytek na bezproblémová místa. Pokud nemáte moc prostoru a možností, můžete vyzkoušet jiné přírodní síly, například léčivé kameny, které se postarají aspoň o částečné odrušení. Matička Země nám jich poskytla opravdu pestrou škálu a kromě ochranné funkce v nich najdeme sílu léčitelskou a povzbuzující. Každý kámen má jiné účinky a výhody, můžete tedy experimentovat, přemisťovat, zkoušet různé tvary a velikosti, dokud nebudete naprosto spokojeni.  Vyzkoušet také můžete křišťály Feng Shui, které odstraňují negativní energii v místnosti, nechají ji prostoupit světlem a přivedou do vašeho života harmonii.→

    05.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Neštovice v těhotenství mohou být hrozbou pro plod

    Neštovice v těhotenstvíNeštovice jsou infekční onemocnění, které se projevuje výskytem svědivých puchýřků a vyrážek. Jestliže vás zajímá inkubační doba, tak ta záleží vždy na dané osobě. Přesněji řečeno, pokud někdo ve vaší rodině trpěl tímto onemocněním a trvalo to u něj například 12 dní, u vás to může být déle. Inkubační doba se může vyšplhat až na 1 měsíc, což bývá u ojedinělých případů. Neštovice v těhotenství jsou velmi nebezpečné a mohly by ohrozit i plod dítěte. Jak postupovat a existuje vůbec nějaké řešení?Nejčastěji se neštovice objevují u dětí. Kromě toho se nemusíte bát, pokud jste tuto nemoc prodělala, protože díky minulosti jste imunní. Jestliže tedy zjistíte, že jste těhotná a v minulosti jste neštovice prodělala, můžete zůstat klidná. Neexistuje téměř žádná šance návratnosti neštovic. V opačné situaci je možnost nechat se očkovat. Při očkování si však dávejte pozor na to, abyste neotěhotněla ihned po aplikování. Jedná se o očkování, které vyžaduje alespoň měsíční klid, než se pustíte do plánování.Nešťastná nehodaNevěděla jste o očkování a v dětství jste neštovice neprodělala? Uteklo několik týdnu a vy jste zjistila, že máte neštovice v těhotenství? Pak je zde nějaká procentuální šance, že může být vaše dítě nemocné. Zvlášť tehdy, jestliže se jedná o první polovinu těhotenství, kdy je plod ještě stále hodně zranitelný. Nemusíte se příliš obávat, šance, že by vznikla vývojová vada je v rozmezí od 0,5 do 2 %. Záleží na době onemocněníZáležet ovšem bude také na tom, kdy jste neštovice obdržela. Pokud jste onemocněla maximálně do 5 dní před porodem, můžete zůstat relativně v klidu. Horší situace nastává v době, kdy vás neštovice v těhotenství napadnout například 2 dny před porodem. Zde bohužel existují podle statistik rizika úmrtnosti. Buďte tedy opatrná a snažte se vyhýbat lidem, u kterých máte podezření, že jsou neštovicemi nakaženi. Před samotným plánováním se nebojte poptat u svého lékaře na očkování, pomocí kterého můžete získat na neštovice imunitu.

    09.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Bolení prsou v těhotenství je pro ženy velmi nepříjemné

    Bolení prsou v těhotenství je jedním z velmi častých projevů, které vás mohou v tomto stavu napadnout. Nejčastější příčinou, proč trpí zrovna vaše prsa je neustále se měnící hladina hormonů, která má negativní vliv na celé tělo. Negativním vlivem v tomto případě máme na mysli bolesti a zvětšenou citlivost, což může být velmi nepříjemné pro mnoho žen. Nemusíte se ovšem bát, bolení prsou v těhotenství nebudete mít po celou dobu. Stejně jako například u vyšší únavy se jedná především o první tři měsíce. Následně si na změnu hormonů v těle zvyknete.Bolení prsou v těhotenstvíKromě změny hladiny hormonů stojí za těmito problémy i růst prsou. Přesně tak, čtete velmi správně, je přirozené, že se vaše prsa během těhotenství zvětšuji. Jestliže tedy máte velikost momentálně stanovenou na písmenku A, mohu se bez problému zvětšit až na B nebo C. Jedná se o normální projev, který nelze zastavit a příčinou jsou zde mléčné žlázy. Proti zvětšování se můžete bránit jedině pořízením větší podprsenky, pro příjemnější nošení. Jistě budete souhlasit, že při růstu prsou nebude příjemné nosit původní velikost podprsenky. Bolení prsou v těhotenství je, jak již vidíte z mnoha důvodů. Ničemu tedy nepomůžete, když se vaše prsa budou tlačit v podprsence, která už vám dávno velikostně nesedí. Ulevte jim a pořiďte si pohodlnou, a především větší podprsenku. Jak se bránit?Tento bod navazuje částečně na předchozí odstavec, protože zůstaneme u podprsenky. Pro klidné a bezpečné nošení byste si měla pořídit těhotenskou podprsenku, která je pro tyto účely stavěná. Při výběru dbejte na to, aby měla širší ramínka pro maximální komfort. Kromě toho by neměla být vůbec těsná, o čemž jsme taktéž psali v předchozím odstavci. Rozhodně sáhněte po variantě bez kostic. Jak se bránit dále proti bolení prsou v těhotenství? Blahodárným lékem pro ošetření prsou je bezpochyby opláchnutí čistou vodou a jemňoučkým mýdlem. Poté, co tento krok učiníte, nezapomeňte prsa a oblast kolem nich pořádně usušit. Následně můžete použít různé dětské olejíčky, které mají stejný účinek, jako voda. Opatrně by s vámi měli zacházet nejenom děti, ale převážně manžel nebo přítel. U děti se vyvarujte nečekaným skokům na vás a u partnera intimním dotykům.

    09.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Péče o pleť v zimních měsících

    Možná si myslíte, že stačí používat stejný krém během celého roku. Opak je ale pravdou. Nejen šatník, ale i vaši kosmetickou taštičku byste měla přizpůsobit zimním měsícům.  Proč je zimní a letní péče odlišná?V zimě je pleť více namáhaná. Musí snášet mráz, studený vítr, přetopené místnosti a náhlé změny teploty při přechodu ze zimy do bytu.  Je proto přirozené, že je pleť sušší, mohou se na ní vytvářet šupinky a může červenat. Není namáhaná ale pouze vaše pleť. Zabrat dostávají i vaše ruce a vlasy. Proto byste si měla pořídit výživné, hydratační přípravky, abyste napravila škody, které zima napáchala.Co měnit u dekorativní kosmetiky? Mezi zimní a letní dekorativní kosmetikou není dělat přílišné změny. Jediné, co si zaslouží pozornost, je make-up. Pokud používáte matující make-upy, možná vám přestanou v zimě vyhovovat, protože obsahují alkohol a zmatňující látky, a proto mohou pleť vysušovat a vytvářet šupinky. Vyberte si proto make-up na smíšenou pleť a více hydratační. Jak ho poznáte? Obecně platí, že bývá tekutější. Hutné make-upy si schovejte až na léto.  Stejně tak není třeba v zimě tolik používat pudr.Co změnit v péči o pleť?První změna se bude týkat pleťové vody. Nepoužívejte vody s obsahem alkoholu. Jak je poznáte? Sledujte složení přípravku, pokud je zde slovo alcohol, nedávejte ho nákupního košíku. Co se týče krému, opět byste neměla používat matující krémy na mastnou pleť. Vhodnější jsou hutnější krémy, které jsou hodně výživné a hydratační a brání tak vysušování pleti. Vyzkoušejte např. krém Cétaphil z lékárny. Hodí se pro všechny typy pleti, i pro tu nejcitlivější. Možná si myslíte, že když nesvítí sluníčko, je věčně pod mrakem, není třeba používat krémy s UV filtrem. Ale to není pravda. I v zimě by měl váš krém ochranný filtr mít. Co se týká čištění pleti, jsou vhodnější čistící pleťová mléka, než čistící gely. Vyzkoušejte opět Cétaphil – odličující mléko. Je velmi jemné, nevysušuje a hodí se na aknózní i suchou pleť. Odstraní veškerý make-up.Suché, popraskané rtyČastý problém nejen žen, ale i mužů v zimních měsících. Měla byste si pořídit do kapsy bundy výživný balzám na rty a používat ho několikrát denně. Nestačí vám běžné balzámy a vaše rty jsou pořád napnuté a popraskané? Poté si pořiďte vazelínu (např. z lékárny nebo od značky Balea z DM drogerie).  Dále vyměňte rtěnky za lesky na rty.RuceI vaše ruce v zimě velmi trpí. První rada: vždy noste rukavice! Hlavně v tomto období, kdy uhodily velké mrazy, jsou nutností. Jinak pokožka na vašich rukou popraská a bude suchá a napnutá. Navíc pokud máte umělé nehty, mohou je mrazy poškodit.  Dále si přihoďte do kabelky krém na ruce a používejte ho několikrát denně. Vyzkoušejte noční indulonu, je výborná. Na noc si může dát zábal na ruce – nanesete větší množství krému, přes ně dáte kosmetické rukavice a ráno se probudíte s hebkýma rukama.

    14.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Dokonalý úsměv? Jezte zdravě a pravidelně pečujte o zuby

    Volba jídelníčku ovlivňuje naše zdraví nejenom „zevnitř“. Stravovací návyky každého z nás lze rozpoznat hned na první pohled – jsou viditelné na našich proporcích, prozradí je kvalita pleti, vlasů, a dokonce i naše zuby…Ty jsou ohroženy především sladkými a kyselými jídly, které poškozují zubní sklovinu a způsobují zubní kaz, stín na našem úsměvu zanechává i káva, černý čaj nebo červené víno. Budete-li dbát na zdravý jídelníček, pravidelnou péči a zodpovědnou prevenci, krása vašeho chrupu nemusí být ohrožena. Potraviny pro zdravé zubyBěhem každého jídla dochází činností bakterií v ústní dutině k přeměně cukrů z potravy ve škodlivé kyseliny. Ty snižují pH v dutině ústní a dochází tak k rozpouštění minerálů na povrchu skloviny (demineralizaci). Po různě dlouhé době se pH v ústech opět zvyšuje a minerály na povrchu skloviny se obnovují (remineralizace). Zuby neustále procházejí stádii demineralizace a remineralizace, která jsou za normálních okolností v rovnováze v závislosti na našich stravovacích návycích a ústní hygieně.Ukázalo se, že existují potraviny, které zdraví zubů naopak prospívají. Patří mezi ně např. sýr (obsahuje malé množství cukru a je bohatý na vápník), většina zeleniny a čerstvého ovoce (podporují tvorbu slin), nebo třeba sezamová semínka, která pomáhají remineralizovat zubní sklovinu. Pomoci může i žvýkačka bez cukru, která mechanicky odstraňuje plak a bakterie z vašich úst.V péči o zuby jsme na špiciKromě jídelníčku je však krásnému úsměvu nutno přizpůsobit o řadu rituálů – pravidelné čištění a návštěvy zubaře jsou nutným základem. Zdá se, že v České republice bereme tyto úkoly zodpovědně. Z průzkumu organizace Aliance pro budoucnost bez zubního kazu (Alliance for a Cavity-Free Future, ACFF), která sdružuje přední odborníky z oblasti zubního lékařství, vyplynulo, že v rámci střední a východní Evropy patříme k zemím, kde lidé nejvíce pečují o ústní hygienu.Ve výsledné zprávě se mimo jiné uvádí, že více než 90 % Čechů je přesvědčeno o tom, že vědí, jak předcházet zubnímu kazu.Zubní kaz – nepřítel, kterému můžeme čelit„Hlavní faktory, které mají negativní vliv na zdraví našich zubů, jsou strava s vysokým obsahem cukru, nedostatečný příjem fluoridů v zubní pastě či ústní vodě a v neposlední řadě také nesprávně prováděná ústní hygiena,“ uvádí doc. MUDr. Romana Koberová Ivančaková, členka Aliance pro budoucnost bez zubního kazu zastupující ČR.Mnoho z nás si totiž neuvědomuje, že zubní kaz je nejčastěji se vyskytujícím onemocněním na světě, které postihuje pět miliard lidí, tedy téměř 80 % světové populace!Představuje bolest a problémy s přijímáním potravy, v krajním případě až ztrátu zubu. Zároveň negativně dopadá na osobní pohodu, sebevědomí, u dospělých na pracovní a sociální uplatnění.Jedním z cílů ACFF je dosáhnout toho, aby všichni lidé narození po roce 2026 prožili svůj život bez zubního kazu. Pomoci by k tomu měla především důsledná osvěta.

    05.březen 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Naděje pro neplodné ženy: Průkopnická operace dokáže „oživit“ vaječníky žen, které postihla předčasná menopauza

    Ženy, které postihla předčasná menopauza, nemusejí zoufat. Japonští a američtí vědci zjistili, že v jejich vaječnících zůstávají malá, nezralá vajíčka, která je vhodným zákrokem možné „probudit“. Dozrání těchto vajíček brání dvě zásadní překážky. Jednu z nich lze odstranit pomocí léků a druhou originální operací, při které je vaječník dočasně odstraněn a nařezán na proužky, z nichž některé jsou následně vráceny zpět do těla. Jakmile vajíčka dozrají, mohou být použita v rámci IVF, což ženě umožní mít dítě, které bude biologicky její. Experti tento způsob léčby označují za „skutečný průlom“,avšak upozorňují, že byl dosud vyzkoušen pouze na malém počtu pacientek.První studie, jejíž výsledky byly zveřejněny v prestižním vědeckém žurnálu PNAS, se zúčastnilo 27 žen. U pěti z nich nová metoda zabrala,z toho jedna je těhotná a další (teprve pětadvacetileté) se už narodil zdravý chlapeček. „Porod proběhl císařským řezem, který jsem sám provedl. Noc před operací jsem nemohl spát, ale když jsem uviděl zdravé dítě, moje úzkost se rázem změnila v nadšení,“ komentoval to dr. Kazuhiro Kawamura. Podle jeho spolupracovníka, profesora Aarona Hsueha, by tato technika teoretickymohla pomoct i ženám, které zůstaly neplodné po léčbě rakoviny.„Doufáme, že časem ji zdokonalíme natolik, aby operativní odstranění vaječníků nebylo nutné,“ podotkl.Připomeňme, že předčasnou menopauzu dostane přibližně 1% žen v reprodukčním věku. Ty se sice mohou pokusit otěhotnět pomocíd arovaných vajíček (nebo se rozhodnout pro adopci), ale drtivá většina z nich by přirozeně raději měla vlastní dítě. 

    06.březen 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Cestování
  • Létání s dětmi. Bojíte se?

    Pravda, zpravidla se musíte dopravit letadlem, ale netřeba se vzdávat cestování jen proto, že máte malé děti. I s nimi se dá létat v oblacích, ne? Tak se na to pojďme společně podívat.Letecká doprava je pro dítě sice také náročná, ale i pro vás bude mnohem jednodušší, když se nebudete muset plahočit dlouhé hodiny autobusem. Alespoň nás s naším drobkem by při cestě dálkovým autobusem do Anglie vysadili ještě na našich hranicích.Asi první problém, který budete řešit, je strach. Co si budeme nalhávat, každý má před letem strach, natož děti. Ale jen v extrémních případech děti propláčí celou cestu. Zpravidla je nakonec zaujme výhled z okýnka, krásná letuška nebo hučící motory.Ve chvíli, kdy zamlouváte letenky, byste měli upozornit, že s vámi bude cestovat malé dítě. Vyberte si takové sedačky, abyste měli dostatek místa pro sebe i malého neposedu. Nezapomeňte se rovnou pojistit pro případ, že z jakéhokoli důvodu nebudete moci odletět. Dětské nemoci jsou nevyzpytatelné.Zabalte dostatek plen i kojenecké stravy, protože nikdy nevíte, jaké mohou nastat problémy či zda nepřijdete o svá zavazadla. I když třeba jen na čas, myslet na zadní vrátka byste měli.Při startu nabídněte staršímu dítěti cucavý bonbon, menšímu mléko nebo jej klidně kojte. Je totiž potřeba vyrovnat tlak v uchu. Nezapomeňte vzít hračku, která jej zaujme a baví, nejlépe je pořídit před odletem zcela novou, neokoukanou. Od věci také není naplánovat let na dobu, kdy dítě pravidelně spí.V letadle vám nabídnou stravu, ale dětem vezměte raději osvědčenou a oblíbenou.Létání s dětmi je náročné, ale nikoli nemožné, takže pokud se chystáte na dalekou cestu, proč nezkusit poznat svět také z ptačí perspektivy? Jestli máte několikaměsíční miminko, poraďte se raději s pediatrem, ale jinak se létání nemusíte bát. Nebo se snad bojíte? No, já musím přiznat, že hrozně... Co vy?

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Dovolená

    Zaznamenali jste nějaké změny při cestování s dětmi oproti tomu, jak probíhaly vaše dovolené před jejich příchodem?Letos jsme se rozhodli vzít potomka poprvé k moři. Leckdo určitě vyráží k moři s dětmi dřív než ve třech letech (a kousek), nám ale prozatím dovolené v Čechách stačily. Tentokrát jsme ale nasedli do auta a vyrazili směr severozápad Itálie, do Ligurie. Jak se liší cestování autem na dlouhé vzdálenosti s dítětem od toho, když jedete sami?První rozdílem je četnost zastávek, nejspíš všem dětem se spolehlivě začne chtít na záchod až těsně po odjezdu z benzinky. Abychom aspoň pro hlavní část cesty eliminovali dětské „otravování“, vyrazili jsme na noc, plán zněl: mladej usne, my budeme stavět co možná nejtišeji. Řekněme, že plán vyšel, ale kluk se tedy bránil seč mohl, neustále opakoval, že on bude spát až v Itálii. Naštěstí asi po hodině a půl to vzdal. Ale při zastávkách se budil a pravidelně nám opakoval, že on spát nebude, což nedodržel. Když pak k ránu byla řada se spaním na mně, on už byl vyspalý, takže na mě neustále mluvil a vyžadoval odpovědi. No, řekněme, že procházka po Veroně, kterou jsme si naplánovali jako předěl před konečnou cestou k pronajatému domu, byla po probdělé noci poněkud náročná.Samozřejmostí cestování s dítětem je vyšší hlučnost. Náš syn (kromě okamžiků, kdy spal) téměř nezavřel pusu. Cestu nám, vedle komentování všeho kolem, ozvláštňoval zejména zpěvem národní hymny. Protože si oblíbil dvě árie z Rusalky (ovšem jen v nestandardním podání mojí maminky), bylo potřeba mu je občas zazpívat. A manžel za volantem měl co dělat, aby udržel auto v pruhu.Změny plánů jsou taky častější. Když dítě v autě usne, pořadí zastávek se mění, protože je třeba toho času co nejlépe využít (kdo by budil dítě do špatné nálady, že?). Stejně tak se měnily naše plány, když se objevily na trase atrakce pro děti. Musela jsem uznat, že když my si chodíme po památkách a po  výletech, i on si zaslouží užít si prázdniny po svém. Neplánované pauzy na jízdu na kolotočích, hraní na hřištích, lezení po všem možném a chození po obchodech s hračkami nám ovšem dost nahlodávaly časový plán.Báječné je také zjištění, že i nepříliš příjemné chvíle umí děti změnit v alespoň snesitelné. Když jsme si udělali výlet do Cinque Terre (pět rybářských vesniček, kdysi odříznutých od světa), patrně jsme vybrali špatný dopravní prostředek (chtěli jsme uniknout vlakům přeplněným turisty), autem se cesta přes Apeniny zdála rychlejší. Pomalejší asi nebyla, zato dobrodružnější ano. Několikeré couvání, aby vůbec mohla projet protijedoucí auta, aniž by spadla do propasti, zpomalování do kroku, nekonečné zdolávání převýšení nahoru i dolů, čekání ve frontách před jednosměrnými tunely… Aspoň že ty komentáře stály za to. „Babičko, ty jsi z toho vyřízená!“. „Já se bojím výšek“, kterýžto fakt nám sděloval s mrkáním a úsměvem na rtech. I určité zklamání z dosaženého cíle (z kdysi rybářské vesničky, odříznuté od světa, navíc  údajně nejkrásnější z pěti měst, která jsou součástí kulturního dědictví UNESCO, Vernazza, je dnes turisty přeplněné místo se špinavou plážičkou) nám synátor vynahradil. Nejspíš potěšil i pár lidí na místě, vzhledem k tomu, že si jej hned několik vybralo za vhodný objekt k fotografování – po té zmrzlině nejčistší nebyl…

    27.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel


Výsledky vyhledávání v sekci: Děti
  • Přednáška prof. Dowlinga - prenatální vývoj, těhotenství

     To je velmi důležité pro pochopení těchto malých dětí – vidím tu teď v sále mnoho malých dětí – chceme-li pochopit, co potřebují, musíme také vědět, co znamená druhý porod. Zde máme znázorněny ty čtyři fáze, od početí, tam je genetika velmi důležitá. A pak je fáze I., těhotenství. A zde je velmi důležité, jestli je matka zdravá nebo nemocná, jestli žije ve stresu nebo je šťastná, to vše ovlivňuje vývoj dítěte. A pak přichází první porod, včetně odstřižení od placenty. A pak je třetí fáze, kdy má dítě mít úzkou vazbu na matku díky kojení. A nakonec je druhý porod, to je čtvrtá fáze, a ta by normálně měla proběhnout cca do tří let věku dítěte (před mateřskou školou). To je tehdy, kdy zdravé dítě přestává být závislé na matce. Už by nemělo plakat ve dveřích školky, že maminka odchází. Ale ze své praxe vím, že existují i dospělí, kteří ještě neprodělali fázi druhého porodu. Ti jsou i v dospělosti pořád závislí na své matce.  V Itálii existuje vládní výbor, protože mají problém s dospělými muži, kteří jsou stále závislí na své matce, říká se jim „mammonis“. V Německu máme podobný problém, říkáme takovým „maminčini synáčci“. Ze své praxe i z výzkumu vím, že psychicky nemocní lidí, kteří jsou buď hospitalizovaní na psychiatrii nebo jsou ve věznicích, jsou lidé, kteří zažili trauma v jednom z těch čtyř období nebo i ve všech čtyřech. Například matka zneužívala alkohol nebo drogy v těhotenství, potom následoval porod pomocí kleští nebo vakuumextrakce, a pak dítě nemělo dobrý vztah s matkou – nebylo kojeno, protože přišlo do ústavu. A čtvrtá fáze také nebyla dobrá a neproběhla, protože dítě bylo předáváno z jednoho ústavu do druhého, z jedné pěstounské rodiny do druhé, až do puberty, a pak už se nestalo sociálně přizpůsobivým. Lidé, kteří se někdy dostanou na psychiatrii a někdy mají problémy s policií, ale mají základní pracovní schopnosti, u těch se dá prokázat poškození třech fází. Podle mé zkušenosti normální lidé, kteří nejsou vždy šťastni a nejsou zdraví, jsme vlastně my. Ti zažili trauma ve dvou z těchto fází. A pro každého lékaře je velmi důležité vědět, zda byl jeho pacient v některé z těchto fází zraněn – nebo zda byl v této rané fázi zcela šťastný. Já tu nejsem proto, že jsem dělal velký vědecký výzkum. Já jsem sice jsem výzkum dělal, ale musel jsem se sám s těmito skutečnostmi vypořádat. Já sám jsem přežil pokus o provedení potratu ve 12. týdnu těhotenství. Také jsem měl velmi obtížný porod. A v této fázi po porodu se můj otec dostal do nemocnice a matka brzy otěhotněla a čekala mladšího bratra. Matka měla velmi těžké existenční problémy. A pak jsem se dostal do nemocnice, kde jsem byl operován bez narkózy. Takže i tato fáze u mě nebyla dobrá. Proto vám chci ukázat, jak je důležité to všechno u každého člověka znát, abyste mu mohli cílenou terapií pomoci.  Příklad: Mám pacientku po autonehodě. Její manžel a dva synové byli velmi těžce zraněni. Měli zlomené ruce a nohy. Ona sama utrpěla jen velký náraz. Její manžel a oba synové se velmi rychle uzdravili a vrátili se z nemocnice domů. Ale matka zůstala velmi dlouho postižená následkem posttraumatické zátěže, měla poruchy spánku, jídla apod. A pak přišla ke mně na terapii a jako důvod uvedla autonehodu. Mluvili jsme o té nehodě hodně, ale její potíže se velmi zhoršovaly. Potom dostala strašnou migrénu, bolesti zad, potíže s dechem, a její manžel začal o terapii pochybovat. Zavolal mi a stěžoval si: Pane Dowlingu, co s mou ženou děláte, vždyť je na tom stále hůř? Já jsem vycítil, že všechny potíže té ženy měly jinou příčinu, autonehoda byla jen spouštěcím faktorem. Začal jsem s uvolňovacími cviky a hypnózou a ona začala mít sny, že oba její synové zemřeli při porodu. Ale já jsem věděl, že obě děti se narodily zdravě a spontánně. Ale její sny byly hrůzostrašné, o tom, jak její děti zemřely při porodu. Požádal jsem ji, aby se zeptala své matky, jak se narodila ona sama. Paní sebejistě odpověděla, že to jistě nebude s jejími problémy souviset. Ale přesto šla za svou matkou a vyptala se na okolnosti svého porodu. A matka jí vyprávěla, že její porod byl dramatický, velmi těžký, pomocí kleští. Nejsem detektiv, ale toto spojení mezi autonehodou a jejím vlastním porodem bylo příčinou. Když jsem na to zaměřil terapii, byly potíže během šesti týdnů pryč.  Mnoho pacientů v  dnešní Evropě má symptomy jako migrény, poruchy srdeční frekvence, poruchy dýchání a angíny, bolesti zad, a v mnoha zemích se provádějí náročné diagnózy pomocí CT a jiných moderních metod, ale možná po roce marného vyšetřování prohlásí leckterý lékař: Lituji, ale vaše problémy budou psychosomatického původu. Ani s nejlepšími diagnostickými metodami nejsme schopni najít organickou příčinu poruch. Pacienti přicházejí s obrovskými složkami s dokumentací, která jistě stála velké peníze. Ale příčina potíží není ve tkáních, ale v jejich vnitřní psychice. Uvedu příklad z oblasti výzkumu rakoviny. V Heidelbergu v Německu máme Německý ústav pro výzkum rakoviny, kde dělají velkou práci v genetickém výzkumu, hledají příčiny rakoviny a snaží se přijít na to, proč někdo může dostat rakovinu. A přirozeně nacházíme i genetické příčiny, ale ty nejsou schopny dostatečně odůvodnit, proč určití lidé dostanou rakovinu. A teď jsme poznali, že lidé, kteří mají rakovinu, prožili nevyřešený rozchod zhruba rok předtím, než nádor vznikl, asi 80% onkologických pacientů prožilo nějaký bolestný rozchod. Až do doby před třemi lety se nikdo onkologických pacientů neptal, jestli neprožili nějaké těžké trauma v oblasti svých vztahů. A my teď víme, že důležitou příčinou onemocnění rakovinou může být psychické zahořknutí. Víme teď, že mnoho pacientů trpí tzv. posttraumatickým zahořknutím. Je to stav deprese, zahořknutí v důsledku traumatu. V angličtině se to nazývá Post-traumatic embitterment disorder(PTED). Pojem PTED už je užíván jako mezinárodní psychiatrický termín a najdete jej i na internetu. Tento nový výzkum ukazuje, že pacienti trpící tímto syndromem daleko častěji podléhají rakovině. V bývalé NDR máme velmi mnoho případů této diagnózy PTED a pacienti jsou léčeni např. v univerzitní nemocnici Charité v Berlíně. Mnoho starších lidí z bývalé NDR trpících tímto syndromem pociťovalo revoluci jako podvod. Prováděl jsem vlastní výzkum ve východoněmeckém městě Chemnitz (za komunismu Karl-Marx-Stadt) a v Lipsku a ten ukazuje, že lidi nejvíce trpící tímto syndromem prožili velmi těžké psychické zranění v prvních fázích života od početí do předškolního věku. Dříve než my dojdeme psychické újmy, uděláme si přestávku. Mám otázku: Kolik je tu v sále porodních asistentek? Kolik je tu lékařů – gynekologů, kolik zdravotních sester nebo dětských sester? Chtěl bych teď svůj výklad orientovat na porodní asistentky a sice na to, jak je možno při porodu postupovat, aby činnost asistentky byla skutečnou pomocí. Chtěl bych vám ukázat, jak působí stres na dítě v děloze a jak to souvisí s porodem. Všechny studie ukazují, že je třeba, aby se těhotná cítila uvolněná, jako na dovolené. Když je rodina těhotné v pořádku, všichni jsou šťastni a těší se na dítě, je to nejlepším předpokladem zdravého dítěte. Toto dítě jsem fotografoval, když bylo na světě ani ne 10 minut. Vidíte, jak je šťastné, sebevědomé, byl to krásný porod, který oba, matka i dítě, prožili jako velkou radostnou událost. Takové dítě má velké pozitivní šance pro budoucnost. Zde je jiný porod téhož dne, byl ale těžký, trval velmi dlouho. Ale ani zde jsme neintervenovali, čekali jsme trpělivě. I toto dítě přišlo na svět spontánně. Nešlo to tak dobře, jako u prvního dítěte, ale bylo to pořád lepší, než použít násilné metody pro urychlení porodu. Naučil jsem se od Michela Odenta mít hodně trpělivost při porodu. Před čtyřmi týdny jsme měli během dvou dnů sedm porodů v porodnici v Chemnitz. To mělo souvislost s mistrovstvím světa. V Německu teď přibývá hodně dětí. A z těchto sedmi žen ta, která přišla první, porodila jako poslední ze všech. Neměla to jednoduché. V nemocnici by jistě na ni naléhali a pospíchali by, asi by použili císařský řez. Když je ale dost klidu a trpělivosti, když nejsou žádné komplikace, je i tak možno porodit spontánně a šťastně bez medicínské intervence.  Toto je domácí porod v Anglii, kde to není až tak časté. Dnes je nejvíce domácích porodů v Holandsku. I když se tomu nechce věřit, domácí porody jsou statisticky velmi bezpečné. Když má žena správnou pomoc, správné informace a správnou důvěru, pak je domácí porod to nejlepší. Moje děti se doma narodit nemohly, jsem šťastný, že existují nemocnice. Ale domácí porod je důležitou tradicí, kterou je nutné podporovat. A také kojení. To je moc důležité, ta vazba. Tohle děťátko je staré 12 hodin a vazba je pro něj důležitá. Tohle je to samé dítě v devíti měsících, stále je šťastné a spokojené. A pak nastane druhý porod a to dítě se uvolní. Toto je obrázek šťastného dítěte, které jde do světa s velkou radostí a samo maminku opouští. Jak jsem říkal už předtím, celá doba až do této fáze je velmi důležitá. Toto spojení pomocí placenty a pupeční šňůry ovlivňuje zdraví člověka. Víme, že všechny neuropeptiny a neurotransmitery procházejí placentou od matky k dítěti. Takže dítě prožívá a vnímá vše, co cítí matka. Pokud je matka šťastná, pak je i dítě šťastné. Působí na ně ty stejné hormony. Jaký stres způsobuje problémy v těhotenství? Dost často to způsobuje otec dítěte, nebo partner či přítel, ale také velmi často je to babička, matka budoucí matky, kdo působí stres, pak otec budoucí matky, tedy dědeček, říkám to teď v pořadí, jak se to vyskytuje. Dále zde působí také tchýně a tchán. Hlavní stres je tedy daný vztahy v rodině. A podle studií je tento stres spojen s komplikacemi během porodu, jako vakuumextrakce, kleště, císařský řez s narkózou nebo epidurální anestezií, také s předčasnými porody i s intenzivní péčí. Ukazuji tyhle obrázky, i když jsou smutné, protože i tímto způsobem přicházejí na svět děti. Ne každá vakuumextrakce však dopadá takovým způsobem. Tady je vidět dítě 24 hodin po porodu, porodní nádor. Nikdo mi nevymluví, že toto není těžká životní zkušenost, poranění. Je pravda, že ne každý člověk potom trpí bolestmi hlavy, ale mnoho lidí, kteří mají migrénu a bolesti v oblasti spodiny lebeční, má za sebou porod vakuumextrakcí nebo kleštěmi. Tento způsob porodu může mít dlouhodobé následky. Cílem mé práce je zabránit co možná nejvíce tomuto způsobu vedení porodu.  Tento chlapec má pět let a tady vidíte, jak je jeho lebka poznamenána následky porodu. Můžete se podívat kolem sebe tady v sále a podle obličeje budete schopni přibližně odhadnout, jakým způsobem kdo z vás přišel na svět. Zde přítomní lidé, kteří mají velmi symetrický obličej, přišli na svět rychlým porodem, císařským řezem nebo koncem pánevním. Císařský řez je komplikace pro dítě. Některým dětem, jako třeba i mým, se tak dá zachránit život, ale na úkor něčeho jiného. Mám v péči mnoho dětí, které mají psychické poruchy jako úzkostný strach, noční můry, a lze to odvodit jako následky císařského řezu. Tady vidíte dítě, které se mohlo narodit normálně spontánně, ale použití násilí mu neprospělo. Také narkotika, zde vidíte relativně předčasně narozené dítě plné narkotizačních prostředků. Toto dítě muselo být brzy resuscitováno pomocí kyslíku, a to je úplně jiný zážitek než krásný a radostný porod, který jsme viděli předtím. Mnoho lidí, kteří trpí velkým strachem, zažilo něco podobného. Také se mohou projevit zážitky nedonošených dětí, které strávili nějakou dobu v inkubátoru. Například minulý týden bylo propuštěno do domácí péče děťátko, které se narodilo jako první v historii ve 22. týdnu těhotenství (v USA). To je úplně jiný začátek života, než když se může dítě narodit spontánně po devíti měsících těhotenství.  Teď vám chci ukázat, jak dítě prožívá stres v děloze. Stres v děloze ovlivňuje zásobování dítěte placentou. A zde si musíme říci něco nového o placentě. Teprve teď začínáme v Německu a v Anglii více zkoumat tento orgán, tohle je placenta čtyři měsíce po početí. Každý z nás má takový orgán, strom života. Tento strom života je součástí našeho těla, nepatří matce. Jak už víte, je velmi důležité, že pupeční šňůra má silnou centrální cévu a tato céva přináší okysličenou krev dítěti a pokračuje nahoru k játrům. A tyto dvě artérie, ty modré, odvádějí odkysličenou krev do placenty, aby se znovu okysličila. A velmi důležité přitom je, že ty dvě artérie jsou spojeny s dolními končetinami. Zde vidíme embryo 24 dní staré, tady je pupeční šňůra a tady začínají růst nohy. Asi 40. den začíná pučet nožka (naznačená) a kolem 60. dne se krevní oběh končetiny propojuje s krevním oběhem placenty. To je z anatomického hlediska velmi důležité. Možná to nevidíte moc dobře, ale artérie přicházejí zleva a zprava kolem genitálií dítěte, z oblasti třísel – tady to vidíte trochu lépe, tady je pupeční šňůra – a přesně zde je pupeční šňůra propojena s krevním oběhem dolní končetiny. To je důležitá informace. Tady je větší obrázek. Tady vidíte pupeční artérie, a tady je krevní oběh nohy. Proč je to důležité? Tady máme dítě těsně po porodu. Ještě nemá oddělenou pupeční šňůru. Ale podívejte se na nohy, to děvčátko má velké napětí v bederní oblasti, protože krevní oběh k placentě velmi souvisí s touto oblastí. Tady je další miminko porozené císařským řezem. Mohli byste si myslet, že tohle dítě nemá problém, protože nepláče, ale ono je v hlubokém šoku. Hodně lidí si myslí, že poporodní trauma je záležitostí hlavy, poranění lebky, ale většina lidí, kteří prožili poporodní trauma, zažili pánevní šok. Co je to šok pánve, pánevních svalů? Co si pod tím máme představit? Pokusím se vám to vysvětlit. Krev přichází z placenty, jde do pupečníku, stoupá nahoru k játrům a až k mozku. A krev, která se vrací do placenty, přichází z třísel. Pupečníkové artérie přecházejí do pupečníku a krev jimi proudí zpět do placenty. Tyto dvě části těla jsou velmi úzce spojeny s krevním oběhem placenty. Zde můžeme porozumět tomu, jak vzniká kýla u novorozenců nebo problémy s kyčlemi, např. dysplazie, vidíme, že za to může napětí v pánvi. Tento sval se nazývá musculus psoas a pokud dítě tento sval napne, rozevře pánev. Zkusím to vysvětlit: má-li dítě placentární insuficienci (nedostatečné zásobování prostřednictvím placenty, tj. dítě nedostává dostatek kyslíku z placenty), musí toto dítě zvýšit svou srdeční činnost, až na více než 140 úderů za minutu. A tato zvýšená srdeční činnost (tachykardie) umožní, aby dítě v děloze nedostatečnost placenty přežilo. Dítě tedy své matce začne pomáhat. Mnoho dětí v děloze musí pracovat, aby přežily. Pomocí ultrazvuku můžeme pozorovat, že když dítě zvýší svou srdeční činnost, napíná sval psoas, aby obě tyto části těla rozevřelo. Aby co nejvíce usnadnilo průtok krve krevním oběhem k placentě. Je vám tento mechanismus jasný?  Řeknu vám příklad z doby mých studií medicíny. Tenkrát nebyl ultrazvuk a všechny pacientky jsme museli vyšetřovat pohmatem, rukou prohmatat břicho těhotné. Můj profesor mi řekl: Dowlingu, vyšetřete tuto paní. A já jsem tady dole nahmatal hlavu. Vyšetřoval jsem dál a najednou jsem nahmatal tady nahoře také něco velmi tvrdého. Pomyslil jsem si: dvojčata! Ale profesor řekl: Ne, ne, ještě jednou. Tak jsem vyšetřoval znovu to tvrdé místo nahoře a přišel jsem na to, že je to hodně pevně sevřený zadeček. Tato maminka kouřila. Kouření znamená okamžitý stres pro dítě. Jakmile si matka v těhotenství zakouří, dítě zvýší svou srdeční činnost, aby přežilo. Přitom napíná psoas, aby usnadnilo průtok krve krevním oběhem k placentě. Ukážu vám na svém vlastním těle, co je možné zjistit ultrazvukem. Dítě, jehož matka kouří, neleží v děloze uvolněné, ale leží takto. Napíná psoas, a na ultrazvuku vidíme prohnutý kříž, vidíme, že kolena jsou roztažena od sebe, zadeček je úplně tvrdý, velký sedací sval (m. gluteus maximus) je také úplně stažený, a tento mechanismus slouží tomu, aby dítě rozevřelo tato místa: pánev a třísla, aby se co nejvíce usnadnil průtok krve k placentě. Když miminko napne psoas, nemůže dojít k porodu. Protože aby mohl porod proběhnout, musí mít dítě nohy uvolněné. Kolik zde přítomných porodních asistentek vidělo porod pomocí vakuumextrakce, kdy lékař velikou silou táhne zvonem hlavičku ven? Když jsem viděl první porody pomocí vakuumextrakce, myslel jsem si, že to dítě bude obrovské, aspoň 4 kila. A po půl hodině tahání bylo porozené malé dítě, které mělo sotva dvě kila. Důvod tohoto velmi často pozorovaného jevu je ten, že když má matka stres nebo kouří, dítě zůstává malé, do dvou kilogramů, ale má velmi pevný zadeček, zvýšenou srdeční akci a kvůli napnutým svalům zůstává dítě zaklíněno v matčině těle. To je důvodem, že stres v těhotenství může vést k velmi těžkým porodům i u malých dětí.  Tady vidíme celý musculus psoas, a je vidět, že přesně v místě tříselného kanálu (canalis inguinalis) se dítě pokouší zde rozevírat své kyčle a tím dochází k napětí tohoto svalu. Mnoho lidí přišlo na svět s napnutým a zkráceným bederním svalem - musculus psoas, to vede k bolestem v kříži (prohnutý kříž), k potížím s kyčelními klouby a bohužel i k bolestivým porodům. Tady je vidět, že oblouk pánve je tady dole. Ale kdyby tento člověk – tato žena – byla těhotná, její dítě by jí sedělo tady vpředu. Každé dítě, které se má narodit, musí projít mezi oběma bederními svaly (m. psoas). Tyto bederní svaly jsou branou k pánevnímu dnu. Mnoho lékařů a porodních asistentek obvykle sleduje pánevní dno, aby zjistili, jak je porod daleko, ale to pánevní dno není zase až tak důležité. Daleko důležitější je stav obou těchto psoatických svalů. Uvedu příklad dvou posledních porodů, které jsem vedl: přišla malá žena s malým bříškem, která šla uvolněně: kladla nohy rovně. Měla krásný, téměř bezbolestný porod a dítě mělo porodní váhu 4200 g. Ve stejný den rodila velká žena, která při chůzi kladla nohy od sebe, a měla obrovské břicho. Měla prohnutá záda v kříži, velké bolesti v zádech a zdálo se, že dítě bude velmi velké a těžké. Porod byl velice bolestivý, dítě pořád zůstávalo vysoko. Porod trval 29 hodin a miminko vážilo jen 2100 g. Důvod? Měla napnuté psoasy, bolesti v kříži, prohnutá záda, protože bederní svaly svým stažením táhnou dopředu bederní páteř. Tyto svaly také vytáčejí kyčle směrem ven. Ukážu vám to: když napnu psoasy, nohy se mi rozevřou: ze způsobu chůze jakéhokoliv člověka tak mohu poznat stav jeho psoasů. To je důležitý moment pro porodní asistentky. Stačí si všimnout, jak maminka přichází na porodní sál: pokud klade nohy před sebe rovně bez napětí, lze očekávat jednoduchý porod bez bolestí. Pokud klade nohy rozevřeně, lze očekávat komplikace. Na bederních svalech totiž navíc sedí nervové pleteně bederní (plexus lumbalis). Když dítě prochází mezi bederními svaly, otírá se o tento nervový pletenec. Tím působí tu strašlivou bolest, kterou žena téměř nemůže vydržet. Porodní bolest tedy není způsobena tím, jak dítě tlačí na pánevní dno, ale jak se odírá o nervové pletence. Když chcete utišit bolesti při porodu, musíte co nejvíce uvolnit psoasy. Ve svých kursech učím porodní asistentky, jakým způsobem svaly co nejvíc uvolnit. V kurzech přípravy na porod nebo při zvládání krizových situací na porodním sále. Všechny informace, které zde uvádím, byly vědecky potvrzeny v této studii z Darmstadtu, proto chci, abyste opravdu pochopili, co tam píšeme. V rámci této studie jsme navštěvovali těhotné u nich doma. A u nich doma jsme měřili bazální srdeční frekvenci dítěte, bylo to vždy v 37. týdnu těhotenství. Zjistili jsme zřejmou souvislost: čím vyšší byla bazální srdeční frekvence, tím větší byly komplikace při porodu. Měřili jsme doma u maminek, protože v důsledku stresu z nemocničního prostředí může tlak krve i srdeční frekvence stoupnout maminkám i miminkům. Zdravé děti v děloze mívají frekvenci srdečního tepu kolem 120/min, pokud se měření provádí doma. U některých dětí stresovaných maminek jsme naměřili více než 140/min., u nich pak byly porodní komplikace, následovaly problémy s kojením, a ještě tři měsíce po porodu měly tyto děti zvýšenou srdeční frekvenci, jsou to děti s typickými poruchami spánku a častým pláčem (tzv. ukřičené děti). To vše je v korelaci se zvýšenou srdeční činností v těhotenství.Výzkum kojenců dokazuje, že bazální srdeční frekvence je v korelaci s temperamentem v raném dětství. Problematické děti mívají zvýšenou srdeční činnost. To platí i pro hyperaktivní děti: když dospějí do školního věku, neposedí, vrtí se. V Německu, v Anglii, v Rakousku výzkumem hyperaktivních dětí zjistili, že problémem není inteligence, ale právě  srdeční činnost. Každý člověk, který zažil bušení srdce, ví, že se v takové chvíli nemůže soustředit, zaskočí ho strach. Bušením srdce trpí mnoho dětí.Dalším z důvodů zvýšené srdeční činnosti je tokolýza. Víte, že když má žena předčasné bolesti, dostane léky na snížení děložního tonusu (tokolýza). Tato tokolýza ovlivňuje srdeční činnost matky i dítěte. Podle studií mnoho hyperaktivních dětí dostávalo v těhotenství nebo krátce před porodem tyto léky.Existuje mnoho studií o vlivu nikotinu v těhotenství. Pro dítě je jeho účinek velmi nebezpečný. O nikotinu víme tolik, že centralizuje náš krevní oběh. Když kouříme, dostává se (kromě jiného) více krve do mozku, ale končetiny jsou zásobeny krví méně, a také děloze se krve, a tedy i kyslíku, nedostává. Je již také dokázáno, že kouření vlastně působí jako antikoncepce. Pokud žena kouří, daleko obtížněji otěhotní. Podle studií musí až 30x častěji mít pohlavní styk s manželem, než otěhotní – příčinou je právě nedostatečné prokrvení podbřišku. Podobný mechanismus funguje u trávicího traktu - při kouření není dost prokrvena oblast trávicího traktu, takže neprobíhá správně trávení a člověk zůstává štíhlý. Je to stejný mechanismus jako u dělohy.  V Německu – nevím, jak je to u vás - dnes kouří až 40% žen ve věku 18 – 44 let, v Rakousku a ve Švýcarsku je to ještě horší. Tam kouří 50% žen mladších 20 let. V Německu je počato, nošeno po celé těhotenství, rodí se a vyrůstá 60% dětí v domácnosti, kde alespoň jeden její člen kouří. To je veliký problém. Důsledkem jsou předčasné porody, děti se rodí s nižší porodní váhou, nenarozené děti kouřících matek mají menší orgány (např. ledviny, slezinu, játra). U těhotných kuřaček je až 8x větší riziko náhlého úmrtí novorozenců. U dětí s porodní váhou pod 2500 g je až 16x větší riziko, že dítě do 9 měsíců zemře. Také je velmi důležité, jestli kouří otec dítěte,  protože i pasivní kouření škodí. I když otec kouří jen v práci nebo venku, ale pak si večer lehne vedle své ženy do postele, během spánku se z jeho kůže uvolňuje nikotin pod stejnou pokrývkou a dostane se tak k těhotné ženě a pak pupeční šňůrou až k dítěti, které pak nutně zvýší svou srdeční frekvenci. Pokud otec dítěte kouří, kde má tedy spát? Třeba v koupelně… Tady mám takový legrační obrázek. Pochází od jednoho lékaře z Anglie, kde v r. 1940 při výzkumu zjistili, že krevní oběh k placentě se odráží v horních i dolních končetinách. To znamená, že když dítě zvýší svou srdeční činnost a pumpuje tak hodně krve do placenty, pumpuje hodně i do rukou a nohou. Podobné je to i s léky: když žena bere Kontergan, cítí dítě toto nebezpečí u pupku a snaží se této krve co nejrychleji se zbavit (pumpuje ji zpět, do končetin, kde působí negativně). Tady vidíme ručičku asi 10-týdenního plodu, dítě mělo zvýšenou srdeční činnost. Vidíme, že má nateklé prsty. Embryologové si dříve mysleli, že je to normální vývoj prstů, dnes víme, že je to patologický jev, dítě je ve stresu. To má vliv na ony pozorované otoky prstů, a v dospělosti na průběh daktyloskopických rýh na prstu. Pokud je dítě uvolněné, s tepem 120/min., má nakonec otisky ve tvaru volných vln, u dětí s tepem nad 130/min. začínají prsty otékat a rýhy otisku prstu jsou změněné do smyček, smyčka směřuje ven. Pokud má maminka velký stres, musí dítě hodně pracovat a bojovat o přežití, nastává zrychlený srdeční tep nad 140/min a prsty jsou hodně oteklé. Stres má za následek kruhy v otisku. Tyto kruhy v otisku na prstech už zůstanou navždy, to jsou stresové děti. Můžeme se podívat na ruce, Každý může na vlastní ruce vidět, jak moc muselo jeho srdce pracovat v prvních 15 týdnech života. To je objev profesora Nathanielsze: ukazuji to všem svým pacientům. Tyto zážitky v děloze ovlivňují zdravotní stav srdce. Hyperaktivní děti mají kruhové útvary v otiscích prstů – je to dáno jejich zvýšenou srdeční frekvencí.  Teď to vše shrneme: účinky nikotinu i všechny druhy stresu působí i na dítě. Když musí matka moc pracovat, když má psychický stres, je ovlivněno i dítě. Po porodu je dítě přehnaně závislé na matce, nemůže se odpoutat od matky: nejraději by pořád pilo u prsu. Je to příznak, že v děloze prožilo nějaký nedostatek – nazýváme to prenatální nedostatkový syndrom (prenatal deprivationsyndrome). Dítě v děloze muselo tvrdě bojovat, aby si zajistilo potřebné látky k životu, po celé těhotenství bylo dítě koncentrováno na jediný cíl: dostat dost živin. A to zůstává v psychice i po porodu. Proto některé chce pořád pít, pořád chce být kojeno. To jsou ty děti, kdy chce maminka uspat dítě u prsu, pak opatrně přejde k postýlce a dítě položí a zanedlouho se dítě opět rozpláče a vyžaduje maminku znovu. Tyto plačtivé děti mají patologicky napjaté psoasy, mají blokované křížové a kyčelní (iliosakrální) klouby, mají zpomalený vývoj, tj. začínají později chodit. U těchto dětí je nebezpečí pupeční a tříselné kýly. O samotě jsou velmi neklidné a mají pořád zvýšenou srdeční činnost (puls přes 100/min.). Studie také prokázaly zvýšení pravděpodobnosti srdečních nemocí v dospělosti, navíc u mnoha lidí je riziko srdeční nemoci spojeno s podváhou. Muž, který měl porodní váhu menší než 2500 g, má o 50% větší riziko, že příčina jeho smrti bude srdeční nemoc. Tyto studie lze najít i na internetu. U žen je pravděpodobnost nižší, u těch, které se narodily s váhou pod 2500 g, je riziko úmrtí na srdeční nemoc pod 23%. Porodní váha je tedy velice důležitým faktorem pro zdravá vývoj v dospělosti. V Evropě i ve světě se na léčení srdečních nemocí vydává ohromné množství financí, přitom nejjednodušším prostředkem je preventivní péče, která se postará o to, aby ženy prožívaly bezproblémové těhotenství a aby jejich děti nepřicházely na svět předčasně a s nízkou porodní váhou. Toto je anekdota z Lékařských listů v Německu. Porodní asistentky zjistily porodní váhu 2 200 gramů. Jedna z nich říká: napište mu termín na měření krevního tlaku na rok 2035. To ale není vtip. Tato situace jen reflektuje lékařská fakta. Tohle je ještě jednou shrnuté vysvětlení, obrázek s kyčelními svaly (musculus psoas), zde je kyčelní kloub, na jehož vnitřní stranu zezadu navazuje musculus psoas. A právě tento sval způsobuje veliké bolesti zad a kyčelních kloubů. Víme, že dnes mnoho nemocnic nabízí výměnu kyčelního kloubu za titanovou náhradu. Ale pro správnou terapii pro všechny takové problémy stačí jediné: uvolnit psoas. Dnes odpoledne budu říkat informace zvláště pro porodní asistentky: jak lze stanovit diagnózu psoasu a jak jej lze uvolnit. A až budete tuto techniku sami používat v předporodní přípravě, uvidíte, že bude daleko méně porodních komplikací a žen, které volají po utišujících prostředcích. Čím je tento sval uvolněnější, tím je porod jednodušší. Na tomto obrázku vidíte, jak musculus psoas ovlivňuje ostatní svaly po celé své délce a napětí se přenáší nahoru, do míchy a páteře a až do hlavy. Napnutý musculus psoas působí problémy dole v pánevním dnu nebo nahoře v horní části těla. Například děti, které mají astma, mají poruchu dýchání, o níž se odborníci domnívají, že je hormonálního původu. Ale já vím ze zkušenosti, že 70% astmatických dětí má napnutý musculus psoas a jejich bránice je příliš vysoko, protože působí napínáním bránice proti napětí psoasu. Velice jednoduchá terapie spočívá v uvolnění tohoto psoasu. Už jsem vám ukazoval obrázky dětí ve stavu šoku v pánevní oblasti po porodu, zvláště po císařském řezu. Například moje dcera prodělala velmi rychlý císařský řez kvůli diagnóze vcestné placenty. Prožila velmi silný šok pánve. Zvláště napětí levého svalu musculus psoas vede k poruše trávení, protože tlusté střevo vede právě tudy a obsah střeva musí musculus psoas obejít. Mnoho dětí trpí zácpami a plynatostí a maminky se pokoušejí strkat do zadečku všechno možné, ale to je k ničemu. Ale ani změna stravy nepomůže, protože problém spočívá v mechanické blokádě v oblasti třísel. Mnoho dětí trpících zácpou mají napnutý musculus psoas. I moje dcera dodnes trpí zácpami, zvláště v důsledku stresu. To je typické pro děti, které prožily porodní trauma. Výzkumy navíc ukázaly, že pokud kouřila babička, matka maminky, i když maminka sama nikdy nekouřila, povede to přesto k porodním komplikacím. Negativní vliv babiččina kouření způsobí nejen to, že její dcera bude mít zkrácený psoas, ale komplikace při porodu se přenášejí i na vnučku.Zde vidíte nervovou pleteň bederní (plexus lumbalis), tyto nervy jsou všechny uloženy na svalu musculus psoas, a zde je nervová pleteň křížová (plexus sacralis). Při porodu tlačí dítě hlavičkou na nervovou pleteň a musculus psoas, který je za předními svaly. Porodní bolest je způsobena tlakem hlavičky, která může nervovou pleteň až poranit. A poslední, velmi důležitý bod projdeme ještě před přestávkou:Tyto informace jsou velmi důležité pro porodní asistentky i lékaře, protože se týkají vedení porodu. Je to velice důležitá studie, která je i na internetu. Autoři jsou profesoři Zlotkin a Lagerkranz. (Zlotkin je prof. pediatrie v Torontu). Měřili hladinu krve u dítěte během porodu, hlavně katecholamin a adrenalin. To jsou ty černé trámečky vpravo. Vidíme situaci 1 den před porodem. Zde jsou údaje o zdravém miminku, které pak bylo porozeno spontánně vaginálně, druhý údaj patří zdravému dítěti, které se narodilo císařským řezem, a třetí dítě je s nedostatečností placenty, takže hypoxické dítě. To má zvýšenou hladinu katecholaminu 40. 10-6 molů na litr. Pro srovnání: u zdravého dospělého muže, který uběhne 5 km, se hladina katecholaminu zvýší na 8. 10-6 molů na litr. A zde vidíme průběh těchto hodnot při porodu, zdravé dítě při spontánním porodu také dosáhne hodnoty 40. 10-6 molů na litr, ale jen na minimální dobu. Tento adrenalin koncentruje srdeční oběh a vysílá hodně krve do mozku a do srdce. Tlak krve v končetinách, v trávicím traktu a v žaludku se tak velmi sníží. Říkáme tomu mechanismus ochrany hlavy, protože se přitom chrání mozek před nedostatkem kyslíku. I během velmi složitého porodu je mozek chráněn před poškozením. A zde vidíme hodnotu u plánovaného císařského řezu. Toto dítě nemá zvýšený adrenalin, takže u něj nepůsobí mechanismus ochrany hlavy. To je možná příčina vzniku traumatu dítěte přivedeného na svět císařským řezem. U mnoha dětí to vypadá, jako kdyby v okamžiku císařského řezu byl krevní oběh mozku najednou bez kapky krve. Dole je pak údaj o dítěti s placentární nedostatečností, při spontánním porodu i při porodu císařským řezem, a toto dítě se může dostat až na hodnotu přes 200 . 10-6 molů na litr. Přestože tyto děti měly velice těžký porod, mají daleko menší sklon k nemocem. To obrovské množství adrenalinu jim ochrání mozek, zapne imunitní systém a pomocí něj dětem dozrají plíce. To vše se můžete dočíst ve studii na internetu. Další měření proběhlo dvě hodiny po porodu. Všechny děti se srovnaly na normální hodnoty. Jediným problémem zůstává zdravé dítě porozené císařským řezem. Když tuto medicínskou skutečnost vysvětlíme maminkám a tatínkům, většina maminek pak raději volí spontánní porod, alespoň to chce zkusit. Ten adrenalin je vlastně první dárek, který matka může dát svému dítěti. A i když pak porod musí přece jen být ukončen císařským řezem, je pro dítě lepší začít porod bolestmi. I lékaři vědí, že když mají provést císařský řez, je lepší pracovat s  břichem napnutým porodními stahy než s uvolněným břichem.  Teď jste vyslechli mnoho vědeckých informací, zkusíme se podívat na vaše dotazy, abychom zjistili, zda jste tomu dobře porozuměli. Mám tu dotaz na depresi. Jedná se o osobu, která je dvojčetem, a po porodu císařským řezem byla v inkubátoru. Je to dobrý příklad. Nelze si myslet, že každý porod dvojčat provedený císařským řezem s následným použitím inkubátoru musí končit depresí. Ale při terapii pro tuto konkrétní osobu je velmi nutné vzít v úvahu tyto prožitky a skutečnosti. Když totiž lékař takovému člověku jednoduše předepíše psychofarmaka, aniž by prováděl psychoterapii, tak se ten problém vůbec neřeší. Pro mne je důležité u člověka, který bere psychofarmaka, provést psychoterapii, musíme jít ke kořenům psychických poruch.  Abych vám vysvětlil svou koncepci, uvedu zde příklad sebevražd. O sebevraždách je mnoho studií, které dokazují určitou souvislost mezi tím, že sebevraždy oběšením často podstoupili lidé, kteří měli při porodu omotanou pupeční šňůru kolem krku. Ale to neznamená, že dítě, které se narodí s pupeční šňůrou okolo krku, se později oběsí. Studie prokazují, že se člověk při plánování sebevraždy vrací k prožitkům z raných fází života. Tyto studie lze rovněž najít na internetu, jsou od prof. Jacobsona, Karolinska Institut, Stockholm. Jiní sebevrazi, kteří skáčou z vysokých budov, mostů nebo z vlaku, mají za sebou často porod vakuovou extrakcí nebo kleštěmi. U lidí, kteří se otrávili tabletami nebo plynem, bylo často při porodu použito narkotizačních prostředků. Ale chci vám správně vysvětlit svou koncepci. Byla zde otázka, má-li amniocentéza (vyšetření plodové vody) negativní účinek. Při ověřování těchto účinků se používají dvě metody. Při první se hodnotí dva tisíce dětí, jejichž matky prodělaly amniocentézu. Po jejich vyšetření se nenajdou žádné statisticky signifikantní projevy. Při vyšetření plodové vody totiž většina dětí spí. Jen některé děti jsou při plném vědomí a prožívají paniku. Některé děti si dokonce hrají s jehlou, protože si z jehly nic nedělají. Ze vzorku 1000 dětí po amniocentéze se nenajdou žádné zvláštní problémy. Druhá metoda je úplně jiná. Z praxe mé ženy jsem si vybral asi 200 dětí přes 10 let, které měly panickou hrůzu z injekce. Každý lékař se setkal s dětmi, které při pohledu na injekci mají smrtelnou hrůzu. Dítě se musí při injekci držet násilím. Při vyšetřování dětí, které mají fobii z injekcí, zjistíme, že tyto děti byly v raném věku často v nemocnici a dostávali hodně injekcí a ty děti, které v nemocnici nebyly, často měly amniocentézu. Když se ptáme jejich maminek, tak ty uvádějí, že to bylo strašné. Amniocentéza jim vyvolala stahy, musely zůstat v nemocnici. Je mnoho rodičů, kteří slyšeli, že jejich dítě mělo šňůru okolo krku, a mají z toho hrůzu a věří, že pro jejich dítě to bylo velké trauma. Je třeba si uvědomit, že pupeční šňůra okolo krku nemusí vůbec nic znamenat, pokud je hodně dlouhá. Jen krátká omotaná pupeční šňůra může být pro dítě hodně, i smrtelně nebezpečná.  Podobně i císařský řez znamená pro sítě trauma a nelze stanovit všeobecně jeho následky. Když ale má dítě nebo dospělý nějakou poruchu, kterou normální školní medicína neumí vysvětlit, pak je důležité se ptát na zážitky z prvních vývojových fází života. Například bolesti břicha: v Německu teď třetina dětí jde alespoň jednou k lékaři z důvodu bolesti břicha. Čím blíže k pupku dítě ukazuje, tím větší je pravděpodobnost, že problém je psychosomatického původu. Čím dále od pupku, tím více je třeba tento problém zkoumat vážněji. To je velice jednoduchá pomůcka. Mnoho dětí má podivné potíže, které vedou i ke zvracení, ale ty mají původ v porodu a v odstřižení pupečníku. Školní medicína přitom nenachází žádné onemocnění konkrétního orgánu.O přestávce jsem dostal dotaz na diagnózu: kde lze ke studiu tohoto tématu něco najít. Uvedu jméno zakladatele psychoanalýzy. Sigmund Freud popíral, že rané zážitky z porodu nebo z prenatální fáze by mohly mít vliv na psychický vývoj. Jeho pokračovatel Otto Rank v r. 1924 uveřejnil knihu Trauma porodu, a Freud byl otřesen. Tato kniha popisuje trauma porodu jako oddělení od matky. Otto Rank se domnívá, že mnoho lidí má silnou touhu vrátit se zpět do těla matky. Je to příklad metody, kdy někdo dává traumatu zcela konkrétní obsah. Když jsem četl tuto knihu, ještě jsem nic nevěděl o svém vlastním porodu. Ale pro lidi z bohatých rodin, jako Sigmund Freud nebo Otto Rank, kteří se kolem r. 1880 nebo 1890 narodili v oblasti Vídně nebo v Maďarsku, porod skutečně znamenal oddělení od matky, protože jako děti byly odevzdány chůvě a mnoho z nich se vrátilo ke své skutečné matce až ve věku čtyř let.  Hovoříme-li o traumatu porodu, je třeba mít na paměti, že každý člověk může mít z porodu jiné zážitky. Tato fakta jsme si uvědomili až při práci s LSD. Těmito otázkami se zabývali dva vědci, Angličan Frank Lake, druhý je myslím z Prahy, Stanislav Grof. V r. 1956 začal Stanislav Grof pracovat s LSD. Oba psychiatři používali LSD a ještě dost dobře neznali jeho účinky. Byl to do té doby neznámý lék. Frank Lake podával svým pacientům na psychiatrii minimální dávky LSD, Stanislav Grof podával větší dávky. Mnoho z těchto pacientů pak zcela spontánně vyprávělo, že znovu prožili svůj porod nebo život v těle matky. Frank Lake si vše zaznamenával a pokračoval skoro 10 let – do r. 1964, ale pořád svým pacientům nevěřil a považoval to za fantazii. Nejsem si jist, ale tuším, že v r. 1964 si vzal LSD sám. Najednou svým pacientům uvěřil. V r. 1966 uveřejnil rozsáhlou knihu, kde popisuje, že porodní trauma může být souhrnem mnoha rozmanitých zážitků z porodu. Dnes odpoledne budu ještě hodně mluvit o traumatologii. Musíme si uvědomit, že od okamžiku početí je člověk schopen se něčemu učit. To, co se člověk od početí naučí, to se ukládá v jeho organismu, v tkáních, v mozku. Všechno, pozitivní i negativní vzpomínky, se ukládají do paměti.  Já jsem Franka Lakea poznal v r. 1974. V té době bylo v Anglii používání LSD zakázané. Vznikla otázka, jak se k těmto raným zážitkům dostat bez LSD. Nabízela se domněnka, že ty vzpomínky z raného vývoje jsou někde uchovány hodně hluboko v podvědomí a že je třeba je „vyhrabat“ jako v archeologii. Ale je to jinak. Tyto zážitky lze pocítit celkem jednoduše a diagnostikovat je i bez LSD, hypnózy i bez jakýchkoliv jiných silných prostředků. Uvedu zajímavý poznatek Franka Lakea: Když člověk požije LSD a pak si vyvolá pozitivní vzpomínky na dělohu, zážitky, které byly pěkné, pak mnoho lidí začne škytat. Sedí v ordinaci a škytají. Víme, že šťastné děti v děloze stráví hodně času škytáním. Frank Lake pak pojal myšlenku, že pro vyvolání vzpomínek z prenatální fáze bude u pacientů vyvolávat škytavku. Proto jsme pak prováděli cvičení pro vyvolání škytavky - přestali jsme používat LSD a hypnózu a vyvolávali jsme škytavku. Přitom se člověk několikrát intenzivně nadechne a pak hodně pomalu vydechuje. (Ale teď to prosím nedělejte.) Je to vlastně také druh násilí a účinek je hodně silný. Tenkrát v Cambridge jsem změřil, že při tomto cvičení pro vyvolání škytavky se v mozku vyvolávají theta vlny. Dnes víme, že tyto theta vlny jsou velmi důležité v terapii. Dnes při terapii toto cvičení škytavky nepoužívám, ale mnoho terapeutů i lidí v pastoraci ví, že když chtějí člověku pomoci po psychické stránce, je důležité pomalé a hluboké dýchání. Když správně zhluboka dýcháte břichem, pomalu a zhluboka se nadechujete bránicí, automaticky se vám navodí kontakt s traumaty, která potřebujete řešit.  Teď si tady namalujeme mapu. Zde je naše dospělé vědomí, zde je podvědomí. Tady je prenatální fáze s placentou. To je taková mapa, která má velký význam pro psychiatra. V hlubinné psychosomatice i v hlubinné psychologii vycházíme z toho, že pokud máme problémy v této oblasti, pak to pravděpodobně souvisí s traumatickým zážitkem z raného období (v okolí placenty). Tato koncepce je všem oblastem hlubinné psychologie společný: zážitky z raných fází života mohu způsobit poruchy v mém současném životě. Otto Rank řekl jako první, že samotný porod může ovlivnit život v celém jeho dalším průběhu. Nando Fordo(?) z Maďarska vyřkl jako první domněnku, že naše prenatální zážitky mohou ovlivnit i naše chování v současnosti. Pro porodní asistentky je důležitý ještě jeden příklad. Existují ženy, které mají enormní strach z porodu. Tento strach se jmenuje tokofobie. Víme, že existuje primární a sekundární tokofobie. Sekundární tokofobie nastává u žen, které zažily velmi problematický porod. Podle studií se i tyto ženy často narodily s komplikacemi. Příznaky tokofobie jsou takové, že žena už nechce nikdy otěhotnět, má obrovský strach. Potíže jsou tak významné, že ženy ztrácejí schopnost pracovat nebo komunikovat a končí na psychiatrii. Když vyšetřujeme tyto ženy, zjišťujeme, že ženy měly komplikované porody, často se prokázalo sexuální zneužití v dětství nebo se často zjistily negativní vzpomínky na pobyt v nemocnici v dětství a také samy přišly na svět komplikovaným porodem. Tyto příznaky jsou o to horší, když je přítomna i primární tokofobie. Primární tokofobie se vyskytuje u mladých dívek. Existují 12leté dívky, které už trpí strachem z porodu. Mám teď v Německu v terapii dvě dívky, 14 a 17 let. Obě jsou panny, obě používají hormonální antikoncepci, mají diafragma (pesar), obě nosí v tašce kondom a obě nechtějí nikdy mít pohlavní styk. Mají poruchu v jídle, ale při hovoru je zřejmé, že jsou fixovány na téma porodu a rození dětí. Sedmnáctiletá dívka byla v dětství sexuálně zneužita, narodila se s pupečníkem dvakrát omotaným kolem krku a byla oživována. Čtrnáctiletá dívka se narodila nouzovým císařským řezem a byla také resuscitována. Vidíme, že reálný strach v dospělém věku může mít různé příčiny sahající do minulosti až k vlastnímu porodu. To je důležité pro porodní asistentky. Mnoho jich dokáže vycítit, že když přichází žena na porodní sál, která má obrovský strach, může to být spojeno se sexuálním zneužitím nebo s negativními zážitky z vlastních porodů. Odpoledne vám řeknu, jak lze s těmito informacemi zacházet v rámci terapie. Teď následuje zasloužená přestávka.  ************************************************************************************************************************ Doufám, že jste se posilnili a můžeme pokračovat. Na tomto obrázku je 14týdenní dítě. Bylo to krásné těhotenství a hladký porod. Dítě si leží úplně pohodlně, má uvolněná záda i zadeček. U dětí, které měly prenatální syndrom nedostatečnosti, je vidět sevřený zadeček a napnutá, prohnutá záda v kříži už ve 12 týdnech. O těch dětech v prenatální fázi ochuzených jsme mluvili dopoledne. Pokud dítě nedostalo v děloze vše, co potřebovalo, stává se často velmi závislým na matce a snaží se o kompenzaci po porodu. Samozřejmě tento syndrom nedostatečnosti (prenatal deprivation disorder) není jediným problémem. Zde jsou obrázky z nejnovějšího 3D-ultrazvuku a je vidět, že už v prenatální fázi se děti tváří velmi rozmanitě, obsáhnou širokou paletu výrazů – je to odraz maminčiných pocitů. Matka tohoto radostného miminka byla tou dobou velmi šťastná, maminka tohoto dítěte byla ustaraná, měla strach. Děti v děloze jsou velmi zaměstnané se sebou samotnými, zabývají se svým tělem, ale také podněty z vnějšího světa. Je-li maminka uvolněná, bezstarostná, je dítě schopné vnímat okolí, už od 18. týdne i naslouchat zvukům zvenku. Je to dobře, když má dítě v prenatálním období co nejvíce podnětů a zkušeností. Projevem traumatu je to, že se dítě zabývá stále stejnými problémy. Na tomto obrázku je zvláštní výraz tváře, dítě se usmívá a koutky má zdvižené jako klaun. To je prenatální úsměv. To dítě sní, že je pořád u maminky v lůně, to ale není zdravé, protože v tomto stavu by mohlo snadno zapomenout dýchat – a náhle zemřít (syndrom náhlého úmrtí).  Teď se ale vrátím k problému prenatální otravy – léky, alkohol, drogy – ty představují pro dítě veliké nebezpečí. Podle studií i jedna sklenička piva, vína nebo tvrdého alkoholu za týden se projeví na zdraví dítěte po porodu. Alkohol je velmi nebezpečný. Žena nemusí být alkoholička, ale stačí konzumace alkoholu jednou týdně a účinek už je závratný. Znamená to otravu a dítě se musí pokusit přežít s minimálním přítokem krve z placenty. Některé děti dokonce sahají po pupeční šňůře a mačkají ji, protože krev z pupečníku je nebezpečná. Následkem je rychlé bušení srdce a krev z těla dítěte je využita mozkem. Je dokázáno, že dítě může bez zásobování placentou přežít 10 minut. Bere-li maminka drogy nebo pije alkohol, snaží se tomu dítě vyhnout. Německé statistiky udávají, že asi 2 200 dětí je postiženo následkem alkoholu v těhotenství. Myslím, že to je sotva půlka reálného stavu. Sám odhaduji tento počet na pět tisíc. Pak je dalších asi osm tisíc dětí s minimálními následky konzumace alkoholu v těhotenství. Je vidět, že když žena pije malé množství alkoholu od početí, tedy v prvním trimestru, následkem jsou vývojové poruchy zvláště v obličeji, alkohol v druhém trimestru znamená poruchy růstu plodu a samovolné potraty a alkohol ve třetím trimestru způsobí poškození mozkových buněk. Následkem alkoholu je také nízká porodní váha, poruchy srdce a ledvin, deformace obličeje, tyto děti špatně sají a polykají a jsou velmi neklidné, později mají i poruchy v učení.  Toto zde jsou typické výrazy obličeje po konzumaci alkoholu v těhotenství. Bohužel musím konstatovat, že i zde v sále vidím lidi, u nichž se projevuje konzumace alkoholu jejich matek na začátku těhotenství. U této holčičky pila maminka alkohol na začátku těhotenství, má typický výraz obličeje. Tohle dítě šilhá, nemá horní ret a obličej má špičatý. Zde pila maminka ve střední části těhotenství (2. trimestr), dítě má malé oči a úzký horní ret. Na internetu je mnoho obrázků takových dětí a v současnosti probíhá celosvětová kampaň na ochranu těchto dětí, protože tyto škody jsou nenapravitelné. Na tomto obrázku je vidět dítě z profilu, uši jsou zešikmené a taky je vidět úzký horní ret a šilhající oči. Příznaky jsou vidět i na rukou. Po konzumaci alkoholu mizí tato čára uprostřed dlaně, ale nemusí to být jen po alkoholu, ale také po lécích jako Valium. Co to znamená? Kdo má čáru uprostřed, je velmi citlivý člověk a pokud v jeho okolí něco nehraje, uzavře se a nekomunikuje. Člověk, který měl syndrom prenatální nedostatečnosti, naopak velmi komunikuje, saje vztahy. Po komunikaci s takovými lidmi jste velmi unavení. Například i na porodním sále jsou některé ženy komunikace velmi chtivé a vyžadují pozornost, doslova vysávají lidi kolem sebe. Jiné ženy jsou uzavřené a ty je lepší nechat v klidu. Problém s alkoholem se projevuje i při kojení: tyto děti odmítají pít z prsu, na rozdíl od dětí, které prs vyžadují pořád. Ty „alkoholové“ děti mají i jiný tvar pánve, takže nohy těchto dětí jsou sevřené, špičky jsou otočené k sobě. Tyto děti se snaží svou pánev uzavírat. V mateřských školkách v Německu je asi třetina dětí, které chodí správně, další třetina chodí se špičkami od sebe, to jsou děti, které vyžadují pozornost, haló, já jsem tady, dívejte se, … a poslední třetina má špičky k sobě, ty děti jsou energeticky uzavřené, drží se zpátky a mají postoj sevřený, do školky přicházejí opatrně. Všechny tyto příznaky jsou následkem zážitků v prenatálním životě. Ty poslední děti často odmítají kontakt nebo dotyk a utíkají, jsou ve vývoji vpředu. To bývají ty rychlé porody, jejich důvodem je, že chybělo napětí svalu psoas, nesnaží se zaklínit se v těle, ale sevřou pánev a protože děloha je nepříjemné prostředí, chtějí prostě rychle ven. Jakmile přijde bolest, natáhnou se a samy se snaží vytlačit se ven. Z toho vychází složení tzv. porodního koktejlu: troška alkoholu, ricinového oleje, koňaku,… dítě to odmítá a proto chce rychle ven… Tady je důležitý obrázek. Pro osteopata nebo psychoterapeuta jsou to komplexní informace a potřebují k nim diferencovanou diagnózu, ale porodní asistentce stačí informace o těchto dvou důležitých svalech psoas. Chci vám ukázat, jak můžeme provést diagnózu, a to, co vím ze zkušenosti: čím víc jsou tyto svaly uvolněné, tím je člověk celkově zdravější. Když je psoas napnutý správně, pak je člověk správně uvolněný a docela zdravý. A pak vám ukážu několik cviků, které může cvičit každý, aby si uvolnil tyto svaly a tuto část těla. A ještě vám ukážu techniku, jak stanovit diagnózu svalů. Potřebuji dobrovolnice, abych vám ukázal uvolňovací techniku.  Paní Jarmila se položila na stůl. Nevypadá, že by byla těhotná. Ukážu Vám stanovení diagnózy. Na začátku prohmatám z boku chodidla. S trochou citu sleduji, jaké napětí je ve spodních končetinách v podélném směru. Chce to jen trochu cviku. Pak musím požádat, aby Jarmila myslela na něco velmi příjemného, na krásný zážitek. Teď si má připomenout nějaký stres, který prožila. Nakonec se má uvolnit. Velmi rychle se naučíte pozorovat, jak reagují bederní svaly: vycházejí z oblasti bederní páteře, procházejí přes hřeben kosti kyčelní (crista iliaca) a řídí rotační pohyb nohou směrem dovnitř nebo ven. Nejsou to jediné významné svaly, ale jsou velmi důležité. A právě když Jarmila pomyslela na něco negativního, tak se tyto svaly napnou a vytočí nohy výrazněji směrem ven. A to je malý signál, že něco z těchto záležitostí ještě není vyřešeno. Tyto svaly, celý jejich komplex, je tak silný, že dokonce ovlivňují napětí nohy v celé její délce až po chodidlo. Pokud je napnutý jen jeden sval psoas, pak se často liší velikost levé a pravé nohy. Jarmila má dost velké napětí svalů a vysokou klenbu nohy. A tento sval vytahuje nohu nahoru, do oblouku, a to víc vpravo než vlevo. Tuším, že máte levou nohu větší než pravou, že ano? Teď vám ukážu jednoduchou techniku, jak vyšetřit napětí v noze. Velmi lehce položíme ruku na nohu, třeba na palec u nohy, dotýkáme se velmi lehce, jinak by nebylo nic cítit. Pak uchopím nohu v kotníku a zkouším s ní pohybovat na obě strany a hledám rozdíly v měkkosti tkání. Tkáně jsou v těhotenství obvykle změkčené díky hormonům. Ale jestliže cítíte, že má těhotná pevná chodidla, znamená to, že by se měla více uvolňovat pro porod. Je vhodné prohmatat tkáně, jak jsou pevné, sama cítíte rozdíl – Vaše pravé lýtko je daleko měkčí než levé. I kolenní čéška je pohyblivá – obě jsou pohyblivé. Často je cítit, pokud zde byla operace. Když teď chci zkusit přímo reakci psoasu, tak uchopím třeba levé chodidlo a natahuji je směrem k pravému ramenu a dívám se na rameno, jak moc tkáň povoluje, když jemně táhnu. Pak zase uchopím pravé chodidlo a natahuji je směrem k levému ramenu a dívám se na rameno. Je to rozdíl. Zkusím znovu – pravé rameno se skoro nepohybuje. Takže snadno poznáme, že levý komplex psoasu je pevnější a nechce se uvolnit. Tyto rozdíly v napětí mohou vést ke skolióze a u těhotné to rozhoduje o poloze plodu, kam naléhá hlavička. Pokud byste byla těhotná, třeba v sedmém měsíci, provedl bych každopádně cvičení pro uvolnění levého psoasu. Ale aspoň to ukážu porodním asistentkám, jak bych s nohou pracoval, abych uvolnil napětí v levém psoasu a tak napomohl usnadnění porodu. Ten sval uvolníme, aby dítě mohlo snadněji procházet. Ještě se podíváme na levou nohu, jak zareaguje. Zatáhnu – a pak stejnou silou tahám za pravou nohu. Vidíte ten r

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Citove vztahy a uceni dětí

    Preskocime ted jeden ci dva mesice a dostaneme se do obdobi, kdy dite uz pozorne sleduje zrakem i sluchem vsechno deni ve svem okoli, kdy je schopno brat veci do rukou a prendavat je z jedne do druhe (a mezi tim treba nekolikrat do pusy) a kdy zretelne zacina rozlisovat lidi zname a nezname - tedy do pateho a sesteho mesice. Je proto dobre, kdyz se mu v teto dobe "jeho lide" nijak moc nemeni a nestridaji, kdyz se moc necestuje, kdyz se nemeni ani vnejsi prostredi. (Jesle do pul roku ditete v drivejsi dobe byl proto uplny nesmysl. Nastesti se u nas vyskytoval jen vyjimecne.)Tady nekde jsou zacatky uceni - a uceni ma ovsem sve podminky a sve zasady. Jednou z nich je, ze se urcite situace museji opakovat a ze ve vecech kolem ditete musi panovat urcity poradek a urcity rad. To znamena, ze urcity rad museji zachovavat i "jeho lide" v zachazeni s nim. Psychologove dokonce soudi (a nasli jsme pro to dost opory i v nasich vlastnich vyzkumnych studiich), ze potreba smysluplneho sveta je jednou ze zakladnich psychickych potreb, ktera ma byt uspokojena v pravy cas a v prave mire, ma-li se dite po dusevni strance vyvijet zdrave. A ten pravy cas zacina prave ted - a bude trvat po cele detstvi.Vsimneme si, prosim, take, jak v teto dobe instinktivne, neuvedomele, nenaucene pomahame diteti s ucenim tim, ze mu sami v sobe nastavujeme jakesi zrcadlo. Ma to dokonce odborny nazev - "biologicke zrcadlo". Vyzkumni badatele i rodice sami zaznamenavaji, ze dite uz v prvnim mesici zivota a nekdy uz brzy po narozeni dokaze napodobit nektere mimicke pohyby v obliceji. (Mimicke nervstvo je totiz u novorozeneho ditete a maleho kojence relativne velmi zrale.) Dovede napodobit otevreni ust, zavreni oci apod. Jenomze nyni kolem pul roku to dela uz velmi vyrazne, takze je z toho docela pekna zabava. My se tvarime udivene - a ono taky! A pak se to deje obracene. Ono se tvari udivene a my to delame po nem. My mu podavame kasicku na lzicce a sami (neuvedomele) otevirame pusu, abychom je primeli k napodobe. Dite vyda nejaky nepravdepodobny zvuk - a my to neuvedomele delame po nem, pricemz ovsem z naseho artikulacniho aparatu to vyjde v provedeni pravdepodobnejsim a lidstejsim. Povzbuzujeme je tedy k nejakemu vykonu nebo k jeho vylepsenemu opakovani tim, ze mu predvadime, jak se to dela.Zatim je to jednoduche, ale takovymto zrcadlem budeme (a mame byt), az dite bude chtit kopat do mice, az bude stavet komin z kostek, az bude strkat auticka po koberci (i dustojny dedecek s nim poleze po kolenou), az bude brat tuzku do ruky nebo az nam bude chtit pomahat s utiranim nadobi.Za pokrokem v citovych vztazich ted pokrocime jeste o dalsi mesic ci dva dal. Psychologicke vyzkumy ukazaly, ze u vetsiny deti se v sedmem mesici objevuje v plne sile tzv. specificky citovy vztah k "materske osobe" a v osmem mesici specificky strach z cizich lidi. Umyslne mluvime o "materske osobe", a ne proste o matce, protoze tento vztah se vytvari k tomu, kdo se k diteti matersky chova, tj. k tomu, kdo je mu predevsim darcem citove jistoty a opory (kdo mu pomaha prekonavat uzkost, k niz nyni vyvojove dospelo). Ve velke vetsine pripadu to je samozrejme vlastni matka, ale nekdy je to i otec ditete, babicka, sousedka, rodinna teta nebo i starsi sestricka, anebo i vice lidi v rodine. Dite totiz dava nyni vyrazne prednost nekomu pred ostatnimi - dozaduje se jeho pritomnosti, aktivne ho vita, pokrikuje na neho, provokuje jeho pozornost a protestuje, kdyz si ho ten onen nevsima, kdyz je opusti, kdyz se mu ztrati z dohledu, kdyz mu neodpovida.U nekterych deti je tato zmena v chovani napadnejsi, u jinych mene, u nekterych se dostavuje drive, u jinych pozdeji, ale v podstate je to znamka urciteho vyvojoveho pokroku, kterym by mely projit vsechny. V teto citove vazanosti k nekomu "svemu" nabyva totiz dite zrejme citovou jistotu a oporu, ktera mu bude zakladnou pro postupne uvolnovani a osamostatnovani. (Kdyby toho nebylo, mohlo by se pozdeji v dospivani stat nikoliv samostatnym, nybrz "nevazanym", coz je velky rozdil.) Znamy americky psycholog E. Erikson usoudil, ze v posledni ctvrtine prvniho roku zivota jde u ditete o vytvoreni zasadni a zakladni duvery v lidi. Z te pak vyplyva i duvera v sebe. Neni-li toto vyvojove obdobi dobre prozito, je nebezpeci, ze misto duvery bude pruvodcem ditete do dalsiho zivota neduvera. A to zajiste je moc spatny (neduveryhodny) pruvodce!Proto jeste jednou pozor! Tak jako pro zaklady v uceni, tak pro zaklady v citovych vztazich je dobre, aby prostredi, ktere rodice diteti vytvori, bylo citove vrele a pokud mozno stale. (Proto napriklad z psychologickeho hlediska nam nemuze byt rozvod rodicu, ani kdyz k nemu dojde uz behem prvniho roku zivota ditete, zcela lhostejny.)Rekli jsme, ze priblizne v osmem mesici se u deti objevuje specificky strach z cizich lidi. Neni to tak docela presne. Tento strach (ostych ci treba jenom nejistota) muze mit dite treba i vuci lidem znamym, ne vsak duverne znamym - tedy vuci tem, kdo nejsou "jeho lidmi". Vyvoj jeho vnitrniho sveta, jeho prozivani, pokrocil nyni v souladu s vyvojem intelektovym tak daleko, ze dite je schopno zname a nezname spolehlive rozlisit (znamena to, ze funguje pamet), pricemz vnitrni hlas uzkosti mu napovida, ze to nezname je nebezpecne. Sousedka, ktera obcas zajde na navstevu, je najednou ditetem prijimana s neduverou. Babicka, ktera dite nevidela tri nedele, je najednou odmitana jako nekdo cizi. A pani postacka budi najednou v diteti des a hruzu.Kde se to v diteti bere? Vzdyt je prece nikdo nijak nestrasi! - Vsak take nejde o zadne vychovne pochybeni, ale o docela prirozeny a vyznamny pokrok na ceste rozumoveho a citoveho vyspivani. A budiz k tomu hned receno, ze nic nenasvedcuje, ze by se z deti, ktere se v tomto obdobi boji cizich lidi, stavali bazlivci na cely zivot. Naopak, mohou z nich byt lide nad jine statecni a pritom i citlivi, s bohatym vnitrnim zivotem. (Proto pozor, abychom ve snaze dite psychicky otuzovat pro "tvrdost zivota" snad nenasadili prilis tvrdy kurs! Bylo by to predcasne a byla by to velka vychovna chyba - ba mozna i tragicka.)Tady take poznavame, ze to, co dela z vychovatele "osobu materskou", bychom nedokazali vyjadrit zadnym diplomem z rodicovskeho kursu, ale ze je to dano jeho schopnosti byt diteti utocistem pred vsim "neznamym-nebezpecnym", byt prostrednikem mezi nim a timto neznamym svetem a cinit vsechno nebezpecne v nem dostatecne bezpecnym svou pritomnosti. Zatim pritomnosti fyzickou - svou naruci, svou podanou rukou, svym uklidnujicim ci povzbudivym slovem. Pozdeji pak i na dalku a zprostredkovane tim, ze jsme s ditetem ve svych myslenkach, ze je provazime na nebezpecnych vypravach lidskym svetem, jenz ma, bohuzel, nekdy i podobu pouste a nekdy dzungle.K tomuto vykladu patri jeste dovetek o detech mazlivych a nemazlivych. Ma nam znovu pripomenout, ze pro dalsi vychovu ditete je mimoradne dulezite porozumet uz v tomto obdobi individualite naseho ditete.Detailni sledovani deti v druhe polovine jejich prvniho roku zivota (provadel je v Anglii predevsim R. H. Schaffer se svymi spolupracovniky) ukazalo, ze vetsina deti se rada mazli, ze je to dokonce jejich zivel. Prituli se, hledaji teplo materske naruce, vyslovene roztaji pod doteky nezne materske ruky, ale i hrubsiho otcovskeho pohlazeni. Ale je asi 20 % deti, ktere takovouto intimitu telesnych dotyku a kontaktu moc nesnaseji a radeji se jim vyhnou. A jsou nektere, ktere je dokonce prijimaji s odporem a rozhodne se brani. (To nemluvime o detech trpicich detskym autismem, jimz je kontakt s druhymi lidmi proste cizi a lhostejny, tak jako jsou jim lhostejni i lide sami, a to i ti nejblizsi.)Tohle je treba vedet, protoze se stava, ze zklamani rodice, kteri mazlivost ditete pokladaji proste za samozrejmou, maji pak tendenci se diteti vnucovat a k mazleni je proste primet. A neco takoveho je opet vychovny prohresek a muze to kazit vztah mezi rodici a ditetem i mezi rodici navzajem. (Vycitaji si, kdo to zavinil a kdo to s ditetem lepe nebo hure umi.) Pritom je psychologickymi vyzkumy prokazano, ze jde o deti docela normalni - jenom nemazlive!Jsou ovsem i maminky a tatinkove a babicky a teticky s vetsi nebo mensi potrebou telesneho kontaktu, neznosti a mazleni. Muze pak nastat cela rada kombinaci: Nemazliva matka - mazlive dite, mazliva matka - nemazlive dite, oba mazlivi a oba nemazlivi. (Kdyz se nam do toho pripletou jeste dalsi clenove rodiny, dostaneme takovych kombinaci mnohem vic.) Ty dve posledni zrejme mnoho problemu nenadelaji - ale na ty dve prvni pozor! Dobra vychova potrebuje souhru v techto tak zakladnich tendencich, a nikoli rozpor! A ponevadz rodice jsou starsi a rozumnejsi, musime zadat od nich, a ne od ditete, aby se prizpusobili.Dite je individualita, a ne ucebnicove schema ani vyvojovy automat! Tuto individualitu by tedy meli rodice poznavat a ovsem take respektovat.

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Zvládnutí přechodu do mateřské školy

    Mnozí z vás povedou své dítě v září do mateřské školy. Možná se trochu obáváte, co vaše dítě čeká a jak bude mateřskou školu snášet. Následující článek vám přiblíží, jak působí mateřská škola na dítě a jeho sebevědomí. Ve školce jsou děti většinou spokojené a po překonání počátečních potíží (dítě i matka pláčou, otec má rozporuplné pocity) probíhá vše dobře. Někdy dokonce rodiče trochu žárlí na učitelku, která podle dětí "ví" to, co rodiče vědět nemohou. Ale děti dokážou poskytnout rodičům podporu - jako tříletý chlapeček, který po prvním dopoledni ve školce řekl mamince: "Víš, mami, paní učitelka je moc hezká, ale ne tak hezká jako ty." Přesto se stává, že do té doby sebejisté děti ve školce sebedůvěru ztratí i přes dobrou vůli všech kolem. Některé zjistí, že nejsou tak obratné a rychlé jako ostatní při plnění úkolů, které je připravují na školu; jiné se mnoho naučily doma díky starším sourozencům nebo rodičům, kteří chtěli, aby "měly náskok", a proto mají pocit, že "ztrácejí čas" a "dělají věci pro mrňata". Jsou také děti, pro něž je příchod do školky prvním odloučením od rodiny, a kolektivu se bojí.V kolektivu se musí děti vyrovnávat s nesnadnými situacemi, například chodit společně na záchod (některým dětem vadí, že se na ně na záchodě ostatní dívají); problémy přináší i společné jídlo - ve školce je personál občas do jídla nutí, některé děti si s jídlem hrají nebo se ho snaží těm menším znechutit. Existuje také celá skupina dětí, které ostatní pošťuchují, napadají nebo se jim posmívají. Už v mateřské školce (a dokonce i v jeslích) si děti "nadávají" - jedna z nejhorších nadávek u těch nejmenších je "nejsi vůbec hezký", což může hluboce ranit dítě, které je ve fázi objevování vlastního těla. V mateřské škole v odděleních nejstarších dětí zaslechneme urážky těžšího kalibru; děti obzvlášť těžce nesou, že některé jiné děti zesměšňují jejich rodiče: "Tvoje máma je tlustá." "Tvoje máma není hezká." Hlavně však, a to je největší problém, začíná od samého začátku docházky do školky soutěživost. Rodiče i děti si dělají starosti, protože se před nimi hovoří o "motorických potížích", "nevyrovnanosti", "stálém neklidu", "roztěkanosti". Někdy se dokonce hlasitě uvažuje o tom, že dítě musí "opakovat", to znamená, že zůstane dva roky ve stejném oddělení. Na druhé straně se vyzdvihuje "vyspělost" jiných dětí. Ve věku mateřské školy se dítě výrazně formuje; vymezuje si svůj prostor a hledá pevné body, což se mnohdy projevuje výkyvy v chování - chce, aby si ho ostatní všímali a svou pozorností ho ujišťovali, že jsou s ním a chrání ho. Chce ve všem napodobovat dospělé, které obdivuje, zejména učitelku (touha po identifikaci). Dítě i jeho okolí leckdy prožívají jako prohru to, co je ve skutečnosti jen jednou z jeho vývojových etap. Někdy se dítě domnívá, že ho učitelka zavrhla, a velmi tím trpí. Mnohé děti se chovají jinak doma a jinak ve školce; doma se nijak nešíří o tom, co se ve školce děje, a to zastírá skutečný stav věcí. Šamil a jeho rodiče patří k nepočetným uprchlíkům z Čečenska. Šamil končí první rok v mateřské škole, do níž začal chodit ve třech letech. Jeho maminka je těhotná a celá rodinná situace ji zmáhá. Otec jen obtížně hledá práci, takže momentálně s rodinou nebydlí. Šamilova maminka nosí podle muslimského obyčeje na hlavě šátek. Jedno z větších dětí se kvůli tomu Šamilovi posmívá: "Tvoje máma si schovává vlasy, protože je má ošklivé." Šamil pláče. Za několik dní se mu zasekne zip na bundě, učitelka se snaží chlapci zip spravit, ale rozbije ho. Šamil se znovu rozpláče. Potom už si nechce bundu svléct, ačkoli se učitelce podaří zip opravit; nechce mluvit s ostatními, protože se posmívají jeho mamince; nechce vystřihovat ani kreslit. Nakonec si ale najde kamaráda Omara z rodiny muslimských uprchlíků z Bosny, jehož maminka také nosí šátek. V té době začne učitelka hovořit o tom, že příští rok by měl Šamil znovu chodit do oddělení nejmenších dětí. Maminka je smutná, Šamil říká, že "všechno zkazil", a pláče, protože si uvědomuje, že už nebude chodit s Omarem do téhož oddělení. Naštěstí si v té době otec najde práci v místě bydliště rodiny, pochopí, že synek je nešťastný, a promluví o tom s učitelkou. Kupodivu Šamil dokáže za několik zbývajících dní dohnat ztracený čas - kreslí, zpívá, hraje si s ostatními. Všechno zvládá a o "opakování" se už neuvažuje.  

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Hexavakcína - Očkování a prevence

    Hexavakcína Očkování hexavakcínou zajistí obranu kojenců vůči infekčním chorobám. Hexavakcína se skládá z antigenů proti šesti základním nakažlivým nemocem. Tato očkovací látka je v České republice užívána plošně a je hrazena ze státního rozpočtu teprve necelé dva roky.Proč dítě nechat očkovat hexavakcínou? Obsahuje šetrnější a kompletnější očkovací sérum a tím dítě méně zatěžuje. Tato šestivazebná vakcína se skládá z antigenů proti dávivému kašli, tetanu, záškrtu a invazivním onemocněním vyvolaným bakterií Haemophil influenzae b, proti virové hepatitidě (žloutence) typu B a také proti přenosné dětské obrně (poliomyelitidě).Mnohem nižší výskyt nežádoucích účinků vakcinace je způsoben tím, že je antigen tetanu používán v tzv. acelulární (bezbuněčné) formě. Antigeny proti přenosné obrně se dokonce podávají inaktivované - usmrcené. Snižuje se tak výrazně riziko vzniku přenosné dětské obrny vyvolané živými kmeny. Oslabené živé kmeny, jež dětský organizmus snáší hůře, se v ČR využívaly ještě v roce 2006.Neméně významným přínosem hexavakcíny je zkrácení očkovacího kalendáře. Dříve využívaná čtyřvazebná vakcína je nahrazena šestivazebnou. Kojenci jsou tak zatěžováni méně vpichy. Nemusejí také navíc po lžičce přijímat vakcínu proti dětské přenosné obrně. Dítě na rozdíl od minulosti nedostává čtyřikrát perorálně živou poliomyelitickou vakcínu, tj. antigen dětské přenosné obrny, a také mu není postupně třikrát do svalu aplikována očkovací látka proti virové hepatitidě typu B.Jaké jsou nežádoucí účinky očkování hexavakcínou? Nejčastěji jsou jimi zvýšená teplota a bolesti hlavy a také zarudnutí v místě vpichu. Obvykle se projevují do 2 dnů od vakcinace. Mohou se vyskytnout zejména v případě, že organizmus očkovaného jedince není zcela zdráv.Kdy se očkování hexavakcínou provádí? Vakcinace se provádí po dohodě s pediatrem. První vakcína se aplikuje většinou 2 měsíce po narození dítěte.Další dvě očkování následují v ideálním případě vždy po uplynutí jednoho měsíce. Často se čeká na zahojení vřídku po vakcinaci tuberkulózou a tím dochází k odložení očkovacího cyklu. Poslední přeočkování hexavakcínou se provádí po dosažení 5 let věku dítěte. Vždy platí, že dítě by mělo být zcela zdravé, po prodělané nemoci je třeba očkování posunout nejméně o 2 týdny po vyléčení. Vhodnost by měl opět posoudit dětský lékař.Vakcinace proti infekčním chorobám má vynikající výsledky. Za jeden rok se v ČR díky očkování zabrání asi 150 tisícům onemocnění a skoro 500 úmrtím. Podle ministerstva zdravotnictví se díky aplikaci hexavakcíny zpřehlednila proočkovanost obyvatel. Rodiče začali využívat jednotnou očkovací látku zajištěnou státem.

    24.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Léčivá síla horečky

    Každá maminka někdy pocítí úzkost, když náhle zjistí, že její malé ditě má horečku. Často spanikaří a první, co udělá, sáhne po sirupu nebo čípku na sražení teploty. A to je právě to nejhorší, co může pro dítě udělat.Zvýšená teplota stejně jako horečka nejsou choroby. Jsou to právě příznaky infektu, nemoci. Dobrými příznaky, že organizmus se s chorobou snaží vypořádat sám a daří se mu to. Jde vlastně o projev přirozené obranyschopnosti těla.Choroboplodné organismy se nejlépe rozmnožují při normální teplotě, tedy do 37 °C. Zvýšení tělesné teploty podporuje a urychluje reakce obranného systému organismu. Horečka je tedy nejen příznakem onemocnění, ale i toho, že začal pracovat obranný systém, jenž se snaží všemi prostředky bojovat s nemocí.Proto hned, jak zjistíme zvýšenou teplotu, není na místě sahat po antipyretikách (léky na znižování teploty). Rozlišujeme, jestli jde o zvýšenou teplotu od 37 – 38,5 °­C­ nebo o horečku nad 38,5 °C. Zvýšená teplota je častokrát vedlejším projevem jiných procesů, které se v těle odehrávají: prořezávání zoubků, silné zatížení organizmu, únava, úrazy ...Zachovejte klid, zvýšená teplota je pozitivním signálemPři těplotě do 38,5 °C tělo bojuje proti infektu samo a právě zvýšenou teplotou si stimuluje imunitní systém. Bílé krvinky jsou pohyblivější a mají lepší schopnost se vypořádat s “bacily”. Podáním antipyretika tento léčebný proces přerušíme a uměle zastavíme. Organizmu nedáme šanci, aby si na narušitele vytvořilo účinné protilátky. Proto se mamince doporučuje jako nejdůležitější ZACHOVAT KLID. Panika zbytečně ovlyvní naše rozumné myšlení a ztíží vnímaní celé situace. Teplota se má nechat v počátečním stadiu propuknout. Sledujeme a zapisujeme naměřené hodnoty pro případ pozdější konzultace s lékařem. Nezapomeňme, že při měření teploty rektálně se musí odečíst 0,5 stupně, protože v konečníku je teplota o půl stupně vyšší.V první fázy horečky se doporučuje nezasahovat. Tělo ví, co dělá a při teplotě 38,5 °C a vyšší dochází k zastavení množení bakterií a virů a některé i umírají. Pokud horečku srazíme příliš brzy, dítě se sice bude cítit lépe, ale utlumíme tím obrannou reakci organizmu a tím mu ztížíme boj s patogeny a tím nakonec prodloužíme nemoc.Jak snížit horečku u dětíV případě trvání horečky delší dobu nad 39 °C, můžeme podat dítěti antipyretika (sirup, čípky, tabletky). Nejčastěji se používají 2 typy léků, Paracetamol v různých formách (Paralen, Panadol ...) nebo Ibuprofen (Nurofen, Ibalgin apod). V domácí lékárně by měly být oba typy léků a pokud jeden nezabírá, je vhodné vyzkoušet druhý. Nikdy dítěti nedáváme Acylpyrin, vzhledem k jeho schopnoti ředit krev!Horečku se můžeme pokusit znížit i vlažnými zábaly nebo sprchou. Nikdy nepoužijeme všechny metody současně. Nejdřív po 2 hodinách, když horečka neklesne, prostřídáme s jinou metodou.U horečky nad 39 °C může dojít k oslabení celého organizmu a nad 40 °C obranné funkce organizmu klesnou pod základní hodnoty. Při teplotách nad 41 °C je lidské zdraví vážně ohroženo, protože vysoká teplota narušuje činnost enzymů, které zodpovídají za metabolické děje v organizmu. Proto u vysoké horečky už přistupujeme k jejím snižování.ZábalyOrganizmus si reguluje svou teplotu i tím, že přebytečné teplo odvádí kůži ven z těla. Krevní cévy v kůži se rožšíří a protéká jimi vice krve. Tělo pak odvádí vice tepla.Zábaly se doporučují jako vlažné obklady na hrudník a břicho (je to nejvíc prokrvená část těla) na 5 - 7 minut celkem 3krát s 10 - 15 minutovou pauzou. Dítě zabalíme do vlažného prostěradla, jenom o pár stupňů chladnějšího, jako je teplota dítěte. Končetiny necháme volné. Pokud je pokožka dítěte studená, organizmus není schopen teplo odvádět. Zábal proto nepomůže. Pro zábaly nepoužíváme studenou vodu nebo led. V případě, že má dítě třesavku, snažíme se mu končetiny rozmasírovat.SprchyDítě sprchujeme vlažnou, ne studenou vodou (cca 37 °C) přibližně 1 - 2 minuty a to maximálně 1krát za hodinu. Sprchy ani zábaly neprovádíme současně, aby organizmus nebyl vystaven příliš velké zátěži najednou.Febrilní křečePrudkým zvýšením či náhlým poklesem tělesné teploty může dojít u zvlášť citlivých dětí k vyvolání febrilních křečí. Nejčastěji se vyskytují u dětí mezi 3. měsícem a 5. rokem života, jsou výsledkem vyšší citlivosti dětského centrálního nervového systému. Děti při nich náhle převracejí oči, cukají jim svaly v pravidelných záškubech, jsou ochablé nebo strnulé. Vždy je nutné volat záchranku a převést dítě do nemocnice, aby se provedlo důkladné vyšetření. Křeče z horečky většinou nemají negativní účinky na zdraví dítěte. Důležité je nepodléhat panice, při křečích položte dítě na podlahu a zůstaňte u něj. Nesnažte se ho omezovat. Hned, jak křeč povolí, volejte doktora. 

    25.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Máme doma prvňáčka

    Škola poprvé - co se změní?Změny nastanou nejen u vaší ratolesti, ale v celé rodině. Jsem žena, a tak mě první napadá emocionální rovina. Váš prvňáček s velkou aktovkou na zádech vesele hopsá vstříc novým zážitkům. Za ním se s vlhkýma očima šinete vy. Vzpomínáte na první slova, krůčky, probdělé noci. Už se to nezdá tak hrozné a vy toužíte vrátit čas. To samozřejmě nejde. Tak mu alespoň v tom velkém životním kroku pomozte.Domácí přípravaNejvětší změnou pro vašeho školáka je nástup povinností. Už to nebude jen hraní. Ukažte mu cestu k pravidelnému režimu při domácí přípravě. To, k čemu jej povedete nyní, mu bude prospěšné i v dalším školním studiu. Nejlépe je udělat mezi vyučováním a domácími úkoly několikahodinovou pauzu. Dítě v této době nejlépe nechte běhat na čerstvém vzduchu. Jsem matka a vím, že i vám volná chvilka přijde vhod. Při samotném psaní úkolů mu ponechte samostatnost, ale po očku ho kontrolujte. Ptejte se, zda váš prvňáček ví, proč danou věc dělá. Další kapitolu, důležitou pro jeho další rozvoj, je čtení. Po přečtení článku si s ním vždy povídejte o tom, jak ho pochopil. Zeptejte se, co se mu v něm líbilo. Je ve škole poprvé a bude potřebovat vaši plnou pozornost. Jaké základy mu dáte teď, z nich bude čerpat celý život.Aktovka a pomůckyJsem žena pořádkumilovná. Přípravě pomůcek a aktovky prvňáčka se věnuji pečlivě. Kontrolujte mu tašku každý den. Nechte ho, aby vám s jejím chystáním pomáhal. Vedete ho tím k zodpovědnosti za své věci. Možná budete chvilkami šílet, až se ho posté budete ptát, kde má gumu a proč nemá zase obalenou písanku. Jednou se vám to však zúročí. Pochopí, že věci nepadají z nebe. Jistě si časem začne dávat na všechno větší pozor. Vám tak odpadnou starosti se stále novým a novým sháněním.Prospěch prvňáčkaNaučte ho, že důležitá je škola a učení. Nestresujte kvůli známkám. Každé dítě je na něco nadané. Pokud se věnujete přípravě a stejně váš prvňáček v nějakém předmětu neprospívá, berte to s nadhledem. Vám také nejde vše na jedničku. Proč byste to měla chtít po něm. Pěstujte v něm zájem o vzdělání a ne strach ze špatné známky. To platí, ať je vaše dítě ve škole poprvé, anebo po desáté. 

    25.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Prevence je základ i u dětských zoubků

    Kazící se mléčné zuby totiž zvyšují pravděpodobnost, že i stálý chrup bude náchylnější na působení činností specifických mikroorganismů v ústech.K prořezávání dětského chrupu dochází okolo 6. měsíce věku dítěte a výměna prvních zubů na chrup trvalý začíná kolem 5. - 6. roku dítěte.Nejlepší je zaujmout děti natolik, aby si zuby čistily pravidelně a byla to pro ně zábava, například prostřednictvím nějakého zábavného příběhu.Co se zubních past týče ne každá s roztomilým názvem postavičky z dětských kreslených seriálů je vhodná pro malé děti. Na trhu je nesčetno druhů a značek past, nicméně bych jako zvláště dobré uvedla : pro děti do tří let : Promise, Parexyl, Paro d’or.pro předškoláky např.: Vandemecum junior, Elmex Kids, Oral with Fluor, Panda, Dental dream,.pro školácky : Thymolin baby, Elmex oranžový, AB denti gel. Potrava versus dětský chrupNejideálnější potravou pro malé dítě je samozřejmě mateřské mléko. V době, kdy začínáme s přikrmováním, neměli bychom potravu příliš přislazovat. A to ani namočený dudlík v medu, sloužící jako zklidňující prostředek, který však podporuje tvorbu zubního kazu.Později je třeba dávat pozor na podávání kojenecké lahvičky se slazenými nápoji (slazené čaje, sirupy a ovocné šťávy), je zde velká pravděpodobnost vyšší kazivosti předních zubů. Jak pečovat o prořezané mléčné zoubky?první prořezané zoubky otíráme vlhčeným čistým kouskem látkyjiž od dvou let učíme dítě správnému používání zubního kartáčkunejmenším dětem při čištění zpočátku pomáháme, kontrolujeme pohyby a vyplachování úst používáme kvalitní zubní pastu určenou přímo pro dětizoubky čistíme minimálně ráno a večer, nejlépe po každém jídlepo kompletním prořezání mléčných zoubků používáme i dentální nit na čištění mezizubních prostor. Volba zubního kartáčkuVybírejte podle velikosti čistící hlavice. Pro ty nejmenší jsou vhodné kartáčky do 2,5 cm, s měkkými štětinami, barvu a typ kartáčku můžete nechat dětem vybrat dle libosti. Výměna je nutná po dvou měsících používání. Elektrické moc nedoporučuji neb nedostatečný cit v dětských ručkách může způsobit recesi dásně a následné vymílání krčků.Ke komplexní údržbě dětského chrupu patří i návštěva stomatologa. Děti odmala musíme naučit, že lékaře se není třeba bát, dejte si na výběru zubaře záležet. Strach ze zákroků vybudovaný v dětství se snadno přenese až do dospělosti. A teď ke správnému čištění zoubkůHlavním prostředkem ke správné technice je vzorný příklad rodičů. Dítě rádo napodobuje dospělé jedince, v péči o chrup platí totéž.

    26.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Dětské otravy

    LÉKY STOJÍ NA PRVNÍM MÍSTĚ V POČTU OTRAV VZNIKLÝCH V DOMÁCNOSTI.Všichni, kteří mají v domácnosti malé dítě, by měli všechny léky uchovávat uzamčené. I v případě, že dospělý nějaký lék užívá, je lépe nečinit tak před očima malého dítěte. To se totiž učí tím, že se snaží dospělého napodobovat, a mohlo by pak v nestřežené chvíli sníst i větší množství tablet. Odporná chuť léku dítě většinou nevaruje. Navíc mají dnes léky často velmi lákavou podobu i chuť (například Ibalgin je pěkně barevná lentilka, Mucosolvan sladký sirup).Kabelky návštěv mohou představovat netušené riziko. V dnešní době má téměř každý při sobě nějaké léky, zvlášť jedná-li se o starší osobu. Dítě by si mohlo touto cestou způsobit i velmi vážnou otravu. Situace, kdy do rodiny přijde návštěva, stejně jako zmatek při odjezdu na chatu, na dovolenou, zazvonění telefonu, nebo doba, kdy je matka zaměstnaná přípravou jídla, bývají typicky "rizikové". Je prokázáno, že při nich dochází k otravám dětí velmi často.Nezapomeňte na to, že se nevyplácí dítě, které je nuceno nějaké léky užívat, přesvědčovat, že lék je dobrota nebo pamlsek. Snažte se dítěti přijatelnou formou vysvětlit, že jde o lék, který má odstranit jeho chorobu.Pečlivě uzamykejte i léky, které dítě užívá v době akutního onemocnění (Paralen, Sanorin). I tyto léky mohou dítěti způsobit vážnou otravu a neměly by být na přístupném místě nebo dokonce v dětském pokoji.Tam, kde žije v domácnosti starší člověk, nepřipravujte mu léky například do misky na noční stolek. Léky na "tlak, srdce, cukrovku, na dýchání" nebo různá psychiatrická onemocnění, které lidé staršího věku často užívají, mohou dítěti způsobit otravu v dávce, která je pro dospělého člověka léčebná.Dítě však mohou ohrozit také sami rodiče. Často se stane, že podají dítěti předepsaný lék v nesprávné dávce. Je to asi způsobeno tím, že dávky léku se v dětském věku vypočítávají podle hmotnosti nebo podle věku dítěte a proto se v průběhu času mění. Pokud si rodiče nejsou jisti, jaké množství léku mají dítěti podat, je vždy na místě konzultovat ošetřujícího lékaře nebo pozorně přečíst přiložený leták.CO DĚLAT, ZJISTÍME-LI, ŽE DÍTĚ NĚJAKÝ LÉK POŽILO NEBO DOSTALO PŘÍLIŠ VELKOU DÁVKU?Pokud je to možné, ihned si vyžádejte radu TIS. Nemáte-li tuto možnost, zachovejte klid. Jestliže jste dítě přistihli brzy po požití a nemá známky otravy, pokuste se vyvolat zvracení. Nezkoušejte to ale u dětí mladších šesti měsíců, ty ještě nemají vyvinutý zvracivý reflex. U dětí mladších 12 let nikdy k vyvolání zvracení nepoužívejte roztok kuchyňské soli. Ten sám by mohl vyvolat otravu. Přehněte si dítě přes koleno, aby mělo hlavu níže než trup a podrážděte mu kořen jazyka prstem nebo rukojetí lžíce.Pokud se pokusy nedaří, neztrácejte příliš mnoho času, protože s nastupujícím účinkem požitého léku by to mohlo být i velmi nebezpečné. Pokuste se dítěti podat několik tablet živočišného uhlí (aktivního uhlí), které u většiny lékových otrav bývá základním krokem léčby. V domácnosti, kde vyrůstá dítě, by vždy mělo být k dispozici. Tam, kde je v domácnosti více dětí, je lépe mít i více balení, protože se často sourozenci přibližně stejného věku o léky podělí. V rámci první pomoci podejte dítěti 3-10 tablet živočišného uhlí rozdrceného a rozpuštěného v přijatelném množství vody. Pak vyhledejte lékařskou pomoc. Pokud má již dítě příznaky otravy, padá nebo usíná, vezte je nejlépe na zadním sedadle auta položené břichem přes kolena dospělého s hlavou otočenou ke straně tak, aby nevdechlo případné zvratky. Jiná možnost je dítěti přivolat lékaře do bytu, ten již vše potřebné zařídí sám.NEPODCEŇUJTE! Požití léků s obsahem železa (k léčbě chudokrevnosti). Větší počet tablet může dítěti způsobit i smrtelnou otravu. Vždy, když dítě požije tyto léky, vyhledejte okamžitě radu TIS nebo lékařskou pomoc. Velmi nebezpečné jsou léky určené k léčbě osteoporózy (řídnutí kostí). Obsahují stejnou účinnou látku jako tablety Natrium fluoratum, které děti dostávají od dětského lékaře pro dobrý vývin chrupu, ale v několikanásobně větším množství. Požití většího počtu těchto tablet určených dospělým může způsobit dítěti smrtelnou otravu. Při takovéto nehodě podejte rychle dítěti mléko a kontaktujte TIS .V lékárničkách, ale často také v koupelnových skříňkách bývají krystalky hypermanganu (manganistanu draselného). Málokdo ví, že jejich požití může způsobit dítěti vážné poleptání sliznice zažívacího ústrojí. Pokud se toto dítěti přihodí, co nejrychleji kontaktujte TIS nebo vyhledejte lékařskou pomoc. Můžete podat dítěti vodu nebo mléko, nikdy ne nápoj s bublinkami. Ústa dítěte důkladně vypláchněte tekoucí vodou.CO SE NAOPAK PŘECEŇUJE?Požití několika málo tablet hormonálního antikoncepčního přípravku způsobí dítěti nanejvýš zažívací potíže. V rámci první pomoci podejte několik tablet (3-5) živočišného uhlí rozpuštěného ve vodě. Pak konzultujte TIS nebo ošetřujícího lékaře. Výplach žaludku se provádí až po požití celé měsíční dávky nebo ještě většího množství tablet.Tabletky Natrium fluoratum určené dětem pro zdravý vývoj chrupu obsahují velmi málo účinné látky, takže požití většího počtu tablet nevyvolá otravu. Obvykle postačí podat několikrát mléko, ale vždy pro jistotu vyhledejte radu TIS nebo ošetřujícího lékaře.NA DRUHÉM MÍSTĚ CO DO POČTU OTRAV DĚTÍ STOJÍ OBCHODNÍ PŘÍPRAVKY POUŽÍVANÉ V DOMÁCNOSTI.Dospělí bývají při jejich uchovávání méně opatrní, než je tomu u léků a neuvědomují si nebezpečnost některých látek, které jsou obsaženy v prostředcích sloužících například k údržbě hygieny v domácnosti. K otravám těmito prostředky dochází u dětí nejnižších věkových skupin, často i takových, které jen lezou. Situace je dnes o to komplikovanější tím, že téměř všechny, i ty nejnebezpečnější výrobky mají lákavý obal, často i s obrázkem ovoce, květiny nebo zvířátka, a že téměř u všech jsou odpuzující vlastnosti překryty příjemným parfémováním a barvou výrobku. Vlivem reklam zákazník pro jeden účel nakupuje i několik přípravků, které se pak nespotřebované někde doma hromadí. Navíc se dnes rozšířil prodej odlévaných čisticích prostředků, které jsou téměř vždy v lahvích od nápojů a u nichž je riziko mylného požití vyšší i u dospělých.KTERÉ PŘÍPRAVKY Z TÉTO SKUPINY JSOU NEJVÍC NEBEZPEČNÉ? Jsou to látky s leptavými účinky bud' zásadité nebo kyselé povahy. Zásadité (louky) jsou přípravky na odstraňování usazenin z odpadů, čističe sporáků a grilů. Kyselou povahu mají například odstraňovače usazenin vodního kamene (i pro čajové konvice) a některé čisticí prostředky určené k hygieně sanitární keramiky. Tyto látky nepůsobí otravu v pravém slova smyslu, ale těžce místně poškozují sliznice a kůži, která s nimi přijde do styku. Léčení následků těchto nehod někdy vyžaduje i mnohaletou léčbu s využitím možností transplantace a pro postiženého představuje značnou zátěž.Zásaditou povahu mají i prášky na mytí nádobí v automatických myčkách. Nebezpečí tkví hlavně v tom, že slinami zvlhčený prášek může ulpět na sliznici zažívacího ústrojí a dlouhodobě tam působit tak, že dojde i k hlubokému zvředovatění postiženého místa. Totéž se může vzácně stát i s pracím práškem, ten však má účinky mírnější.Otázka první pomoci u těchto přípravků je stále velmi svízelná. K poškození sliznic dochází již v prvních okamžicích po požití, proto se opatření konaná za účelem první pomoci často míjejí účinkem. Zásadně ale nikdy nenuťte postiženého ke zvracení. Znovu by se sliznice jícnu a dutiny ústní vystavovaly účinku leptavé látky. Nikdy se také nepokoušejte požitou látku zneutralizovat. Vzniklá tepelná reakce by ještě víc prohloubila již vzniklá poškození. Nejlépe je nepodávat nic a co nejrychleji dopravit postiženého do nemocničního zařízení. Pokud se toho postižený dožaduje a přináší mu to úlevu, podejte čistou vodu nebo mléko. Nikdy ne nápoje s bublinkami. U leptavých látek pevné konzistence podání vody nebo mléka zabrání přilnutí k určitému místu na povrchu sliznice a místní postižení by mělo pak být mělčí. Dutinu ústní vyplachujte tekoucí pitnou vodou. Živočišné uhlí nepodávejte, protože začerní sliznice a znemožní zjištění změn vzniklých poleptáním a samotnému poškození kyselinami a louhy stejně nezabrání.Vždy zkontrolujte, zda kromě dutiny ústní není postižena také jiná část těla dítěte (zda například šupinky louhu sodného nezapadly za oděv).Pokud je skutečně postižena kůže nebo oko těmito látkami, omývejte poškozené místo alespoň 15 až 20 minut tekoucí pitnou (nejlépe vlažnou) vodou, pak vyhledejte pomoc příslušného odborníka.JAKÝMI DALŠÍMI PŘÍPRAVKY V DOMÁCNOSTI SE DĚTI ČASTO POŠKODÍ?Často se děti napijí nebo nadýchají výparů přípravků obsahujících chlornan sodný. Ten se vyskytuje v celé řadě výrobků (např. Savo, Domestos). V běžně používaných koncentracích po napití pouze podráždí sliznice, jsou však přípravky, kde je obsažen ve vyšší koncentraci nebo v kombinaci s louhem. Tam by mohlo dojít i k vážnějšímu postižení sliznic. Při práci s těmito přípravky se uvolňuje dráždivý plyn chlór (zvláště tehdy, míchají-li se tyto přípravky s jinými, které obsahují kyseliny). Po vdechování těchto výparů může dojít k podráždění dýchacích cest, někdy až k pocitu dechové tísně a příznakům podobným průduškovému astmatu.Napije-li se dítě takového přípravku, nenuťte ho ke zvracení, podejte mu čistou vodu a dopravte ho do nemocnice. Nadýchá-li se výparů a má potíže, umístěte ho na čistý vzduch, udržujte v tělesném klidu a přivolejte mu lékařskou pomoc. Kontaktujte TIS.Často se děti napijí saponátových přípravků určených k běžnému úklidu a mytí nádobí. U těchto látek je největším nebezpečím vdechnutí vzniklé pěny při zvracení a vzácně i chemický zápal plic. Z podráždění sliznice zažívacího ústrojí pak může dojít k průjmům, které zvlášť pro velmi malé děti představují značné ohrožení ztrátami tekutin. Při takovéto nehodě nikdy nenuťte dítě ke zvracení. Dejte mu napít trochu vody nebo mléka, nikdy ne nápoj "bublinkový", podejte mu 3-5 tablet živočišného uhlí, snažte se ho udržet v tělesném klidu a vyžádejte si radu TIS. Otrava v pravém slova smyslu zde nehrozí. V obdobích velkých úklidů se děti k často napijí leštěnek na nábytek. Tyto mají někdy velmi lákavou podobu (například malinově červená Diava ). Mnohé z nich obsahují benzin, který postiženého ohrožuje hlavně rozsáhlým zánětem plic, ke kterému snadno dochází, pokud postižený po nehodě zvrací a vdechne i nepatrné množství této látky. Pokud by vypilo větší množství benzinu nebo přípravku, který benzin obsahuje, mohlo by dojít i k celkovým příznakům otravy. K tomu naštěstí dochází jen vzácně.Stejné riziko zánětu plic po vdechnutí zvratků představují i dnes velmi oblíbené lampové oleje, které obsahují petrolej a používají se ke svícení v petrolejových lampách. Mají několik barevných odstínů a krásně voní, což je zcela zbaví všech varovných vlastností.Po požití benzinu, leštěnek, lampového oleje i dalších ropných derivátů nikdy dítě nenuťte ke zvracení! Případné vdechnutí zvratků dítě ohrožuje víc, než vstřebané množství. Nikdy nepodávejte dítěti mléko nebo jiné potraviny s obsahem tuku, protože tuky usnadňují těmto látkám vstřebání do oběhu. Živočišné uhlí také nemá význam podávat, protože tyto látky váže málo. Vždy, i když dítě nemá obtíže, ho dopravte do nemocnice.Velmi nebezpečné je pro děti také požití vonných olejů, které se používají do aromatických lamp nebo se přikapávají do zvlhčovačů vzduchu. Mají pestrou paletu vůní i barev. Jde o éterické oleje, které mohou v koncentrované podobě i při požití malého množství představovat pro dítě značné ohrožení. Dochází totiž k místnímu podráždění sliznic zažívacího ústrojí, ke vzniku zápalu plic při vdechnutí zvratků i k celkovým projevům otravy spojeným s křečemi a ztrátou vědomí.Po jejich požití postupujte stejně jako v předchozím případě, je vhodné ale podat navíc několik tablet živočišného uhlí rozdrceného ve vodě. Vyžádejte si radu TIS nebo dopravte dítě do nemocnice.V řadě úklidových prostředků a kosmetických přípravků je obsaženo velké procento alkoholu, na jehož účinky jsou děti velmi citlivé. Alkohol je v přípravcích na čištění skel (Iron, Okena), v kolínských vodách, parfémech i v ústních vodách. V zahraničí byly po těchto přípravcích požitých dětmi evidovány i smrtelné případy. Přistihnete-li dítě, že se přípravku napilo, pokuste se u něj vyvolat zvracení, ale jen tehdy, je-li to brzy po nehodě a dítě nejeví známky opilosti. Vždy se snažte určit aspoň přibližně, jakou dávku vypilo. Živočišné uhlí v tomto případě nepodávejte. Vyžádejte si radu TIS nebo vyhledejte lékaře.Nepodceňujte situaci, kdy dítě spolkne čočkovou baterii. Je nutné, aby průchod baterie zažívacím ústrojím sledoval lékař, protože v případě, že by někde uvízla, mohla by dítě ohrozit jak místním poškozením sliznice, tak i celkovou otravou. Tato by však pravděpodobně delší dobu probíhala skrytě, bez zjevných příznaků.KTERÉ POKOJOVÉ NEBO BALKÓNOVÉ ROSTLINY JSOU NEBEZPEČNÉ?Nechvalně proslavenou u nás běžně pěstovanou rostlinou je dieffenbachie. Rostlina obsahuje velmi drobné krystaly šťavelanu vápenatého, které při požití části rostliny bolestivě poraní sliznice, které s ní přijdou do styku. Způsobí jejich otok, takže může dojít k dechové tísni, eventuelně až k udušení postiženého! Celá událost může být velmi bolestivá, a pokud k příznakům dojde, vyžaduje si i několikadenní léčbu v nemocnici. Podobně působí i scindapsus a filodendron, příznaky jsou ale vždy mírnější. Často snědí části těchto rostlin i velmi malé děti, které jenom lezou, protože květináče s těmito velkými rostlinami stávají v pokoji přímo na podlaze.V případě, že dítě sní nebo jen žvýká části některé z uvedených rostlin, vyndejte mu její zbytky z úst a vyplachujte mu dutinu ústní chladnou vodou. Dejte mu také napít chladné mléko, vodu nebo čaj, nebo podejte zmrzlinu, kontaktujte TIS. Dítě s potížemi patří do nemocnice.KDE STRACH A OBAVY NEJSOU NA MÍSTĚ?Velmi často ochutnají děti obsah sáčků, které bývají přiloženy k novým botám nebo kabelkám, nebo drobné kuličky z víček některých léků. Jde o silikagel - amorfní kysličník křemičitý, který slouží k vychytávání vlhkostí a není jedovatý. Dítě nijak neohrozí a není tedy potřeba konat nějaké zákroky.Nezřídka také dojde k rozbití osobního rtuťového teploměru a snězení několika kuliček rtuti nebo se rtuť vypije s čajem, který se teploměrem míchal. V tomto případě neohrožuje postiženého rtuť, ale pouze rozbité sklo.CO NAJDEME V GARÁŽÍCH, ZAHRADNÍCH DOMCÍCH A KUTILSKÝCH DÍLNÁCH?V těchto prostorech se nachází celá plejáda nebezpečných látek. Naštěstí se děti nízkého věku batolí spíše kolem maminek a babiček, takže se do těchto "království" mužů dostanou méně často, což je také vidět na menším počtu dotazů na dětské otravy látkami z této oblasti.Kromě toho, že se zde může dítě napít benzinu nebo různých motorových olejů, pro které platí stejné pokyny jako v předchozích odstavcích (leštěnky, lampový olej), velmi nebezpečné jsou přípravky s obsahem ethylenglykolu (různé nemrznoucí směsi a brzdové kapaliny). Zrádné jsou především tím, že ke smrtelné otravě stačí poměrně malé množství přípravku, který má nasládlou chuť a ničím tedy nevaruje. Navíc k rozvoji příznaků otravy může dojít pozvolna a nenápadně, což je nebezpečné hlavně tehdy, když jsme dítě při požití nepřistihli. Pokud se tato nehoda stane, do několika minut po požití se pokuste vyvolat zvracení a okamžitě kontaktujte TIS. Protože zde alkohol působí jako protijed, je na místě podat dítěti slabý alkoholický nápoj - nejlépe sklenku piva. Víno je vhodnější zředit vodou na polovinu, zředěného stačí rovněž sklenka. Před podáním alkoholu však vždy kontaktujte TIS, protože ethylenglykol není obsažen ve všech druzích nemrznoucích přípravků! V každém případě dítě patří do nemocnice. Dítě je nutné sledovat i tehdy, není-li jistota, zda vůbec něco vypilo nebo si s přípravkem jen hrálo.Barvy a ředidla většinou obsahují benzin nebo rozpouštědla typu toluenu a xylenu. Při požití těchto látek nenuťte dítě ke zvracení, nepodávejte mléko, tuky ani živočišné uhlí. Dítě dopravte do zdravotnického zařízení. Tam, kde je u domu zahrada, skladuje se v prostorách dílen a garáží často velké množství nejrůznějších prostředků na ochranu rostlin, odstraňování plevele, hubení škůdců (slimáků, myší, potkanů). Jde často o velmi nebezpečné látky, všechny vyjmenovat v rámci této příručky nelze.Velký pozor dejte na uskladnění organofosforových insekticidů (organofosfátů). Rada z nich je velmi jedovatá. Pokud se vaše dítě takového prostředku napije, nebo se jím polije, vyžádejte si neprodleně radu TIS nebo lékaře! Je třeba rychle zjistit, jak nebezpečný je požitý přípravek. Bezprostředně po napití jedovatého přípravku se pokuste u dítěte vyvolat zvracení a podejte mu 10-15 tablet rozdrceného živočišného uhlí. Polité dítě umyjte mýdlem a vodou, sundejte mu potřísněný oděv. Pracujte v gumových rukavicích. Dítě, které se nadýchalo výparů (i tak je možné se otrávit) umístěte na čistý vzduch, zajistěte převoz do nemocnice.Velmi nebezpečné jsou přípravky na hubení slimáků s účinnou látkou metaldehydem. Požije-li dítě tento přípravek, co nejdříve po nehodě mu dejte vypít vlažnou vodu a vyvolejte zvracení. Odvezte ho do nemocnice.Návnady na myši a potkany dnes většinou obsahují látky typu warfarinů a superwarfarinů. Tyto přípravky u hlodavců při opakovaném požírání vyvolávají krvácivé projevy, jejichž následkem zvířata umírají. Při jednorázovém požití malého počtu granulí obvykle u dítěte plně stačí podání živočišného uhlí s kontrolou doby krvácení, kterou provede s určitým časovým odstupem ošetřující lékař. Větší množství granulí si vyžádá výplach žaludku, proto je nutné dopravit dítě do nemocnice. Před odjezdem do nemocnice je vhodné pokusit se vyvolat zvracení a podat dítěti několik tablet živočišného uhlí.ČÍM JSOU PRO DĚTI NEBEZPEČNÉ PARKY, ZAHRADY, VOLNÁ PŘÍRODA ?Od jara do podzimu děti poměrně často snědí části rostlin nebo jedovatých hub. Ve vzácných případech může dítě uštknout jedovatý had.Nejčastěji děti jedí bobule různých keřů nebo menších rostlin. Zvlášť nebezpečné jsou bobule rulíku zlomocného nebo lýkovce jedovatého. K vyvolání otravy postačí několik málo plodů, někdy stačí jen jedna bobule.Řada rostlin je naproti tomu pro děti neškodných. Velmi časté jsou dotazy na požití plodů mahonie cesmínolisté, které dětem připomínají borůvky. Ty jsou ale prakticky nejedovaté. Výplach žaludku je při snězení méně než 50 bobulí zbytečný.Pokud dítě část rostliny sní a nejsme si jisti, že šlo o nejedovatý druh, pokuste se vyvolat zvracení. Nedaří-li se to, dejte mu několik tablet rozdrceného živočišného uhlí a větší množství tekutin, nejlépe hořkého čaje. Vyhledejte co nejdříve radu TIS nebo pomoc lékaře. Vždy vezměte s sebou větší část rostliny, ne jen bobule nebo listy. Užitečné je vědět, kde bydlí učitel botaniky, kde je zahradnictví, sadařství nebo květinářství. Tam by měli umět s určením rostliny pomoci.Pokud jste houbaři, neochutnávejte při sběru syrové houby před dítětem. Mohlo by se o to bez vašeho vědomí pokusit také a sníst i velmi jedovatou houbu. Do houbového jídla malé dítě nenuťte. Houby jsou pro malé dítě těžko stravitelné a v případě, že se rodina otráví, probíhá otrava nejmenšího člena rodiny nejdramatičtěji.Pokud po snězení houbového jídla vzniklo podezření, že šlo o jedovaté houby, neváhejte a vždy vyhledejte lékařskou pomoc. Co nejdříve je třeba se pokusit o zvracení a podat 10 - 15 tablet živočišného uhlí. Zvratky dítěte uchovejte a odvezte rovněž do nemocnice, stejně tak jako zbytky jídla a nezpracovaných hub. Pokud již má dítě příznaky otravy a zvrací, nebo má průjem, dopravíme s ním do nemocnice vzorky zvratků i stolici. Všechny tyto materiály jsou důležité pro určení, o kterou houbu jde. V našem pásmu je nejnebezpečnější otrava muchomůrkou zelenou, při které dochází k poškození jater nezřídka i se smrtelným průběhem.Uštknutí zmijí obecnou se v některých letech objevuje poměrně často. K úrazu dojde většinou bleskově, postižený hada ani nezahlédne. V místě zranění jsou na kůži dva asi jeden centimetr od sebe vzdálené vpichy, někdy jen jeden. V místě postižení vzniká prudká bolest, která se rychle šíří do okolí. Postiženého je nutno vždy dopravit do nemocnice a to i tehdy, zdá-li se průběh lehký, nebo se žádné příznaky neobjevují. Zhoršení stavu v průběhu dalších hodin může být velmi náhlé. Převoz do nemocnice by měl probíhat za přítomnosti lékaře vleže, laik by měl před převozem zajistit pacientovi tělesný klid, teplo, podat tekutiny, ne však alkohol! Končetinu je třeba znehybnit, raději nezaškrcovat.CO ŘÍCI NA ZÁVĚR?Léky bez výjimky skladujte v uzamčeném prostoru. Léky s prošlou expirační lhůtou neskladujte. Jejich zbytky ale nevyhazujte do volně přístupných odpadkových košů. Tam nepatří ani zbytky přípravků chemické povahy a jedovaté rostliny.Prostředky chemické povahy skladujte v prostorách nepřístupných malému dítěti. Pokud je nelze zamknout, uložte je alespoň tak, aby byly v nedostupné výšce, a pokud možno v místech, kam dítě ze své perspektivy nevidí. Tím se riziko otravy podstatně sníží.Nenakupujte velké množství přípravků pro domácnost. Vždy jen to, co opravdu potřebujete. Máte-li možnost, zvolte přípravek s ochranným uzávěrem a co nejdříve po použití jej vždy znovu uzavřete.Nikdy nepoužívejte pro látky chemické povahy náhradní obaly, zvláště ne od nápojů!Ve volné přírodě, v parcích a zahradách nenechávejte malé děti bez dozoru. Snažte se výchovou dosáhnout toho, aby dítě nejedlo nic, co samo našlo a k čemu nemá svolení dospělého.

    27.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Vzdělání

    Vzdělání je základním předpokladem rozvoje jednotlivce i komunit všude na světě. V mnoha zemích je pro většinu lidí téměř nedosažitelné, i když umožňuje velkou změnu kvality života. Většina rozvojových zemí totiž nemá potřebné finance ani odborníky na vybudování kvalitního školství. Mnoho rodin nedokáže ušetřit na cestu svých dětí do školy, potřebuje, aby děti doma či mimo domov pracovaly či pro ně není vzdělání hodnotou. Nejrozvinutější státy světa naopak znásobují své bohatství především proto, že investují do vzdělání a budují znalostní ekonomiku (knowledge economy). Důležitost vzdělání obyvatelstva pro celkový rozvoj země se odráží v Indexu lidského rozvoje (Human Development Index - HDI), kde vzdělanost tvoří jeden ze tří ukazatelů. Důležité přitom je, zda vzdělání vyhovuje místním podmínkám, tedy zda je vůbec použitelné.Velmi podstatným problémem je také dlouhodobá udržitelnost přístupného a bezplatného základního vzdělání. Možná ještě vážnější je pak situace na trhu práce, zejména ve vytváření pracovních míst pro mladé vzdělané lidi, jejichž možnosti uplatnění jsou naprosto nedostatečné.Vzdělání pro všechnyAť již jsou důvody nedostatku vzdělání jakékoli - nepříznivé kulturní prostředí, nedostatek peněz nebo probíhající ozbrojený konflikt - výsledkem je prohlubující se ekonomické zaostávání postižené země. Když investoři narážejí na nedostatek vzdělané a kvalifikované pracovní síly, raději své podnikání stěhují do zahraničí. Únik investic pak vede k hospodářskému úpadku a tím i k nárůstu chudoby, nezaměstnanosti a dalších společenských problémů. Rozpočet nerozvinuté země je následně zatížen dodatečnými výdaji, takže na vzdělání zůstane opět o něco méně peněz.První krok k zajištění rozvoje nejchudších zemí představuje zajištění gramotnosti a úplného základního vzdělání pro všechny obyvatele. V roce 2000 ještě 115 milionů dětí ve školním věku nemělo možnost pravidelně navštěvovat školu. Do roku 2005 se však podařilo jejich počet snížit na 72 milionů; v roce 2010 to již bylo "jen" 61 milionů (z toho více než polovina v subsaharské Africe). Drtivá většina dětí mimo školu žije v rozvojových zemích a 53 procent tvoří dívky. Cílem programu OSN nazvaného Vzdělání pro všechny (Education For All - EFA) a jedním z Rozvojových cílů tisíciletí se tedy stala dostupnost základní školní docházky pro všechny děti do roku 2015. Dalším z cílů je rovněž odstranění nerovnosti v přístupu ke vzdělání mezi muži a ženami. Zejména v Africe a Jižní Asii procento gramotných dívek dosud výrazně zaostává za podílem gramotných chlapců. Jedním z úkolů Rozvojových cílů tisíciletí bylo odstranit nepoměr pohlaví na základním a středním stupni vzdělávání do roku 2005, což se však nepodařilo. Téměř jistě se nepodaří odstranit do roku 2015 nepoměr pohlaví ve všech regionech a na všech stupních vzdělání, tedy včetně terciárního, jak to požadují Rozvojové cíle. Kromě zápisu do školy, s nímž pracuje většina statistik, je nutné brát v úvahu také míru dokončení školy (drop-out rate) a kvalitu vzdělání. V některých případech totiž školu dokončí jen zlomek dívek (zejména venkovských). Až desítky procent dětí také ze školy po letech odcházejí, aniž by uměly číst, psát a počítat.Různé přístupy ke vzděláníOtázka zaměřenosti a použitelnosti vzdělání je stejně důležitá jako naplňování kvantitativních cílů týkajících se přístupu ke vzdělání. Obecné poučky o tom, že někdo chodil do školy, a proto je na tom lépe, nemusí v některých oblastech vůbec platit. Statistiky navíc hovoří o počtu zapsaných dětí, ale neberou potaz jejich skutečnou docházku. Tradiční pojetí vzdělávání jako předávání velké sumy hotových informací je mnohdy neefektivní i ve vyspělých průmyslových oblastech, tím méně pak ve vesnicích, kde se obyvatelé živí pastevectvím či zemědělstvím. Obsah a forma vzdělávání by měly vycházet z možností jejich využití v dané oblasti, ale zároveň připravovat studenty na to, aby se uměli vyrovnat se změnami, které současná globalizace světa přináší.Každé vzdělávání kromě znalostí a kompetencí předává také společenské a kulturní vzorce a hodnoty. Na jedné straně existují výhrady vůči rozšíření evropského typu vzdělávání, které může vést k přebírání kulturních vzorců, jež pak mohou být v jiných podmínkách společensky nefunkční. Západní ideál individuálního sebeprosazování může například ve společnostech trpících nedostatkem zdrojů výrazně narušit stávající způsoby řešení společenských problémů v rámci širší rodiny, aniž dojde k ustavení nových. Na druhé straně je vnášením nových prvků do vzdělávání možné pozitivně ovlivnit rozvoj společenství, jako například v případě zavádění osvěty o pandemii AIDS a jejím šíření. Proto je u každého vzdělávacího systému potřeba zjistit, jaký typ vzdělání prosazuje a k jakému typu rozvoje (či naopak nerozvíjení se) tím směřuje.Kritériem pro posuzování vzdělání pak může být požadavek, aby u absolventů posiloval zmíněné schopnosti a možnost vést takový život, jaký si představují. V případě, že tomu tak je, je vzdělání jedním z nejúčinnějších nástrojů, jak dospět k lidskému rozvoji. V opačném případě se vzdělávání může stát i nástrojem útlaku, manipulace, propagandy, podněcování nesnášenlivosti a omezování svobody. Mnohé školy – stejně jako jakékoli další instituce – hrají problematickou roli i při šíření a udržování genderových stereotypů. Globální instituce i nevládní organizace, jež prosazují programy rozvoje vzdělání, proto kritizují stav, kde školami šířené ideologie výrazně odporují mezinárodním standardům ochrany lidských práv, nebo kde kvůli usnadnění ideologické manipulace dochází k omezení samotného vzdělávání. Vzdělání však bude vždy odrážet kulturní vzorce dané země či zájmy dané vlády. Definovat ten nejvhodnější systém vzdělání, který jediný zajistí ideální rozvoj země, však v zásadě nelze.Vzdělání a jeho uplatněníVzdělání je nyní často charakterizováno jako takzvaný smíšený statek. To znamená, že vzdělaný člověk je na jedné straně přínosem pro celou společnost, na druhé straně však také on sám po letech studia získá zpravidla vyšší výdělek než jeho vrstevníci, kteří se místo zvyšování kvalifikace věnovali výdělečným aktivitám. Jinak řečeno: vzdělání se vyplácí jak společnosti, tak vzdělanému jednotlivci.Základním předpokladem uvedeného tvrzení je však možnost uplatnit své vzdělání v odpovídajícím zaměstnání. Pokud taková možnost dostupná není, může přebytek vzdělaných lidí bez uplatnění způsobovat potíže. Vzdělaný člověk bez zaměstnání odpovídajícího jeho kvalifikaci může být společensky stigmatizován. Musí se totiž vzdát očekávání, jež v něm škola vzbudila, a přijmout i podřadné zaměstnání. V západní Evropě nastala taková situace zhruba v druhé polovině 60. let dvacátého století, kdy populačně silné poválečné ročníky začaly opouštět demokratizované univerzity a oproti svým generačním předchůdcům hledali obtížně uplatnění v oboru, nebo byli dokonce nezaměstnaní.Rozvojové země dodnes omezuje nedostatek vzdělaných lidí a navíc jejich rozvoj ohrožuje „odliv mozků“ do bohatých zemí. Pokud se podaří obyvateli z méně rozvinuté země získat kvalitní vysokoškolské vzdělání a nenajde doma uplatnění, bude motivovaný přestěhovat se do bohaté země. Zejména nejchudší státy se proto potýkají s nedostatkem lékařů a zdravotnických pracovníků, v dalších oblastech pak vynakládají vysoké částky za poradenství odborníků ze zemí Severu.Se vzděláním přímo souvisí i schopnost inovací. Vzdělanější lidé častěji přicházejí s inovacemi, které jsou motorem rozvoje. Míra inovací, měřená třeba přihlašováním patentů a vynálezů, je jedním ze základních ukazatelů rozvoje společnosti a přímo souvisí s ekonomickým růstem.Vzdělání ženPodobně jako v jiných oblastech, i v případě vzdělání je situace výrazně horší, porovná‑li se možnost přístupu ke vzdělání žen a mužů. Zejména v nejchudších zemích je sociální, ekonomická a politická situace výrazně nastavena v neprospěch žen. Problém vzdělání žen je složitou kombinací ekonomických (obživa rodiny, zajištění ve stáří) a sociálních faktorů (tradice). Izolace, ve které ženy takto žijí, jim brání v jejich vlastním rozvoji a ve zlepšení jejich postavení. Zlepšování vzdělání žen vede k pozitivním změnám v celé společnosti - pozdějšímu zahájení sexuálního života, plánovanému rodičovství, důrazu na vzdělání dětí, lepší péči o zdraví rodiny atd.Nejčastěji používaným příkladem nerovného postavení žen je otázka kontroly porodnosti. V tradičních afrických, asijských či jihoamerických společnostech stále přežívá model rodiny s co největším počtem dětí, které se v budoucnu mají postarat o své rodiče. Žena, která neví, jak zabránit početí, nemá kontrolu nad počtem svých dětí a ocitá se v zajetí tradic a vůle manžela. Osvěta, vzdělání žen a přístup k informacím je tak způsobem, jak řešit enormní populační růst..Přístup ke vzdělání také přímo souvisí s ekonomickou situací rodiny. Jestliže žena musí každý den nosit vodu z velké vzdálenosti nebo celodenně pracovat na poli, přirozeně jí chybí čas, který by mohla věnovat vzdělávání. Navíc velmi často musí při omezených financích školní docházka dívky ustoupit „potřebnějšímu“ bratrovi.Překážky vzdělání v rozvojových zemíchVelkou překážku rozšiřování vzdělání v rozvojových zemích představuje nedostatek finančních zdrojů ve státním rozpočtu. Mnoho rozvojových zemí je extrémně zadlužených nebo vydávají velkou část příjmů na zbrojení, případně o prioritách rozpočtu rozhodují zkorumpovaní úředníci rozdělující lukrativní státní zakázky. Stát tedy často není schopen vydávat na vzdělání větší částky peněz a obyvatelstvo, jehož největší část je extrémně chudá, je nuceno i na základní vzdělání doplácet velké částky z rodinných rozpočtů. Například i cena povinné školní uniformy může pro některé rodiny představovat nepřekonatelnou překážku.Nedostatek peněz na vzdělání způsobuje, že platy učitelů bývají nízké a podmínky pro práci neadekvátní. V zemích není dostatek zkušených a vzdělaných pedagogů a mnohdy jsou místa učitelů obsazována i naprosto nekvalifikovanými lidmi.Nedostatek kvalitních a dostupných škol, placená školní docházka a velká chudoba většiny rodin v rozvojových zemích pak vede k tomu, že mnoho dětí je nuceno pracovat místo toho, aby chodily do školy. Děti pracují v nejrůznějších odvětvích – nejvíce z nich v zemědělství. Podle posledních statistik Mezinárodní organizace práce (ILO) na světě pracuje více než 200 milionů dětí, z toho 165 milionů je ve věku mezi 5 a 14 lety. Právě dětská práce představuje hlavní překážku ve vzdělání a především v boji s chudobou jako takovou. Děti, které nemají možnost se vzdělávat, jsou v dospělosti odsouzeny stát se negramotnou a nekvalifikovanou pracovní silou bez možnosti rozvinout svůj osobní potenciál.Vzdělání poskytuje možnost změnit své postavení ve společnosti. Vzdělaný člověk je schopen chápat život v širších souvislostech, uvědomit si své svobody i odpovědnost za ně a mít lepší účast na občanském a politickém životě. Vzdělání je tak základním předpokladem pro zlepšení životní úrovně obyvatel rozvojových zemí a klíčem k zajištění udržitelného rozvoje země.Možná řešeníPro naplnění programu OSN „Vzdělání pro všechny“ je naprosto nezbytné zajistit větší objem finančních prostředků plynoucích do školství, zaručit bezplatnost alespoň základního vzdělání a zlepšit úroveň vzdělávání učitelů. Rodiny musejí být motivovány k tomu, aby své děti do škol posílaly, a zároveň musejí mít možnost tak učinit. Tradiční osvěta často nestačí; vlády by tedy měly ve spolupráci se světovým společenstvím sáhnout k mediálním kampaním a dalším moderním metodám propagace. Pro úspěch takových kampaní je ovšem nezbytné zajistit, aby obsah vzdělání reálně zvyšoval životní šance dětí. Je také třeba poskytovat materiální podporu chudým rodinám, aby měly možnost své děti do škol poslat (například pomocí programů bezplatného poskytování školních pomůcek či vydávání bezplatných obědů).

    27.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • I zdravé děti mohou mít „nezdravá“ záda

    Cvičení Vojtovou metodou nebolí, ale pomáháV posledních letech se často hovoří o tom, že zbytečně příliš mnoho kojenců navštěvuje rehabilitační cvičení kvůli svalové hypotonii a jiným potížím komplikujícím správný psychomotorický vývoj. Mnoho maminek ale bohužel i pediatrů si myslí, že takováto cvičení jsou jen pro zdravotně handicapované děti. To je však mýtus, který vychází z neinformovanosti rodičů a nezodpovědnosti lékařů, kteří se zdráhají odesílat dítě ke specialistům.Nejčastějším typem cvičení, které se pod dohledem vyškoleného dětského fyzioterapeuta provádí, je tzv. Vojtova metoda. Tento způsob cvičení je také bohužel obestřen mnoha mýty, které nevycházejí z reality. Tato metoda správně nazývána metoda reflexní lokomoce je souborem cvičebních technik používaných k léčbě tělesných poruch. Jejím základním principem je fakt, že v centrálním nervovém systému člověka jsou geneticky zakódované vrozené pohybové vzory. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že cvičení dle Vojty děti nebolí a mnoho z nich je snáší dokonce i bez sebemenších známek pláče i jiných negativních emocí. Není ani náročné pro matky nebo jiné osoby, které je poté s dítětem doma realizují. Hlavní pro mne cenná zkušenost je, že je velice prospěšné a dětem pomáhá. Výsledky jsou skutečně úžasné.Jednotlivé fáze psychomotorického vývoje dětí raného věku musí proběhnout kompletně ve správný čas a ve správném sleduPsychomotorickému vývoji dětí by měla býti věnována velká pozornost, protože jakým způsobem projde dítě tímto vývojem v kojeneckém věku, tak to ovlivní stav především páteře do dospělosti a tedy vlastně na celý život. Tento vývoj má své fáze a je nezbytné, aby přesně následovaly po sobě. Není sice tolik důležité, kdy přesně dítě určitou fází projde, ale je důležité podotknout, že jsou dány určité hranice, od kdy do kdy má dítě přejít do následující fáze. Pokud dítě nezačne např. lézt do určitého měsíce či týdne věku, je třeba vyhledat fyzioterapeuta, který dítě prohlédne a pomůže dítěti správně posílit určité zádové svaly, které jsou potřebné pro správný vývoj páteře.Lezení vede ke zdravému sezení a zdravé páteřiJe tedy v kompetenci především pediatrů, dítě při každé návštěvě ordinace důkladně prohlédnout a nespoléhat se jen na informace od matky, která většinou dítě nevidí objektivně. Jsou jisté věci, jež je nezbytné sledovat. U kojence je třeba posoudit stabilitu a symetričnost v poloze na bříšku a držení hlavičky v tzv. poloze pasení koníčků, poté kdy a jakým způsobem se začne přetáčet z polohy na zádech na bříško a naopak, kdy a jakým způsobem se začne dítě plazit a později lézt. Lezení je velice důležité a dle odborníků by mělo u zdravých dětí nastat přibližně do konce devátého měsíce. Po úspěšném lezení by mělo dítě zvládnout se samo posadit a pak již následuje stoupání si, chození s oporou tzv. chození kolem nábytku a nakonec má být vše završeno tzv. puštěním se a samostatnou chůzí. Přesně takto by měly za sebou následovat fáze v psychomotorickém vývoji dítěte. Dítě se zdravými zády nesmí žádnou z těchto fází vynechat. Pokud se tomu tak stane, není něco v pořádku. Věty typu, že každé dítě je jiné, což mnoho maminek a nejen jich tvrdí, nejsou na místě. Ano částečně mají pravdu. Každé dítě je jiné. Některé se např. otáčí ve třech měsících a jiné až v šesti, ale jak jsem zde již uvedla, jsou jistá vysledovaná období, dokdy nejpozději musí tento pohyb dokázat a jakým způsobem. Některé maminky se radují, že jejich dítě neleze a rovnou chodí, ale neuvědomují si, že je to špatně a že jejich dítě s největší pravděpodobností nebude mít zdravá záda. Lezení je natolik zdravé, že i u dětí, které do té doby měly jisté pohybové nesrovnalosti, tak čím déle polezou, tím více se tyto potíže odbourají. Lezení je důležité podporovat a z tohoto důvodu se během vývoje dítěte musí dodržovat určité postupy a některých je třeba se vyvarovat.Rodiče mohou ovlivnit bezproblémový vývoj psychomotoriky kojencůNejprve je nesmírně důležité, dítě první tři měsíce jeho života co nejvíce pokládat na bříško. Někteří odborníci tvrdí, že by dítě především od druhého měsíce mělo strávit na bříšku minimálně hodinu celkově po sečtení jednotlivých pokládání denně. Je skutečností, že některé děti tuto polohu zrovna nemilují, ale v tomto případě se nemůže tato činnost omezovat, ale zkracovat se doba ležení na bříšku a tím pádem se musí dítě do této polohy dávat častěji denně. Dále by se maminky měly vyvarovat tzv. pasivnímu posazování dětí za účelem jejich zabavení apod. Opět je třeba zde zmínit lezení, jako cestu ke zdravému sezení. Dítě si tedy musí poprvé sednout samo. Pokud jej rodiče posadí dříve než je zralé pro tento úkon, poškozují mu páteř a blokují přirozený psychomotorický vývoj, takže děti většinou nelezou nebo velmi krátce před završením vývoje kojence – chozením. Toto je jedna z největších chyb, kterých se rodiče dopouštějí a také nejčastější příčina skolióz a jiných onemocnění páteře, které se projeví v pubertě a v dospělosti. S těmito onemocněními se dá sice žít, ale velice komplikují život a to konkrétně především bolestivostí. Je proto žádoucí těmto potížím předcházet. V žádném případě nejsou později pro děti vhodná různá hopsadla a chodítka, která mají na páteř dítěte stejný vliv jako pasivní posazování. Dítě, které začíná chodit, by se nemělo vodit za ručičky, ale nechat se volně pohybovat s dohledem kvůli bezpečnosti. Pokud všechny tyto základní podmínky rodiče a pečující osoby dodrží, zajistí dítěti, že vstoupí do života se zdravými zády. Pokud však nastane nějaký problém ve vývoji dítěte či zastavení a zpomalení psychomotorického vývoje, je třeba využít rehabilitačního cvičení pod dohledem speciálně vyškoleného dětského fyzioterapeuta. Důležité je aby ho takto zkušený odborník prohlédl, posoudil konkrétní nesrovnalosti ve vývoji jeho hrubé motoriky a pomohl mu cvičením dojít ke zdravé páteři. Pokud je dítě jinak zdravé, tak samozřejmě dojde k cíli tohoto vývoje což je chůze také, ale bude celou cestu absolvovat s omezením, které povede ke špatnému držení těla a již zmíněným onemocněním páteře a pohybového aparátu. Je třeba si vážit skutečnosti, že v dnešní době se již tyto věci více sledují než dříve a je možnost dětem pomoci.

    27.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Správná péče o dětské zoubky

    Správné péči o dětský chrup bychom měli věnovat pozornost již od prořezání prvního mléčného zoubku. Věřte totiž, že to, jakým způsobem se budete starat o mléčné zuby, ovlivní později i zdraví stálého chrupu, nemluvě o osvojení správných hygienických návyků. První návštěvu stomatologa by dítě mělo absolvovat již v jednom roce života. Po té následují preventivní prohlídky v půlročních intervalech. Jak se tedy o dětský chrup správně starat?První zoubekJakmile se dítěti vyklube první zoubek, což bývá nejčastěji kolem 6. měsíce věku, začneme jej navykat na pravidelnou dentální hygienu. Na zubech se totiž tvoří zubní plak, který by mohl stát za vznikem zubního kazu. Navíc si dítě hned od počátku zvykne, že mu někdo sahá do úst a „něco tam v pusince dělá“.První zoubek stačí čistit kouskem vlhké gázy nebo si můžeme pořídit malý silikonový kartáček, který se navléká na prst – tzv. prsťáček. Zpočátku není potřeba používat zubní pastu, ale zoubky čistíme „na sucho“.Od vyklubání prvního zoubku bychom měli dbát na pravidelnost a hlavně důslednost v čistění zubů. Jen tak bude dítě brát každodenní čištění zubů jako samozřejmost.První stoličkyV době, kdy se objeví první stoličky, je nejvyšší čas začít používat dětský zubní kartáček. Ten by měl mít co nejmenší hlavičku, rovně střižené, co nejhustší a hlavně co nejměkčí štětinky. Takovým kartáčkem se totiž dostame hluboko do pusinky a dosáhneme i na těžko přístupná místa, jakými jsou například stoličky. Měkké štětinky navíc nepoškodí dětskou zubní sklovinu.Kartáček bychom měli měnit ve chvíli, kdy jsou na něm viditelné známky opotřebení jako jsou roztřepené štětinky.  Používání jednoho kartáčku by však nemělo být delší než 6 až 8 týdnů. Po této době je už plný bakterií a značně opotřebovaný, takže by se dalo již pochybovat o jeho čistících schopnostech.Osvědčilo se pořídit dítěti dva zubní kartáčky – jeden pro rodiče, kterým zoubky důkladně čistí a druhý pro dítě. Může si s ním hrát, kousat do něj, pokoušet se sám si čistit zuby atd. Ten druhý kartáček však pochopitelně dostane náležitě zabrat a zničený bude již po pár dnech „používání“.Správná technika čištění dětských zubůZásadně nevhodná, a to jak pro děti tak i pro dospělé, je tzv. horizontální technika, kdy zuby čistíme pohybem ze strany na stranu, chcete-li  „od ucha k uchu“. Mléčný chrup je vhodné čistit malinkými krouživými pohyby, kdy se kartáčkem pohybujeme téměř na jednom místě. Velké krouživé pohyby se již svým provedením značně přibližují nevhodné horizontální technice.V momentě, kdy se začíná objevovat stálý chrup, postupně přejdeme na tzv. stíravou techniku čištění zubů („od červeného k bílému“). Ta je vhodná nejen pro děti, ale i dospělé. Kartáček při ní přiložíme k dásni tak, aby štětinky směřovaly šikmo ke kořeni zubu. Potom setřeme plochu zubu tak, aby štetinky nakonec směřovaly ke kousacím ploškám zubu, tedy od kořene zubu. Tento pohyb je třeba opakovat 3x až 5x.Kdy začít používat zubní pastuV případě prvních zoubků (řezáky, špičáky) není potřeba zubní pastu používat. Úplně si vystačíme s pouhou vodou. Ve chvíli, kdy přecházíme na zubní kartáček (a dítě neumí vyplyvovat) již můžeme žačít dítě zvykat na chuť zubní pasty a štětinky zubního kartáčku mu pastou pouze potřísnit.Zpravidla mezi druhým a třetím rokem života, kdy se dítě již naučí ústa vyplachovat a vyplyvovat, začneme nanášet dětskou zubní pastu, maximálně však do velikosti malého hrášku (navzdory vyplachování úst totiž dítě značné množství pasty spolyká).Zubní pastu vždy vybírejte takovou, aby byla určena pro danou věkovou skupinu. Liší se v obsahu množství fluoridů. Pro úplně nejmenší jsou vhodné pasty s obsahem do 500 ppm. Od šesti do dvanácti let věku dítěte můžeme začít používat pasty s obsahem 500 – 1000 ppm. Později již dítě může přejít na zubní pasty určené dospělým.Jak dlouho a jak často zuby čistit?Zuby bychom měli dítěti (i sobě) čistit minimálně dvakrát denně, ráno před snídaní a večer. Po večerním čištění by se nemělo už nic jíst ani pít, kromě čisté neslazené vody.Zuby by dětem měli čistit rodiče. Přibližně od tří let je dítě schopno si zuby „vyčistit“ samo. Je však nutné, aby rodiče chrup zkontrolovali a dočistili správnou technikou. Na provádění ústní hygieny dítěte by rodiče měli dohlížet přibližně do 10ti let věku dítěte.Dítě si nechce čistit zubyPokud máte doma malého odpůrce zubní hygieny, nesmíte ztratit nervy. Je potřeba u dítěte vybudovat kladný vztah, díky kterému pak bude péče o chrup hračkou. Zkuste zapojit veškerou svou fantazii a udělat z čištění zubů zábavu. Vymyslete si vlastní hru, díky které budete každé ráno a každý večer vyhánět z pusinky červíky kazílky. Složte tématickou a veselou básničku, kterou odříkáte při každém čištění. Zkuste si „vyměnit“ kartáčky – dítě dostane do ruky Váš zubní kartáček a bude čistit zuby Vám, Vy pro změnu vezměte jeho a vyčistěte mu všechny zoubky. Možností je spoustu, chce to jen pevné nervy a spoustu fantazie.Tip pro VásPokud chcete mít jistotu, že jsou zuby dokonale vyčištěné a zbavené zubního plaku, pořiďte si v lékárně speciální tablety nebo roztok, které jsou barevnými indikátory plaku. Ústa roztokem důkladně vypláchněte. Pokud na zubech po vypláchnutí uvidíte barevná místa, je nutno je ještě dočistit a zbavit je zbylého plaku. 

    31.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • 14 věcí které šťastná matka dělá lépe

    Někdy považujeme život za nádherný, ale jsou i období, kdy nám připadá namáhavý. Jak se rozlišují dobré dny od špatných? Inspirovaly nás matky.1. ŠŤASTNÁ MATKA VÁŽÍ SLOVANapříklad pomoc tchýni, nákupy, vaření, domácí práce, večeře, vyzvednutí dětí ze školy... každodenní vyčerpávající práce. Šťastná matka řekne „prosím", neboť ví, že když je na všechno vždy sama, má plné zuby dětí a kuchyně, cítí se přetížená a špatně naladěné. Kouzelné slovíčko, které se učí děti v první třídě a milý úsměv mohou dělat divy i s tou nejzarputilejší tchýní.2, ŠŤASTNÁ MATKA NEPOTŘEBUJE PĚTIHVĚZDIČKOVÝ HOTELŠťastná matka navrhne rodinnou dovolenou ve všední den nebo na prodloužený víkend. Zabalí miláčky a stan, sežene kánoi nebo pronajme starou chajdu v horách. Pár dnů zapomene na to, že má doma nepořadníky, klidně přihlíží na nepořádek a vůbec ji to nevzrušuje. Důležitější je, že rodina je pohromadě, hraje karty, chodí na procházky a večer se čtou společně knihy u stolu. Celovečerní vyprávění ve špinavých ponožkách má své kouzlo a šťastná matka znovu zjistí, proč má tu svou rodinu tak ráda, i když je potom kupa prádla a třeba ve škole i trojka z matematiky.3. ŠŤASTNÁ MATKA NEZŮSTANE JEN DOMAŠťastná matka jde občas mezi lidi a setká se s kolegy v kanceláři, projedná stav světa s prodavačem novin, poptá se na dvojčata od sousedky. Když lije jako z konve, nezůstanou šťastné matky nikdy doma a nenechají na sebe křičet unuděné děti. Raději jim oblečou pláštěnky a gumáky a dívají se, jak dělají skok do dálky přes kaluže.4. ŠŤASTNÁ MATKA MÁ PŘÍTELKYNIProtože s nikým jiným nemůže tak dobře plkat o protivných puberťácích, odepíračích domácích úkolů a neluxujícím otci. S nikým to lip nejde než s jinou matkou, která má stejně staré děti.5. ŠŤASTNÁ MATKA NEČEKÁ, KDYŽ JSOU DETl JEŠTĚ V POSTELIPolíbí muže svého srdce již při snídani. Když ji drží v náručí, nechá vodu na nudle klidně překypět. Z celého srdce se usmívá, pohladí svého muže a umí dělat komplimenty. To je úspěšné očkování proti každodenním chorobám, jakými jsou rutina, období bez lásky a všednost.6, ŠŤASTNÁ MATKA JE RÁDA O SAMOTĚJen já a já - ve vaně. Bylinková kúra, trochu péče o pleť nikdy neuškodí. Brzo ráno s kávou na zahradě nebo na balkoně. Šťastné matky umí vždy vystoupit z rodinného programu a jsou soběstačné.7. ŠŤASTNÁ MATKA JE MILÁ K SOUSEDŮMKdyž šťastná matka upeče bábovku pro svoji rodinu, tak se ráda rozdělí se svou sousedkou. Pro šťastnou matku není problém přinést nákup pro starou paní Dvořákovou, nebo své kamarádce Evičce nabídne kočárek, který už nepotřebuje. Šťastné matce se to určitě vyplatí. Nikdo jí pak nenadává, když její děti jezdí u domu na kole a když je nemocná, určitě jí někdo pomůže nakoupit.8, ŠŤASTNÁ MATKA MILUJE TO, CO MÁDcera její kamarádky se nemusí vůbec doma učit a navíc hraje fantasticky na housle. Šťastná matka je i přesto zamilovaná do svého nemuzikálního hyperaktívního miláčka. Nezávidí bohaté kamarádce její domeček nebo svému kolegovi mercedes. Těší se, že její dítě je zdravé, že manžel vypadá ve spodkách sexy a pračka funguje.9.ŠŤASNÁ MATKA SE MAZLÍ SE SVÝMI DĚTMI, JAK ČASTO TO JEN JDENikdy neřeknou „nemám čas"!, když jejich malá holčička chce na klín nebo ten starší se chce trochu poprat. Kdo brečí, bude utišen. Večer dostanou děti pusu a ráno povzbuzující poplácání na ramena. Šťastné maminky nevynechají žádné něžnosti, protože ví, že jednoho dne se stanou z těchto dětí samostatní studenti, se kterými už si moc mazleni neužijí.10. ŠŤASHÁ MATKA MÁ OBČAS JEDINÁČKYJediná cesta, jak zabránit hádkám mezi sourozenci, je občas děti rozdělit. S nejmladším do ZOO, návštěva koncertu s puberťákem. Podniknout občas něco jen s jedním „potomkem" učiní matky šťastně, protože i toto si děti nesmírně užívají.11. ŠŤASTNÁ MATKA DĚLÁ VÝJIMKYNa rodinném jídelníčku nejsou hranolky-kečup-kola a kočka Elza má přísný zákaz vlézt do dětské postýlky, Ale po nepříjené návštěvě u zubaře, namáhavé škole a problémech v práci... a když dítě má neodolatelnou chuť na něco nezdravého... pak šťastná matka některá pravidla zdravé výživy poruší. Ona to ale může: přece ta pravidla i stanovila!12. ŠŤASTNÁ MATKA NENÍ DOKONALÁ A PŘÍZNÁ TOVšechny máme velkolepá předsevzetí, chceme být trpělivé, dítěti naslouchat a jeho potřeby brát vážně, ale potom přece jenom někdy „štěkáme". Křičíme, že strhneme kapesné a zakážeme počítač Šťastná matka ví, že takové špatné dny se naskytnou i v těch nejlepších rodinách a netrápí se špatným svědomím, ale je dost férová na to, aby přiznala, že i matky se občas chovají dost hloupě. A naše děti...? Ty si v tomto případě zaslouží omluvu.13. ŠŤASTNÁ MATKA SI NĚCO DOPŘEJETajně jí sladkosti, chodí na břišní tanec o víkendu, nebo si zajde na thajskou masáž. Občas koupí dětem kalhoty v „second nandu", ale pro sebe prádlo z hedvábí. Egoismus v malých porcích udělá matku šťastnou, protože dobře ví, že příští celá výplata půjde opět na její miláčky.14. ŠŤASTNÁ MATKA JE POTŘEBNÁ, KDYŽ JE KRÁSNÁ A ZDRAVÁSnad si každá z nás řekla tolikrát: „Už nemůžu, jsem unavená"... Snad každá z nás snila o „Supermanovi", který nás na chvíli vysvobodí z denních starostí, zajde nakoupit, vyzvedne dítě ze školky a v náručí nás během chvilky odnese na tajemné místo v přírodě, kde si dáme společný piknik. Po probuzení ale šťastná matka ví, že je vděčná životu za každé ráno, probudí své miláčky, pozdraví slunce, jemně se pousměje nad krásným snem a zajde si do lékárny koupit přírodní preparáty Dr. Theisse: Dr. Theiss IMMUN POWER - aby vše zvládala a měla dobrou imunitu. Dr. Theiss BODY POWER - aby měla lepší fyzický výkon a Dr. Theiss MIND POWER aby jí to myslelo 

    31.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Láska přes internet

    Internet je božím požehnáním pro lidstvo. Vedle nesmírného toku informací, alternativního zpravodajství a zábavy, je tu ovšem i hrozba virtuální šikany se sexuálním podtextem. Každý sexuolog jistě zvedne varovný ukazováček se slovy – pozor na přílišnou otevřenost, nevíte, s kým máte na internetu tu čest. I sexuolog Ústí nad Labem musí mít s podobnou hrozbou zkušenosti a vědět jak jí předcházet.Hlavní je skutečně jistá uzavřenost. Neprozrazovat na sebe první poslední, nesdílet na sociálních sítích vše, co se s vámi děje, kam chodíte, koho znáte, míry vašeho těla, fotografie a tak podobně. A pokud se chcete pochlubit se svým novým oblečením přátelům, sdílejte své příspěvky skutečně jen s přáteli, nikoli se všemi. Sdílení profilu nahrává různým slídilům a sexuálním deviantům, kteří se ukájejí za pomoci internetu. Někdy jejich ukájení může skončit velmi špatně, nikoli pro ně.Není vzácností potkat se s virtuální šikanou zaměřenou proti jedné osobě. U osob veřejně činných, u celebrit či politiků, je to téměř pravidlem, jenže tyto osobnosti si z podobného nic nedělají, jsou na to připraveni. Ač nad tím mohou zhnuseně kroutit hlavou, na podobné útoky prostě nereagují nebo je mažou. Jinak na tom je ovšem mladá dívenka, která si piplá svůj osobní profil na sociální síti a je vděčná za každý komentář či lajkování. Ráda zapřede hovor s neznámým člověkem, ráda se mu svěří se vším možným, přidá si ho do přátel a netuší, že její osobní deviant jen sbírá údaje a v pravou chvíli zasadí úder.Dívenka po takovém úderu může skončit v péči psychologů a deviant, je-li ovšem dostižen, v péči kriminalistů a sexuologů. Internet je požehnáním. Lidé jsou obklopeni světem z vlastního domova, komunikace se neskutečným způsobem zrychlila, můžete se přes internet i do někoho zamilovat, internet je skutečným požehnáním. Ovšem vše dobré sebou nese i něco špatného. Pozor tedy na přílišnou otevřenost vůči lidem, které neznáte. To by poradil i sexuolog Ústí nad Labem.

    01.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Na cesty jedině s autosedačkou

    Jelikož cestování v autě je velmi nebezpečné, od roku 2006 je povinné používat pro děti dětské autosedačky na všech typech komunikací. Existuje několik typů autosedaček rozdělené podle stáří a velikosti Vašeho dítěte.Autosedačky pro nejmenší dětiMiminka musí být přepravována v autosedačce, která umožňuje transport v pololeže. Upevňují se vždy proti směru jízdy. Doporučujeme autosedačku umisťovat na zadní sedadlo, na přední sedadlo se může umisťovat pouze, pokud je možné vypnout airbag. Do 4 měsíců byste měli s dítětem cestovat jen v naléhavých případech, jelikož dlouhý pobyt v autosedačce by mohl narušit správný vývoj dítěte.Autosedačky pro batolata a děti první rok v mateřské školceAutosedačky jsou určeny pro děti starší 1 roku až do 4,5 roku. Měly by již umět samy sedět. Zpočátku však potřebují oporu ze všech stran. V této skupině autosedaček si můžete vybrat mezi těmito čtyřmi příchytnými systémy. Systém k upevnění proti směru jízdy, systém se záchytným tělesem, systém kalhotových šlí a tříbodový pásový systém.Autosedačky pro děti v mateřské školce a pro děti první rok ve školeAutosedačky jsou určeny pro děti starší 3,5 let a mladší 7 let. Existují zde 2 možnosti zachycení. První je zádržný systém se zádržným tělesem a druhý je zádržný systém se zvýšeným sezením.Autosedačky pro větší dětiJedná se o autosedačky pro děti od 6 let do výšky 150 cm. U této skupiny jsou děti a rodiče často nedbalí, myslí si, že není potřeba autosedačky a děti mohou být připoutány systémem pro dospělé. Odolejte a uvědomte si, že dětské autosedačky by měly být používány do tělesné výšky 150 cm. Pokud používáte jen pás pro dospělé bez dětské autosedačky, je to pro dítě velmi nebezpečné.

    03.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Mláďata sklípkanů a svlékání

                     Pokud je chovatel natolik úspěšný, ze se mu podaří rozmnožit své sklípkany, najednou stojí před rozhodnutím, co s mláďaty. Všeobecně nám literatura radí rozdělit je samostatně do malých krabiček, například od filmu apod. Dno se pokryje vrstvou substrátu, a ten  se pomocí injekční stříkačky pravidelně vlhčí. Další možností, u mnohých chovatelů také osvědčenou je, nechat v prvních měsících mláďata pohromadě. Stačí k tomu těsně uzavíratelné, ale dobře větrané terárium, které je ovšem nutné každý den mírně vlhčit a doplňovat v něm krmivo, nejlépe drobné nymfy cvrčků. Druhý dne je nutné odstranit zbytky cvrčků z terária. Lze využít také octomilky.              Jako všichni členovci se sklípkani svlékají, aby mohli růst, a tuto proceduru podstupují i dospělé samice. Samci po dospělostním svlékání žijí několik měsíců až dva roky a potom umírají, pokud je už dříve neuloví některá ze samic, kterým se dvoří. Mláďata se při vydatném krmení svlékají několikrát za rok, dospělé samice jednou za rok i za delší dobu. Před svlékáním jsou barvy pavouka světlejší a matnější a zadeček bývá silně zaplněn, samotná ekdyse probíhá většinou v poloze na zádech.               Čerstvě vylíhlá mláďata jsou světlá, do prvního svlékání nepřijmají potravu a sdružují se uvnitř i na povrchu kokonu, samicí otevřeného. Po prvním svlékání se jejich zaoblený tvar mění na protáhlý a jejich celkový zjev již začíná nasvědčovat tomu, že se skutečně jedná o sklípkany. Již v této fázi najdeme první náznaky vybarvování, avšak definitivně se kontrastní zbarvení projevuje teprve ve stadiu juvenila, tj. po druhém až třetím svlékání.                S tím v jakém prostředí sklípkana chováte a čím ho krmíte úzce souvisí růst a následný věk, takže při náležité péči se tito sklípkani mohou dožít opravdu vysokého stáří. Doloženy jsou případy, kdy v dospělosti importované samice žily v zajetí ještě více než 20 let. Při normálním krmení dospívají tito sklípkani přibližně ve třech letech, což je i optimální věk pro rozmnožování.

    03.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Teenageři a piercing jazyka

    Pokud máte dítě, konkrétně, preteen nebo teenager, je pravděpodobné, že vaše dítě zjistí, jak úžasný je takový piercing do jazyka, pokud vaše dítě dělá zalíbí těla šperky, můžete se vsadit, že budete čelit příval žádostí, aby mu / jí, aby si propíchnout.Z rodičů pohledu, chápu počáteční úzkost: Moje dítě .... chce ... piercing!?! Co o získání zaměstnání? Co když on / ona dostane nemoc? Je moje dítě začíná jít dolů "špatnou cestu"? Je to začátek konce? ... Atd.Rodiče, bude tento článek vám pomůže dát svou mysl v klidu. Byl jsem na obou stranách spektra tak chápu obou hledisek. První věc, aby zvážila, že vaše dítě bude prostřednictvím této "vzpurný" fázi (a nelži sobě, do určité míry nebo jiný, jsi šel přes to taky). Ve snaze odlišit se jako jednotlivci, děti vypadají, že má zvláštní schopnost používat věci, které IRK vám nejvíce k dosažení svých cílů "nezávislosti". Vaše dítě je také součástí generace, kde média infiltroval každý aspekt svého života - a konkrétněji, celebrity uctívání součástí naší pop kultury je ve všech dob vysoká. Pokud vaše dítě oblíbené celebrity má břicho piercing, buďte ujištěni, že bude jen přilévat oleje do ohně. Konečně, děti v tomto věku jsou velmi dobře vědomi jejich vzhled, a chtějí používat své tělo jako formy sebevyjádření. Místo malování míru značky na tvářích (jak jste si možná udělal v 60. letech), může dospívající mají nyní nozdra piercing stát na rozdíl od davu.Nezávislost, sebevyjádření, a kulturní vlivy - mají vliv na každou generaci, ale každá generace najde svůj vlastní způsob, jak přidat rotaci s těmito tématy.K dispozici je také ještě jedna věc k dispozici: v této fázi, vaše dítě se také snaží "vzít" určitou moc daleko od vás - to znamená, že jsou vázání k obnovení vládnoucí systém v domě. Je to součást dospívání. Pokud se vaše dítě opravdu chce piercing, a řekneš ne, pravděpodobně bude jít ven a dostat to udělat tak jako tak. Podle jejich názoru, že právě vykonstruovaném vaše pravidlo, a proto jste kousek po kousku méně šéfa z nich, a začnete ztrácet svůj vliv a kontrolu.Nyní, tam jsou výhody umožňující vaše dítě, aby si propíchnout. Přestože jako rodiče chceme, aby přístřeší a chránit naše děti před nespravedlnosti světa, tato mentalita neslouží v dětském nejlepším zájmu. Jakmile vaše dítě má piercing do jazyka, se budou muset naučit o oběti: například, ačkoli oni milují svou piercing ve rtu, v případě, že chcete, aby se letní práci v bance, aby mohl zaplatit za auto, se budou muset vzít ven. Oni jsou pak konfrontováni s volbou: mohou buď ponechat piercing a být chudý, nebo mohou odstranit piercing a být bohatý. Život je plný obtížných rozhodnutích - a piercing jsou docela rozumný způsob, jak ilustruje tento bod.Zde je způsob, jak přijít ke šťastnému médium. Pojďme předstírat, že vaše dospívající dcera chce břicho-tlačítko prsten, protože, "je to roztomilé a každý má jeden". Spíše než dávat přímo "ne", sednout a popovídat. Vy a Vaše dítě mělo řešit tyto otázky a připomínky, vířící kolem vaší hlavy (chcete-li lépe vzdělávat sami na piercing, podívejte se na některý z mých dalších článků - obracím nepřeberné množství otázek a aspektů piercing). Měli byste se také stanovit jasně a žádných nejistých termínech, které bude platit za to. Pokud chcete, aby vaše dítě platit za piercing, on nebo ona bude získat větší porozumění o skutečné hodnotě peněz - tj. budou muset pracovat, aby dostali, co chtějí. Pokud dítě platí pro piercing, budou také více investovat do péče o piercing, který je naučí více o osobní zdravotní odpovědnosti a hygieny.Pokud chcete platit za piercing do jazyka, možná si můžete vytvořit vaše dítě pracovat pro ni. Velmi populární (a vysoce efektivní) způsob je, aby vaše dítě piercing, pokud mají vysokou čest-roll, nebo si jen to na jejich vysvědčení. Je to win-win situace: Vaše dítě získá vynikající známky (které se již dlouho pohybuje účinky) a získají piercing jako odměnu.Jen tak mezi námi dospělými - pokud jde o zaměstnanost jde, piercing neovlivní zaměstnání jako kdysi. Google, a další podnikatelské subjekty podnikání, například, nemají šaty kód politiku - který zahrnuje tetování a piercing. V některých z těchto velkých a velkých podniků, piercing nejsou problém. Ve skutečnosti, více a více podnikání jsou naprosto v pořádku, ne-li přímo povzbudivé, o piercing.Je to stále pravda, že v jiných pracích piercing jsou problém, ale krásná věc o piercing je, že mohou být odstraněny. Pro dočasné odstranění, může "sluha" zakoupit (je to jasné a zapadne do piercing tak, aby otvor nebude zblízka), je to možné vidět a piercing může být stále nosit mimo práci. Na rozdíl od tetování, piercing nejsou trvalé. Pokud piercing je odstraněna, nikdo vidět starou díru. To by mohlo být velmi schůdné řešení pro vaše dítě!Užívání vaše dítě profesionální piercing salonu se výrazně minimalizuje možnost onemocnění a infekce - to takhle, pokud vaše dítě chce mít bradavici nebo kožní značku odstranit, by vám spíše oni sami nebo jejich přítel šel na to s kapesnímu, nebo byste raději, kdyby profesionální lékař udělal ve sterilním prostředí? Ve stejném duchu, pokud vaše dítě opravdu chce piercing, měli byste raději oni sami nebo jejich přítel pokus se špinavým pojistkou, nebo byste raději, kdyby profesionální dělal to s čistými nástroji ve sterilním prostředí? To samo o sobě je velmi pádný důvod, aby na piercingu - pokud se to stane tak, může to také být v bezpečí!Je to problém, když děti začnou prosazovat jejich nezávislost prostřednictvím tělesných změn a dekorace - Já vím. Přesto jsem byl také, že dítě, které opravdu chce piercing a dostal několik bez souhlasu (po ptát, taky) - můžete se vsadit, moji rodiče byli hopping šílený, ale takovým způsobem, jejich reakce nadšená mě. Když moje máma konečně ustoupila a přivedl mne k piercing salonu s ní souhlasem, jsem myslel, že moje máma byla tak chladnější než kterákoliv jiná a mnohem více porozumění. Kromě toho, jakmile mí rodiče viděli proces a pochopil, že opravdu to jedno! Mnoho z jejich omylů bylo objasněno a oni si uvědomili, že to není tak velký problém. Byla to dobrá zkušenost pro každého. Jsem teď starší, ale každý den vidím děti a rodiče ve stejné situaci - je to legrační, jak některé věci zůstávají stále stejné. Povolení vaše dítě piercing je jedinečný a nezapomenutelný způsob, jak postavit most - což je obtížné v těch se snaží dospívající let.Každopádně, pokud chcete informovat se o piercingu do jazyka, rizika, postupy, jak jeho práce, atd., přečtěte si více o mých článků nebo vyhledávání na internetu (i když existuje mnoho mylných představ na internetu, proto si své zdroje moudře). V kostce - piercing je poměrně bezpečná, není trvalé, a ne něco, co lidé si vyloučen pro. To může podpořit dobrý vztah mezi vámi a vaším dítětem, může to naučit oběť, pracovní etika, finanční odpovědnost, osobní zdravotní odpovědnost, a to může být poučná zkušenost pro všechny zúčastněné.

    05.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Miminko na porodním sále

    Hlavička už kouká ven, poslední zatlačení... a miminko se třepe v rukou lékaře či porodníasistentky, kteří vám ho položí na bříško, případně vloží do náruče. Nelekejte se, čerstvě narozenémiminko není ten čisťounký růžovoučký uzlíček, jaký často bývá ukazován na fotkách. Je normální,když zpočátku vypadá nafialověle, má mírně zdeformovanou hlavu, že je pokryté slizkým mázek čiže po něm stéká krev. V některých porodnicích vám miminko podají před tím, než je přestřiženápupeční šňůra, v jiných ihned po jejím přestřižení a... stále ještě existují takové, kde setak neděje vůbec :o( Proto je dobré se předem informovat, jaká je praxe v porodnici, kteroujste si k svému porodu vybrala vy.Položení miminka na bříško matky není samoúčelné. Jednak je tu hledisko psychologické -časný kontakt povzbuzuje maminku i její dítě, aby se vzájemně seznámili. Novorozenec se musívyrovnat s jiným prostředím, než na jaké byl doteď zvyklý - a právě vlastní maminka mu můževšechno ulehčit. Má dobře vyvinutý hmat a dotyk kůže je mu příjemný (prý :o) ). Má také dobřevyvinutý čich a vůně matky ho uklidňuje. Slyší a má se za to, že dokáže rozeznat hlas své matky,proto na něj mluvte uklidňujícím tónem. Se zrakem je to už horší, vidí asi na dvacet centimetrů,ale pokud ho máte v náručí, tak i to stačí, aby si vás mohl prohlédnout. Navíc se po porodu nadětech začínají usazovat bakterie, takže je výhodnější, když je v kontaktu s kůží vlastní matkya přebírá její bakterie, než kdyby se na něj nalepily bakterie nemocniční.Pupeční šňůra se může přestřihnout ihned po narození (po prvním nádechu) dítěte, nicméněpokud neexistují žádné problémy ze strany matky ani miminka (např. rozdílný RH faktor), je možnés tím vyčkat, než pupečník dotepe (cca 2-4 minuty). Pokud si přejete vyčkat (mimochodem tentopostup je doporučen Světovou zdravotnickou organizací), je dobré se na tomto postupu domluvitjiž před porodem - v mnoha porodnicích se totiž ženě v samém závěru druhé nebo na počátku třetídoby porodní aplikuje oxytocin a poté při porodu placenty lékař vyvíjí jemný tah za pupeční šňůruspojený s protitlakem druhé ruky vzhůru na dělohu. Obojí napomáhá rychlejšímu odchodu placenty,ovšem zároveň je nutné pupečník přerušit ihned po porodu dítěte.CO JE TO PUPEČNÍ ŠŇŮRA ?Pupečník je zhruba půl metru dlouhý provazec z cév, které propojují cévy placenty s cévamiplodu a v průběhu těhotenství tak zajišťují přívod živin k miminku a odvod odpadních látek od něj.Po porodu již ztrácí svůj význam, odstřižený pahýl postupně uschne a odpadne. Neobsahuje nervy,takže přestřižení není bolestivé.JAK SE PUPEČNÍK PŘESTŘIHNE? Směrem k dítěti se pevně převáže nebo zasvorkuje, směrem k placentě se zasvorkuje a v místěmezi oběma body se přestřihne. V některých porodnicích se tohoto úkolu mohou zhostit tatínkové -pokud by si to váš manžel přál, nebojte se na tuto možnost zeptat! V této době je také možnézasvorkování od placenty povolit a nabrat do zkumavek krev na různá vyšetření - například měl-liplod během porodu problémy s kyslíkem, je možné z vyšetření zjistit složení krevních plynů, přiRH imunizaci se zjišťuje krevní skupina dítěte nebo máte-li zájem darovat pupečníkovou krev,provádí se odběr krve k transplantaci...Když už jste se s miminkem trošku pomazlila, následuje tzv. první ošetření novorozence. Tose provádí buď na vyhřívaném novorozeneckém lůžku a vy během porodu placenty či kontroly porodníchcest a ošetření případného poranění můžete sledovat, co se s vaším děťátkem děje, nebo se miminkoodnáší na speciální box - pak na něj sice nevidíte, ale má-li váš manžel zájem, může se ošetřenízúčastnit. A to dokonce nejenom jako divák, ale i aktivně! Nezapomenutelné pro mne je, jak byl manželvyzván, aby si podepsal dcerku na stehýnku - a hrdý otec ji rozmáchlým gestem označil od kotníčkudo podpaží :o)CO JE TO PRVNÍ OŠETŘENÍ NOVOROZENCE A PROČ SE PROVÁDÍ? Otření miminka sterilní nahřátou plenou. Zajištění průchodnosti dýchacích cest - je-li potřeba (tedy ne rutinně) se tenkou hadičkou šetrně odsaje nosohltan. (Pokud jste dostala miminko na bříško, tak tyto dva kroky se provedou ještě dokud je miminko u vás.) Ošetření pupečního pahýlu - zbytek pupečníku se podváže cca 2 cm od úponu, dezinfikuje a sterilně kryje. Předchází se tím případné infekci. Měření a vážení - novorozeně se váží nahé, většinou na digitální váze. Délka se měří v "korýtku", do kterého se miminko položí a pro přesný výsledek se mu natáhnou nožičky. Právě pro to natahování se v některých porodnicích od měření po porodu upustilo a děťátko se měří až při propuštění (případně až u svého obvodního pediatra). Měření tělesné teploty v zadečku. Označení dítěte - se děje různě podle zvyklostí oddělení. Většinou se na stehno miminka Gentianovou violetí (fialová, hůře omyvatelná, vodička) napíše jeho příjmení, někdy se na hrudníčku označí číslem, navíc dostane miminko i maminka náramek se stejným číslem... Moje druhá dcera nebyla označená vůbec, ale od jejího narození do propuštění z porodnice jsme byly stále spolu, doprovázela jsem ji i na vyšetření. Aplikace Kanavitu - vitamín K se podává v injekční formě jako prevence krvácení. Aplikuje se do stehna, někdy se podává i druhá dávka před propuštěním z nemocnice. Kanavit se poté užívá dlouhodobě ve formě kapiček. Doporučené dávkování je 1 kapka týdně do 1 měsíce a dále 1 kapka měsíčně do 1/2 roku. Kredeizace - obě očička miminka se vykapou Opthtalmo-Septonexem, což působí jako prevence hnisavého zánětu spojivek. Nákaza by se mohla do očí zanést při průchodu porodními cestami.A na závěr ošetření se dá miminku plena (často se napoprvé dává plena hadrová, i když se jinak používají pleny papírové - to proto, že v hadrové pleně je lépe vidět, zda se již miminko poprvé vyčůralo), oblékne se, zabalí do vyhřáté peřinky a už se z něj můžete těšit u sebe v náručí :o) Celé ošetření může trvat asi tak deset minut. Současně s tím vším se ještě hodnotí tzv. APGAR SCORE - v první,páté a desáté minutě se sleduje puls, dech, svalové napětí, reakce na podráždění a zabarveníkůže miminka. Tímto bychom měli za sebou zhruba první čtvrthodinku života miminka a můžeme přistoupit kpříjemnějším záležitostem - ještě na sále si své miminko poprvé přiložíte k prsu. Teoreticky jeto možné ještě před prvním ošetřením, ale pokud vím, většinou se tak děje až po něm. Porodníasistentka nebo dětská sestra vám pomůže miminko přiložit. I když v tuto chvíli ještě nemátemléko, je to prospěšné - jednak sání bradavky děťátko uklidňuje, jednak se vám spouštíoxytocin, hormon, který napomáhá zavinování dělohy a zmenšuje poporodní krvácení.Pokud jste rodila v malé nemocnici "domáckého" typu a jste už ošetřena, je možné, že prvníkojení zvládnete už na svém pokoji ve své posteli, kam vás bude chodit porodní asistentka kontrolovat.Častější případ však je, že zůstáváte dvě hodiny pod dohledem asistentek na porodním sále,a teprve potom jste přemístěna na oddělení šestinedělí. A jak je to tou dobou s miminkem?Záleží na zvyklostech porodnice. Někde vám miminko nechají celou dobu a vy si ho odvážíte naoddělení, kde ho také máte stále u sebe. Jinde jsou zvyklí ze sálu miminko po nějaké doběodnést "na prohřátí" a vrátit vám ho až po vašem příchodu na oddělení nebo dokonce až zaněkolik hodin poté (abyste si mohla "odpočinout"). U zdravého donošeného dítě to není nutné,a pokud byste ráda měla miminko u sebe, nebojte se ozvat. Ne každá čerstvá maminka si totiždokáže bez miminka odpočinout, často i sebevíc unavená rodička neusne a neusne a jenom myslína jediné: co asi tam někde o samotě dělá její brouček...Na porodním sále se o vaše miminko postará dle zvyklostí oddělení buď porodní asistentka,která s vámi rodila, nebo dětská sestra, která v závěru porodu přijde na sál. Někdy bývá uporodu též pediatr, ale to spíš v případě, že ne všechno je úplně ideální (např. předčasnýporod nebo naopak přenášení, zjištěná vrozená vada miminka, vícečetné těhotenství či abnormálnípolohy plodu, při podání tlumivých látek matce atd.).

    06.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Focení novorozenců - Newborn fotografie

    Neopakovatelné, kouzelné a k zulíbání - to jsou fotky novorozených miminek. Nepropásněte první dny života Vašeho miminka a zachyťte ty nádherné spící kulíšky na neopakovatelných Newborn fotografiích pro Vás a jednou i pro miminko.CO TO JE FOCENÍ NOVOROZENCŮ?Focení novorozenců, tedy tzv. newborn focení je fotografování těch nejmenších miminek, tedy novorozenců od okamžiku, kdy se s maminkami vrátí z porodnice až přibližně do dvou týdnů věku. Čím je miminko při fotografování mladší, tím lépe, proto je i fotografování novorozenců doporučováno jen do 14 dní věku a po třech týdnech již nemá ani vlastně smysl. Není to samozřejmě náš výmysl, či diskriminace starších miminek, je to dáno tím, jak focení novorozených miminek probíhá a jaké jsou na něj kladené nároky. Takto malá novorozená miminka při focení totiž nádherně spinkají a to je právě to, co je pro focení novorozenců naprosto rozhodující. Spinkající novorozeňátka lze dobře polohovat a manipulovat s nimi a právě tak vznikají tyhle nádherné fotky, které všichni tak obdivujeme a chceme. Novorozená miminka při focení ještě dokážou dlouho a klidně spinkat a to, i když jsou nahá a v cizím prostředí. Jakmile jsou miminka již jen ždibíček větší, již si uvědomují, že se děje něco neobvyklého a při nejmenším vzruchu se vzbudí, začnou plakat a je po focení…Pokud tedy ani Vy nechcete propást tyto neopakovatelné okamžiky a zachovat si je na krásných newborn fotkách, nebojte se a neodkládejte focení Vašeho andílka. Pokud přijdete do cca 14 dnů od narození, není důvod, proč by se vše nemělo povést a Vy mít doma nádherné fotky novorozeného miminka.NENÍ FOCENÍ NOVOROZENCŮ NEBEZPEČNÉ?Focení novorozených miminek, samozřejmě nijak nebezpečné není. Jinak bychom to i nedělali. Bezpečnost je pro nás v ateliéru mimořádně důležitá a to nejen při newborn focení, ale i při focení miminek, dětí a samozřejmě i při všech ostatních foceních. Pro takto malá miminka máme vyhrazený speciálně vybavený ateliér, který je zvlášť navržený a postavený tak, aby to vyhovovalo především potřebám focení novorozenců a malých miminek. Tento ateliér vždy vytápíme na velmi vysokou teplotu, miminka se cítí při focení velice dobře, nijak nestrádají a jsou v naprostém bezpečí. Ateliér je samozřejmě i velice čistý. Z tohoto důvodu je to jediný z našich ateliérů, kde je povinnost se před focením přezouvat, aby se zbytečně nenanášely nečistoty a miminkům při focení nic nehrozilo. Do ateliéru proto ani není možné jezdit s kočárkem, brát pejsky nebo jiná zvířátka. Když jsou novorozenci opravdu maličcí, vůbec nic jim během focení nehrozí. Jen tak si vlastně leží a spinkají hezky v teple a veškerá manipulace s nimi je velice opatrná a nijak jim tedy focením neublížíte. JAK SE NA FOCENÍ NOVOROZENÉHO MIMINKA PŘIPRAVITPři focení novorozeňátek je ze všeho nejdůležitější udělat maximum pro to, aby novorozené miminko během focení spinkalo. Je tedy důležité dbát na to, aby miminko příliš nespalo před focením a spalo až při samotném fotografování. Dá se toho samozřejmě dosáhnout jen velice těžko, ale můžete se alespoň pokusit. Ono se samozřejmě zdá, že novorozená miminka spinkají v podstatě stále, ale není to zase až tak pravda. Miminka spinkají v prostředí, které je jim známé, doma, u mámy v náručí v autě apod. jakmile jsou ale miminka vyspinkaná a jsou v cizím prostředí, usnout trvá trošinku déle… Nemusíte tedy před focením s miminek třást, aby neusnulo, stačí, když spánek nebude zbytečně podporovat. Jakmile dorazíte do ateliéru a miminko nakrmíte, bude již jen otázkou okamžiku, kdy miminko usne a bude možné fotit. Druhá rada, a to ta ze všeho nejdůležitější, zní ještě mnohem krutěji – ale nemusíte se bát, jen tak zní a vůbec krutá není. Nechte novorozené miminko trochu vyhladovět! Samozřejmě ho nesmíte nechat hladovět příliš dlouho! Bohatě stačí, když prodloužíte mezeru mezi kojením tak, aby až dorazíte do ateliéru, bylo opravdu hladové. Miminko potom nakrmíte o trošku víc než obvykle. Novorozeňátko potom bude mít plné bříško, bude u nás hezky v teple a bude se moct konečně vyspat a samozřejmě rychle a tvrdě usne… a je to…CO VZÍT NA FOCENÍ NOVOROZENCŮ S SEBOUNa focení novorozenců toho samozřejmě nepotřebujete příliš mnoho. Rozhodně si s sebou nezapomeňte vzít všechno, co potřebujete na přebalení – tomu se určitě nevyhnete. V ateliéru sice naprostou většinu věcí máme, takže nouzově se o vše postaráme, přeci jen je ale dobré, aby miminko mělo vždy to, na co je zvyklé a cítilo se dobře. I když asi ještě příliš nepoužíváte dudlík, v žádném případě jej nezapomeňte doma! Při focení moc pomáhá a bylo by škoda, kdyby chyběl. Pokud máte nějakou hrací hračku, na jejíž zvuk novorozeňátko již nyní bezpečně „zabírá“ samozřejmě vezměte i jí.Nezapomeňte ale ani na sebe, či na partnera. Je krásné, když máte i nádherné společné fotografie s novorozeňátkem, které tak úžasně vyjadřují lásku a něhu. Bude tedy třeba, abyste se na focení připravili i Vy. Vezmete si tedy oblečení vhodné na focení i pro sebe a alespoň základní pudr, hřebínek apod. abyste se mohli upravit. Ve většině případů by byly služby vizážistky pro newborn focení zbytečné a proto budou tyto úpravy jen a jen na Vás.JAK FOCENÍ NOVOROZENCŮ PROBÍHÁFocení novorozenců je pro Vás tím nejjednodušším, které zažijete. Když totiž dorazíte do ateliéru, nejprve samozřejmě s fotografkou proberete, co všechno se Vám líbí a jak si Vaše newborn fotky představujete, nebo to jednoduše necháte na nás.Poté musíte Vaše miminko dobře nakrmit, aby mělo v bříšku jako v pokojíčku, nechat trošičku vydechnout a možná i přebalit a pak už stačí jen chvilička klidu a miminko začne dřímat. To už se všeho ujme fotografka a svými takřka kouzelnickými triky ho uspí. Vám pak už jen stačí trochu asistovat a dobře se dívat, zda jsou všechny scény a rekvizity podle Vašich představ. Focení novorozených miminek je tedy úplně jinou zkušeností hlavně pro ty maminky, které se u nás fotily v těhotenství. Během focení s bříškem jsou těhulky naprostým středem pozornosti, při focení novorozených miminek ale maminka hraje druhé housle a nemůže tak moc dělat. Totéž platí i pro tatínky, ale jak jsme se dozvěděli, ti jsou tomu jen rádi, protože když novorozené miminko v ateliéru při focení spinká, ani se konečně mohou alespoň na chvíli vyspat… NOVÉ REKVIZITY NA FOCENÍ NOVOROZENCŮVždy se snažíme, aby Vaše newborn fotografie něčím jedinečné, jako jsou Vaše novorozená miminka. Proto pro Vás neustále hledáme a nakupujeme nové rekvizity a doplňky do našeho ateliéru. V našem speciálním ateliéru pro focení novorozenců a miminek máme takřka každý týden nové sety pozadí i velké množství speciálních pozadí, čepiček, čelenek a dalších doplňků pro focení novorozenců Nemusíte tak při focení novorozených miminek mít strach, ateliéry jsou pro newborn focení kompletně vybavené, jsou plné rekvizit, košíků, doplňků, šatiček, klobouků a dalších drobností, které tak nádherně odliší fotky Vašich miminek od všech ostatních. Máme dnes již více než 3.000 nejrůznějších rekvizit a doplňků na focení, takže se určitě vždy něco najde a Vaše fotografie budou mít svůj krásný „šmrnc“. Zároveň se snažíme rekvizity i pravidelně obměňovat a vyřazovat, aby stále bylo v nabídce něco nového a přitom se fotky příliš neopakovaly. NOVÝ FOTOATELIÉR NA FOCENÍ MIMINEKV loňském roce jsme ve Fotoprome.cz pro Vaše novorozená miminka i větší batolátka zrekonstruovali úplně nový ateliér. Toto studio je připravené především pro fotografování novorozenců, je vybavené obrovským množstvím rekvizit a pozadí, aby fotky miminek byly opravdu krásné. Je možné zde za příznivých podmínek novorozeňátka fotografovat na denním světle i se speciálními změkčenými blesky, aby vše bylo šetrné tak, že nijak neškodí ani očím novorozených miminek. Celý ateliér je navíc postavený v příjemném domáckém a přitom hravém stylu a s takovou atmosférou, že se u nás bude skvěle cítit nejen Vaše miminko, ale samozřejmě i Vy LEVNÉ FOCENÍ NOVOROZENCŮ (NEWBORN) Dlouho jsme si lámali hlavu s tím, jak zařídit, abyste mohli mít nádherné fotky novorozenců od nás a přitom Vás to nestálo zbytečně moc peněz. S malým miminkem mají hluboko do kapsy všichni a často by tak na profesionální focení novorozenců v Praze nebylo ani pomyšlení. Nakonec jsme zjistili, že to nemá jiné řešení, než že budeme focení novorozených miminek dotovat. Proto jsme se rozhodli snížit cenu balíčku focení NEWBORN STANDARD na minimální sazbu běžnou u balíčků MINI. Můžete tak mít krásné a dlouhé focení s hezkou sadou fotek Vašeho novorozeného miminka s velikou slevou. Měla by to být cena dostupná pro naprostou většinu rodičů a nic by tak již nemělo bránit tomu, abyste si krásné fotky novorozeného miminka mohli pořídit i Vy.Věříme, že Vám tím uděláme radost a že si tak každý bude moci dopřát tyto nádherné fotky novorozených miminek a nebude muset litovat, že penízky potřeboval právě na něco jiného, nebo by mu tyto neopakovatelné okamžiky snad měly zcela uniknout…

    06.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Výživa kojenců

    Na toto téma již byly napsány desítky článků a všechny se shodují v tom, že  kojení je tou nejlepší  a  nenahraditelnou potravou. A  nejen  to, mateřské  mléko  je  zároveň  zdrojem protilátek,  které  Vaše  miminko  chrání  před  většinou  infekcí  a snižuje  riziko  alergií.První přiložení k prsu by se mělo odehrávat ještě  na porodním sále, nejlépe  bezprostředně po porodu. Pro maminku to bývá zároveň první intimní kontakt s miminkem.V prvních dnech po narození se v mléčné žláze tvoří kolostrum (mlezivo). Mlezivo  je  hustá, nažloutlá  tekutina, bohatá na  vitamíny, bílkoviny a  obranné  látky. V  dalších  dnech  se  pak  postupně mění v mateřské  mléko, které  je bílé  a řidší, což si  maminka může  mylně vysvětlovat  jako  mléko  “slabé“ . Navíc  je možné, že  se  tvorba  mléka  dočasně  utlumí (tzv.“laktační krize“). Těchto útlumů však může nastat za období kojení několik. Sama jsem zažila dvě “laktační krize“ (první nastala ve 3 měsících – trvala několik dnů - a druhá kolem 6 měsíce), nejsou to jednoduché chvíle, ale můžu Vás ujistit, že se dají překonat. Nakonec jsem svého synka kojila 11 měsíců. Opravdový nedostatek mléka vzniká ojediněle. Vodítkem k tomu, že  má dítě dostatečný  přísun  mléka, jsou mokré  plínky ( 6-8  počůraných plínek denně). Takže : pokuste si věřit a přikládejte miminko  častěji, platí zde  zákon “nabídky a poptávky“. Zkrátka nezoufat a vytrvat!!Někdy se  stává, že  kojení se  nedaří, miminko pláče, pouští  se prsu. Důvodem  může být špatná  poloha. Takže něco málo o technice kojení. Kojit  můžeme vleže, vsedě, můžeme si vypomoci polštářem, ale vždy je důležité najít vhodnou polohu pro sebe a té pak přizpůsobit polohu miminka. Kojení nesmí bolet! Miminko přiložíme “bříško na bříško“ tak, aby  bradavka byla pohodlně přímo proti středu jeho úst. Pak už jen přiblížíme prs k ústům (prs by se měl dotýkat brady, tváře a nosu současně) a necháme miminko, aby si pohodlnou  polohu zvolilo samo. Je to  Vaše chvilka, kdy  jste s miminkem  spojeni, tak si ji  vychutnejte s láskou a pohodlím. Dobu kojení neměřte časem, ale zase to nepřehánějte. Myslím, že každá maminka pozná, kdy miminko již nepije a jen si s prsem “hraje“, což je sice příjemné, ale může dojít k tvorbě trhlinek  na bradavce, které bolí a  mohou se  stát místem  infekce. Co  se  týká střídání prsů během kojení, názory se různí a já osobně jsem kojila, jak mě napadlo ( nikdy jsem si totiž nepamatovala, ze kterého prsu jsem kojila naposled).Další věc, kterou si maminky způsobují  problémy, je zlozvyk  jménem čajíček. Většinou  to bývá situace, kdy  miminko v noci  pláče a nejjednodušší  způsob utišení  je láhev  s čajem. Nebo  to může být pouze  záležitost  pocitu – nemůže  mít v  horkém  létě miminko  žízeň? Odpověď  je, ne. Mateřské  mléko se  skládá ze  dvou složek, tzv.“přední  a zadní“ mléko. Přední mléko  je méně tučné, průhledné  a slouží k utišení  žízně. Zadní mléko je vydatné a nasytí miminko. Takže miminko, které je plně  kojené nepotřebuje žádné další tekutiny, ani čaj nebo ovocné šťávy. Věřte, že  pokud v prvních měsících místo čajíčků budete pravidelně kojit, jak si miminko řekne, ušetříte si v budoucnu spousty nocí přerušovaného spánku.Důležitou složkou pro správné kojení je vhodná výživa maminky. Tady bych se pousmála nad výrokem mojí maminky, která mi už od doby těhotenství  nakládala obrovské porce se slovy: musíš jíst za dva. Po porodu v tom samozřejmě pokračovala, jen  zaměnila “jsi těhotná“  za “kojíš“. Strava kojící maminky by měla být pestrá, bohatá na jód, rozhodující je kvalita, ne kvantita. Nejedná se o  žádnou  speciální  dietu, jezte, na  co máte  chuť, jen je rozumné vyloučit jídla ostře kořeněná a jídla, která  u miminka způsobují  bolavé  bříško. Co se týká tekutin, řiďte  se svou  potřebou ( já ji měla obrovskou – vypila jsem  kolem 5-ti litrů vody denně). Pokud  máte chuť  na šálek  kávy, dopřejte  si jej. To, co by  ale neměla maminka dítěti rozhodně dopřávat, je kouření. Nikotin přechází do mléka, snižuje jeho tvorbu a může mít i vliv na vývoj dítěte. Milé maminky,jestli jste  se textem  prokousaly až sem, máte  můj obdiv. A závěr? Ať už  jste budoucí maminky nebo maminky  čerstvé a kojící, snažte se důvěřovat svým  schopnostem a  hlavně instinktu, miminko vždy dá  najevo své  potřeby. A hlavně odpočívejte , abyste  si chvíle, které spolu strávíte, dokázaly užít.

    06.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Porod koncem pánevním, císařský řez a lekce prenatální komunikace

    Máte plánovaný císařský řez a po přečtení celého internetu nejste ani trochu klidnější? Naše články o císařském řezu (dále CsŘ) a porodu koncem pánevním (PKP) vás taky nezbavily napětí? Tento článek je psaný přesně pro vás.Císařský řez je v některých případech nejlepší řešení . V ČR cca 20% porodů je vedeno císařským řezem. V Turecku je to 60%. Jak k tomu přistupovat?Miminko má od počátku svoji osobnost, a pokud se rozhodne, že tato poloha je nejlepší, tak mu věřte (mnohokrát jsme u porodu zjistili, že byla krátká pupeční šňůra nebo nějaký další problém, který jsme nezdiagnostikovali hned zpočátku). Příroda i v dnešní době ví všechno líp – tak ji důvěřujme. Vy můžete udělat maximum za sebe, ale hlavní krok je na vašem miminku.Co můžete udělat vy? Pokud vás nenapadá, co mu máte říct, zkuste mu to vysvětlit třeba takto:„Zlatíčko, blíží se nám konec těhotenství a budeš muset na svět. Neboj se, budu celou dobu s tebou. Jestli máš nějaký důvod být prdelkou napřed, tak tak zůstaň, věřím ti. Jestli ale můžeš, bude pro nás pro oba lepší, aby ses narodil hlavičkou napřed. Já mám obavy, abychom mohli být po porodu hned spolu (podle Patrıka Balınta je vhodné dítěti říct, že jste to vy, kdo má strach – neboť bere vaše pocity za svoje a ztotožňuje se s nimi. Není vhodné si před nenarozeným miminkem hrát na hrdinku – on nevnímá vaše slova, on vnímá, co cítíte). I když budeme fyzicky od sebe v první chvíli odděleni, neměj strach, budu s tebou v duchu a neopustím tě.“Co když se neotočí?Nestrachujte se, on ví opravdu líp než vy, proč nechce hlavičkou napřed. Vy jste udělala maximum a v této fázi jen respektujete jeho přání (není to hezké – vážit si svého děťátka jako osobnosti hned od začátku?). Jak se připravit na CsŘ?Představte si ideální prázdniny – vy a vaše miminko jste spolu a všichni kolem zajišťují ostatní. Operace je jen jiný způsob narození, který po vás vyžaduje trochu větší připravenost a větší pouto s miminkem (osobně se domnívám, že pouto s novorozencem je umocněno přirozeným porodem, ale dá se taky dobře upevnit větším psychickým spojení již během těhotenství – jen to stojí trochu víc úsilí.)Zkuste v klidu sdělit lékaři, co si přejete. Najděte porodnici, kde přijmou tatínka také na operační sál (některé porodnice přijmou tatínka jen za „neoficiální“ poplatek a některé vůbec). Požádejte o spinální anestezii, abyste mohla být s miminkem hned od začátku.Co když to nejde?Tatínka na sál nepustí – Zrození je intimní chvilka mezi vámi a dítětem, to nejdůležitější pouto je mezi vámi dvěma. Domluvte se s partnerem, že v době porodu bude sedět někde v klidu a myslet na vás (tak jako jste vy myslela na miminko během těhotenství) – bude tak moci být aspoň v duchu s vámi. Musíte podstoupit celkovou anestezii (to v našich končinách není běžné) – buďte s miminkem celou dobu před porodem, vysvětlete mu, že jste s ním, jen budete chvíli odloučeni, že ho neopouštíte. Případně udělejte růžové vajíčko kolem vás (viz níže).Šťastné maminky mívají zdravé děti. Klidné maminky mívají klidné děti. Jak být v klidu?Lidé na celém světě používají různé „techniky“ k uklidnění mysli – a dosažení většího klidu. (Pokud jste od přírody spíše úzkostný typ, toto pro vás bude užitečné i v běžném životě.) Meditace nemusí být několikahodinové broukání mnichů. Jde o soustředění pozornosti na něco – ve vašem případě na vaše miminko. (Výše uvedená komunikace je svým způsobem meditace s miminkem.) Pokud chcete dosáhnout většího klidu, měla bych pro vás několik možností:Představte si svůj porod – projděte si ho ve všech detailech. Jak jsou na vás sestřičky milé, jak dostanete spinální anestezii (dolní polovina těla), takže můžete po porodu své miminko podržet a uvítat na tomto světě. Hned po porodu začnete kojit (pokud chcete), rána se dobře hojí, manžel vám chápavě se vším pomůže (je mi jasné, že se některé začínáte smát). Je to jako kdybyste psala scénář nebo vyprávěla kamarádce pohádku o ideálním porodu. Nechte myšlenky typu „mně tohle stejně nevyjde“ stranou a prožívejte si krásný porod. (některé filozofické směry tvrdí, že na co nejvíc myslíte a čemu ve svých myšlenkách dáváte největší emocionální náboj, to si k sobě přitahujete. V Čechách se přeci také říká, že když se něčeho bojíte, tak si to přitahujete…). Tohle „cvičení“ si můžete opakovat denně nebo kdykoli chcete. Klidně v tramvaji, když pojedete ráno na kontrolu.Spojte se svým miminkem. Pokud mají někteří psychologové pravdu a miminko automaticky přebírá vaše názory za vlastní, tak je hodně vyděšené a na rozdíl od vás si to neumí racionálně vysvětlit. Komunikujte s ním všude, kde to jde – v hromadné dopravě, doma, při vaření… kdekoliv. Spojení s ním vám dodá jistotu. (Možná jste již samy zažily – pokud někomu dáváte jistotu, samy se cítíte více jisté. Pokud někomu dáte lásku, cítíte se skvěle, jako kdybyste ji dávaly samy sobě. Vaše miminko potřebuje obojí.) Porod je zkouška, na kterou jste dva. Využijte této přesily, kterou vám příroda dala.Omezte sbírání informací od maminek, které mají špatné zkušenosti s CsŘ. Přeruště své kamarádky, které vám říkají hororové zážitky z porodnice – váš porod bude JINÝ. Jakmile vyberete porodnici, tak už nečtěte, co zlého tam dělají. Vám to neprospěje, maximálně vás to vyvede z rovnováhy. Veškeré informace velice dobře filtrujte!!! To všechno jsou jen informace… život je někde jinde. Rozhodně nepřijímejte vše. (Obecně se dá říct, že ženy, které moc nepřemýšlí při porodu, rodí lépe. Více zde)Vyhledávejte pozitivní informace, pozitivní maminky a neřešte, kdo kde kdy špatně porodil. Vy jste jiná, vaše miminko taky. I kdyby všichni rodily CsŘ s problémy, vy svým přístupem můžete odrodit pohádkově.Můžete vytvořit kolem sebe růžový obal (takové vajíčko), v něm jste vy a vaše miminko. I když vaše miminko vyndají, budete neustále spojeni tímto obalem. Zároveň vám v tomto obalu nikdo neublíží. (Toto cvičeníčko je velice vhodné pro lidi, kteří mají neustále strach, pro děti, když jsou malé a mají obavy ze školy nebo z čehokoli jiného – v jejich vajíčku jim nikdo neublíží.)Pokud jste věřící, popřemýšlejte nad danou situací i z tohoto úhlu pohledu. Pokud ve svých prosbách k vyšší síle (ať už je to Bůh nebo příroda) můžete požádat o ochranu, pomoc a sílu, určitě vám to jen pomůže. Všechna náboženství chrání život – tudíž i vaše miminko a vás.Lékaři vám říkají věci, které se naučili na fakultě, které zažili a které slyšeli. Ne vždy od nich uslyšíte pozitivní informace. Záleží na vás, jak se s tím poperete. Složíte zbraně, protože lékař má vždy pravdu – nebo si řeknete: „Příroda to nějak zařídí. Uvidíme.“?

    06.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Domácnost
  • Bezpečnostní kování pro váš klid a jistotu

    Dnešní doba skýtá mnoho nástrah, které ohrožují náš majetek a mnohdy i náš život. Můžeme ovšem podniknout kroky, abychom některá rizika eliminovali, či alespoň minimalizovali na co nejnižší úroveň. Velice důležité je věnovat pozornost zabezpečení domova a dalších prostor, ve kterých se nachází náš majetek, jelikož zlodějů a dalších kriminálních živlů v dnešní době přibývá. Běžné vloupání je obvykle založeno na překonání zabezpečení dveří, proto by mělo být úsilí o zvýšení bezpečnosti majetku směřováno v první řadě právě tímto směrem.Vstup do prostor, ve kterých se nachází náš majetek, by měl být zabezpečen prostřednictvím kvalitních dveří s ochranou proti vylomení, zámkovou vložkou s vysokým stupněm ochrany (vhodné je ovšem dveře zabezpečit i přídavnými zámky) a nesmí být opomenuto ani bezpečnostní kování.V tomto článku se zaměříme především na bezpečnostní kování, neboť se jedná o klíčový prvek zabezpečení vstupu, který bývá mnohdy podceňován. Nestačí totiž spoléhat na to, že máme v zámku nainstalovanou speciální bezpečnostní vložku, jelikož pokud nedořešíme vnější ochranu, nebude mít zkušený lupič problém překonat vchod odvrtáním či vytržením vložky.Bezpečnostní kování chrání zámek dvojím způsobem: jednak vytváří fyzickou ochranu zámku, a pak také působí psychologickým odrazujícím dojmem, neboť lupič bude přirozeně volit takový cíl, který bude na první pohled co nejméně zabezpečený. Pokud jde o ochranu zámku, je vhodné zvolit takové bezpečnostní kování, které dostatečně překrývá vložku. Díky tomu se podstatně zvýší její zabezpečení proti rozlomení či vytržení.Bezpečnostní kování jsou na trhu dostupná v řadě různých desénových variant, vždy je však nutné provést nákup u odborného prodejce, abyste měli jistotu, že si pořizujete kvalitní výrobek, který zajistí ochranu vašeho majetku. Mezi velice oblíbená bezpečnostní kování v poslední době patří kovaná kování, nerezová kování a hliníková kování. Všechna tato provedení si můžete detailněji prohlédnout v internetovém obchodě http://www.kliky-kovani.cz/, který se specializuje právě na bezpečnostní kování.

    24.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Není nad to svěřit svůj domov do rukou profesionálů

    Chcete svůj dům nebo byt proměnit k nepoznání? Nemáte čas a potřebujete někoho, kdo to udělá za vás? Dokonale vymalovat, vytapetovat, vyčistit koberce zabere spoustu času. Výsledek ale nemusí dopadnout podle vašich představ. Není proto nad to svěřit vše do rukou profesionálů a pak jen bez námahy a nervů sledovat, jak se vaše bydlení mění k nepoznání a nehnout přitom ani prstem.Při výběru firmy, které svůj domov svěříte, je však nutné vybírat opravdu pečlivě. Není totiž profesionál jako profesionál. Je tedy třeba důkladně si proklepnout všechny potenciální kandidáty a dát přitom důraz na kvalitu, zkušenosti, co nejširší nabídku služeb, dodržování termínů a v neposlední řadě na spokojenost zákazníků.Jednou z takto osvědčených firem je pražský Malířský servis. Její práci vyzdvihuje kompletní servis od A do Z, od návrhu malby nebo způsobu tapetování, až po kompletní úklid na závěr. Ve finále tedy nepoznáte, že by se vám doma pohyboval někdo cizí. A navíc bude vše zářit novotou.O malování pokojů se píše již výše. Patří k němu však kompletní vystěhování nábytku či jeho případné pokrytí igelitem. Právě složité přípravy mnoho zákazníků od přivolání profesionálů odradí. Firma se vám o vše postará.V případě tapetování je nejdůležitější přesnost a pečlivost. Je třeba vybrat správně lepidlo a udržovat v každé fázi tapetování naprostou čistotu. Lepidla určená k tapetování jsou obvykle velmi silná. Stačí jen malá nepozornost a tapety se slepí dohromady. Malířský servis zajistí materiál včetně samotných tapet, kvalitního lepidla a veškerých potřebných nástrojů. Máte tedy jistotu opravdu precizní práce.Doplňkovou službou prodlužující životnost malby je štukování. Malířský servis zajistí štukování zdí i stropu, které prodlužuje trvanlivost malby. Štukování by se mělo provádět jednou za čas i před tapetováním. Napraví se drobné nerovnosti na zdech a zároveň se zkvalitní samotné lepení tapet. Štukování se často opomíjí a podle toho to bohužel v některých bytech vypadá. Na staré tapety se vždy pouze nalepí další vrstva tapet a tím práce končí. Tento způsob tapetování považují profesionálové za velmi nešťastný. Štukování samozřejmě představuje další náklady. Konečný výsledek je však znát na první pohled.Služba kompletního úklidu je pro zaměstnance Malířského servisu standardem. Navíc Vám mohou na přání vyčistit koberce nebo parkety. Obnova vašeho bydlení tak bude kompletní a vy si jej pak můžete už jen užívat.Služby osvědčené firmy s dlouholetými zkušenostmi, kvalitní prací a seriózním jednáním jsou tedy zárukou spokojenosti a pohodlí pro každého zákazníka.

    25.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Papoušek Žako

    Chov ptactva a zejména papoušků je poměrně oblíbený. Mimořádně rozšířený je papoušek žako, který zpomezi ostatních druhů vyniká svoji schopností téměř dokonalého napodobování lidského hlasu a okolitých zvuků. Některí jedinci mají v slovníku i několik desítek či stovek výrazů. Jde proto o jednoho z nejinteligentnějších ptáků na světě. Co chov tohto papouška obnáší, na co si dát pozor, se vám teď pokusíme stručně popsat. Přirozeným domovem papouška žako jsou deštní lesy Afriky, kde získává potravu z koruny stromů. Přestože existují zmínky o jeho chovu staré již 4 tisíc let, jako nový druh byl oficiálně uznán až v 18. století. Již od začátku se dělí na dva poddruhy, a sice na papouška žako konžského a libérijského, kteří se liší jenom velikostí. Papoušek žako se od jiných druhů papoušků odlišuje již na první pohled, a to zejména díky zcela obyčejnému zbarvení. Jeho peří je čistě šedé, a to jako u samce tak i samice. Ani v zajetí se dosud nezdařilo křížením dosáhnout i další barevné mutace.Jedinci dorůstají do velikosti 30 až 35 centimetrů, čímž se řadí mezi středně veliké papoušky. Umístění do domácnosti předchází několikaletá příprava. O papoušky se předtím chovají profesionální chovatelé, kterí je již odmalička ručně dokrmují, čímž je zkrotí a připraví na společenský život v rodině. Až ve věku 4 let se papoušek může umístit do rodiny. V tomhle věku je papoušek stále mláďatem a i jeho chovatelé jej často přirovnávají k výchově dítětě. Když se rozhodnete pro chov tohto papouška, musíte mít trpělivost a dostatek volného času. Papoušek žako potřebuje velkou dávku pozornosti. Pro jeho chov je ideální, ak může alespoň tři hodiny denně ztrávit mimo klec a musí mít taky minimálně hodinový přímý kontakt s člověkem. To znamená, že je s ním třeba mluvit, mazlit se s ním, učit jej nové věci a podobně. Kromě toho by jeho klec měla být umístěna v místnosti, která je v domácnosti nejrušnější. Postačuje mu i takovýhle kontakt s okolím, rád pozoruje veškeré činnosti v rodině, protože díky své inteligenci se začne brzy nudit. Když se mu nemůžete věnovat, stačí mu do klece vložit několik speciálních hraček. Žako je specifický svoji přirozenou plachostí před cizími lidmi a právě proto ho třeba co nejvíc socializovat.Při manipulacií s ním ale třeba být opatrný, protože mají velikou sílu a nevyzpytatelnou povahu. To ve spojení s mohutním zobákem a drápy znamená riziko poranění majitele. Co se týče potravy, ta by měla být bohatá na vápník a vitamín A. Kromě semen je ideální zelenina, brokolice, mandle nebo sýr. Jeho peří si zvláštní starostlivost nevyžaduje, nutno mu ale trochu zastřihávat křídla. Papoušek žako bude vašim společníkem někdy i na celý život, protože v zajetí se dožívá i více než 50 let. Když si myslíte, že nároky na jeho chov splňujete, nabízí je chovní stanice Milan Bartl.

    10.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Jídlo a pití
  • Čokoládový fondant podle Koko

    Ráda vařím podle kuchařek, protože se tak učím nové recepty a postupy a vůbec – rozšiřuji si tak obzory. A to mám za mnohem lepší rozšiřování, než si třeba rozšiřovat zorničky údivem. Nebo si dokonce rozšiřovat všemožnými způsoby zadek.Před několika dny se mi dostala do spárů první kuchařka food blogerky roku 2013 Veroniky Koko Kokešové nazvaná „Menu podle Koko“. A padla mi nejen do chuti, ale i do noty. A co víc?! Dá se podle ní i vařit! A že to nebývá u mnohých kuchařek možné i při sebelepší vůli. „Menu podle Koko“ je skvělá kuchařka a pokud se rádi u skvělých receptů i pobavíte, tak vám ji doporučuji. A jako ochutnávku pro vás mám něco sladkého. Na nepatrné rozšíření našich zadečků :) Navíc se vsadím, že si na čokoládové pochoutce smlsnou i další členové našich rodin.Ingredience na 4–5 fondantů90 g hořké čokolády (70 % kakaa) / 90 g másla / 60 g hladké mouky / 3 malá vejce / 90 g cukru krupice / máslo a polohrubá mouka na vymazání a vysypání formičekPostupPředehřejte troubu na 190–200 stupňů. Rošt umístěte do střední polohy, dokud je ještě studený. Připravte vodní lázeň: do hrnce nebo rendlíku nalijte pár centimetrů vody a ohřejte na malé plotýnce, dokud se voda nezačne vypařovat. Navažte a odměřte všechny suroviny, nenechávejte nic náhodě. V kovové misce nad párou rozehřejte máslo s čokoládou.Elektrickým šlehačem s metličkou ušlehejte vejce do pěkné táhlé pěny, trvá to minutu. Nepřestávejte šlehat a přisypávejte cukr po vrchovatých lžících. Mezi jednotlivými lžícemi cukru si nechávejte 10–15 vteřin pauzu, přidávejte postupně, dokud tam nebude všechen. Vejce nabydou a pěna bude nadýchanější. Kdybyste vsypali všechen cukr naráz, mohli byste to postupné narůstání udusit.Hnědé vlijte do žlutého. Teplou čokoládu s máslem do vajec s cukrem. Metličkou ručně pomalu spojte v jednobarevnou hnědou hmotu. Pěkně něžně. Prosejte mouku a v něžnostech pokračujte při jejím vmíchávání. Keramické formičky na muffiny dobře vymažte máslem a vysypte polohrubou moukou. Plňte je do tří čtvrtin výšky. Fondant se upeče za 9–10 minut.Vložte formičky na požadovanou dobu do vyhřáté trouby. I po upečení by prostředek těsta měl zůstat níž než kraje. Jakmile uprostřed vyběhne špička, která by chtěla praskat, je konec. Přepečeno. Příště minimálně o 3 minuty méně. Vyjměte formičky z trouby a nechte je pár minut chladnout. Doslova pár. Po 2 minutách by měl fondant snadno opouštět dobře vymazanou a vysypanou formičku. Takže lehce zatřepte s formičkou a hned ucítíte, že fondant půjde v pohodě vyklopit. Hotovo.TipServírujte s něčím tekutým a kyselým. Třeba s jednoduchým malinovým coulis. Recept na něj najdete na mém blogu. Dortík je celkem sladký, takže kyselejší ovoce ho skvěle doplní. Dobře se k němu hodí také zmrzlina – vanilková, kokosová či oříšková. Sváteční variantu můžete přelít ohřátým vaječným koňakem.

    27.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Posezení u vína

     Servírování vínaVíno je nejušlechtilejším nápojem světa a i jeho pití bývá často považováno za obřad. Proto by žádné víno nikdy nemělo být podáváno jen tak. Chovejme se k vínu jak si zaslouží a dodržujme při jeho servírování alespoň základní zásady.První, důležitou zásadou je uvědomit si, že u vína nemáme spěchat a že každé víno by mělo mít správnou teplotu. Červená vína nechte před konzumací "prodýchat", a aspoň hodinu před podáváním je přelijte do karafy.Vybíráte-li sklenice na víno, zvolte co nejtenčí sklo, aby mezi vašimi rty a vínem byla co nejtenčí hranice. Důležitá je i délka nožky a velikost sklenice. Pro červená vína vybírejte větší sklenice (400 - 600 ml), bílá a růžová vína lépe vyniknou ve sklenicích menších (200 - 400 ml) a šumivá vína si zaslouží sklenice malé (150 - 250 ml).Při pití vína si užíváme mnohdy nejen vína samotného. Hodí se k němu i něco dobrého zakousnout. Naprostým ideálem je dobrý sýr, uzený losos či červený nebo černý kaviár.A aby byl dojem z krásně stráveného večera opravdu dokonalý pořiďte si i kvalitní kuchyňské potřeby, jako jsou dřevěná prkýnka, krásné talířky či podnosy. Naostřete nože, připravte dobrůtky a pak jen usedněte a vychutnejte si svou podvečerní chvilku klidu a pohody.

    01.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Manželství
  • Neurovědy pravé lásky - a co říkají lásky!

    Každý má představy o lásce; pro lidi, je to celoživotní předpojatost. Milostný vztah je jedinečný v tom, že napříč kulturami, nic se řídí jinak normální lidské bytosti dělat bláznivé věci, než je hledání lásky vazby v páru vztahu.Co je to pravá láska, však?To má mnoho atributů. Jedna zkušenost lásky je jako Mark Twain popisuje, „neodolatelnou touhu být neodolatelně žádoucí.“ Nové poznatky v neurologii bude souhlasit s tvrzením pana Twaina. Romantická přitažlivost Zdá se, že uvolnění stejné úrovně, ne-li vyšší, dopaminu a oxytocinu do krevního oběhu jako léčiva.Pravá láska, ale je všeobjímající. To odráží atributy lidské povahy v celé své kráse.„Láska je jediný rozumný a uspokojivé odpověď na problém lidské existence,“ říká psychologický teoretik Erich Fromm. Je to něco, co „se táhne srdce a dělá vám velký uvnitř,“ říká básník a autor Margaret Walker.Ještě dalekosáhlejší názor říká, že,„Láska nemá povědomí zásluh nebo DeMerit, ale již bez měřítka... Láska miluje, to je jeho povaha“ ~ HOWARD THURMANAtributy skutečné lásky, jsou ty, které odrážejí naši lidskou přirozenost. Jsme vztah bytosti, drátových s vrozenými různic pro empatické spojení.Dávání, založená na znalosti sebe a ostatní?Vrcholoví sportovci vědí, že je to pravda, v ‚žádná bolest, žádný zisk‘ klišé. Podobně partneři u zdravých, silných vztahů rozpoznat láska je denní disciplína, plný cvičení, které udržují své srdce a mysl pružná a silná.Studie ukazují, Romantická láska může trvat celý život a vést k šťastnější, zdravější vztahy. Udržet vášnivou lásku naživu po celý život je víc než je to možné; to také vede k šťastnější, zdravější partnery. Skutečný romantická láska mezi partnery není totéž jako první intenzivní fáze ‚zamilovanost‘ podle výzkumníka Dr. Biance Acevedo na University of California.Dr Acevedo poukazuje na to, že „Romantická láska má intenzitu, zapojení a sexuální chemii, že [‚zamilovanost‘fáze] má po odečtení obsedantně složku.“ Vzhledem k tomu, obsesivně love způsobuje hroty úzkosti a pocity nejistoty a nejistoty, co usnadňuje zdravé dlouhodobé vášnivá přátelství je „pocit, že partner je" tam pro tebe,“uvádí Dr. Acevedo.Pravá láska živí empatické spojení do sebe a jiné, která umožňuje oba partneři v páru vztahu k růstu soucitné pochopení osobního hodnoty každý partner přináší do jejich života.Pocit vlastní hodnoty nemůže být dán jiný, nicméně. Jedná se o vnitřní vlastnost, která je podporována v rámci sebe sama, dovednost, která je třeba se naučit, častěji tvrdě, pokud vůbec, v dalším průběhu vztahu.Tato kvalita je základním předpokladem, aby se stal zralý dárce ve vašem vztahu. Jak jinak může partner dát jeden druhému to, co každý nejvíce touží - bezpečná sdílené připojení s druhým, v němž jsou také vidět a ceněny pro jedinečné osoby jsou. Tato myšlenka se vztahuje následující:„Úspěch manželství nepřichází v nalezení‚správné‘osobu, ale pokud jde o schopnost obou partnerů, aby se přizpůsobily skutečné osoby, které nevyhnutelně realizovat se vzali.“ ~ JOHN FISHERV konečném důsledku lidské bytosti jít do jejich vztahů se získá více než získat lásku. Jsme jsou zapojeny s „nutkání“, aby se děje, a významně přispívají, a to platí i pro partnery ve vztahu k sobě navzájem. V ideálním případě by partneři soutěžit obohatit si navzájem životy takovým způsobem, že vyživují svůj vztah. Nebo, jak Diane Sawyer poznamenává: „Dobré manželství je (ve skutečnosti) soutěži štědrosti.“Nevěra a idealizoval představy o lásce?Až příliš často, partneři jít hledat lásku, klamáni zromantizovaného pojmu najít spřízněnou duši, aby měli velký manželství. Mnoho ztrácet čas hledat ideálního milence, namísto použití své síly k vytvoření milostný vztah Aspire.Když partneři jsou nešťastní, že tento pojem může klamat je začít hledat jinde. V takových chvílích, potřebují budíček. Po pravdě řečeno, „špatné manželství nezpůsobí nevěru, nepřesnost způsobuje špatné manželství,“ říká psychiatr, autor a rodinný terapeut Frank Pittman.Nevěra není schůdné řešení. Je to výzva k chaosu a utrpení, s trvalé následky, a to nejen pro partnera, který byl zrazen, ale i zrady partnera.Dr. Pittman dále dodává:„Nevěra vyplývá z přesvědčení, že ženy [mužů] mají moc, aby se cítíte jako člověk, [a] ženy, pokud jste jen najít ženu [muže], který si myslí, že jste perfektní, pokud si jen najít ženu [ muž], že jste zraněný, nebo ještě zklamaný [nebo že potřeby a váží dávání].“ ~ FRANK PITTMANBezpochyby je tu moudrost čeká na správnou osobu, a chemie faktory v přivést partnery dohromady, a to i důkaz, že jsme podvědomě vybrat partnera, který má kladné a záporné vlastnosti podobné našim rodičům, naší ‚Imago‘ zápas, jako Dr. Harville Hendrix poznamenává ve svých knihách Získání Love You Wanna (pro páry), a Udržování Love You Najít (pro jednotlivce) - a tak můžeme společně pracovat na vyřešení předčasného rány.S odvoláním na partnerovi jako soulmate není problém; posedlá nebo opakovaně ptát, zda jsme si vzal špatnou osobu, v mnoha případech (ne všichni), krade pryč energii, která by byla lépe využita při kopání hluboko, dostat do práce, přístup těchto zdrojů uvnitř, se pomalu začíná léčit, jak pro jednotlivce, tak pár. To může také nechat partnery náchylné k sexu nebo lásky závislost.Zig Ziglar říká, že je nejlepší v následující citaci:„Nemám žádný způsob, jak zjistit, zda jste či nejste si vzal špatnou osobu, ale vím, že mnozí lidé mají spoustu špatných představ o manželství a co to znamená, aby se, že manželství šťastný a úspěšný. Budu první, kdo přiznává, že je možné, že jste si vzít špatnou osobu. Nicméně, pokud se chováte špatnou osobu jako správnou osobu, můžete také skončit, že si vzal tu správnou osobu po tom všem. Na druhou stranu, pokud si vzít si tu správnou osobu, a léčit tuto osobu v pořádku, určitě bude mít skončil brát si špatnou osobu. Také vím, že to je mnohem důležitější, že je tou pravou osobou, než je vzít si tu správnou osobu. Stručně řečeno, ať už jste si vzal právo nebo špatnou osobu je v první řadě záleží na vás.“~ Zig ZiglarPokračovat ve výzkumu a soulmate, jako reakci na nevyhnutelné výzvy při tvorbě zdravého emocionální intimity ve vztahu, je riskantní v nejlepším případě. Pravá láska vytváří spřízněné duše; Je to proces, a ne cíl.Empatie a kvalitní vztah během konfliktu?Není to láska, která udržuje svůj pár vztah, nicméně. Je to kvalita vztahu, který udržuje svou lásku.Usilovat o empatické spojení ve vztahu k druhému, je snažit se rozumět každému slovu druhá neříká. Není snadné feat.Konflikt doslova hází energie v těle a mysli z rovnováhy tím, že aktivuje odezvu přežití našeho těla, nebo sympatický nervový systém.A to je místo, kde gumové splňuje silnici. Jak se dá udržet kvalitu vztah, s ohledem na skutečnost, že jako jedna z nejoblíbenějších a obdivovaných básníků poznamenali:„Manželství je jeden dlouhý rozhovor, kostkovaný spory.“ ~ ROBERT LOUIS STEVENSONSpory s blízkými představují obrovské výzvy, a ano, dokonce i pro ty, kteří se zdát, aby se hádat o zvyk. Lidé jsou zapojeny s vrozenými nutkání na hmotu a smysluplně připojit, tedy, ‚rozdíly‘ mezi milenci spouštět základní obavy, jako je odmítnutí, nedostatečnosti nebo opuštění.Jedním z nejdůležitějších způsobů, jak vyjádřit lásku, je naslouchat, se srdcem k srdci toho druhého, což se soucitným pochopením. Je to, co je empatická spojení je. A empatie není řešením. Vy a váš partner jsou zapojeny s obvodem do empathically připojit. Jako počítač, aby si toto zařízení a jeho výhody, budete potřebovat instrukce a pravidelný trénink.Regulující hněvu a strachu, transformovat je do kladných aktiv?To nás děsí cítit odpojen od těch, které milujeme; Zatím nám to také děsí, když druhý nevidí, a hodnotu, kdo jsme a jedinečné příspěvky toužíme přivést k životu a klíčových vztahů. Ty se zdají být naše největší obavy, a to jak intimita obavy z: blízkost a odloučení. Zneklidňující emoce, pokud nejsou regulovány, uvolňují vysoké hladiny stresových hormonů v těle.Stejně jako ostatní části nervového systému, sympatický nervový systém pracuje prostřednictvím řady propojených neuronů. Naštěstí to funguje v komplementárním způsobem, jako tým a ne opozice, s parasympatické nervové soustavy.Vzhledem k tomu, sympatický je okamžitá reakce, která vás připraví mít mimořádnou sílu k boji nebo utéct a parasympatické nervové soustavy, v kontrastu, je postupná odezva, která obnovuje relativní rovnováhu energií vašeho těla a mysli. Můžeme se naučit pravidelně hněvu a strachu, způsoby, které jsme uklidnit svou mysl a tělo.Dar poslechu sebe za pochopení, když platil obratně, je jedním z nejsilnějších regulátory strachu. Jako jeden existenciální filosof to popisuje takto:„První povinností lásky je poslouchat.“ ~ PAUL TILLICHJe to ve chvílích, kdy váš pocit bezpečí cítí ohrožen, že vy a váš partner nejvíce potřebují odezvu zajišťující od sebe, ten, který uvolňuje oxytocin, bezpečnosti a lásky hormon, do vašeho krevního oběhu.Pečování reakce partnera, když druhý je spuštěno, může pracovat hojení divy. Je to jeden z nejlepších schopností, podle manželství výzkumník Dr. John Gottman, který předpovídá, zda pár vztah vydrží bouře.Nastavení záměr vytvořit pozitivní výsledky ve vytápěných chvílích je klíčem. Podle jeho slov,„Vztah je smlouva o vzájemné nurturance. Vztahy musí být bohatý klima pozitivity. Pro vztahy se být silný, ideální klima je jedním hemží pozitivní interakci.“~ JOHN GOTTMAN, květen 2009Tak často zapomínáme, že jako lidské bytosti, jsme řídí stejnými zákony, kterými se řídí celý vesmír. Jsme najednou vědců a zaměření vědecké studie.Naše mozky jsou zapojeny nejen pro vztahy, které jsou zapojeny pro zdravé ty, které jsou všechno o rovnováze. Vysoká hladina strachu nebo hněvu způsobit uvolnění vysokých hladin kortizolu, které mohou způsobit nerovnováhu a psychické nebo emocionální rozrušení, jakož i psychosomatické onemocnění.Milostné vztahy, například špičkových škol života?Milostný vztah je jedinečný v tom, že přináší problémy, jako žádný jiný. Tím pádem je to proto, že je to potenciálně prvotřídní škola, vztah, který nás napadá více než kterýkoli jiný, protáhnout způsobem, který nám umožní odvážně milovat celým svým srdcem.Rodič-dítě vztahy mohou být srdcervoucí a náročné v porovnání, nicméně, je to mnohem snazší milovat děti. Je to jednodušší, snad milovat své děti tak, že dětem, na rozdíl dává našim partnerům, je více uspokojující, protože děti mají tendenci být více vnímaví. (Rodiče také mají tendenci upřednostňovat děti, které jsou více vnímaví k jejich dávání.)Je to podstatně jednodušší mít skvělý vztah s našimi dětmi, než je tomu u našeho partnera. Tak, děti nejsou naše ‚nejlepší‘ učitelé ve škole života.Proč to musí být náročné?Vrozené problémy páru vztahu jsou přesně to, co potřebujeme vymanit, uvolnění a přístřešek pouta a rány raného dětství. Ve slovech Josepha Barth,„Manželství je naše poslední, nejlepší šanci vyrůst.“ ~ JOSEPH BARTHGenuine dávání není ani tak o to, co ‚je třeba‘ dát, a to zejména, dávat‘to znamená, že ve skutečnosti, protože partneři často objevovat na základě apriorní představy o tom, co to znamená být hodnoty a miloval, nervové struktury potiskem v buněčné paměti - nebo časné přežití-love mapy.Je to proces zrání, který přináší partnerům uvědomit, že skutečné dávání je založen na poznání, co vyživuje druhý z pohledu toho druhého! Dítě nám nemůže zpochybnit stejně jako životního partnera. To proto, že je to příliš snadné propustit nebo odladit děti, a říct si, že jako rodiče, víme lépe.Děláme v mnoha ohledech, samozřejmě. Jde o to, že jsme měli naše jedinečné vnitřní smysl pro sebe a moudrost od doby, kdy jsme byli děti. Nebylo by to bylo skvělé, kdyby naši rodiče věděli, jak se více naslouchat, a přednášet méně?Milovat, jako duchovní cestu k self-realizovat?V průlomovém, nejprodávanější nátěr na lásku a osobního růstu, The Road Méně cestoval, psychiatr a autor Scott Peck nám dává následující definici lásky jako:„Vůle rozšířit sebe sama za účelem rozvíjení své vlastní nebo někoho jiného duchovní růst.“ ~ SCOTT PECKCo duchovní růst má co do činění s neuroscience mozku a vztahy?Je pozoruhodné, že Dr. Peckovu použití slova ‚duchovní‘ se netýká náboženství samo o sobě, a spíše klinických pozorování lidského chování, jak přirozeně motivované citovými (duchovní) různic pro smysluplné připojení, transcendence a lásky, je vytváření pojmů, které je úzce spojena s konceptem Dr. Abraham Maslow ze ‚seberealizace‘.Co bylo kdysi teorie, když Drs. Peck a Maslow publikoval svá díla, se nyní opírají o desetiletí neuroscience. Studie ukazují, že lidský mozek je zapojen pro vztahy s obvody pro péči, soucit a empatické spojení, mimo jiné úžasné kapacit, jako je představivost, možnost myšlení a vnitřní připojení k podivuhodné zdrojem tvůrčího génia, který se vzpírá logické vysvětlení.V kontroverzní knize publikovaného výzkumu na vědě spirituality, jak Bůh změní váš mozek Neurolog Andrew Newberg a terapeut Mark Waldman, který se používá mozek skeny ke studiu duchovní praxe, jako jsou modlitby a meditace, a dospěl k závěru, že zatímco soucit bázi vnímání Boha a duchovních záležitostech ovlivňovat kvalitativně blahodárné a hojivé změny struktury v mozku, represivní, drsných nebo úsudku vjemy způsobují skutečnou škodu. Tyto nálezy byly přesvědčivé napříč různými náboženstvími, a to i bez účasti v každém náboženství, tedy údajných ateistů.No před nejnovějších poznatků v oblasti neurověd, Albert Einstein intuitivně udělal podobnému závěru,„Nejdůležitější rozhodnutí děláme, je, zda věříme, že žijeme v přátelském nebo nepřátelském vesmíru.“ ~ ALBERT EINSTEINCo je ještě úžasnější je, že skutky lásky, ať už vzhledem k tomu, nebo obdržel, vyživují každou buňku v těle s zdravé hormonů. Proč brát prášky? Take radu lásky lékaři sám, Dr. Buscaglia, místo toho,„Příliš často podceňují sílu dotek, úsměv, vlídné slovo, naslouchající ucho, poctivý kompliment, nebo nejmenší zákona o péči, z nichž všechny mají potenciál proměnit život kolem.“ ~ LEO BUSCAGLIATím pádem, emoční stavy, jako je soucit, výtvarný projev, empatické spojení, a tak dále, jsou více než jen emoce. Mnohem více. Jsou hardwired motivační disky, sdílené univerzální touhy, je hodnotový systém druhů vnitřní.Čtyřiadvacet hodin denně, a to doslova, tato emocionální nebo duchovní ovladače formovat lidské chování, podvědomě zevnitř, snažit se dělat víc, než jen přežít, dát, s cílem přispět k uspět v životě a vztazích souvislostech.Nejjasnější důkaz, možná o síle těchto emocionálních řidičů je stále úspěšné uplatnění vědy o lidské motivace a chování (Maslow, a jiní protože), například prostřednictvím marketingových a politických kampaní, navrženy tak, aby mocně využít spotřebitelské výdaje nebo veřejné mínění sloužit peněžní zisk nebo politické zájmy.V nadpisu Flow Kniha: Psychologie optimální zážitek, Mihaly Csikszentmihalyi diskutuje o jeho výzkumu. Také známý jako ‚v zóně‘ sportovci, průtok je stav vědomí, v němž mysl a tělo jsou absorbovány v činnosti bez pojetí času. Csikszentmihalyi tvrdí lidé nejsou spokojeni, protože dosud zcela zřejmé, že ‚vesmír‘ nebyl vytvořen tak, aby byly šťastné, že naopak, že vesmír má v úmyslu je zmařit v jedinečným způsobem za účelem pomoci jim růst.Zajímavé je, že zjistil, že když jsou lidé požádáni o nejlepší okamžiky ve svém životě, ale v drtivé většině hlásí, že:„Nejlepší momenty v našem životě nejsou pasivní, receptivní, relaxační časy... Ty nejlepší momenty obvykle dochází, když tělo a mysl člověka se protáhne na hranici svých možností v dobrovolné snaze dosáhnout něčeho složitého a užitečného. Optimální zkušenost je tedy něco, uděláme stalo.“ ~ MIHALY CSIKSZENTMIHALYILidská zkušenost snaží najít smysl a jedno ve vztahu k životu a blízkými, je skutečně duchovní hledání. Jako lidské bytosti, partneři v několika vztazích jsou zapojeny do těchto základních připojení, bez ohledu na to, že stejně jako většina vědců, nemusí označovat je jako duchovní.V jistém smyslu je láska seeking duchovní spojení uvnitř sebe, a mezi sebe i druhé. Je to celoživotní proces směrem ke zralé lásky a moudrosti. Cokie Roberts to takhle:„Pamatujte si, že udržet příjemný, dlouhodobý manželství trvá úsilí, záměrnost a záměr se učit jeden o druhém. Jinými slovy, manželství je pro dospělé.“ ~ COKIE ROBERTSBez ohledu na to, že většina vědců se lze vyhnout slovo ‚duchovní‘ a že naše Učebnice vysvětlit lidské chování úzce z hlediska přežití druhu, důkazy říká jinak. Je zřejmé, že lidský mozek je pevně propojeny tíhnou k - a naplnit celoživotní osobní úkol smysluplně spojit, překonat pouhý senzorickou existenci - nebo jednoduše zajištění naší pokračující přežití jako lidské bytosti.Slova jsou omezeny v popisovat duchovní záležitosti, což váhání vědy srozumitelné částečně. Podle Einsteina„Bylo by možné popsat vše vědecky, ale to by nemělo smysl,., Že by bylo bez významu, jako byste popsal Beethovenovy symfonie jako variaci tlaku vlny“ ~ ALBERT EINSTEINV této době v naší evoluce, nicméně se zdá, náš druh je ohrožena silami, které používají slova, pro účely měnové nebo politický zisk, conceptualize lidmi a mužské a ženské vztahy, v mechanických, ponižujících nebo sporného podmínek.Jasně uvedeno, spiritualita je jednoduše celoživotní pátrání po nezáleží, to znamená, že pro smysluplnou připojení k životu. Drsné zacházení, násilí, válečné hry, nebo taktiky strachu, ponížení, stud nebo nenávisti, a podobně, poškodilo zásadní vnitřní spoje, poškození neuronových sítí v mozku a těla.Emoce dávají životu smysl. Žít smysluplně je vždy asi naruby emocionální spojení. Zdravý vztah není buď, anebo tvrzení; to je pokračující čin vyvažovat oba, a procesy. To vyžaduje hodně odvahy a odhodlání realizovat tento celý Přijměte způsob naučit se milovat sebe a jiné, jako nevyhnutelné pocity zranitelnosti mají na území intimních vztahů.Pravá láska dává takovým způsobem, který umožňuje ostatním vědět, že jste je vidět jako jedinečné jednotlivce jsou, a vyjadřuje svou lásku a přijetí s pečující akce a promyšlené odpovědi. Dokonce i moudrý prezident vykonává sílu svých možností, nějakou dobu trvat, aby uznaly hodnotu svého partnera jako jedinečné bytosti:To, co jsem si uvědomil, jak jsem starší, je, že Michelle je méně znepokojeni mi dává jí květiny, než ona je, že „mě dělat věci, které jsou pro mě těžké - vybojovat čas. Že jí je důkazem, důkaz, že jsem přemýšlel o ní. Oceňuje květiny, ale ke svému románku, je, že jsem vlastně dávat pozor na věci, které se stará o, a čas je vždy důležitým faktorem.“~ BARACK OBAMA, Ebony, 200Skutečná láska k sobě a jiným, mezi životními partnery, má dalekosáhlé důsledky na rodinu a potenciálně náš svět. Výsledky ukazují, že kvalita pár vztah má uklidňující účinek na jeho partnerů.„Když je láska v manželství, tam je harmonie v domě, když tam je harmonie v domácnosti, je spokojenost v komunitě, když je spokojenost v komunitě, je prosperita v národě, v případě, že je prosperita v zemi, tam je mír ve světě.“ ~ Čínské příslovíCo je to pravá láska, na závěr? Podle slov Davida a Vera Mace, „vývoj opravdu dobré manželství není přirozený proces.

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Hádka a usmíření ve vztahu

    Vzájemným obviňováním usmíření rozhodně nedosáhnetePři hádkách ve vztahu se často stává, že se partneři v rámci hádky začnou navzájem obviňovat z věcí, které s úvodním problémem vůbec nesouvisí. Začne to obviněním jednoho, druhý se začne bránit, tak vytáhne nějaké starší obvinění, první mu to vrátí…a takto to postupuje v řetězové reakci. Snažte se tomuto bludnému kruhu vyvarovat! Takový způsob hádky určitě nepovede k usmíření. Místo něj se otevřou staré rány, způsobíte si navzájem bolest a o usmíření nebude žádný z Vás chtít ani slyšet. Nebojte se proto připomínat si během hádky, jaký problém vlastně řešíte. Co jsme vlastně vyřešili?Neodcházejte od nedořešených věcí. Je pravda, že někdy je lepší, když si ve vztahu navzájem poskytnete nějaký čas k přemýšlení. Ale vždy, když se rozcházíte, mělo by být jasné, s čím se rozcházíte. Ať už je to nějaké řešení, nebo jen čas k přemýšlení. Během hádky kolikrát stačí, když si společně vyměníte své názory a po nějakém čase se řešení najde samo.Hádky nemusí být Váš nepřítelNevnímejte hádky jako něco negativního a nemějte pocit, že pokud se s partnerem hádáte, máte špatný vztah. Hádky zažívá každý, a to proto, že je potřebujeme! Během hádek se totiž odvážíme říct věci, které se jinak bojíme tomu druhému svěřit. Berte tedy hádku jako něco nápomocného, něco, díky čemu se můžete poučit a osobnostně vyrůst. Když pak dospějete ke společnému řešení a usmíříte se, tak to Váš vztah s partnerem posílí. Po pěkném usmíření se také můžete navzájem pochválit, jak dobře jste vše zvládli.

    21.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Práce a podnikání
  • Jak uspět při hledání práce

    Ztráta práce  je pro každého člověka velice stresovou životní situací. Pokusíme se vám poradit několik jednoduchých kroků, které vám mohou napomoci při hledání nové práce. Možná nejrychlejším a nejjednodušším způsobem v první chvíli je oslovit vaše známé nebo rodinné příslušníky. Mohou vědět o vhodném pracovním místě právě pro vás. Mohou vám poskytnout referenci, doporučit vás svému šéfovi jako vhodného kandidáta na nové pracovní místo. Také můžete zkusit kontaktovat bývalé kolegy z předešlých zaměstnání nebo napřímo oslovit nejznámější firmy, které pracují ve vašem oboru.Důležité je také stanovit si, co od nové práce očekáváte. Je to vhodný čas pro vyhodnocení priorit, jak být v nové práci spokojený a vyvarovat se například chyb v tom předešlém. Pouvažujte zejména o městě, ve kterém hledáte práci. Je pro vás důležité, zda pracujete pro velkou mezinárodní společnost nebo pro malého živnostníka? Co firemní benefity a výhody? A pak samozřejmě požadovaný plat.Pokud máte k dispozici internet, vyzkoušejte prohledat nabídky práce jak na úřadech práce, tak i na komerčních serverech, kterých je v současné době celá řada. Firmy zde zveřejňují své nabídky práce a očekávají zpětnou reakci od uchazečů. Jakmile najdete vhodný inzerát práce, nezapomeňte v odpovědi přiložit svůj životopis. Stejně tak jej budete potřebovat i k samotnému pracovnímu pohovoru.Řada pracovních nabídek se opakuje na více serverech, není tedy potřeba odpovídat na všech serverech na stejnou nabídku stejného zaměstnavatele. Nejspolehlivější způsob je využít takový personální server, kde vyplníte kontaktní formulář přímo u inzerátu a odešlete. Tím se vaše odpověď dostane přímo kontaktní osobě, tedy personalistovi, který má ve firmě nábor zaměstnanců na starosti.V komunikaci se zaměstnavatelem se vyvarujte používání e-mailových schránek typu pipydlouhapuncochamonca@seznam.cz. Ideální  je jmeno.prijmeni@seznam.cz , tedy např.:  jan.novak@seznam.cz . Také nepoužívejte e-maily založené čistě pro hledání práce typu hledampracipetr@seznam.cz , protože schránku po nalezení nové práce již nebudete pravděpodobně vybírat a můžete tak přijít o výhodnou nabídku v budoucnu, například když se uvolní vaše vysněné místo.K pracovnímu pohovoru budete potřebovat životopis. Ten si můžete sepsat doma např. ve Wordu nebo využít některou ze služeb, která je vytváří na profesionální úrovni. Také je vhodné životopis vložit do databází uchazečů a nabídnout se tak potencionálním zaměstnavatelům. Dávejte ale pozor, na které servery svůj životopis vkládáte. Vyberte si jen ty největší a nejprestižnější. Malým nebo neznámým serverům nedávejte žádné vaše osobní údaje.

    24.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Nezaměstnanost handicapovaných

    Pouze necelých 17% z postižených lidí v ČR má práci. Přitom právě tito lidé mohou být velmi dobrými a vděčnými zaměstnanci. I tak mají problém najít práci. Zaměstnavatelé se bojí, že budou mít s handicapovanými zaměstnanci více práce. Pracovní pozice pro takto znevýhodněné lidi by měla být určitým způsobem klidnější případně trochu upravená. Ale není zde problém pouze na straně zaměstnavatelů.Zdravotně postižení lidé často ani nevědí, že pracovat mohou, bez toho aniž by přišli o invalidní důchod. Hledání práce je v dnešní době složité i pro lidi bez zdravotního postižení. Mnoho lidí tak proto volí cestu nejmenšího odporu, zůstat doma a pobírat dávky.Hlavní barierou je nedostatek informací, jak na straně zaměstnavatele, tak zaměstnance. Často se totiž jedná o první zkušenost obou stran, kdy ani jedna neví, co má od nového pracovního poměru očekávat.Mnoho zaměstnanců totiž ani netuší, že při zaměstnání handicapovaného člověka má nárok na slevu na dani z příjmů. Zde záleží na vážnosti postižení, jedná-li se o těžší, může se ročně jednat až o 60 tisíc. Žádat mohou také o příspěvek na zřizování nových pracovních míst, tedy na nákup vybavení a zařízení.I když jsou handicapovaní pomalejší, patří mezi ty nejloajálnější zaměstnance, jsou pečliví a váží si toho, že mohou pracovat.

    24.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Práce zn. Desigual

    Když jsem byla před pár lety zaměstnaná v jedné firmě, měla jsem – stejně jako skoro každý – kolem sebe pár kolegů, s nimiž jsem vycházela naprosto bez problémů a jednoho či dva, kteří by mi dokázali zkazit celý den – ať už svojí neuvěřitelnou nadutostí, leností, hloupostí či podlézáním šéfovi. A jednou z těchto nesympatických kolegů/kolegyň byla osoba ženského pohlaví neurčitého věku, u níž by klasik pravděpodobně použil označení: „Mladá paní staršího data…“, s dosti výrazným líčením (což, jak jsme si zlomyslně představovali, ji nepochybně muselo předurčovat k tomu býti velmi ranním ptáčetem), nicméně přes všechnu její jedovatost, nadřazenost a nadprůměrné nadání znepřátelit si většinu kolegů na ní nešlo jednu věc neobdivovat: Byla vždycky fantasticky slušivě, módně a elegantně oblečená.Za oblečení evidentně utrácela závratné částky, protože se málokdy stalo, aby přišla v nějakém značkovém kousku vícekrát po sobě. A její nejoblíbenější značkou byla už tenkrát španělská oděvní firma Desigual, která v té době ještě neměla své zastoupení v ČR.Dotyčná si pravidelně po Evropě nakupovala u této značky úžasné dech beroucí šaty s krátkými i dlouhými rukávy, bez rukávů, s barevnými i černobílými potisky, topy, svetry, kalhoty, kabáty, doplňky jako šátky, punčochy, peněženky apod. Téměř celou svoji garderóbu měla pořízenou od Desigual a my jí chtě nechtě, resp. spíše nechtě, museli každé ráno tajně obdivovat za její vytříbený vkus. Všechny kousky byly svými vzory a barevností originální a nezaměnitelné; ona nesympatická kolegyně je navíc uměla pěkně sladit a suverénně nosit… a zbytek ženského osazenstva firmy jí tiše a nepřejícně záviděl….Nutno říct, že kolegyně si toho byla vědoma a dávala nám více než najevo, že my kvalit jejího vkusu ani postavy nedosahujeme a běda – ať to ani nezkoušíme.A tak i když my ostatní jsme byly mladé a také jsme se rády pěkně oblékaly, obléci si „její“ značku oblečení si žádná z nás netroufala, a to ani poté, co Španělé u nás otevřeli svoje první obchody, přestože se nám všechny pravidelné sezónní kolekce Desigual moc líbily.A protože kolegyně byla časem díky svému nasazení a zaujetí prací povýšena do pozice naší nejbližší nadřízené, měli jsme ji ve společné open space kanceláři na očích téměř nepřetržitě.Nemusím určitě zdůrazňovat, že ani jako řadová kolegyně nebyla zrovna empatickou či vstřícnou bytostí, ovšem jako naše šéfová se v tom nejhorším slova smyslu překonávala. Vymýšlela zbytečné pracovní úkoly, zadávala je nesmyslně více lidem najednou, vnášela mezi nás pochybnosti a nejistotu, až už si toho začínalo všímat i vedení firmy.Jednoho dne přetekl pohár a začali jsme vymýšlet, jak bychom jí všechnu její nespravedlivost a nepřátelství mohli vrátit. Mé nejbližší kolegyni a zároveň kamarádce, která byla navíc chvíli předtím bezdůvodně a nevybíravým způsobem osočena z nesplnění zadaného úkolu, se najednou zablesklo v oku a přišla s nápadem, že nejlepší pomstou bude skoncovat s nastolenou módní exkluzivitou naší nadřízené, a to tak, že ještě ten den půjde projít pár nově otevřených poboček Desigual ve městě a konečně si pořídí ty dlouho vytoužené a zároveň dosud nesmyslně a zbytečně odříkané kousky oblečení, které z důvodu naší povinné loajálnosti vůči šéfové byly v naší firmě pro nás ostatní – řadové zaměstnankyně – tabu, tedy rádoby vyhrazeny jen pro naši nadřízenou. A protože nápad to byl dobrý a kamarádka velmi přesvědčivá, přidaly jsme se k ní i my další.Ještě ten den jsme si každá pořídila několik kusů toho fantasticky barevného, hedvábného, originálního a úžasného oblečení a těšily se do práce.Druhý den byla naše velká kancelář jako velká rozzářená a rozkvetlá louka. Slušelo nám to, líbily jsme se samy sobě i mužským kolegům, měly dobrý pocit  a těšily se na reakci neoblíbené šéfové.Nezklamala.Vlítla do kanceláře, stejně jako jindy nepozdravila, a začala na nás chrlit pracovní požadavky, když vtom se uprostřed slova zarazila, došla jí slova a s otevřenou pusou na nás začala civět. Po chvilce upřela oči na naši akční kolegyni, která měla na sobě téměř totožné šaty jako ona sama, velká šéfka, a do toho najednou vstoupil ředitel naší firmy, který se rozhlédl a pravil: „No dámy, vám to dnes ale mimořádně neuvěřitelně sluší, jak to, že jsem si toho JEŠTĚ NIKDY nevšiml?“Lepší načasování už být nemohlo. Šéfové se do pohledu vloudil vražedný lesk, ale ponižující situaci ustála, otočila se na podpatku a nejvyšší možnou rychlostí opustila místnost s udiveným pohledem ředitele v zádech.Pár dní poté požádala, a kupodivu jí hned brzy vyhověno, o vlastní oddělenou kancelář, úkoly nám začala zadávat interní poštou a my ji začali vídat už jen párkrát za týden a po několika měsících dokonce ani to ne. Důležitě rozhlásila, že se o ni přetahují dvě nadnárodní firmy, tudíž s námi už nehodlá ztrácet čas, který raději věnuje perspektivnímu růstu své kariéry jinde a zmizela nám ze života.Od té doby se v naší kanceláři zase dalo svobodně dýchat a že jsme denně neviděly hezké modely oblečení na nepříjemné ženštině? Nevadilo, samy jsme si svými vlastními kousky nejen z kolekcí Desigual naprosto vystačily.  

    27.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • V nové práci | Zoufalé maminky

    Tak jsem nastoupila po mateřské do práce, do nové práce.Překvapilo mě něco?Hned první den mi došlo, že si budu muset opětovně zvykat na mnoho věcí, kterým jsem odvykla. Například ranní vstávání. Na brzký budíček jsem na dlouhou dobu zapomněla. Sice mě mlaďoch někdy budil i před sedmou, ale ne moc často. A povinnost být někde včas je prostě něco, na co jsem dlouho myslet nemusela. Takže když zvládnu všechny úkony tak, aby chom do školky vyrazili včas a po odevzdání ve školce mi neujel autobus, je tu cesta do práce.Opět něco nového. Ne že bych až dosud nejezdila MHD, ale na zážitky při jízdě MHD v tuhle ranní hodinu a snahu nezbláznit se ve věčných zácpách při představě, že přijdu pozdě, jsem nějak pozapomněla.Pak dorazím do kanceláře a uvědomím si, že si nemůžu povídat sama se sebou. Tedy ne že bych byla blázen, ale občas si sama pro sebe řeknu „a jo“, „no jo, vlastně“, „to snad není možný“. Předpokládám, že to tak má každý. A jak jsem si odvykla, že by moje průpovídky mohly někoho rušit, občas mi to ujede. Naštěstí po provizoriu ve společné kanceláři jsem nyní alespoň načas v kanceláři sama, tak mám dost času si zvyknout.Taky si musím zvykat na to, že po obědě nenásleduje odpočinek, ale pokračuje se normálně v práci. V prvních týdnech na mě po jídle začala padat únava, musela jsem se fakt hodně přemáhat, abych neusnula nad klávesnicí. Ani se snad nemusím zmiňovat o tom, jak náročné je se naučit obsahu nové práce. A jak těžké bude opět začít používat angličtinu – tentokrát i hodně odbornou.V neposlední řadě mě čeká to, co čeká každého v nové práci, seznamování s novými kolegy. A to je tedy celkem fuška. Zatímco dřív jsem pracovala v malé firmě, ve které jsme se všichni poznali během prvních dnů, nyní pracuji v jednom kolosu, ve kterém mám stále koho poznávat. Přiznávám se, že mám v lidech zmatek.A ještě větší zmatek mám v orientaci v areálu zaměstnavatele. Bloudění se stalo mým dennodenním chlebem. Jen ostych mi občas brání se zeptat. A když už se zeptám, zjistím, že se ptám někoho, kdo cestu, či hledaný objekt nezná. Hlavně jsem si za první měsíc navykla na určitou cestu do práce a pohyb po areálu. A přestěhování do nově rekonstruované kanceláře s sebou přineslo nutnost naučit se novou cestu do práce (dá se totiž vystoupit na několika zastávkách autobusu, do různých částí se člověk lépe dostane z různých stanic) a také se jinak orientovat v areálu.Taky „miluju“ zaběhané zkratky, které používají moji kolegové. Stejně jako já mám problémy jim porozumět, tak mají moji kolegové problém si uvědomit, že mi jejich zkratky nic neříkají. A to ani nemluvím o odborných termínech, kterým nerozumím, jakkoliv se o zkratky nejedná. Něco se učit je dřina.V neposlední řadě musím zmínit dítě. Na jednu stranu jsem ráda, že po určitou část týdne už není syn středobodem mého světa. Na druhou stranu je ale těžké nemyslet na jeho těžké začátky ve školce, na to, zda proběhlo hladce vyzvedávání, které se svou pracovní dobou nestíhám. Tedy častěji myslím na to, zda dostal včas léky, kapky, jídlo atd. Protože od začátku září už je podruhé nemocný, takže klasický nástup do školky proběhl i u nás. Jen se mi nechtělo si hned na začátku od práce zase odpočinout, tak to lepíme hlídáním. Naštěstí jsou v práci velmi vstřícní, home office, možnost dohody téměř o čemkoliv, fakt paráda. Co říct na závěr? Mám svou novou práci ráda. A na vše nové i náročné, či oprašování starého se těším. Mějte to také tak!

    27.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Jak si zlepšit angličtinu?

    Angličtina je světový jazyk, který dnes požaduje spousta zaměstnavatelů po svých zaměstnancích na lepších pracovních postech. Anglicky se dnes učí děti na základní i střední škole a angličtina se nevyhne ani studentům vysoké školy. Asociace certifikovaných škol sdružuje spoustu jazykových škol, které mají ve svém portfoliu služeb jazykové kurzy angličtiny. Ale to není jediný způsob, jak si angličtinu zlepšit. Dnes se podíváme na několik kroků, jak zlepšit znalosti anglického jazyka.V první řadě byste se měli snažit číst nahlas. To je jeden z hlavních důvodů, jak si zlepšit anglický jazyk. Musíte číst gramaticky správně, poslouchat gramaticky správný jazyk a rozšiřovat si slovní zásobu. Denně byste měli zkoušet číst anglické texty alespoň 20 minut. Postavte se také před zrcadlo a zkuste komunikovat sami se sebou v anglickém jazyce před zrcadlem. Nejen, že si tak jazyk procvičíte, ale zároveň si zvýšíte sebedůvěru. Denně byste měli tento způsob praktikovat 10 minut.Jestliže vám angličtina nestačí na komunikaci, pak se snažte mluvit anglicky i s jinými lidmi, ne jen na hodinách jazykových kurzů. Snažte se denně v angličtině komunikovat se svými blízkými, ale také s lidmi ze svého okolí.Kupte si mluvniciPokud ale nemáte čas navštěvovat jazykové školy, pak si kupte mluvnici, která je běžně dostupná v knihkupectví. Tato publikace shrnuje gramatická pravidla angličtiny. Můžete v ní zpracovávat gramatická cvičení a také číst různé texty, díky nimž svou angličtinu budete zlepšovat.Jestliže se budete učit angličtinu doma, kupte si také knihu pro samouky, ve které je popsáno vše, co samouk potřebuje. Ale ideálnější volbou je návštěva jazykových kurzů, respektive jazykové školy. Můžete se tak poradit s odborným lektorem, který jazyku rozumí, a tak se nemůže stát, že byste se učili s gramatickými chybami.

    05.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Centrum aktivního mateřství

    Když jsem zakládala Centrum aktivního mateřství, byla jsem šťastná, že můžu naplnit své přání - pomáhat těhotným maminkám. Mé přání souviselo s prožitím vlastních porodů, které daly mému profesnímu životu směr. Osobně chápu porod, jako klíčový okamžik v životě každé ženy a mým přáním je, aby maminky měly možnost poznat trochu jinou filozofii a přístup k porodu, než s jakou se běžně setkávají ve většině porodnic. Já sama jsem téměř před 11 lety porodila své první dítě klasickým, lékařsky vedeným porodem s veškerou rutinou. Druhé dítě jsem měla možnost po 8 letech porodit po svém, vlastní silou, bez zásahů, v dřepu, bez nástřihu a ten úžasný nádherný zážitek mě natolik ovlivnil, že dnes pomáhám maminkám, aby pro ně už ten první porod mohl být nádherný, aby maminky toužící po přirozeném porodu nemusely cestovat 300 km do vzdálené přátelské porodnice ve Vrchlabí. Původní profesí jsem rehabilitační pracovnice, absolvovala jsem úplně první kurz v ČR pro duly a získala jsem i certifikát coby laktační poradce. Jako dula doprovázím maminky k porodům v Ostravě a přilehlých městech. Svou emocionální a fyzickou podporu poskytuji při porodu jak samotným maminkám, tak i párům. Pro těhotné maminky jsem zorganizovala aktivity, které se trochu liší od těch, které nabízejí ostatní prenatální zařízení. Všechno, co děláme má jeden hlavní cíl - aby maminky našly cestu samy k sobě, ke svému děťátku. Co se týká cvičení je zaměřené především na správné sebeužívání, cvičíme i na velkých míčích, snažíme se, aby maminky pochopily k čemu cviky slouží a jak jim to může být užitečné v těhotenství, nebo při porodu. Další aktivitou Centra aktivního mateřství jsou břišní tanečky pro těhotné. Je to nádherné spojení pohybu s odreagováním, posílení víry v sebe sama a vychutnáním si svého miminka. Tanec rodiček, jak se orientálnímu tanci dle původu také říká, je velmi užitečný a prospěšný při porodu, dokáže pomoci miminku lépe dorotovat a dokáže ulevit od porodních bolestí. V těhotenství se tančí v pomalém tempu a miminko je hlazeno tanečními pohyby maminky a ta tancuje nejen pro sebe, ale vlastně i pro své ještě nenarozené děťátko. Tanec přispívá nejen k utužení vazby mezi matkou a dítětem, ale žena se naučí vnímat řeč svého těla, lépe ho zná a dokáže ho i lépe ovládat a to i u samotného porodu. Mám velkou radost, když k nám po porodu přijdou maminky povykládat své čerstvé zkušenosti z porodu a je moc hezké, když se spolu se svými zlatíčky přidají k nám v tanci. Tancují s miminky v náruči, ve vaku či v šátku a užívají si to stejně, tak jako si to užívaly v průběhu těhotenství. Miminka mají rády houpavé pohyby a známou hudbu, kterou poslouchali ještě v bříšku a jsou úžasně spokojená. Ráda bych, aby Centrum aktivního mateřství, bylo i nadále pro všechny maminky oázou klidu a pohody, místem, kde načerpají spousty praktických informací, kde získají zdravé sebevědomí, a kam se budou rády vracet. V současnosti CAM můžou maminky navštívit v Ostravě a v Bohumíně. Chtěla bych poděkovat touto cestou por. as. Zuzce, která se, se stále větším a kulatějším bříškem, podílí spolu se mnou na vedení těhotenských aktivit a hlavně musím poděkovat svému manželovi za podporu v mé práci, za to, že sdílí se mnou mé nadšení, ale i za jeho finanční pomoc, bez které by tyto aktivity nikdy nezačaly fungovat. Všem maminkám přeji krásné prožití těhotenství a zdravá a spokojená miminka.

    07.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Nástup do nového zaměstnání zvládnete levou zadní

    Výběrové řízení máte úspěšně za sebou a čeká vás nástup do nového zaměstnání? Na jednu stranu máte radost, na druhou však obavy. Proč je nástup do zaměstnání obtížným krokem, který by každý chtěl mít co nejrychleji za sebou? Důvodů je mnoho, od obav z nových lidí až po samotnou činnost, kterou budete v práci vykonávat. Nemusíte se ale ničeho bát, důležité je zůstat sami sebou, jinak jste skončili ještě v tentýž den. Lidé totiž poznají, pokud si budete hrát na někoho, kdo nejste.Nástup do nového zaměstnání = radost proti strachuPro každého je jistě nepříjemné narušit tým lidí neboli kolektiv, který dlouhodobě a úspěšně funguje. Jestliže si to vezmete z druhého pohledu, tak se můžete i radovat. Představte si, že na pohovor přišlo několik desítek lidí, a právě vy jste ta osoba, kterou si vedení vybralo. To přece stojí za trochu úsměvu, nemám pravdu? Navíc, ačkoliv se to nezdá, je výběrové řízení tím nejtěžším krokem, který vás při změně zaměstnání čeká.První den v novém zaměstnáníRáno vstáváte s pocitem, že vás čeká první den v novém zaměstnání, a tak se nemůžete ani v klidu nasnídat. Přicházíte do budovy svého pracoviště, kde na vás už s úsměvem čeká váš nový nadřízený, aby vám představil kolektiv. Vždy nezapomínejte na potřásaní rukou, u mužů dbejte na to, aby stisk byl dostatečně pevný. U něžného pohlaví tak ostří být nemusíte, není špatné si uvědomit, kdo stojí naproti vám. V případě, že jste žena, můžete ruku podávat jemně. První den v novém zaměstnání budete mít pocit, že nejste pro danou práci dostatečně kvalifikování. To z vás ovšem za několik dnů opadá. Příčinou je množství informací, které se vám lidé kolem vás snaží vtlouct do hlavy. Snažte se i přes to být na své nové kolegy milí a příjemní. Nezapomínejte na to, že se vám snaží pouze pomoct. Pracovní smlouvaVýběrové řízení a nástup do nového zaměstnání je jedna věc, pracovní smlouva však věc druhá. Výběrové řízení ještě nepoukazuje na to, že právě vy nastoupíte do nového zaměstnání, jestliže se nedokážete následně domluvit. Může nastat situace, kdy se vám pracovní smlouva nebude líbit, což je zcela v pořádku a rozhodně byste neměli souhlasit. Zaměstnavatel na vás bude možná naléhat, nesnažte se mu ve finále kývnout. Dnešní vztah zaměstnance a zaměstnavatele je na úplně jiné úrovní, než tomu bylo v minulosti.

    09.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Návrat do práce

    Když se tak rozhlížím po okolí, myslím, že bych popsala několik zcela odlišných přístupů původních zaměstnavatelů ke svým zaměstnankyním, které se vrací po rodičovské dovolené do práce. S prvním přístupem by mohla být spokojená každá žena (a těch několik mužů), která se k tomuto bodu blíží. Může se stát, že jste doma s druhým dítětem, kterému ještě ani nebyly 3 roky, ale zaměstnavatel se ozve, že by potřeboval, abyste se vrátila do zaměstnání o pár měsíců dříve,pokud by to bylo možné. Úplně možné to asi nebude, nicméně pokud vás zaměstnavatel skutečně potřebuje, abyste nastoupila, následuje nabídka na zvýšení platu. Pak by již následovala pouze dohoda o termínu nástupu do práce.Další způsob už je spíše o ústupcích na obou stranách. Na jedné straně potřeba nastoupit do zaměstnání, ale nikoliv na plný úvazek. Na druhé straně snaha ušetřit na nákladech. Výsledek? Žena nastoupí k původnímu zaměstnavateli, ale na zkrácený úvazek, a tím pádem za méně peněz. Bohužel dost často se nejedná o poměrnou částku vzhledem k původnímu platu, ale o skutečně nižší plat. Samozřejmě existují i čestné výjimky, a těm fandíme.A pak to jde už jen s kopce. Co třeba situace, kdy nastane doba návratu do zaměstnání, ale místo již není k dispozici? A k tomu pak přistoupí snaha ze strany zaměstnavatele vyhnout se placení odstupného… V tu chvíli je nejdůležitější to, kdo má silnější nervy. Doporučuji být informována o svých právech a povinnostech a neudělat chybu, neustoupit a vydržet i případný psychický nátlak. A nakonec to odstupné dostanete. Tedy pokud vydržíte třeba podobné výroky: „Proč bych měl držet místo někomu, kdo tři roky nechodil do práce?“ „Je vidět, že moc dobře víte, jaká jsou vaše práva.“  „Odstupné, no to bude právě bude problém.“ Samozřejmě vše proneseno patřičným tónem.Ale jsou i horší situace, náhodou zjistíte, že firma, ve které jste pracovala, už neexistuje. A co teď? Vlastně nic, nezbývá než jít dál.Nebo jste již na mateřskou odcházela po nepříliš dobře se vyvíjejícím vztahu s nadřízenými. Tady je pak těžko radit – místo vám držet musí, ale stojí pak návrat za to?Zdá se vám to jako pochmurné čtení? Ani ne, jen něco ze života. Každopádně držím palce, ať narazíte nejlépe na první variantu, až budete v této situaci.Na závěr bych chtěla upozornit, že veškerá podobnost s reálnými lidmi a situacemi rozhodně není náhodná. Naopak! A jak jste na tom vy? 

    08.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Jak vytvořit příjmové konto

    Jde o to, aby to moc nebolelo. O nápadu na příjmové konto jsem se dočetla v knize Peníze jsou moji přátelé (někdy sem možná dám výpisky z četby). Ale nikdy jsem to neměla možnost praktikovat, protože existuje několik překážek.První překážkou byl můj drahoušek a obecný zvyk utratit, co se vydělá. Znáte to: „Máme tak akorát, sotva nám to stačí, tak z čeho bys chtěla šetřit? Jó, kdyby se zadařilo a vyhráli bychom onu jednu měsíční výplatu (rozuměj všechny příjmy všech členů rodiny), pak by se o tom dalo uvažovat!“Princip příjmového konta spočívá v tom, že máte jednoměsíční (nebo třeba tříměsíční, jak kdo chce) příjem uložený a v určitý den, nazvěme ho výplatní den (třeba prvního v měsíci) se ona částka potřebná k přežití jednoho měsíce vybere a používá. ALE všechny příjmy v tom měsíci, tedy napřílad výplata, příjem z nějakého prodeje nebo kladné úroky (hi, hi, hi) či co já vím co ještě, se prostě bez dotknutí (a bez oplakávání) vloží na ono příjmové konto. Vybere se to až zase ve výplatní den na příští měsíc. Peníze se na něj tedy jenom neukládají, ale točí se. A v případě nějaké katastrofy to může být poslední záchrana, když je opravdu nejhůř.Pokud jsou vaše příjmy vyrovnané (tedy pokud příjmy pokrývají výdaje a jsou každý měsíc přibližně stejně vysoké), pohyb na účtu vypadá tak, že prvního je vynulováno a posledního je tam celá měsíční výplata, která pokryje všechna vydání následujícího měsíce. Zkrátka nečekáte až co vám tento měsíc zaměstnavatel přidělí a co zbude po odpočtu všech daní a marodění a srážek, ale víte celou sumu hned na začátku měsíce. Můžete si udělat rozpočet, odečíst splátky a pravidelné platby a víte, kolik vám zbude na jídlo a nebo třeba pro radost. Ale taky víte, že nic víc ten měsíc už nebude.Pokud jsou vaše příjmy nevyrovnané, oceníte příjmové konto ještě více. Jen potřebujete vědět, jak se u vás průměrně peníze točí v rámci roku. Jako kolotočáři – když vím, že v zimě vydělávám méně a v létě více, musím si to zprůměrovat a v létě prostě neutrácet všechno, ale nechat si na zimu, až budou příjmy slabší.Další překážkou byl argument, kde vzít onu první měsíční dávku?Samozřejmě, spořit, odkládat, každý měsíc kousek ukrojit z momentálního příjmu. Ale kdy to bude dost? Až naspořená částka dosáhne alespoň 100% výdajů. Ano, každopádně to bude chtít utáhnout opasek.Jenomže po dvou, třech měsících se vždy ztratila motivace, proč dělat takové šachy s penězi? Co vyděláme, to utratíme a je přeci jedno, jestli hned a nebo o měsíc později.NENÍ TO JEDNO!U nás doma patříme do té skupiny, co nemá příjmy pravidelné. Můj podnikatel někdy kšefty má a jindy méně, příjem není každého třináctého, ale podle toho, kdy se zadaří. Což je příšerné ve vztahu ke splátkám, které se musí platit každého desátého nebo dvacátého, bez ohledu na to, jestli byla zakázka včas předána a zaplacena. V průběhu měsíce se to všechno stejně nějak poplatí, ale často se zpožděním, které s sebou nese pokuty z prodlení a sankční úroky.A tak jsem přemýšlela (v rámci novoročního předsevzetí), jak tomu zabránit, aby nám peníze takto pitomě utíkaly na sankce. Jediným řešením je právě vytvoření onoho příjmového konta. Ale protože vím, že prosté odkládání řekněme třeba únosných 10% (po dobu deseti měsíců) stranou by opět dlouho nevydrželo a vzduchem by létala otázka „Proč na to nemůžu sáhnout, proč mám zase platit pokutu z prodlení, když tamhle leží X peněz?“. Proti tomu není argument. Vysloužila bych si akorát přídomek škrta, co sedí na penězích a nechce je vydat kvůli nějakému hloupému principu.Přemýšlela jsem dál, aby byl užitek patrný pokud možno co nejdříve. A vymyslela jsem desetiprocentní systém.První měsíc (leden) odkládám z každičkého příjmu 10%.Druhý měsíc (únor) mohu naspořenou lednovou částku vybrat, ale s tím, že z každého příjmu odkládám už 20%.Třetí měsíc (březen) vybírám únorové spoření a z výplat odkládám 30%.A tak dále, až se dostanu na 100% – názorně je to v tabulce. 

    24.květen 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Tvoření a tipy
  • Příběhy vůní

    Vůně by nám mohly vyprávět, jsou zde od počátků světa.  Naši předkové dozajista neznali takové množství vůní, které známe my dnes. Největšího rozkvětu vůně dosáhly během objevování nových kontinentů, dovážení vzácných dřevin z Indie, vůně čokolády od Aztéků....., tím také se začíná vonné řemeslo šířit po celém světě.  Poslední dvě století zaznamenal vonný průmysl obrovský rozvoj, díky chemii a to v izolování nových vonných látek.A jakto, že by nám vůně mohly vyprávět? ;)Kadidlovník proslul tím, že byl jedním z darů, které přinesli mudrcové malému Ježíši při jeho narození. Jeho název pochází ze staré francouzštiny a znamená "pravé kadidlo". V historii se po několik tisíciletí zapalovala kadidlovníková pryskyřice v chrámech, kostelech a na posvátných místech. Dodnes se s touhle vůní můžete setkat v kostelech při různých obřadech, také při meditacích, józe.Heřmánek římský v západním léčitelství se používá přes dva tisíce let.Levandule od té doby co ji přivezli Římané do Velké Británie, je levandule oblíbenou zahradní rostlinou. Sáčky naplněné levandulí k provonění prádla jsou stále využívány.Pačule ve viktoriánských a edwardiánských dobách bylo moderní nosit indické šály provoněné pačulí, olej se používal jako odpuzovač hmyzu a měl chránit oblečení. Má po staletí pověst afrodiziaka, Indové by mohli vyprávět.Papyrus, zelené zlato delty, královská rostlina, symbol radosti, kouzelné žezlo bohyň - byl nedílnou součástí každodenního života. Egypťané z téhle rostliny zhotovovali sandály, pletli suknice a koše. Kořen papyru sloužil jako palivo a jeho dřeň se využívala k výrobě zápalné části pochodní. Hrál také důležitou roli při výrobě lodí. Avšak nejhodnotnější byl papyrus v podobě bílého odolného papiru, na nějž se zapisovaly hieroglyfy. Z papyru vyráběli vonný olej, který používali při svých obřadech.Neroli má nádhernou květinovou vůni. Kvůli velkému počtu květů, které jsou potřeba k výrobě malého množství oleje je také drahý. Citrusové květy se podle tradice přidávaly do svatebních kytic, protože jejich lehká, uklidňující vůně prý mírnila nevěstinu nervozitu. Svůj účinek se používá i v dnešní době, je mimojiné výborný proti stresu, dobrý při panice a šoku.Cypřiš, jeho nádherná zelená silná vůně byla ve starém Řecku branami do podsvětí. Díky své posilující a osvěžující vůni se na Dálném východě dlouho používal jako kadidlo. Nicholas Culpeper, jeden z otců západní rostlinné medicíny, používal cypřiš při zadržování tekutin v těle. Ostrá svěží esence se přidává do mnoha parfémů.Rozmarýn V Shakespearově Hamletovi se o něm Ofélie zmiňuje jako o vzpomínkové rostlině, jeho silná, pronikavá vůně velmi povzbuzuje mysl. Ve starověkém Řecku se větvičky rozmarýnu zapalovaly jako kadidlo, protože jeho kouř vydává silnou vůni. V dnešní době se větvičky rozmarýnu pokládají na opékané maso, aby mu dodaly aroma.Fialka Ve starověkém Řecku se používala nejčasteji s růží, lilií, kosatcem, levandulí, majoránkou a myrtou. Velice oblíbené byly fialky, které se používaly jako ozdoba svatebního lůžka nevěsty. Ve starověkém Řecku se pro každou část těla používal jiný vonný olej. Fiialkovým olejem se natírala hruď.Mošus Starověcí Čínané využívali mošus na parfémování tuší na psaní a malování.Citrónová tráva je velmi vonná indická tráva, v tradiční medicíně se používala i používá při horečce a infekcích. Olej je též výborným repelentem, hodí se všem cestovatelům nebo lidem žijících v tropických oblastech.Jalovec využívali staří Egypťané k potírání nemocných, k pročištění. V dnešním Švýcarsku se proti infekcím dýchacích cest a nachlazení stále používá džem z jaloviček.Vetiver V Indii se z této trávy pletou matrace, na Východě je znám jako "olej klidu a míru".Pomeranč, Limetka, Citron Ani né tak jejich vůně, ale spíše obsah vitamínu C zachránil život námořníkům. V 15. a 16. století námořníci na dlouhých plavbách běžně umírali na kurděje. Bezpočet jich zemřelo navzdory tomu, že netrpěli nedostatkem jídla. Portugalský dobyvatel Vasco de Gama ztratil téměř polovinu ze sta mužů následkem kurdějí na první plavbě kolem mysu Dobré naděje v roce 1490. Až v polovině 17. Století objevil James Lind, britský námořní chirurg, že denní příděl citrusů, jako jsou limetky, citrony nebo pomeranče, udržují námořníky ve zdraví.Benzoin Na Dálném východě se velmi cení jako kadidlo a léčivo. V 16. století, kdy byl znám jako benzoová pryskyřice, si jeho vůni zamilovala královna Alžběta I.Máta peprná V antickém Řecku se při slavnostech používala při zdobení stolů a na hlavách se nosily mátové věnce. V 18. století se máta pšstovala v Anglii na slavných mitchamských lánech v hrabství Surrey. Nyní se přidává do zubních past a žvýkaček.Černý pepř Za starých časů byl černý pepř natolik ceněn, že ho mělo město Řím jako výkupné složit 3000 liber. Říkalo se mu černé zlato.Pelargonie vonná Nejlepší gerániový olej pochází z tichomořského tropického ostrova Reunion. Podle herbáře Nicholase Culpepera ze 17. století dokáže divoce rostoucí pelargoni zbavit ledviny písku a kamenů. Její sladká růžová vůně s citrusovým nádechem je především vůní pro ženy.Šalvěj muškátová Již před mnoha staletími byla využívána v tradičním lékařství ke zmírnění menstruačních potíží a porodních bolestí. Olej je proslulý svými výrazně povzbuzujícími účinky, rozjasňuje mysl a navozuje stav euforie.Růže "Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně", napsal o růži Shakespeare. Díky své sladce opojné vůni proslula růže jako symbol opravdové lásky. Kandované okvětní lístky růže, růžovou marmeládu a růžovou vodu připravovali již staří Římané. Je zaslouženě královnou éterických olejů.Ylang ylang Ve viktoriánských dobách se tento olej přidával do makasarového oleje, který dodával lesk vlasům. Dodnes ho používají domorodí obyvatelé v tropických oblastech. Při svatebních obřadech se květy Ylang-Ylangu posypává manželská postel, bezpochyby kvůli svým afrodiziakálním účinkům.Myrha Její léčivá pověst sahá více než 4000 let nazpět. Vojáci antického Řecka si brali myrhu do boje jako psychickou ochranu a jako první pomoc. Myrha je první volbou při léčbě plísní na nohou, chronických ran, vředů a zánětů dásní. Květinové vůně Za Kateřiny Medicejské vzrostl zájem o parfémy, udělala v Paříži z parfémů módní novinku. Začali se především parfémovat rukavičky. Pomerančový květ Klasická vůně pomerančového květu byla objevena v Číně arabskými obchodníky a byla považována za symbol plodnosti v manželství. Výtěžek z něžných květů se vyznačuje zvláště plnou lahodou notou.Santalové dřevo  Již kolem roku 500 př.n.l. bylo součástí  při náboženských rituálech, a stále je ještě při různých ceremoniálů v Indii a Číně používaným vonným olejem. Skrývá v sobě dřevnatou, balzámovitou notu. V Indii jsou tyto stromy chráněny státem a je zakázáno je kácet, ať již na soukromých pozemcích či pozemcích náležejících círvi - dříve, než strom dosáhne věku 30 let. Vůně nás provázely a stále provází během důležitých i méně důležitých lidských okamžiků od stvoření světa.

    01.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Zoufalá maminka
  • Rodičovské postoje

    Na otázku, od kdy je možné dítě vychovávat, odpovídali nezasvěcení lidé, že od doby, kdy dítě už má aspoň trochu rozum, kdy je možné se s ním domluvit, něco mu vysvětlit, ukázat, dokázat, a ono je schopno to pochopit. Pak Sigmund Freud a jeho následovníci spolehlivě ukázali, že každý z nás mnohé "výchovné" zásahy svého společenského okolí přijímá bez rozumu a bez pochopení, a to navíc tak hluboce, že to v nás zůstává a pracuje třeba po celý život, aniž jsme si toho vědomi.Tak se postoupilo v představách o výchově do věku kojeneckého a pak ještě hlouběji, tj. až do prvních dnů života. Ani to však nestačilo. Už od poloviny tohoto století je jasné, že vyvíjející se plod je v kontaktu a v součinnosti nejen s matčinými tělesnými pochody, ale i s její psychikou. Z toho plyne, že dítě je v jistém smyslu vychováváno už během těhotenství. Ale už dříve přišli psychologové na to, že způsob, jakým se chováme k dítěti a jak je tedy vychováváme, je dalekosáhle ovlivněn našimi tzv. rodičovskými postoji, které se vytvářejí dávno dříve, než k nějakému těhotenství vůbec dojde.Vždy znovu se mi v této spojitosti vrací ve vzpomínkách scéna z vlastní rodiny i z rodin mých přátel.Matka je ještě v porodnici a doma se čeká na její návrat i s miminkem. Všechno je připraveno. Je tu výbavička v několika vydáních, všechny možné hygienické prostředky, vanička, někde už i kočárek a spousta jiných věcí. Vygruntovalo se, provedly se nutné úpravy v domácnosti, provedla se tzv. organizační opatření. A přitom zcela nenápadně, v pozadí a ve skrytu tu čekají na dítě v "jeho lidech" jejich představy a ideály, někdy i úzkosti a obavy, jejich vědomosti a zkušenosti, jejich očekávání, jaké to dítě bude, jak se bude vyvíjet a čeho všeho v životě by mělo dosáhnout a čemu se vyhnout. A to jsou "rodičovské postoje", o nichž bude dále řeč a které pro další život dítěte mají daleko větší význam, než kdyby je tu místo kočárku čekala třeba luxusní Felicie nebo Mazda.Když se ptáme mladých rodičů, odkud se podle jejich mínění rodičovské postoje berou, odpovídají obvykle docela správně, že se vyvíjejí během soužití s dítětem nebo už v poslední fázi těhotenství, když se na dítě těšíme a připravujeme. (Pro matku je plod, který se hýbe a dává najevo svou přítomnost v jejím těle, zpravidla už dítětem zcela určitým a konkrétním, k němuž má také už svůj konkrétní vztah.) Neuvědomují si však zpravidla, že základy těchto postojů si už do vztahu k svému dítěti přinesli sami v sobě dávno dříve.Zkušenost nám říká, že rodičovské postoje bývají u mladých rodičů většinou už docela dobře zformovány. Nicméně jistě najdeme ve své blízkosti případy, kdy tomu tak není a kdy je očividné, že tito určití mladí lidé jsou pro své rodičovství ještě nevyspělí a nezralí. Tak jako třeba některé dítě není v šesti letech ještě zralé pro vstup do školy, tak jsou někteří lidé nezralí pro vstup do manželství a do rodičovské role. Projeví se to většinou tím, že nadále tvrdošijně lpí na svém předchozím předrodičovském způsobu života, že se nedovedou vzdát ničeho ze svých předchozích zálib, dítě je jim životní komplikací a přítěží - nedozráli k tomu, aby přijali odpovědnost za někoho druhého.Je proto možné za příznivé znamení demografického vývoje pokládat skutečnost, že věk mladých lidí uzavírajících manželství se v posledních letech začíná u nás zvyšovat - zatím byl jeden z nejnižších v Evropě. Dá se tedy předpokládat, že se ve výchově dětí brzy projeví i vyšší rodičovská zralost jak matek, tak mladých otců.Musíme ovšem připomenout, že otázka zralosti se týká i generace prarodičů, neboť i oni musejí skutečnost svého babičkovství a dědečkovství přijmout a zpracovat, aby byli mladé rodině a svým vnoučatům k užitku a opoře. I oni musejí přijmout novou odpovědnost a nově zápasit se zaměřením jenom na sebe, jak o tom budeme mluvit dále podrobněji v Eseji o výchově k odpovědnosti.Rodičovské postoje mají dlouhý vývoj. Začátek je ve vlastní rodině a ve zkušenosti dítěte s vlastními rodiči (nebo s náhradními rodičovskými osobami, neboť nezapomínejme, že dítě za "své lidi" přijímá ty, kdo se k němu mateřsky a otcovsky chovají a nemusejí mít na to potvrzení z porodnice).Z toho ovšem mezi jiným vyplývá, že lidé, kteří žádnou zkušenost s rodiči a "svými lidmi" z doby svého dětství nemají, jsou v určitém nebezpečí, že jejich vlastní rodičovské postoje se budou vyvíjet chudě a nedokonale. Potvrzují to ostatně i dlouhodobé studie dětí, které vyrostly jen v dětských domovech. Na druhé straně však tyto studie také prokazují, že v řadě případů najdou i tito lidé dost vnitřních sil i dost chápavé a taktní pomoci z okolí, že se stanou rodiči řádnými a úspěšnými.O těchto zkušenostech dítěte s rodiči budeme mluvit v dalších kapitolkách podrobněji. Zde jenom stručně shrneme, že začínají už prvními úsměvy a reakcemi rodičů na ně, pokračují ve spoustě vzájemných kontaktů během kojeneckého věku, specifickým citovým vztahem mezi dítětem a mateřskou osobou někdy kolem sedmého měsíce života dítěte, vytvořením vztahu dítěte k domovu a lidem v něm někdy kolem dvou let, zkušenostmi s druhými dětmi ve věku předškolním, přijetím identity podle pohlavní příslušnosti ve středním školním věku a budováním své identity osobní v době puberty a po ní, mladistvými láskami, sněním o budoucnosti, až konečně mileneckým vztahem, manželstvím a vlastním těhotenstvím (pokud možno spíše v tomto pořadí než obráceném) u ženy a těhotenstvím své manželky u muže.Mají tedy rodičovské postoje dosti dobrodružnou cestu od svých pramenů kdesi hluboko ve vlastním dětství až do doby, kdy budou moci být uplatněny ve výchově vlastního dítěte. Jenomže nic se ze života neztrácí a co tam bylo během tohoto vývoje s láskou vloženo, to má velkou naději, že bude i s láskou předáno další generaci. Jde tu o jakýsi podivuhodný koloběh dobrého i zlého mezi lidskými generacemi - a nám jde přirozeně o to, aby to dobré nabývalo vrchu.Rád bych tuto kapitolku uzavřel poučením, které nám přineslo zkoumání následků nechtěného těhotenství. Je určeno generaci dnešních mladistvých a nastupující generaci rodičovské. Říká, že utváření správného vztahu k těhotenství je významným stupněm psychosexuální výchovy. Souvisí velmi úzce s otázkou antikoncepce. Avšak právě nálezy z našeho výzkumu ukázaly, že zvládnutí techniky antikoncepce není dostatečnou prevencí nechtěných těhotenství (ba ani dostatečnou prevencí AIDS), není-li sexuální chování každého z partnerů podloženo také odpovědností jednoho k druhému.Na jedné straně je tedy třeba rozšiřovat poučení mladých lidí o výhodách a nevýhodách, možnostech a mezích jednotlivých antikoncepčních metod - na druhé straně je však také třeba ukazovat, a to s podstatně větším důrazem než dosud, na pozitivní stránky plánovaného, dobře časovaného těhotenství, které může mladým lidem přinést maximální životní uspokojení a velmi významně přispět k růstu jejich osobnosti. Přispívá však i k tomu, že rodičovské postoje ve své poslední fázi vývoje (před narozením dítěte, protože pak s dítětem se vyvíjejí dál) mohou dostat veskrze pozitivní ráz a projeví se v pozitivním přijímání dítěte už od jeho prvních pohybů ještě v těle mateřském, přes porod, první pláč a první smích, dál k paci-paci a dál do života.Významný francouzský psycholog René Zazzo k tomu říká toto: "Víme dnes, že naše tělo nežije pouze z potravy, ale také z vřelosti někoho druhého. A to není jen básnická metafora nebo filozofická konstrukce, ale skutečný fakt. Biologické děje už se nedají definovat jenom funkcemi, jako je dýchání, krevní oběh, přijímámí potravy apod. Je nutné vzít v úvahu i takové funkce, jako je vzájemný vztah jedinců téhož rodu."

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Jak na obočí? + návod, jak jej správně vytrhat

    Pokud nemáte upravené obočí, nikdy nebudete mít hezky upravený obličej. Tohle bude trochu delší článek, protože vám toho chci říct hodně. První půlka bude o tom, kdy si obočí začít trhat a věci kolem, v druhé polovině článku bude i samotný návod na to, jak si obočí správně vytrhat. Je tam hodně obrázků, tak snad článek pomůže.1. Kdy si obočí začít upravovat?Já sama jsem si začala obočí trhat někdy kolem 6. třídy (tedy docela brzy) a když teď vidím fotky, co jsem to dělala, stydím se. Vůbec jsem nevěděla, jak má obočí vypadat. Kdy tedy začít? Myslím, že nejlepší je začít v době, kdy se na to sama cítíš. Nemá cenu do toho jít jenom proto, že si ho ostatní holky trhají a ty ještě ne. Většina holek asi začíná v 8. třídě základní školy. Není to ani moc pozdě, ani moc brzo. Řekla bych, že je to tak akorát. Záleží ale na každém zvlášť. Znám holky, které mají dost tenké obočí a nikdy si ho netrhaly. Já měla obočí hodně husté, proto jsem si jej začala trhat.2. Jak začít?Ještě než vezmeš do ruky pinzetu a začneš obočí bezhlavě vytrhávat, podívej se na fotky. Mohou to být fotky kohokoliv - třeba si vyber nějakou zpěvačku, modelku. Taky je dobré si o tom něco přečíst a dozvědět se o tom víc. Když budeš mít shromážděné informace, dopadne to lépe a nemusíš se ničeho bát.3. Bolí to?Ano, ze začátku to trošku bolí. Není to ale žádná hrozná bolest, která by se nedala vydržet. Postupem času si zvykneš a už tě to bolet vůbec nebude. Dolů k návodu napíšu ještě pár tipů, jak bolest zmírnit.4. Jak by mělo obočí vypadat?Obočí by mělo držet původní tvar. Nemělo by být příliš tenké, ale ani tlusté. Mělo by jít směrem nahoru a v druhé polovině dolů. Postupně by se mělo trochu zužovat. Teď taky letí spíše tlustší obočí, a proto platí rada, že se nic nemá přehánět. Tady jsou ukázky toho, když se nedodrží správný postup. Takhle je to rozhodně špatně a nikdo vám obočí nepochválí. 

    25.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Kuchařské výtvory

    Vařit jsem se naučila až v době, kdy můj syn přecházel na dospěláckou stravu.V paměti mi ale zůstane pár mých kulinářských výtvorů, na které s úsměvem vzpomíná nejen můj manžel, ale taky mí rodiče, tchán a další oběti.Výtvor první:Když jsme ještě bydleli na kolejích, vyfásla jsem doma kus uzenýho, špenát a bramborový knedlíky si prý zvládnu udělat sama. No jasně, nejsem přeci úplně levá. Udělala jsem pěkné šišky přesně podle návodu, do druhého hrnce dala trošku vody a rozdusila špenátový protlak… a to je konec idylky. Pod špenát jsem dala trochu víc vody než se má, takže z něj spíš byla (dost nedobrá) polévka a o knedlíku nemohla být ani řeč. Ty prostě nebyly. Cedím a cedím, zvednu pokličku a knedlík nikde. Záhada. K večeři jsme měli uzený s chlebem, taky dobrý.Výtvor druhý:Dva roky po nastěhování do domečku jsem neměla kuchyň. Měli jsme jen sporák zn. za odvoz, rozkládací stůl místo linky a ledničku. Nádobí jsme skladovali pod stolem v Ikea krabicích a myli ho v koupelně ve sprše. Trouba pekla dobře, ale plotýnky hřály podle počasí. To na začátek, aby bylo jasné, kdo nebo co za to může… Což takhle dát si buřty na pivě? Při nevhodné konstelaci hvězd se sublimují do skleněné zapékací mísy takovým způsobem, že jsem následně seděla v koupelně na zemi, řvala jak želva a snažila se nožem odstranit černou připečenou hmotu. „Tak to vyhoď!“ nabádala mamka. „Buá buá, když já už jiný nemám, buá buá!“. Vynaložila jsem veškeré úsilí a po čtrnácti dnech bylo sklo zase sklem. A průsvitným.Výtvor třetí:Nerozumím si s listovým těstem. Ani s kupovaným! Zřejmě do něj přidávám beton, protože při jednom z pokusů o upečení štrůdlu jsme z tuhé roury vydlabávali jablka a jedli je lžičkou. Korpus jsme pak prodali nemocnici jako hotovou tvarovanou sádru vonící po jablkách.

    27.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Dětem vstup zakázán?

    Už se vám taky někdy stalo, že si tak sedíte v příjemné restauraci, obklopeni přáteli nebo rodinou, vychutnáváte si dobré jídlo, zažíváte pocit pohody a vtom do téže restaurace, do vaší blízkosti a v tu samou chvíli nakráčí rodinka s několika malými, viditelně i slyšitelně rozjívenými potomky? Můžu vás ujistit, že mně v takové chvíli zkysne i ten nejvybranější výběr z hroznů. Zrovna nedávno…Byli jsme s dětmi oslavit najednou několik významnějších událostí v jedné naší oblíbené restauraci, seděli jsme v poklidu na úžasné zahrádce a těšili se z objednaných dobrot, když se z hloubi interiéru restaurace začalo ozývat nepříjemné ječení, které se silou sirény přibližovalo, až se zastavilo u vedlejšího stolu na NAŠÍ zahrádce! Za onou upištěnou sirénou se navíc skrýval na první pohled roztomilý hošík, zhruba tak 5-6 letý, za nímž se snaživě hnala, a hned o první dlaždici přerazila, jeho mladší sestřička, která vydávala zvuky velmi podobné, jen v o něco vyšší tónině. Posléze v klidu a beze spěchu přikráčeli jejich rodiče. A začalo to: Dítka chtěla jiné židle, než jim byly nabízeny – OK, dáme jiné židle. Předpokládám, že personál byl pro ně nucen běžet do některého ze sousedních konkurenčních podniků, protože přece Náš host = Náš pán. Notabene ten platící. Oba malí andílci však na přinesených židlích dlouho nevydrželi nejen sedět, ale ani hopsat, chopili se příborů a vydali se na výpravu zahrádkou. Rodiče stále v naprosté pohodě. Potomci začali příbory dloubat do kanálku, až to nemohlo skončit jinak, než že tam několik nerezových nožů pochopitelně zapadlo. Nový řev, nové dupání nožičkou. Vzápětí křik na chvíli utichl, protože rodiče dětem nechali přinést požadovanou a vyvztekanou Coca-colu. A nastalo další dějství – výběr jídla. Mohla bych se bývala vsadit, jak to skončí – děti samozřejmě dostanou hranolky, kečup a něco smaženého k tomu, co samozřejmě nesní. Taky že ano. Ač se matka slabým poraženeckým hlasem snažila vnutit jim něco zdravějšího, za moment podlézavě rezignovala a submisivně kývala dětem na vše, co si poručily. A že toho nebylo málo: Ovocný koktejlík („Ten si dám já, ty ne! Ten je jenom pro mě“, „Ne, já chci taky!“, „Ne, ona ne“, „Mami, řekni mu, že můžu taky“); hlavní chod, ony zmiňované hranolky a kuřecí řízek, přičemž pro slečnu zajisté sundáme osmažený trojobal („Fůůůůj, mami, tam je ještě kousek strouhánky, no fuj, to já nechci!!!!“); a zmrzlinový pohár („Hned! Nééé až po jídle! Hnéééd!“).Samo stolování byla podobná tragédie, děti u jídla stály na židlích, jedly rukama, tedy spíše přehazovaly jídlo na talíři, občas po sobě něco hodily, rozbily talíř, vyplazovaly na sebe jazyky a rodiče si jich zdárně nevšímali. Měli plné ruce s kouřením cigaret i během oběda. Až v momentě, kdy děti vylily přinesené koktejly, podíval se na ně jejich otec a pravil cosi v tom duchu, to nevadí, to vyreklamujeme, ten stůl nestojí rovně…Po pravdě řečeno, my jsme na ně většinu doby nevěřícně koukali a nemohli jsme pobrat, že někdo takhle „vychovává“ svoje děti a pokud už ano, že se nestydí vůbec s nimi vyjít z domu, resp. přijít mezi ostatní hosty restaurace. I naše děti byly fascinované chováním těchto dvou mrňavých, nezvedených otrokářů, resp. jejich netečnými příšernými rodiči, a tak jen co jsme dojedli, spěchali jsme s placením. Mezitím mi ještě neuniklo, že číšník byl neoblomný, co se týkalo dětmi rozlitých nápojů a dokonce chvíli statečně trval i na náhradě několika nerezových nožů vhozených do kanálu. Obdivuhodně přitom dokázal ignorovat klubko na něj ječících a plivajících obludek. Zrovna tak jsme si nemohli nevšimnout, že rodina odchází za doprovodu křiku a výhrůžek, že sem tedy už nikdy! A tak té naší oblíbené restauraci ze všech sil přejeme, aby „nikdy“ v případě těchto hostů opravdu znamenalo NIKDY! Neboť v některých případech je velmi poplatné i jiné rčení, a to: Host do domu = Hůl do ruky.P.S.:  Nutno obdivovat, že ač pravidelně chodívám kolem naší hospůdky, tak tam stále ještě nevisí cedule „Dětem vstup zakázán“.  

    27.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • V čem se dokážou matky pohádat na internetu

    Tohle téma jsem zvolila, protože je to téma, který každý den vidím na sociálních sítích. Nikdy jsem se k tomu moc nevyjadřovala, protože mi to bylo jedno. Upřímně stále mi je jedno, co si kdo myslí o mé výchově mého dítěte. Já sama se nepletu do cizí výchovy a myslím si, že by se tímto měl řídit každý. Nicméně tohle téma je pro mě opravdu strašně smutné, protože vždy kolem toho vzniknout strašné hádky. Je prostě jasné, že každá matka či rodina je úplně jiná, a proto jsme každá jiného názoru. Prostě to tak je a vždycky bude! Na svém instagramu sleduji pár maminek, které mě baví. Sleduji je, protože mi jsou blízké ohledně výchovy a vlastně mi jsou i sympatické. Sleduji jich sice jen pár, ale na instagramu jich je hafo, na které se ráda dívám. Ani jednu z nich nebudu jmenovat, protože to není k tématu.Už v těhotenství jsem se setkala s maminama, které uměly jen urážet a nic víc. Já tehdy jako prvorodička jsem se těšila na své první miminko a o těhotenství nebo o výchově dítěte jsem věděla prd. A každý den se to stále učím! A proto jsem se na sociální sítích přidala do různých skupin, kde jsou hlavně maminky. Říkala jsem si, že se něco zajímavého dozvím a třeba najdu i těhotnou kamarádku. Dozvěděla jsem se maximálně, která z nich je špatná matka. Musím se přiznat, že jsem se nikdy nezapojila do žádné diskuze, protože mi to přišlo naprosto zbytečné. Hádat se s cizí matkou, která má svůj názor a umí jen nadávat opravdu není můj styl. Sama jsem se někdy zastavila nad komentáři, které někdo dokáže vypustit. A upřímně? Zasmála jsem a hodně jsem toho člověka politovala. Nemluvím tady o kritice, která má hlavu a patu. Na to má každý právo a sociální sítě jsou tady od toho, aby člověk řekl svůj názor. Ale urážet se? Nadávat si? To už mi přijde trochu přes čáru. Nikomu není příjemná kritika. Všechny chceme být dokonalé matky a chceme pro naše děti to nejlepší. Bohužel co já si myslím, že je dobré pro moje dítě, tak jiná maminka si může myslet, že jsem se naprosto zbláznila. Já osobně jsem se na svém profilu s žádnou hádkou nesetkala. Samozřejmě našel se tam nějaký anonym, který byl chytrý, ale s tím jsem se v životě smířila. Většinou mířil na moji osobu. Mimochodem to je další oblíbená věc na sociálních sítích. Vyjádřit svůj názor anonymně. Když už máte ten anonymní profil, tak je lepší když jen koukáte a vůbec se nevyjadřujete, protože většinou to nedává smysl. Já třeba osobně komentuji jen to co mě zajímá a baví. Ano, přiznávám, občas na instagramu najdu někoho, komu bych napsala i nějaké nehezké komentáře, ale pak si vždycky řeknu, jestli to mám vůbec zapotřebí? Ne, nemám! Ten člověk si z toho stejně nic nevezme a stejně to bude dělat dál. A ještě se do toho zapojí další lidi a je z toho zase mela. Nemluvím teď jen o maminkách, ale o lidech, které sdílí na soc. sítích něco co mě se třeba nelíbí nebo mi přijde trapné. Na tohle mám svoje kamarádky a probereme to spolu. Není potřeba se vyjadřovat veřejně.Toto jsou témata, které jsou nejvíce probírané mezi matkama:Těhotenství – stravaKdyž jsem byla těhotná, tak jsem zjistila na sociálních sítích, že by bylo nejlepší žít ze vzduchu, protože je všechno nezdravé. Jednou jsem se dokonce přistihla, jak hledám na googlu, jestli si vůbec můžu dát třeba pomeranč, protože jiné maminky by mi řekly, že je tam moc vitamínu C. Moje mamka na mě pokaždé koukala, když jsem jí řekla, že tohle jíst bohužel nemohu. Znáte to, naše babičky a maminky jedly všechno a ničím se nestresovaly jako my v dnešní době. Nevím jak vy, ale já jsem tohle slyšela od své mamky během těhotenství několikrát. Měla pravdu, protože jsem zdravá a žiji, ale mě to nedalo. Samozřejmě jsem v těhotenství nejedla sýry nebo sushi, ale rozhodně jsem si dopřávala jiné věci a zdravě jsem moc nejedla. Rozhodně nechci radit žádné nastávající mamince co v těhotenství jíst, ale věřte mi, že to není to tak horké, jak některé maminky píšou.Výbava pro miminkoAno, čtete dobře. I tady se některé maminky dokážou zhádat. Sama jsem nevěřila svým očím, ale je to tak. Některé maminky nadávají maminkách, že například nakupují hodně pro své miminko. Tady se asi ani nebudu vyjadřovat, protože mi to přijde opravdu zbytečné.Nosítko neboli VisítkoTéma, které je nesmrtelné. Pokud se na sociální síti vyfotíte s visítkem, tak očekávejte opravdu nehezké komentáře. Může jich být třeba i tisíc. Tady samozřejmě beru to, že se jedná o vývoj dítěte, takže ani já nejsem pro nějaká visítka. Ale zase jsme u toho. Já když jsem byla těhotná, tak jsem vůbec netušila, že nějaké nosítko může být vůbec špatné. A proto jsem se přidala do skupiny nosíme děti. Opět jsem tam narazila na maminky, které umějí jen urážet a pomlouvat. Maminka se tam pochlubí fotkou, že má miminko v nosítku a místo pochval dostane neskutečný zjeb. Přitom by to stačilo napsat úplně normálně že?Kočárek versus nosítkoJá třeba preferuji kočárek, ale ne protože odsuzuji nosítko. Nosítko doma mám, ale Sofču to moc nebralo. Mě z nosítka strašně bolela záda, a tak jsem zvolila spíš kočárek. Nicméně jsem toho názoru, že nic se nemá přehánět. A proto bych ani nosítko nevolila každý den. Jsou maminky, které svoje děti nosí snad celý den. Já taková nejsem a nikdy nebudu. Je to můj názor a nemám v plánu nadávat na maminky, které nosí celý den, protože je to jejich dítě a jejich věc.Bio matka versus normální matkaTady se docela ztrácím, protože by mě zajímalo, kde vůbec vznikl název bio matka? Kdo takhle tyhle maminky vůbec pojmenoval? Asi všechny maminky víme, jaký je v tom v dnešní době rozdíl. Já sama jsem se hodně setkala s matkama, které preferují jinou výchovu, stravu a celkově péči o dítě. Pro mě jsou to maminky, které by v životě dítěti nedaly hranolku, pribináček nebo kus chleba. Nebo jim dávají hodně volnosti a nechodí například vůbec do školy nebo do školky. Já osobně nevím, kam bych se zařadila. Rozhodně si nemyslím, že bych byla ta bio matka, která svému dítěti dává jen raw stravu nebo nadávala mamince za to, že svému dítěti dala kus párku. Já pro Sofii vařím každý den, protože tady v Americe nejsou podle mě dobré přesnídávky, ale když jsme byli v Praze, tak jsem jí vařila i kupovala skleničky. Přesně ty bio matky by mě za tohle odsoudily, ale já si myslím, že tohle je naše věc. Já se snažím Sofii vařit zdravě, ale občas bych jí i já dala ten pribiňák. Sofie je ještě malá, a tak jí rozhodně nebudu cpát hranolkama, ale ruku na srdce. Opravdu jste nikdy svému dítěti nedaly nic špatného?:-) Sofie třeba zkusila pizzu a víte co? Olizovala se až za ušima.  Když jsem byla těhotná, tak jsem říkala, že moje dítě nikdy nebude jíst sladké nebo zmrzlinu atd. Sladké sice nedávám, ale zmrzlinu už měla. A až bude vetší, tak jí určitě jednou vezmu do mekáče, protože maminka to tam miluje:-) Dokonce si myslím, že coca cola je nápoj bohů, protože nevím jak vám, ale mě v těhotenství hodně pomohla. Rohlíky a cola byla moje strava první 3 měsíce. Samozřejmě jsem se snažila pít i nějaké ty čaje, ale když furt zvracíte a je vám fakt blbě, tak sáhnete i po té cole. A Sofča je zdravá. Někdy si říkám, že je aktivní po té cole!:-)Přirozený porod versus císařský řezSkoro každá chceme přirozený porod, ale prostě někdy to nejde. Ne každá maminka může rodit přirozeně, prostě se může komukoliv z nás stát, že skončí na sále. Já jsem rodila právě císařským řezem, protože to prostě jinak nešlo. Některé matky se navážejí do maminek, které měly právě cř, což opravdu nechápu. Upřímně i kdyby si ta maminka vyžádala cř, tak mě do toho nic moc není a moje dítě to také není, takže v tomhle bere zodpovědnost sama na sebe. Asi by mě nenapadlo nadávat někomu za to, že měl někdo cř. Byla by to pro mě ztráta času. Já si také myslím, že domácí porod je opravdu nebezpečný, ale nebudu to někomu cpát. Já mám třeba kamarádku, která rodila doma a všechno dopadlo dobře. A věřte mi, že mě ani jednou nenapadlo jí za to nějak odsoudit. Důležité bylo, že všechno dopadlo dobře.Zatím mě napadly jen tyto témata, ale vím, že na sociálních sítích jich najdete mnohem víc. Pokud by vás ještě něco napadlo, tak sem s nima.

    28.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Outdoor batohy

    Nikdo nechce nosit těžké batohy (hřbetolamy). Proto se snažíme minimalizovat množství nesených věcí aby batoh byl co nejlehčí. To však platí v první řadě o batohu samotném. Nové ultralehké outdoor batohy jsou dokonale vybavené a odolné. Školní batohy nejsou výjimkou, velké zatížení zad v době růstu a vývinu člověka není ideální.Outdoor BatohyHlavní charakteristikou je moderní konstrukce, odlehčené materiály a stejně tak důraz na design batohu. Zádový systém je založen na anatomicky tvarovaném posuvném panelu. Outdoor batohy a jejich samozřejmostí jsou různé vychytávky, jako jsou úchyty na rozličné vybavení, kapsy či pláštěnkaOutdoor batohyOutdoor batohy jsou určené pro turismus a jiné venkovní aktivity.Zvládnou větší zatížení a to díky připojení na bocích s použitím polstrovaných bederních pásů tak aby hmotnost nákladu byla rozdělena do nohou a zad pro lepší komfort a rovnováhu. Toto rozložení hmotností je pro delší tůry samozřejmostí.Krom klasiky v ultralehkém turismu mají kovové nebo plastové ramena na rozložení hmotnosti. Mívají často na vnější straně několik kapes, popruhy, nebo upevnění na rámu.Obsah na více dnu je typický kolem 60 až 100 litrů. Některé outdoor batohy jsou určeny a speciálně navrženy pro přepravu některých položek. Běžnými příklady bývají outdoor batohy pro malé cenné předměty, jako jsou notebooky a fotoaparáty. Batohy určené k nošení notebooků jsou silně polstrované pro zachycení počítače a jsou vybaveny kapsami pro příslušenství. Praktickou příruční taštičku přes rameno Melbur nejvíce oceníte v situacích,

    05.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Jsem závislá... Na své matce

    Už během nejranějšího dětství se budují silné vztahy s rodiči, především pak s matkou. Je to zdravý, žádoucí stav, nutný ke správnému vývoji. Dítě ale roste, dospívá a závislost na matce slábne, mění se. Co když ale někdo ještě po třetí dekádě života neudělá bez maminky ani krok? V rodném hnízdě do pětatřicetiDnes viditelně sílí tendence zůstávat v rodném hnízdě co nejdéle, jedná se o celosvětový fenomén. Vždyť život s rodiči není tak špatný přece, proč se stěhovat za každou cenu pryč, když k tomu není pádný důvod. Námitky pochopitelné, do jisté míry i rozumné. Ne každý však zůstává doma proto, že stejně většina času propracuje nebo „prolítá“, tak proč by se měl starat o vlastní byt. Čas od času se setkáme s člověkem, který žije pomalu ještě v pětatřiceti s rodiči, spoustu času tráví doma a když už se z domu odhodlá, nedá telefon z ruky. A na druhé straně drátu není nikdo jiný než matka. Bez neustálého kontaktu a maminkovských rad se prostě neobejde. Kdo že je jeho životní partnerka?V této pozici se často setkáváme s muži, kteří s matkou žijí po mnoho let a s každým dalším rokem se pouto stahuje ještě více.  Nejhorší je, když žena po nějaké době soužití zjistí, že její muž bez maminky opravdu nevydrží. Partner více či méně zatahuje matku do vztahu. Řada žen podobné problémy sice začne poměrně brzy vidět, nechtějí si je ale připouštět a situace se nemění. Stačí pročíst diskusní fóra a zjistit, že žen s podobnými problémy je opravdu mnoho.   Taková závislost na matce může mít spoustu podob. Pokud náš partner „pouze“ potřebuje rady, je to ještě poměrně dobré. Pokud ale začne svoji matku vidět jako tu lepší, jako svoji opravdovou partnerku, vyhlídky na kvalitní vztah jsou možná ty tam. V takových vztazích je matka první žena, manželka až ta druhá v manželově životě. Velmi často muž sice hledá ženu, která by mohla matku nahradit, ale nedokáže ji najít. Hledá ženu, která bude silně rodinným typem, bude zvládat domácí práce a bude psychickou podporou. Většinou ale i díky idealizaci matky žádná z partnerek neodpovídá jeho představám.Kdo za to může?Některé matky jsou v tom docela nevinně. Vzájemný vztah se synem záměrně neposilovaly, nebudovaly silná, nezničitelná pouta. Pouze syna vychovávaly, byly mu oporou v těžkých okamžicích. V jiných případech je to ale celoživotním dílem matky, výsledkem soustavného připoutávání. Dle odborníků vzniká oboustranné pouto poměrně často. Taková matka se bude syna velmi těžko vzdávat, jakákoliv další žena v synově životě nebude žádoucí. Nejtěžší případy bývají u žen ovdovělých nebo opuštěných, pro které představuje syn celý jejich život. Ze strany muže vzniká pouto k matce především v neharmonických či neúplných rodinách a tam, kde byl muž na svoji matku zcela odkázán.A máme to doma!Pokud zjistíme, že s mužem alespoň částečně odpovídajícím popisu žijeme, měly bychom se k tomu nějakým způsobem postavit. Nejlepší je, pokud donutíme naší drahou polovičku uvědomit si svoji psychickou závislost na matce. Přimět ho musíme také k jejímu řešení. Dle některých zdrojů je tento fenomén starý jako lidstvo samo. Poslední dobou se ale zdá, že nabírá na síle. Těžko říci, kdo nebo co přesně za to může. Pro páry s podobnými problémy ale existuje řada partnersky orientovaných psychologů, kteří jsou schopni pomoci. 

    12.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Vytvořte si dojem větších očí pomocí líčení

    Natočte si řasyJedním z největších tajemství při využívání očního make-upu pro optické zvětšení očí je natočit si řasy. Je důležité natočit řasy předtím, než aplikujete řasenku. Pokud si zapomene řasy natočit před aplikováním tmavé řasenky, nejprve se ujistěte, že je řasenka úplně zaschlá a teprve potom začněte s točením. Pokud si během dne všimnete, že řasy už nejsou tak natočené, jako byly ráno, kdy jste si nanesla první ranní make-up, můžete je vždy znovu natočit kdykoliv během dne, protože řasenka už bude dostatečně zaschlá.Nezapomínejte na spodní řasySpousta žen si myslí, že není potřeba řasenky na spodní řasy. Ale naopak spousta profesionálních vizážistů věří v to, že přidáním dodatečné vrstvy řasenky na dolní řadu řas získáte výraznější vzhled a tudíž i větší oči. Trik je v tom, že musíte vědět, jaké množství řasenky použít. Začnete s aplikací na horní řadě řas. Poté pokračujte na spodní stranu oka s tím, co na řasence zbylo, nedoplňujte množství namáčením do tubičky. Držte kartáček vertikálně a jezděte po řasách tam a zpět, dokud nedosáhnete kýženého vzhledu.Falešné řasy na večerPokud chcete dosáhnout dramatického efektu zdůrazněného party světlem, můžete vyzkoušet nalepení umělých řas. Většina celebrit používá falešné řasy, minimálně na velké události. Pokud umíte řasy nalepit správně, budou vypadat krásně a přirozeně. Ve větších obchodních domech se to můžete naučit zdarma – v parfumeriích nebo lepších drogeriích, kde najdete pracovníka znalého správných postupů líčení. Před jakoukoliv událostí si to nejprve vyzkoušejte, klidně raději několikrát. Pokud jsou řasy příliš dlouhé nebo široké, zastřihněte je, ale pozor – dříve než si je nalepíte na oči.Bílá linka na oči nanesená na správná místaDalší technikou zvětšení očí je aplikace krémově bílé tužky na oči. To vám pomůže získat vzhled laňky, rozzáří to celý váš obličej a opticky rozšíří oči. Dosáhnete toho pomocí kajakové bílé vnitřní linky na spodní m víčku. Ujistěte se, že nanášíte dostatečně měkkou tužku, aby nebyla příliš výrazně bílá. Sežeňte si kvalitní tužku (Sephota, Loreal, Estee Lauder). Pro další rozzáření očí naneste tuto světlou barvu také do vnitřního koutku očí.Aplikujte zvýrazňovačPokud se příliš bojíte bílých stínů, zkuste jiný odstín. Také můžete vyzkoušet tzv. „zvýrazňovač“ v podobě platinově zlatého stínu na oči. Jednoduše aplikujte stíny jako obvykle a poté naneste platinovým odstínem tečkováním čáru na oboční kosti, přesně pod vaším obočím. Smíchejte jemně tento i váš původní stín. Pokračujte s aplikací zvýrazňovače do vnitřního koutku očí a užívejte si nový vzhled.Udržujte si obočí vytrhané a tvarovanéKupodivu pro velké oči je potřeba věnovat pozornost i obočí. Jste-li líná, navštivte jednou za čas svoji kosmetičku. Můžete si jej nechat upravit například voskem. Navíc vám obočí vytvaruje stejně a správně. Mírným obloukem zajistíte větší oči.

    16.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Maso (klobása) základ života :-)

    Vlastně nevím, odkud se to v nás bere, do cca 1 roku pijeme jen mléko a pak to přijde, chuť na maso :-)Kdy se z nás vlastně stávají masožravci? Je to v nás zakódováno? Kdybychom nikdy žádné maso neviděli, toužili bychom po něm? Opravdu nám chutná vše, to co vidíme, že jedí ti druzí – naši rodiče, sourozenci, přátelé… Chceme to také ochutnat?Nevěřila jsem totiž svým očím, co udělala moje malá 16 měsíční holčička za obličej, když uviděla poprvé klobásu, kterou jedl tatínek… :-) Jak se to stalo? To jsme si klidně svačili zeleninku no a tatínek si vyndal z lednice klobásu! Nikdy nic takového předtím neviděla, jelikož uzeniny jíme opravdu vyjímečně. Okamžitě přestala jíst zeleninu a začala vydávat divné mlaskající zvuky :-)))Měla oči jen pro ní – pro klobásu a k tomu přidala: “ Mami chci…“ Najednou byla její priorita jiná. Když jí tatínek chtěl klobásu jen zblízka ukázat – vrhla se na ní s otevřenou pusou :-))) LOLSice tatínek včas stačil klobásu dát z dosahu pusinky pryč, ale dočkal se tak zlého obličeje a počínajícího brekotu! Zeleninu už nechtěla, raději se šla vyvztekat pryč od stolu.Jindy zase měla chuť na chleba se sýrem, to jí celkem ráda, ale jakmile uviděla chleba se salámem, sýr jí už nezajímal :-)Prostě si teď musíme dávat pozor, co před ní jíme. Musíme jíst vždy to samé :-) Bohužel varianta, že se ona nají první a my ostatní po ní, se nám nevyplatila. Klidně si totiž s ní tu svojí porci, odejde od stolu si hrát a jakmile zacinkají příbory na stole, je úprkem zpět u stolu a dožaduje se našeho jídla. Nic jí nesmí uniknout!Na rozdíl od starší sestry si v jídle nevybírá. Tu do 3 let vůbec nezajímalo, co my dospělí jíme a do jídla se musela skoro nutit. Měla svá oblíbená jídla a když jsme uvařili něco nového – byl problém to jen ochutnat. Teď má zase svoje barevné období. Minulý rok milovala hrášek, teď ho nechce a chce jen kukuřici – nic zeleného prý jíst nebude – teda kromě brokolice :-) Před časem zase nejedla mrkev. Aktuálně miluje papriku a okurku – papriku jen žlutou nebo červenou – jen ne zelenou!Za to ta mladší nemá s ničím problém – a když je to maso, mlaská si u toho a culí se na mě. Někdy i kýve hlavou na znamení, že jí to moc chutná a směje se přitom sladce na mě :-) Prostě je to pak radost vařit :-)Prostě skloubit jídelníček pro všechny, je někdy docela těžké – i když jsme masožravý VŠEŽRAVCI :-)PS: Starší dcera se mě nedávno zeptala, proč vařím jiné jídlo pro sestřičku. Vysvětlila jsem jí, že je ještě malá, aby jedla naše jídlo.Pak se mě tedy logicky! a pochybovačně zeptala:„Mami, tak proč jí pak dáš vždycky ochutnat z tvého talíře, když přijde ke stolu a dožaduje se ochutnání?“LOL :-)Výchova je někdy pořádně složitá… ale o tom zase jindy… :-)

    07.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Boj o TV

    Asi to všichni znáte, je večer, v TV dávají skvělý film, důležitý sportovní přenos, zajímavý dokument a ještě dvacet minut zbývá do konce dětského filmu… A nastává problém. Kdo vyhraje? Tedy – co pustíme? Dříve jsem byla ráda, že naše domácnost nepatří mezi ty, ve kterých při každém sportovním přenosu začíná neúprosná bitva o ovladač. U nás vždycky bez potíží vyhrává sport. Fotbal, hokej, tenis, atletika, hlavně když hrají naši. I synátor už zná Kvitovou, Jágra, Sáblíkovou, Češi, do toho! A při české hymně vstává (sem tam i chce, abych mu tu písničku „domov můj“ zazpívala). Zatímco jinde to dopadá tak, že jde buď manžel na pivo, nebo manželka na skleničku s kamarádkou (samozřejmě až po bouřlivé hádce), my si ve vzácné shodě zafandíme.Jenže v poslední době řešíme dva problémy. První nastane v okamžiku přepojení z Večerníčku na zprávy. Když dojde jen k debatě, která končí odchodem syna do pokojíčku, kde si nakvašeně rovná mašinky, je to dobré. Sem tam si ale připraví mini scénu, při které mi je držení ovladače na nic, protože ze zpráv nic nemám. Vidím otevírající se ústa moderátorů a k tomu poslouchám řev: „Ale já jsem chtěl pohááádkuuuu.“ Naštěstí tím, že přepojování je na řadě každý den, už se zkracuje doba trvání (a taky neřve denně).S prvním problémem bych si tedy jakž takž poradila. Ale ten druhý… Tím je totiž manželova záliba v cyklistice. Jezdí rád, vlastně každý den. To mu nijak nezazlívám. Jenže poslední roky ho začalo bavit i sledování přímých přenosů cyklistických závodů. A řeknu vám, to je tedy síla. Zejména když jsem třeba nemocná, dítě spí po obědě a já nemám kam utéct. Dívat se třeba na pětihodinovou etapu Gira, při které se nic neděje, dlouho se jede rovně, pak dlouho do kopce, trochu kratší dobu z kopce, pak se zasprintuje do cíle, aby stejně vítěz etapy v celkovém hodnocení skončil třeba padesátý. A k tomu po celou dobu jeden jediný komentátor. Na jednu stranu je to obdivuhodný výkon, udělat z prdu kuličku musí dát fakt zabrat, ale i tak se mi o tom hlasu pak i zdá. Na jednu stranu sice teď můžu mít pochopení pro ženy, které nemají rády fotbal a nechtějí se na něj dívat v TV. Ale na druhou stranu fotbal trvá 90 minut, tak buďte rády, když toho vašeho baví jen fotbal. Z cyklistiky by vám hrozil blázinec.Tak co – kdo u vás vyhrává? Je momentálně v kurzu ME ve fotbale, nebo seriály? Vždycky, když se na MS v hokeji hraje play-off, je poznat,že se dívá skoro celý dům (křičení „gól“ zní tak nějak hlasitěji). Bude to s fotbalisty stejné?Ze své zkušenosti můžu doporučit nahrávání, bez toho bych přišla o spoustu dokumentů a filmů, ale uznejte – nahrávat fotbal a pak na něj koukat, když znám výsledek, jaksi nemá to kouzloJ. 

    07.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Jedno dítě – žádné dítě

    Poprvé jsem tuhle hlášku zaslechla, když jsem byla čerstvá prvomatka. Nevěřila jsem jí a nechápala: Vždyť mít a nemít dítě je tak obrovský rozdíl!U první dcery jsem měla vysoké nároky: Chtěla jsem mít a měla jsem doma pořádek a čisto, a proto jsem např. vytírala každý den. Aby se dítě rozvíjelo, tak jsme od dvou měsíců chodily na cvičení a později i na plavání. Když nespala (což bylo hodně často), tak jsem ji chovala, hrála jsem si s ní a nechápala jsem, jak někdo může nechat miminko brečet v postýlce! Při kojení jsem se vždycky soustředila jen na sebe a dítě a nikdy jsem, tak jako teď, nečetla u toho noviny a nevyřizovala telefonáty.Já sama jsem chodila cvičit, sledovala jsem zprávy a dbala na to, abych chodila nejen venku, ale i doma pěkně oblečená, upravená, namalovaná a učesaná. O pěkné sladěné oblečení jsem se snažila i u miminka. A stálo mě to hodně sil…Ale byla jsem na sebe pyšná, jak mi to pěkně jde a trochu s pohrdáním jsem pozorovala ty unavené a neupravené maminky s více dětmi, které byly neposlušné rozjívené děti (dnes bych se nad tím nepozastavila), chodily v domácím oblečením do obchodu a do poradny k doktorce.Letos v létě se mi narodila druhá dcera, a vlastně už v průběhu těhotenství jsem si na hlášku „Jedno dítě, žádné dítě“ vzpomněla. V obou těhotenstvích jsem chodila do práce, ale v tom prvním to bylo nesrovnatelně jednodušší: Starala jsem se jen sama o sebe, po návratu z práce jsem si mohla dělat, co jsem s ohledem na jiný stav, chtěla. A moc jsem si to užívala. V druhém těhotenství jsem už po ranní přípravě do školky a práce byla občas zralá na rakev. A po návratu z práce mě čekala školka-nákup-domácnost-uložení dítěte a následné padnutí do postele.Nedávno jsem byla s oběma dětma u dětské doktorky: Starší nechtěli ve školce pro zlomenou ruku a dělala mně a miminku nedobrovolný doprovod na pravidelné prohlídce. V čekárně s námi byla jedna moc hezky oblečená, upravená maminka s načančanou malinkou holčičkou a pozorovala nás se špatně skrývaným opovržením: Já jsem sice měla džíny,ale k tomu vytahané domácí triko s fleky od mléka a na hlavě koupelnový drdol. Starší dcera měla v té době sádru už třetí týden a podle toho ta sádra i vypadala. Bláto se ze sádry prostě nedostane. Měla na sobě oblečení podle svého výběru – kytičkované legíny, žluté tričko, modré ponožky, pruhovaný svetr a v rozcuchaných (ale prý se česala a mami, česat mě fakt nemusíš!) vlasech čelenku.  A hrála si s hlasitě zpívajícím medvídkem Pů. Miminko bylo v pyžamu (oblečení jí měním, až když je špinavé). A já jsem si při pohledu na trochu zhnusenou maminku vzpomněla sama na sebe před pěti lety a zastyděla jsem se. Ne, že by se mi nelíbilo mít skoro všechno dokonalé, ale prostě na to s více dětma opravdu není čas a je potřeba dělat věci, které jsou opravdu důležité. A třeba každý den čerstvě vytřená podlaha není to, co děti ocení…Když byly miminku dva měsíce, tak jsem s ní byla o víkendu sama doma a báječně jsem si odpočinula. Nechápala jsem, z čeho jsem byla tak unavená, když jsem měla jen to jedno dítě – vždyť je to taková pohoda! A najednou mi to došlo, když jsem si porovnala, co jsem všechno dělala s jedním dítětem a co už teď nedělám. A miminku tenhle přístup moc prospívá – je samostatnější: Samo umí usnout, samo si dokáže hrát. Ale mně se občas, jako např.teď, když mám na sobě sedm let staré, už vyrudlé tepláky, vytahané tričko a jsem nenamalovaná s kruhy pod očima, zasteskne a chci vypadat zase hezky! Ale až někdy jindy, až bude na to ta pravá příležitost…Už se na ní moc těším.

    08.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • První pomoc - otrava

    Řada maminek zažila situaci, kdy měla o své miminko nebo batole strach. Ať už někde škaredě spadlo, mělo vysokou teplotu, nemoc nebo stav, se kterým si rodiče hned nevěděli rady. Většina z nich asi odjela na pohotovost nebo do nemocnice. V případě otravy ohrožující zdraví či přímo život dítěte je však v mnoha případech důležitá také první pomoc, která se však u různých druhů otravy může lišit. Zapátrali jsme ve zkušenostech MUDr. Martina Gregory, který maminkám radí, jak tyto vážné, ale někdy i jednoduše řešitelné situace zvládnout.Otravy  I když nejsou tak úplně časté jako nějaké běžnější horečnaté či jiné onemocnění dítěte, je určitě dobré vědět, jak v případě otravy miminka postupovat. Velmi nepříjemně totiž může poškodit zdraví miminka např.snězení obyčejné syrové fazole.1. Otrava lékyJde o nejčastější otravu malých dětí. Ani hořká chuť léků neodradí malinkého tvorečka, který ještě o světě moc není a chce přece zkoumat, spolknout tatínkovu pilulku na spaní nebo maminčiny léky proti bolesti hlavy.Po požití léku, který by mohl způsobit otravu dítěte postupujte takto :- pokuste se vyvolat zvracení (dítě si přehněte přes koleno, aby mělo hlavu níž než trup a podrážděte mu kořen jazyka prstem, u dětí mladších 6 měsíců to nepůjde, protože nemají vyvinutý zvracivý reflex a stěmi musíte odjet ihned do nemocnice, nepoužívejte známý roztok kuchyňské soli - sám by mohl způsobit u dítěte otravu - podejte živočišné uhlí (3-10 tablet rozpuštěných ve vodě) - přivolejte lékaře nebo lékařskou pomoc- pokud dítě vezete klékaři a má už příznaky otravy - je spavé, vrávorá, vezte je na zadním sedadle položené břichem přes kolena dospělého, shlavou otočenou ke straně tak, aby nevdechlo případné zvratkyAntikoncepční pilulky - nejsou až takovým problémem, měly by způsobit jen zažívací potíže, ale i tak vyhledejte lékaře. Výplach žaludku je každopádně nutný, když dítě spolkne 1 a více balení.Natrium floratum - tabletky, které děti užívají na správný vývoj zubů, nezpůsobí otravu, když spolkne třeba 3, dejte pak dítěti mléko a poraďte se s lékařem.Pozor na tabletky, které užívají starší lidé na řídnutí kostí. Ty obsahují stejnou látku jako tabletky pro děti na zuby, ale v mnohonásobně vyšší koncentraci a to by mohlo způsobit dítěti smrtelnou otravu.  

    03.květen 2020 - Napsal: Redakce

  • Kojení - má dítě dost?

    Zcela jistě dostává dost, pokud máod třetího nebo čtvrtého dne života alespoň pět až šest mokrých jednorázových plen nebo šest až osm mokrých látkových plen av prvních šesti týdnech dvakrát až pětkrát denně stolici, po prvních šesti týdnech už méně často.U jednorázových plen možná nepoznáte, že jsou mokré. Řiďte se tedy tím, jak jsou těžké. Na plenu jednou na zkoušku nalijte dvě až čtyři lžíce tekutiny a porovnejte její váhu se suchou plenou.Jsou-li pleny méně často mokré, moč je velmi žlutá a je silně cítit, pak musí vaše děťátko nutně víc pít. V takovém případě kojte dítě co nejčastěji a nechte je i v noci pít, jak dlouho chce. Dítě, které pilo příliš málo, nemusí mít dost síly, aby plakalo, a nápadně hodně spí.Může se dítě u prsu přejíst?Pokud dítě dostává výlučně mateřské mléko, není možné, aby pilo příliš mnoho a přejedlo se. Má-li skutečně plné bříško, přebytečné mléko po krmení opět vyjde ven a vyteče mu z úst. I když děťátko vypadá dost baculatě, můžete si být jistá, že mu to neškodí. Přejedení u prsu neexistuje.Potřebuje dítě čaj nebo vodu?Mateřské mléko dodává zdravému dítěti v prvních šesti měsících všechno, co potřebuje: dost živin na zahnání hladu i dost tekutiny na utišení žízně - ať už v suchém vzduchu vytopeného pokoje v zimě, nebo největším letním horku. Může se však stát, že dítě kvůli zvýšené potřebě tekutin krmení poněkud zkrátí a stejně tak intervaly mezi jednotlivými krmeními. Pokaždé tak pije trochu kratší dobu, ale o to častěji. Dohromady tak dostane víc předního mléka bohatého na laktózu a tišícího žízeň a méně tučného sytícího zadního mléka - tedy přesně to, co potřebuje. Takovéto tišení žízně je tím nejlepším nápojem, jaký mu svět nabízí.Tuto skutečnost potvrzuje průzkum provedený v tropech v Indii. Jedna skupinka kojenců dostávala k mléku občas trochu převařené vody. Druhá skupinka kojenců dostávala pouze mateřské mléko. Ukázalo se, že děti, které dostávaly ještě vodu, sály o to méně mateřského mléka. Tím méně měly také energie. Na konci průzkumu zaznamenaly výlučně kojené děti vyšší váhový přírůstek a jejich stav byl celkově lepší. Což nám ukazuje, že kojené děti měly dostatečný příjem tekutin. To, že dítě vyžaduje kojit téměř každou hodinu, neznamená, že je nedokážete nasytit, ale že právě potřebuje vydatnou výživu.První růstové skokyPokud máte dojem, že najednou není možné dítě dostatečně nasytit, kojíte-li ho každou hodinu, a ono pije, jako by předtím nedostalo dost, jedná se o růstový skok. V takovém případě nezbývá nic jiného, než velmi často kojit. Kojit tak často a tak dlouho, jak bude chtít. Tvorba mléka se během několika dnů této nové spotřebě přizpůsobí.S růstovým skokem můžete počítat mezi šestým a dvanáctým dnem, mezi šestým a osmým týdnem, ve třetím měsíci, zhruba v polovině čtvrtého a také kolem šestého měsíce.Proto je důležité, abyste dobře jedla, pila a co nejvíce spala. Kojení je v takových dnech skutečně práce na plný úvazek, ale vyplatí se! 

    03.květen 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Nezařazené
  • Přála bych si tchyni

    Přála bych si tchyni. Vážně. Kvůli našim dětem, kvůli manželovi. Milou, babičkovskou, mne respektující a naše děti zbožňující. Nemám žádnou. Bohužel. První tchyně byla docela prima a opravdu se snažila navázat se mnou, svojí snachou, vstřícný vztah. Na to, že měla pouze jediného syna, byla opravdu tolerantní. A upřímně jsem uznávala, že se hodně snaží. Když se pak naše manželství rozpadlo, neboť manžel po třech letech svazku náhle pocítil potřebu ještě se tolik nevázat, bohužel se logicky ukončil i vztah nás dvou. A přitom to všechno bylo na dobré cestě. No nic, stává se. Přesto mi však na ní ještě pár let docela záleželo a psala jsem jí ke každým narozeninám, které vtipně slavila na den narození ó velkého Vladimíra Iljiče, tudíž jsem ve společnosti, zejména té ovíněné, díky tomu ohromovala nevídanými znalostmi z historie.S druhou tchyní byl vztah o něco komplikovanější. Rovněž měla jediného syna a já navíc měla punc použitého „zboží“, tedy rozvedené bezdětné ženy. K mojí oblíbenosti navíc příliš nepřispívalo ani to, že jsme se s druhým chotěm seznámili prostřednictvím seznamovací kanceláře. Když si dovolím odbočit, tam musím říci, že to byly prima časy… kamenná seznamka měla vychytaný systém párování eventuálních dvojic. Promyšleným dotazníkem se stovkou otázek mi v průběhu dvou měsíců doporučili 15 eventuálních protějšků, se kterými jsem se opravdu sešla. Byly to někdy opravdu kousky: Jeden třeba do telefonu tvrdil a v dotazníku uváděl, že je pohledný 183 cm vysoký gymnasta…. Realita byla taková, že gymnasta, byť s mimořádně silnými dioptrickými skly, nejspíš byl, ale nepochybně také dyskalkulik… protože centimetrů měl tak o 15-20 méně, tudíž jsem na něj shlížela velmi zvysoka. Dalšímu jsem se líbila natolik (bohužel však zcela neopětovaně), že mi na druhé setkání přinesl dárek v podobě tanga kalhotek a na rovinu se mě ptal, jaké auto by mě potěšilo. Potřetí jsme se, přes jeho ublížené nepochopení, už opravdu neviděli. Třetí v pořadí se mě snažil ohromit tím, kolik štěňat piva vypije za týden. Jiný považoval za svoji přednost, že byl odejit z dobře placené práce kvůli tomu, že mu šéf nehodlal tolerovat právo na každodenní poobědovou 20-min. siestu v kanceláři. Bez toho totiž odpoledne hlava nikomu nefunguje, víme? I dalšímu jsem se líbila, jen měl přibližně o 50 kg více, než uváděl v dotazníku, ale snažil se! Každý den chodil běhat po nábřeží zabalený do igelitu, cestou domů pak načerpal tekutiny v podobě tří, čtyř piv a hubnoucí efekt byl tentam. Podobně to pokračovalo ještě pár týdnů, ale zkrátím to: Můj druhý a zcela jistě poslední manžel (víckrát už do toho rozhodně nejdu) byl 15. v pořadí, resp. poslední, koho jsem byla ochotná ještě vidět. A ono to během prvních 2-3 minut opravdu zafungovalo tak, jak mělo. Ta oboustranná chemie byla hmatatelná. A nic na tom nezměnil ani fakt, že mě o půlnoci cestou z vinárny nechal nečekaně stát na peróně v metru, protože potřeboval stihnout přestup na jinou linku a coby čerstvý pražský přistěhovalec si ještě nebyl v pražské MHD ničím jist. Ani zakončení druhé schůzky, kdy mě cestou z kina pro změnu opustil v noci na temné zastávce mezi vinohradskými hřbitovy, jelikož mu jela přímá tramvaj, kterou „potřeboval“ stihnout. V ten večer jsem skutečně reálně zvažovala, jestli to mám takhle zapotřebí a jestli mě to i přes nepopiratelnou vzájemnou přitažlivost hodlá dál bavit. Potřetí už se naštěstí nic takového neopakovalo, po pár týdnech se ke mně přistěhoval – však nač ztrácet čas?, po roce jsme se brali a za další rok byla na světě první dcera. Takže za mě – zprostředkovaná seznámení rozhodně ano! Ale abych se velkou oklikou vrátila k původnímu tématu: Vlastně se své druhé tchyni nemůžu ani moc divit, že měla takový strach o to, koho si její jediný syn najde a že mi zpočátku nedůvěřovala. Teď když máme děti, tak už to chápu dokonale. Po svatbě jsem si s tchyní navíc začaly rozumět a když jsme oznámili očekávaný přírůstek do rodiny, ledy roztály úplně. Žel však nám ji 2 měsíce po narození dcery těžká nemoc, ta nejtěžší z těžkých, vzala. Přesto mám jednou provždy v paměti uložené, jak byla šťastná, když si svou vnučku mohla poprvé pochovat. A absolutně jistě vím, že by byla prvotřídní milující babičkou i tchyní… jen mít od života tu šanci.  

    27.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Depilace

    Taky občas míváte obavy o to, že se muži svému vzhledu věnují natolik, že nás nejen v časové náročnosti překonávají? U někoho to začalo důkladnou úpravou vlasů, u dalších se přidala úprava ochlupení na hrudi a dále to pokračuje.Poslední dobou jsem na několika zpravodajských serverech narazila na několik podobně zaměřených článků – týkaly se nového „fenoménu“ (jak to nazývali autoři těch článků), kterým je depilace u mužů.Já tedy nevím, s čím se setkáváte vy doma. Zdá se, že je moderní, když se muži depilují na hrudníku, v podpaží, případně na tříslech (o zádech nemluvím). Ale co si o tom mám myslet já? Můj muž totiž vyznává poněkud jinou část těla jako vhodnou pro depilaci. Před lety se mě ptal, jaký mám názor na depilaci v intimních partiích, že to prý kluci z fotbalu praktikují dost často. K této variantě nikdy nedošlo, ale pak přišlo letošní jaro. Když se mě poprvé zeptal na můj názor, ťukala jsem si na čelo. Jenže to už nic nezměnilo. Můj manžel si poprvé oholil NOHY.Říkala jsem si, že chápu jeho vášeň pro cyklistiku, ale rozhodně jsem nečekala, že se kvůli ní dočkám chvíle, kdy bude holením trávit v koupelně víc času než já. Varovala jsem ho, že oholení dlouho nevydrží a že z vlastní zkušenosti vím, že dorůstání chloupků na nohou může být nepříjemné a rychlé. Tvář si manžel holí jednou za čas, nikdy nechodí hladce oholen, takže mi zvuk holicího strojku nijak zvlášť nepřekážel. Teď kvůli dokonalému oholení nohou slýchám strojek dost často, a hlavně vždycky dost dlouho na to, aby mi začal lézt na nervy.Zapomněla jsem zmínit důvod, proč mám najednou doma na několik desítek minut týdně „ženskou“.  Manželovi totiž začalo vadit, že mu z cyklistických kraťasů koukají chlupy… Nějak to nemůžu pochopit, což se mi bez problémů daří pouze u představy chlupů v podpaží (na rovinu, na zapáchajících chlapských podpažích nic vábného nevidím, tedy necítím). Ale že by mě trápily chlupaté nohy u muže? To tedy ani náhodou.Nejspíš si ale budu muset zvyknout na to, že to, co nám dříve na mužích připadalo mužné (a běžné), přestává být normou. Naopak, teď se už prý holí i puberťáci. A ti, kteří to nedělají, jsou často v kolektivu pro smích – tedy to jsem se dočetla v článku o depilacích (je to vyjádření učitele tělocviku, se kterým souhlasí nějaký trenér mladých sportovců). Musím říct, že mi to vyrazilo dech. Ještě nedávno se mi příčilo potkávat při nákupech v obchodních centrech puberťáky s tak dokonale upravenými účesy (= nagelovanými), v oblečení s dokonalým stylingem, že jsem měla problém nesplést si je s holkama.A teď abych už předem akceptovala to, že můj syn si pravděpodobně za deset let začne vyholovat s největší pravděpodobností celé tělo, aby nebyl u kamarádů za vyvrhele, a ode mne bude vyžadovat, abych mu obstarávala strojky, žiletky, gely a co já vím ještě… Jako bych najednou byla o dvacet let starší :).P.S. Včera jsme měli návštěvu a první, čeho si jeden z kamarádů všiml, byly manželovy nohy. Pochválil ho, jak má na pohled krásně hladké nohy a rovnou nás, holky, obvinil, že my je určitě tak hladce oholené nemáme… Mimochodem taky vášnivý cyklista.  

    27.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel