Výsledky vyhledávání v sekci: Zdraví
  • CO ZVYŠUJE RIZIKO UŽITÍ DROG

    Toto téma by nepochybně pokrylo stránky několika knih – svými aspekty právními, sociálními, psychologickými, výchovnými i morálními. Zde se mu však budeme věnovat jen ve vztahu k možným rizikovým souvislostem s výchovnými problémy a užíváním drog. Berme tedy rozvod jako realitu – lidé se rozvádějí. Legitimní svazek partnerů přestává být realitou, zůstávají vzpomínky, pocity viny, křivdy, ztráty, zlost, smutek, samota a jiné. Pokud se nepodaří vztah, majetkové poměry či péči o děti dořešit, aby se vše po čase uklidnilo a rodiče mohli začít žít život v nových podmínkách, je pravděpodobné, že vše ovlivní nějak i děti. Možné následky nedořešeného rozchodu >>Očerňování, obviňování druhého partnera („…kdyby nebyl tvůj táta takovej …všechno by bylo jinak … on je úplně k ničemu…”). >>Přetrvávající konflikty a nedorozumění, do kterých rodiče zatahují děti, které pak mají tomu druhému něco vzkázat, něco rozsoudit nebo rozhodovat to, co jim nepřísluší. >>Absence jednoho z rodičů, který se v důsledku problémů stáhne uražen nebo citově zraněn a není pak dětem k dispozici. >>Zavazování dítěte tajemstvím („…nesmíš mámě říkat, že…”). >>Neadekvátní „využívání” dítěte jedním z rodičů (například matka nadměrně potřebuje dceru, aby ji utěšovala, poslouchala její starosti a smutky). >>Nedostatečná kontrola a důslednost při výchově (přetížení jednoho z rodičů, pocity viny vůči dítěti, snaha „dělat to jinak”…). >>Nadměrná kontrola a náročnost při výchově (snaha „dělat to jinak”, dokázat bývalému partnerovi, že to „jde jinak”, odreagování od vlastních problémů a selhání…). >>Svádění viny za krach manželství na dítě – „kvůli tobě jsme se pořád hádali“, „zůstali jste mi na krku“ a podobně. Z hlediska rizika užívání drog se tyto a některé další problematické důsledky nedořešeného rozvodu mohou projevit v několika směrech: >>Dítě na sebe může upozorňovat právě tím chováním, které rodiče nanejvýš zneklidní – pozdními příchody, experimentováním s drogami – možná si říká o zvýšenou pozornost či důslednost. >>Dítě může užíváním drog vyjadřovat zlost na rodiče za to, že ho připravili o jednoho z nich nebo o pocit, že má ideální rodiče apod. 

    29.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Pneumokok

    Vaše dítě často bojuje se záněty středního ucha či záněty dýchacích cest?Za recidivující zánět středního ucha považujeme situaci, kdy dítě prodělá 3 akutní záněty středouší v průběhu 6 měsíců nebo 4 záněty v průběhu jednoho roku., přičemž mezi jednotlivými záněty dojde k úplnému ústupu všech příznaků a k normalizaci nálezu na bubínku. Přibližně 20 – 25 % dětí, u kterých proběhne jeden zánět středouší, prodělá záněty opakovaně a splní kriteria této diagnózy. Nejčastější příčinou bývá neprůchodnost Eustachovy trubice z nosohltanu, která zajišťuje správnou funkci středoušní dutiny. Tuto neprůchodnost způsobuje ve většině případů zvětšená nosní mandle (adenoidní vegetace), což je ostrůvek tkáně obranyschopnosti - lymfatické tkáně, umístěné vzadu v nosohltanu. Proto u opakovaných zánětů středouší by měla být nosní mandle ORL lékařem pečlivě zhodnocena, a to v období mimo akutní infekci. V době akutní infekce je nosní mandle téměř vždy zvětšená, neboť reaguje na mikroby způsobující infekci. Pokud je nosní mandle zvětšená do té míry, že obtíže dítěte pramení z jejího vlivu na středoušní dutinu, pak vám lékař doporučí odstranění této nadbytečné tkáně chirurgickou cestou. Většinou se provádí v celkové narkóze s krátkou hospitalizací dítěte, pochopitelně nejlépe v doprovodu rodiče. Nejšetrnější je provedení endoskopickou cestou, kdy se zavede tenká hadička s „kamerou“ k místu nosní mandle a za přímé kontroly zraku chirurg mandli zhodnotí a odstraní. Tato metoda je však omezená věkem a velikostí dítěte vzhledem k velikosti endoskopu – kamery..Navíc platí, že ne všechna pracoviště ORL jsou vybavena technikou umožňující provedení tohoto typu zákroku. K dalším příčinám opakovaných zánětů středního ucha patří snížení obranyschopnosti dítěte a eventuelně alergie. Proto by mělo být dítě po zhodnocení registrujícím dětským lékařem odesláno k alergologicko-imunologickému vyšetření a dle závěru příslušně léčeno. Vzácnou příčinou může být porucha v zažívacím traktu nazývaná GER - gastroesofageální reflux. To je stav, při kterém nedostatečně pracuje záklopka v dolní části jícnu, a tak může docházet k návratu obsahu žaludku, méně často dvanácterníku, do jícnu. Tento obsah má nesprávnou kyselost (žaludeční - příliš kyselé pH, dvanácterníkový - příliš zásadité pH). Při refluxu nesprávná kyselost působí po krátkou dobu na sliznici nosohltanu, Eustachovy trubice a dutiny nosní a může způsobovat opakované záněty. Proto, není-li příčinou opakovaných zánětů středního ucha zvětšená nosní mandle nebo porucha imunity a alergie, pak by měl dítě zkontrolovat specialista na trávicí systém - gastroenterolog, který by rozhodl o provedení vyšetření k potvrzení či vyloučení refluxu – GER. U opakovaných zánětů dýchacích cest pátráme po stejných příčinách jako u zánětů středouší, včetně refluxu, neboť může docházet ke vdechování mikrokapiček obsahu žaludku nebo dvanácterníku, který podráždí sliznici dýchacích cest. Projevy se pohybují od mírných až po příznaky astmatu. Mezi další příčiny opakovaných zánětů dýchacích cest patří některé vrozené poruchy stavby hrudníku, plic či průdušek nebo okolí dýchacích cest. Existují taktéž vrozené poruchy tvorby hlenu dýchacích cest nebo jeho odstraňování. Zvážit samozřejmě musíme i vdechnutí cizího tělesa, někdy velmi kuriosní. Příznaky mohou být velice akutní, ale mohou mít i dlouhodobý ráz. Jde např. o malé části potravy, korálky, někdy dokonce špendlíky. Tzv. syndrom dráždivého kašle může být způsoben astmatem a některými typy infekce. V případě opakovaných zánětů středouší či dýchacích cest by rodiče měly být při vyšetřovacím postupu pomocníkem a partnerem jak dítěti, tak i lékaři. Dítěti se snažte zajistit co nejzdravější životosprávu spočívající v dostatku pohybu na čerstvém vzduchu v období mezi infekcemi. V domácím prostředí udržujte klima s minimem prachu a bez cigaretového kouře. Rodiče často nemocného dítěte nesmí dítěti kouřit doma. Nedoporučuje se kouřit vůbec, neboť i na oblečení kuřáka ulpívá určité množství zplodin. Dalším krokem, je posílení obranyschopnosti zdravou výživou - dostatkem vitaminů v přírodní podobě, živočišných a rostlinných bílkovin či omezením sladkostí a chemických konzervantů. Podrobnější informace o výživě a jejím vlivu na imunitu najdete na www.vyzivadeti.cz. Nezapomeňte na probiotika a prebiotika, zvláště u dětí, které často užívají antibiotika. Imunitu můžete podpořit i přírodními preparáty. Vhodné je se poradit se specialistou na přírodní léčbu, která může být doplňkem klasické medicíny. Pokud dítě prodělalo více než 4 záněty středního ucha a nepřekročilo věkovou hranici 5 let, pak má nárok na očkovaní proti původci asi 40 % bakteriálních zánětů středního ucha – bakterii Streptococcus pneumoniae, vakcínou Prevenar . Samozřejmě je lepší nečekat na 4 záněty, ale očkovat dítě již dříve, pokud nejsou důvody, jež by očkování nedovolovaly. Podobně je tomu u opakovaných zánětů dýchacích cest, kde také doporučujeme zvážit očkování.. Děti starší 5ti let mohou být proti této bakterii chráněny jiným typem vakcíny.

    04.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Děti
  • Citove vztahy a uceni dětí

    Preskocime ted jeden ci dva mesice a dostaneme se do obdobi, kdy dite uz pozorne sleduje zrakem i sluchem vsechno deni ve svem okoli, kdy je schopno brat veci do rukou a prendavat je z jedne do druhe (a mezi tim treba nekolikrat do pusy) a kdy zretelne zacina rozlisovat lidi zname a nezname - tedy do pateho a sesteho mesice. Je proto dobre, kdyz se mu v teto dobe "jeho lide" nijak moc nemeni a nestridaji, kdyz se moc necestuje, kdyz se nemeni ani vnejsi prostredi. (Jesle do pul roku ditete v drivejsi dobe byl proto uplny nesmysl. Nastesti se u nas vyskytoval jen vyjimecne.)Tady nekde jsou zacatky uceni - a uceni ma ovsem sve podminky a sve zasady. Jednou z nich je, ze se urcite situace museji opakovat a ze ve vecech kolem ditete musi panovat urcity poradek a urcity rad. To znamena, ze urcity rad museji zachovavat i "jeho lide" v zachazeni s nim. Psychologove dokonce soudi (a nasli jsme pro to dost opory i v nasich vlastnich vyzkumnych studiich), ze potreba smysluplneho sveta je jednou ze zakladnich psychickych potreb, ktera ma byt uspokojena v pravy cas a v prave mire, ma-li se dite po dusevni strance vyvijet zdrave. A ten pravy cas zacina prave ted - a bude trvat po cele detstvi.Vsimneme si, prosim, take, jak v teto dobe instinktivne, neuvedomele, nenaucene pomahame diteti s ucenim tim, ze mu sami v sobe nastavujeme jakesi zrcadlo. Ma to dokonce odborny nazev - "biologicke zrcadlo". Vyzkumni badatele i rodice sami zaznamenavaji, ze dite uz v prvnim mesici zivota a nekdy uz brzy po narozeni dokaze napodobit nektere mimicke pohyby v obliceji. (Mimicke nervstvo je totiz u novorozeneho ditete a maleho kojence relativne velmi zrale.) Dovede napodobit otevreni ust, zavreni oci apod. Jenomze nyni kolem pul roku to dela uz velmi vyrazne, takze je z toho docela pekna zabava. My se tvarime udivene - a ono taky! A pak se to deje obracene. Ono se tvari udivene a my to delame po nem. My mu podavame kasicku na lzicce a sami (neuvedomele) otevirame pusu, abychom je primeli k napodobe. Dite vyda nejaky nepravdepodobny zvuk - a my to neuvedomele delame po nem, pricemz ovsem z naseho artikulacniho aparatu to vyjde v provedeni pravdepodobnejsim a lidstejsim. Povzbuzujeme je tedy k nejakemu vykonu nebo k jeho vylepsenemu opakovani tim, ze mu predvadime, jak se to dela.Zatim je to jednoduche, ale takovymto zrcadlem budeme (a mame byt), az dite bude chtit kopat do mice, az bude stavet komin z kostek, az bude strkat auticka po koberci (i dustojny dedecek s nim poleze po kolenou), az bude brat tuzku do ruky nebo az nam bude chtit pomahat s utiranim nadobi.Za pokrokem v citovych vztazich ted pokrocime jeste o dalsi mesic ci dva dal. Psychologicke vyzkumy ukazaly, ze u vetsiny deti se v sedmem mesici objevuje v plne sile tzv. specificky citovy vztah k "materske osobe" a v osmem mesici specificky strach z cizich lidi. Umyslne mluvime o "materske osobe", a ne proste o matce, protoze tento vztah se vytvari k tomu, kdo se k diteti matersky chova, tj. k tomu, kdo je mu predevsim darcem citove jistoty a opory (kdo mu pomaha prekonavat uzkost, k niz nyni vyvojove dospelo). Ve velke vetsine pripadu to je samozrejme vlastni matka, ale nekdy je to i otec ditete, babicka, sousedka, rodinna teta nebo i starsi sestricka, anebo i vice lidi v rodine. Dite totiz dava nyni vyrazne prednost nekomu pred ostatnimi - dozaduje se jeho pritomnosti, aktivne ho vita, pokrikuje na neho, provokuje jeho pozornost a protestuje, kdyz si ho ten onen nevsima, kdyz je opusti, kdyz se mu ztrati z dohledu, kdyz mu neodpovida.U nekterych deti je tato zmena v chovani napadnejsi, u jinych mene, u nekterych se dostavuje drive, u jinych pozdeji, ale v podstate je to znamka urciteho vyvojoveho pokroku, kterym by mely projit vsechny. V teto citove vazanosti k nekomu "svemu" nabyva totiz dite zrejme citovou jistotu a oporu, ktera mu bude zakladnou pro postupne uvolnovani a osamostatnovani. (Kdyby toho nebylo, mohlo by se pozdeji v dospivani stat nikoliv samostatnym, nybrz "nevazanym", coz je velky rozdil.) Znamy americky psycholog E. Erikson usoudil, ze v posledni ctvrtine prvniho roku zivota jde u ditete o vytvoreni zasadni a zakladni duvery v lidi. Z te pak vyplyva i duvera v sebe. Neni-li toto vyvojove obdobi dobre prozito, je nebezpeci, ze misto duvery bude pruvodcem ditete do dalsiho zivota neduvera. A to zajiste je moc spatny (neduveryhodny) pruvodce!Proto jeste jednou pozor! Tak jako pro zaklady v uceni, tak pro zaklady v citovych vztazich je dobre, aby prostredi, ktere rodice diteti vytvori, bylo citove vrele a pokud mozno stale. (Proto napriklad z psychologickeho hlediska nam nemuze byt rozvod rodicu, ani kdyz k nemu dojde uz behem prvniho roku zivota ditete, zcela lhostejny.)Rekli jsme, ze priblizne v osmem mesici se u deti objevuje specificky strach z cizich lidi. Neni to tak docela presne. Tento strach (ostych ci treba jenom nejistota) muze mit dite treba i vuci lidem znamym, ne vsak duverne znamym - tedy vuci tem, kdo nejsou "jeho lidmi". Vyvoj jeho vnitrniho sveta, jeho prozivani, pokrocil nyni v souladu s vyvojem intelektovym tak daleko, ze dite je schopno zname a nezname spolehlive rozlisit (znamena to, ze funguje pamet), pricemz vnitrni hlas uzkosti mu napovida, ze to nezname je nebezpecne. Sousedka, ktera obcas zajde na navstevu, je najednou ditetem prijimana s neduverou. Babicka, ktera dite nevidela tri nedele, je najednou odmitana jako nekdo cizi. A pani postacka budi najednou v diteti des a hruzu.Kde se to v diteti bere? Vzdyt je prece nikdo nijak nestrasi! - Vsak take nejde o zadne vychovne pochybeni, ale o docela prirozeny a vyznamny pokrok na ceste rozumoveho a citoveho vyspivani. A budiz k tomu hned receno, ze nic nenasvedcuje, ze by se z deti, ktere se v tomto obdobi boji cizich lidi, stavali bazlivci na cely zivot. Naopak, mohou z nich byt lide nad jine statecni a pritom i citlivi, s bohatym vnitrnim zivotem. (Proto pozor, abychom ve snaze dite psychicky otuzovat pro "tvrdost zivota" snad nenasadili prilis tvrdy kurs! Bylo by to predcasne a byla by to velka vychovna chyba - ba mozna i tragicka.)Tady take poznavame, ze to, co dela z vychovatele "osobu materskou", bychom nedokazali vyjadrit zadnym diplomem z rodicovskeho kursu, ale ze je to dano jeho schopnosti byt diteti utocistem pred vsim "neznamym-nebezpecnym", byt prostrednikem mezi nim a timto neznamym svetem a cinit vsechno nebezpecne v nem dostatecne bezpecnym svou pritomnosti. Zatim pritomnosti fyzickou - svou naruci, svou podanou rukou, svym uklidnujicim ci povzbudivym slovem. Pozdeji pak i na dalku a zprostredkovane tim, ze jsme s ditetem ve svych myslenkach, ze je provazime na nebezpecnych vypravach lidskym svetem, jenz ma, bohuzel, nekdy i podobu pouste a nekdy dzungle.K tomuto vykladu patri jeste dovetek o detech mazlivych a nemazlivych. Ma nam znovu pripomenout, ze pro dalsi vychovu ditete je mimoradne dulezite porozumet uz v tomto obdobi individualite naseho ditete.Detailni sledovani deti v druhe polovine jejich prvniho roku zivota (provadel je v Anglii predevsim R. H. Schaffer se svymi spolupracovniky) ukazalo, ze vetsina deti se rada mazli, ze je to dokonce jejich zivel. Prituli se, hledaji teplo materske naruce, vyslovene roztaji pod doteky nezne materske ruky, ale i hrubsiho otcovskeho pohlazeni. Ale je asi 20 % deti, ktere takovouto intimitu telesnych dotyku a kontaktu moc nesnaseji a radeji se jim vyhnou. A jsou nektere, ktere je dokonce prijimaji s odporem a rozhodne se brani. (To nemluvime o detech trpicich detskym autismem, jimz je kontakt s druhymi lidmi proste cizi a lhostejny, tak jako jsou jim lhostejni i lide sami, a to i ti nejblizsi.)Tohle je treba vedet, protoze se stava, ze zklamani rodice, kteri mazlivost ditete pokladaji proste za samozrejmou, maji pak tendenci se diteti vnucovat a k mazleni je proste primet. A neco takoveho je opet vychovny prohresek a muze to kazit vztah mezi rodici a ditetem i mezi rodici navzajem. (Vycitaji si, kdo to zavinil a kdo to s ditetem lepe nebo hure umi.) Pritom je psychologickymi vyzkumy prokazano, ze jde o deti docela normalni - jenom nemazlive!Jsou ovsem i maminky a tatinkove a babicky a teticky s vetsi nebo mensi potrebou telesneho kontaktu, neznosti a mazleni. Muze pak nastat cela rada kombinaci: Nemazliva matka - mazlive dite, mazliva matka - nemazlive dite, oba mazlivi a oba nemazlivi. (Kdyz se nam do toho pripletou jeste dalsi clenove rodiny, dostaneme takovych kombinaci mnohem vic.) Ty dve posledni zrejme mnoho problemu nenadelaji - ale na ty dve prvni pozor! Dobra vychova potrebuje souhru v techto tak zakladnich tendencich, a nikoli rozpor! A ponevadz rodice jsou starsi a rozumnejsi, musime zadat od nich, a ne od ditete, aby se prizpusobili.Dite je individualita, a ne ucebnicove schema ani vyvojovy automat! Tuto individualitu by tedy meli rodice poznavat a ovsem take respektovat.

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Těhotenství

    Těhotenství je děj, nad kterým stále stojíme v údivu. Zopakujme si proto aspoň stručně, co se v tak úžasně krátké době děje na jeho začátku. Dělení buněk oplozeného vajíčka začíná už v době jeho putování vejcovodem do dělohy. To trvá čtyři až pět dní. Dalších pět nebo šest dní trvá, než se vajíčko pevně "uhnízdí" v děloze. Embryo necelé tři týdny staré je velké jeden a půl milimetru, má tvar kapky a dá se na něm už rozlišit hlava a ostatní tělo. Na konci třetího týdne začíná tlouci srdce - a bude tlouci až do samého konce života. Je to vskutku nejdéle pracující orgán v našem těle. Během druhého měsíce dosáhne embryo velikosti čtvrt centimetru. Utváří se obličej, ústa, oči, uši, končetiny. Začínají se tvořit nervy. Játra vyrábějí červené krvinky. Prsty se protahují a odděluje se palec. Funkci mozku na elektroencefalografu lze zachytit už v devátém týdnu embryonálního vývoje.Tady začíná další fáze vývoje, kdy plod (s vývojovým pokrokem dostává i nové jméno - fetus) je velký dva a půl centimetru a vznáší se v amniotickém vaku, který má v průměru asi 5 cm. Mnohé ženy však si v této době ještě ani neuvědomují, že jsou těhotné.Na začátku třetího měsíce se plod už zřetelně pohybuje. Dokončuje se vývoj orgánů. Jestliže po narození je na dítěti patrna nějaká malformace, čili nesprávně utvářený orgán (např. rozštěpy patra a rtů, srůsty prstů apod.), dá se na týden (někdy i na den) přesně určit, kdy k tomu došlo. Jen lidský mozek, tato nejjemnější a nejsložitější tkáň v našem těle, má svůj vývojový čas po celou dobu embryonálního a fetálního vývoje, tj. od druhého týdne výš. To znamená, že může být poškozen kdykoliv nějakým dosti silně působícím škodlivým činitelem. Od čtvrtého měsíce se dá ultrazvukem zjišťovat i pohlaví dítěte.Pohlavní diferenciace začala ovšem už mnohem dříve vlivem pohlavních chromozomů - XX ženských a XY mužských - a zvláště pak vlivem mužského hormonu testosteronu, který v mohutné míře začnou produkovat varlátka, neboli testes, sotva se ve své miniaturní podobě začnou u mužského plodu vyvíjet. Na těchto hormonálních základech se dále vyvíjí celá řada dalších zajímavých mužsko-ženských diferencí v duševních funkcích, v myšlení a cítění, v postojích a životním zaměření, čímž se vnáší do života lidstva ona specifická zajímavost a dramatičnost, jež poskytuje nepřeberné množství podnětů a inspirací umělcům všech dob. Již na úrovni prenatální se zjišťují rozdíly ve funkci mozkových hemisfér chlapečků a holčiček, takže se dá říci, že náš mozek funguje mužsky nebo žensky dávno dříve, než si to potom na světě sami uvědomíme.Také původ některých specifických poruch učení (např. dyslexií) se podařilo dnes vystopovat hluboko do pátého měsíce těhotenství, kdy jednotlivé vrstvy kůry mozkové mají už svou specifickou skladbu buněk (cytoarchitektoniku). Ukázalo se při zkoumání mozků dyslektiků, že v této architektonice jsou určité zvláštnosti, které mohly vzniknout jen před pátým měsícem nebo během pátého měsíce jejich intrauterinního vývoje.Aktivní "život" mozku, jak lze prokázat elektroencefalografickým sledováním, začíná v době mezi 28. a 32. týdnem vývoje plodu. V té době už také reaguje na smyslové podněty z okolí - sluchové, zrakové, hmatové.V pátém měsíci už dosahuje plod přibližně polovinu své porodní délky a váží asi půl kilogramu. To už také matky zřetelně cítí jeho "kopání", v jehož intenzitě se do jisté míry zračí už i příští temperament dítěte. Od této chvíle bude matka vědomě prožívat své "soužití" s dítětem, které bude mít pro ni už nepochybnou reálnou existenci i určitou osobitost. Říkáme, že matčin vztah k plodu se individualizuje. Není to už jen vztah k dítěti v naději, ale vztah k tomuto určitému jejímu dítěti.V šestém měsíci se už některé nedonošené děti předčasně narodí, takže můžeme jejich životní projevy sledovat přímo a podrobně. Od sedmého měsíce výš pak už nedonošené či nezralé děti dnes celkem dobře přežívají.V posledních desetiletích se mohutně rozvíjí vědecké odvětví, které si říká "prenatální psychologie". Její východiska shrnuje známý kanadský psycholog Thomas Verny (původem z Bratislavy) do těchto čtyř bodů:1. Lidský plod dovede vidět a slyšet, může něco prožívat, dokonce je schopen se učit (na základní, rudimentární úrovni). Co však je nejdůležitější, je schopen i cítit - samozřejmě ne s onou složitou promyšleností dospělého člověka, nicméně cítí.2. Z toho vyplývá, že to, co dítě cítí a vnímá, začíná formovat jeho postoje a očekávání vůči sobě samému. Jestli nakonec bude sebe vnímat jako šťastné, anebo smutné, a jednat jako člověk šťastný, anebo smutný, agresivní, nebo povolný, sebejistý, nebo plný úzkosti, to závisí - z části - na tom, co se o sobě dovídá za pobytu v děloze.3. Hlavním zdrojem těchto "poselství", která dítě formují, je jeho matka. To neznamená, že každá povrchní, přechodná starost nebo úzkost by měla vliv na její dítě. To, na čem záleží, jsou hlubší a trvalé formy cítění. Trvající úzkost nebo tíživá nejistota týkající se vlastního mateřství může zanechat hluboké jizvy na osobnosti nenarozeného dítěte. Na druhé straně takové povznášející emoce jako radostné očekávání mohou významně přispět k jeho zdravému citovému vývoji.4. Nejnovější výzkumy se začínají čím dál více zaměřovat i na otce a jeho city. Donedávna se k nim nepřihlíželo. Nyní víme, že to, co muž cítí k ženě a nenarozenému dítěti, je jedním z nejvýznamnějších činitelů určujících úspěšnost těhotenství.Tolik tedy Thomas Verny a s ním mnozí další prenatalní psychologové. Na podporu jejich závěrů je možné uvést jeden zajímavý pokus.Prováděl jej doktor Reinold v Rakousku. Těhotná žena klidně leží na vyšetřovacím stole a lékař sleduje chování plodu ultrazvukem po dvacet minut. Za těchto okolností se plod v děloze zpravidla uklidní a tiše leží. Když se dosáhlo tohoto klidového stadia, lékař matce sdělil, že "plod se vůbec nehýbá". Toto svým způsobem pravdivé a neškodné sdělení vyvolalo ovšem u žen skoro vesměs úlekovou reakci. Dr. Reinold sledoval, za jak dlouho na matčin prožitek stresu plod odpoví. Dělo se tak pravidelně během několika vteřin. Všechny plody na matčin stres reagovaly mohutným "kopáním" a neklidem. Neuroendokrinní systém matky přenáší tedy plodu nepochybně její silnější citová hnutí.T. Verny k tomu říká, že "emoční radar plodu je tak citlivý, že zachycuje i jemnější záchvěvy mateřských citů".Ať již názory prenatálních psychologů přijmeme se vším všudy nebo s jistou rezervou (sám se přikláním spíše k tomuto druhému postoji), jedno můžeme pokládat za jisté a prokázané: Vztah mezi prožíváním matky a chováním plodu existuje. Pochybnost může vznikat jen v otázce, jak těsný je tento vztah a jak trvalé může být a jak se v životě dítěte dále uplatní to, co eventuelně z citového života své matky během jejího těhotenství přijalo.Z toho pak můžeme již sami odvodit závěr, k němuž ostatně docela jinými, nevědeckými cestami dospěly už kdysi naše prababičky, že totiž doba těhotenství má být pro matku dobou pěknou, šťastnou, kterou by měla prožívat co nejvíce v duševní pohodě a co nejméně v duševním stresu. Za starých dob dokonce v některých krajích mívala těhotná žena právo, aby se jí "vyhovovalo ve všem", takže tento čas byl pro ni časem jakéhosi královského panování v rodině (i vůči tchyni), což ji přirozeně motivovalo k tomu, aby si tento zážitek pokud možno vícekráte v životě zopakovala. A jaké neštěstí to znamenalo pro ženu, která nic takového zažít nemohla! Jaké společenské ponížení! Tohoto výsadního postavení těhotné ženy se dalo ovšem i všelijak sobecky využívat a zneužívat. Proto například J. A. Komenský hraje na jinou notu, tj. mnohem vážnější, když v Informatoriu školy mateřské říká, že by nastávající matky "nad jiné časy pobožněji sobě měly počínat, ...aby něčím plodu svému neškodily". Důrazně říká, že "potřebí matce těhotné hnutí mysli své na pozoru míti", aby se příliš nelekala, nehněvala (možno říci i nevztekala), netrápila starostmi a netruchlila. Dnešní věda všechno tohle shrnuje do jednoho doporučení: Pokud je to jen možné, vyvarujte se všeho stresu!Moderní psychologie nemá mnoho, co by k tomu dodala.Něco však přece. Především to, že dobře prožité těhotenství není věcí jen oněch devíti měsíců, nýbrž rodičovských postojů, které - jak jsme viděli - se tvoří celým předchozím životem, od časného dětství do dospělosti. Je tedy třeba se na těhotenství připravit a udělat všechno, aby si ho matka i otec v pravém slova smyslu užili - a s nimi i ti, kdo jsou jejich blízcí a kdo s nimi tvoří společenství širší rodiny.Z toho pak dále plyne, že mladí lidé se rozhodně nemají nechat zaskočit nechtěným těhotenstvím, a to zvláště pokud jsou sami ještě ve věku mladistvém.Poznatky mluvící proti příliš mladému rodičovství žen i mužů je možné shrnout asi takto:- Mladí rodiče ve věku mezi 15 a 18 léty jsou ještě ve vývojovém stadiu adolescence. Psychické charakteristiky tohoto období jsou těžko slučitelné s nároky rodičovství.- Manželství mladých rodičů se proto velmi často rozpadají.- Těhotenství zpravidla mladistvé milence zaskočí nepřipravené.- Těhotenství mladistvých žen jsou v naprosté většině případů neplánovaná a nechtěná.- Je více komplikací ve vztahu k vlastním rodičům.- Mladiství rodiče mají zpravidla horší společenské a ekonomické postavení.- Bývá u nich i horší zdravotní péče v těhotenství a u jejich dětí je tendence k nižší porodní váze.Několik velice důležitých doporučení pro dobu těhotenství má však i dnešní medicína. (Píše o tom paní primářka Marie Pokorná v naší knížce Radosti a strasti, 1995.)Předně je třeba od útlého dětství dbát na zdraví děvčátek. Jejich pohlavní buňky, tzn. vajíčka, jsou přítomny ve vaječnících v konečném počtu už při narození. Neobnovují se - jen zrají s věkem děvčete a mohou tedy během doby do oplodnění utrpět i různé škody. Proto je důležitá správná výživa, snížení škodlivého záření na nejnižší míru, vyloučení alkoholu, nikotinu a drog, velmi opatrné užívání léků, prevence infekcí hlavně v dutině břišní, prevence infekcí od zvířat (hlavně tzv. toxoplazmózy - říká se jí také "králičí nemoc").A v době těhotenství samotného? Hodně čerstvého vzduchu. Hodně spánku a dobré pohody. Pohybovat se co nejvíce a pracovat na vzduchu, cvičit u otevřeného okna. Jíst pestrou stravu s dostatkem zeleniny a ovoce, maso nejraději kuřecí a rybí (v těhotenství se maso ordinuje i vegetariánkám), mléčné produkty a mléko (hlavně pro obsah vápníku). Nekouřit a nepobývat v zakouřených místnostech. Neužívat žádné léky. (Při vážnějším onemocnění vždy se radit s lékařem!) Pozor i na vitamínové směsi. Vyhýbat se prostředí s rizikem infekcí a působení chemikálií. Nic vědomě neriskovat!S těmito radami tedy opouštíme mladou matku a otce a přejeme jim, aby si svého mateřství a otcovství užili plně a radostně - a nepromarnili ani den svého těhotenství (myslím to vážně - i otcova!), neboť je to nepochybně velice významná etapa výchovy jejich dítěte, byť zatím světlo světa ještě fakticky nespatřilo.  

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Zvládnutí přechodu do mateřské školy

    Mnozí z vás povedou své dítě v září do mateřské školy. Možná se trochu obáváte, co vaše dítě čeká a jak bude mateřskou školu snášet. Následující článek vám přiblíží, jak působí mateřská škola na dítě a jeho sebevědomí. Ve školce jsou děti většinou spokojené a po překonání počátečních potíží (dítě i matka pláčou, otec má rozporuplné pocity) probíhá vše dobře. Někdy dokonce rodiče trochu žárlí na učitelku, která podle dětí "ví" to, co rodiče vědět nemohou. Ale děti dokážou poskytnout rodičům podporu - jako tříletý chlapeček, který po prvním dopoledni ve školce řekl mamince: "Víš, mami, paní učitelka je moc hezká, ale ne tak hezká jako ty." Přesto se stává, že do té doby sebejisté děti ve školce sebedůvěru ztratí i přes dobrou vůli všech kolem. Některé zjistí, že nejsou tak obratné a rychlé jako ostatní při plnění úkolů, které je připravují na školu; jiné se mnoho naučily doma díky starším sourozencům nebo rodičům, kteří chtěli, aby "měly náskok", a proto mají pocit, že "ztrácejí čas" a "dělají věci pro mrňata". Jsou také děti, pro něž je příchod do školky prvním odloučením od rodiny, a kolektivu se bojí.V kolektivu se musí děti vyrovnávat s nesnadnými situacemi, například chodit společně na záchod (některým dětem vadí, že se na ně na záchodě ostatní dívají); problémy přináší i společné jídlo - ve školce je personál občas do jídla nutí, některé děti si s jídlem hrají nebo se ho snaží těm menším znechutit. Existuje také celá skupina dětí, které ostatní pošťuchují, napadají nebo se jim posmívají. Už v mateřské školce (a dokonce i v jeslích) si děti "nadávají" - jedna z nejhorších nadávek u těch nejmenších je "nejsi vůbec hezký", což může hluboce ranit dítě, které je ve fázi objevování vlastního těla. V mateřské škole v odděleních nejstarších dětí zaslechneme urážky těžšího kalibru; děti obzvlášť těžce nesou, že některé jiné děti zesměšňují jejich rodiče: "Tvoje máma je tlustá." "Tvoje máma není hezká." Hlavně však, a to je největší problém, začíná od samého začátku docházky do školky soutěživost. Rodiče i děti si dělají starosti, protože se před nimi hovoří o "motorických potížích", "nevyrovnanosti", "stálém neklidu", "roztěkanosti". Někdy se dokonce hlasitě uvažuje o tom, že dítě musí "opakovat", to znamená, že zůstane dva roky ve stejném oddělení. Na druhé straně se vyzdvihuje "vyspělost" jiných dětí. Ve věku mateřské školy se dítě výrazně formuje; vymezuje si svůj prostor a hledá pevné body, což se mnohdy projevuje výkyvy v chování - chce, aby si ho ostatní všímali a svou pozorností ho ujišťovali, že jsou s ním a chrání ho. Chce ve všem napodobovat dospělé, které obdivuje, zejména učitelku (touha po identifikaci). Dítě i jeho okolí leckdy prožívají jako prohru to, co je ve skutečnosti jen jednou z jeho vývojových etap. Někdy se dítě domnívá, že ho učitelka zavrhla, a velmi tím trpí. Mnohé děti se chovají jinak doma a jinak ve školce; doma se nijak nešíří o tom, co se ve školce děje, a to zastírá skutečný stav věcí. Šamil a jeho rodiče patří k nepočetným uprchlíkům z Čečenska. Šamil končí první rok v mateřské škole, do níž začal chodit ve třech letech. Jeho maminka je těhotná a celá rodinná situace ji zmáhá. Otec jen obtížně hledá práci, takže momentálně s rodinou nebydlí. Šamilova maminka nosí podle muslimského obyčeje na hlavě šátek. Jedno z větších dětí se kvůli tomu Šamilovi posmívá: "Tvoje máma si schovává vlasy, protože je má ošklivé." Šamil pláče. Za několik dní se mu zasekne zip na bundě, učitelka se snaží chlapci zip spravit, ale rozbije ho. Šamil se znovu rozpláče. Potom už si nechce bundu svléct, ačkoli se učitelce podaří zip opravit; nechce mluvit s ostatními, protože se posmívají jeho mamince; nechce vystřihovat ani kreslit. Nakonec si ale najde kamaráda Omara z rodiny muslimských uprchlíků z Bosny, jehož maminka také nosí šátek. V té době začne učitelka hovořit o tom, že příští rok by měl Šamil znovu chodit do oddělení nejmenších dětí. Maminka je smutná, Šamil říká, že "všechno zkazil", a pláče, protože si uvědomuje, že už nebude chodit s Omarem do téhož oddělení. Naštěstí si v té době otec najde práci v místě bydliště rodiny, pochopí, že synek je nešťastný, a promluví o tom s učitelkou. Kupodivu Šamil dokáže za několik zbývajících dní dohnat ztracený čas - kreslí, zpívá, hraje si s ostatními. Všechno zvládá a o "opakování" se už neuvažuje.  

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Nikdy bychom nestrpeli, aby nase deti zarlily!

    Prirozeny pocit"Nikdy bychom nestrpeli, aby nase deti zarlily!" Tyto vety slychavame od rodicu casto. Lze se vsak detske zarlivosti nejak branit? Nebo, lepe receno, do jake miry ji lze potlacit?Zarlivost je prirozeny pocit, ktery se potrebuje nejakym zpusobem projevit. Zarlit tedy neni "nepatricne" ani "zle". Podelim se s vami o sve zkusenosti a ukazu vam na nich, ze pokud dite zarli, je to zcela prirozene a rodicum to prinasi prilezitost sveho potomka ujistit, ze ho opravdu maji radi. Ano, zarlivost existuje Rodice Pavla (5 let) se na me obratili na doporuceni rodinneho lekare. Nedokazal totiz chlapce zbavit ekzemu, ktery ho trapil uz temer tri roky. Samozrejme, ze mu pusobil neprijemnosti. Pavel spatne spal, byl podrazdeny. Jeho rodice mi take rekli, ze je dost bazlivy a v materske skole se neciti dobre, i kdyz si na ni zvykl bez problemu a vsechno tam probihalo normalne. Zarlivosti se nelze vyhnout Matka: "Pavel ma velmi dobrosrdecnou povahu. S jeho dvouletym bratrem Petrem je to mnohem slozitejsi. Jeste ani poradne nemluvi, ale uz je z neho uplny tyran! A Pavlik mu ve vsem vyhovi, takovy dobrak se jen tak nenajde. Obdivuji ho a ostatne mu to take casto rikam."Danielle Dalloz (dale jen D. D.): A to mu take rikate, ze je spravne, aby svemu bratrovi vyhovoval za vsech okolnosti. "Ano. Vite ja jsem tim, jak se ke mne chovali moji sourozenci, velmi trpela. Narodila jsem se jako posledni z peti deti, neplanovane, mezi mnou a nimi je vekovy rozdil deseti let. Ctyri starsi sourozenci odchazeli postupne do internatnich skol, protoze moje matka se potrebovala venovat mne. Nejvice na me zarlil bratr, nejstarsi z nas. Zahynul tragicky, a ja jsem proto po nem na pamatku pojmenovala sveho syna, jmenoval se Pavel.""Mate ze zarlivosti velke obavy?""Pro to, aby Pavel na Petra nezarlil, jsem udelala snad vsechno. Moc dbam na to, aby mel brasku rad. Ostatne vubec zadny naznak zarlivosti jsem u neho nezpozorovala a jsem si jista, ze se nijak nepretvaruje.""Vy sama jste na sourozence zarlila?""Ja nevim.Trpela jsem tim, ze me starsi sourozenci nebrali vazne. Ano, mozna jsem zarlila na to, ze meli volnost, me totiz maminka drzela pri sobe. Nikdy jsem jako ostatni internatni skolu nepoznala, i kdyz bych si to byvala snad prala. A pak, rikali mi ,rozmazlenej smrad'.""Vidite, zarlivosti se vyhnout nelze, je ji vsak mozne prekonat. A vy pane, vy se take zarlivosti tak obavate?"Otec: "Kdyz se zena snazi z nasi rodiny zarlivost vymytit, pocituji jakysi pocit viny. Protoze ja sam jsem ze ctyr deti, byl jsem nejstarsi, a hodne jsem na sourozence zarlil. A zcela bez zabran jsem jim to daval najevo! Choval jsem se k nim strasne! Otec mi rikaval: "Jestli se ti tu nelibi, tak bez do internatni skoly!" Bylo to presne tak, nelibilo se mi tam, neustale jsem se mstil, neco jsem chtel. Trvalo to az do doby, kdy jsem zacal dospivat. Tehdy jsem objevil jezdectvi, stalo se moji vasni a patrilo jen mne. Rodice me v nem podporovali. Moje vztahy s rodinou to zcela zmenilo!""Rikal jste, ze snaha vasi zeny potlacovat v rodine zarlivost u vas vyvolava pocit viny?""Jako dite jsem zarlil a trpel jsem tim. I ja se od toho Pavla snazim uchranit.""A jak to delate?""Kazdy vecer davam obema klukum darek, stejny darek; chci jim tak ukazat, ze je mam oba stejne rad.""Ano? A jak to delate, kdyz Pavel a Petr nejsou stejne stari?""Vyresil jsem to jednoduse - davam jim sladkosti.""A mate k tomu nejaky duvod, ze jim davate prave sladkosti?" "Ano! My jsme je jako deti nikdy nedostavali!" Potrebna zkusenost Po tomto setkani jsem pochopila, ze Pavlovi rodice si kazdy svym zpusobem "osetrovali" rany ze sveho vlastniho detstvi. Kdyz totiz delali vsechno mozne, aby jejich deti nezarlily, probouzela se v nich jejich davna detska souzeni; ta se pak snazili lecit na Pavlovi.Stejne jako my vsichni vytvareli ve sve rodine tytez vztahy, jake meli se svymi rodici a sourozenci. A protoze chteli ochranit Pavla pred pocity, ktere jsou pro ne jeste dnes bolestne, zakazovali mu zarlit. Kdyz promluvi teloPavlovi cinilo potize sve emoce vyjadrit. Mozna si myslel, ze se jich zbavi tim, ze je umlci. Nicmene zarlivost vysla na povrch nezavisle na jeho vuli v podobe ekzemu - symptomu vice mene neocekavaneho, jako kdyby se musela tim nebo onim zpusobem nevyhnutelne projevit. Existuji ruzne druhy ekzemu. Nektere z nich lze pomoci soucasne mediciny nebo dodrzovanim urcitych opatreni velmi snadno vylecit (to je pripad kontaktne alergickych ekzemu). Jinych se jen tak zbavit nelze, jako kdyby telo absolutne trvalo na tom, ze svedivymi a mokvajicimi vyrazkami, ktere obtezuji dite a s nim i celou rodinu, sdeli sve problemy. Pavluv ekzem urcite patril do te druhe kategorie. Chlapcovo telo se snazilo vyslat zpravu, kterou dite samo o sobe nebylo schopno vyjadrit slovy. Ale co tedy chtel Pavel timto zpusobem rici? A proc to nemohl vyjadrit jinak nez prostrednictvim sveho tela?Pavel je bazlivy. Pri nasem setkani se stale tulil k matce. Kdyz jsem se ho na neco zeptala, odpoved ji zaseptal do ucha, aniz by se na me podival. Kdyz jsem ho pak pozadala, aby nakreslil, jak vidi svou rodinu, razne to odmitl.Pry by radsi nakreslil dum. Budiz! Byl to vsak skutecne zvlastni dum - nemel dvere ani okna, ve strese jen takove male okenko. Na obloze na jedne strane byly tri hvezdy, na druhe jen jedna zcela osamocena, tri ptaci leteli spolu a jeden uplne sam.D. D.: "Rekni mi, Pavliku, kdyby ty hvezdicky tvorily rodinu, ktera koho predstavuje?"Pavel to zaseptal matce do ucha, ta to zopakovala: "Tohle by byl mladsi bratr, tatinek, maminka a tamhle starsi bratr." "Rekni mi, Pavliku, kdyby ti ptacci byli rodina, kdo by byl kym?" Pavlik odpovedel opet prostrednictvim matky: "Tenhle ptacek by byl mladsi bratr, tatinek, maminka a starsi bratr by byl tamhle.""Ten starsi bratr ma ale strach promluvit! A treba se take boji, ze by se tatinek s maminkou zlobili, kdyby jim rekl, ze mu vadi mit mladsiho bratricka. Ale zarlit na maleho brachu je prece uplne normalni a ja si myslim, ze by se ten tatinek ani maminka z te tvoji hvezdickove nebo ptaci rodinky kvuli tomu vubec nezlobili." "A ty budes zit jako kazde petilete dite." Pavel se znepokojene dival na matku, ta se usmivala a rikala: "Tady pani psychoanalyticka nam vysvetlila, ze na pocatku zivota je zarlit normalni. Tvuj tatinek take zarlil, kdyz byl maly. A ja, ja jsem mela strach, ze i ty budes zarlit, protoze muj starsi bratr na me zarlil hodne.""Mozna, ze kdyz se ti braska narodil, tak sis myslel, ze zaujme tvoje misto." "Ale my umime mit radi hodne deti!"Pavel to nijak nekomentoval. Vzal si modelinu a vymodeloval z ni jakousi horu. Tu pak hned rozsekal na nekolik malych casti. Z ceho vlastne tu ,,horu vytvoril" ? A co to prave rozbil?Pavel: "Ja Petu rad nemam. Ale chci mamince udelat radost, a tak brachovi vyhovim ve vsem, co chce. Pekne me ale stve."D. D.: "Chapu to. Tobe je pet let a bavi te hrat si tak, jak si hraji deti stare jako ty. Petovi jsou dva roky a asi jako vsechny dvoulete deti vsechno snadno rozbiji. Nastesti mas stejne stare kamarady!" "A to opravdu nemusim mit Petu rad?" "Samozrejme. Mezi sourozenci je dulezite, aby se navzajem respektovali. Petovi jsou dva roky a ty ho musis respektovat, brat ho takoveho, jaky je. A ty, ty zase budes zit jako kazde petilete dite.""Zdalo se mi o zralokovi. Petu sezral, me ne.""A ty bys chtel, aby Peta uz nebyl?""To ne, no trochu.""Mozna bys to chtel, mozne to ale neni. Rodice vam dali zivot obema. Vy ale pujdete zivotem kazdy svou cestou. Tou co mozna nejlepsi. A jestli sveho bratricka nemas tolik rad, neni to nic tak hrozneho - bratri a sestry se navzajem nevdavaji ani nezeni."Za nejakou dobu po tomto setkani mi Pavlovi rodice prisli rici, ze chlapci se vede dobre, je vesely a ekzem ustupuje. Nicmene nasledujici prazdniny se symptomy vratily a Pavel ke mne opet prisel.Zeptal se me, jestli si pamatuji, co mi rekl, jestli jsem pochopila, ze "Peta je strasne otravny! Stale opakuje jedno! Leze mi na nervy! Je hloupy!"Jestlize se ekzem vratil, znamenalo to, ze se Pavel se svymi emocemi jeste nevyporadal. Stale mu delalo trochu potize je pojmenovat. Mel strach, aby maminku a tatinka nerozzlobil a neztratil tak nezbytnou jistotu, kterou rodice diteti poskytuji. Ale jeden rok je prilis kratka doba na to, aby se dite naucilo davat zarlivosti, kterou tak dlouho potlacovalo, zcela volny pruchod. (

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Hexavakcína - Očkování a prevence

    Hexavakcína Očkování hexavakcínou zajistí obranu kojenců vůči infekčním chorobám. Hexavakcína se skládá z antigenů proti šesti základním nakažlivým nemocem. Tato očkovací látka je v České republice užívána plošně a je hrazena ze státního rozpočtu teprve necelé dva roky.Proč dítě nechat očkovat hexavakcínou? Obsahuje šetrnější a kompletnější očkovací sérum a tím dítě méně zatěžuje. Tato šestivazebná vakcína se skládá z antigenů proti dávivému kašli, tetanu, záškrtu a invazivním onemocněním vyvolaným bakterií Haemophil influenzae b, proti virové hepatitidě (žloutence) typu B a také proti přenosné dětské obrně (poliomyelitidě).Mnohem nižší výskyt nežádoucích účinků vakcinace je způsoben tím, že je antigen tetanu používán v tzv. acelulární (bezbuněčné) formě. Antigeny proti přenosné obrně se dokonce podávají inaktivované - usmrcené. Snižuje se tak výrazně riziko vzniku přenosné dětské obrny vyvolané živými kmeny. Oslabené živé kmeny, jež dětský organizmus snáší hůře, se v ČR využívaly ještě v roce 2006.Neméně významným přínosem hexavakcíny je zkrácení očkovacího kalendáře. Dříve využívaná čtyřvazebná vakcína je nahrazena šestivazebnou. Kojenci jsou tak zatěžováni méně vpichy. Nemusejí také navíc po lžičce přijímat vakcínu proti dětské přenosné obrně. Dítě na rozdíl od minulosti nedostává čtyřikrát perorálně živou poliomyelitickou vakcínu, tj. antigen dětské přenosné obrny, a také mu není postupně třikrát do svalu aplikována očkovací látka proti virové hepatitidě typu B.Jaké jsou nežádoucí účinky očkování hexavakcínou? Nejčastěji jsou jimi zvýšená teplota a bolesti hlavy a také zarudnutí v místě vpichu. Obvykle se projevují do 2 dnů od vakcinace. Mohou se vyskytnout zejména v případě, že organizmus očkovaného jedince není zcela zdráv.Kdy se očkování hexavakcínou provádí? Vakcinace se provádí po dohodě s pediatrem. První vakcína se aplikuje většinou 2 měsíce po narození dítěte.Další dvě očkování následují v ideálním případě vždy po uplynutí jednoho měsíce. Často se čeká na zahojení vřídku po vakcinaci tuberkulózou a tím dochází k odložení očkovacího cyklu. Poslední přeočkování hexavakcínou se provádí po dosažení 5 let věku dítěte. Vždy platí, že dítě by mělo být zcela zdravé, po prodělané nemoci je třeba očkování posunout nejméně o 2 týdny po vyléčení. Vhodnost by měl opět posoudit dětský lékař.Vakcinace proti infekčním chorobám má vynikající výsledky. Za jeden rok se v ČR díky očkování zabrání asi 150 tisícům onemocnění a skoro 500 úmrtím. Podle ministerstva zdravotnictví se díky aplikaci hexavakcíny zpřehlednila proočkovanost obyvatel. Rodiče začali využívat jednotnou očkovací látku zajištěnou státem.

    24.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Dětské otravy

    LÉKY STOJÍ NA PRVNÍM MÍSTĚ V POČTU OTRAV VZNIKLÝCH V DOMÁCNOSTI.Všichni, kteří mají v domácnosti malé dítě, by měli všechny léky uchovávat uzamčené. I v případě, že dospělý nějaký lék užívá, je lépe nečinit tak před očima malého dítěte. To se totiž učí tím, že se snaží dospělého napodobovat, a mohlo by pak v nestřežené chvíli sníst i větší množství tablet. Odporná chuť léku dítě většinou nevaruje. Navíc mají dnes léky často velmi lákavou podobu i chuť (například Ibalgin je pěkně barevná lentilka, Mucosolvan sladký sirup).Kabelky návštěv mohou představovat netušené riziko. V dnešní době má téměř každý při sobě nějaké léky, zvlášť jedná-li se o starší osobu. Dítě by si mohlo touto cestou způsobit i velmi vážnou otravu. Situace, kdy do rodiny přijde návštěva, stejně jako zmatek při odjezdu na chatu, na dovolenou, zazvonění telefonu, nebo doba, kdy je matka zaměstnaná přípravou jídla, bývají typicky "rizikové". Je prokázáno, že při nich dochází k otravám dětí velmi často.Nezapomeňte na to, že se nevyplácí dítě, které je nuceno nějaké léky užívat, přesvědčovat, že lék je dobrota nebo pamlsek. Snažte se dítěti přijatelnou formou vysvětlit, že jde o lék, který má odstranit jeho chorobu.Pečlivě uzamykejte i léky, které dítě užívá v době akutního onemocnění (Paralen, Sanorin). I tyto léky mohou dítěti způsobit vážnou otravu a neměly by být na přístupném místě nebo dokonce v dětském pokoji.Tam, kde žije v domácnosti starší člověk, nepřipravujte mu léky například do misky na noční stolek. Léky na "tlak, srdce, cukrovku, na dýchání" nebo různá psychiatrická onemocnění, které lidé staršího věku často užívají, mohou dítěti způsobit otravu v dávce, která je pro dospělého člověka léčebná.Dítě však mohou ohrozit také sami rodiče. Často se stane, že podají dítěti předepsaný lék v nesprávné dávce. Je to asi způsobeno tím, že dávky léku se v dětském věku vypočítávají podle hmotnosti nebo podle věku dítěte a proto se v průběhu času mění. Pokud si rodiče nejsou jisti, jaké množství léku mají dítěti podat, je vždy na místě konzultovat ošetřujícího lékaře nebo pozorně přečíst přiložený leták.CO DĚLAT, ZJISTÍME-LI, ŽE DÍTĚ NĚJAKÝ LÉK POŽILO NEBO DOSTALO PŘÍLIŠ VELKOU DÁVKU?Pokud je to možné, ihned si vyžádejte radu TIS. Nemáte-li tuto možnost, zachovejte klid. Jestliže jste dítě přistihli brzy po požití a nemá známky otravy, pokuste se vyvolat zvracení. Nezkoušejte to ale u dětí mladších šesti měsíců, ty ještě nemají vyvinutý zvracivý reflex. U dětí mladších 12 let nikdy k vyvolání zvracení nepoužívejte roztok kuchyňské soli. Ten sám by mohl vyvolat otravu. Přehněte si dítě přes koleno, aby mělo hlavu níže než trup a podrážděte mu kořen jazyka prstem nebo rukojetí lžíce.Pokud se pokusy nedaří, neztrácejte příliš mnoho času, protože s nastupujícím účinkem požitého léku by to mohlo být i velmi nebezpečné. Pokuste se dítěti podat několik tablet živočišného uhlí (aktivního uhlí), které u většiny lékových otrav bývá základním krokem léčby. V domácnosti, kde vyrůstá dítě, by vždy mělo být k dispozici. Tam, kde je v domácnosti více dětí, je lépe mít i více balení, protože se často sourozenci přibližně stejného věku o léky podělí. V rámci první pomoci podejte dítěti 3-10 tablet živočišného uhlí rozdrceného a rozpuštěného v přijatelném množství vody. Pak vyhledejte lékařskou pomoc. Pokud má již dítě příznaky otravy, padá nebo usíná, vezte je nejlépe na zadním sedadle auta položené břichem přes kolena dospělého s hlavou otočenou ke straně tak, aby nevdechlo případné zvratky. Jiná možnost je dítěti přivolat lékaře do bytu, ten již vše potřebné zařídí sám.NEPODCEŇUJTE! Požití léků s obsahem železa (k léčbě chudokrevnosti). Větší počet tablet může dítěti způsobit i smrtelnou otravu. Vždy, když dítě požije tyto léky, vyhledejte okamžitě radu TIS nebo lékařskou pomoc. Velmi nebezpečné jsou léky určené k léčbě osteoporózy (řídnutí kostí). Obsahují stejnou účinnou látku jako tablety Natrium fluoratum, které děti dostávají od dětského lékaře pro dobrý vývin chrupu, ale v několikanásobně větším množství. Požití většího počtu těchto tablet určených dospělým může způsobit dítěti smrtelnou otravu. Při takovéto nehodě podejte rychle dítěti mléko a kontaktujte TIS .V lékárničkách, ale často také v koupelnových skříňkách bývají krystalky hypermanganu (manganistanu draselného). Málokdo ví, že jejich požití může způsobit dítěti vážné poleptání sliznice zažívacího ústrojí. Pokud se toto dítěti přihodí, co nejrychleji kontaktujte TIS nebo vyhledejte lékařskou pomoc. Můžete podat dítěti vodu nebo mléko, nikdy ne nápoj s bublinkami. Ústa dítěte důkladně vypláchněte tekoucí vodou.CO SE NAOPAK PŘECEŇUJE?Požití několika málo tablet hormonálního antikoncepčního přípravku způsobí dítěti nanejvýš zažívací potíže. V rámci první pomoci podejte několik tablet (3-5) živočišného uhlí rozpuštěného ve vodě. Pak konzultujte TIS nebo ošetřujícího lékaře. Výplach žaludku se provádí až po požití celé měsíční dávky nebo ještě většího množství tablet.Tabletky Natrium fluoratum určené dětem pro zdravý vývoj chrupu obsahují velmi málo účinné látky, takže požití většího počtu tablet nevyvolá otravu. Obvykle postačí podat několikrát mléko, ale vždy pro jistotu vyhledejte radu TIS nebo ošetřujícího lékaře.NA DRUHÉM MÍSTĚ CO DO POČTU OTRAV DĚTÍ STOJÍ OBCHODNÍ PŘÍPRAVKY POUŽÍVANÉ V DOMÁCNOSTI.Dospělí bývají při jejich uchovávání méně opatrní, než je tomu u léků a neuvědomují si nebezpečnost některých látek, které jsou obsaženy v prostředcích sloužících například k údržbě hygieny v domácnosti. K otravám těmito prostředky dochází u dětí nejnižších věkových skupin, často i takových, které jen lezou. Situace je dnes o to komplikovanější tím, že téměř všechny, i ty nejnebezpečnější výrobky mají lákavý obal, často i s obrázkem ovoce, květiny nebo zvířátka, a že téměř u všech jsou odpuzující vlastnosti překryty příjemným parfémováním a barvou výrobku. Vlivem reklam zákazník pro jeden účel nakupuje i několik přípravků, které se pak nespotřebované někde doma hromadí. Navíc se dnes rozšířil prodej odlévaných čisticích prostředků, které jsou téměř vždy v lahvích od nápojů a u nichž je riziko mylného požití vyšší i u dospělých.KTERÉ PŘÍPRAVKY Z TÉTO SKUPINY JSOU NEJVÍC NEBEZPEČNÉ? Jsou to látky s leptavými účinky bud' zásadité nebo kyselé povahy. Zásadité (louky) jsou přípravky na odstraňování usazenin z odpadů, čističe sporáků a grilů. Kyselou povahu mají například odstraňovače usazenin vodního kamene (i pro čajové konvice) a některé čisticí prostředky určené k hygieně sanitární keramiky. Tyto látky nepůsobí otravu v pravém slova smyslu, ale těžce místně poškozují sliznice a kůži, která s nimi přijde do styku. Léčení následků těchto nehod někdy vyžaduje i mnohaletou léčbu s využitím možností transplantace a pro postiženého představuje značnou zátěž.Zásaditou povahu mají i prášky na mytí nádobí v automatických myčkách. Nebezpečí tkví hlavně v tom, že slinami zvlhčený prášek může ulpět na sliznici zažívacího ústrojí a dlouhodobě tam působit tak, že dojde i k hlubokému zvředovatění postiženého místa. Totéž se může vzácně stát i s pracím práškem, ten však má účinky mírnější.Otázka první pomoci u těchto přípravků je stále velmi svízelná. K poškození sliznic dochází již v prvních okamžicích po požití, proto se opatření konaná za účelem první pomoci často míjejí účinkem. Zásadně ale nikdy nenuťte postiženého ke zvracení. Znovu by se sliznice jícnu a dutiny ústní vystavovaly účinku leptavé látky. Nikdy se také nepokoušejte požitou látku zneutralizovat. Vzniklá tepelná reakce by ještě víc prohloubila již vzniklá poškození. Nejlépe je nepodávat nic a co nejrychleji dopravit postiženého do nemocničního zařízení. Pokud se toho postižený dožaduje a přináší mu to úlevu, podejte čistou vodu nebo mléko. Nikdy ne nápoje s bublinkami. U leptavých látek pevné konzistence podání vody nebo mléka zabrání přilnutí k určitému místu na povrchu sliznice a místní postižení by mělo pak být mělčí. Dutinu ústní vyplachujte tekoucí pitnou vodou. Živočišné uhlí nepodávejte, protože začerní sliznice a znemožní zjištění změn vzniklých poleptáním a samotnému poškození kyselinami a louhy stejně nezabrání.Vždy zkontrolujte, zda kromě dutiny ústní není postižena také jiná část těla dítěte (zda například šupinky louhu sodného nezapadly za oděv).Pokud je skutečně postižena kůže nebo oko těmito látkami, omývejte poškozené místo alespoň 15 až 20 minut tekoucí pitnou (nejlépe vlažnou) vodou, pak vyhledejte pomoc příslušného odborníka.JAKÝMI DALŠÍMI PŘÍPRAVKY V DOMÁCNOSTI SE DĚTI ČASTO POŠKODÍ?Často se děti napijí nebo nadýchají výparů přípravků obsahujících chlornan sodný. Ten se vyskytuje v celé řadě výrobků (např. Savo, Domestos). V běžně používaných koncentracích po napití pouze podráždí sliznice, jsou však přípravky, kde je obsažen ve vyšší koncentraci nebo v kombinaci s louhem. Tam by mohlo dojít i k vážnějšímu postižení sliznic. Při práci s těmito přípravky se uvolňuje dráždivý plyn chlór (zvláště tehdy, míchají-li se tyto přípravky s jinými, které obsahují kyseliny). Po vdechování těchto výparů může dojít k podráždění dýchacích cest, někdy až k pocitu dechové tísně a příznakům podobným průduškovému astmatu.Napije-li se dítě takového přípravku, nenuťte ho ke zvracení, podejte mu čistou vodu a dopravte ho do nemocnice. Nadýchá-li se výparů a má potíže, umístěte ho na čistý vzduch, udržujte v tělesném klidu a přivolejte mu lékařskou pomoc. Kontaktujte TIS.Často se děti napijí saponátových přípravků určených k běžnému úklidu a mytí nádobí. U těchto látek je největším nebezpečím vdechnutí vzniklé pěny při zvracení a vzácně i chemický zápal plic. Z podráždění sliznice zažívacího ústrojí pak může dojít k průjmům, které zvlášť pro velmi malé děti představují značné ohrožení ztrátami tekutin. Při takovéto nehodě nikdy nenuťte dítě ke zvracení. Dejte mu napít trochu vody nebo mléka, nikdy ne nápoj "bublinkový", podejte mu 3-5 tablet živočišného uhlí, snažte se ho udržet v tělesném klidu a vyžádejte si radu TIS. Otrava v pravém slova smyslu zde nehrozí. V obdobích velkých úklidů se děti k často napijí leštěnek na nábytek. Tyto mají někdy velmi lákavou podobu (například malinově červená Diava ). Mnohé z nich obsahují benzin, který postiženého ohrožuje hlavně rozsáhlým zánětem plic, ke kterému snadno dochází, pokud postižený po nehodě zvrací a vdechne i nepatrné množství této látky. Pokud by vypilo větší množství benzinu nebo přípravku, který benzin obsahuje, mohlo by dojít i k celkovým příznakům otravy. K tomu naštěstí dochází jen vzácně.Stejné riziko zánětu plic po vdechnutí zvratků představují i dnes velmi oblíbené lampové oleje, které obsahují petrolej a používají se ke svícení v petrolejových lampách. Mají několik barevných odstínů a krásně voní, což je zcela zbaví všech varovných vlastností.Po požití benzinu, leštěnek, lampového oleje i dalších ropných derivátů nikdy dítě nenuťte ke zvracení! Případné vdechnutí zvratků dítě ohrožuje víc, než vstřebané množství. Nikdy nepodávejte dítěti mléko nebo jiné potraviny s obsahem tuku, protože tuky usnadňují těmto látkám vstřebání do oběhu. Živočišné uhlí také nemá význam podávat, protože tyto látky váže málo. Vždy, i když dítě nemá obtíže, ho dopravte do nemocnice.Velmi nebezpečné je pro děti také požití vonných olejů, které se používají do aromatických lamp nebo se přikapávají do zvlhčovačů vzduchu. Mají pestrou paletu vůní i barev. Jde o éterické oleje, které mohou v koncentrované podobě i při požití malého množství představovat pro dítě značné ohrožení. Dochází totiž k místnímu podráždění sliznic zažívacího ústrojí, ke vzniku zápalu plic při vdechnutí zvratků i k celkovým projevům otravy spojeným s křečemi a ztrátou vědomí.Po jejich požití postupujte stejně jako v předchozím případě, je vhodné ale podat navíc několik tablet živočišného uhlí rozdrceného ve vodě. Vyžádejte si radu TIS nebo dopravte dítě do nemocnice.V řadě úklidových prostředků a kosmetických přípravků je obsaženo velké procento alkoholu, na jehož účinky jsou děti velmi citlivé. Alkohol je v přípravcích na čištění skel (Iron, Okena), v kolínských vodách, parfémech i v ústních vodách. V zahraničí byly po těchto přípravcích požitých dětmi evidovány i smrtelné případy. Přistihnete-li dítě, že se přípravku napilo, pokuste se u něj vyvolat zvracení, ale jen tehdy, je-li to brzy po nehodě a dítě nejeví známky opilosti. Vždy se snažte určit aspoň přibližně, jakou dávku vypilo. Živočišné uhlí v tomto případě nepodávejte. Vyžádejte si radu TIS nebo vyhledejte lékaře.Nepodceňujte situaci, kdy dítě spolkne čočkovou baterii. Je nutné, aby průchod baterie zažívacím ústrojím sledoval lékař, protože v případě, že by někde uvízla, mohla by dítě ohrozit jak místním poškozením sliznice, tak i celkovou otravou. Tato by však pravděpodobně delší dobu probíhala skrytě, bez zjevných příznaků.KTERÉ POKOJOVÉ NEBO BALKÓNOVÉ ROSTLINY JSOU NEBEZPEČNÉ?Nechvalně proslavenou u nás běžně pěstovanou rostlinou je dieffenbachie. Rostlina obsahuje velmi drobné krystaly šťavelanu vápenatého, které při požití části rostliny bolestivě poraní sliznice, které s ní přijdou do styku. Způsobí jejich otok, takže může dojít k dechové tísni, eventuelně až k udušení postiženého! Celá událost může být velmi bolestivá, a pokud k příznakům dojde, vyžaduje si i několikadenní léčbu v nemocnici. Podobně působí i scindapsus a filodendron, příznaky jsou ale vždy mírnější. Často snědí části těchto rostlin i velmi malé děti, které jenom lezou, protože květináče s těmito velkými rostlinami stávají v pokoji přímo na podlaze.V případě, že dítě sní nebo jen žvýká části některé z uvedených rostlin, vyndejte mu její zbytky z úst a vyplachujte mu dutinu ústní chladnou vodou. Dejte mu také napít chladné mléko, vodu nebo čaj, nebo podejte zmrzlinu, kontaktujte TIS. Dítě s potížemi patří do nemocnice.KDE STRACH A OBAVY NEJSOU NA MÍSTĚ?Velmi často ochutnají děti obsah sáčků, které bývají přiloženy k novým botám nebo kabelkám, nebo drobné kuličky z víček některých léků. Jde o silikagel - amorfní kysličník křemičitý, který slouží k vychytávání vlhkostí a není jedovatý. Dítě nijak neohrozí a není tedy potřeba konat nějaké zákroky.Nezřídka také dojde k rozbití osobního rtuťového teploměru a snězení několika kuliček rtuti nebo se rtuť vypije s čajem, který se teploměrem míchal. V tomto případě neohrožuje postiženého rtuť, ale pouze rozbité sklo.CO NAJDEME V GARÁŽÍCH, ZAHRADNÍCH DOMCÍCH A KUTILSKÝCH DÍLNÁCH?V těchto prostorech se nachází celá plejáda nebezpečných látek. Naštěstí se děti nízkého věku batolí spíše kolem maminek a babiček, takže se do těchto "království" mužů dostanou méně často, což je také vidět na menším počtu dotazů na dětské otravy látkami z této oblasti.Kromě toho, že se zde může dítě napít benzinu nebo různých motorových olejů, pro které platí stejné pokyny jako v předchozích odstavcích (leštěnky, lampový olej), velmi nebezpečné jsou přípravky s obsahem ethylenglykolu (různé nemrznoucí směsi a brzdové kapaliny). Zrádné jsou především tím, že ke smrtelné otravě stačí poměrně malé množství přípravku, který má nasládlou chuť a ničím tedy nevaruje. Navíc k rozvoji příznaků otravy může dojít pozvolna a nenápadně, což je nebezpečné hlavně tehdy, když jsme dítě při požití nepřistihli. Pokud se tato nehoda stane, do několika minut po požití se pokuste vyvolat zvracení a okamžitě kontaktujte TIS. Protože zde alkohol působí jako protijed, je na místě podat dítěti slabý alkoholický nápoj - nejlépe sklenku piva. Víno je vhodnější zředit vodou na polovinu, zředěného stačí rovněž sklenka. Před podáním alkoholu však vždy kontaktujte TIS, protože ethylenglykol není obsažen ve všech druzích nemrznoucích přípravků! V každém případě dítě patří do nemocnice. Dítě je nutné sledovat i tehdy, není-li jistota, zda vůbec něco vypilo nebo si s přípravkem jen hrálo.Barvy a ředidla většinou obsahují benzin nebo rozpouštědla typu toluenu a xylenu. Při požití těchto látek nenuťte dítě ke zvracení, nepodávejte mléko, tuky ani živočišné uhlí. Dítě dopravte do zdravotnického zařízení. Tam, kde je u domu zahrada, skladuje se v prostorách dílen a garáží často velké množství nejrůznějších prostředků na ochranu rostlin, odstraňování plevele, hubení škůdců (slimáků, myší, potkanů). Jde často o velmi nebezpečné látky, všechny vyjmenovat v rámci této příručky nelze.Velký pozor dejte na uskladnění organofosforových insekticidů (organofosfátů). Rada z nich je velmi jedovatá. Pokud se vaše dítě takového prostředku napije, nebo se jím polije, vyžádejte si neprodleně radu TIS nebo lékaře! Je třeba rychle zjistit, jak nebezpečný je požitý přípravek. Bezprostředně po napití jedovatého přípravku se pokuste u dítěte vyvolat zvracení a podejte mu 10-15 tablet rozdrceného živočišného uhlí. Polité dítě umyjte mýdlem a vodou, sundejte mu potřísněný oděv. Pracujte v gumových rukavicích. Dítě, které se nadýchalo výparů (i tak je možné se otrávit) umístěte na čistý vzduch, zajistěte převoz do nemocnice.Velmi nebezpečné jsou přípravky na hubení slimáků s účinnou látkou metaldehydem. Požije-li dítě tento přípravek, co nejdříve po nehodě mu dejte vypít vlažnou vodu a vyvolejte zvracení. Odvezte ho do nemocnice.Návnady na myši a potkany dnes většinou obsahují látky typu warfarinů a superwarfarinů. Tyto přípravky u hlodavců při opakovaném požírání vyvolávají krvácivé projevy, jejichž následkem zvířata umírají. Při jednorázovém požití malého počtu granulí obvykle u dítěte plně stačí podání živočišného uhlí s kontrolou doby krvácení, kterou provede s určitým časovým odstupem ošetřující lékař. Větší množství granulí si vyžádá výplach žaludku, proto je nutné dopravit dítě do nemocnice. Před odjezdem do nemocnice je vhodné pokusit se vyvolat zvracení a podat dítěti několik tablet živočišného uhlí.ČÍM JSOU PRO DĚTI NEBEZPEČNÉ PARKY, ZAHRADY, VOLNÁ PŘÍRODA ?Od jara do podzimu děti poměrně často snědí části rostlin nebo jedovatých hub. Ve vzácných případech může dítě uštknout jedovatý had.Nejčastěji děti jedí bobule různých keřů nebo menších rostlin. Zvlášť nebezpečné jsou bobule rulíku zlomocného nebo lýkovce jedovatého. K vyvolání otravy postačí několik málo plodů, někdy stačí jen jedna bobule.Řada rostlin je naproti tomu pro děti neškodných. Velmi časté jsou dotazy na požití plodů mahonie cesmínolisté, které dětem připomínají borůvky. Ty jsou ale prakticky nejedovaté. Výplach žaludku je při snězení méně než 50 bobulí zbytečný.Pokud dítě část rostliny sní a nejsme si jisti, že šlo o nejedovatý druh, pokuste se vyvolat zvracení. Nedaří-li se to, dejte mu několik tablet rozdrceného živočišného uhlí a větší množství tekutin, nejlépe hořkého čaje. Vyhledejte co nejdříve radu TIS nebo pomoc lékaře. Vždy vezměte s sebou větší část rostliny, ne jen bobule nebo listy. Užitečné je vědět, kde bydlí učitel botaniky, kde je zahradnictví, sadařství nebo květinářství. Tam by měli umět s určením rostliny pomoci.Pokud jste houbaři, neochutnávejte při sběru syrové houby před dítětem. Mohlo by se o to bez vašeho vědomí pokusit také a sníst i velmi jedovatou houbu. Do houbového jídla malé dítě nenuťte. Houby jsou pro malé dítě těžko stravitelné a v případě, že se rodina otráví, probíhá otrava nejmenšího člena rodiny nejdramatičtěji.Pokud po snězení houbového jídla vzniklo podezření, že šlo o jedovaté houby, neváhejte a vždy vyhledejte lékařskou pomoc. Co nejdříve je třeba se pokusit o zvracení a podat 10 - 15 tablet živočišného uhlí. Zvratky dítěte uchovejte a odvezte rovněž do nemocnice, stejně tak jako zbytky jídla a nezpracovaných hub. Pokud již má dítě příznaky otravy a zvrací, nebo má průjem, dopravíme s ním do nemocnice vzorky zvratků i stolici. Všechny tyto materiály jsou důležité pro určení, o kterou houbu jde. V našem pásmu je nejnebezpečnější otrava muchomůrkou zelenou, při které dochází k poškození jater nezřídka i se smrtelným průběhem.Uštknutí zmijí obecnou se v některých letech objevuje poměrně často. K úrazu dojde většinou bleskově, postižený hada ani nezahlédne. V místě zranění jsou na kůži dva asi jeden centimetr od sebe vzdálené vpichy, někdy jen jeden. V místě postižení vzniká prudká bolest, která se rychle šíří do okolí. Postiženého je nutno vždy dopravit do nemocnice a to i tehdy, zdá-li se průběh lehký, nebo se žádné příznaky neobjevují. Zhoršení stavu v průběhu dalších hodin může být velmi náhlé. Převoz do nemocnice by měl probíhat za přítomnosti lékaře vleže, laik by měl před převozem zajistit pacientovi tělesný klid, teplo, podat tekutiny, ne však alkohol! Končetinu je třeba znehybnit, raději nezaškrcovat.CO ŘÍCI NA ZÁVĚR?Léky bez výjimky skladujte v uzamčeném prostoru. Léky s prošlou expirační lhůtou neskladujte. Jejich zbytky ale nevyhazujte do volně přístupných odpadkových košů. Tam nepatří ani zbytky přípravků chemické povahy a jedovaté rostliny.Prostředky chemické povahy skladujte v prostorách nepřístupných malému dítěti. Pokud je nelze zamknout, uložte je alespoň tak, aby byly v nedostupné výšce, a pokud možno v místech, kam dítě ze své perspektivy nevidí. Tím se riziko otravy podstatně sníží.Nenakupujte velké množství přípravků pro domácnost. Vždy jen to, co opravdu potřebujete. Máte-li možnost, zvolte přípravek s ochranným uzávěrem a co nejdříve po použití jej vždy znovu uzavřete.Nikdy nepoužívejte pro látky chemické povahy náhradní obaly, zvláště ne od nápojů!Ve volné přírodě, v parcích a zahradách nenechávejte malé děti bez dozoru. Snažte se výchovou dosáhnout toho, aby dítě nejedlo nic, co samo našlo a k čemu nemá svolení dospělého.

    27.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Vzdělání

    Vzdělání je základním předpokladem rozvoje jednotlivce i komunit všude na světě. V mnoha zemích je pro většinu lidí téměř nedosažitelné, i když umožňuje velkou změnu kvality života. Většina rozvojových zemí totiž nemá potřebné finance ani odborníky na vybudování kvalitního školství. Mnoho rodin nedokáže ušetřit na cestu svých dětí do školy, potřebuje, aby děti doma či mimo domov pracovaly či pro ně není vzdělání hodnotou. Nejrozvinutější státy světa naopak znásobují své bohatství především proto, že investují do vzdělání a budují znalostní ekonomiku (knowledge economy). Důležitost vzdělání obyvatelstva pro celkový rozvoj země se odráží v Indexu lidského rozvoje (Human Development Index - HDI), kde vzdělanost tvoří jeden ze tří ukazatelů. Důležité přitom je, zda vzdělání vyhovuje místním podmínkám, tedy zda je vůbec použitelné.Velmi podstatným problémem je také dlouhodobá udržitelnost přístupného a bezplatného základního vzdělání. Možná ještě vážnější je pak situace na trhu práce, zejména ve vytváření pracovních míst pro mladé vzdělané lidi, jejichž možnosti uplatnění jsou naprosto nedostatečné.Vzdělání pro všechnyAť již jsou důvody nedostatku vzdělání jakékoli - nepříznivé kulturní prostředí, nedostatek peněz nebo probíhající ozbrojený konflikt - výsledkem je prohlubující se ekonomické zaostávání postižené země. Když investoři narážejí na nedostatek vzdělané a kvalifikované pracovní síly, raději své podnikání stěhují do zahraničí. Únik investic pak vede k hospodářskému úpadku a tím i k nárůstu chudoby, nezaměstnanosti a dalších společenských problémů. Rozpočet nerozvinuté země je následně zatížen dodatečnými výdaji, takže na vzdělání zůstane opět o něco méně peněz.První krok k zajištění rozvoje nejchudších zemí představuje zajištění gramotnosti a úplného základního vzdělání pro všechny obyvatele. V roce 2000 ještě 115 milionů dětí ve školním věku nemělo možnost pravidelně navštěvovat školu. Do roku 2005 se však podařilo jejich počet snížit na 72 milionů; v roce 2010 to již bylo "jen" 61 milionů (z toho více než polovina v subsaharské Africe). Drtivá většina dětí mimo školu žije v rozvojových zemích a 53 procent tvoří dívky. Cílem programu OSN nazvaného Vzdělání pro všechny (Education For All - EFA) a jedním z Rozvojových cílů tisíciletí se tedy stala dostupnost základní školní docházky pro všechny děti do roku 2015. Dalším z cílů je rovněž odstranění nerovnosti v přístupu ke vzdělání mezi muži a ženami. Zejména v Africe a Jižní Asii procento gramotných dívek dosud výrazně zaostává za podílem gramotných chlapců. Jedním z úkolů Rozvojových cílů tisíciletí bylo odstranit nepoměr pohlaví na základním a středním stupni vzdělávání do roku 2005, což se však nepodařilo. Téměř jistě se nepodaří odstranit do roku 2015 nepoměr pohlaví ve všech regionech a na všech stupních vzdělání, tedy včetně terciárního, jak to požadují Rozvojové cíle. Kromě zápisu do školy, s nímž pracuje většina statistik, je nutné brát v úvahu také míru dokončení školy (drop-out rate) a kvalitu vzdělání. V některých případech totiž školu dokončí jen zlomek dívek (zejména venkovských). Až desítky procent dětí také ze školy po letech odcházejí, aniž by uměly číst, psát a počítat.Různé přístupy ke vzděláníOtázka zaměřenosti a použitelnosti vzdělání je stejně důležitá jako naplňování kvantitativních cílů týkajících se přístupu ke vzdělání. Obecné poučky o tom, že někdo chodil do školy, a proto je na tom lépe, nemusí v některých oblastech vůbec platit. Statistiky navíc hovoří o počtu zapsaných dětí, ale neberou potaz jejich skutečnou docházku. Tradiční pojetí vzdělávání jako předávání velké sumy hotových informací je mnohdy neefektivní i ve vyspělých průmyslových oblastech, tím méně pak ve vesnicích, kde se obyvatelé živí pastevectvím či zemědělstvím. Obsah a forma vzdělávání by měly vycházet z možností jejich využití v dané oblasti, ale zároveň připravovat studenty na to, aby se uměli vyrovnat se změnami, které současná globalizace světa přináší.Každé vzdělávání kromě znalostí a kompetencí předává také společenské a kulturní vzorce a hodnoty. Na jedné straně existují výhrady vůči rozšíření evropského typu vzdělávání, které může vést k přebírání kulturních vzorců, jež pak mohou být v jiných podmínkách společensky nefunkční. Západní ideál individuálního sebeprosazování může například ve společnostech trpících nedostatkem zdrojů výrazně narušit stávající způsoby řešení společenských problémů v rámci širší rodiny, aniž dojde k ustavení nových. Na druhé straně je vnášením nových prvků do vzdělávání možné pozitivně ovlivnit rozvoj společenství, jako například v případě zavádění osvěty o pandemii AIDS a jejím šíření. Proto je u každého vzdělávacího systému potřeba zjistit, jaký typ vzdělání prosazuje a k jakému typu rozvoje (či naopak nerozvíjení se) tím směřuje.Kritériem pro posuzování vzdělání pak může být požadavek, aby u absolventů posiloval zmíněné schopnosti a možnost vést takový život, jaký si představují. V případě, že tomu tak je, je vzdělání jedním z nejúčinnějších nástrojů, jak dospět k lidskému rozvoji. V opačném případě se vzdělávání může stát i nástrojem útlaku, manipulace, propagandy, podněcování nesnášenlivosti a omezování svobody. Mnohé školy – stejně jako jakékoli další instituce – hrají problematickou roli i při šíření a udržování genderových stereotypů. Globální instituce i nevládní organizace, jež prosazují programy rozvoje vzdělání, proto kritizují stav, kde školami šířené ideologie výrazně odporují mezinárodním standardům ochrany lidských práv, nebo kde kvůli usnadnění ideologické manipulace dochází k omezení samotného vzdělávání. Vzdělání však bude vždy odrážet kulturní vzorce dané země či zájmy dané vlády. Definovat ten nejvhodnější systém vzdělání, který jediný zajistí ideální rozvoj země, však v zásadě nelze.Vzdělání a jeho uplatněníVzdělání je nyní často charakterizováno jako takzvaný smíšený statek. To znamená, že vzdělaný člověk je na jedné straně přínosem pro celou společnost, na druhé straně však také on sám po letech studia získá zpravidla vyšší výdělek než jeho vrstevníci, kteří se místo zvyšování kvalifikace věnovali výdělečným aktivitám. Jinak řečeno: vzdělání se vyplácí jak společnosti, tak vzdělanému jednotlivci.Základním předpokladem uvedeného tvrzení je však možnost uplatnit své vzdělání v odpovídajícím zaměstnání. Pokud taková možnost dostupná není, může přebytek vzdělaných lidí bez uplatnění způsobovat potíže. Vzdělaný člověk bez zaměstnání odpovídajícího jeho kvalifikaci může být společensky stigmatizován. Musí se totiž vzdát očekávání, jež v něm škola vzbudila, a přijmout i podřadné zaměstnání. V západní Evropě nastala taková situace zhruba v druhé polovině 60. let dvacátého století, kdy populačně silné poválečné ročníky začaly opouštět demokratizované univerzity a oproti svým generačním předchůdcům hledali obtížně uplatnění v oboru, nebo byli dokonce nezaměstnaní.Rozvojové země dodnes omezuje nedostatek vzdělaných lidí a navíc jejich rozvoj ohrožuje „odliv mozků“ do bohatých zemí. Pokud se podaří obyvateli z méně rozvinuté země získat kvalitní vysokoškolské vzdělání a nenajde doma uplatnění, bude motivovaný přestěhovat se do bohaté země. Zejména nejchudší státy se proto potýkají s nedostatkem lékařů a zdravotnických pracovníků, v dalších oblastech pak vynakládají vysoké částky za poradenství odborníků ze zemí Severu.Se vzděláním přímo souvisí i schopnost inovací. Vzdělanější lidé častěji přicházejí s inovacemi, které jsou motorem rozvoje. Míra inovací, měřená třeba přihlašováním patentů a vynálezů, je jedním ze základních ukazatelů rozvoje společnosti a přímo souvisí s ekonomickým růstem.Vzdělání ženPodobně jako v jiných oblastech, i v případě vzdělání je situace výrazně horší, porovná‑li se možnost přístupu ke vzdělání žen a mužů. Zejména v nejchudších zemích je sociální, ekonomická a politická situace výrazně nastavena v neprospěch žen. Problém vzdělání žen je složitou kombinací ekonomických (obživa rodiny, zajištění ve stáří) a sociálních faktorů (tradice). Izolace, ve které ženy takto žijí, jim brání v jejich vlastním rozvoji a ve zlepšení jejich postavení. Zlepšování vzdělání žen vede k pozitivním změnám v celé společnosti - pozdějšímu zahájení sexuálního života, plánovanému rodičovství, důrazu na vzdělání dětí, lepší péči o zdraví rodiny atd.Nejčastěji používaným příkladem nerovného postavení žen je otázka kontroly porodnosti. V tradičních afrických, asijských či jihoamerických společnostech stále přežívá model rodiny s co největším počtem dětí, které se v budoucnu mají postarat o své rodiče. Žena, která neví, jak zabránit početí, nemá kontrolu nad počtem svých dětí a ocitá se v zajetí tradic a vůle manžela. Osvěta, vzdělání žen a přístup k informacím je tak způsobem, jak řešit enormní populační růst..Přístup ke vzdělání také přímo souvisí s ekonomickou situací rodiny. Jestliže žena musí každý den nosit vodu z velké vzdálenosti nebo celodenně pracovat na poli, přirozeně jí chybí čas, který by mohla věnovat vzdělávání. Navíc velmi často musí při omezených financích školní docházka dívky ustoupit „potřebnějšímu“ bratrovi.Překážky vzdělání v rozvojových zemíchVelkou překážku rozšiřování vzdělání v rozvojových zemích představuje nedostatek finančních zdrojů ve státním rozpočtu. Mnoho rozvojových zemí je extrémně zadlužených nebo vydávají velkou část příjmů na zbrojení, případně o prioritách rozpočtu rozhodují zkorumpovaní úředníci rozdělující lukrativní státní zakázky. Stát tedy často není schopen vydávat na vzdělání větší částky peněz a obyvatelstvo, jehož největší část je extrémně chudá, je nuceno i na základní vzdělání doplácet velké částky z rodinných rozpočtů. Například i cena povinné školní uniformy může pro některé rodiny představovat nepřekonatelnou překážku.Nedostatek peněz na vzdělání způsobuje, že platy učitelů bývají nízké a podmínky pro práci neadekvátní. V zemích není dostatek zkušených a vzdělaných pedagogů a mnohdy jsou místa učitelů obsazována i naprosto nekvalifikovanými lidmi.Nedostatek kvalitních a dostupných škol, placená školní docházka a velká chudoba většiny rodin v rozvojových zemích pak vede k tomu, že mnoho dětí je nuceno pracovat místo toho, aby chodily do školy. Děti pracují v nejrůznějších odvětvích – nejvíce z nich v zemědělství. Podle posledních statistik Mezinárodní organizace práce (ILO) na světě pracuje více než 200 milionů dětí, z toho 165 milionů je ve věku mezi 5 a 14 lety. Právě dětská práce představuje hlavní překážku ve vzdělání a především v boji s chudobou jako takovou. Děti, které nemají možnost se vzdělávat, jsou v dospělosti odsouzeny stát se negramotnou a nekvalifikovanou pracovní silou bez možnosti rozvinout svůj osobní potenciál.Vzdělání poskytuje možnost změnit své postavení ve společnosti. Vzdělaný člověk je schopen chápat život v širších souvislostech, uvědomit si své svobody i odpovědnost za ně a mít lepší účast na občanském a politickém životě. Vzdělání je tak základním předpokladem pro zlepšení životní úrovně obyvatel rozvojových zemí a klíčem k zajištění udržitelného rozvoje země.Možná řešeníPro naplnění programu OSN „Vzdělání pro všechny“ je naprosto nezbytné zajistit větší objem finančních prostředků plynoucích do školství, zaručit bezplatnost alespoň základního vzdělání a zlepšit úroveň vzdělávání učitelů. Rodiny musejí být motivovány k tomu, aby své děti do škol posílaly, a zároveň musejí mít možnost tak učinit. Tradiční osvěta často nestačí; vlády by tedy měly ve spolupráci se světovým společenstvím sáhnout k mediálním kampaním a dalším moderním metodám propagace. Pro úspěch takových kampaní je ovšem nezbytné zajistit, aby obsah vzdělání reálně zvyšoval životní šance dětí. Je také třeba poskytovat materiální podporu chudým rodinám, aby měly možnost své děti do škol poslat (například pomocí programů bezplatného poskytování školních pomůcek či vydávání bezplatných obědů).

    27.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Zánět středního ucha

    Pro dnešek jsme pro vás připravili zajímavý článek z portálu www.maminkymaminkam.cz, který se věnuje zdraví dětí, konkrétně  správného vývoje a cvičení kojenců. Věřím, že se vám bude líbit a naleznete v něm zajímavé a užitečné informace.Doporučují 4 z 5 čtenářek maminek. :-)Celosvětový průzkum ukázal dopady zánětů středního ucha na děti a jejich rodiny.Každý rodič si přeje vidět vyrůstat své dítě zdravé a šťastné. Zdraví malých dětí však může ohrozit řada nemocí. Mezi nejčastější nemoci dětí mladších pěti let patří i zánět středního ucha, který může být způsoben pneumokokem. S tímto onemocněním se za svůj život setká až 80 % dětí mladších pěti let. V minulých měsících se u nás i ve světě uskutečnily průzkumy, které se zabývaly tím, do jaké míry jsou rodiče o této nemoci a možnostech prevence informováni. Zánět středního ucha patří mezi velmi bolestivá onemocnění způsobená pneumokoky. V České republice proběhl průzkum, který si kladl za cíl zjistit, jak moc jsou rodiče o nemocech způsobených pneumokoky informováni a zda vědí o možnostech účinné prevence. Průzkumu se zúčastnilo 210 matek dětí ve věku 2 až 8 měsíců. Z dětských chorob se rodiče nejvíce obávají pneumokokových infekcí (více než 30 % odpovědí). Strach ze zánětu středního ucha už má pouze necelých 8 % dotázaných. Z výsledků mimo jiné vyplynulo, že si rodiče neuvědomují souvislost mezi pneumokokovým onemocněním a zánětem středního ucha.Informovanost českých rodičů o možnostech prevence zánětu středního ucha je ale nad celosvětovým průměrem. 60 % z nich si myslí, že může nechat očkovat své dítě i proti zánětu středního ucha.Celkem 80 % českých rodičů je známa skutečnost, že pokud se tři dávky vakcíny aplikují do sedmého měsíce věku dítěte, mají nárok na toto očkování zdarma. V České republice hradí zdravotní pojišťovny vakcíny proti pneumokokům podávané ve čtyřech dávkách. Například plně hrazená vakcína Synflorix1 zabrání až 51,5 % případů velmi častých pneumokokových akutních zánětů středního ucha a zároveň pokrývá většinu sérotypů Streptococcus pneumoniae, které u dětí v České republice způsobují kromě zánětu středního ucha i závažná invazivní onemocnění (např. zánět mozkových blan nebo otravu krve).Odborníky znepokojuje fakt, že až ve třech čtvrtinách případů lékaři ve většině zemí předepisují k léčbě akutního zánětu středního ucha antibiotika. Tento postup léčby může totiž vést až k rezistenci na antibiotika. Proto je potřeba zvýšit povědomí rodičů a lékařů o očkování jako vhodné prevenci a přirozené a bezpečné alternativě k léčbě antibiotiky běžných dětských nemocí včetně zánětu středního ucha.Vakcína Synflorix je plně hrazena zdravotními pojišťovnami v případě, že jsou tři dávky vakcíny aplikovány do sedmého měsíce věku. Hrazená péče zahrnuje i přeočkování ve druhém roce života. Vakcína Synflorix je registrovaný léčivý přípravek vázaný na lékařský předpis. Přečtěte si, prosím, pečlivě příbalovou informaci.

    27.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • I zdravé děti mohou mít „nezdravá“ záda

    Cvičení Vojtovou metodou nebolí, ale pomáháV posledních letech se často hovoří o tom, že zbytečně příliš mnoho kojenců navštěvuje rehabilitační cvičení kvůli svalové hypotonii a jiným potížím komplikujícím správný psychomotorický vývoj. Mnoho maminek ale bohužel i pediatrů si myslí, že takováto cvičení jsou jen pro zdravotně handicapované děti. To je však mýtus, který vychází z neinformovanosti rodičů a nezodpovědnosti lékařů, kteří se zdráhají odesílat dítě ke specialistům.Nejčastějším typem cvičení, které se pod dohledem vyškoleného dětského fyzioterapeuta provádí, je tzv. Vojtova metoda. Tento způsob cvičení je také bohužel obestřen mnoha mýty, které nevycházejí z reality. Tato metoda správně nazývána metoda reflexní lokomoce je souborem cvičebních technik používaných k léčbě tělesných poruch. Jejím základním principem je fakt, že v centrálním nervovém systému člověka jsou geneticky zakódované vrozené pohybové vzory. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že cvičení dle Vojty děti nebolí a mnoho z nich je snáší dokonce i bez sebemenších známek pláče i jiných negativních emocí. Není ani náročné pro matky nebo jiné osoby, které je poté s dítětem doma realizují. Hlavní pro mne cenná zkušenost je, že je velice prospěšné a dětem pomáhá. Výsledky jsou skutečně úžasné.Jednotlivé fáze psychomotorického vývoje dětí raného věku musí proběhnout kompletně ve správný čas a ve správném sleduPsychomotorickému vývoji dětí by měla býti věnována velká pozornost, protože jakým způsobem projde dítě tímto vývojem v kojeneckém věku, tak to ovlivní stav především páteře do dospělosti a tedy vlastně na celý život. Tento vývoj má své fáze a je nezbytné, aby přesně následovaly po sobě. Není sice tolik důležité, kdy přesně dítě určitou fází projde, ale je důležité podotknout, že jsou dány určité hranice, od kdy do kdy má dítě přejít do následující fáze. Pokud dítě nezačne např. lézt do určitého měsíce či týdne věku, je třeba vyhledat fyzioterapeuta, který dítě prohlédne a pomůže dítěti správně posílit určité zádové svaly, které jsou potřebné pro správný vývoj páteře.Lezení vede ke zdravému sezení a zdravé páteřiJe tedy v kompetenci především pediatrů, dítě při každé návštěvě ordinace důkladně prohlédnout a nespoléhat se jen na informace od matky, která většinou dítě nevidí objektivně. Jsou jisté věci, jež je nezbytné sledovat. U kojence je třeba posoudit stabilitu a symetričnost v poloze na bříšku a držení hlavičky v tzv. poloze pasení koníčků, poté kdy a jakým způsobem se začne přetáčet z polohy na zádech na bříško a naopak, kdy a jakým způsobem se začne dítě plazit a později lézt. Lezení je velice důležité a dle odborníků by mělo u zdravých dětí nastat přibližně do konce devátého měsíce. Po úspěšném lezení by mělo dítě zvládnout se samo posadit a pak již následuje stoupání si, chození s oporou tzv. chození kolem nábytku a nakonec má být vše završeno tzv. puštěním se a samostatnou chůzí. Přesně takto by měly za sebou následovat fáze v psychomotorickém vývoji dítěte. Dítě se zdravými zády nesmí žádnou z těchto fází vynechat. Pokud se tomu tak stane, není něco v pořádku. Věty typu, že každé dítě je jiné, což mnoho maminek a nejen jich tvrdí, nejsou na místě. Ano částečně mají pravdu. Každé dítě je jiné. Některé se např. otáčí ve třech měsících a jiné až v šesti, ale jak jsem zde již uvedla, jsou jistá vysledovaná období, dokdy nejpozději musí tento pohyb dokázat a jakým způsobem. Některé maminky se radují, že jejich dítě neleze a rovnou chodí, ale neuvědomují si, že je to špatně a že jejich dítě s největší pravděpodobností nebude mít zdravá záda. Lezení je natolik zdravé, že i u dětí, které do té doby měly jisté pohybové nesrovnalosti, tak čím déle polezou, tím více se tyto potíže odbourají. Lezení je důležité podporovat a z tohoto důvodu se během vývoje dítěte musí dodržovat určité postupy a některých je třeba se vyvarovat.Rodiče mohou ovlivnit bezproblémový vývoj psychomotoriky kojencůNejprve je nesmírně důležité, dítě první tři měsíce jeho života co nejvíce pokládat na bříško. Někteří odborníci tvrdí, že by dítě především od druhého měsíce mělo strávit na bříšku minimálně hodinu celkově po sečtení jednotlivých pokládání denně. Je skutečností, že některé děti tuto polohu zrovna nemilují, ale v tomto případě se nemůže tato činnost omezovat, ale zkracovat se doba ležení na bříšku a tím pádem se musí dítě do této polohy dávat častěji denně. Dále by se maminky měly vyvarovat tzv. pasivnímu posazování dětí za účelem jejich zabavení apod. Opět je třeba zde zmínit lezení, jako cestu ke zdravému sezení. Dítě si tedy musí poprvé sednout samo. Pokud jej rodiče posadí dříve než je zralé pro tento úkon, poškozují mu páteř a blokují přirozený psychomotorický vývoj, takže děti většinou nelezou nebo velmi krátce před završením vývoje kojence – chozením. Toto je jedna z největších chyb, kterých se rodiče dopouštějí a také nejčastější příčina skolióz a jiných onemocnění páteře, které se projeví v pubertě a v dospělosti. S těmito onemocněními se dá sice žít, ale velice komplikují život a to konkrétně především bolestivostí. Je proto žádoucí těmto potížím předcházet. V žádném případě nejsou později pro děti vhodná různá hopsadla a chodítka, která mají na páteř dítěte stejný vliv jako pasivní posazování. Dítě, které začíná chodit, by se nemělo vodit za ručičky, ale nechat se volně pohybovat s dohledem kvůli bezpečnosti. Pokud všechny tyto základní podmínky rodiče a pečující osoby dodrží, zajistí dítěti, že vstoupí do života se zdravými zády. Pokud však nastane nějaký problém ve vývoji dítěte či zastavení a zpomalení psychomotorického vývoje, je třeba využít rehabilitačního cvičení pod dohledem speciálně vyškoleného dětského fyzioterapeuta. Důležité je aby ho takto zkušený odborník prohlédl, posoudil konkrétní nesrovnalosti ve vývoji jeho hrubé motoriky a pomohl mu cvičením dojít ke zdravé páteři. Pokud je dítě jinak zdravé, tak samozřejmě dojde k cíli tohoto vývoje což je chůze také, ale bude celou cestu absolvovat s omezením, které povede ke špatnému držení těla a již zmíněným onemocněním páteře a pohybového aparátu. Je třeba si vážit skutečnosti, že v dnešní době se již tyto věci více sledují než dříve a je možnost dětem pomoci.

    27.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Křestní jména dětí

      Někteří rodiče mají křestní jméno pro své děťátko vymyšlené ještě před tím, než budoucí maminka otěhotní. Jiní se po celou dobu těhotenství probírají kalendářem, a někteří dokonce vybírají křestní jméno až na porodním sále. Naše představy se různí. Často jsme tzv. obětí společnosti a rodiny. Rozhodujeme se, zda pokračovat v rodinné tradici, nebo jestli jít svou vlastní cestou.  Křestní jméno je velmi důležité. Bývá to slovo, které miminko nejčastěji slyší. Provází jej po celý život. A jak už to bývá, někdy se rodiče trefí do vkusu svého dítěte, jindy po zbytek života poslouchají narážky na svou volbu.V současné době mají rodiče na výběr z více než tisíce jmen. Podle čeho vybírat křestní jméno?Máte-li problém s výběrem křestního jména pro svého potomka, zkuste si položit zásadní otázky. Odpovíte-li si na ně, nejspíš naleznete jméno, které potěší nejen vás, ale i vaše dítě. • Chcete ryze české jméno, jméno převzaté, nebo zcela cizí? • Hodí se k sobě vybrané jméno a příjmení? • Měl by z vašeho dítěte vyrůst spíše průbojný typ, nebo člověk, který nerad riskuje? • Má jméno vašeho potomka znamenat něco konkrétního? • Jaký význam má křestní jméno? Jak postupovat při výběru křestního jména?• Nejdříve si zkuste jméno vyslovit nahlas.• Zjistěte si, která jména se v současnosti nejčastěji vybírají.• Jméno a příjmení by neměly být příliš dlouhé nebo naopak až moc krátké.• Jméno by se nemělo rýmovat s příjmením nebo být těžce vyslovitelné. • Vyvarujte se stejných, podobných nebo kontrastních jmen.A co na křestní jména a jejich význam říká zákon?Ten doslova říká: „Zapsána mohou být dvě jména, která nesmí být stejná; dítěti, které není občanem a jehož rodiče nemají státní občanství České republiky, lze zapsat více jmen. Zápis jmen zkomolených, zdrobnělých nebo domáckých nelze připustit. Rovněž není přípustné, aby osobě mužského pohlaví bylo dáno jméno ženské a naopak, aby jako jméno bylo dáno dítěti jméno neosobní (tj. označení věcí, dnů apod.), anebo jméno, které má žijící sourozenec.“

    28.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Detox pro děti a mládež

    Váhání, ano! A proč? Vysvětlím důvody. Již maličké dětičky mají od své maminky z pobytu v bříšku jistou toxickou zátěž, jelikož málokterá žena se před početím poctivě připraví na těhotenství několikaměsíčním detoxikačním procesem a radikální změnou jídelníčku.Zbavit se celoživotních nánosů toxických těžkých kovů, chemikálií, překyselení, plísní či parazitů, není záležitostí na několik týdnů, ale měsíců. Když žena k tomu ještě před otěhotněním kouřila cigarety nebo pravidelně konzumovala alkohol a nezdravě se stravovala, tak nemůžete očekávat, že narozené dítko bude naprosto bez vlivů vnitřní toxicity. I přesto, že na jeho fyzickém zdraví se to zezačátku nemusí viditelně projevit, jeho imunita nemusí být dostatečně vitální.Stačí pak další vnější nepřirozené vlivy očkovacích látek, infekce nebo emočně toxické prostředí, ve kterém dítě přes den přebývá, pravidelný kontakt s kuřáky či nemocnými osobami, průběžně konzumovaná nekvalitní kyselinotvorná strava, pravidelné potlačování symptomů nemocí a další přímé vlivy elektrosmogu, no a problém nemocí může nabrat rozsáhlý charakter. Většinová populace předškolních a školních dětí je velmi často nemocná. Mají různé potravinové alergie, infekční a chronická onemocnění, trávicí potíže, kožní problémy, autoimunitní reakce a mnoho i závažnějších onemocnění vyžadující časté hospitalizace. Hodně děti má nadváhu, bolavé klouby, časté ekzémy, tiky v obličeji, trápí je noční pomočování, hyperaktivita, poruchy paměti, spánku, koncentrace, poruchy vývoje řeči, mají problémy s učením, často jsou jim odstraňovány nosní nebo krční mandle, mnohdy mají poruchy příjmu potravy a depresivní stavy. Všechny tyto projevy se řeší u většiny rodin běžně zavedenou klasickou medicínou.Jen aby rychle pominuly nepříjemné symptomy a děti mohly opět neomezeně fungovat jako dřív bez změn vnějších podmínek, ve kterých běžně žijí. Jenže tento přístup je pro mnohý lidský organizmus jako skrytá propast. Jakoby lidé záměrně nechtěli vidět pozdější důsledky. Zkuste některé zdravotní problémy svých dětí řešit jinak, přirozeně, bezpečně a alespoň trochu zpomalte životní tempo rodiny, aby psychika dětí se dala do rovnováhy! Psychosomatika jde ruku v ruce s obtíží fyzického těla, na to nesmíme zapomenout. Je potřeba zjistit co dítě trápí, s čím se nemůže citově vyrovnat, dát mu prostor se otevřeně projevit v komunikaci a naučit své dítě o sebe zodpovědně pečovat skrze rodičovský příklad. Zavést doma změnu jídelníčku, zaměřit se na prevenci zdraví pravidelnou rozumnou očistou organizmu, aktivně se pohybovat a dodržovat pitný režim v průběhu dne. Naučit dítě, které potraviny a kombinace surovin organizmu škodí, aby si je mohlo regulovat vlastní volbou a vztahem k sobě. Co dítě v dětství naučíte, to se stává jeho silným návykem do dospělosti, nezapomeňte rodiče!  

    28.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Dřevěné hračky klasikou mezi hračkami

    Známe je všichni. Jak by ne, pro mnoho z nás narozených před masivním nástupem plastových hraček to byly jediné, ale o to více milované hračky, na které rádi vzpomínáme.Hezké vzpomínky z vlastního dětství na tahacího kačera, obrázkové kostky a skládačky, proutěný kočárek pro holky či dřevěnou motorku pro kluky nás do značné míry ovlivňují při výběru hraček pro naše potomky.Mnoho z těchto dřevěných hraček dodnes najdeme ve skvělém stavu někde v koutě komory či ve sklepě. To svědčí o vysoké kvalitě a životnosti hraček ze dřeva.U nejmenších dětí plní tyto hračky důležitou úlohu v rozvoji vnímání především klasickými barvami, jednoduchými tvary, ale také pohádkovými motivy z Večerníčků, které děti milují po mnoho generací.Další výhodou je přírodní materiál, u kterého nehrozí ukousnutí jeho části a spolknutí či vdechnutí, jako tomu může být u hraček z měkčených plastů.Studie ukázaly, a mnozí rodiče jim dají za pravdu, že se děti déle zabaví např. s dřevěnými skládačkami než s panenkou Barbie. Člověk je od přírody tvor zvídavý, a tak není divu, že oblékání panenek a hraní si s filmovými figurkami děti dlouho nebaví.Ani moderní “diktující” panenky či zvířátka nemají u dětí takový úspěch jako klasické mrkací panenky nebo vláčky.

    28.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Dospívání

    Pro mnoho mladých lidí mohou být léta mezi dětstvím a dospělostí dobou velkých emocionálních otřesů spojených s obdobím citového vývoje. Toto období dospívání obvykle nazývané adolescence trvá sedm až osm let.Důležitou součástí citového vývoje je zájem o opačné pohlaví. Dobrá znalost opačného pohlaví pomáhá adolescentovi i později při vytváření vztahů v dospělém životě.Adolescence a problémy ji provázející nám mohou připadat jako nekonečný mor provázející lidskou společnost. Ve skutečnosti bývá období adolescence v různých částech světa různé, ale lišilo se i v různých dobách. V některých kulturách, kde se ještě žije tradičním způsobem života, jako třeba v některých částech Samoy, Nové Guiney nebo v Amazonii, adolescence v našem pojetí vůbec neexistuje. Chlapci procházejí zkouškou rituálního obřadu přijímání za muže, a tím se téměř okamžitě stávají muži. Dívky jsou jeden týden považovány za děti a příští týden už jsou přijaty mezi ženy. Nicméně v moderních západních zemích, může být adolescence dlouhá, únavná a vyčerpávající bitva na cestě k dospělosti a nezávislosti. Co je vlastně adolescence? Je to totéž co puberta? Kdy probíhá, co s sebou přináší a proč většinou přináší tolik problémů a potíží?Puberta a adolescenceJak puberta, tak adolescence znamenají přechod od dětství k dospělosti. Nicméně pubertou se obvykle označují biologické procesy, jako jsou růst a dospívání po stránce fyzické. Tyto fyzické aspekty řídí rychle se měnící hladina hormonů, jakýchsi chemických poslů působících v lidském těle. Změny zahrnují rychlý růst, nárůst svalů, vývoj pohlavních orgánů, zaoblení tělesných tvarů a u dívek růst prsou, u chlapců zase třeba změnu hlasu, nárůst ochlupení a tak dále. Začátek a konec puberty se dají relativně snadno rozeznat, ačkoliv existují velké individuální rozdíly.Snad nejdůležitější, co mohou rodiče pro adolescenta udělat, je stáhnout se poněkud z role ochranitele a toho, kdo hlídá disciplínu a morálku, ale působit pouze jako „záchranná síť“ pro případ, že by mohly nastat problémy. Je nesmírně důležité dát už mladému teenagerovi příležitost, aby se stýkal ve společnosti i s opačným s pohlavím.Nastává intenzivní růst do výšky, což u dívek začíná někdy kolem deseti let a u chlapců mezi dvanáctým a třináctým rokem. Tento růst zase rychle končí, a to u dívek mezi čtrnáctým a patnáctým rokem a u chlapců mezi šestnáctým a sedmnáctým rokem. V této době už má tělo tvary dospělého a je i sexuálně zralé.Na rozdíl od puberty se adolescence mnohem hůře vymezuje, jak pokud jde o období, tak i o rozsah. Všeobecně můžeme říct, že je to jakési mezidobí, kdy člověk už není považován za dítě, ale taky ještě není plně zralým dospělým člověkem. Adolescence obvykle, i když to nemusí přesně platit, začíná počátkem období tzv. „teenagerů“, to je mezi 12. a 13. rokem, a končí „dospělými“ léty, to je mezi 19. a 20. rokem. Některé události probíhající v období adolescence mohou ovlivnit člověka po mnoho let ještě v dospělosti.Adolescence s sebou přináší změny v chování, myšlení a mentálních pochodech, v pocitech a citech, tedy proměňuje psychiku člověka (způsob, jak funguje lidské vědomí). Změny u adolescenta mohou a také ovlivňují lidé kolem něho, jako jsou rodiče, bratři a sestry a přátelé stejné věkové kategorie. Matka s dcerou společně nakupují oblečení. Svazek rodiče a dítěte se obvykle upevní, jestliže se rodič pokusí sdílet některé nové zájmy mladého člověka s ním.Jednou z cest, jak zkoumat toto období života, je začít s vnitřními myšlenkami a pocity adolescenta samého, s jeho rozvíjející se identitou a sebeuvědomováním. Potom se může hledisko rozšířit a zahrnout i vztahy k přátelům a kamarádům, rodičům a dalším členům rodiny, jeho názor na společnost a sledovat vývoj pohledu na svět všeobecně.Uvědomování si pohlavní příslušnostiTělo adolescenta prochází drastickými změnami pubertálního období, a s tím se mění i vědomí sebe sama a sebeidentifikace. Mnozí adolescenti se cítí jako neohrabaní, nemotorní a nešikovní. Rozlévají pití a vrážejí do nábytku. Jenže to je úplně normální. Je to částečně dáno rychlým růstem, ale je to i důsledek vývoje kostí a svalů, který předstihl vývoj nervový a schopnost mozku řídit tělo. Koordinace a pohybová šikovnost se brzy obnoví.Adolescent hledající svoji vlastní identitu může sklouznout až do extrému na protest proti existujícímu a stereotypnímu image, jako mladá dívka svým „punkovým“ účesem a make-upem. Přestože adolescent může zákony společnosti opovrhovat, je připraven podřídit se zákonům party, které mohou být stejně přísné.Důležitým hlediskem tohoto období života je rostoucí vědomí sexuality. Patří sem jednak vlastní sexuální nutkání a potřeby adolescenta, které jsou pro něho v rychle se vyvíjejícím těle něčím zcela novým. Je to období sexuálního snění, které je taky úplně normální a běžné. Patří sem i fáze homosexuální přitažlivosti – to jest přitažlivosti mezi příslušníky stejného pohlaví – a (masturbace) dráždění vlastních pohlavních orgánů. V některých společnostech je masturbace považována za škodlivou nebo perverzní záležitost a je zakázána. Důsledkem toho potom je, že mnozí mladí lidé vyrůstají s pocitem viny nebo studu, přestože jde o zcela normální a neškodnou věc.PartyVětšina lidí se ráda sbližuje s těmi, kteří mají stejné názory, postoje a zájmy jako oni, a taková přátelství se objevují právě v období adolescence. K tomu se váže řada dalších změn v životě adolescenta, zvláště v jeho chování vůči ostatním, vůči kamarádům a přátelům.Party se skládají z lidí, kteří jsou téměř stejného věku, prožívají stejné období a mají stejné nebo podobné životní postavení.Pro adolescenta jsou rodiče (a dospělí obecně) často úplně nemožní. Zavádějí nelítostná, staromódní a neférová pravidla. Parta přátel nabízí pochopení a smysl pro sounáležitost. V partě se může člověk osvobodit od dětských vzpomínek a nátlaku dospělých, a adolescenti tak mají obrovskou příležitost být sami sebou a objevovat sami sebe. Mladičké dívky touží uzavřít důvěrné přátelství s jinými dívkami a sdílet spolu všechno od módy až po hihňání se vlastním tajemstvím.Nicméně příslušnost k partě staví mladého člověka často před různé problémy, parta vytváří svá vlastní pravidla a vyvíjí své vlastní nátlaky, z nichž některé mohou být ještě přísnější a tvrdší než pravidla stanovená rodiči či dospělými. Například ve skupině blízkých kamarádů je pro adolescenta obtížné rozpoznat, zda má jen tak kamarádit a být členem party, nebo má usilovat o to být důležitý a dominantní a stát se raději vůdcem než tím, kdo je veden.Jiný nátlak na adolescenta může třeba představovat fakt, že někdo v partě bere drogy, je zapleten do drobné kriminální činnosti nebo už žije sexuálním životem. Někteří členové party mohou podobné aktivity považovat za vzrušující a účast na nich zvyšuje jejich respekt a důležitost v partě.Nicméně pravdou může být i opak, protože některé party mohou považovat to, že se člověk dá strhnout k podobné činnosti, za projev slabosti. Ale i když se parta rozpadne nebo když přestane být tak důležitá, jsou tady pořád ještě vnější tlaky ze strany rodičů, příbuzných, školy, zaměstnavatele a spoluzaměstnanců, policie a dalších autorit, které adolescent vnímá jako ty, kteří jsou vždy ochotni zpřísnit pravidla a standardy společnosti.Otázky typu: co dělat, co všechno si můžu dovolit, koho obdivovat, koho ignorovat – jsou v období adolescence velmi časté a objevují se pravidelně. Ve skutečnosti se stejné otázky budou objevovat po celý zbytek života, ale starší lidé už přece jenom mají určité životní zkušenosti, znalosti a své vlastní názory, které jim pomohou vyrovnat se s podobnými situacemi daleko účinněji a relativně bezbolestně.Jenže adolescent je teprve na začátku cesty k dospělosti a především si rychle uvědomuje svoji vlastní identitu. Tyto otázky jsou pro něj nové a znepokojující. Mladý člověk není ještě zdaleka schopen seřadit si své zkušenosti, myšlenky a pocity či city do nějakého pevného vzorce. Zmatek a nezkušenost se projevují v jeho chování, kdy adolescent může být takzvaně náladový a přecházet z jednoho extrému do druhého. Není nic divného, jestliže je mladý člověk v jednu chvíli horlivě nezávislý, samostatný a odbojný, zatímco o chvíli později může být dětinský a bezmocný.Odchod z domovaTakové výrazné změny v chování se silně promítají zejména do jedné specifické oblasti – do vztahů mezi adolescentem a jeho rodiči. Ve většině rodin zabezpečují rodiče svým dětem pohodlí, stabilitu a jistotu. Ale také stanovují rámec pravidel a třeba i časový harmonogram povinností.Mladistvý zápal adolescentů využil Mao při odstraňování a ničení tradičních čínských hodnot během čínské kulturní revoluce.Podobné rodičovské role existují i mezi mnohými dalšími živočichy, jako třeba vlky, delfíny či šimpanzi. V přírodě však bývá mladý jedinec blížící se dospělosti pro rodiče často hrozbou. Například když vyroste lví mládě v dospělého lva, rodiče ho přestávají chránit. Vyženou ho ze své skupiny, čímž ho mimo jiné přinutí, aby se vydal do světa a šel svou vlastní cestou.Když vyroste lidské mládě a dostane se do období adolescence, začne myslet samostatně a vytváří si svoje vlastní názory. Ty jsou částečně ovlivněny rodiči, ale taky partou, reklamou, internetem, televizními programy, časopisy a celou řadou faktorů, které mohou názory mladých lidí spoluutvářet.Problémoví rodičeVývoj vlastních názorů vede adolescenta často k tomu, že si klade otázku po smyslu hodnot, které uznávají jeho rodiče. To se děje nejenom z touhy být vyzývavý a oponovat za každou cenu, ale jednoduše proto, že svět se taky posunul dál. Časy se mění. Protože se zrychluje tempo moderního života a technického vývoje, mění se móda, hudební vkus, nabídka činností pro volný čas, slangový jazyk, dokonce i školní práce a pracovní perspektivy jsou úplně jiné, než tomu bylo před dvaceti či třiceti lety. Rodiče si jednoduše nemusí být vůbec vědomi toho, jak je důležité mít přesně ty „správné“ boty či kalhoty či poslouchat tu „správnou“ hudbu.Rozdíl v názorech a postojích rodičů a adolescentů bývá někdy nazýván generační propastí. To je částečně důsledek přirozeného vývoje světa, ve kterém žijeme. Někteří rodiče nedokážou – nebo taky nechtějí – si vybavit, co oni sami cítili v době, kdy procházeli obdobím adolescence. Ale i přes generační rozdíl většina zodpovědných rodičů sleduje vývoj z dlouhodobé perspektivy a pokouší se vyvést svoje potomky z krátkodobých problémů, které bývají většinou spojeny s nutností mít „správný“ účes či značkové boty.Zápas o světový názorExistuje další důležitý faktor v postojích často vyzývavých a rebelujících adolescentů. Patří sem způsob, jak mladý člověk vnímá svět a jak chápe takové ideje, jako je pravda či realita.Některé společnosti mají rituály, kterými jsou mladí lidé uváděni mezi dospělé. Při tomto židovském obřadu bar micva se třináctiletý chlapec poprvé představuje v roli dospělého.Stejně jako se v pubertě vyvíjí tělo, vyvíjí se v období adolescence myšlení. Někteří odborníci jsou přesvědčeni, že myšlení udělá v téhle době rychlý skok kupředu. Adolescent už se nespokojuje se zúženým a zjednodušeným pohledem na svět, který mu stačil jako dítěti. Adolescent si daleko více uvědomuje, že existuje celá řada alternativ. Názory rodičů týkající se životního stylu a morálky, rodinný způsob života, přístup ke vzdělání a sociálním vymoženostem, politika státu, dokonce i názory na znečišťování a na životní prostředí neexistují v jediné podobě. Adolescent si uvědomuje existenci protichůdných názorů a alternativ i to, že za některé z nich je potřeba i bojovat.Hledání často přivádí mladého člověka k tomu, že si klade zdánlivě nezodpověditelné otázky jako třeba: Co je pravda? Kdo jsem? Co je skutečnost, realita? Filozofové a myslitelé se přou o podobné otázky celá staletí, dokonce i přesto, že na některé neexistuje odpověď. Kladením podobných otázek si mladý člověk vytváří svůj vlastní osobní názor na svět a na to, jak svět funguje. Postupně si vytváří svoje vlastní postoje, vztahy a vytváří si svůj osobní morální kodex a stanoví si svoje pravidla chování, což dělá každého z nás neopakovatelnou individualitou.Čas uvědomováníDalo by se říct, že adolescence je obdobím uvědomování si možností života. Někteří mladí lidé procházejí v této době fází intenzivní činnosti, nadšení, dokonce až horečného zápalu. Tyto pocity mohou být spojeny s politikou, náboženstvím, populární hudbou, oblečením, uměním, módou, vlastně jakýmkoliv aspektem života. V partě poznají, co to je mít společný cíl, a právě v partě vrstevníků zažijí pocit bezpečí, jistoty a sounáležitosti.K období adolescence patří neodmyslitelně škola a smysl chození do školy je zcela zřejmý. Další praktické otázky, jako zda zůstat dál ve škole a pokračovat ve studiu na univerzitě, nebo zda skončit a najít si zaměstnání – pokud vůbec nějaké bude – se stávají naléhavými úkoly, které je třeba vyřešit.Rozhodnutí o vzdělání a kariéře učiněné v téhle době může život mladého člověka silně ovlivnit nejen na prahu dospělosti, ale i v dalším životě. Z tohoto důvodu je nesmírně důležité, když v tomto období najde adolescent staršího člověka, od něhož si nechá poradit a jímž se nechá vést.Přístup ke společnostiUž bylo řečeno, že období adolescence je obdobím zmatků a konfliktů, a tak k němu taky společnost přistupuje. V některých zemích, kde je povinná vojenská služba, jsou mladí muži povinně vycvičováni, aby byli vojáky, a často jsou povoláni k zabíjení lidí ještě dříve, než mají vlastní hlasovací právo. Podobně mnohé země umožňují mladým lidem uzavírat sňatky a mít děti ještě dřív, než jsou podle jiných pravidel dostatečně zodpovědní na to, aby mohli chodit do knihovny či řídit auto. Některé společnosti mají zase silně restriktivní zákony proti mladým homosexuálním mužům, ale už ne proti podobné zaměřeným mladým ženám.Někteří odborníci tvrdí, že jestliže společnost jako celek vytváří zjevně nesmyslná a nesourodá rozhodnutí o tom, kdy je člověk považován za dítě a kdy za dospělého, potom není divu, že jsou adolescenti zmateni. Nejenže se od nich očekává, že se vyrovnají s řadou otázek týkajících se fyzického, hormonálního, mentálního, citového a duchovního vývoje a života, ale jsou také vrženi do společnosti, která nemá stejné a souměrné požadavky a která se neustále mění, testuje sama sebe, opouští staré hodnoty a vytváří nové.Závěrem je třeba říct, že adolescent v západních společnostech stojí před skutečnými problémy. Je to doba, kdy mladý člověk začíná přemýšlet o tom, jakým typem člověka by chtěl být a v jaké společnosti a v jakém světě by chtěl žít. Mnozí lidé tráví život tím, že si postupně plní své cíle. Adolescence je prvním krokem na cestě k jejich stanovení a plnění.

    29.leden 2020 - Napsal: Redakce

  • Za nespavost dětí mohou většinou rodiče

    Nespavost dětí a časté vstávání k nim během noci je noční můrou mnohých rodičů. Pro to, aby byla alespoň jedna noc klidná, se především maminky snaží udělat cokoli. A právě to je podle lékařů špatně. K tomu, aby dítě spalo, je ve velké většině případů zapotřebí především pevný režim a důslednost. Mnozí rodiče se domnívají, že volnost dítěte a plné respektování jeho nálad a přání je to nejlepší, co pro něj mohou udělat. Často tak tomu ale není. „Do spánkových ordinací chodí rodiče, kteří jsou nešťastní, vyčerpaní, unavení, často i neurotičtí a vše má jednu příčinu – nespavé dítě. Když blíže rozebereme situaci zjistíme, že ve velké většině případů nespavost a špatné usínání u dítěte nevědomky vypěstovali rodiče sami.V podstatě u dítěte vytvořili nějaký návyk, dítě ho neustále vyžaduje a rodič stále ustupuje, čímž se uzavírá kolečko, ve kterém je nespokojené ukřičené dítě a vyčerpaný rodič, který si neví rady,“ vysvětluje neuroložka ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Iva Příhodová. Nejčastější chybou rodičů je podle odborníků přehnaná péče a nezdravá úzkost. „To, že se rodič touží o dítě co nejlépe starat, je v pořádku, je i logické, že se rodiče o své dítě bojí, co ale není v pořádku, je, když se rodič k novorozenci začne chovat nad rámec běžných citových projevů. Pokud matka dítě uspává tak, že ho houpe na míči a fénuje mu bříško nebo dítě vozí v kočárku a následně jej přenáší do postýlky, nedá se mluvit o běžném projevu lásky. Špatný návyk je i to, když matka dítě uspává při kojení nebo když dítě spí výhradně v posteli rodičů,“ vysvětluje lékařka. Usínání rozhodujeZákladem toho, aby rodiče pochopili, kde se stala chyba, je znalost dětského spánku. „Každý spánek začíná fází usínání. K tomu, aby usínání proběhlo bez potíží, je zapotřebí, aby dítě poznalo, že právě nyní přišla doba, kdy se bude spát. Správné tedy je, aby dítě bylo ukládáno do postýlky v přibližně stejnou dobu. Znamená to tedy vytvořit pravidelný režim. Například koupání, krmení a postýlka. Když rodiče začnou usínání dítěte doprovázet nějakými rituály, například kolébáním a zpíváním nebo tím, že dítě do usnutí drží za ruku při světle lampičky, dojde u dítěte k vytvoření podmíněného reflexu. To znamená, že dítě nebude chtít usínat jinak, než za kolébání doprovázeného zpěvem nebo držením za ruku při světle lampičky,“ vysvětluje neuroložka. Podmíněný reflex je pak samotnou příčinou častého nočního pláče. „Rodiče, kteří u dítěte vypěstují takový návyk, pak zoufale hledají, proč dítě usne klidně večer, a v noci je pak neklidné. Příčinou je právě onen vypěstovaný reflex při usínání. Každý člověk se během noci několikrát lehce probudí ze spánku. Této fázi spánku se říká krátká probuzení a člověk je ani nevnímá a neví o nich. Krátká noční probuzení Tato probuzení přicházejí mezi jednotlivými spánkovými cykly, kterých dospělý člověk mívá až pět z noc. U dítěte se vyskytují ještě častěji. Během tohoto krátkého probuzení mozek rychle zmapuje okolí a vyhodnotí získané signály. Specifikum dětského spánku je to, že se dítě probere o něco více než dospělý člověk. V praxi to v podstatě znamená, že se lehce probudí, mozek vyhodnotí signály a zjistí, že něco není tak, jak by mělo být – tím něčím je ono zpívání a kolébání, světlo, držení za ruku či houpání na míči. Toto narušení podmíněného reflexu dítě probere plně do vědomí a dítě se pak pochopitelně snaží dosáhnout toho, aby nastala situace, při které je zvyklé usínat – tedy začne křičet za účelem toho, aby si vynutilo zpěv, kolébání, světlo a podobně,“ vysvětluje lékařka Iva Příhodová. Pokud si rodiče chybu uvědomí a zjistí, čeho se dítě dožaduje, jsou na nejlepší cestě k tomu, vše napravit. Jde ale o cestu, která je dlouhá a obtížná. „V okamžiku, kdy se přijde na chybu, je třeba začít pracovat na jejím odstranění. Znamená to tedy odbourat naučený rituál. Výsledkem snažení by mělo být uložení dítěte do postýlky, rozloučení se ním na dobrou noc a odchod rodiče od spokojeného neplačícího dítěte. Začátky tohoto snažení bývají těžké, je však možné je postupně nacvičovat. Například postupným vzdalováním se od postýlky, občasným ohlášením se dítěti apod. Když dítě získá jistotu, že se nic neděje, přestane propadat panice a pláči. Pokud má dítě zajištěno pohodlí a nic mu neschází je možné ho nechat i chvíli plakat. Intervaly mezi tím, kdy je dítě matkou utěšeno, je ale třeba postupně prodlužovat. Je však třeba důslednost. Ve velké většině případů je toto způsob, který rodině od nočního vstávání pomůže,“ radí lékařka. Odborníci ve vážných případech doporučují i konzultace s dětským psychologem. Ten by měl objasnit, kde je chyba, proč je dítě neklidné a jak situaci řešit v rámci celé rodiny. Když rodiče začnou usínání dítěte doprovázet nějakými rituály, dojde k vytvoření podmíněného reflexu.  

    30.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Nelžete dítěti, že očkování nebude bolet

    Většinu očkování dostane dítě ještě ve věku, kdy není možné s ním diskutovat. Pokud však jde na vakcinaci dítě větší, je dobré je na pro něj nepříjemnou akci připravit. Jinak se může zvrtnout v noční můru. Není možné jen tak dítě přivést do ordinace a spoléhat se, že to nějak dopadne; může ze strachu reagovat nepřiměřeně. V žádném případě potomkovi nelžete, že píchnutí nebude vůbec bolet - riskujete nejen jeho nepříjemné překvapení, ale také fakt, že v budoucnu vám v podobných případech už neuvěří. Naopak je vhodné bolest popsat a přirovnat ji k takové situaci, kterou už dítě zažilo, například k rozbitému kolenu, případně píchnutí od vosy (samozřejmě jen v případě, kdy u dítěte nenastala komplikovaná alergická reakce). Zkuste si doma v předstihu zahrát na doktory a společně „naočkujte“ třeba oblíbenou hračku, nejlépe takovým způsobem (do končetiny nebo zadku), jakým bude probíhat opravdové očkování. Hračku, která proceduru v pořádku „zvládla“, si pak dítě může vzít do ordinace pro povzbuzení. Ještě lépe jako vzor může fungovat starší sourozenec, pokud to lze, naplánujte očkování současně. Dítě se bude chtít staršímu sourozenci vyrovnat a bude se chovat odvážněji. Pokud víte, že se váš potomek očkování hodně děsí, není od věci mu slíbit i nějakou odměnu, nejlépe ve formě drobného dárku.Zkuste dítěti vysvětlit, proč by se lidé měli očkovat - právě díky tomu si může hrát s ostatními dětmi a nemusí se bát, že bude muset často do nemocnice. Napětí u menších dětí nezpůsobuje jen strach z jehly. Může zafungovat syndrom bílého pláště, slzy někdy zbrzdí i jen takový detail, že si lékař na očkování bílý plášť svlékne a dítě naočkuje v civilu. Nejvhodnější pozicí pro očkování je, když si dítě sedne rodiči na klín a do vlastního klína složí ruce. Při očkování rodiče přidržují dítě za lokty. Připravte se, že očkování dítěte se může protáhnout. Jestliže se bude bránit a křičet, není příliš vhodné ho očkovat, neuvolní totiž deltový sval na rameni, kam se většina vakcín podává, a bude ho to ještě více bolet. Po očkování by dítě (ale ani dospělý) nemělo dělat nic extrémně namáhavého, doporučuje se maximálně sledování televize. Stoupá horečka? K lékaři Lékařskou pomoc je nutné vyhledat, pokud horečka po očkování vystoupá nad 40 stupňů. Stejně tak byste měli vzít dítě k odborníkovi, pokud několik hodin pláče a nejde utišit. To se může stát například po očkování proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli. Nebezpečné jsou rychle se rozvíjející obtíže, například když se během dvou až tří hodin po očkování objeví teplota okolo 39 stupňů a vyšší a nemocnému není lépe, ani když si vezme léky proti horečce.  

    30.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Správná péče o dětské zoubky

    Správné péči o dětský chrup bychom měli věnovat pozornost již od prořezání prvního mléčného zoubku. Věřte totiž, že to, jakým způsobem se budete starat o mléčné zuby, ovlivní později i zdraví stálého chrupu, nemluvě o osvojení správných hygienických návyků. První návštěvu stomatologa by dítě mělo absolvovat již v jednom roce života. Po té následují preventivní prohlídky v půlročních intervalech. Jak se tedy o dětský chrup správně starat?První zoubekJakmile se dítěti vyklube první zoubek, což bývá nejčastěji kolem 6. měsíce věku, začneme jej navykat na pravidelnou dentální hygienu. Na zubech se totiž tvoří zubní plak, který by mohl stát za vznikem zubního kazu. Navíc si dítě hned od počátku zvykne, že mu někdo sahá do úst a „něco tam v pusince dělá“.První zoubek stačí čistit kouskem vlhké gázy nebo si můžeme pořídit malý silikonový kartáček, který se navléká na prst – tzv. prsťáček. Zpočátku není potřeba používat zubní pastu, ale zoubky čistíme „na sucho“.Od vyklubání prvního zoubku bychom měli dbát na pravidelnost a hlavně důslednost v čistění zubů. Jen tak bude dítě brát každodenní čištění zubů jako samozřejmost.První stoličkyV době, kdy se objeví první stoličky, je nejvyšší čas začít používat dětský zubní kartáček. Ten by měl mít co nejmenší hlavičku, rovně střižené, co nejhustší a hlavně co nejměkčí štětinky. Takovým kartáčkem se totiž dostame hluboko do pusinky a dosáhneme i na těžko přístupná místa, jakými jsou například stoličky. Měkké štětinky navíc nepoškodí dětskou zubní sklovinu.Kartáček bychom měli měnit ve chvíli, kdy jsou na něm viditelné známky opotřebení jako jsou roztřepené štětinky.  Používání jednoho kartáčku by však nemělo být delší než 6 až 8 týdnů. Po této době je už plný bakterií a značně opotřebovaný, takže by se dalo již pochybovat o jeho čistících schopnostech.Osvědčilo se pořídit dítěti dva zubní kartáčky – jeden pro rodiče, kterým zoubky důkladně čistí a druhý pro dítě. Může si s ním hrát, kousat do něj, pokoušet se sám si čistit zuby atd. Ten druhý kartáček však pochopitelně dostane náležitě zabrat a zničený bude již po pár dnech „používání“.Správná technika čištění dětských zubůZásadně nevhodná, a to jak pro děti tak i pro dospělé, je tzv. horizontální technika, kdy zuby čistíme pohybem ze strany na stranu, chcete-li  „od ucha k uchu“. Mléčný chrup je vhodné čistit malinkými krouživými pohyby, kdy se kartáčkem pohybujeme téměř na jednom místě. Velké krouživé pohyby se již svým provedením značně přibližují nevhodné horizontální technice.V momentě, kdy se začíná objevovat stálý chrup, postupně přejdeme na tzv. stíravou techniku čištění zubů („od červeného k bílému“). Ta je vhodná nejen pro děti, ale i dospělé. Kartáček při ní přiložíme k dásni tak, aby štětinky směřovaly šikmo ke kořeni zubu. Potom setřeme plochu zubu tak, aby štetinky nakonec směřovaly ke kousacím ploškám zubu, tedy od kořene zubu. Tento pohyb je třeba opakovat 3x až 5x.Kdy začít používat zubní pastuV případě prvních zoubků (řezáky, špičáky) není potřeba zubní pastu používat. Úplně si vystačíme s pouhou vodou. Ve chvíli, kdy přecházíme na zubní kartáček (a dítě neumí vyplyvovat) již můžeme žačít dítě zvykat na chuť zubní pasty a štětinky zubního kartáčku mu pastou pouze potřísnit.Zpravidla mezi druhým a třetím rokem života, kdy se dítě již naučí ústa vyplachovat a vyplyvovat, začneme nanášet dětskou zubní pastu, maximálně však do velikosti malého hrášku (navzdory vyplachování úst totiž dítě značné množství pasty spolyká).Zubní pastu vždy vybírejte takovou, aby byla určena pro danou věkovou skupinu. Liší se v obsahu množství fluoridů. Pro úplně nejmenší jsou vhodné pasty s obsahem do 500 ppm. Od šesti do dvanácti let věku dítěte můžeme začít používat pasty s obsahem 500 – 1000 ppm. Později již dítě může přejít na zubní pasty určené dospělým.Jak dlouho a jak často zuby čistit?Zuby bychom měli dítěti (i sobě) čistit minimálně dvakrát denně, ráno před snídaní a večer. Po večerním čištění by se nemělo už nic jíst ani pít, kromě čisté neslazené vody.Zuby by dětem měli čistit rodiče. Přibližně od tří let je dítě schopno si zuby „vyčistit“ samo. Je však nutné, aby rodiče chrup zkontrolovali a dočistili správnou technikou. Na provádění ústní hygieny dítěte by rodiče měli dohlížet přibližně do 10ti let věku dítěte.Dítě si nechce čistit zubyPokud máte doma malého odpůrce zubní hygieny, nesmíte ztratit nervy. Je potřeba u dítěte vybudovat kladný vztah, díky kterému pak bude péče o chrup hračkou. Zkuste zapojit veškerou svou fantazii a udělat z čištění zubů zábavu. Vymyslete si vlastní hru, díky které budete každé ráno a každý večer vyhánět z pusinky červíky kazílky. Složte tématickou a veselou básničku, kterou odříkáte při každém čištění. Zkuste si „vyměnit“ kartáčky – dítě dostane do ruky Váš zubní kartáček a bude čistit zuby Vám, Vy pro změnu vezměte jeho a vyčistěte mu všechny zoubky. Možností je spoustu, chce to jen pevné nervy a spoustu fantazie.Tip pro VásPokud chcete mít jistotu, že jsou zuby dokonale vyčištěné a zbavené zubního plaku, pořiďte si v lékárně speciální tablety nebo roztok, které jsou barevnými indikátory plaku. Ústa roztokem důkladně vypláchněte. Pokud na zubech po vypláchnutí uvidíte barevná místa, je nutno je ještě dočistit a zbavit je zbylého plaku. 

    31.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Na cesty jedině s autosedačkou

    Jelikož cestování v autě je velmi nebezpečné, od roku 2006 je povinné používat pro děti dětské autosedačky na všech typech komunikací. Existuje několik typů autosedaček rozdělené podle stáří a velikosti Vašeho dítěte.Autosedačky pro nejmenší dětiMiminka musí být přepravována v autosedačce, která umožňuje transport v pololeže. Upevňují se vždy proti směru jízdy. Doporučujeme autosedačku umisťovat na zadní sedadlo, na přední sedadlo se může umisťovat pouze, pokud je možné vypnout airbag. Do 4 měsíců byste měli s dítětem cestovat jen v naléhavých případech, jelikož dlouhý pobyt v autosedačce by mohl narušit správný vývoj dítěte.Autosedačky pro batolata a děti první rok v mateřské školceAutosedačky jsou určeny pro děti starší 1 roku až do 4,5 roku. Měly by již umět samy sedět. Zpočátku však potřebují oporu ze všech stran. V této skupině autosedaček si můžete vybrat mezi těmito čtyřmi příchytnými systémy. Systém k upevnění proti směru jízdy, systém se záchytným tělesem, systém kalhotových šlí a tříbodový pásový systém.Autosedačky pro děti v mateřské školce a pro děti první rok ve školeAutosedačky jsou určeny pro děti starší 3,5 let a mladší 7 let. Existují zde 2 možnosti zachycení. První je zádržný systém se zádržným tělesem a druhý je zádržný systém se zvýšeným sezením.Autosedačky pro větší dětiJedná se o autosedačky pro děti od 6 let do výšky 150 cm. U této skupiny jsou děti a rodiče často nedbalí, myslí si, že není potřeba autosedačky a děti mohou být připoutány systémem pro dospělé. Odolejte a uvědomte si, že dětské autosedačky by měly být používány do tělesné výšky 150 cm. Pokud používáte jen pás pro dospělé bez dětské autosedačky, je to pro dítě velmi nebezpečné.

    03.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Ta paní od tatínka

       "Co ti ta paní udělala, že jí nemáš ráda?"   "Vzala mi tátu."    Není to ani maminka, není to ani macecha. A přitom je to žena, která zasahuje do života dítěte. Setkává se s ním v pravidelných intervalech a patří vlastně mezi nejbližší příbuzné. Je to totiž ta "paní od tatínka" - je to "cececha". Výmysl 13tileté dívky v naších krajích se začíná ujímat.   Kdo je ta žena? Skoro vždy je mladší než maminka a tráví s tatínkem více času než samotné dítě. Rozhoduje o jeho čase, tráví s ním veškeré volno a všude s ním chodí, ačkoliv by, z hlediska dítěte, mohla klidně zůstat doma. Zúčastňuje se pasivně nebo aktivně závažných životních rozhodnutí týkajících se dítěte. Někdy se pokouší o jeho výchovu, často pouze poučuje a vynáší o něm soudy. Většinou se snaží získat si zájem dítěte a dokonce i jeho lásku.    Je to také ta "paní od tatínka", kterou nemá nikdo rád (otce nepočítaje). Nemá jí ráda maminka, ani babička, ani dědeček, ani kamarádky maminky. Čili nikdo, kdo je důležitý v dětském okolí. Buď se o té "paní" vůbec nemluví, což je lepší případ, jako by neexistovala. Nebo se o ní mluví pouze "špatně".    Takové chování je v našem kraji zvykem. Objevují se již světlé výjimky, kdy se o nové otcově partnerce mluví bez napětí a dokonce je přijata v původní rodině jako její další člen, ale jedná se skutečně o raritu.    Vezměme si vliv vztahu dítě a jeho nevlastní matka z hlediska malého dítěte.    V drtivé většině je dítě v předškolním věku vstřícné ke každému, kdo o něj projeví zájem. Visí samozřejmě na své mamince i tatínkovi a když se rozvedou, je schopno přijmou bez výrazných problémů i nové partnery obou rodičů. Podmínkou je ovšem nezmenšený zájem o něho ze strany otce tak i matky. Novou "paní" přijme bez problémů, pokud si tato je schopna s ním "krásně hrát".    Ještě v mladším školním věku, tak cca do 8 let, je vztah k "nevlastní mámě" neproblematický. Dítě si stále ještě žije ve vlastním dětském světě a názory dospělých se míjí u něho účinkem. Vnímá jakoby jedním uchem tam a druhým ven.    Avšak ouha! Od okamžiku, kdy začne vnímat hodnocení lidí svými blízkými a svůj svět podle toho také chápat, tehdy se dítě začne zabývat také hodnocením té "paní od tatínka".    Začnou se v něm předčasně bouřit city, které se navenek projevují jako závist, žárlivost a vztek, to všechno spojeno s bezmocností.    Dítě někdy začne otci klást přímo otázky týkající se jeho partnerky. Nechápe, jak těžko se otci odpovídá. Pokud otec postřehne, že nemůže názor dítěte korigovat ve svůj prospěch, tehdy dochází, ve vztahu mezi ním a dítětem, k ochlazení. Toto ochlazení se projeví omezením kontaktu otce s dítětem. Ze strany dítěte, které není odpověďmi otce dostatečně uspokojeno, dochází také k pocitům nespravedlnosti. Nesmíme zapomenout, že mezi lidmi, stejně tak mezi otcem a dítětem, je vnímána i tzv. neverbální komunikace - nekomunikace (mimoslovní).    Stává se, že pokud k rozchodu rodičů dochází v pubertě a otec seznámí dítě se svou novou ženou, v drtivé většině ztrácí otec autoritu a jeho nová žena je pouze jeho jakási "odnož", o niž není zájem.    Jedině tehdy, když je dospívající dítě vůči matce v negativním vztahu (odpor), mohou se jak otec, tak i jeho nová žena stát jakýmisi spiklenci společně s dítětem proti matčině osobě.    Není však výjimkou, kdy se děti v pubertě od otce a jeho nové ženy zcela odkloní a přestane mít o jeho život zájem. Chlapec nebo dívka v pubertě totiž vůbec nechápe, že tak starý člověk, jako je jeho otec, se může zamilovat. Zamilovat se "ve stáří" rovná se totiž "šílenství". Nesmíme zapomenout na to, že většina dětí už od školních let předpokládá, že jejich rodiče jsou staří lidé, kteří mají to nejlepší za sebou a nic nového je nečeká. Z hlediska dítěte je povinností rodičů pouze a pouze být dítěti k dispozici z všech okolností. Tento názor je přirozený a pro vývoj dítěte je nosný.    Mnozí z nás zažili v životě těžký okamžik, kdy si náš bývalý partner, s nimž máme potomka nebo potomky, našel nového partnera. Naše milované dítě námi opečovávané a chráněné, odchází do nového, pro nás neznámého prostředí, které netvoří pouze otec, ale někdo, k němuž máme rozporuplný, někdy vyhraněně negativní vztah.    Po odchodu dítěte do otcovy nové domácnosti, je nám velmi těžko, máme pocit zbytečnosti, prázdné náruče a hlavně nespravedlnosti. Představujeme si, jak nás dítě svým chováním zrazuje. Jak tráví čas s otcem a jeho milenkou vesele a šťastně bez jediné vzpomínky na svou nešťastnou a osamělou matku. V takových chvílích má pocit, že se její nedospělé dítě chová jako zrádce.    Jak to dělá ta hrstka populace, aby ani dítě, ani opuštěná matka a nakonec ani otec, který si našel jinou, nežili v napětí a v nenávisti?    Odborníci na mezilidské vztahy se denně setkávají s vášnivými negativními emocemi, které v krizových situacích jejich klienti a pacienti prožívají. Bohužel málokterý člověk je schopen uposlechnout příkazu rozumu a vydat se po té jediné správné cestě.    O co nám vlastně v citovém životě jde?    Žít celý dospělý život v nenávisti a radosti z pomsty? Nebo se srovnat se situací, která vznikla a nedá se příliš změnit? Porozhlédnout se kolem sebe a uvidět, že život není jenom nespravedlivý a plný utrpení.    Pokud se manželé rozejdou, je třeba předpokládat, že si časem oba najdou nové partnery a vytvoří si novou strukturu vztahu. Společné dítě z minulého manželství by mělo co nejméně pocítit jakékoliv negativní hodnocení partnerů, jak ze strany jednoho nebo druhého rodiče. Ani blízcí příbuzní, v podobě dědečků a babiček, by neměli negativně přistupovat k novému "příchozímu". Dítě by mělo mít "otevřený" vztah ke každému novému člověku a být připraveno si pod jemným vedením dospělých vytvořit si na své okolí svůj vlastní názor.    Naopak oba rodiče by měli zamezit jakémukoliv negativnímu hodnocení blízkých příbuzných (i ostatních lidí), protože se tak tvoří u dítěte zatěžující negativní pocity.    Podle průzkumů bylo zjištěno, že děti, které vyrůstaly ve velmi kritickém prostředí (kritickém vůči ostatním lidem), byly méně aktivní než ty, které vyrůstaly v prostředí, kde se jednotliví členové rodiny vyhýbali negativnímu hodnocení okolního světa. V našem případě, kdy se jedná o negativní hodnocení tzv. "cecechy" (přítelkyně nebo manželky otce dítěte), dochází nebohé dítě ke zjištění, že ačkoliv ono samo dává najevo svůj nezájem nebo nechuť, přesto to nijak neovlivní vztah jeho otce k té "hrozné ženské". Pak se nemůžeme divit, že právě takové děti podléhají snadněji pocitu bezmocnosti a následně se u nich objevují různá psychosomatická onemocnění. Jsou to bolesti hlavy, bolesti břicha, nechutenství nebo naopak přílišná žravost. Děti, které žijí v určitém napětí vůči blízké osobě, jsou tímto napětím vyčerpávány a proto se nemůžeme u nich divit zřetelné ztráty tvůrčí aktivity a iniciativy.    Opuštěná matka vychovávající sama děti je samozřejmě v těžší situaci než její bývalý manžel, který si "užívá" s novou ženou. Přesto je třeba mít na paměti, že živením nenávisti vůči "sokyni" nepomohu sobě, ale hlavně a hlavně uškodím svým dětem, nejenom v současnosti, ale i do budoucnosti.

    04.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Teenageři a piercing jazyka

    Pokud máte dítě, konkrétně, preteen nebo teenager, je pravděpodobné, že vaše dítě zjistí, jak úžasný je takový piercing do jazyka, pokud vaše dítě dělá zalíbí těla šperky, můžete se vsadit, že budete čelit příval žádostí, aby mu / jí, aby si propíchnout.Z rodičů pohledu, chápu počáteční úzkost: Moje dítě .... chce ... piercing!?! Co o získání zaměstnání? Co když on / ona dostane nemoc? Je moje dítě začíná jít dolů "špatnou cestu"? Je to začátek konce? ... Atd.Rodiče, bude tento článek vám pomůže dát svou mysl v klidu. Byl jsem na obou stranách spektra tak chápu obou hledisek. První věc, aby zvážila, že vaše dítě bude prostřednictvím této "vzpurný" fázi (a nelži sobě, do určité míry nebo jiný, jsi šel přes to taky). Ve snaze odlišit se jako jednotlivci, děti vypadají, že má zvláštní schopnost používat věci, které IRK vám nejvíce k dosažení svých cílů "nezávislosti". Vaše dítě je také součástí generace, kde média infiltroval každý aspekt svého života - a konkrétněji, celebrity uctívání součástí naší pop kultury je ve všech dob vysoká. Pokud vaše dítě oblíbené celebrity má břicho piercing, buďte ujištěni, že bude jen přilévat oleje do ohně. Konečně, děti v tomto věku jsou velmi dobře vědomi jejich vzhled, a chtějí používat své tělo jako formy sebevyjádření. Místo malování míru značky na tvářích (jak jste si možná udělal v 60. letech), může dospívající mají nyní nozdra piercing stát na rozdíl od davu.Nezávislost, sebevyjádření, a kulturní vlivy - mají vliv na každou generaci, ale každá generace najde svůj vlastní způsob, jak přidat rotaci s těmito tématy.K dispozici je také ještě jedna věc k dispozici: v této fázi, vaše dítě se také snaží "vzít" určitou moc daleko od vás - to znamená, že jsou vázání k obnovení vládnoucí systém v domě. Je to součást dospívání. Pokud se vaše dítě opravdu chce piercing, a řekneš ne, pravděpodobně bude jít ven a dostat to udělat tak jako tak. Podle jejich názoru, že právě vykonstruovaném vaše pravidlo, a proto jste kousek po kousku méně šéfa z nich, a začnete ztrácet svůj vliv a kontrolu.Nyní, tam jsou výhody umožňující vaše dítě, aby si propíchnout. Přestože jako rodiče chceme, aby přístřeší a chránit naše děti před nespravedlnosti světa, tato mentalita neslouží v dětském nejlepším zájmu. Jakmile vaše dítě má piercing do jazyka, se budou muset naučit o oběti: například, ačkoli oni milují svou piercing ve rtu, v případě, že chcete, aby se letní práci v bance, aby mohl zaplatit za auto, se budou muset vzít ven. Oni jsou pak konfrontováni s volbou: mohou buď ponechat piercing a být chudý, nebo mohou odstranit piercing a být bohatý. Život je plný obtížných rozhodnutích - a piercing jsou docela rozumný způsob, jak ilustruje tento bod.Zde je způsob, jak přijít ke šťastnému médium. Pojďme předstírat, že vaše dospívající dcera chce břicho-tlačítko prsten, protože, "je to roztomilé a každý má jeden". Spíše než dávat přímo "ne", sednout a popovídat. Vy a Vaše dítě mělo řešit tyto otázky a připomínky, vířící kolem vaší hlavy (chcete-li lépe vzdělávat sami na piercing, podívejte se na některý z mých dalších článků - obracím nepřeberné množství otázek a aspektů piercing). Měli byste se také stanovit jasně a žádných nejistých termínech, které bude platit za to. Pokud chcete, aby vaše dítě platit za piercing, on nebo ona bude získat větší porozumění o skutečné hodnotě peněz - tj. budou muset pracovat, aby dostali, co chtějí. Pokud dítě platí pro piercing, budou také více investovat do péče o piercing, který je naučí více o osobní zdravotní odpovědnosti a hygieny.Pokud chcete platit za piercing do jazyka, možná si můžete vytvořit vaše dítě pracovat pro ni. Velmi populární (a vysoce efektivní) způsob je, aby vaše dítě piercing, pokud mají vysokou čest-roll, nebo si jen to na jejich vysvědčení. Je to win-win situace: Vaše dítě získá vynikající známky (které se již dlouho pohybuje účinky) a získají piercing jako odměnu.Jen tak mezi námi dospělými - pokud jde o zaměstnanost jde, piercing neovlivní zaměstnání jako kdysi. Google, a další podnikatelské subjekty podnikání, například, nemají šaty kód politiku - který zahrnuje tetování a piercing. V některých z těchto velkých a velkých podniků, piercing nejsou problém. Ve skutečnosti, více a více podnikání jsou naprosto v pořádku, ne-li přímo povzbudivé, o piercing.Je to stále pravda, že v jiných pracích piercing jsou problém, ale krásná věc o piercing je, že mohou být odstraněny. Pro dočasné odstranění, může "sluha" zakoupit (je to jasné a zapadne do piercing tak, aby otvor nebude zblízka), je to možné vidět a piercing může být stále nosit mimo práci. Na rozdíl od tetování, piercing nejsou trvalé. Pokud piercing je odstraněna, nikdo vidět starou díru. To by mohlo být velmi schůdné řešení pro vaše dítě!Užívání vaše dítě profesionální piercing salonu se výrazně minimalizuje možnost onemocnění a infekce - to takhle, pokud vaše dítě chce mít bradavici nebo kožní značku odstranit, by vám spíše oni sami nebo jejich přítel šel na to s kapesnímu, nebo byste raději, kdyby profesionální lékař udělal ve sterilním prostředí? Ve stejném duchu, pokud vaše dítě opravdu chce piercing, měli byste raději oni sami nebo jejich přítel pokus se špinavým pojistkou, nebo byste raději, kdyby profesionální dělal to s čistými nástroji ve sterilním prostředí? To samo o sobě je velmi pádný důvod, aby na piercingu - pokud se to stane tak, může to také být v bezpečí!Je to problém, když děti začnou prosazovat jejich nezávislost prostřednictvím tělesných změn a dekorace - Já vím. Přesto jsem byl také, že dítě, které opravdu chce piercing a dostal několik bez souhlasu (po ptát, taky) - můžete se vsadit, moji rodiče byli hopping šílený, ale takovým způsobem, jejich reakce nadšená mě. Když moje máma konečně ustoupila a přivedl mne k piercing salonu s ní souhlasem, jsem myslel, že moje máma byla tak chladnější než kterákoliv jiná a mnohem více porozumění. Kromě toho, jakmile mí rodiče viděli proces a pochopil, že opravdu to jedno! Mnoho z jejich omylů bylo objasněno a oni si uvědomili, že to není tak velký problém. Byla to dobrá zkušenost pro každého. Jsem teď starší, ale každý den vidím děti a rodiče ve stejné situaci - je to legrační, jak některé věci zůstávají stále stejné. Povolení vaše dítě piercing je jedinečný a nezapomenutelný způsob, jak postavit most - což je obtížné v těch se snaží dospívající let.Každopádně, pokud chcete informovat se o piercingu do jazyka, rizika, postupy, jak jeho práce, atd., přečtěte si více o mých článků nebo vyhledávání na internetu (i když existuje mnoho mylných představ na internetu, proto si své zdroje moudře). V kostce - piercing je poměrně bezpečná, není trvalé, a ne něco, co lidé si vyloučen pro. To může podpořit dobrý vztah mezi vámi a vaším dítětem, může to naučit oběť, pracovní etika, finanční odpovědnost, osobní zdravotní odpovědnost, a to může být poučná zkušenost pro všechny zúčastněné.

    05.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Jak obléknout miminko do šátku?

    Do šátku můžete obléknout miminko tak, jak jej oblékáte doma. Dupačky, které by měly být maličko větší, ve vertikálu se nohavičky docela vytáhnou, aby netlačily miminko na prstíčkách. Bodýčko (lepší než košilka, protože se nevyhrnuje) , pokud máte pocit, že je u Vás chladněji může být mikinka, ale raději pod dupíky, aby se nevyhrnovala.  V šátku by mezi Vámi a miminkem neměla být velká vrstva látky, která by působila jako tepelný izolant, teplota 37 stupňů C od Vás by nepronikala k miminku. Také se minimalizuje  požitek tělesného kontaktu miminka s maminkou. Vrstvy, které by miminko potřebovalo při pobytu venku s Vámi na těle, si vezmete vy a zahalíte jimi i miminko. V zimě luze miminko překrýt dětskou dečkou a zapnout ji pod Vaší vestu, pak pod budndu. Důležité je v zimě dbát na nožičky a zátylek, hlavyčka byly v teple, protože jsou vystaveny chladu. Na nožky se prodávají capáčky, zateplené návleky na nožičky.  Na hlavičku se prodávají kukličky, které zakryjí krček i hlavičku, nepadají jako čepička, nelezou do očí mimnka.Pamatujte, že miminko přijímá teplotu 37stupňů Vašeho těla zepředu, při vertikálním úvazu, proto je také tento úvaz výhodnější, než-li kolébky, kdy miminko naléhá na tělo rodiče pouze svým bokem. Lépe se také schová pod obločení, nešikovně řečeno.  U vertikálního úvazu, kdy je miminko co nejblíže Vašemu těžišti, přijímá teplotu zepředu, ,,doobléknete" ho vlastně svým oblečením. Teplotu miminka můžete ze začátku, pro svou jistotu,  kontrolovat pohmatem na zátylku a nebo když vyndáte z šátku zádíčka a nožičky.  Je dobré sledovat miminko, aby nezabořilo hlavu do prsou a bundou jste jej  neznehybnila, ve vertikálu by se měla hlavička miminka situovat na stranu, pokud nespolupracuje, vyčkat, až usne a pak s předklonem pootočit.V zimě lze použít tvz. vsadku do bundy pro nošení miminek: zde například http://www.fler.cz/zbozi/vsadka-do-softshellove-bundy-pro-nosenatka-3810683 V létě je nošení hračka, tehdy musíte miminko chránit naopak před sluníčkem kloboučkem, nebo postraním pruhem látky ve vertikálu, plenou. Když jsme se s dětmi hodně potily, dávala jsem jim pod hlavičku plenku, měla jsem pocit, že to je pro oba příjemnější. Zkuste si miminko navázat nahé na nahé tělo, to miminka milují. Vložit pod vestu, překrýt dekou, aby nenastydla z boku a nebo ze strany.Na kolébky se zase šijí na zimu kapsy, které přikryjí miminko ze strany, kde nenaléhá na maminku. V pohodě vyrobíte z dětské dečky.

    06.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Domácnost
  • 5 nápadů pro dekoraci dětského pokoje

    Dětské pokoje jsou nejzábavnější na zdobení. Můžete si opravdu nechat jít a volně běhat s vaší fantazii, když jste zdobení pro dítě. Je vždy zábavné zapojit dítě stejně. Nechte děti, aby své myšlenky a nápady na vyzdobení nábytku, co chtějí, aby jejich pokoj být jako. To může být skvělý zážitek propojení pro rodiče a děti.Pokoj Princezna je ideální pro malou holčičku. Růžové a fialové stěny jsou ideální pro místnosti princezny. Předstírat, že křišťálový lustr visící z svítidla dá místnosti, která zvláštní nádech, aby to vypadalo jako královského paláce. Při vytváření princezna pokoj Royal ložní prádlo jsou v pořádku. Prádlo z saténu a krajky se perfektně hodí do každé místnosti princezny.Pro kluky něco dobrodružného, jako jsou bojové sporty nebo dinosauři. Pro dinosaurů místnosti zkuste malovat stěny v pravěku barvách! Opálení a další země tóny fungují skvěle v dinosauřích ložnic. Můžete být schopni najít nějaké zábavné dinosauří šablony pro malování barevné dinosaurů na stěnách. Pokud nemůžete najít šablony nebojte. Fotografie a plakáty dinosaurů dobře fungovat taky!Možná budete chtít, aby se pokusili vytvořit herní prostor pro vaše dítě. Začněte tím, že malování každou stěnu jinou primární barvy. Další Lepidlo kusy na několika různých stolních her. Oba se stanou umění a můžete pověsit je na dítě zdí. Jen nezapomeňte si koupit nové hry, může vaše dítě být zklamaní, pokud se již hrát svou oblíbenou hru.Teenageři Zdá se, že těšit na pokoje, které jsou stejně pestré jako jsou. Zkuste zdobení jejich pokoj se starými záznamy bojových sportů. Můžete pověsit album kryty na stěnách. Můžete také vytvořit soukromí závěsy ze starých vinylových desek. Můžete přidat nějaké cool světla do místnosti a možná i disco koule dekorací. Získáte uspokojení bytí nejlepší rodič na bloku. Alespoň na jeden den!Pro dítě, které se těší místnost, která je trochu větší klid, zkuste pláž téma místnosti. Světle modré nebo zelené stěny vytvoří klidný efekt. Bílé ložní prádlo bude vaše dítě si myslí, že spí na oblacích! Zkuste neutrální barvy koberec v místnosti, aby to více či útulnou atmosféru. Pokud byste chtěli přidat trochu světlici můžete zkusit visí surf na zdi. Několik velkých hrnkových rostlin se místnost pocit, jako když jste přinesli venku dovnitřNezapomeňte při zdobení dětského pokoje, že je důležité, aby se praktické. Použijte koberce na pokrytí oblasti podlahy, které mají tendenci se zašpiní snadno. Umístěte odpadkový koš na pokoji a nechat dítě bude zodpovědný za vyprázdnění na odpadky den. Regály mohou být užitečné v dětských pokojů, stejně, protože děti mají tendenci sbírat spoustu cetek. Police pomůže udržet své poklady z podlahy a dát dítěti místo pro zobrazení jejich nejcennější majetek.Tyto zelené koberce jsou nejvíce řadit po vlivnými Interiérový design profesionály.

    05.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Manželství
  • Neurovědy pravé lásky - a co říkají lásky!

    Každý má představy o lásce; pro lidi, je to celoživotní předpojatost. Milostný vztah je jedinečný v tom, že napříč kulturami, nic se řídí jinak normální lidské bytosti dělat bláznivé věci, než je hledání lásky vazby v páru vztahu.Co je to pravá láska, však?To má mnoho atributů. Jedna zkušenost lásky je jako Mark Twain popisuje, „neodolatelnou touhu být neodolatelně žádoucí.“ Nové poznatky v neurologii bude souhlasit s tvrzením pana Twaina. Romantická přitažlivost Zdá se, že uvolnění stejné úrovně, ne-li vyšší, dopaminu a oxytocinu do krevního oběhu jako léčiva.Pravá láska, ale je všeobjímající. To odráží atributy lidské povahy v celé své kráse.„Láska je jediný rozumný a uspokojivé odpověď na problém lidské existence,“ říká psychologický teoretik Erich Fromm. Je to něco, co „se táhne srdce a dělá vám velký uvnitř,“ říká básník a autor Margaret Walker.Ještě dalekosáhlejší názor říká, že,„Láska nemá povědomí zásluh nebo DeMerit, ale již bez měřítka... Láska miluje, to je jeho povaha“ ~ HOWARD THURMANAtributy skutečné lásky, jsou ty, které odrážejí naši lidskou přirozenost. Jsme vztah bytosti, drátových s vrozenými různic pro empatické spojení.Dávání, založená na znalosti sebe a ostatní?Vrcholoví sportovci vědí, že je to pravda, v ‚žádná bolest, žádný zisk‘ klišé. Podobně partneři u zdravých, silných vztahů rozpoznat láska je denní disciplína, plný cvičení, které udržují své srdce a mysl pružná a silná.Studie ukazují, Romantická láska může trvat celý život a vést k šťastnější, zdravější vztahy. Udržet vášnivou lásku naživu po celý život je víc než je to možné; to také vede k šťastnější, zdravější partnery. Skutečný romantická láska mezi partnery není totéž jako první intenzivní fáze ‚zamilovanost‘ podle výzkumníka Dr. Biance Acevedo na University of California.Dr Acevedo poukazuje na to, že „Romantická láska má intenzitu, zapojení a sexuální chemii, že [‚zamilovanost‘fáze] má po odečtení obsedantně složku.“ Vzhledem k tomu, obsesivně love způsobuje hroty úzkosti a pocity nejistoty a nejistoty, co usnadňuje zdravé dlouhodobé vášnivá přátelství je „pocit, že partner je" tam pro tebe,“uvádí Dr. Acevedo.Pravá láska živí empatické spojení do sebe a jiné, která umožňuje oba partneři v páru vztahu k růstu soucitné pochopení osobního hodnoty každý partner přináší do jejich života.Pocit vlastní hodnoty nemůže být dán jiný, nicméně. Jedná se o vnitřní vlastnost, která je podporována v rámci sebe sama, dovednost, která je třeba se naučit, častěji tvrdě, pokud vůbec, v dalším průběhu vztahu.Tato kvalita je základním předpokladem, aby se stal zralý dárce ve vašem vztahu. Jak jinak může partner dát jeden druhému to, co každý nejvíce touží - bezpečná sdílené připojení s druhým, v němž jsou také vidět a ceněny pro jedinečné osoby jsou. Tato myšlenka se vztahuje následující:„Úspěch manželství nepřichází v nalezení‚správné‘osobu, ale pokud jde o schopnost obou partnerů, aby se přizpůsobily skutečné osoby, které nevyhnutelně realizovat se vzali.“ ~ JOHN FISHERV konečném důsledku lidské bytosti jít do jejich vztahů se získá více než získat lásku. Jsme jsou zapojeny s „nutkání“, aby se děje, a významně přispívají, a to platí i pro partnery ve vztahu k sobě navzájem. V ideálním případě by partneři soutěžit obohatit si navzájem životy takovým způsobem, že vyživují svůj vztah. Nebo, jak Diane Sawyer poznamenává: „Dobré manželství je (ve skutečnosti) soutěži štědrosti.“Nevěra a idealizoval představy o lásce?Až příliš často, partneři jít hledat lásku, klamáni zromantizovaného pojmu najít spřízněnou duši, aby měli velký manželství. Mnoho ztrácet čas hledat ideálního milence, namísto použití své síly k vytvoření milostný vztah Aspire.Když partneři jsou nešťastní, že tento pojem může klamat je začít hledat jinde. V takových chvílích, potřebují budíček. Po pravdě řečeno, „špatné manželství nezpůsobí nevěru, nepřesnost způsobuje špatné manželství,“ říká psychiatr, autor a rodinný terapeut Frank Pittman.Nevěra není schůdné řešení. Je to výzva k chaosu a utrpení, s trvalé následky, a to nejen pro partnera, který byl zrazen, ale i zrady partnera.Dr. Pittman dále dodává:„Nevěra vyplývá z přesvědčení, že ženy [mužů] mají moc, aby se cítíte jako člověk, [a] ženy, pokud jste jen najít ženu [muže], který si myslí, že jste perfektní, pokud si jen najít ženu [ muž], že jste zraněný, nebo ještě zklamaný [nebo že potřeby a váží dávání].“ ~ FRANK PITTMANBezpochyby je tu moudrost čeká na správnou osobu, a chemie faktory v přivést partnery dohromady, a to i důkaz, že jsme podvědomě vybrat partnera, který má kladné a záporné vlastnosti podobné našim rodičům, naší ‚Imago‘ zápas, jako Dr. Harville Hendrix poznamenává ve svých knihách Získání Love You Wanna (pro páry), a Udržování Love You Najít (pro jednotlivce) - a tak můžeme společně pracovat na vyřešení předčasného rány.S odvoláním na partnerovi jako soulmate není problém; posedlá nebo opakovaně ptát, zda jsme si vzal špatnou osobu, v mnoha případech (ne všichni), krade pryč energii, která by byla lépe využita při kopání hluboko, dostat do práce, přístup těchto zdrojů uvnitř, se pomalu začíná léčit, jak pro jednotlivce, tak pár. To může také nechat partnery náchylné k sexu nebo lásky závislost.Zig Ziglar říká, že je nejlepší v následující citaci:„Nemám žádný způsob, jak zjistit, zda jste či nejste si vzal špatnou osobu, ale vím, že mnozí lidé mají spoustu špatných představ o manželství a co to znamená, aby se, že manželství šťastný a úspěšný. Budu první, kdo přiznává, že je možné, že jste si vzít špatnou osobu. Nicméně, pokud se chováte špatnou osobu jako správnou osobu, můžete také skončit, že si vzal tu správnou osobu po tom všem. Na druhou stranu, pokud si vzít si tu správnou osobu, a léčit tuto osobu v pořádku, určitě bude mít skončil brát si špatnou osobu. Také vím, že to je mnohem důležitější, že je tou pravou osobou, než je vzít si tu správnou osobu. Stručně řečeno, ať už jste si vzal právo nebo špatnou osobu je v první řadě záleží na vás.“~ Zig ZiglarPokračovat ve výzkumu a soulmate, jako reakci na nevyhnutelné výzvy při tvorbě zdravého emocionální intimity ve vztahu, je riskantní v nejlepším případě. Pravá láska vytváří spřízněné duše; Je to proces, a ne cíl.Empatie a kvalitní vztah během konfliktu?Není to láska, která udržuje svůj pár vztah, nicméně. Je to kvalita vztahu, který udržuje svou lásku.Usilovat o empatické spojení ve vztahu k druhému, je snažit se rozumět každému slovu druhá neříká. Není snadné feat.Konflikt doslova hází energie v těle a mysli z rovnováhy tím, že aktivuje odezvu přežití našeho těla, nebo sympatický nervový systém.A to je místo, kde gumové splňuje silnici. Jak se dá udržet kvalitu vztah, s ohledem na skutečnost, že jako jedna z nejoblíbenějších a obdivovaných básníků poznamenali:„Manželství je jeden dlouhý rozhovor, kostkovaný spory.“ ~ ROBERT LOUIS STEVENSONSpory s blízkými představují obrovské výzvy, a ano, dokonce i pro ty, kteří se zdát, aby se hádat o zvyk. Lidé jsou zapojeny s vrozenými nutkání na hmotu a smysluplně připojit, tedy, ‚rozdíly‘ mezi milenci spouštět základní obavy, jako je odmítnutí, nedostatečnosti nebo opuštění.Jedním z nejdůležitějších způsobů, jak vyjádřit lásku, je naslouchat, se srdcem k srdci toho druhého, což se soucitným pochopením. Je to, co je empatická spojení je. A empatie není řešením. Vy a váš partner jsou zapojeny s obvodem do empathically připojit. Jako počítač, aby si toto zařízení a jeho výhody, budete potřebovat instrukce a pravidelný trénink.Regulující hněvu a strachu, transformovat je do kladných aktiv?To nás děsí cítit odpojen od těch, které milujeme; Zatím nám to také děsí, když druhý nevidí, a hodnotu, kdo jsme a jedinečné příspěvky toužíme přivést k životu a klíčových vztahů. Ty se zdají být naše největší obavy, a to jak intimita obavy z: blízkost a odloučení. Zneklidňující emoce, pokud nejsou regulovány, uvolňují vysoké hladiny stresových hormonů v těle.Stejně jako ostatní části nervového systému, sympatický nervový systém pracuje prostřednictvím řady propojených neuronů. Naštěstí to funguje v komplementárním způsobem, jako tým a ne opozice, s parasympatické nervové soustavy.Vzhledem k tomu, sympatický je okamžitá reakce, která vás připraví mít mimořádnou sílu k boji nebo utéct a parasympatické nervové soustavy, v kontrastu, je postupná odezva, která obnovuje relativní rovnováhu energií vašeho těla a mysli. Můžeme se naučit pravidelně hněvu a strachu, způsoby, které jsme uklidnit svou mysl a tělo.Dar poslechu sebe za pochopení, když platil obratně, je jedním z nejsilnějších regulátory strachu. Jako jeden existenciální filosof to popisuje takto:„První povinností lásky je poslouchat.“ ~ PAUL TILLICHJe to ve chvílích, kdy váš pocit bezpečí cítí ohrožen, že vy a váš partner nejvíce potřebují odezvu zajišťující od sebe, ten, který uvolňuje oxytocin, bezpečnosti a lásky hormon, do vašeho krevního oběhu.Pečování reakce partnera, když druhý je spuštěno, může pracovat hojení divy. Je to jeden z nejlepších schopností, podle manželství výzkumník Dr. John Gottman, který předpovídá, zda pár vztah vydrží bouře.Nastavení záměr vytvořit pozitivní výsledky ve vytápěných chvílích je klíčem. Podle jeho slov,„Vztah je smlouva o vzájemné nurturance. Vztahy musí být bohatý klima pozitivity. Pro vztahy se být silný, ideální klima je jedním hemží pozitivní interakci.“~ JOHN GOTTMAN, květen 2009Tak často zapomínáme, že jako lidské bytosti, jsme řídí stejnými zákony, kterými se řídí celý vesmír. Jsme najednou vědců a zaměření vědecké studie.Naše mozky jsou zapojeny nejen pro vztahy, které jsou zapojeny pro zdravé ty, které jsou všechno o rovnováze. Vysoká hladina strachu nebo hněvu způsobit uvolnění vysokých hladin kortizolu, které mohou způsobit nerovnováhu a psychické nebo emocionální rozrušení, jakož i psychosomatické onemocnění.Milostné vztahy, například špičkových škol života?Milostný vztah je jedinečný v tom, že přináší problémy, jako žádný jiný. Tím pádem je to proto, že je to potenciálně prvotřídní škola, vztah, který nás napadá více než kterýkoli jiný, protáhnout způsobem, který nám umožní odvážně milovat celým svým srdcem.Rodič-dítě vztahy mohou být srdcervoucí a náročné v porovnání, nicméně, je to mnohem snazší milovat děti. Je to jednodušší, snad milovat své děti tak, že dětem, na rozdíl dává našim partnerům, je více uspokojující, protože děti mají tendenci být více vnímaví. (Rodiče také mají tendenci upřednostňovat děti, které jsou více vnímaví k jejich dávání.)Je to podstatně jednodušší mít skvělý vztah s našimi dětmi, než je tomu u našeho partnera. Tak, děti nejsou naše ‚nejlepší‘ učitelé ve škole života.Proč to musí být náročné?Vrozené problémy páru vztahu jsou přesně to, co potřebujeme vymanit, uvolnění a přístřešek pouta a rány raného dětství. Ve slovech Josepha Barth,„Manželství je naše poslední, nejlepší šanci vyrůst.“ ~ JOSEPH BARTHGenuine dávání není ani tak o to, co ‚je třeba‘ dát, a to zejména, dávat‘to znamená, že ve skutečnosti, protože partneři často objevovat na základě apriorní představy o tom, co to znamená být hodnoty a miloval, nervové struktury potiskem v buněčné paměti - nebo časné přežití-love mapy.Je to proces zrání, který přináší partnerům uvědomit, že skutečné dávání je založen na poznání, co vyživuje druhý z pohledu toho druhého! Dítě nám nemůže zpochybnit stejně jako životního partnera. To proto, že je to příliš snadné propustit nebo odladit děti, a říct si, že jako rodiče, víme lépe.Děláme v mnoha ohledech, samozřejmě. Jde o to, že jsme měli naše jedinečné vnitřní smysl pro sebe a moudrost od doby, kdy jsme byli děti. Nebylo by to bylo skvělé, kdyby naši rodiče věděli, jak se více naslouchat, a přednášet méně?Milovat, jako duchovní cestu k self-realizovat?V průlomovém, nejprodávanější nátěr na lásku a osobního růstu, The Road Méně cestoval, psychiatr a autor Scott Peck nám dává následující definici lásky jako:„Vůle rozšířit sebe sama za účelem rozvíjení své vlastní nebo někoho jiného duchovní růst.“ ~ SCOTT PECKCo duchovní růst má co do činění s neuroscience mozku a vztahy?Je pozoruhodné, že Dr. Peckovu použití slova ‚duchovní‘ se netýká náboženství samo o sobě, a spíše klinických pozorování lidského chování, jak přirozeně motivované citovými (duchovní) různic pro smysluplné připojení, transcendence a lásky, je vytváření pojmů, které je úzce spojena s konceptem Dr. Abraham Maslow ze ‚seberealizace‘.Co bylo kdysi teorie, když Drs. Peck a Maslow publikoval svá díla, se nyní opírají o desetiletí neuroscience. Studie ukazují, že lidský mozek je zapojen pro vztahy s obvody pro péči, soucit a empatické spojení, mimo jiné úžasné kapacit, jako je představivost, možnost myšlení a vnitřní připojení k podivuhodné zdrojem tvůrčího génia, který se vzpírá logické vysvětlení.V kontroverzní knize publikovaného výzkumu na vědě spirituality, jak Bůh změní váš mozek Neurolog Andrew Newberg a terapeut Mark Waldman, který se používá mozek skeny ke studiu duchovní praxe, jako jsou modlitby a meditace, a dospěl k závěru, že zatímco soucit bázi vnímání Boha a duchovních záležitostech ovlivňovat kvalitativně blahodárné a hojivé změny struktury v mozku, represivní, drsných nebo úsudku vjemy způsobují skutečnou škodu. Tyto nálezy byly přesvědčivé napříč různými náboženstvími, a to i bez účasti v každém náboženství, tedy údajných ateistů.No před nejnovějších poznatků v oblasti neurověd, Albert Einstein intuitivně udělal podobnému závěru,„Nejdůležitější rozhodnutí děláme, je, zda věříme, že žijeme v přátelském nebo nepřátelském vesmíru.“ ~ ALBERT EINSTEINCo je ještě úžasnější je, že skutky lásky, ať už vzhledem k tomu, nebo obdržel, vyživují každou buňku v těle s zdravé hormonů. Proč brát prášky? Take radu lásky lékaři sám, Dr. Buscaglia, místo toho,„Příliš často podceňují sílu dotek, úsměv, vlídné slovo, naslouchající ucho, poctivý kompliment, nebo nejmenší zákona o péči, z nichž všechny mají potenciál proměnit život kolem.“ ~ LEO BUSCAGLIATím pádem, emoční stavy, jako je soucit, výtvarný projev, empatické spojení, a tak dále, jsou více než jen emoce. Mnohem více. Jsou hardwired motivační disky, sdílené univerzální touhy, je hodnotový systém druhů vnitřní.Čtyřiadvacet hodin denně, a to doslova, tato emocionální nebo duchovní ovladače formovat lidské chování, podvědomě zevnitř, snažit se dělat víc, než jen přežít, dát, s cílem přispět k uspět v životě a vztazích souvislostech.Nejjasnější důkaz, možná o síle těchto emocionálních řidičů je stále úspěšné uplatnění vědy o lidské motivace a chování (Maslow, a jiní protože), například prostřednictvím marketingových a politických kampaní, navrženy tak, aby mocně využít spotřebitelské výdaje nebo veřejné mínění sloužit peněžní zisk nebo politické zájmy.V nadpisu Flow Kniha: Psychologie optimální zážitek, Mihaly Csikszentmihalyi diskutuje o jeho výzkumu. Také známý jako ‚v zóně‘ sportovci, průtok je stav vědomí, v němž mysl a tělo jsou absorbovány v činnosti bez pojetí času. Csikszentmihalyi tvrdí lidé nejsou spokojeni, protože dosud zcela zřejmé, že ‚vesmír‘ nebyl vytvořen tak, aby byly šťastné, že naopak, že vesmír má v úmyslu je zmařit v jedinečným způsobem za účelem pomoci jim růst.Zajímavé je, že zjistil, že když jsou lidé požádáni o nejlepší okamžiky ve svém životě, ale v drtivé většině hlásí, že:„Nejlepší momenty v našem životě nejsou pasivní, receptivní, relaxační časy... Ty nejlepší momenty obvykle dochází, když tělo a mysl člověka se protáhne na hranici svých možností v dobrovolné snaze dosáhnout něčeho složitého a užitečného. Optimální zkušenost je tedy něco, uděláme stalo.“ ~ MIHALY CSIKSZENTMIHALYILidská zkušenost snaží najít smysl a jedno ve vztahu k životu a blízkými, je skutečně duchovní hledání. Jako lidské bytosti, partneři v několika vztazích jsou zapojeny do těchto základních připojení, bez ohledu na to, že stejně jako většina vědců, nemusí označovat je jako duchovní.V jistém smyslu je láska seeking duchovní spojení uvnitř sebe, a mezi sebe i druhé. Je to celoživotní proces směrem ke zralé lásky a moudrosti. Cokie Roberts to takhle:„Pamatujte si, že udržet příjemný, dlouhodobý manželství trvá úsilí, záměrnost a záměr se učit jeden o druhém. Jinými slovy, manželství je pro dospělé.“ ~ COKIE ROBERTSBez ohledu na to, že většina vědců se lze vyhnout slovo ‚duchovní‘ a že naše Učebnice vysvětlit lidské chování úzce z hlediska přežití druhu, důkazy říká jinak. Je zřejmé, že lidský mozek je pevně propojeny tíhnou k - a naplnit celoživotní osobní úkol smysluplně spojit, překonat pouhý senzorickou existenci - nebo jednoduše zajištění naší pokračující přežití jako lidské bytosti.Slova jsou omezeny v popisovat duchovní záležitosti, což váhání vědy srozumitelné částečně. Podle Einsteina„Bylo by možné popsat vše vědecky, ale to by nemělo smysl,., Že by bylo bez významu, jako byste popsal Beethovenovy symfonie jako variaci tlaku vlny“ ~ ALBERT EINSTEINV této době v naší evoluce, nicméně se zdá, náš druh je ohrožena silami, které používají slova, pro účely měnové nebo politický zisk, conceptualize lidmi a mužské a ženské vztahy, v mechanických, ponižujících nebo sporného podmínek.Jasně uvedeno, spiritualita je jednoduše celoživotní pátrání po nezáleží, to znamená, že pro smysluplnou připojení k životu. Drsné zacházení, násilí, válečné hry, nebo taktiky strachu, ponížení, stud nebo nenávisti, a podobně, poškodilo zásadní vnitřní spoje, poškození neuronových sítí v mozku a těla.Emoce dávají životu smysl. Žít smysluplně je vždy asi naruby emocionální spojení. Zdravý vztah není buď, anebo tvrzení; to je pokračující čin vyvažovat oba, a procesy. To vyžaduje hodně odvahy a odhodlání realizovat tento celý Přijměte způsob naučit se milovat sebe a jiné, jako nevyhnutelné pocity zranitelnosti mají na území intimních vztahů.Pravá láska dává takovým způsobem, který umožňuje ostatním vědět, že jste je vidět jako jedinečné jednotlivce jsou, a vyjadřuje svou lásku a přijetí s pečující akce a promyšlené odpovědi. Dokonce i moudrý prezident vykonává sílu svých možností, nějakou dobu trvat, aby uznaly hodnotu svého partnera jako jedinečné bytosti:To, co jsem si uvědomil, jak jsem starší, je, že Michelle je méně znepokojeni mi dává jí květiny, než ona je, že „mě dělat věci, které jsou pro mě těžké - vybojovat čas. Že jí je důkazem, důkaz, že jsem přemýšlel o ní. Oceňuje květiny, ale ke svému románku, je, že jsem vlastně dávat pozor na věci, které se stará o, a čas je vždy důležitým faktorem.“~ BARACK OBAMA, Ebony, 200Skutečná láska k sobě a jiným, mezi životními partnery, má dalekosáhlé důsledky na rodinu a potenciálně náš svět. Výsledky ukazují, že kvalita pár vztah má uklidňující účinek na jeho partnerů.„Když je láska v manželství, tam je harmonie v domě, když tam je harmonie v domácnosti, je spokojenost v komunitě, když je spokojenost v komunitě, je prosperita v národě, v případě, že je prosperita v zemi, tam je mír ve světě.“ ~ Čínské příslovíCo je to pravá láska, na závěr? Podle slov Davida a Vera Mace, „vývoj opravdu dobré manželství není přirozený proces.

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Když rodina a přátelé nesouhlasí s našimi vztahy

    Ne každý je stejný jako myKdyž si najdeme podle nás ideální vztah, ve kterém jsme šťastní a cítíme se naplnění, čekáme stejné reakce od našeho okolí. Jenže ne každý je stejný jako my, na to nesmíme zapomínat. I naši nejbližší přátelé a rodina mohou mít velmi odlišné hodnoty, názory a pohled na svět. Proto nedokážou vidět našeho partnera stejnýma očima jako my, neocení ty vlastnosti, kterých si na něm vážíme, nerozumí jeho způsobu projevu, nemají stejný smysl pro humor apod. Proto nebuďte smutní, když Vaše rodina nebo přátelé nedokážou vidět Váš vztah stejně jako Vy. To se totiž nepodaří nikdy, ať už budou Vaše vztahy jakékoliv.Rodina a přátelé pro Vás chtějí to nejlepšíI když Vám to tak někdy nepřijde, Vaši nejbližší, to znamená rodina i nejlepší přátelé, pro Vás chtějí jen to nejlepší. Záleží jim na Vás a chtějí se o Vás postarat. Obzvlášť rodiče mají stále tendenci své dítě poučovat a ochraňovat, ať už je jakkoliv staré. Stále jsou totiž jeho rodiči a ti mají povinnost poučit své dítě o všem, co nezná, a poradit mu v důležitých rozhodnutích. Jenže jsou rozhodnutí, která si už každý musí udělat sám za sebe. Například volba partnera.Jak prezentujete sami sebe a svého partnera?Pokud Vaše rodina a přátelé kritizují a nechápou Vaše vztahy, je to buď kvůli dvěma zmíněným důvodům, tj. kvůli rozdílnosti lidí nebo proto, že pro Vás chtějí to nejlepší, nebo je to proto, že před nimi prezentujete své vztahy špatným způsobem. Zkuste pozorovat, jací jste, když mluvíte o svém partnerovi a když představujete své vztahy. Možná, že před ostatními řešíte spíš jen vztahové problémy.Ale dokud nepředstavíte svého partnera tak, jak si ho ceníte, nesdělíte ostatním, čím je pro Vás tak důležitý a proč ho vlastně milujete, nikdy nebudou mít šanci to plně pochopit. Možná tedy není chyba jen v nich, ale i ve Vás samých. Pokud s Vaším partnerem nežijete přímo u své rodiny, stále ho znají především z Vašeho vyprávění… 

    25.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Právní aspekty spekulativních sňatků s cizinci

    Zdá se, že sňatky „na oko“ nejsou pouze vděčným tématem amerických filmů, ale i českou realitou. S postupným otvíráním hranic, s nárůstem životní úrovně a s možnostmi solidního pracovního i společenského uplatnění a také s vidinou blízkého vstupu České republiky do Evropské unie roste počet cizinců, kteří zde uzavírají manželství. Ne vždy však v duchu ustanovení § 1 ZOR, tj. s úmyslem založit manželství jako trvalé společenství muže a ženy.S pojmem[1] manželství na oko, fingovaný sňatek nebo spekulativní manželství se v odborné literatuře ani v učebnicích nesetkáme. Do nedávné doby tomu tak bylo i v našem právním řádu. V každém případě je však nutné fingovaná manželství považovat za manželství vzniklá a platná, pokud splňují požadavky stanovené zákonem o rodině; tato manželství tedy nelze automaticky spojovat s pojmy neplatného a zdánlivého manželství[2] podle zákona o rodině.Důvodem pro uzavření manželství cizince s občanem České republiky mnohdy bylo, je a zřejmě i bude získání povolení k pobytu, získání povolení k zaměstnání, nabytí nemovitosti, získání právního důvodu bydlení a (v nedávné době)[3] také možnost studia bez nutnosti placení úhrady za studium. Samozřejmě, oficiální statistika dokazující tyto skutečnosti neexistuje. Ze Statistické ročenky České republiky[4] lze pouze zjistit přirozený pohyb obyvatel, kolik cizinců imigrovalo[5] do České republiky, avšak nikoli údaje o počtu sňatků[6] a rozvodů s cizinci.Z uzavření manželství za účelem získání pobytu vyplývají nepochybně zřejmé výhody (jak ve sféře veřejného, tak i soukromého práva), které mohou vyvažovat „povinnosti a rizika“ spojená s institutem manželství.Zjevné nevýhody uzavření manželství však lze spatřovat především v právu soukromém, a to v majetkové sféře (ve vzniku společného jmění manželů, vzájemné vyživovací povinnosti mezi manželi v rozsahu stejné životní úrovně), a ve statusových věcech (v automatickém uplatnění domněnky otcovství manžela matky a z toho vyplývající vyživovací povinnosti k dítěti, ve vzniku dalších příbuzenských vazeb a z nich pak dědické posloupnosti apod. a v neposlední řadě v možnosti „obstrukcí a průtahů“ u rozvodu, např. v uplatňování tzv. tvrdostní klauzule podle § 24b ZOR[7] a práva na výživné manžela, event. rozvedeného manžela).II. Nová právní úprava o pobytu cizinců na území České republikyDnem 1.1. 2000 nabyl účinnosti zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „PobCiz“).Rodinněprávní vztahy mezi manželi, rodiči a dětmi a jinými příbuznými jsou mnohdy předpokladem pro vstup cizince na území České republiky, pro získání přechodného pobytu bez víza nebo na základě krátkodobého nebo dlouhodobého víza. Rodinněprávní vztahy jsou však zpravidla vždy základem pro udělení povolení k trvalému pobytu na území České republiky.Ve smyslu § 65 odst. 1 písm. a) PobCiz je cizinec oprávněn požádat o povolení k trvalému pobytu bez podmínky předchozího nepřetržitého pobytu na území České republiky tehdy, jestliže se jedná o cizince, který o vydání tohoto povolení žádá za účelem společného soužití se státním občanem České republiky, který má na území České republiky hlášen trvalý pobyt, za podmínky, že cizinec je:- manželem státního občana České republiky,- osamělým rodičem starším 70 let státního občana České republiky a tento občan je starší 18 let,- nezletilým dítětem státního občana České republiky a byl po rozvodu manželství rozhodnutím soudu svěřen do jeho péče,- zletilým dítětem státního občana České republiky a tento občan je osamělý (tj. pro účely zákona o pobytu cizinců na území ČR rozvedený, svobodný nebo ovdovělý) a starší 70 let,- osobou, která osvojila dítě, které bylo státním občanem České republiky, nebo osobou, které bylo nezletilé dítě, které je státním občanem České republiky, svěřeno do náhradní rodinné péče (§ 45 a § 46 odst. 1 ZOR), popřípadě jemuž byla tato osoba ustanovena poručníkem, pokud se bude péče o toto dítě vykonávat na území České republiky, nebo- nezletilým dítětem, které bylo ke dni osvojení v cizině státním občanem České republiky.III. Některé veřejnoprávní aspekty uzavření manželstvíV právu veřejném lze spatřovat zejména výhody pramenící z uzavření manželství na oko.Základním veřejnoprávním aspektem uzavření manželství cizince a státního občana České republiky je možnost získání povolení k trvalému pobytu na území České republiky. Se získáním tohoto povolení je pak spojena celá řada práv vyplývajících z dalších právních předpisů. Některé právní předpisy s cizinci se zákonným pobytem výslovně počítají, některé oslovují všechny fyzické osoby.Všech fyzických osob se dotýká v prvé řadě Listina základních práv a svobod, vyhlášená pod č. 2/1993 Sb., která vychází z přirozenoprávní teorie a užívá termínů „lidé, každý, všem, nikomu ...“. Dále je vhodné v této souvislosti zmínit zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, který vymezuje okruh oprávněných v § 2 NEP a § 3 NEP[8], a zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, který vymezuje okruh oprávněných v § 2 zdp.[9]Jiné právní předpisy, ačkoli používají termíny „občan, občané“, vážou práva také na fyzické osoby.[10] Jedná se např. o zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů, který vymezuje okruh oprávněných v § 1 slovy „občan“, „občané“, zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění pozdějších předpisů, který vymezuje okruh oprávněných také v § 1 slovy „občan“, a zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, který vymezuje okruh oprávněných v § 1 slovy „všem občanům“.Další kategorie zákonů váže práva na fyzické osoby, jestliže mají na území České republiky pobyt. Je to např. zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, který vymezuje okruh oprávněných v § 3.[11]IV. Některé veřejnoprávní aspekty zániku manželstvíFingovaného sňatku se dotýká ustanovení § 80 odst. 1 písm. a) a b) PobCiz. Podle těchto ustanovení policie zruší platnost k povolení k pobytu, jestliže- zjistí, že cizinec uzavřel manželství pouze s cílem získat povolení k pobytu; to neplatí, pokud se z manželství narodilo dítě nebo bylo nezrušitelně osvojeno,- manželství zanikne na základě pravomocného rozhodnutí soudu o rozvodu manželství nebo na základě pravomocného rozhodnutí soudu o prohlášení manželství za neplatné do 5 let po vydání povolení k pobytu a z manželství se nenarodilo dítě nebo nebylo nezrušitelně osvojeno.Zákon tedy jednoznačně chrání rodinu, ve které se narodilo dítě nebo bylo osvojeno. V těchto případech zákon nezakládá právo policie povolení k pobytu cizince zrušit.Prokazování skutečnosti, že cizinec uzavřel manželství pouze s cílem získat povolení k pobytu, bude v praxi zřejmě velmi složité. Snad pouze v případě, kdy manželé nikdy nezaloží společnou domácnost, bude možné se domnívat, že šlo o fingovaný sňatek.Pokud by manželství zaniklo nebo bylo zrušeno do 5 let od vydání povolení k pobytu, doslovný výklad svádí k závěru, že jsou dány bez nutnosti dalšího dokazování předpoklady pro zrušení povolení k pobytu. Na druhou stranu je však nutné zvážit, zda paušální posuzování manželství v době trvání kratší než 5 let za manželství fingovaná by nebylo zřejmým zjednodušením a neodůvodněnou tvrdostí.[12]V této souvislosti se také nabízí otázka, jak se policie dozví, že velmi brzy k rozvodu nebo k prohlášení manželství za neplatné došlo. Za stituace, kdy se průkaz o povolení k pobytu vydává s dobou platnosti na 10 let (§ 74 odst. 1 PobCiz) je nasnadě, že cizinec vyhledá[13] „dobrovolně“ policii za účelem prodloužení doby platnosti zmíněného průkazu až těsně před uplynutím této doby. Pak bude zřejmě problematické dokazovat, zda alespoň určité období po uzavření manželství vedli manželé společnou domácnost apod. Pokud by došlo k rozvodu podle § 24 ZOR (tzv. sporný rozvod), za důkaz existence a popisu kvalifikovaného rozvratu mezi manželi by mohl sloužit rozvodový spis a vlastní odůvodnění rozsudku o rozvodu manželství. Jestliže by se však manželé na rozvodu dohodli ve smyslu § 24a ZOR (tzv. nesporný rozvod), ze spisu ani z odůvodnění rozsudku o rozvodu se popis kvalifikovaného rozvratu zpravidla nepodává, neboť jej manželé nemusí prokazovat[14] (srov. domněnku rozvratu „... má se za to, že ...“ podle § 24a odst. 1 ZOR).Zrušení povolení k pobytu v případě, že cizinec uzavřel manželství pouze s cílem získat povolení k pobytu, nemá vliv na samotnou existenci a trvání manželství, na práva a povinnosti manželů, tedy na soukromoprávní vztahy mezi manželi.V. Soukromoprávní aspekty uzavření manželství a jeho zánikuS uzavřením manželství spojuje určité závažné důsledky nejen zákon o rodině, ale i občanský zákoník.Pro úplnost je třeba zmínit také zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů. V § 32 tohoto zákona je upraveno postavení cizinců tak, že podle odstavce prvého cizinci mají v oblasti svých osobních a majetkových práv, pokud tímto zákonem nebo zvláštními předpisy není stanoveno jinak, stejná práva a stejné povinnosti jako státní občané České republiky.Je tedy možné konstatovat, že soukromé právo vychází ze zásady rovnosti subjektů, tak jak vyplývá z Listiny základních práv a svobod a z občanského zákoníku (§ 2 odst. 2).Zákaz diskriminace manžela - cizince se pak projevuje v konkrétních institutech.1) V prvé řadě se jedná o povinnost, ale i právo manželů žít spolu (§ 18 ZOR). Právo a povinnost manželů žít spolu ovšem nelze ztotožňovat se společným bydlením (viz např. studentská manželství). Avšak pokud spolu manželé chtějí bydlet, může se tato skutečnost realizovat na základě jakéhokoli právního důvodu bydlení. Žádný právní předpis nebrání tomu, aby vznikl např. společný nájem bytu manželi mezi občanem České republiky a cizincem (§ 700, § 703 ObčZ, a to i např. k bytu obecnímu), aby manželé společně bydleli na základě společného podnájmu[15] (§ 719 ObčZ), na základě společného práva odpovídajícího věcnému břemenu (§ 151n a násl. ObčZ) nebo jiného pojmenovaného právního důvodu bydlení, event. na základě inominátního kontraktu (§ 51 ObčZ). Manželu - cizinci vznikne uzavřením manželství také tzv. odvozený[16] právní důvod bydlení, tj. právo bydlet v nemovitosti nebo v bytě svého manžela. Manželé mohou bydlet i na základě vlastnického, resp. spoluvlastnického práva k nemovitosti - bytu (k tomu níže).I kdyby manžel - cizinec pozbyl povolení k pobytu, nic se nemění na skutečnosti, že manželství trvá, a že trvá např. i společný nájem bytu manželi, spoluvlastnictví apod.Důsledkem případného rozvodu může být pak skutečnost, že výlučným nájemcem např. obecního bytu bude cizinec. Pronajímateli zřejmě nezbude, než tuto skutečnost respektovat.[17]2) Ze zákona o rodině vyplývá manželům celá řada dalších práv a povinností,[18] např. povinnost pomáhat si (§ 18 ZOR), uspokojovat potřeby rodiny a hradit náklady společné domácnosti (§ 19 ZOR). Vzájemné zástupčí právo manželů v běžných věcech a vznik solidárních závazků manželů při obstarávání běžných záležitostí rodiny (§ 21 ZOR) se také týká manželství uzavřených mezi občanem České republiky a cizincem.3) Podobně také ustanovení upravující vzájemnou vyživovací povinnost mezi manželi[19] (§ 91 ZOR) a vzájemnou vyživovací povinnost mezi rozvedenými manželi[20] (§ 92 a násl. ZOR) se vztahují i na smíšená manželství občanů České republiky s cizinci. Pokud zákon o rodině hovoří o zásadně stejné životní úrovni mezi manželi, je nutné mít za to, že ani v těchto případech není na místě stanovovat výši výživného v rozsahu reálné „spotřeby“, ale naopak tak, aby se ekonomicky slabší manžel podílel na vysoké životní úrovni druhého. Tato skutečnost může být považována za určité „riziko“.Co se týká výživného mezi rozvedenými manželi, zejm. tzv. sankčního ve smyslu § 93 ZOR, je zde situace podobná, tj. riskantní. Avšak pokud by manželé byli ochotni a schopni se dohodnout, např. v rámci tzv. nesporného rozvodu ve smyslu § 24a ZOR, výše a splatnost výživného je ponechána zcela na jejich dohodě (renta i tzv. odstupné ve výši dohodnuté, tj. jakékoliv). Jako problematická se může jevit nemožnost zahrnutí otázky výživného do předmanželské smlouvy.4) Zákonným důsledkem uzavření manželství upraveným v občanském zákoníku je vznik společného jmění manželů[21] (§ 143 ObčZ - dále jen „SJM“).Zde je opět nutné zdůraznit, že skutečnost, že jeden z manželů je cizinec, nehraje významnou roli.Právní úprava SJM je po řadách novel ovládána zásadou smluvní volnosti,[22] avšak manželé (ani snoubenci) nemohou smluvně zrušit ani úplně vyloučit až ke dni zániku manželství vznik SJM - věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti budou vždy tvořit předmět SJM.Pokud uzavřou smlouvu o zúžení, event. vyloučení SJM až ke dni zániku manželství ve smyslu § 143a ObčZ, na tuto smlouvu se mohou vůči jiné osobě odvolat jen tehdy, jestliže jí je obsah této smlouvy znám.Tyto skutečnosti mohou být samotnými manželi považovány za značné úskalí uzavření manželství na oko.Modifikace zákonného rozsahu SJM, event. vyloučení jeho vzniku až ke dni zániku manželství, mohou být pojaty do předmanželské smlouvy.V této souvislosti je však třeba zmínit několik obecných problémů. Jedním z nich je možné obcházení devizového zákona uzavřením manželství na oko.Nabývání nemovitostí cizinci je upraveno v devizovém zákoně (zákon č. 219/1995 Sb., dále jen „DevZ“). Podle § 17 DevZ může cizinec (cizozemec), který není občanem České republiky, nabývat vlastnické právo k nemovitostem v České republice, pokud zvláštní zákon[23] nestanoví jinak, pouze z taxativně uvedených důvodů.[24] S ohledem na téma tohoto příspěvku se jedná o:a) dědění nemovitosti,b) nabývání nemovitosti do společného jmění manželů, pokud druhý manžel není cizinec (cizozemec),c) nabývání nemovitosti od manžela, rodičů nebo prarodičů.ad a) Vzhledem k tomu, že zákon nespecifikuje dědický titul, je možné mít za to, že cizinec může dědit jak na základě zákona, tak na základě závěti, a to od kohokoli.ad b) Právě v této kategorii může docházet k obcházení zákona, tj. manželství může být uzavíráno nejen za účelem získání pobytu, ale i za účelem nabytí nemovitosti, nebo z obou důvodů.Co se týká vypořádání zaniklého, event. zrušeného SJM, žádné ustanovení pak manželům nebrání v tom, aby původně „společnou“ nemovitost získal do výlučného vlastnictví cizinec.K vypořádání SJM však nedochází pouze v případě zániku, event. zrušení SJM jako komplexu vztahů, jako institutu, ale i v případě jeho smluvního zúžení (§ 143a odst. 1 ObčZ). Toto zúžení může být komplexní (generální, obecné), tj. až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti, nebo i individuální, tj. pouze o jednotlivé majetkové hodnoty, třeba konkrétní nemovitost.Co se týká vypořádání zúženého SJM, žádné ustanovení pak manželům také nebrání v tom, aby původně „společnou“ nemovitost získal do výlučného vlastnictví cizinec.ad c) Pokud jde o nabývání nemovitosti od manžela, rodičů nebo prarodičů, zákon opět nestanoví žádné omezení týkající se nabývacích titulů; je tedy možné mít za to, že může jít o darovací smlouvu, kupní smlouvu apod. Manžel, rodiče nebo prarodiče mohou být také cizinci.Dalším problémem je možné nazvat obcházení zákona o tzv. trojdani (zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů). K této situaci může dojít tehdy, je-li uzavřeno manželství na oko, SJM je rozšířeno o nemovitost manželky, následně pak o tuto nemovitost zúženo a vypořádáno tak, že se výlučným vlastníkem stává manžel. Žádné ustanovení pak manželům nebrání v tom, aby původně „společnou“ nemovitost získal do výlučného vlastnictví cizinec. Tento „převod“ nepodléhá dani z převodu nemovitostí.5) Významným důsledkem uzavření manželství je rovněž uplatnění zákonné domněnky otcovství. Pokud se v manželství narodí dítě (přesněji v době od jeho uzavření do 300 dne po jeho zániku), za otce se považuje manžel matky. Není rozhodné, zda spolu manželé žijí či nikoli, rozhodný je právní stav, tedy otcovství matrikové. V důsledku uplatnění zákonné domněnky otcovství nastoupí dlouhodobý právní vztah rodič - dítě, který má důsledky v rodině v širším smyslu (dědění, vyživovací povinnost prarodičů k vnukovi apod.). Také je třeba zdůraznit, že rodiče mají k dítěti rovná práva a povinnosti, ať jsou občany České republiky či nikoli, ať zde mají pobyt či nikoli. Tato skutečnost má vliv na svěření dítěte do výchovy v případě odděleného soužití rodičů, event. v případě rozvodu jejich manželství.6) S uzavřením manželství na oko mohou být spojeny i další soukromoprávní aspekty v oblasti podnikání.Co se týká podnikání[25] v České republice, cizinec může na území České republiky zásadně podnikat za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako české osoby (§ 21 odst. 2 ObchZ).Za účelem podnikání může cizinec:a) podílet se na založení české právnické osoby,b) účastnit se jako společník nebo člen v české právnické osobě již založené,c) sám českou právnickou osobu založit,d) stát se jedním společníkem české právnické osoby,e) provozovat samostatnou výdělečnou činnost na základě živnostenského oprávnění a registrace v obchodním rejstříku.Značnou výhodou sňatku cizince s občanem České republiky a následného udělení povolení k pobytu je v této souvislosti skutečnost, že cizinec zásadně nemusí ustanovovat odpovědného zástupce (§ 11 odst. 4 písm. b) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání,ve znění pozdějších předpisů) a může být i statutárním orgánem obchodní společnosti.7) Pokud jde o pracovní uplatnění,[26] problematika zaměstnávání občanů České republiky a cizinců je upravena zákonem č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZamZ“).Tento zákon stanoví, že do zaměstnání v České republice mohou být přijati cizinci nebo osoby bez státní příslušnosti zásadně jen tehdy, jestliže jim bylo uděleno (§ 2 odst. 2 ZamZ):a) povolení k zaměstnání[27] ab) povolení k pobytu na území České republiky.Ašak povolení k zaměstnání se nevyžaduje u cizince, kterému bylo uděleno povolení k trvalému pobytu na území České republiky [§ 2d písm. b) ZamZ]. Znění citovaného ustanovení tedy může svádět k uzavírání manželství na oko. Ve shora uvedených případech totiž mají cizinci v pracovněprávních vztazích stejné postavení jako občané České republiky.VI. ZávěrCílem tohoto příspěvku nebylo vyčerpávajícím způsobem postihnout problematiku postavení cizinců na našem území, ale upozornit na dílčí aspekty nové právní úpravy udělování a rušení pobytu cizincům z „rodinných“ důvodů.[28] Postavení cizinců se však dotýká celá řada dalších právních norem. Je třeba říci, že cizincům zaručují právní předpisy České republiky zásadně stejný standard jako občanům České republiky, tj. že právní řád není diskriminační.Vzhledem k tomu, že manželství a rodině poskytuje náš právní řád ochranu, lze mít za to, že vázání možnosti získání pobytu na území České republiky (bez předchozího nepřetržitého pobytu na jejím území) na vznik a existenci manželství, je v obecném i zahraničněpolitickém zájmu České republiky. Avšak s ohledem na skutečnost, že dochází ke zneužívání pobytu k získávání různých výhod, má ustanovení, umožňující policii zrušit povolení k pobytu, dospěje-li k závěru, že manželství bylo uzavřeno pouze s cílem toto povolení získat, své místo.

    30.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Zlatá pravidla pro rozvod v rodině s dětmi

    Mysleli jste si, že jste našli lásku na celý život – postavili jste si domeček nebo koupili byt, pořídili psa a dítě a najednou jste zjistili, že to není takové, jaké jste si představovali. Názorové rozdíly byli příliš velké, neshody časté a vy i váš partner už nemáte dost energie na to, abyste to neustále řešili dokolečka. Řešení je nasnadě a zní ROZVOD. Jenomže při rozvodu nejde jenom o samotné aktéry, ale také o děti, kteří mohou takovým rozchodem rodičů být poznamenaní na celý život.I když je dítě malé a rodiče si myslí, že tomu nerozumí, tak opak je pravdou. Dítě to vycítí. Mohou pak nastat problémy ve škole nebo školce, sociální problémy, výchovné problémy nebo může dítě začít trpět depresemi či strachem. I když je každý rozvod jiný, jsou v něm jiné osoby, jiné podmínky, jiné aspekty, existují jistá základní pravidla, jak byste se měli chovat, aby vaše dítě zbytečně nezažívalo pocity úzkosti.1.Neobviňujte toho druhéhoVy tu nejste oběť a ten druhý není viník. Takhle před dítětem určitě role nerozdělujte. I v případě, že vás partner podvedl, zřejmě k tomu vedla nějaká neútěšná situace doma nebo jiné problémy, takže vina je vždycky na obou stranách. Nebo pokud s tím nesouhlasíte, si to nechte pro sebe. Dítě bude potřebovat oba svoje rodiče i po rozvodu, takže druhého neočerňujte, protože dítě si k němu vytvoří negativní vztah a bude tím opět jenom trpět. Říkejte to tak, že jste se změnili nebo spolu vzájemně nesouhlasili, ale ne, že za to může maminka/tatínek. Buďte neutrální.2.Buďte fér a buďte předvídatelní„Ne, s kamarády na tábor jet nemůžeš, protože tatínek ti na to nedal peníze.“. Tohle rozhodně není dobrá cesta, jak spolu vycházet. Dítě by nemělo být svědkem toho, jak se jeho rodiče hádají, ať už kvůli tomu, kdo ho bude mít na Vánoce, nebo jestli mu zaplatí školu v přírodě. I po rozvodu by rodiče měli být zajedno v tom, že chtějí, aby se jejich dítě mělo dobře. A toho docílíte jedině tak, že spolu budete vycházet a vzájemně k sobě budete fér i během rozdělování svátků, narozenin, oslav, Vánoc a Velikonoc, kdy u koho dítě bude. Zároveň je vhodné udržovat jistou harmonii i mezi každodenními záležitostmi, protože rozvod je pro dítě tak jako tak velká zátěž a změna, takže potřebuje mít nějakou jistotu a být schopné předvídat, co se bude dít.3.Mluvte a buďte upřímníI malé děti vidí, že se něco děje. Sice nerozumí tomu, jestli se hádáte o pětikorunu nebo o to, kdo snědl poslední kolečko salámu, ale vědí, že se něco děje. Vyrozumí to z vašeho postoje, hlasu i gest. Takže nemá smysl si před ním hrát, že se nic neděje. Naopak. Dítě si potom totiž bude vymýšlet vlastní teorie, bude se bát a bude zmatené. Lepší je si s dítětem v klidu sednout a probrat to s ním. Neznamená to ale, že mu budete vyprávět celý příběh alá „Jak jsem poznal vaši matku“, ale v malých dávkách dítěti budete podávat pravdu. Buďte přitom upřímní, na nic si nehrajte a nelžete. Dítě by to poznalo a potom by to bylo ještě horší.

    19.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Tvoření a tipy
  • Co dělat, kam jet…

    Pravděpodobně jste taky již doma mnohokrát řešili, co budete dělat o víkendu, volném dnu, prostě kdykoliv, kdy je příznivé počasí, a říkali jste si, jestli se Vaše plány dají realizovat s dětmi.Když jsem tak nedávno prohlížela fotky v počítači, došlo mi, že podstatnou většinu z nich jsme pořídili na výletech, při návštěvách různých míst a akcí. A napadlo mě, že by třeba mohly naše zážitky fungovat jako doporučení pro ty, kdo si zrovna lámou hlavu nad tím, co vymyslet tentokrát, případně kam vyrazit příští rok.Tak třeba, co by mohlo bavit děti v Praze? Je toho dost, když pominu mnohokrát navštívené ZOO, oblíbená místa jako Aquapark, Dinopark atd., jsou i tradičnější místa, která děti zaujmou. My třeba rádi chodíme na Staroměstké náměstí na Orloj (teda podle mladýho na Smrtku), procházíme se po Karlově mostě a po Pražském hradě a jeho zahradách. A když děti omrzí památky jako takové, dají se vzít na Petřín. Cesta lanovkou je oblíbená napříč generacemi a návštěva Zrcadlového bludiště je velká zábava i pro dospělé. Ale neodpustím si varování, předem si ověřte, jestli se Vaše dítě neděsí pitvorných obličejů, kamarádka totiž musela svoji holčičku odvést pryč.Zajímavé (tedy hlavně pro děti) jsou návštěvy cirkusových představení. Tato zábava mi jako zábava nepřipadala ani v dětství, ale potomek můj názor nesdílí, takže při příjezdu jakékoliv party v maringotkách nezbytně nastává čas vyprazdňování peněženky a nekonečně dlouhé doby odpovídání na otázku, kdy už tam půjdeme.Chcete-li vyrazit někam kousek za Prahu, kde se můžete projít v přírodě, dovědět se něco zajímavého a dobře se najíst, vyražte (třeba vlakem) do Dobřichovic. Můžete se projít po naučné stezce, která vede kolem několika sousoší, přírodou a kterou se dostanete k zámku. Ten sice neslouží jako památka, neprohlédnete si jej jako jiné, ale báječně se zde najíte v zámecké restauraci Zámecký had. Jídlo bylo pokaždé báječné, navíc dětský koutek je téměř dokonalý. V létě se dokonce můžete i vykoupat, nebo aspoň posedět a ráchat si nohy v Berounce, která teče přímo pod okny zámku.Kousek od Prahy je taky zámek Berchtold, o skutečný zámek taky příliš nejde. Ale sem se jezdí za miniaturami hradů, pohádkovými postavami, malým ZOO a hlavně (to je lákadlo pro rodiče) za peklem. Můžete mi věřit, že ještě pěkných pár týdnů po jeho návštěvě zabírala jakákoliv zmínka o něm. Takže je vlastně tohle místo ideální, máte-li trošku divočejšího potomka a zrovna se utápíte v myšlenkách, že potřebujete nějaký odpočinek.Letos jsme si vyzkoušeli Hradozámeckou noc, taky prima akce. Vyrazili jsme do Mníšku pod Brdy a jediná vada na kráse bylo to, že na prohlídku jsme se nedostali (přece jen se nám něchtělo čekat přes dvě hodiny). Ale akcí bylo i tak dost, takže jsme malovali na hrníčky, koukali na pohádky v zámecké kuchyni, sledovali souboje mušketýrů atd. I na dalších místech se nejspíš lidi (a děti) bavili.Ještě bych se vrátila do Prahy. V pražské Stromovce se totiž nachází jedno báječné místo, kam je skoro povinnost dítě vzít. Planetárium. I když pořady pro děti jsou vhodné až od 4 let, i s mladším pravděpodobně uspějete, navíc projekce se dobře poslouchá a sleduje i dospělým. A pro celou rodinu jde o skvělý zážitek. Vřele doporučuji.Naštěstí se akcí během roku koná dost a dost, míst, kam se dá jet, je v republice taky přehršel, tak nezoufejte, ani s dětmi se nemusíte nudit na pískovišti.

    28.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel


Výsledky vyhledávání v sekci: Zoufalá maminka
  • Kuchařské výtvory

    Vařit jsem se naučila až v době, kdy můj syn přecházel na dospěláckou stravu.V paměti mi ale zůstane pár mých kulinářských výtvorů, na které s úsměvem vzpomíná nejen můj manžel, ale taky mí rodiče, tchán a další oběti.Výtvor první:Když jsme ještě bydleli na kolejích, vyfásla jsem doma kus uzenýho, špenát a bramborový knedlíky si prý zvládnu udělat sama. No jasně, nejsem přeci úplně levá. Udělala jsem pěkné šišky přesně podle návodu, do druhého hrnce dala trošku vody a rozdusila špenátový protlak… a to je konec idylky. Pod špenát jsem dala trochu víc vody než se má, takže z něj spíš byla (dost nedobrá) polévka a o knedlíku nemohla být ani řeč. Ty prostě nebyly. Cedím a cedím, zvednu pokličku a knedlík nikde. Záhada. K večeři jsme měli uzený s chlebem, taky dobrý.Výtvor druhý:Dva roky po nastěhování do domečku jsem neměla kuchyň. Měli jsme jen sporák zn. za odvoz, rozkládací stůl místo linky a ledničku. Nádobí jsme skladovali pod stolem v Ikea krabicích a myli ho v koupelně ve sprše. Trouba pekla dobře, ale plotýnky hřály podle počasí. To na začátek, aby bylo jasné, kdo nebo co za to může… Což takhle dát si buřty na pivě? Při nevhodné konstelaci hvězd se sublimují do skleněné zapékací mísy takovým způsobem, že jsem následně seděla v koupelně na zemi, řvala jak želva a snažila se nožem odstranit černou připečenou hmotu. „Tak to vyhoď!“ nabádala mamka. „Buá buá, když já už jiný nemám, buá buá!“. Vynaložila jsem veškeré úsilí a po čtrnácti dnech bylo sklo zase sklem. A průsvitným.Výtvor třetí:Nerozumím si s listovým těstem. Ani s kupovaným! Zřejmě do něj přidávám beton, protože při jednom z pokusů o upečení štrůdlu jsme z tuhé roury vydlabávali jablka a jedli je lžičkou. Korpus jsme pak prodali nemocnici jako hotovou tvarovanou sádru vonící po jablkách.

    27.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Dětem vstup zakázán?

    Už se vám taky někdy stalo, že si tak sedíte v příjemné restauraci, obklopeni přáteli nebo rodinou, vychutnáváte si dobré jídlo, zažíváte pocit pohody a vtom do téže restaurace, do vaší blízkosti a v tu samou chvíli nakráčí rodinka s několika malými, viditelně i slyšitelně rozjívenými potomky? Můžu vás ujistit, že mně v takové chvíli zkysne i ten nejvybranější výběr z hroznů. Zrovna nedávno…Byli jsme s dětmi oslavit najednou několik významnějších událostí v jedné naší oblíbené restauraci, seděli jsme v poklidu na úžasné zahrádce a těšili se z objednaných dobrot, když se z hloubi interiéru restaurace začalo ozývat nepříjemné ječení, které se silou sirény přibližovalo, až se zastavilo u vedlejšího stolu na NAŠÍ zahrádce! Za onou upištěnou sirénou se navíc skrýval na první pohled roztomilý hošík, zhruba tak 5-6 letý, za nímž se snaživě hnala, a hned o první dlaždici přerazila, jeho mladší sestřička, která vydávala zvuky velmi podobné, jen v o něco vyšší tónině. Posléze v klidu a beze spěchu přikráčeli jejich rodiče. A začalo to: Dítka chtěla jiné židle, než jim byly nabízeny – OK, dáme jiné židle. Předpokládám, že personál byl pro ně nucen běžet do některého ze sousedních konkurenčních podniků, protože přece Náš host = Náš pán. Notabene ten platící. Oba malí andílci však na přinesených židlích dlouho nevydrželi nejen sedět, ale ani hopsat, chopili se příborů a vydali se na výpravu zahrádkou. Rodiče stále v naprosté pohodě. Potomci začali příbory dloubat do kanálku, až to nemohlo skončit jinak, než že tam několik nerezových nožů pochopitelně zapadlo. Nový řev, nové dupání nožičkou. Vzápětí křik na chvíli utichl, protože rodiče dětem nechali přinést požadovanou a vyvztekanou Coca-colu. A nastalo další dějství – výběr jídla. Mohla bych se bývala vsadit, jak to skončí – děti samozřejmě dostanou hranolky, kečup a něco smaženého k tomu, co samozřejmě nesní. Taky že ano. Ač se matka slabým poraženeckým hlasem snažila vnutit jim něco zdravějšího, za moment podlézavě rezignovala a submisivně kývala dětem na vše, co si poručily. A že toho nebylo málo: Ovocný koktejlík („Ten si dám já, ty ne! Ten je jenom pro mě“, „Ne, já chci taky!“, „Ne, ona ne“, „Mami, řekni mu, že můžu taky“); hlavní chod, ony zmiňované hranolky a kuřecí řízek, přičemž pro slečnu zajisté sundáme osmažený trojobal („Fůůůůj, mami, tam je ještě kousek strouhánky, no fuj, to já nechci!!!!“); a zmrzlinový pohár („Hned! Nééé až po jídle! Hnéééd!“).Samo stolování byla podobná tragédie, děti u jídla stály na židlích, jedly rukama, tedy spíše přehazovaly jídlo na talíři, občas po sobě něco hodily, rozbily talíř, vyplazovaly na sebe jazyky a rodiče si jich zdárně nevšímali. Měli plné ruce s kouřením cigaret i během oběda. Až v momentě, kdy děti vylily přinesené koktejly, podíval se na ně jejich otec a pravil cosi v tom duchu, to nevadí, to vyreklamujeme, ten stůl nestojí rovně…Po pravdě řečeno, my jsme na ně většinu doby nevěřícně koukali a nemohli jsme pobrat, že někdo takhle „vychovává“ svoje děti a pokud už ano, že se nestydí vůbec s nimi vyjít z domu, resp. přijít mezi ostatní hosty restaurace. I naše děti byly fascinované chováním těchto dvou mrňavých, nezvedených otrokářů, resp. jejich netečnými příšernými rodiči, a tak jen co jsme dojedli, spěchali jsme s placením. Mezitím mi ještě neuniklo, že číšník byl neoblomný, co se týkalo dětmi rozlitých nápojů a dokonce chvíli statečně trval i na náhradě několika nerezových nožů vhozených do kanálu. Obdivuhodně přitom dokázal ignorovat klubko na něj ječících a plivajících obludek. Zrovna tak jsme si nemohli nevšimnout, že rodina odchází za doprovodu křiku a výhrůžek, že sem tedy už nikdy! A tak té naší oblíbené restauraci ze všech sil přejeme, aby „nikdy“ v případě těchto hostů opravdu znamenalo NIKDY! Neboť v některých případech je velmi poplatné i jiné rčení, a to: Host do domu = Hůl do ruky.P.S.:  Nutno obdivovat, že ač pravidelně chodívám kolem naší hospůdky, tak tam stále ještě nevisí cedule „Dětem vstup zakázán“.  

    27.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Školky pro děti nebo naopak

    Mezi státem a rodiči se rozhořela zajímavá filozoficko-sociální bitva. Má stát povinnost umístit děti předškolního věku do školek nebo si je rodiče prostě vyrobili a mají se o ně starat bez podpory státu? Vždyť existují placené odkládací ústavy pro děti. Tak o co jde?Sociální hlediskoNa jednu stranu má stát pravdu. Děti jsou rodičů a školka je výsadou. Tedy službou státu, na kterou není nárok. Stát ovšem dost prostředků vynakládá na různé jiné sociální účely. Podporuje málo vydělávající nebo spíš fluktující občany. Rozhodně se dá říct, že by bylo lepší poslat rodiče do práce než jim platit sociálku. Tak to vidí mnozí rodiče, kteří chtějí nejen materiální jistoty pro svého potomka, ale také profesní růst a uplatnění.Filozofie státuStát se sice nezavázal jako v případě důchodů k umístění dětí do školek. Ale dnes jaksi záhadně tvrdí, že státní školky jsou výběrové a že děti vlastně vyučuje. To je nepochybně pravda. Ale proč jen některé? A jak dokáže rozlišovat a vybírat ty děti, které potřebuje „vzdělávat“ od těch zbytečně vzdělávaných? Je potřeba vzdělávat a učit hloupější děti, aby se vyrovnaly chytrým nebo ty chytré, aby byly ještě chytřejší?Problém s plánovánímStát prostě zaspal. Pracovní sílu, kterou potřebuje má nyní u dětí. Mladí lidé, kteří většinou mají nějakou pracovní zkušenost a kvalifikaci, sedí nyní doma.  Pro mnoho z nich je přímo existenční nutností nyní vydělávat na důchod a na spotřebu rodiny. Že si pořídit děti je jejich zásluhou, dobře vědí. Ale to neznamená, že nemají mít stejné sociální podmínky a jistoty jako ti, kteří si chodí na sociálku pro dávky. Oni totiž vlastně dávky nechtějí, ale vracejí státu jejich sociální službu daněmi. To většina jiných sociálních skupin závislých na státu rozhodně nedělá.  

    26.březen 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Maso (klobása) základ života :-)

    Vlastně nevím, odkud se to v nás bere, do cca 1 roku pijeme jen mléko a pak to přijde, chuť na maso :-)Kdy se z nás vlastně stávají masožravci? Je to v nás zakódováno? Kdybychom nikdy žádné maso neviděli, toužili bychom po něm? Opravdu nám chutná vše, to co vidíme, že jedí ti druzí – naši rodiče, sourozenci, přátelé… Chceme to také ochutnat?Nevěřila jsem totiž svým očím, co udělala moje malá 16 měsíční holčička za obličej, když uviděla poprvé klobásu, kterou jedl tatínek… :-) Jak se to stalo? To jsme si klidně svačili zeleninku no a tatínek si vyndal z lednice klobásu! Nikdy nic takového předtím neviděla, jelikož uzeniny jíme opravdu vyjímečně. Okamžitě přestala jíst zeleninu a začala vydávat divné mlaskající zvuky :-)))Měla oči jen pro ní – pro klobásu a k tomu přidala: “ Mami chci…“ Najednou byla její priorita jiná. Když jí tatínek chtěl klobásu jen zblízka ukázat – vrhla se na ní s otevřenou pusou :-))) LOLSice tatínek včas stačil klobásu dát z dosahu pusinky pryč, ale dočkal se tak zlého obličeje a počínajícího brekotu! Zeleninu už nechtěla, raději se šla vyvztekat pryč od stolu.Jindy zase měla chuť na chleba se sýrem, to jí celkem ráda, ale jakmile uviděla chleba se salámem, sýr jí už nezajímal :-)Prostě si teď musíme dávat pozor, co před ní jíme. Musíme jíst vždy to samé :-) Bohužel varianta, že se ona nají první a my ostatní po ní, se nám nevyplatila. Klidně si totiž s ní tu svojí porci, odejde od stolu si hrát a jakmile zacinkají příbory na stole, je úprkem zpět u stolu a dožaduje se našeho jídla. Nic jí nesmí uniknout!Na rozdíl od starší sestry si v jídle nevybírá. Tu do 3 let vůbec nezajímalo, co my dospělí jíme a do jídla se musela skoro nutit. Měla svá oblíbená jídla a když jsme uvařili něco nového – byl problém to jen ochutnat. Teď má zase svoje barevné období. Minulý rok milovala hrášek, teď ho nechce a chce jen kukuřici – nic zeleného prý jíst nebude – teda kromě brokolice :-) Před časem zase nejedla mrkev. Aktuálně miluje papriku a okurku – papriku jen žlutou nebo červenou – jen ne zelenou!Za to ta mladší nemá s ničím problém – a když je to maso, mlaská si u toho a culí se na mě. Někdy i kýve hlavou na znamení, že jí to moc chutná a směje se přitom sladce na mě :-) Prostě je to pak radost vařit :-)Prostě skloubit jídelníček pro všechny, je někdy docela těžké – i když jsme masožravý VŠEŽRAVCI :-)PS: Starší dcera se mě nedávno zeptala, proč vařím jiné jídlo pro sestřičku. Vysvětlila jsem jí, že je ještě malá, aby jedla naše jídlo.Pak se mě tedy logicky! a pochybovačně zeptala:„Mami, tak proč jí pak dáš vždycky ochutnat z tvého talíře, když přijde ke stolu a dožaduje se ochutnání?“LOL :-)Výchova je někdy pořádně složitá… ale o tom zase jindy… :-)

    07.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Trpělivější matkou za 24 hodin

    „Děti nejsou šťastné, když nemají co ignorovat. Proto byli stvořeni rodiče.“ Nejsem ideální matka. Občas na své děti zařvu. Mám za sebou i dny, kdy jsem s nimi patrně ani jinak nemluvila. Vždycky, když vypěním, snažím se najít dostatek odvahy, abych se jim omluvila. Totéž čekám od nich, tak mi to přijde fér. Přesto bych byla raději, kdybych tak často neztrácela nervy.Jedna moje kamarádka prohlásila, že jsou dny, kdy ani nemá cenu oblékat si podprsenku. Zvládnout v takové dny ještě dva nabručené předškoláčky a k tomu svou blbou náladu, za to bych rozdělovala zlaté medaile.Tento měsíc jsem se  zaměřila na ovládání svého vzteku. Vyzkoušela jsem hromadu postupů a rad. Ty, které se mi osvědčily, najdete dále.  Můj boj za klidnější den začíná už večer. Jdu spát v rozumnou hodinu, tak abych se druhý den cítila vyspaná. Ten rozdíl mezi nevyspanou a odpočatou matkou je neskutečný.Před usnutím si vizualizuji ideální chování, nejlepší reakce. Do detailů si přehraju situaci, která mě vytočila. Pak se štípnu. (Vysvětlím později.) A vymýšlím jak chci reagovat příště. Co udělám? Co řeknu? Co by udělala moje maminka nebo synova učitelka z mateřinky? Ideální verzi promyslím a prožiju do nejmenších podrobností.Když mě dítě naštve, štípnu se do ruky. Díky fyzické minibolesti si uvědomím, že jsem naštvaná. Je dobré si uvědomit, že nad sebou ztrácím kontrolu. Jakmile to o sobě vím, můžu s tím něco dělat. Štípnu se, abych se probudila k nejvyšší ostražitosti. Abych nastartovala předem vložený ideální scénář.Když mě dítě vytáčí, představím si, že jsme na veřejnosti. Asi všechny se před publikem tak nějak víc krotíme.Počítám do deseti. Počítám nahlas, jinak nejsem schopná udržet myšlenky pohromadě. Díky tomu už syn plynule napočítá do pěti  Dál už to obvykle neslyší, protože zavčasu mizí.Zhluboka dýchám. Soustředím se na výdech a snažím se jej co nejvíc prodloužit. Představuji si, jak ze mně z každým výdechem uniká pára a postupně chladnu. Jednou jsem si v zoufalství pustila na hlavu studenou vodu. Taky to zabírá, jenom je to poněkud nepraktické, obzvláště v zimě.Odejdu. Prostě na chvíli opustím bojiště. Pořád je to lepší, než ve zlosti udělat něco, čeho později lituji.Mám u sebe vytištěný obrázek svých synů, kde vypadají obzvláště roztomile. Používám ho k meditaci nad vyššími výchovnými cíli.Zpívám. Tohle nejlíp působí na mé uvztekané batole. Moje oblíbená písnička je „Šohajíčku můj, koníčka kšíruj…“ Nejsem schopná psychologicky vysvětlit, proč to funguje. Možná změna výbušné atmosféry, nebo odvedení pozornosti. Každopádně to stojí za vyzkoušení, i když máte o svých pěveckých schopnostech pochybnosti. Ostatně když už nic, aspoň se díky konfliktnímu dítěti naučíte zpívat Mluvím o svých pocitech a o tom, co udělám, abych je zvládla. To zase působí na staršího syna. Beru to jako lekci dítěti o zvládání stresu. Stres jsem pro tyto potřeby přejmenovala na strašlivého draka. Školometsky synovi oznámím, že jsem se opravdu rozzlobila. Vletěl do mě zlý drak. Zlobím se tak, že se mi klepou ruce. Taky je mi zle od žaludku. Teď půjdu do ložnice a zavřu dveře. Nechci, aby tam za mnou chodil. To by ten zlý drak ze mě mohl skočit na něj. Za chvíli přijdu.Během dne si najdu aspoň pár chvil, kdy věnuji svou pozornost jenom dítěti. Obzvláště, když jsem nevyspalá, tak se cítím neustále tak nějak na útěku před dětmi. A ony, potvůrky, mě neustále pronásledují. Utéct nelze. Ale jde je ukonejšit laskavou pozorností. Tím, že věnuju pár minut jenom jim.

    10.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Neplacení alimentů maminkám je národním hitem! Kdo vám pomůže?

    Statistiky v České republice, které se týkají rozvodů, jsou děsivé. Téměř každé druhé manželství skončí rozvodem. K tomu každé třetí dítě se narodí jako nemanželské. Pro matky samoživitelky se potom stávají alimenty velkou součástí finančního zabezpečení dětí.Neplacení alimentů se dnes stává téměř národním folklórem. Tento problém postihuje především ženy, které se stávají samoživitelkami rodiny a všechny náklady spojené s obživou musí obstarat samotné. Partner se odcizí, přestane přispívat na svého potomka a pro řadu matek tak vzniká závažný problém. Kde vzít peníze na školu, kroužky, oblečení a další velmi nákladné aktivity už bývalé partnery nezajímá.  Jednou z mála variant, jak tyto závažné problémy řešit, pokud bývalý partner nereaguje na výzvu, je soudní řízení. To je ale velmi nákladné, protože zastupující právník stojí nemalé peníze. Většina maminek na takové řízení nemá prostředky a proto bývalým partnerům takové věci prochází. Proto se objevila iniciativa, která nabízí těmto rodičům pomoc. Jde o projekt vymahani-alimentu.cz, který provozuje společnost Omega Solutions.“Tento projekt vznikl jako projev solidarity. Výchova dítěte bez peněz je velice složitá a ve většině případů dítě poznamená. Tímto nemyslíme nemožnost koupit značkové oblečení, ale podstatné náklady na dětský rozvoj prostřednictvím sportu, vzdělání a poznání. Proto chceme pomáhat zodpovědným rodičům, kteří převzali odpovědnost za závazky neodpovědných protějšků a potřebují pomoci,” řekl Martin Peka, zástupce projektu.Samotný proces je poměrně jednoduchý, rodič se zaregistruje na stránkách projektu a poskytne potřebné údaje. Zbytek už je v režii spolupracujících advokátů. „Všechny pohledávky a služby s tím spojené hradí naše společnost a rodiči tak zůstává plná dlužná částka,” dodal Martin Peka. K tolik potřebným finančním prostředkům se tak dostanou i rodiče, kteří by si nemohli dovolit právní zastupování, protože je jejich rozpočet už tak napnutý. I když rodič, který nemá dítě svěřené ve své péči přispívá dle rozsudku soudu, po určité době nastává jiný problém. Jak děti rostou, mění se jejich potřeby. Zásadní zlom nastává zpravidla při nástupu na základní školu, při postupu na druhý stupeň základní školy, zahájení studia na střední nebo odborné škole, ale i třeba při zahájení studia na vysoké škole.Zásadní změnou může být i změna zdravotního stavu dítěte, ale také například změna poměrů rodiče, který nemá dítě svěřené do péče, zejména jeho výdělečné možnosti. Je třeba mít na paměti, že dítě by se mělo podílet na životní úrovni obou rodičů, tedy i případně výrazně vyšší životní úrovni rodiče, které nemá dítě do péče svěřeno. „Obecně lze říci, že po třech a více letech od původního rozsudku o stanovení výživného by bylo dobré uvažovat, zda částka placená druhým rodičem je stále ještě odpovídající. Většinou se ukáže, že nikoli a to je chvíle, kdy je vhodné žádat o zvýšení výživného,“ podotýká Martin Peka z projektu vymahani-alimentu.cz, který provozuje společnost Omega Solutions. Pokud se na tomto zvýšení rodiče nedohodnou, je zcela na místě požádat o ustanovení zvýšeného výživného soud. Opět se není třeba obávat vysokých nákladů a rizik. V případě nezletilých dětí se neplatí ani soudní poplatek, ani v případě neúspěchu náklady protistrany.

    19.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • První pomoc - otrava

    Řada maminek zažila situaci, kdy měla o své miminko nebo batole strach. Ať už někde škaredě spadlo, mělo vysokou teplotu, nemoc nebo stav, se kterým si rodiče hned nevěděli rady. Většina z nich asi odjela na pohotovost nebo do nemocnice. V případě otravy ohrožující zdraví či přímo život dítěte je však v mnoha případech důležitá také první pomoc, která se však u různých druhů otravy může lišit. Zapátrali jsme ve zkušenostech MUDr. Martina Gregory, který maminkám radí, jak tyto vážné, ale někdy i jednoduše řešitelné situace zvládnout.Otravy  I když nejsou tak úplně časté jako nějaké běžnější horečnaté či jiné onemocnění dítěte, je určitě dobré vědět, jak v případě otravy miminka postupovat. Velmi nepříjemně totiž může poškodit zdraví miminka např.snězení obyčejné syrové fazole.1. Otrava lékyJde o nejčastější otravu malých dětí. Ani hořká chuť léků neodradí malinkého tvorečka, který ještě o světě moc není a chce přece zkoumat, spolknout tatínkovu pilulku na spaní nebo maminčiny léky proti bolesti hlavy.Po požití léku, který by mohl způsobit otravu dítěte postupujte takto :- pokuste se vyvolat zvracení (dítě si přehněte přes koleno, aby mělo hlavu níž než trup a podrážděte mu kořen jazyka prstem, u dětí mladších 6 měsíců to nepůjde, protože nemají vyvinutý zvracivý reflex a stěmi musíte odjet ihned do nemocnice, nepoužívejte známý roztok kuchyňské soli - sám by mohl způsobit u dítěte otravu - podejte živočišné uhlí (3-10 tablet rozpuštěných ve vodě) - přivolejte lékaře nebo lékařskou pomoc- pokud dítě vezete klékaři a má už příznaky otravy - je spavé, vrávorá, vezte je na zadním sedadle položené břichem přes kolena dospělého, shlavou otočenou ke straně tak, aby nevdechlo případné zvratkyAntikoncepční pilulky - nejsou až takovým problémem, měly by způsobit jen zažívací potíže, ale i tak vyhledejte lékaře. Výplach žaludku je každopádně nutný, když dítě spolkne 1 a více balení.Natrium floratum - tabletky, které děti užívají na správný vývoj zubů, nezpůsobí otravu, když spolkne třeba 3, dejte pak dítěti mléko a poraďte se s lékařem.Pozor na tabletky, které užívají starší lidé na řídnutí kostí. Ty obsahují stejnou látku jako tabletky pro děti na zuby, ale v mnohonásobně vyšší koncentraci a to by mohlo způsobit dítěti smrtelnou otravu.  

    03.květen 2020 - Napsal: Redakce