Výsledky vyhledávání v sekci: Zdraví
  • Rozdíl mezi cigaretou a dudlíkem

    Klíčové výrazy: chci přestat kouřit, jak přestat s kouřením, jak se zbavit závislosti, jak se zbavit závislosti na partnerovi, proč přestat kouřit, přestat kouřit, závislost na člověku, závislosti Lidé začínají kouřit většinou v pubertě. Je to jakýsi znak dospělosti a proto to gesto. Chtějí jasně okolí sdělit, kam chtějí být zařazováni. Už jsem dospělý a věnuji se věcem, kterým se věnují dospělí. V dospělosti, jak jsem si všimnul, lidé využívají kouření jako chvilku pro sebe. Jakoby se potřebovali od toho, co dělají, odpoutat, zklidnit se a mít chvilku pro sebe. Jako taková malá meditace. A je jedno, jestli pracují manuálně a potřebují si narovnat záda nebo sedí v kanceláři a potřebují tzv. vypnout. Je to takový restart. Hodně kouří i maminky s dětmi. Ty děti je stresují a tak cigaretka pro zklidnění.Nejtěžší stádium je cigareta jako dudlík. Vyměňuji jednu za druhou a pro uklidnění musím pořád žmoulat něco v puse. Dudlík (cigareta) je šidítkem mateřského prsu, mateřské lásky. Dodává to dítěti vnitřní klid. Doplňuje to, co tomu dítěti vnitřně chybí. Stejně působí cigareta.Je asi nezpochybnitelné, že kouření není zdravé a je zbytečné se přít, kde je ta hranice u každého jedince, co ještě ano a co ne. A jestli se mě poškození zdraví týká nebo netýká. Je to prostě nezdravé.Jinými slovy já jako člověk si tím, že kouřím, vědomě ubližuji. A jaký člověk si vědomě ubližuje? Pouze ten, co se vnitřně nemá rád. Co nemá sám k sobě úctu. On nemá úctu k životu jako takovému. On si totiž neuvědomuje, že on sám je taky život a je za něj zodpovědný, stejně jako za jiné své činy.Jak je v pubertě cigareta znakem dospělosti tak v dospělosti je znakem vnitřní nedozrálosti. Těm lidem chybí vnitřní klid, nevěří si, nerozumí si. A hledají to, co jim vnitřně chybí ve vnějším světě. Ten je ale bohužel ještě méně stabilní. Přináší jim další a další stres a zklamání. Úkolem vnějšího světa je zrcadlit bohužel svět vnitřní. Pokud člověk nenajde cestu sám k sobě, nezbaví se ani kouření a ostatního sebepoškozování.Nikdo nebude vědomě učit své malé děti kouřit. Má je přece rád, tak proč by jim vědomě ubližoval. Ale on je taky vnitřně malé dítě. Jen ho musí v sobě objevit. Pak odhodí i tu cigaretu.

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Žloutenka (hepatitida) typu C

    Žloutenka (hepatitida) typu C Hepatitida typu C je virové onemocnění, které je léčitelné. Virus hepatitidy má několik mutací. Hepatitida C je nejčastější příčinou transplantace jater. Zákeřnost nemoci spočívá v jejím pozvolném postupu, kdy řada nakažených několik desítek let nemusí o své nemoci vůbec vědět. V té době dochází k napadení jejich jater a dále k přenosu nemoci na další osoby. Do jaterní cirhózy dospěje 20 - 30 % pacientů.   Hepatitida typu C se přenáší krví, ohroženou skupinou jsou narkomani užívající stejné jehly, nakazit se můžete v tetovacích salonech, případně transfúzi krve nebo transplantací (krev je testována na hepatitidu C od roku 1992).   Průběh nemoci je individuální. Tělo většinou zvládá zánět jater dlouhé roky, ovšem problém se kumuluje a třeba 20 let po nakažení virem se teprve zjistí, že je pacient nakažený. V té době jsou játra již nevratně poškozená. Hepatitida typu C se léčí Interferonem. Léčba je zdlouhavá, nákladná, přináší léčeným řadu nepříjemných obtíží a úspěch se dostaví jen v 50 %. Podmínkou léčby je abstinence alkoholu a drog, drogově závislí se mohou začít léčit až po ukončení závislosti. V České republice má tuto nemoc asi 0,2 % populace, v budoucnosti se očekává nárůst. Většina nemocných pochází z rizikových skupin, které nejsou podrobovány běžné lékařské péči. Proti hepatitidě typu C není dosud vyvinuta očkovací látka.   Je možné, že trpíte-li hepatitidou typu C, lékař vám doporučí očkování na typ B, protože onemocnění by znamenalo další významnou zátěž pro vaše játra.

    24.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Věčné hubnutí, diety, cvičení - přibrala jsem

    Věčné hubnutí Koloběh života je věčný, stejně jako moje hubnutí. Můj cíl (o němž jsem psala téměř před rokem tady), mít 68 kilo v den svých 35. narozenin, byl splněn. Dokonce překročen o kilo. Užila jsem si svých 15 minut slávy na firemním vánočním večírku, kde mne mnozí kolegové a kolegyně nepoznávali. Někteří mne viděli naposledy ještě jako těhotnou s 20 kily navíc, takže jejich úžas byl nelíčený. Měla jsem z toho obrovskou radost. Na vánoční svátky jsem si povolila přibrat kilo a půl. Do konce ledna bylo pryč, a já si říkala, že mám všechno pod kontrolou.A pak to začalo . Tuhá zima (a slabá vůle) rozhodila můj organizmus, který začal toužit po velkých krajících chleba namazaných máslem a meruňkovým džemem, velkých porcích hranolek a pizzy. K tomu přibyla neodolatelná chuť na svařené víno. Potichu a nenápadně se váha začala zvyšovat. Šla na to rafinovaně. Vždy jeden den klesla, takže to povzbudilo mou chuť k jídlu. Dál jsem jezdila na rotopedu, tak jsem si říkala, že je to otázka pár dnů.Nebyla. A to mne vystresovalo ještě víc, takže jsem i jedla víc, i když obvykle na stres reaguju nechutenstvím. Stále jsem jezdila na rotopedu, a říkala jsem si, že to není možné, aby se ta mrcha váha nepohla. A taky že nepohla . Zpětně však musím přiznat, že moje zátěž na rotopedu byla hodně nízká, takže v kombinaci s velkými dávkami jídla se není čemu divit.Upírala jsem se k úplňkům, i když mi manžel říkal, že jsem blázen. Nepomohlo to. Asi proto, že jsem nedržela žádný půst. Aspoň jsem o nich nepřibrala, tak to svým způsobem beru jako úspěch.Do toho jsem v únoru dostala silnou virózu, takže jsem nejezdila 2 týdny, a do kondice jsem se dostávala hodně těžce. Pak měl manžel operaci slepého střeva, co mému rozpoložení taky nepřidalo, a aby toho nebylo dost, tak dcerka dostala silnou střevní chřipku. Nyní to vypadá, že jsme už ze všeho (snad) venku.Takže teď čekám na jaro, které se někde toulá, a těším se na hromady čerstvé zeleniny a na své oblíbené saláty a věřím, že váha znovu půjde dolů. Jezdím na rotopedu, na kterém si v průběhu jízdy postupně přidávám silnější zátěž, a hlavně jsem začala dělat posilovací cviky na břicho a stehna, a to ráno i večer. A to by v tom byl čert, aby se to neprojevilo! Abych byla upřímná, nechce se mi cvičit, ale vím, že bez pohybu to nepůjde. A věřím, že když jsem to dokázala jednou, že to dokážu i podruhé!P.S. Moje váha je 72(!) kilo. Stydím se za to, ale mám silnou motivaci - v květnu bychom měli jet na Slovensko; a nejen že bych chtěla být štíhlá před svými příbuznými, ale mám i prozaičtější důvody. Chystám se tam nakoupit nějaké nové oblečení, které mne po přepočtení kurzu vyjde opravdu levně. Je to přízemní důvod, ale funguje to

    27.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Cholesterol, triacylglyceroly, vysoká hladina cholesterolu, lipidy, tuky

    Cholesterol Cholesterol je komplexní lipid (druh tuku). Patří do skupiny sterolů. Nachází se v živočišných potravinách. Naše tělo si cholesterol umí vyrobit v játrech. Cholesterol je důležitý stavební kámen ve stěnách našich buněk a tvoří izolační vrstvu nervových buněk. Kromě toho patří k základním substancím různých hormonů, které zase řídí procesy metabolismu a ovlivňují imunitní systém.Navíc je cholesterol základní substancí vitamínu D a jeho potřeba k produkci žlučových kyselin. Převážnou část cholesterolu si naše tělo produkuje samo, a to především v játrech. Játra syntetizují denně 1,5 g cholesterolu, kdežto v potravě přijímáme denně asi 150 - 300 mg. Aby cholesterol mohl plnit rozmanité a důležité úkoly, musí se krví dostat do všech buněk a orgánů. K tomu jsou nutné lipoproteiny - bílkoviny krevní plazmy určené k přenášení tuků.Význam je přitom přisouzen lipoproteinům nižší hustoty LDL. Transportují cholesterol a starají se o to, aby mohl být z krve absorbován. Stejně důležité jsou i lipoproteiny vyšší hustoty HDL. Přijímají z krve přebytečné LDL a dopravují ho zpět do jater, kde mohou být odbourávány na žlučové kyseliny. Špatný je cholesterol LDL - je-li ho příliš mnoho. Přebytečný LDL je totiž přijímán krevními buňkami, makrofágy. Dojde-li k jejich úplnému nasáknutí, stanou se z nich pěnové buňky, které se ukládají na stěnách tepen, časem zvápenatí, a tím poškozují cévy, zužují je a v nejhorším případě dochází k jejich uzávěru. Dobrý HDL cholesterol v krvi odstraňuje přebytek LDL a tím zabraňuje tvorbě usazenin.Triacylglycerolyjsou estery glycerolu a mastných kyselin, které tvoří až 95 % lipidů v plazmě a v zásobních tkání. Jsou důležité pro různé funkce těla, avšak i těchto tzv. neutrálních tuků jsou příliš vysoké hodnoty riskantní. Krev se stává lepkavá a hustá cévami protéká pomaleji. Tím se mohou rychleji utvářet krevní usazeniny, které jsou často důvodem uzávěru cév, infarktu myokardu nebo mozkové mrtvice. Pokud máme vysokou hladinu cholesterolu tak je toto riziko ještě vyššíMastné kyseliny v naší stravě převažuje mnoho tuků a pokud chceme snížit svůj cholesterol musíme tuky zredukovat. Chemicky se tuky člení na nasycené a dále na monoenové a polyenové nenasycené mastné kyseliny. Nasycené mastné kyseliny - jsou mastné kyseliny bez dvojné vazby - z živočišné stravy (uzeniny, mléko, sýry) zvyšují škodlivý HDL cholesterol. Monoenové nenasycené mastné kyseliny - mononenasycené mastné kyseliny s jednou cis vazbou (olivový olej) snižují škodlivý LDL cholesterol a zvyšují dobrý HDL cholesterol. Polyenové nenasycené mastné kyseliny - polynenasycené mastné kyseliny s jednou nebo více dvojnými vazbami, které jsou oddělené cis - trans nebo cis - trans metylovou skupinou (kukuřičný olej) sice celkově snižují hladinu cholesterolu, ale také dobrý HDL cholesterol. V potravě bychom měli zachovat třetinový poměr všech tří druhů mastných kyselin.Fosfolipidyvýznamnou skupinou složených lipidů, tvořících základní složku biologických membrán. Můžeme je rozdělit na fosfatidáty (estery kyseliny fosfatidové), na deriváty glycerolu a mastných kyselin obsahujících fosfát, sfingolipidy (fosforečné estery ceramidu). Zástupcem fosfolipidů je např. lecitin.Co jsou to lipoproteiny ?V plazmě člověka se nachází cholesterol, triacylglyceroly, fosfolipidy a mastné kyseliny. Tyto tuky jsou nerozpustné ve vodném prostředí krve a jejich transport plazmou je umožněn pouze ve formě specifických částic, které nazýváme lipoproteiny. Lipoproteiny jsou tvořeny tukem a bílkovinou, která se jmenuje apolipoprotein nebo apoprotein.Mezi lipoproteiny řadíme již známé výše popsané HDL a LDL. HDL / high density lipoprotein / jedná se o lipoprotein s vysokou hustotou. Přenáší v krvi cholesterol. Podílí se na odstraňovaní cholesterolu z tkání a chrání před vznikem arteriosklerózy cév. LDL / low denzity lipoprotein / jedná se o lipoprotein s nízkou hustotou. Přenáší v těle cholesterol. Jeho vysoká koncentrace je spojena s vysokou koncentrací cholesterolu a výrazným urychlením vniku arteriosklerózy cév a jejích komplikací / ischemická choroba srdce /. Jak zvýšené koncentrace tuků v krvi rozdělujeme :Hypercholesterolémie (vysoké koncentrace cholesterolu v krvi)Smíšené hyperlipidémie (vysoké koncentrace cholesterolu a triacylglycerolů)Hypertriglyceridémie (vysoké koncentrace triacylglycerolů v krvi)Příčiny vysokých koncentrací lipidů v krevním séru musíme hledat jak v zevním prostředí (nezdravá strava a nedostatek pohybu), ale také v genetických faktorech (tzv. primární familiární příčiny) a na základě onemocnění jiných orgánů - diabetes mellitus, snížená funkce štítné žlázy, vysoké hladiny homocysteinu, ledvinové selhání atd. (tzv. sekundární příčiny). Dokonce i některé léky mohou tyto koncentrace zvyšovat např. diuretika, betablokátory, gestageny nebo kortikoidy.Jaké metody nám mohou pomoci v boji proti tukům ?Základem je vždy úprava výživy a životního stylu. Ve stravě budeme omezovat živočišné tuky. Nasycené tedy živočišné tuky nesmí tvořit více než 1/3 za den přijatého tuku. Preferovat budeme nenasycené tuky, z nich zejména tuky, které obsahují monoenové mastné kyseliny. Chci ještě upozornit na nezdravé transmastné kyseliny. Jeden druh nenasycených mastných kyselin patří do skupiny nezdravých tuků. V těle se pak chovají jako nasycené mastné kyseliny, zvyšují přilnavost krevních destiček, a tím riziko vzniku trombů (krevních sraženin). Zvyšují také škodlivé LDL a snižují příznivý HDL cholesterol. Transmastné kyseliny jsou obsaženy v tucích mléka, hovězím loji, hovězím mase atd. Kromě toho vznikají transmastné kyseliny i při ztužování rostlinných olejů. Tak mohou levné margaríny obsahovat až 20 % transmastných kyselin, dietní nebo značkové margaríny naproti tomu maximálně 5 %. Rovněž rostlinné tuky na pečení a fritování vykazují značný podíl těchto kyselin. Totéž platí, i když v menším měřítku o sladkostech, sušenkách a moučnících. Neztužené rostlinné oleje sice neobsahují žádné transmastné kyseliny, mohou však vznikat při zahřívání, takže i zde je třeba opatrnosti. Obsah cholesterolu ve stravě by neměl přesahovat 300 mg za den. Dále je dobré do stravy zařadit vlákninu. Držte se diety dle vaší krevní skupiny s omezením tuků a pravidelně cvičte.POTRAVINOVÉ DOPLŇKY A JEJICH FUNKCE V BOJI S VYSOKOU HLADINOU CHOLESTEROLU A S TRIACYLGLYCEROLŮPotravinové doplňky umí velmi účinně snižovat vysoké hladiny tuků v krvi. Musí mít vliv na metabolismus tuků, na správnou funkci jater a na zlepšení kvality trávení. Nesmíme zapomenout také na to, že musíme předcházet jejím účinkem před komplikacemi, které mohou nastat z důvodů zvýšené hladiny tuků v krvi (arterioskleróza cév, steatóza jater, ischemická choroba srdce atd.) Nyní si představíme jednotlivé potravinové doplňky, které budeme používat :Nyní si představíme jednotlivé potravinové doplňky :Terapii s využitím přírodních přípravků je velmi vhodné začít podáváním certifikovaného NÁPOJE Z ALOE VERA – tedy nápoje získaného z vnitřku listu rostliny aloe vera ve kterém jsou zachovány všechny biologicky hodnotné látky. NÁPOJ Z ALOE VERA (složení: přírodní gel z vnitřku listu rostliny aloe vera s vysokou biologickou aktivitou a vstřebatelností, bez příchuti, s obsahem dužiny) – komplexně podporuje detoxikaci organismu, podílí se na správném metabolismu a řádném fungování trávicí soustavy. Základní dávkování: Za účelem detoxikace je vhodné aplikovat pro jednu osobu minimálně 4 litry Aloe Vera Gelu. Toto množství při doporučeném dávkování 3 x denně 20 ml vystačí na cca 2 měsíce. (Pro přepojení na speciální stránku o nápoji z aloe vera, která mimo jiné umožňuje získat na tento nápoj velké SLEVY – klikněte ZDE). LKVB6 (složení lecitin, mořská řasa - Kelp, jablečný ocet a vitamín B6) - velmi výrazně zasahuje do metabolismu tuků. Tuky dokáže rozpouštět a brání škodlivému LDL v jeho negativní funkci. Chrání játra, cévní systém, zabraňuje hnilobným procesům ve střevě a podporuje trávení. Je velkou prevencí před komplikacemi, které způsobuje vysoká hladina tuků v krvi. Základní dávkování 3 x denně jedna tableta před jídlem.Doporučené dávkování ve vhodných kombinacích s dalšími přípravky viz níže.Kličkový olej s vitamíny ((složení kličkový olej, karoten a vitamíny E a C) - obsahuje nenasycené mastné kyseliny. Napomáhá metabolismu nasycených tuků, snižuje škodlivé LDL, je prevencí proti arterioskleróze, vysokému tlaku a tvorbě krevních sraženin. Základní dávkování 3 x denně jedna kapsle před jídlem. Doporučené dávkování ve vhodných kombinacích s dalšími přípravky viz níže.Česnek a petržel pomáhá snižovat vysoké hladiny tuků v krvi. Má vliv na tvorbu žluči. Působí proti vysokému tlaku, ucpávání cév a proti plísním. Základní dávkování 3 x denně jedna tableta před jídlem.Doporučené dávkování ve vhodných kombinacích s dalšími přípravky viz níže.Super Bromelain + Papain (složení proteolytické enzymy z ananasu a papáje) - výrazně bude napomáhat trávení, působí ozdravným efektem na játra, slinivku břišní, žlučník a střeva. Základní dávkování 2 x denně jedna tableta nalačno.Doporučené dávkování ve vhodných kombinacích s dalšími přípravky viz níže.Super acidophilus plus šest miliard (složení probiotické kultury) - zajišťuje kvalitní osídlení střeva potřebnými bakteriemi, podporuje pravidelnou stolic(odvod zbytků žlučových kyselin), podporuje trávení a odstraňuje plísně. Základní dávkování 2 x denně jedna kapsle nalačno.Doporučené dávkování ve vhodných kombinacích s dalšími přípravky viz níže.Betavital (složení extrakt z červené řepy s rutinem, betakarotenem a vitamínem C) - dokonale působí na zdravou funkci jater, odstraňuje z těla přebytečný cholesterol a působí proti vzniku volných radikálů. Základní dávkování 2 x denně jedna čajová lžička nalačno.Doporučené dávkování ve vhodných kombinacích s dalšími přípravky viz níže.VÍCE INFO O NÁPOJI Z ALOE VERA Terapii s využitím přírodních přípravků je velmi vhodné začít podáváním certifikovaného NÁPOJE Z ALOE VERA. Za účelem celkového posílení a ozdravění organizmu doporučuji provést vysoce účinnou přírodní DETOXIKACI organizmu s využitím nápoje z aloe vera (pro přepojení na speciální stránku o nápoji z aloe vera, která mimo jiné umožňuje získat na tento nápoj velké SLEVY – klikněte ZDE). Při pití aloe vera gelu však nedochází pouze k čištění organizmu ale probíhají zde současně i další příznivé procesy. Popis hlavních účinků nápoje z aloe vera podrobněji: 1. DETOXIKACE ORGANIZMUotevírají se i velmi jemné kapiláry v různorodých tkáních což umožňuje organizmu vyloučit toxiny, které často po mnoho let ulpívají v organizmu a bývají pravou příčinou mnoha onemocnění

    29.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Cvičení pro udržení zdraví

    Proč cvičit?Cvičení je důležité pro udržení tělesného i duševního zdraví. Cvičit můžeme mnoha způsoby od nenáročného joggingu až po aktivní a energeticky náročný trénink, ale v každém případě bychom měli cvičit pravidelně.Myslíte si, že cvičíte dostatečně? Většina dětí běžně netrpí nedostatkem pohybu, protože si hrají a dělají nejrůznější sporty. Dětské hry, to je často právě běhání, skákání a nejrůznější tělesné aktivity. Problém se tak týká zejména dospělých. Většina z nich nemá dostatek pohybu. Do práce i z práce jezdí auty, autobusy či jinými dopravními prostředky a většinu dne pak prosedí za pracovními stoly. Večer zapadnou do pohodlného křesla a lenoší před televizí. Mnozí si ani neuvědomují, jak je to pro ně nebezpečné, ale bohužel je to tak.Na druhé straně zpravidla vědí, že cvičení je dobrá věc. Pomáhá udržovat tělo v dobré kondici, umožňuje relaxaci a schopnost vyrovnat se s duševním stresem. Rovněž působí proti nadváze (obezitě) a může nejenom prodloužit život, ale může především prodloužit aktivní život. Ten se pak stává radostí a ne protrpěným břemenem.Lidské tělo se od počáteční podoby s lidoopy v předcházejících pěti milionech let pochopitelně vyvíjelo. V prehistorické době žili lidé uprostřed divoké přírody. Museli lovit zvířata, sbírat plody, ovoce, vyhledávat si potravu. Museli se také umět ochránit před lvy a vlky, pro které se mohli stát kořistí. Jako úkryt lidem sloužili pouze jeskyně a primitivní chatrče. Člověk musel být tehdy v dobré kondici, silný a zdravý, protože jen tak mohl přežít.Méně aktivní životV posledních pár tisíciletích, ale zejména v posledních pár stoletích se život v mnohých částech světa stal nesouměřitelně snadnějším a lehčím. Obecně řečeno, lidé dneska žijí v pohodlných domech, mají teplé oblečení a slouží jim řada přístrojů, které za ně vykonávají těžkou práci (například pračky na prádlo).Naše myšlení se s těmito rychlými změnami víceméně vyrovnalo (ostatně jsme si to sami vymysleli). Pravda, někdy trpíme duševními stresy, kdy jsme pod příliš velkým tlakem a cítíme, že jsme jakoby ničeho nedosáhli, že toho ještě musíme hodně udělat a máme tak málo času. Ale právě v takovém duševním stresu nám může hodně pomoci fyzické cvičení. Odvede naši mysl od problému a zaměstná ji něčím jiným, třeba tím, že si uvědomujeme svoje tělo, zlepšujeme své fyzické dovednosti a schopnosti a v neposlední řadě si odpočineme a vneseme si do každodenního života další zážitky a hodnoty.Na rozdíl od mysli se fyzická stránka těla vyvíjí velice pomalu. Naše tělo je pořád ještě uzpůsobeno životu v divoké přírodě, je připraveno běhat, lovit a unikat. Jenže v dnešním světě vyspělé techniky mu neposkytujeme dostatek příležitosti, aby dělalo alespoň podobné aktivity.Stejně jako u jiných živočichů i pro člověka platí, že pokud vede život, k němuž není jeho tělo uzpůsobeno, musí se zákonitě dostavit problémy. K nim patří obezita, ztuhlé a bolavé klouby, ochablé svaly, slabé srdce, nevýkonné plíce, neprůchodné a ucpané cévy a v neposlední řadě kratší a mnohem méně spokojený život. Naštěstí vhodně zvolené cvičení může všechny tyto civilizační neduhy napravit. Někdy se takovému cvičení také říká relaxační.Sedavý způsob životaPřes veškerý spěch a stres si lidé dokázali zařídit život tak, aby měli stále více volného času. Ve společnosti s převahou konzumních televizních diváků a uživatelů počítačů dávají mnozí přednost před fyzickou činností či sportováním tomu posadit se před televizi a sledovat sportovní přenos. To může být jednou z příčin bludného kruhu, ve kterém nedostatek cvičení vede ke snížení výkonnosti, což zpětně způsobuje nedostatek touhy po cvičení či udržování se v kondici. Tato tendence se dá překonat právě některým z mnoha druhů pravidelných cvičení.Cvičební programyPravděpodobně existuje tolik cvičebních programů, kolik je lidí toužících se těmto cvičením věnovat. Typ cvičení se bude zřejmě lišit podle věku účastníků, množství času, zařízení i ceny, ale také podle každého jednotlivého cvičence. Někteří lidé chtějí cvičit sami, zatímco jiným vyhovuje cvičení skupinové. Někteří chtějí i soutěžit, jiní jsou spokojeni, když soutěžit nemusí. Takže při rozhodování a výběru vhodného cvičení pro udržování kondice se zamysleme sami nad sebou, nad svým životním stylem a potřebami.Když provozujeme náročný sport, je třeba zabránit dehydrataci těla. Cyklisté si s sebou vozí vodu, aby doplnili stav tekutin v těle, a pijí i během jízdy.Pro někoho může být uspokojující formou cvičení třeba pravidelný běh do práce, plavání v čase oběda, večerní tenis či víkendová projížďka na kole. I tyto aktivity by se měly stát součástí našeho pravidelného týdenního režimu spíš než příležitostnými aktivitami. Po pravdě řečeno, cvičení nemusí být jenom oficiální událostí jako takovou, při které musíme mít speciální oblečení a vybavení. Rychlá svěží chůze a lehký běh pro začátek zcela postačí.Kondiční a soutěživá cvičeníCvičení dělíme v podstatě na dva základní typy: na sport a hry a na činnosti, kterými se udržujeme v kondici. Každý typ má pro toho, kdo ho provozuje, svoje výhody a nevýhody.Právě pro sporty je charakteristická soutěživost. Ta může vyprovokovat některé lidi k vyššímu úsilí a k dosažení vrcholného výkonu, protože se snaží překonat druhé nebo zvítězit nad časem či jenom zlepšit své předcházející výkony.Sportovní činnostiNěkteré sporty jsou kolektivní, například fotbal, kriket, ragby, basketbal nebo volejbal. Tyto kolektivní sporty vyžadují spolupráci a vzájemné spoléhání se na sebe navzájem, což mnohé lidi uspokojuje. Stávají se tak nedělitelnou součástí aktivit uvnitř jisté společenské skupiny.Přespolní běh nebo jogging vám umožní poznávat krajinu a zároveň si zlepšovat fyzickou kondici. Někteří lidé považují běhání ve skupině za společenskou činnost, která však vyžaduje přizpůsobení se tempu a kroku ostatních, zatímco jiní dávají přednost svému vlastnímu tempu. Komu se nechce ven, může provozovat i běh na místě, který pomáhá udržovat celé tělo v dobrém stavu a je jednoduchým způsobem cvičení, které můžeme dělat kdykoliv a kdekoliv.Individuální sporty dělá každý sám, ale někdy mívá protihráče či soutěží s časem. Sem patří sporty jako tenis, squash, badminton, golf, lehká atletika či plavání. Tyto sporty vyhledávají především lidé, kteří sice chtějí soutěžit, ale raději se spoléhají sami na sebe než na spolupráci s jinými.Samozřejmě všechny druhy sportů se dají pěstovat na různých úrovních. Nicméně některé sporty, pokud chceme získat dobrou úroveň fyzické kondice a pevné zdraví, vyžadují více času a více vynaloženého úsilí.Například soutěžní squash, veslování nebo lední hokej vyžadují velké nasazení trvající od pár minut až třeba do půl hodiny. Tenis a badminton nejsou tak náročné na okamžité zatížení, ale zase trvají hodinu a více. Jogging si můžeme regulovat sami a můžeme ho provozovat kdykoliv a téměř kdekoliv. Sporty jako golf a kriket trvají sice dlouhé hodiny, někdy dokonce i dny, ale úroveň zatížení je přiměřeně rozložená a relativně nízká.Existuje velké množství sportů a záleží jen na člověku, který je chce dělat, kolik času má pro tuto aktivitu k dispozici. Velice zaneprázdněný člověk v dobré fyzické kondici bude asi preferovat squash. Naopak ten, kdo má více času a není práv na vrcholu svých fyzických sil, dá zřejmě přednost golfu nebo kuželkám.Cvičení pro udržení kondiceTypická hodina kondičního cvičení v místní tělocvičně či sportovní hale nebo někde u plaveckého bazénu je dalším způsobem, jak si zacvičit a udržet se v dobré a potřebné fyzické kondici. Někdy nám tyto činnosti mohou připadat poněkud jednotvárné až nudné a zdánlivě nevyžadující ani žádné zvláštní dovednosti. Ale dají se zpestřit třeba sladěním pohybu s hudbou nebo zaváděním nových prvků.Stejného účinku dosáhneme, když budeme střídat nářadí jako třeba míče, činky apod., a jejichž pomocí zlepšíme koordinaci našich pohybů a dovedností. Fitcentra a tělocvičny nabízejí další obměny, jako jsou ribstole, žíněnky statické či dynamické cvičební přístroje apod. Někdy je možné nabídnout účastníkům spolupráci s odborníky v nových oblastech, jako třeba moderní tanec, nebo spinning. Nové formy mohou být přitažlivé a prospěšné.Izotonické a izometrické cvičeníMnozí lidé souhlasí s tím, že cvičení ve skupině má svoje psychologické výhody, protože se k cvičení ještě přidává jistý prvek společenské aktivity. Jestliže cvičíme doma sami, máme tendenci to po čase vzdát. Ale u všech typů cvičení je důležité, aby účastník věděl, jak jím provozovaná aktivita prospívá tělu a jaký mu přináší užitek.Cvičení se také kromě jiného dělí na izotonická a izometrická. Izotonická cvičení (při zachování stejného napětí) jsou ta, při nichž se svaly v plném rozsahu napínají a uvolňují. Tento typ cvičení se využívá pro rozvoj určitých skupin svalů a pro zvýšení pohyblivosti kloubů, k protažení vazů a zlepšení krevního oběhu. Například kliky posilují svaly na pažích a ramenech a procvičují loketní a ramenní klouby. Zvýšená potřeba kyslíku posiluje a zlepšuje kapacitu plic a srdce. Kmitání z lehu na zádech ke skrčeným kolenům je prospěšné pro zádové a břišní svaly a pro pohyblivost páteře.Izometrická cvičení (se zachováním stejné délky) jsou ta, při nichž svaly působí proti nějaké překážce, aniž by se prodlužovaly na délku. Příkladem může být tlak proti zdi nebo držení paží v upažení a ve výdrži. Těmito cviky zvyšujeme sílu paží, ramen, posilujeme prsní svaly a nohy.AerobicAerobic je odborný termín, který znamená „za přítomnosti volného kyslíku“ nebo zjednodušeně řečeno „s kyslíkem“. Tento termín se stal synonymem pro celou řadu cvičení.Sval dokáže udělat jisté množství práce anaerobně, tj. aniž by potřeboval kyslík. Ale pokud pracuje ještě víc a déle, potřebuje další kyslík pro mnohem účinnější aerobní (kyslík vyžadující) biochemické pochody. Zvýšený přísun kyslíku zajišťují plíce a tělo pak může pracovat více a rychleji. Kyslík je krví rozváděn po těle za pomoci srdce, které rovněž musí pracovat intenzivněji.Aerobní cvičení prospívá celému tělu: napíná a posiluje svaly a všechny části těla, které jsou procvičovány. Zvyšuje se výkonnost plic a prsních svalů podílejících se na dýchání. Zvyšuje výkonnost a kapacitu srdce, které je samo o sobě vlastně svalem, takže si samo žádá další dodávky kyslíku.Veškerá tato zvýšená aktivita je užitečná pro celé tělo – za předpokladu, že to nepřeháníme, protože některá cvičení mohou být přece jenom trochu riskantní.Nebezpečí a rizikoSport a cvičení jsou ve své podstatě velmi prospěšné, ale mohou také znamenat zvýšení nebezpečí zranění nebo nehody.Výše rizika je jednou z otázek, kterou musí člověk zvážit, rozhoduje-li se o vhodném typu cvičení. Závěsné létání nebo lezení na skály zřejmě nebude vhodné pro každého. Ale i tady, jako ostatně všude, můžeme riziko snížit třemi životně důležitými faktory: správným vybavením, důkladným výcvikem a kvalifikovanou instruktáží v průběhu cvičení.Ale ať cvičíme na jakékoliv úrovni, všeobecně platí, že téměř všechny druhy cvičení by měly začínat zahřívacími cviky, abychom rozhýbali klouby a zahřáli svaly.Dobrý cvičitel nebo trenér vždycky zahájí trénink tím, že nechá svoje mužstvo řádně rozcvičit a teprve potom začne s plným tréninkovým programem. V opačném případě by vystavoval těla svých svěřenců riziku zranění, jako jsou natažené svaly, výrony, natržené vazy a šlachy nebo mnohem vážnější případy, jako jsou srdeční potíže.Ukazatelé tělesné kondicePro lidi, kteří dlouho necvičili nebo kteří jsou ve špatné fyzické kondici, je nevyhnutelně důležité, aby byli opatrní, zejména když začínají s nějakým novým druhem cvičení. Měli by se například poradit se svým lékařem a požádat ho o radu, možná by si měli nechat udělat základní vyšetření a teprve potom začít pomalu, postupně a nenásilně pěstovat kondici.Dobrým ukazatelem pro stanovení běžné kondice a toho, jak se tělo vyrovnává se zátěží, je tepová frekvence. Když je tělo v klidu, tepová frekvence (srdeční rytmus) je asi 60-80 tepů za minutu. Všeobecně řečeno, čím nižší je tepová frekvence, tím lépe.Při cvičení se může tepová frekvence zvýšit na více než 150 tepů za minutu. Dobrým ukazatelem kondice je doba, za kterou se tepová frekvence po cvičení vrátí do klidového stavu. Této době se říká doba tepového ustálení a obvykle se zjišťuje tak, že se změří puls okamžitě po skončení cvičení a potom znovu po 90 sekundách. Rozdíl se vypočítá v procentech.Jestliže například maximální tepová frekvence je 160 tepů za minutu okamžitě po skončení cvičení a po 90 sekundách klesne na 120 tepů, potom je doba tepového ustálení rozdíl mezi oběma čísly dělení maximální tepovou frekvencí (40 děleno 160), což se rovná jedné čtvrtině čili dvaceti pěti procentům.Člověk s takovýmto indexem je v poměrně dobré kondici a může začít s umírněným cvičebním programem beze strachu, že by mu cvičení způsobilo vážnější problémy. Index v rozpětí 15 – 20 procent a méně nasvědčuje tomu, že jde o člověka, který by měl postupovat při cvičení s maximální obezřetností.

    29.leden 2020 - Napsal: Redakce

  • Bolení prsou v těhotenství je pro ženy velmi nepříjemné

    Bolení prsou v těhotenství je jedním z velmi častých projevů, které vás mohou v tomto stavu napadnout. Nejčastější příčinou, proč trpí zrovna vaše prsa je neustále se měnící hladina hormonů, která má negativní vliv na celé tělo. Negativním vlivem v tomto případě máme na mysli bolesti a zvětšenou citlivost, což může být velmi nepříjemné pro mnoho žen. Nemusíte se ovšem bát, bolení prsou v těhotenství nebudete mít po celou dobu. Stejně jako například u vyšší únavy se jedná především o první tři měsíce. Následně si na změnu hormonů v těle zvyknete.Bolení prsou v těhotenstvíKromě změny hladiny hormonů stojí za těmito problémy i růst prsou. Přesně tak, čtete velmi správně, je přirozené, že se vaše prsa během těhotenství zvětšuji. Jestliže tedy máte velikost momentálně stanovenou na písmenku A, mohu se bez problému zvětšit až na B nebo C. Jedná se o normální projev, který nelze zastavit a příčinou jsou zde mléčné žlázy. Proti zvětšování se můžete bránit jedině pořízením větší podprsenky, pro příjemnější nošení. Jistě budete souhlasit, že při růstu prsou nebude příjemné nosit původní velikost podprsenky. Bolení prsou v těhotenství je, jak již vidíte z mnoha důvodů. Ničemu tedy nepomůžete, když se vaše prsa budou tlačit v podprsence, která už vám dávno velikostně nesedí. Ulevte jim a pořiďte si pohodlnou, a především větší podprsenku. Jak se bránit?Tento bod navazuje částečně na předchozí odstavec, protože zůstaneme u podprsenky. Pro klidné a bezpečné nošení byste si měla pořídit těhotenskou podprsenku, která je pro tyto účely stavěná. Při výběru dbejte na to, aby měla širší ramínka pro maximální komfort. Kromě toho by neměla být vůbec těsná, o čemž jsme taktéž psali v předchozím odstavci. Rozhodně sáhněte po variantě bez kostic. Jak se bránit dále proti bolení prsou v těhotenství? Blahodárným lékem pro ošetření prsou je bezpochyby opláchnutí čistou vodou a jemňoučkým mýdlem. Poté, co tento krok učiníte, nezapomeňte prsa a oblast kolem nich pořádně usušit. Následně můžete použít různé dětské olejíčky, které mají stejný účinek, jako voda. Opatrně by s vámi měli zacházet nejenom děti, ale převážně manžel nebo přítel. U děti se vyvarujte nečekaným skokům na vás a u partnera intimním dotykům.

    09.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Prevence – samovyšetření, SONO a MAMO

    Samotné vyšetření prsní žlázya)      Svlékněte se před zrcadlem do půli těla a nechte paže volně podél těla. Pečlivě sledujte velikost a tvar prsů. Zkoumejte, zda se na pokožce neobjevují vztažená místa či naopak vyklenutí, zarudnutí pokožky či zvětšená cévní kresba.b)      Zvedněte obě ruce nad hlavu a zkoumejte pečlivě svá prsa z různých úhlů. Nevynechejte bradavky a prsní dvorce – zkontrolujte, zda z nich nevytéká tekutina či nekrvácí.c)       Lehněte si na záda a uvolněte se. Pravé rameno si podložte menším polštářkem a pravou rukou si podložte hlavu. Druhou rukou si lehce prohmatávejte podpažní jamku, poté postupujte po hrudní kosti až k prsu, které si rozdělte na ¼ a jemně, ale pevně zmáčkněte a malými krouživými pohyby prohmatejte celou „čtvrtku“ vždy až k bradavce. Všímejte a vnímejte jakékoliv bulky či zatvrdlá místa.  Stejné cvičení můžete provést i  v sedě.d)      Cvičení je dobré opakovat po každé menstruaci. Nahmatáte-li nebo objevíte si jakoukoliv bulku, nerovnost, jiné zbarvení či dokonce výtok, neváhejte navštívit poradnu. Pomoci vám také může váš gynekolog, který vám může napsat doporučení na sonografické či mamografické vyšetření.Během života se prsa postupně mění a přetvařují, proto se popřípadě po objevení „neobvyklého“ hned nebojte a nepřemýšlejte nad nejhorším. Skutečnost si ale nenechávejte jen pro sebe a nebojte se svěřit svému lékaři – ba naopak! Předejdete tak možnosti „nevědomí“ a popřípadě můžete začít s léčbou včas..SONOGRAFIENa sonografii se doporučuje chodit 1x ročně. Sonografie funguje na odrazu vysokofrekvenčních zvukových vln – tedy nejedná se o rentgenové záření. U sonografie není určená věková hranice, proto je vhodný i pro mladší věkovou skupinu.  Na sonografii můžete přijít s doporučením od vašeho vyšetřovacího lékaře či na vlastní žádost. Mějte na paměti, že u vyšetření na vlastní žádost, si zákrok budete hradit sama.Na sonografické ošetření se nemusíte nikterak speciálně připravovat a výsledek budete znát okamžitě a nehrozí žádné vedlejší účinky.MAMOGRAFIENejstarší z programů určen pro ženy nad 45 let, který dokáže vyšetřit mléčnou žlázu. Mamograf je hrazen 1 x za dva roky. Cílem vyšetření je zavčas vyhledat případné nádorové onemocnění. Pravidelné vyšetření snižuje úmrtnost až o třicet procent. Dle vyhlášky ministerstva zdravotnictví, může mamograf dělat pouze centra, která mají uzavřenou smlouvu s pojišťovnou. 

    10.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Shopaholismus, legální a neškodná závislost?NE!

    Ženy milují nakupování, muži fotbal, toť zavedené schéma. Co když ale se ale Vaše „láska“ k nakupování zvrtne v neovladatelný pud, který Vám nedovolí přestat, dokud máte na kreditce byť jen nějakou tu stovku a začne ničit Váš vztah i okolí? Trpíte shopaholismem. Co je shopaholismusShopaholismus, neboli závislost na nakupování, postihuje dle výzkumu 6 % Američanů a 2 až 12 % Evropanů. Postiženými přitom nejsou jen mladé ženy, jimž se tak často připisuje nakupování coby hlavní koníček, ale i muži a také důchodci. Ti, ač s velmi malými příjmy, neváhají pobíhat mezi obchody a utrácet čtrnáct dnů před důchodem poslední tisícovku za troje kuchyňské hodiny a další zbytečnosti.Při závislosti na nakupování lidé zuřivě pobíhají po obchodech a nakupují většinou nepotřebné či nevyužitelné zboží - šestnáctý pár lodiček, dvacátý šperk na krk, který je od těch předchozích k nerozeznání, značkové o dvě čísla menší tričko, do kterého „určitě zhubnou“; jen málo z těchto věcí však vůbec kdy použijí.Zpočátku se nakupování jeví jako nevinný zájem, partner si obvykle sice povzdychne, když ho už poněkolikáté v měsíci žádáte o finanční injekci, ale nakonec nad tím mávne rukou, protože i kamarádi ho přesvědčují, že je to normální, protože „která ženská nenakupuje“, že. Reakce okolíStejně jako „klasické“ závislosti typu narkomanie nebo alkoholismus, se ale i shopaholismus velmi brzy stane obrovským a nezvladatelným problémem pro postiženého či postiženou, ale také pro jejich okolí. Shopaholici se velmi často dostávají do dluhů, nestáčí je splácet, protože následující výplatu opět „pronakupují“, a tak neváhají do dluhů uvrhnout i své blízké.Když se závislost provalí, obyčejně nenajde u okolí shopaholika pochopení, nakupující se proto často uchylují k nákupům utajeným. Zakoupené zboží pak doma uschovají, nepoužívají, a při nejbližší příležitosti totéž udělají znovu. Chovají se de facto stejně jako alkoholici, kteří schovávají lahve v prádelníku mezi ponožkami, nebo anorektičky schovávající jídlo a vyhazující jej, když se nikdo nedívá.Z podobnosti vážným psychickým poruchám je patrno, že ani shopaholismus nelze brát na lehkou váhu; i u jím postižených se jedná o nebezpečnou závislost. A jak vypadá typický postižený?Kdo je shopaholikPokud si představujete slušně zajištěnou, sebevědomou a extrovertní ženu pobíhající po značkových obchodech, velmi se mýlíte. Podle psychologů, k nimž už mnohé shopalkoholiky jejich závislost dohnala, jde naopak o chudší, uzavřené jedince s velmi nízkým sebevědomím, kteří skrz nakupování řeší mnohem závažnější problémy než to, že potřebují další šperky, oblečení či boty, jak si vsugerují. Chorobné nakupování nejen, že jejich problémy nevyřeší, ale zadělá jim na další - nekonečné hádky s partnerem, proč dotyčný/á nakupuje stále samé zbytečnosti, dluhy, neustálý strach z finanční situace, to jsou jen některé z nich.Zrádnost shopaholismuNejzrádnější na shopaholismu je skutečnost, že se jedná o všeobecně tolerovanou závislost. Na každém rohu jsme odrazováni od kouření, alkoholu či drog, ale nikdo nás nenabádá k tomu, abychom nenakupovali. Tím spíše můžeme do shopaholismu spadnout, jedná se přece o zcela „nevinnou“ činnost, kterou provádí každý... Jde zkrátka o společensky přijatelnou závislost, jen Vy a Vaši blízcí však mohou říci, jak moc dokáže postižené zdestruovat.Trpím shopaholismem, co s tím?Důležitý moment je chvíle, kdy si sama uvědomíte, že „jste do toho spadla“ a také podpora Vašeho okolí. Pokud Vám kamarádka sdělí, že nemá čas na hlouposti a v dnešní době nakupuje každý všechno, zřejmě Vám nepomůže překonat těžké období.Pro začátek postačí, zkusíte-li si pro své osobní nákupy týdně vyhradit určitou částku odpovídající Vašim finančním možnostem, záleží jen na Vás, zda to bude 500,- či 3 000,-. Utrácejte za cokoliv, ale tento obnos se snažte nepřekročit. Pokud se Vám to podaří dodržet, pokračujte i v následujících týdnech; záhy zjistíte, že mnoho  věcí, které jste si pořizovala dříve, bylo zcela zbytečných, podaří se Vám uhradit dluhy, a až se dostanete zase do normálu, podaří se Vám i ušetřit na dovolenou s partnerem či další společné aktivity, které Vám jistě přinesou větší radost, než tajně koupené a schovávané šperky. Jestliže si nedokážete pomoci sama ani za asistence okolí, je na místě navštívit psychologa. Určitě se nebojte, že se Vám vysměje, shopaholismem trpí v moderním světě mnoho lidí a řada z nich se z něho také léčí a vyléčí.

    12.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Péče o pleť v zimních měsících

    Možná si myslíte, že stačí používat stejný krém během celého roku. Opak je ale pravdou. Nejen šatník, ale i vaši kosmetickou taštičku byste měla přizpůsobit zimním měsícům.  Proč je zimní a letní péče odlišná?V zimě je pleť více namáhaná. Musí snášet mráz, studený vítr, přetopené místnosti a náhlé změny teploty při přechodu ze zimy do bytu.  Je proto přirozené, že je pleť sušší, mohou se na ní vytvářet šupinky a může červenat. Není namáhaná ale pouze vaše pleť. Zabrat dostávají i vaše ruce a vlasy. Proto byste si měla pořídit výživné, hydratační přípravky, abyste napravila škody, které zima napáchala.Co měnit u dekorativní kosmetiky? Mezi zimní a letní dekorativní kosmetikou není dělat přílišné změny. Jediné, co si zaslouží pozornost, je make-up. Pokud používáte matující make-upy, možná vám přestanou v zimě vyhovovat, protože obsahují alkohol a zmatňující látky, a proto mohou pleť vysušovat a vytvářet šupinky. Vyberte si proto make-up na smíšenou pleť a více hydratační. Jak ho poznáte? Obecně platí, že bývá tekutější. Hutné make-upy si schovejte až na léto.  Stejně tak není třeba v zimě tolik používat pudr.Co změnit v péči o pleť?První změna se bude týkat pleťové vody. Nepoužívejte vody s obsahem alkoholu. Jak je poznáte? Sledujte složení přípravku, pokud je zde slovo alcohol, nedávejte ho nákupního košíku. Co se týče krému, opět byste neměla používat matující krémy na mastnou pleť. Vhodnější jsou hutnější krémy, které jsou hodně výživné a hydratační a brání tak vysušování pleti. Vyzkoušejte např. krém Cétaphil z lékárny. Hodí se pro všechny typy pleti, i pro tu nejcitlivější. Možná si myslíte, že když nesvítí sluníčko, je věčně pod mrakem, není třeba používat krémy s UV filtrem. Ale to není pravda. I v zimě by měl váš krém ochranný filtr mít. Co se týká čištění pleti, jsou vhodnější čistící pleťová mléka, než čistící gely. Vyzkoušejte opět Cétaphil – odličující mléko. Je velmi jemné, nevysušuje a hodí se na aknózní i suchou pleť. Odstraní veškerý make-up.Suché, popraskané rtyČastý problém nejen žen, ale i mužů v zimních měsících. Měla byste si pořídit do kapsy bundy výživný balzám na rty a používat ho několikrát denně. Nestačí vám běžné balzámy a vaše rty jsou pořád napnuté a popraskané? Poté si pořiďte vazelínu (např. z lékárny nebo od značky Balea z DM drogerie).  Dále vyměňte rtěnky za lesky na rty.RuceI vaše ruce v zimě velmi trpí. První rada: vždy noste rukavice! Hlavně v tomto období, kdy uhodily velké mrazy, jsou nutností. Jinak pokožka na vašich rukou popraská a bude suchá a napnutá. Navíc pokud máte umělé nehty, mohou je mrazy poškodit.  Dále si přihoďte do kabelky krém na ruce a používejte ho několikrát denně. Vyzkoušejte noční indulonu, je výborná. Na noc si může dát zábal na ruce – nanesete větší množství krému, přes ně dáte kosmetické rukavice a ráno se probudíte s hebkýma rukama.

    14.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Maminka má auví aneb jak jsem byla na přeočkování proti tetanu

    Asi jako spousta lidí ani já nemám ráda doktorské prostředí, čekárny plné nemocných lidí, bílé pláště a ani injekce.Ne že bych měla přímo panickou hrůzu, ale je mi to nepříjemné a k lékaři tak chodím, opravdu jen když musím.Když jsem si nedávno byla pro recept na léky proti alergii, usmátá sestřička u lékařky mi řekla, že bych si měla ve volné chvilce dojít na přeočkování proti tetanu. S příslibem jsem si vzala recepis a šla. V hlavě mi to samozřejmě vrtalo a pořád jsem na to musela myslet, tak jsem využila toho, že mamka měla dovolenou a měla tím pádem čas dělat mi doprovod a pohlídat naši malou lumpici Adélku. V čekárně bylo jako vždy spousta lidí. Naštěstí jsem byla se sestřičkou domluvená, že se ohlásím, že jdu jen na včeličku proti tetanu. Už to, že se očkování většinou aplikuje do zadečku mi bylo proti srsti a ten pocit, že si pak nebudu moct sednout, to už bylo moc. Naštěstí se chodí přeočkovávat jen jednou za 15 let, tak budu mít zase „chvíli“ klid. Jsem na řadě a jde se na to. Včelička byla nakonec jen do paže, takže v pohodě. Prý kdyby to večer bolelo, mám si místo zaledovat a je to.Přišla jsem domů naprosto v pohodě a v klidu a o ruce jsem nevěděla. Daly jsme si s mamčou kávičku a něco mňam k tomu. Večer ale začala ruka bolet tak, že jsem se ruky nemohla dotknout. Vytáhla jsem mražený sýr, který jsem chtěla stejně rozmrazovat, strčila jsem ho do plenky a ledovala jsem. Děti a manžela jsem poprosila o opatrnost. Dělali si ze mě všichni legraci. Manžel se smíchem pronášel : “Maminka má auví!“ A mě do smíchu vůbec nebylo, protože mě ruka bolela skoro až po prsty a nejen v pátek ale i v sobotu, neděli a v pondělí. Děti mě po ruce několikrát plácly zrovna v místě vpichu, manžel mě také několikrát „poplácal“ a já myslela, že mi ruka upadne. Adelinka sice soucitně přišla a auví mi pofoukala, ale v zápětí mě po auví plácla a já jsem mohla vyskočit z kůže.Tak jsem si říkala, že jsem raději měla mlčet a o auví nemluvit. Nakonec jsem totiž byla všem jen pro smích a ohledy na mě nebrali, jen si ze mě utahovali. No jo když má auví maminka je to všem jenom pro smích a nikdo to nebere vážně, když má auví tatínek, chodí kolem něj všichni po špičkách, když má auví některé z dětí, tak ho nosíme, hladíme, konejšíme a rozmazlujeme a na auví foukáme a auví ošetřujeme. Není zkrátka auví jako auví…

    08.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Cestování
  • Dovolená

    Zaznamenali jste nějaké změny při cestování s dětmi oproti tomu, jak probíhaly vaše dovolené před jejich příchodem?Letos jsme se rozhodli vzít potomka poprvé k moři. Leckdo určitě vyráží k moři s dětmi dřív než ve třech letech (a kousek), nám ale prozatím dovolené v Čechách stačily. Tentokrát jsme ale nasedli do auta a vyrazili směr severozápad Itálie, do Ligurie. Jak se liší cestování autem na dlouhé vzdálenosti s dítětem od toho, když jedete sami?První rozdílem je četnost zastávek, nejspíš všem dětem se spolehlivě začne chtít na záchod až těsně po odjezdu z benzinky. Abychom aspoň pro hlavní část cesty eliminovali dětské „otravování“, vyrazili jsme na noc, plán zněl: mladej usne, my budeme stavět co možná nejtišeji. Řekněme, že plán vyšel, ale kluk se tedy bránil seč mohl, neustále opakoval, že on bude spát až v Itálii. Naštěstí asi po hodině a půl to vzdal. Ale při zastávkách se budil a pravidelně nám opakoval, že on spát nebude, což nedodržel. Když pak k ránu byla řada se spaním na mně, on už byl vyspalý, takže na mě neustále mluvil a vyžadoval odpovědi. No, řekněme, že procházka po Veroně, kterou jsme si naplánovali jako předěl před konečnou cestou k pronajatému domu, byla po probdělé noci poněkud náročná.Samozřejmostí cestování s dítětem je vyšší hlučnost. Náš syn (kromě okamžiků, kdy spal) téměř nezavřel pusu. Cestu nám, vedle komentování všeho kolem, ozvláštňoval zejména zpěvem národní hymny. Protože si oblíbil dvě árie z Rusalky (ovšem jen v nestandardním podání mojí maminky), bylo potřeba mu je občas zazpívat. A manžel za volantem měl co dělat, aby udržel auto v pruhu.Změny plánů jsou taky častější. Když dítě v autě usne, pořadí zastávek se mění, protože je třeba toho času co nejlépe využít (kdo by budil dítě do špatné nálady, že?). Stejně tak se měnily naše plány, když se objevily na trase atrakce pro děti. Musela jsem uznat, že když my si chodíme po památkách a po  výletech, i on si zaslouží užít si prázdniny po svém. Neplánované pauzy na jízdu na kolotočích, hraní na hřištích, lezení po všem možném a chození po obchodech s hračkami nám ovšem dost nahlodávaly časový plán.Báječné je také zjištění, že i nepříliš příjemné chvíle umí děti změnit v alespoň snesitelné. Když jsme si udělali výlet do Cinque Terre (pět rybářských vesniček, kdysi odříznutých od světa), patrně jsme vybrali špatný dopravní prostředek (chtěli jsme uniknout vlakům přeplněným turisty), autem se cesta přes Apeniny zdála rychlejší. Pomalejší asi nebyla, zato dobrodružnější ano. Několikeré couvání, aby vůbec mohla projet protijedoucí auta, aniž by spadla do propasti, zpomalování do kroku, nekonečné zdolávání převýšení nahoru i dolů, čekání ve frontách před jednosměrnými tunely… Aspoň že ty komentáře stály za to. „Babičko, ty jsi z toho vyřízená!“. „Já se bojím výšek“, kterýžto fakt nám sděloval s mrkáním a úsměvem na rtech. I určité zklamání z dosaženého cíle (z kdysi rybářské vesničky, odříznuté od světa, navíc  údajně nejkrásnější z pěti měst, která jsou součástí kulturního dědictví UNESCO, Vernazza, je dnes turisty přeplněné místo se špinavou plážičkou) nám synátor vynahradil. Nejspíš potěšil i pár lidí na místě, vzhledem k tomu, že si jej hned několik vybralo za vhodný objekt k fotografování – po té zmrzlině nejčistší nebyl…

    27.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • O drogách

    A tak je důležité znát fakta a dle nich se zařídit. Drogy sice pomohli k výborným literárním dílům, ale napsali je víjmeční lidé, ne drogy. A pokud někdo chce svojí konzumaci drog omlouvat, je na nejlepší cestě k závislosti. Já osobně přiznávám, že najdu příležitost pro střídmé konzumaci alkoholu nebo marihuany, ale základní prevencí je že droga je výjmečné zpestření výjmečného dnu. Ale většina dnů v roce je úplně tuctových a obyčejných a tam stačí náše základní droga - endorfin. Droga může pomoct k rozšíření osobních zkušeností, rozvoje osobnosti, intelektu. Ale základem je vždy pravidlo, že droga je lichvář, na začátku dá HEZKÉ a pak si začne všechno brát až nezbyde nic než dno. Můžeš zkusit se vydat cestou Bukowskiho, Learyho nebo dalších bídníků, ale nakonec stejně zkončích jako tuckový feťák po kterym neštěkne ani pes a na konec ani nikdo nepostřehne, že už tu nejsi.Anarchismus říká: máš právo bezmezné svobody dělat si co chceš, dokud neporušíš právo druhého. V tom je vše, fetovat můžeš, ale nekraď, nepodváděj, nikoho nemlaď a teď malý výpočet, v průměru závislí potřebuje každý den na drogu třeba 1000,- a kdo zaměstná feťáka ?? Tak jak pak je fetování jen moje vlastní věc? Když je člověk sjetej nebo závislej, vždycky najde omluvu, ale velmi těžko najde řešení cílu bejt zase člověkem, aby ho dosáhl. A hlavně psychická závislost se nikdy nevyléčí, ta chuť je tam nadosmrti, jen s ní dokázat žít.Tady je křižovatka - brát, nebrát, nic mezi tim neexistuje a na začátku jsme si všichni co jsem poznal v pěti neúspěšných léčbách, že já to budu mít pod kontrolou. Věřím, že u marihuany to jde, věřím že to jde i u alkoholu i když je to těžší, nevěřím, že to jde u heroinu, kokainu nebo perníku. Jakmile se s takovou drogou člověk sváže, tak se vydal cestou zatracení. Možná příjde za rok, za dva, za tři, prostě až si jednou řekneš o v tejdnu dneska piko pro zkoušku je v pohodě, dneska je mi blbě, tak jen vyjmečně trocha ejče. A pak už ztrácí výkend svou výjmečnost, protože už to je i v tejdnu a pak už to je rychlý, aby to nejen bylo každej den, ale aby to bylo součástí dne. Právo rozhodnout se má každý, jen povinností společnosti je dát pravdivé a objektivní informace těm, kteří před tím rozhodnutím stojí.

    29.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Cesta do Londýna

    Letenky a cestování  letenky na toto letiště jsou ale v porovnání s ostatními výrazně dražší a proto zde létá méně spojů.Cena letenky se pohybuje přibližně kolem 1.000 Kč za jednu cestu. V ceně letenky je ale většinou zahrnuto pouze malé příruční zavazadlo, takže cena letenky i s velkým zavazadlem vyjde přibližně na 1.500 Kč. Záleží především na tom, na který den letenku objednáváte, lety o víkendech a o svátcích jsou dražší. Dále záleží, jak dlouho dopředu si letenku koupíte, nejlevněji se dají sehnat letenky zakoupené s měsíčním předstihem. S přibližujícím se datem odletu pak ceny letenek postupně stoupají.Nejvýhodněji lze letenky zakoupit na internetových stránkách leteckých společností: Wizz Air, Ryan Air a easyJet. Při výběru letecké společnosti je třeba brát především ohled na to, z kterého města cestujete. Letenky z České republiky je možné zakoupit s odletem z Prahy, Brna nebo Ostravy. A dále je třeba také brát ohled na to, do které části Londýna se chystáte, každé letiště je totiž na jiném okraji města.Do ceny za cestu je pak třeba také započítat náklady na dopravu z letiště do centra Londýna. Trasy z Londýna na letiště a zpět jsou naštěstí velmi používané a spoje jezdí na různá nádraží a autobusové zastávky do centra. Nejvýhodnější je zakoupit si předem jízdenku na autobus nebo na vlak přímo z letiště. Ceny jízdenek se pohybují v rozmezí od 2 do 15 liber za jednu cestu. Stejně jako u ceny letenek, záleží především na tom, s jakým předstihem si lístky zakoupíte a na hodině odjezdu, jízdenky bývají nejlevnější odpoledne a nejdražší v noci.Pro dopravu z letiště do Lodnýna je možné zakoupit jízdenky u společností: EasyBus, Terravision, Natinal express, Gatwick express, Stansted express. Je dobré nechat si rezervu přibližně 1 hodinu od příletu na letiště do odjezdu z letiště, protože je potřeba projít celní kontrolou na letišti a počkat na zavazadla. Do celkové ceny je pak potřeba započítat i cenu za městskou hromadnou dopravu, která je v Londýně mnohem dražší než v českých městech.Cesta z České republiky do Londýna je letadlem v porovnání s ostatními možnostmi bezkonkurenčně nejrychlejší. Je však potřeba pamatovat na to, že musíte ve většině případů platit za každé zavazadlo a máte omezenou váhu každého zavazadla, které si s sebou chcete přivézt do Londýna.Cesta autobusem či automobilemNejvětší výhoda při cestování do Londýna autobusem čí automobilem, je možnost cestou navštívit a poznat další města západní Evropy. Jako další výhodu považuji především možnost cestovat s větším množstvím zavazadel nebo s objemnějšími čí těžšími zavazadly.Pokud se rozhodnete cestovat po silnicích, je potřeba si rozmyslet, jak se dostanete přes průplav la Manche. Můžete využít lodní dopravu na trajektu, které jezdí mezi Francií a Velkou Británií přibližně každou hodinu. Anebo lze využít Eurotunnel, uvnitř kterého jezdí speciální vlaky, které převážejí autobusy a osobní automobily.Cesta autobusem trvá približně 18 hodin, včetně povinných přestávek a cesty trajektem nebo eurotunelem. Většina spojů jezdí v noci, když jsou dálnice méně plné.Cena za cestu autobusem se pohybuje přibližně kolem 2.000 Kč, stejně jako u letecké dopravy záleží na tom, s jakým předstihem si jízdenky zakoupíte a na tom, v který den cestujete. Cena je ale konečná a není třeba připlácet za další zavazadla. Jízdenky na autobus do Londýna lze zakoupit například u společnosti student agency.Pokud se rozhodnete cestovat do Londýna autem, je potřeba myslet na to, že ve Velké Británii jezdí vozidla po levé straně vozovky. Proto bych řízení ve Velké Británii doporučil pouze velmi zkušeným řidičům. Výhodou je především možnost uzpůsobit trasu cesty podle vlastní potřeby. Nabízí se tak možnost, prodloužit si cestu na několik dní s prohlídkou zajímavých měst v Německu, Belgii, Lucembursku Nizozemí či Francii.ZávěrZ České republiky lze do Londýna cestovat letecky či po dálnicích. Letecká doprava je především rychlejší a pohodlnější. Naproti tomu autobusová či automobilová doprava umožňuje poznat západoevropská města a navštívit zajímavé památky.Pro cestu a kupování lístků je také potřeba pamatovat na časový posun mezi Českou republikou a Velkou Británií, který je 1 hodina. Před cestou doporučuji sjednat si cestovní pojištění. Dále by se vám mohl hodit seznam užitečných věcí co si s sebou vzít na cestu do Londýna.Až se rozhodnete pro kteroukoliv možnost cestování, nejdůležitější je předcházet možným problémům a přeji, ať se cesta vydaří co nejlépe.

    04.březen 2020 - Napsal: Simona Chvátilová


Výsledky vyhledávání v sekci: Děti
  • Přednáška prof. Dowlinga - prenatální vývoj, těhotenství

     To je velmi důležité pro pochopení těchto malých dětí – vidím tu teď v sále mnoho malých dětí – chceme-li pochopit, co potřebují, musíme také vědět, co znamená druhý porod. Zde máme znázorněny ty čtyři fáze, od početí, tam je genetika velmi důležitá. A pak je fáze I., těhotenství. A zde je velmi důležité, jestli je matka zdravá nebo nemocná, jestli žije ve stresu nebo je šťastná, to vše ovlivňuje vývoj dítěte. A pak přichází první porod, včetně odstřižení od placenty. A pak je třetí fáze, kdy má dítě mít úzkou vazbu na matku díky kojení. A nakonec je druhý porod, to je čtvrtá fáze, a ta by normálně měla proběhnout cca do tří let věku dítěte (před mateřskou školou). To je tehdy, kdy zdravé dítě přestává být závislé na matce. Už by nemělo plakat ve dveřích školky, že maminka odchází. Ale ze své praxe vím, že existují i dospělí, kteří ještě neprodělali fázi druhého porodu. Ti jsou i v dospělosti pořád závislí na své matce.  V Itálii existuje vládní výbor, protože mají problém s dospělými muži, kteří jsou stále závislí na své matce, říká se jim „mammonis“. V Německu máme podobný problém, říkáme takovým „maminčini synáčci“. Ze své praxe i z výzkumu vím, že psychicky nemocní lidí, kteří jsou buď hospitalizovaní na psychiatrii nebo jsou ve věznicích, jsou lidé, kteří zažili trauma v jednom z těch čtyř období nebo i ve všech čtyřech. Například matka zneužívala alkohol nebo drogy v těhotenství, potom následoval porod pomocí kleští nebo vakuumextrakce, a pak dítě nemělo dobrý vztah s matkou – nebylo kojeno, protože přišlo do ústavu. A čtvrtá fáze také nebyla dobrá a neproběhla, protože dítě bylo předáváno z jednoho ústavu do druhého, z jedné pěstounské rodiny do druhé, až do puberty, a pak už se nestalo sociálně přizpůsobivým. Lidé, kteří se někdy dostanou na psychiatrii a někdy mají problémy s policií, ale mají základní pracovní schopnosti, u těch se dá prokázat poškození třech fází. Podle mé zkušenosti normální lidé, kteří nejsou vždy šťastni a nejsou zdraví, jsme vlastně my. Ti zažili trauma ve dvou z těchto fází. A pro každého lékaře je velmi důležité vědět, zda byl jeho pacient v některé z těchto fází zraněn – nebo zda byl v této rané fázi zcela šťastný. Já tu nejsem proto, že jsem dělal velký vědecký výzkum. Já jsem sice jsem výzkum dělal, ale musel jsem se sám s těmito skutečnostmi vypořádat. Já sám jsem přežil pokus o provedení potratu ve 12. týdnu těhotenství. Také jsem měl velmi obtížný porod. A v této fázi po porodu se můj otec dostal do nemocnice a matka brzy otěhotněla a čekala mladšího bratra. Matka měla velmi těžké existenční problémy. A pak jsem se dostal do nemocnice, kde jsem byl operován bez narkózy. Takže i tato fáze u mě nebyla dobrá. Proto vám chci ukázat, jak je důležité to všechno u každého člověka znát, abyste mu mohli cílenou terapií pomoci.  Příklad: Mám pacientku po autonehodě. Její manžel a dva synové byli velmi těžce zraněni. Měli zlomené ruce a nohy. Ona sama utrpěla jen velký náraz. Její manžel a oba synové se velmi rychle uzdravili a vrátili se z nemocnice domů. Ale matka zůstala velmi dlouho postižená následkem posttraumatické zátěže, měla poruchy spánku, jídla apod. A pak přišla ke mně na terapii a jako důvod uvedla autonehodu. Mluvili jsme o té nehodě hodně, ale její potíže se velmi zhoršovaly. Potom dostala strašnou migrénu, bolesti zad, potíže s dechem, a její manžel začal o terapii pochybovat. Zavolal mi a stěžoval si: Pane Dowlingu, co s mou ženou děláte, vždyť je na tom stále hůř? Já jsem vycítil, že všechny potíže té ženy měly jinou příčinu, autonehoda byla jen spouštěcím faktorem. Začal jsem s uvolňovacími cviky a hypnózou a ona začala mít sny, že oba její synové zemřeli při porodu. Ale já jsem věděl, že obě děti se narodily zdravě a spontánně. Ale její sny byly hrůzostrašné, o tom, jak její děti zemřely při porodu. Požádal jsem ji, aby se zeptala své matky, jak se narodila ona sama. Paní sebejistě odpověděla, že to jistě nebude s jejími problémy souviset. Ale přesto šla za svou matkou a vyptala se na okolnosti svého porodu. A matka jí vyprávěla, že její porod byl dramatický, velmi těžký, pomocí kleští. Nejsem detektiv, ale toto spojení mezi autonehodou a jejím vlastním porodem bylo příčinou. Když jsem na to zaměřil terapii, byly potíže během šesti týdnů pryč.  Mnoho pacientů v  dnešní Evropě má symptomy jako migrény, poruchy srdeční frekvence, poruchy dýchání a angíny, bolesti zad, a v mnoha zemích se provádějí náročné diagnózy pomocí CT a jiných moderních metod, ale možná po roce marného vyšetřování prohlásí leckterý lékař: Lituji, ale vaše problémy budou psychosomatického původu. Ani s nejlepšími diagnostickými metodami nejsme schopni najít organickou příčinu poruch. Pacienti přicházejí s obrovskými složkami s dokumentací, která jistě stála velké peníze. Ale příčina potíží není ve tkáních, ale v jejich vnitřní psychice. Uvedu příklad z oblasti výzkumu rakoviny. V Heidelbergu v Německu máme Německý ústav pro výzkum rakoviny, kde dělají velkou práci v genetickém výzkumu, hledají příčiny rakoviny a snaží se přijít na to, proč někdo může dostat rakovinu. A přirozeně nacházíme i genetické příčiny, ale ty nejsou schopny dostatečně odůvodnit, proč určití lidé dostanou rakovinu. A teď jsme poznali, že lidé, kteří mají rakovinu, prožili nevyřešený rozchod zhruba rok předtím, než nádor vznikl, asi 80% onkologických pacientů prožilo nějaký bolestný rozchod. Až do doby před třemi lety se nikdo onkologických pacientů neptal, jestli neprožili nějaké těžké trauma v oblasti svých vztahů. A my teď víme, že důležitou příčinou onemocnění rakovinou může být psychické zahořknutí. Víme teď, že mnoho pacientů trpí tzv. posttraumatickým zahořknutím. Je to stav deprese, zahořknutí v důsledku traumatu. V angličtině se to nazývá Post-traumatic embitterment disorder(PTED). Pojem PTED už je užíván jako mezinárodní psychiatrický termín a najdete jej i na internetu. Tento nový výzkum ukazuje, že pacienti trpící tímto syndromem daleko častěji podléhají rakovině. V bývalé NDR máme velmi mnoho případů této diagnózy PTED a pacienti jsou léčeni např. v univerzitní nemocnici Charité v Berlíně. Mnoho starších lidí z bývalé NDR trpících tímto syndromem pociťovalo revoluci jako podvod. Prováděl jsem vlastní výzkum ve východoněmeckém městě Chemnitz (za komunismu Karl-Marx-Stadt) a v Lipsku a ten ukazuje, že lidi nejvíce trpící tímto syndromem prožili velmi těžké psychické zranění v prvních fázích života od početí do předškolního věku. Dříve než my dojdeme psychické újmy, uděláme si přestávku. Mám otázku: Kolik je tu v sále porodních asistentek? Kolik je tu lékařů – gynekologů, kolik zdravotních sester nebo dětských sester? Chtěl bych teď svůj výklad orientovat na porodní asistentky a sice na to, jak je možno při porodu postupovat, aby činnost asistentky byla skutečnou pomocí. Chtěl bych vám ukázat, jak působí stres na dítě v děloze a jak to souvisí s porodem. Všechny studie ukazují, že je třeba, aby se těhotná cítila uvolněná, jako na dovolené. Když je rodina těhotné v pořádku, všichni jsou šťastni a těší se na dítě, je to nejlepším předpokladem zdravého dítěte. Toto dítě jsem fotografoval, když bylo na světě ani ne 10 minut. Vidíte, jak je šťastné, sebevědomé, byl to krásný porod, který oba, matka i dítě, prožili jako velkou radostnou událost. Takové dítě má velké pozitivní šance pro budoucnost. Zde je jiný porod téhož dne, byl ale těžký, trval velmi dlouho. Ale ani zde jsme neintervenovali, čekali jsme trpělivě. I toto dítě přišlo na svět spontánně. Nešlo to tak dobře, jako u prvního dítěte, ale bylo to pořád lepší, než použít násilné metody pro urychlení porodu. Naučil jsem se od Michela Odenta mít hodně trpělivost při porodu. Před čtyřmi týdny jsme měli během dvou dnů sedm porodů v porodnici v Chemnitz. To mělo souvislost s mistrovstvím světa. V Německu teď přibývá hodně dětí. A z těchto sedmi žen ta, která přišla první, porodila jako poslední ze všech. Neměla to jednoduché. V nemocnici by jistě na ni naléhali a pospíchali by, asi by použili císařský řez. Když je ale dost klidu a trpělivosti, když nejsou žádné komplikace, je i tak možno porodit spontánně a šťastně bez medicínské intervence.  Toto je domácí porod v Anglii, kde to není až tak časté. Dnes je nejvíce domácích porodů v Holandsku. I když se tomu nechce věřit, domácí porody jsou statisticky velmi bezpečné. Když má žena správnou pomoc, správné informace a správnou důvěru, pak je domácí porod to nejlepší. Moje děti se doma narodit nemohly, jsem šťastný, že existují nemocnice. Ale domácí porod je důležitou tradicí, kterou je nutné podporovat. A také kojení. To je moc důležité, ta vazba. Tohle děťátko je staré 12 hodin a vazba je pro něj důležitá. Tohle je to samé dítě v devíti měsících, stále je šťastné a spokojené. A pak nastane druhý porod a to dítě se uvolní. Toto je obrázek šťastného dítěte, které jde do světa s velkou radostí a samo maminku opouští. Jak jsem říkal už předtím, celá doba až do této fáze je velmi důležitá. Toto spojení pomocí placenty a pupeční šňůry ovlivňuje zdraví člověka. Víme, že všechny neuropeptiny a neurotransmitery procházejí placentou od matky k dítěti. Takže dítě prožívá a vnímá vše, co cítí matka. Pokud je matka šťastná, pak je i dítě šťastné. Působí na ně ty stejné hormony. Jaký stres způsobuje problémy v těhotenství? Dost často to způsobuje otec dítěte, nebo partner či přítel, ale také velmi často je to babička, matka budoucí matky, kdo působí stres, pak otec budoucí matky, tedy dědeček, říkám to teď v pořadí, jak se to vyskytuje. Dále zde působí také tchýně a tchán. Hlavní stres je tedy daný vztahy v rodině. A podle studií je tento stres spojen s komplikacemi během porodu, jako vakuumextrakce, kleště, císařský řez s narkózou nebo epidurální anestezií, také s předčasnými porody i s intenzivní péčí. Ukazuji tyhle obrázky, i když jsou smutné, protože i tímto způsobem přicházejí na svět děti. Ne každá vakuumextrakce však dopadá takovým způsobem. Tady je vidět dítě 24 hodin po porodu, porodní nádor. Nikdo mi nevymluví, že toto není těžká životní zkušenost, poranění. Je pravda, že ne každý člověk potom trpí bolestmi hlavy, ale mnoho lidí, kteří mají migrénu a bolesti v oblasti spodiny lebeční, má za sebou porod vakuumextrakcí nebo kleštěmi. Tento způsob porodu může mít dlouhodobé následky. Cílem mé práce je zabránit co možná nejvíce tomuto způsobu vedení porodu.  Tento chlapec má pět let a tady vidíte, jak je jeho lebka poznamenána následky porodu. Můžete se podívat kolem sebe tady v sále a podle obličeje budete schopni přibližně odhadnout, jakým způsobem kdo z vás přišel na svět. Zde přítomní lidé, kteří mají velmi symetrický obličej, přišli na svět rychlým porodem, císařským řezem nebo koncem pánevním. Císařský řez je komplikace pro dítě. Některým dětem, jako třeba i mým, se tak dá zachránit život, ale na úkor něčeho jiného. Mám v péči mnoho dětí, které mají psychické poruchy jako úzkostný strach, noční můry, a lze to odvodit jako následky císařského řezu. Tady vidíte dítě, které se mohlo narodit normálně spontánně, ale použití násilí mu neprospělo. Také narkotika, zde vidíte relativně předčasně narozené dítě plné narkotizačních prostředků. Toto dítě muselo být brzy resuscitováno pomocí kyslíku, a to je úplně jiný zážitek než krásný a radostný porod, který jsme viděli předtím. Mnoho lidí, kteří trpí velkým strachem, zažilo něco podobného. Také se mohou projevit zážitky nedonošených dětí, které strávili nějakou dobu v inkubátoru. Například minulý týden bylo propuštěno do domácí péče děťátko, které se narodilo jako první v historii ve 22. týdnu těhotenství (v USA). To je úplně jiný začátek života, než když se může dítě narodit spontánně po devíti měsících těhotenství.  Teď vám chci ukázat, jak dítě prožívá stres v děloze. Stres v děloze ovlivňuje zásobování dítěte placentou. A zde si musíme říci něco nového o placentě. Teprve teď začínáme v Německu a v Anglii více zkoumat tento orgán, tohle je placenta čtyři měsíce po početí. Každý z nás má takový orgán, strom života. Tento strom života je součástí našeho těla, nepatří matce. Jak už víte, je velmi důležité, že pupeční šňůra má silnou centrální cévu a tato céva přináší okysličenou krev dítěti a pokračuje nahoru k játrům. A tyto dvě artérie, ty modré, odvádějí odkysličenou krev do placenty, aby se znovu okysličila. A velmi důležité přitom je, že ty dvě artérie jsou spojeny s dolními končetinami. Zde vidíme embryo 24 dní staré, tady je pupeční šňůra a tady začínají růst nohy. Asi 40. den začíná pučet nožka (naznačená) a kolem 60. dne se krevní oběh končetiny propojuje s krevním oběhem placenty. To je z anatomického hlediska velmi důležité. Možná to nevidíte moc dobře, ale artérie přicházejí zleva a zprava kolem genitálií dítěte, z oblasti třísel – tady to vidíte trochu lépe, tady je pupeční šňůra – a přesně zde je pupeční šňůra propojena s krevním oběhem dolní končetiny. To je důležitá informace. Tady je větší obrázek. Tady vidíte pupeční artérie, a tady je krevní oběh nohy. Proč je to důležité? Tady máme dítě těsně po porodu. Ještě nemá oddělenou pupeční šňůru. Ale podívejte se na nohy, to děvčátko má velké napětí v bederní oblasti, protože krevní oběh k placentě velmi souvisí s touto oblastí. Tady je další miminko porozené císařským řezem. Mohli byste si myslet, že tohle dítě nemá problém, protože nepláče, ale ono je v hlubokém šoku. Hodně lidí si myslí, že poporodní trauma je záležitostí hlavy, poranění lebky, ale většina lidí, kteří prožili poporodní trauma, zažili pánevní šok. Co je to šok pánve, pánevních svalů? Co si pod tím máme představit? Pokusím se vám to vysvětlit. Krev přichází z placenty, jde do pupečníku, stoupá nahoru k játrům a až k mozku. A krev, která se vrací do placenty, přichází z třísel. Pupečníkové artérie přecházejí do pupečníku a krev jimi proudí zpět do placenty. Tyto dvě části těla jsou velmi úzce spojeny s krevním oběhem placenty. Zde můžeme porozumět tomu, jak vzniká kýla u novorozenců nebo problémy s kyčlemi, např. dysplazie, vidíme, že za to může napětí v pánvi. Tento sval se nazývá musculus psoas a pokud dítě tento sval napne, rozevře pánev. Zkusím to vysvětlit: má-li dítě placentární insuficienci (nedostatečné zásobování prostřednictvím placenty, tj. dítě nedostává dostatek kyslíku z placenty), musí toto dítě zvýšit svou srdeční činnost, až na více než 140 úderů za minutu. A tato zvýšená srdeční činnost (tachykardie) umožní, aby dítě v děloze nedostatečnost placenty přežilo. Dítě tedy své matce začne pomáhat. Mnoho dětí v děloze musí pracovat, aby přežily. Pomocí ultrazvuku můžeme pozorovat, že když dítě zvýší svou srdeční činnost, napíná sval psoas, aby obě tyto části těla rozevřelo. Aby co nejvíce usnadnilo průtok krve krevním oběhem k placentě. Je vám tento mechanismus jasný?  Řeknu vám příklad z doby mých studií medicíny. Tenkrát nebyl ultrazvuk a všechny pacientky jsme museli vyšetřovat pohmatem, rukou prohmatat břicho těhotné. Můj profesor mi řekl: Dowlingu, vyšetřete tuto paní. A já jsem tady dole nahmatal hlavu. Vyšetřoval jsem dál a najednou jsem nahmatal tady nahoře také něco velmi tvrdého. Pomyslil jsem si: dvojčata! Ale profesor řekl: Ne, ne, ještě jednou. Tak jsem vyšetřoval znovu to tvrdé místo nahoře a přišel jsem na to, že je to hodně pevně sevřený zadeček. Tato maminka kouřila. Kouření znamená okamžitý stres pro dítě. Jakmile si matka v těhotenství zakouří, dítě zvýší svou srdeční činnost, aby přežilo. Přitom napíná psoas, aby usnadnilo průtok krve krevním oběhem k placentě. Ukážu vám na svém vlastním těle, co je možné zjistit ultrazvukem. Dítě, jehož matka kouří, neleží v děloze uvolněné, ale leží takto. Napíná psoas, a na ultrazvuku vidíme prohnutý kříž, vidíme, že kolena jsou roztažena od sebe, zadeček je úplně tvrdý, velký sedací sval (m. gluteus maximus) je také úplně stažený, a tento mechanismus slouží tomu, aby dítě rozevřelo tato místa: pánev a třísla, aby se co nejvíce usnadnil průtok krve k placentě. Když miminko napne psoas, nemůže dojít k porodu. Protože aby mohl porod proběhnout, musí mít dítě nohy uvolněné. Kolik zde přítomných porodních asistentek vidělo porod pomocí vakuumextrakce, kdy lékař velikou silou táhne zvonem hlavičku ven? Když jsem viděl první porody pomocí vakuumextrakce, myslel jsem si, že to dítě bude obrovské, aspoň 4 kila. A po půl hodině tahání bylo porozené malé dítě, které mělo sotva dvě kila. Důvod tohoto velmi často pozorovaného jevu je ten, že když má matka stres nebo kouří, dítě zůstává malé, do dvou kilogramů, ale má velmi pevný zadeček, zvýšenou srdeční akci a kvůli napnutým svalům zůstává dítě zaklíněno v matčině těle. To je důvodem, že stres v těhotenství může vést k velmi těžkým porodům i u malých dětí.  Tady vidíme celý musculus psoas, a je vidět, že přesně v místě tříselného kanálu (canalis inguinalis) se dítě pokouší zde rozevírat své kyčle a tím dochází k napětí tohoto svalu. Mnoho lidí přišlo na svět s napnutým a zkráceným bederním svalem - musculus psoas, to vede k bolestem v kříži (prohnutý kříž), k potížím s kyčelními klouby a bohužel i k bolestivým porodům. Tady je vidět, že oblouk pánve je tady dole. Ale kdyby tento člověk – tato žena – byla těhotná, její dítě by jí sedělo tady vpředu. Každé dítě, které se má narodit, musí projít mezi oběma bederními svaly (m. psoas). Tyto bederní svaly jsou branou k pánevnímu dnu. Mnoho lékařů a porodních asistentek obvykle sleduje pánevní dno, aby zjistili, jak je porod daleko, ale to pánevní dno není zase až tak důležité. Daleko důležitější je stav obou těchto psoatických svalů. Uvedu příklad dvou posledních porodů, které jsem vedl: přišla malá žena s malým bříškem, která šla uvolněně: kladla nohy rovně. Měla krásný, téměř bezbolestný porod a dítě mělo porodní váhu 4200 g. Ve stejný den rodila velká žena, která při chůzi kladla nohy od sebe, a měla obrovské břicho. Měla prohnutá záda v kříži, velké bolesti v zádech a zdálo se, že dítě bude velmi velké a těžké. Porod byl velice bolestivý, dítě pořád zůstávalo vysoko. Porod trval 29 hodin a miminko vážilo jen 2100 g. Důvod? Měla napnuté psoasy, bolesti v kříži, prohnutá záda, protože bederní svaly svým stažením táhnou dopředu bederní páteř. Tyto svaly také vytáčejí kyčle směrem ven. Ukážu vám to: když napnu psoasy, nohy se mi rozevřou: ze způsobu chůze jakéhokoliv člověka tak mohu poznat stav jeho psoasů. To je důležitý moment pro porodní asistentky. Stačí si všimnout, jak maminka přichází na porodní sál: pokud klade nohy před sebe rovně bez napětí, lze očekávat jednoduchý porod bez bolestí. Pokud klade nohy rozevřeně, lze očekávat komplikace. Na bederních svalech totiž navíc sedí nervové pleteně bederní (plexus lumbalis). Když dítě prochází mezi bederními svaly, otírá se o tento nervový pletenec. Tím působí tu strašlivou bolest, kterou žena téměř nemůže vydržet. Porodní bolest tedy není způsobena tím, jak dítě tlačí na pánevní dno, ale jak se odírá o nervové pletence. Když chcete utišit bolesti při porodu, musíte co nejvíce uvolnit psoasy. Ve svých kursech učím porodní asistentky, jakým způsobem svaly co nejvíc uvolnit. V kurzech přípravy na porod nebo při zvládání krizových situací na porodním sále. Všechny informace, které zde uvádím, byly vědecky potvrzeny v této studii z Darmstadtu, proto chci, abyste opravdu pochopili, co tam píšeme. V rámci této studie jsme navštěvovali těhotné u nich doma. A u nich doma jsme měřili bazální srdeční frekvenci dítěte, bylo to vždy v 37. týdnu těhotenství. Zjistili jsme zřejmou souvislost: čím vyšší byla bazální srdeční frekvence, tím větší byly komplikace při porodu. Měřili jsme doma u maminek, protože v důsledku stresu z nemocničního prostředí může tlak krve i srdeční frekvence stoupnout maminkám i miminkům. Zdravé děti v děloze mívají frekvenci srdečního tepu kolem 120/min, pokud se měření provádí doma. U některých dětí stresovaných maminek jsme naměřili více než 140/min., u nich pak byly porodní komplikace, následovaly problémy s kojením, a ještě tři měsíce po porodu měly tyto děti zvýšenou srdeční frekvenci, jsou to děti s typickými poruchami spánku a častým pláčem (tzv. ukřičené děti). To vše je v korelaci se zvýšenou srdeční činností v těhotenství.Výzkum kojenců dokazuje, že bazální srdeční frekvence je v korelaci s temperamentem v raném dětství. Problematické děti mívají zvýšenou srdeční činnost. To platí i pro hyperaktivní děti: když dospějí do školního věku, neposedí, vrtí se. V Německu, v Anglii, v Rakousku výzkumem hyperaktivních dětí zjistili, že problémem není inteligence, ale právě  srdeční činnost. Každý člověk, který zažil bušení srdce, ví, že se v takové chvíli nemůže soustředit, zaskočí ho strach. Bušením srdce trpí mnoho dětí.Dalším z důvodů zvýšené srdeční činnosti je tokolýza. Víte, že když má žena předčasné bolesti, dostane léky na snížení děložního tonusu (tokolýza). Tato tokolýza ovlivňuje srdeční činnost matky i dítěte. Podle studií mnoho hyperaktivních dětí dostávalo v těhotenství nebo krátce před porodem tyto léky.Existuje mnoho studií o vlivu nikotinu v těhotenství. Pro dítě je jeho účinek velmi nebezpečný. O nikotinu víme tolik, že centralizuje náš krevní oběh. Když kouříme, dostává se (kromě jiného) více krve do mozku, ale končetiny jsou zásobeny krví méně, a také děloze se krve, a tedy i kyslíku, nedostává. Je již také dokázáno, že kouření vlastně působí jako antikoncepce. Pokud žena kouří, daleko obtížněji otěhotní. Podle studií musí až 30x častěji mít pohlavní styk s manželem, než otěhotní – příčinou je právě nedostatečné prokrvení podbřišku. Podobný mechanismus funguje u trávicího traktu - při kouření není dost prokrvena oblast trávicího traktu, takže neprobíhá správně trávení a člověk zůstává štíhlý. Je to stejný mechanismus jako u dělohy.  V Německu – nevím, jak je to u vás - dnes kouří až 40% žen ve věku 18 – 44 let, v Rakousku a ve Švýcarsku je to ještě horší. Tam kouří 50% žen mladších 20 let. V Německu je počato, nošeno po celé těhotenství, rodí se a vyrůstá 60% dětí v domácnosti, kde alespoň jeden její člen kouří. To je veliký problém. Důsledkem jsou předčasné porody, děti se rodí s nižší porodní váhou, nenarozené děti kouřících matek mají menší orgány (např. ledviny, slezinu, játra). U těhotných kuřaček je až 8x větší riziko náhlého úmrtí novorozenců. U dětí s porodní váhou pod 2500 g je až 16x větší riziko, že dítě do 9 měsíců zemře. Také je velmi důležité, jestli kouří otec dítěte,  protože i pasivní kouření škodí. I když otec kouří jen v práci nebo venku, ale pak si večer lehne vedle své ženy do postele, během spánku se z jeho kůže uvolňuje nikotin pod stejnou pokrývkou a dostane se tak k těhotné ženě a pak pupeční šňůrou až k dítěti, které pak nutně zvýší svou srdeční frekvenci. Pokud otec dítěte kouří, kde má tedy spát? Třeba v koupelně… Tady mám takový legrační obrázek. Pochází od jednoho lékaře z Anglie, kde v r. 1940 při výzkumu zjistili, že krevní oběh k placentě se odráží v horních i dolních končetinách. To znamená, že když dítě zvýší svou srdeční činnost a pumpuje tak hodně krve do placenty, pumpuje hodně i do rukou a nohou. Podobné je to i s léky: když žena bere Kontergan, cítí dítě toto nebezpečí u pupku a snaží se této krve co nejrychleji se zbavit (pumpuje ji zpět, do končetin, kde působí negativně). Tady vidíme ručičku asi 10-týdenního plodu, dítě mělo zvýšenou srdeční činnost. Vidíme, že má nateklé prsty. Embryologové si dříve mysleli, že je to normální vývoj prstů, dnes víme, že je to patologický jev, dítě je ve stresu. To má vliv na ony pozorované otoky prstů, a v dospělosti na průběh daktyloskopických rýh na prstu. Pokud je dítě uvolněné, s tepem 120/min., má nakonec otisky ve tvaru volných vln, u dětí s tepem nad 130/min. začínají prsty otékat a rýhy otisku prstu jsou změněné do smyček, smyčka směřuje ven. Pokud má maminka velký stres, musí dítě hodně pracovat a bojovat o přežití, nastává zrychlený srdeční tep nad 140/min a prsty jsou hodně oteklé. Stres má za následek kruhy v otisku. Tyto kruhy v otisku na prstech už zůstanou navždy, to jsou stresové děti. Můžeme se podívat na ruce, Každý může na vlastní ruce vidět, jak moc muselo jeho srdce pracovat v prvních 15 týdnech života. To je objev profesora Nathanielsze: ukazuji to všem svým pacientům. Tyto zážitky v děloze ovlivňují zdravotní stav srdce. Hyperaktivní děti mají kruhové útvary v otiscích prstů – je to dáno jejich zvýšenou srdeční frekvencí.  Teď to vše shrneme: účinky nikotinu i všechny druhy stresu působí i na dítě. Když musí matka moc pracovat, když má psychický stres, je ovlivněno i dítě. Po porodu je dítě přehnaně závislé na matce, nemůže se odpoutat od matky: nejraději by pořád pilo u prsu. Je to příznak, že v děloze prožilo nějaký nedostatek – nazýváme to prenatální nedostatkový syndrom (prenatal deprivationsyndrome). Dítě v děloze muselo tvrdě bojovat, aby si zajistilo potřebné látky k životu, po celé těhotenství bylo dítě koncentrováno na jediný cíl: dostat dost živin. A to zůstává v psychice i po porodu. Proto některé chce pořád pít, pořád chce být kojeno. To jsou ty děti, kdy chce maminka uspat dítě u prsu, pak opatrně přejde k postýlce a dítě položí a zanedlouho se dítě opět rozpláče a vyžaduje maminku znovu. Tyto plačtivé děti mají patologicky napjaté psoasy, mají blokované křížové a kyčelní (iliosakrální) klouby, mají zpomalený vývoj, tj. začínají později chodit. U těchto dětí je nebezpečí pupeční a tříselné kýly. O samotě jsou velmi neklidné a mají pořád zvýšenou srdeční činnost (puls přes 100/min.). Studie také prokázaly zvýšení pravděpodobnosti srdečních nemocí v dospělosti, navíc u mnoha lidí je riziko srdeční nemoci spojeno s podváhou. Muž, který měl porodní váhu menší než 2500 g, má o 50% větší riziko, že příčina jeho smrti bude srdeční nemoc. Tyto studie lze najít i na internetu. U žen je pravděpodobnost nižší, u těch, které se narodily s váhou pod 2500 g, je riziko úmrtí na srdeční nemoc pod 23%. Porodní váha je tedy velice důležitým faktorem pro zdravá vývoj v dospělosti. V Evropě i ve světě se na léčení srdečních nemocí vydává ohromné množství financí, přitom nejjednodušším prostředkem je preventivní péče, která se postará o to, aby ženy prožívaly bezproblémové těhotenství a aby jejich děti nepřicházely na svět předčasně a s nízkou porodní váhou. Toto je anekdota z Lékařských listů v Německu. Porodní asistentky zjistily porodní váhu 2 200 gramů. Jedna z nich říká: napište mu termín na měření krevního tlaku na rok 2035. To ale není vtip. Tato situace jen reflektuje lékařská fakta. Tohle je ještě jednou shrnuté vysvětlení, obrázek s kyčelními svaly (musculus psoas), zde je kyčelní kloub, na jehož vnitřní stranu zezadu navazuje musculus psoas. A právě tento sval způsobuje veliké bolesti zad a kyčelních kloubů. Víme, že dnes mnoho nemocnic nabízí výměnu kyčelního kloubu za titanovou náhradu. Ale pro správnou terapii pro všechny takové problémy stačí jediné: uvolnit psoas. Dnes odpoledne budu říkat informace zvláště pro porodní asistentky: jak lze stanovit diagnózu psoasu a jak jej lze uvolnit. A až budete tuto techniku sami používat v předporodní přípravě, uvidíte, že bude daleko méně porodních komplikací a žen, které volají po utišujících prostředcích. Čím je tento sval uvolněnější, tím je porod jednodušší. Na tomto obrázku vidíte, jak musculus psoas ovlivňuje ostatní svaly po celé své délce a napětí se přenáší nahoru, do míchy a páteře a až do hlavy. Napnutý musculus psoas působí problémy dole v pánevním dnu nebo nahoře v horní části těla. Například děti, které mají astma, mají poruchu dýchání, o níž se odborníci domnívají, že je hormonálního původu. Ale já vím ze zkušenosti, že 70% astmatických dětí má napnutý musculus psoas a jejich bránice je příliš vysoko, protože působí napínáním bránice proti napětí psoasu. Velice jednoduchá terapie spočívá v uvolnění tohoto psoasu. Už jsem vám ukazoval obrázky dětí ve stavu šoku v pánevní oblasti po porodu, zvláště po císařském řezu. Například moje dcera prodělala velmi rychlý císařský řez kvůli diagnóze vcestné placenty. Prožila velmi silný šok pánve. Zvláště napětí levého svalu musculus psoas vede k poruše trávení, protože tlusté střevo vede právě tudy a obsah střeva musí musculus psoas obejít. Mnoho dětí trpí zácpami a plynatostí a maminky se pokoušejí strkat do zadečku všechno možné, ale to je k ničemu. Ale ani změna stravy nepomůže, protože problém spočívá v mechanické blokádě v oblasti třísel. Mnoho dětí trpících zácpou mají napnutý musculus psoas. I moje dcera dodnes trpí zácpami, zvláště v důsledku stresu. To je typické pro děti, které prožily porodní trauma. Výzkumy navíc ukázaly, že pokud kouřila babička, matka maminky, i když maminka sama nikdy nekouřila, povede to přesto k porodním komplikacím. Negativní vliv babiččina kouření způsobí nejen to, že její dcera bude mít zkrácený psoas, ale komplikace při porodu se přenášejí i na vnučku.Zde vidíte nervovou pleteň bederní (plexus lumbalis), tyto nervy jsou všechny uloženy na svalu musculus psoas, a zde je nervová pleteň křížová (plexus sacralis). Při porodu tlačí dítě hlavičkou na nervovou pleteň a musculus psoas, který je za předními svaly. Porodní bolest je způsobena tlakem hlavičky, která může nervovou pleteň až poranit. A poslední, velmi důležitý bod projdeme ještě před přestávkou:Tyto informace jsou velmi důležité pro porodní asistentky i lékaře, protože se týkají vedení porodu. Je to velice důležitá studie, která je i na internetu. Autoři jsou profesoři Zlotkin a Lagerkranz. (Zlotkin je prof. pediatrie v Torontu). Měřili hladinu krve u dítěte během porodu, hlavně katecholamin a adrenalin. To jsou ty černé trámečky vpravo. Vidíme situaci 1 den před porodem. Zde jsou údaje o zdravém miminku, které pak bylo porozeno spontánně vaginálně, druhý údaj patří zdravému dítěti, které se narodilo císařským řezem, a třetí dítě je s nedostatečností placenty, takže hypoxické dítě. To má zvýšenou hladinu katecholaminu 40. 10-6 molů na litr. Pro srovnání: u zdravého dospělého muže, který uběhne 5 km, se hladina katecholaminu zvýší na 8. 10-6 molů na litr. A zde vidíme průběh těchto hodnot při porodu, zdravé dítě při spontánním porodu také dosáhne hodnoty 40. 10-6 molů na litr, ale jen na minimální dobu. Tento adrenalin koncentruje srdeční oběh a vysílá hodně krve do mozku a do srdce. Tlak krve v končetinách, v trávicím traktu a v žaludku se tak velmi sníží. Říkáme tomu mechanismus ochrany hlavy, protože se přitom chrání mozek před nedostatkem kyslíku. I během velmi složitého porodu je mozek chráněn před poškozením. A zde vidíme hodnotu u plánovaného císařského řezu. Toto dítě nemá zvýšený adrenalin, takže u něj nepůsobí mechanismus ochrany hlavy. To je možná příčina vzniku traumatu dítěte přivedeného na svět císařským řezem. U mnoha dětí to vypadá, jako kdyby v okamžiku císařského řezu byl krevní oběh mozku najednou bez kapky krve. Dole je pak údaj o dítěti s placentární nedostatečností, při spontánním porodu i při porodu císařským řezem, a toto dítě se může dostat až na hodnotu přes 200 . 10-6 molů na litr. Přestože tyto děti měly velice těžký porod, mají daleko menší sklon k nemocem. To obrovské množství adrenalinu jim ochrání mozek, zapne imunitní systém a pomocí něj dětem dozrají plíce. To vše se můžete dočíst ve studii na internetu. Další měření proběhlo dvě hodiny po porodu. Všechny děti se srovnaly na normální hodnoty. Jediným problémem zůstává zdravé dítě porozené císařským řezem. Když tuto medicínskou skutečnost vysvětlíme maminkám a tatínkům, většina maminek pak raději volí spontánní porod, alespoň to chce zkusit. Ten adrenalin je vlastně první dárek, který matka může dát svému dítěti. A i když pak porod musí přece jen být ukončen císařským řezem, je pro dítě lepší začít porod bolestmi. I lékaři vědí, že když mají provést císařský řez, je lepší pracovat s  břichem napnutým porodními stahy než s uvolněným břichem.  Teď jste vyslechli mnoho vědeckých informací, zkusíme se podívat na vaše dotazy, abychom zjistili, zda jste tomu dobře porozuměli. Mám tu dotaz na depresi. Jedná se o osobu, která je dvojčetem, a po porodu císařským řezem byla v inkubátoru. Je to dobrý příklad. Nelze si myslet, že každý porod dvojčat provedený císařským řezem s následným použitím inkubátoru musí končit depresí. Ale při terapii pro tuto konkrétní osobu je velmi nutné vzít v úvahu tyto prožitky a skutečnosti. Když totiž lékař takovému člověku jednoduše předepíše psychofarmaka, aniž by prováděl psychoterapii, tak se ten problém vůbec neřeší. Pro mne je důležité u člověka, který bere psychofarmaka, provést psychoterapii, musíme jít ke kořenům psychických poruch.  Abych vám vysvětlil svou koncepci, uvedu zde příklad sebevražd. O sebevraždách je mnoho studií, které dokazují určitou souvislost mezi tím, že sebevraždy oběšením často podstoupili lidé, kteří měli při porodu omotanou pupeční šňůru kolem krku. Ale to neznamená, že dítě, které se narodí s pupeční šňůrou okolo krku, se později oběsí. Studie prokazují, že se člověk při plánování sebevraždy vrací k prožitkům z raných fází života. Tyto studie lze rovněž najít na internetu, jsou od prof. Jacobsona, Karolinska Institut, Stockholm. Jiní sebevrazi, kteří skáčou z vysokých budov, mostů nebo z vlaku, mají za sebou často porod vakuovou extrakcí nebo kleštěmi. U lidí, kteří se otrávili tabletami nebo plynem, bylo často při porodu použito narkotizačních prostředků. Ale chci vám správně vysvětlit svou koncepci. Byla zde otázka, má-li amniocentéza (vyšetření plodové vody) negativní účinek. Při ověřování těchto účinků se používají dvě metody. Při první se hodnotí dva tisíce dětí, jejichž matky prodělaly amniocentézu. Po jejich vyšetření se nenajdou žádné statisticky signifikantní projevy. Při vyšetření plodové vody totiž většina dětí spí. Jen některé děti jsou při plném vědomí a prožívají paniku. Některé děti si dokonce hrají s jehlou, protože si z jehly nic nedělají. Ze vzorku 1000 dětí po amniocentéze se nenajdou žádné zvláštní problémy. Druhá metoda je úplně jiná. Z praxe mé ženy jsem si vybral asi 200 dětí přes 10 let, které měly panickou hrůzu z injekce. Každý lékař se setkal s dětmi, které při pohledu na injekci mají smrtelnou hrůzu. Dítě se musí při injekci držet násilím. Při vyšetřování dětí, které mají fobii z injekcí, zjistíme, že tyto děti byly v raném věku často v nemocnici a dostávali hodně injekcí a ty děti, které v nemocnici nebyly, často měly amniocentézu. Když se ptáme jejich maminek, tak ty uvádějí, že to bylo strašné. Amniocentéza jim vyvolala stahy, musely zůstat v nemocnici. Je mnoho rodičů, kteří slyšeli, že jejich dítě mělo šňůru okolo krku, a mají z toho hrůzu a věří, že pro jejich dítě to bylo velké trauma. Je třeba si uvědomit, že pupeční šňůra okolo krku nemusí vůbec nic znamenat, pokud je hodně dlouhá. Jen krátká omotaná pupeční šňůra může být pro dítě hodně, i smrtelně nebezpečná.  Podobně i císařský řez znamená pro sítě trauma a nelze stanovit všeobecně jeho následky. Když ale má dítě nebo dospělý nějakou poruchu, kterou normální školní medicína neumí vysvětlit, pak je důležité se ptát na zážitky z prvních vývojových fází života. Například bolesti břicha: v Německu teď třetina dětí jde alespoň jednou k lékaři z důvodu bolesti břicha. Čím blíže k pupku dítě ukazuje, tím větší je pravděpodobnost, že problém je psychosomatického původu. Čím dále od pupku, tím více je třeba tento problém zkoumat vážněji. To je velice jednoduchá pomůcka. Mnoho dětí má podivné potíže, které vedou i ke zvracení, ale ty mají původ v porodu a v odstřižení pupečníku. Školní medicína přitom nenachází žádné onemocnění konkrétního orgánu.O přestávce jsem dostal dotaz na diagnózu: kde lze ke studiu tohoto tématu něco najít. Uvedu jméno zakladatele psychoanalýzy. Sigmund Freud popíral, že rané zážitky z porodu nebo z prenatální fáze by mohly mít vliv na psychický vývoj. Jeho pokračovatel Otto Rank v r. 1924 uveřejnil knihu Trauma porodu, a Freud byl otřesen. Tato kniha popisuje trauma porodu jako oddělení od matky. Otto Rank se domnívá, že mnoho lidí má silnou touhu vrátit se zpět do těla matky. Je to příklad metody, kdy někdo dává traumatu zcela konkrétní obsah. Když jsem četl tuto knihu, ještě jsem nic nevěděl o svém vlastním porodu. Ale pro lidi z bohatých rodin, jako Sigmund Freud nebo Otto Rank, kteří se kolem r. 1880 nebo 1890 narodili v oblasti Vídně nebo v Maďarsku, porod skutečně znamenal oddělení od matky, protože jako děti byly odevzdány chůvě a mnoho z nich se vrátilo ke své skutečné matce až ve věku čtyř let.  Hovoříme-li o traumatu porodu, je třeba mít na paměti, že každý člověk může mít z porodu jiné zážitky. Tato fakta jsme si uvědomili až při práci s LSD. Těmito otázkami se zabývali dva vědci, Angličan Frank Lake, druhý je myslím z Prahy, Stanislav Grof. V r. 1956 začal Stanislav Grof pracovat s LSD. Oba psychiatři používali LSD a ještě dost dobře neznali jeho účinky. Byl to do té doby neznámý lék. Frank Lake podával svým pacientům na psychiatrii minimální dávky LSD, Stanislav Grof podával větší dávky. Mnoho z těchto pacientů pak zcela spontánně vyprávělo, že znovu prožili svůj porod nebo život v těle matky. Frank Lake si vše zaznamenával a pokračoval skoro 10 let – do r. 1964, ale pořád svým pacientům nevěřil a považoval to za fantazii. Nejsem si jist, ale tuším, že v r. 1964 si vzal LSD sám. Najednou svým pacientům uvěřil. V r. 1966 uveřejnil rozsáhlou knihu, kde popisuje, že porodní trauma může být souhrnem mnoha rozmanitých zážitků z porodu. Dnes odpoledne budu ještě hodně mluvit o traumatologii. Musíme si uvědomit, že od okamžiku početí je člověk schopen se něčemu učit. To, co se člověk od početí naučí, to se ukládá v jeho organismu, v tkáních, v mozku. Všechno, pozitivní i negativní vzpomínky, se ukládají do paměti.  Já jsem Franka Lakea poznal v r. 1974. V té době bylo v Anglii používání LSD zakázané. Vznikla otázka, jak se k těmto raným zážitkům dostat bez LSD. Nabízela se domněnka, že ty vzpomínky z raného vývoje jsou někde uchovány hodně hluboko v podvědomí a že je třeba je „vyhrabat“ jako v archeologii. Ale je to jinak. Tyto zážitky lze pocítit celkem jednoduše a diagnostikovat je i bez LSD, hypnózy i bez jakýchkoliv jiných silných prostředků. Uvedu zajímavý poznatek Franka Lakea: Když člověk požije LSD a pak si vyvolá pozitivní vzpomínky na dělohu, zážitky, které byly pěkné, pak mnoho lidí začne škytat. Sedí v ordinaci a škytají. Víme, že šťastné děti v děloze stráví hodně času škytáním. Frank Lake pak pojal myšlenku, že pro vyvolání vzpomínek z prenatální fáze bude u pacientů vyvolávat škytavku. Proto jsme pak prováděli cvičení pro vyvolání škytavky - přestali jsme používat LSD a hypnózu a vyvolávali jsme škytavku. Přitom se člověk několikrát intenzivně nadechne a pak hodně pomalu vydechuje. (Ale teď to prosím nedělejte.) Je to vlastně také druh násilí a účinek je hodně silný. Tenkrát v Cambridge jsem změřil, že při tomto cvičení pro vyvolání škytavky se v mozku vyvolávají theta vlny. Dnes víme, že tyto theta vlny jsou velmi důležité v terapii. Dnes při terapii toto cvičení škytavky nepoužívám, ale mnoho terapeutů i lidí v pastoraci ví, že když chtějí člověku pomoci po psychické stránce, je důležité pomalé a hluboké dýchání. Když správně zhluboka dýcháte břichem, pomalu a zhluboka se nadechujete bránicí, automaticky se vám navodí kontakt s traumaty, která potřebujete řešit.  Teď si tady namalujeme mapu. Zde je naše dospělé vědomí, zde je podvědomí. Tady je prenatální fáze s placentou. To je taková mapa, která má velký význam pro psychiatra. V hlubinné psychosomatice i v hlubinné psychologii vycházíme z toho, že pokud máme problémy v této oblasti, pak to pravděpodobně souvisí s traumatickým zážitkem z raného období (v okolí placenty). Tato koncepce je všem oblastem hlubinné psychologie společný: zážitky z raných fází života mohu způsobit poruchy v mém současném životě. Otto Rank řekl jako první, že samotný porod může ovlivnit život v celém jeho dalším průběhu. Nando Fordo(?) z Maďarska vyřkl jako první domněnku, že naše prenatální zážitky mohou ovlivnit i naše chování v současnosti. Pro porodní asistentky je důležitý ještě jeden příklad. Existují ženy, které mají enormní strach z porodu. Tento strach se jmenuje tokofobie. Víme, že existuje primární a sekundární tokofobie. Sekundární tokofobie nastává u žen, které zažily velmi problematický porod. Podle studií se i tyto ženy často narodily s komplikacemi. Příznaky tokofobie jsou takové, že žena už nechce nikdy otěhotnět, má obrovský strach. Potíže jsou tak významné, že ženy ztrácejí schopnost pracovat nebo komunikovat a končí na psychiatrii. Když vyšetřujeme tyto ženy, zjišťujeme, že ženy měly komplikované porody, často se prokázalo sexuální zneužití v dětství nebo se často zjistily negativní vzpomínky na pobyt v nemocnici v dětství a také samy přišly na svět komplikovaným porodem. Tyto příznaky jsou o to horší, když je přítomna i primární tokofobie. Primární tokofobie se vyskytuje u mladých dívek. Existují 12leté dívky, které už trpí strachem z porodu. Mám teď v Německu v terapii dvě dívky, 14 a 17 let. Obě jsou panny, obě používají hormonální antikoncepci, mají diafragma (pesar), obě nosí v tašce kondom a obě nechtějí nikdy mít pohlavní styk. Mají poruchu v jídle, ale při hovoru je zřejmé, že jsou fixovány na téma porodu a rození dětí. Sedmnáctiletá dívka byla v dětství sexuálně zneužita, narodila se s pupečníkem dvakrát omotaným kolem krku a byla oživována. Čtrnáctiletá dívka se narodila nouzovým císařským řezem a byla také resuscitována. Vidíme, že reálný strach v dospělém věku může mít různé příčiny sahající do minulosti až k vlastnímu porodu. To je důležité pro porodní asistentky. Mnoho jich dokáže vycítit, že když přichází žena na porodní sál, která má obrovský strach, může to být spojeno se sexuálním zneužitím nebo s negativními zážitky z vlastních porodů. Odpoledne vám řeknu, jak lze s těmito informacemi zacházet v rámci terapie. Teď následuje zasloužená přestávka.  ************************************************************************************************************************ Doufám, že jste se posilnili a můžeme pokračovat. Na tomto obrázku je 14týdenní dítě. Bylo to krásné těhotenství a hladký porod. Dítě si leží úplně pohodlně, má uvolněná záda i zadeček. U dětí, které měly prenatální syndrom nedostatečnosti, je vidět sevřený zadeček a napnutá, prohnutá záda v kříži už ve 12 týdnech. O těch dětech v prenatální fázi ochuzených jsme mluvili dopoledne. Pokud dítě nedostalo v děloze vše, co potřebovalo, stává se často velmi závislým na matce a snaží se o kompenzaci po porodu. Samozřejmě tento syndrom nedostatečnosti (prenatal deprivation disorder) není jediným problémem. Zde jsou obrázky z nejnovějšího 3D-ultrazvuku a je vidět, že už v prenatální fázi se děti tváří velmi rozmanitě, obsáhnou širokou paletu výrazů – je to odraz maminčiných pocitů. Matka tohoto radostného miminka byla tou dobou velmi šťastná, maminka tohoto dítěte byla ustaraná, měla strach. Děti v děloze jsou velmi zaměstnané se sebou samotnými, zabývají se svým tělem, ale také podněty z vnějšího světa. Je-li maminka uvolněná, bezstarostná, je dítě schopné vnímat okolí, už od 18. týdne i naslouchat zvukům zvenku. Je to dobře, když má dítě v prenatálním období co nejvíce podnětů a zkušeností. Projevem traumatu je to, že se dítě zabývá stále stejnými problémy. Na tomto obrázku je zvláštní výraz tváře, dítě se usmívá a koutky má zdvižené jako klaun. To je prenatální úsměv. To dítě sní, že je pořád u maminky v lůně, to ale není zdravé, protože v tomto stavu by mohlo snadno zapomenout dýchat – a náhle zemřít (syndrom náhlého úmrtí).  Teď se ale vrátím k problému prenatální otravy – léky, alkohol, drogy – ty představují pro dítě veliké nebezpečí. Podle studií i jedna sklenička piva, vína nebo tvrdého alkoholu za týden se projeví na zdraví dítěte po porodu. Alkohol je velmi nebezpečný. Žena nemusí být alkoholička, ale stačí konzumace alkoholu jednou týdně a účinek už je závratný. Znamená to otravu a dítě se musí pokusit přežít s minimálním přítokem krve z placenty. Některé děti dokonce sahají po pupeční šňůře a mačkají ji, protože krev z pupečníku je nebezpečná. Následkem je rychlé bušení srdce a krev z těla dítěte je využita mozkem. Je dokázáno, že dítě může bez zásobování placentou přežít 10 minut. Bere-li maminka drogy nebo pije alkohol, snaží se tomu dítě vyhnout. Německé statistiky udávají, že asi 2 200 dětí je postiženo následkem alkoholu v těhotenství. Myslím, že to je sotva půlka reálného stavu. Sám odhaduji tento počet na pět tisíc. Pak je dalších asi osm tisíc dětí s minimálními následky konzumace alkoholu v těhotenství. Je vidět, že když žena pije malé množství alkoholu od početí, tedy v prvním trimestru, následkem jsou vývojové poruchy zvláště v obličeji, alkohol v druhém trimestru znamená poruchy růstu plodu a samovolné potraty a alkohol ve třetím trimestru způsobí poškození mozkových buněk. Následkem alkoholu je také nízká porodní váha, poruchy srdce a ledvin, deformace obličeje, tyto děti špatně sají a polykají a jsou velmi neklidné, později mají i poruchy v učení.  Toto zde jsou typické výrazy obličeje po konzumaci alkoholu v těhotenství. Bohužel musím konstatovat, že i zde v sále vidím lidi, u nichž se projevuje konzumace alkoholu jejich matek na začátku těhotenství. U této holčičky pila maminka alkohol na začátku těhotenství, má typický výraz obličeje. Tohle dítě šilhá, nemá horní ret a obličej má špičatý. Zde pila maminka ve střední části těhotenství (2. trimestr), dítě má malé oči a úzký horní ret. Na internetu je mnoho obrázků takových dětí a v současnosti probíhá celosvětová kampaň na ochranu těchto dětí, protože tyto škody jsou nenapravitelné. Na tomto obrázku je vidět dítě z profilu, uši jsou zešikmené a taky je vidět úzký horní ret a šilhající oči. Příznaky jsou vidět i na rukou. Po konzumaci alkoholu mizí tato čára uprostřed dlaně, ale nemusí to být jen po alkoholu, ale také po lécích jako Valium. Co to znamená? Kdo má čáru uprostřed, je velmi citlivý člověk a pokud v jeho okolí něco nehraje, uzavře se a nekomunikuje. Člověk, který měl syndrom prenatální nedostatečnosti, naopak velmi komunikuje, saje vztahy. Po komunikaci s takovými lidmi jste velmi unavení. Například i na porodním sále jsou některé ženy komunikace velmi chtivé a vyžadují pozornost, doslova vysávají lidi kolem sebe. Jiné ženy jsou uzavřené a ty je lepší nechat v klidu. Problém s alkoholem se projevuje i při kojení: tyto děti odmítají pít z prsu, na rozdíl od dětí, které prs vyžadují pořád. Ty „alkoholové“ děti mají i jiný tvar pánve, takže nohy těchto dětí jsou sevřené, špičky jsou otočené k sobě. Tyto děti se snaží svou pánev uzavírat. V mateřských školkách v Německu je asi třetina dětí, které chodí správně, další třetina chodí se špičkami od sebe, to jsou děti, které vyžadují pozornost, haló, já jsem tady, dívejte se, … a poslední třetina má špičky k sobě, ty děti jsou energeticky uzavřené, drží se zpátky a mají postoj sevřený, do školky přicházejí opatrně. Všechny tyto příznaky jsou následkem zážitků v prenatálním životě. Ty poslední děti často odmítají kontakt nebo dotyk a utíkají, jsou ve vývoji vpředu. To bývají ty rychlé porody, jejich důvodem je, že chybělo napětí svalu psoas, nesnaží se zaklínit se v těle, ale sevřou pánev a protože děloha je nepříjemné prostředí, chtějí prostě rychle ven. Jakmile přijde bolest, natáhnou se a samy se snaží vytlačit se ven. Z toho vychází složení tzv. porodního koktejlu: troška alkoholu, ricinového oleje, koňaku,… dítě to odmítá a proto chce rychle ven… Tady je důležitý obrázek. Pro osteopata nebo psychoterapeuta jsou to komplexní informace a potřebují k nim diferencovanou diagnózu, ale porodní asistentce stačí informace o těchto dvou důležitých svalech psoas. Chci vám ukázat, jak můžeme provést diagnózu, a to, co vím ze zkušenosti: čím víc jsou tyto svaly uvolněné, tím je člověk celkově zdravější. Když je psoas napnutý správně, pak je člověk správně uvolněný a docela zdravý. A pak vám ukážu několik cviků, které může cvičit každý, aby si uvolnil tyto svaly a tuto část těla. A ještě vám ukážu techniku, jak stanovit diagnózu svalů. Potřebuji dobrovolnice, abych vám ukázal uvolňovací techniku.  Paní Jarmila se položila na stůl. Nevypadá, že by byla těhotná. Ukážu Vám stanovení diagnózy. Na začátku prohmatám z boku chodidla. S trochou citu sleduji, jaké napětí je ve spodních končetinách v podélném směru. Chce to jen trochu cviku. Pak musím požádat, aby Jarmila myslela na něco velmi příjemného, na krásný zážitek. Teď si má připomenout nějaký stres, který prožila. Nakonec se má uvolnit. Velmi rychle se naučíte pozorovat, jak reagují bederní svaly: vycházejí z oblasti bederní páteře, procházejí přes hřeben kosti kyčelní (crista iliaca) a řídí rotační pohyb nohou směrem dovnitř nebo ven. Nejsou to jediné významné svaly, ale jsou velmi důležité. A právě když Jarmila pomyslela na něco negativního, tak se tyto svaly napnou a vytočí nohy výrazněji směrem ven. A to je malý signál, že něco z těchto záležitostí ještě není vyřešeno. Tyto svaly, celý jejich komplex, je tak silný, že dokonce ovlivňují napětí nohy v celé její délce až po chodidlo. Pokud je napnutý jen jeden sval psoas, pak se často liší velikost levé a pravé nohy. Jarmila má dost velké napětí svalů a vysokou klenbu nohy. A tento sval vytahuje nohu nahoru, do oblouku, a to víc vpravo než vlevo. Tuším, že máte levou nohu větší než pravou, že ano? Teď vám ukážu jednoduchou techniku, jak vyšetřit napětí v noze. Velmi lehce položíme ruku na nohu, třeba na palec u nohy, dotýkáme se velmi lehce, jinak by nebylo nic cítit. Pak uchopím nohu v kotníku a zkouším s ní pohybovat na obě strany a hledám rozdíly v měkkosti tkání. Tkáně jsou v těhotenství obvykle změkčené díky hormonům. Ale jestliže cítíte, že má těhotná pevná chodidla, znamená to, že by se měla více uvolňovat pro porod. Je vhodné prohmatat tkáně, jak jsou pevné, sama cítíte rozdíl – Vaše pravé lýtko je daleko měkčí než levé. I kolenní čéška je pohyblivá – obě jsou pohyblivé. Často je cítit, pokud zde byla operace. Když teď chci zkusit přímo reakci psoasu, tak uchopím třeba levé chodidlo a natahuji je směrem k pravému ramenu a dívám se na rameno, jak moc tkáň povoluje, když jemně táhnu. Pak zase uchopím pravé chodidlo a natahuji je směrem k levému ramenu a dívám se na rameno. Je to rozdíl. Zkusím znovu – pravé rameno se skoro nepohybuje. Takže snadno poznáme, že levý komplex psoasu je pevnější a nechce se uvolnit. Tyto rozdíly v napětí mohou vést ke skolióze a u těhotné to rozhoduje o poloze plodu, kam naléhá hlavička. Pokud byste byla těhotná, třeba v sedmém měsíci, provedl bych každopádně cvičení pro uvolnění levého psoasu. Ale aspoň to ukážu porodním asistentkám, jak bych s nohou pracoval, abych uvolnil napětí v levém psoasu a tak napomohl usnadnění porodu. Ten sval uvolníme, aby dítě mohlo snadněji procházet. Ještě se podíváme na levou nohu, jak zareaguje. Zatáhnu – a pak stejnou silou tahám za pravou nohu. Vidíte ten r

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Nikdy bychom nestrpeli, aby nase deti zarlily!

    Prirozeny pocit"Nikdy bychom nestrpeli, aby nase deti zarlily!" Tyto vety slychavame od rodicu casto. Lze se vsak detske zarlivosti nejak branit? Nebo, lepe receno, do jake miry ji lze potlacit?Zarlivost je prirozeny pocit, ktery se potrebuje nejakym zpusobem projevit. Zarlit tedy neni "nepatricne" ani "zle". Podelim se s vami o sve zkusenosti a ukazu vam na nich, ze pokud dite zarli, je to zcela prirozene a rodicum to prinasi prilezitost sveho potomka ujistit, ze ho opravdu maji radi. Ano, zarlivost existuje Rodice Pavla (5 let) se na me obratili na doporuceni rodinneho lekare. Nedokazal totiz chlapce zbavit ekzemu, ktery ho trapil uz temer tri roky. Samozrejme, ze mu pusobil neprijemnosti. Pavel spatne spal, byl podrazdeny. Jeho rodice mi take rekli, ze je dost bazlivy a v materske skole se neciti dobre, i kdyz si na ni zvykl bez problemu a vsechno tam probihalo normalne. Zarlivosti se nelze vyhnout Matka: "Pavel ma velmi dobrosrdecnou povahu. S jeho dvouletym bratrem Petrem je to mnohem slozitejsi. Jeste ani poradne nemluvi, ale uz je z neho uplny tyran! A Pavlik mu ve vsem vyhovi, takovy dobrak se jen tak nenajde. Obdivuji ho a ostatne mu to take casto rikam."Danielle Dalloz (dale jen D. D.): A to mu take rikate, ze je spravne, aby svemu bratrovi vyhovoval za vsech okolnosti. "Ano. Vite ja jsem tim, jak se ke mne chovali moji sourozenci, velmi trpela. Narodila jsem se jako posledni z peti deti, neplanovane, mezi mnou a nimi je vekovy rozdil deseti let. Ctyri starsi sourozenci odchazeli postupne do internatnich skol, protoze moje matka se potrebovala venovat mne. Nejvice na me zarlil bratr, nejstarsi z nas. Zahynul tragicky, a ja jsem proto po nem na pamatku pojmenovala sveho syna, jmenoval se Pavel.""Mate ze zarlivosti velke obavy?""Pro to, aby Pavel na Petra nezarlil, jsem udelala snad vsechno. Moc dbam na to, aby mel brasku rad. Ostatne vubec zadny naznak zarlivosti jsem u neho nezpozorovala a jsem si jista, ze se nijak nepretvaruje.""Vy sama jste na sourozence zarlila?""Ja nevim.Trpela jsem tim, ze me starsi sourozenci nebrali vazne. Ano, mozna jsem zarlila na to, ze meli volnost, me totiz maminka drzela pri sobe. Nikdy jsem jako ostatni internatni skolu nepoznala, i kdyz bych si to byvala snad prala. A pak, rikali mi ,rozmazlenej smrad'.""Vidite, zarlivosti se vyhnout nelze, je ji vsak mozne prekonat. A vy pane, vy se take zarlivosti tak obavate?"Otec: "Kdyz se zena snazi z nasi rodiny zarlivost vymytit, pocituji jakysi pocit viny. Protoze ja sam jsem ze ctyr deti, byl jsem nejstarsi, a hodne jsem na sourozence zarlil. A zcela bez zabran jsem jim to daval najevo! Choval jsem se k nim strasne! Otec mi rikaval: "Jestli se ti tu nelibi, tak bez do internatni skoly!" Bylo to presne tak, nelibilo se mi tam, neustale jsem se mstil, neco jsem chtel. Trvalo to az do doby, kdy jsem zacal dospivat. Tehdy jsem objevil jezdectvi, stalo se moji vasni a patrilo jen mne. Rodice me v nem podporovali. Moje vztahy s rodinou to zcela zmenilo!""Rikal jste, ze snaha vasi zeny potlacovat v rodine zarlivost u vas vyvolava pocit viny?""Jako dite jsem zarlil a trpel jsem tim. I ja se od toho Pavla snazim uchranit.""A jak to delate?""Kazdy vecer davam obema klukum darek, stejny darek; chci jim tak ukazat, ze je mam oba stejne rad.""Ano? A jak to delate, kdyz Pavel a Petr nejsou stejne stari?""Vyresil jsem to jednoduse - davam jim sladkosti.""A mate k tomu nejaky duvod, ze jim davate prave sladkosti?" "Ano! My jsme je jako deti nikdy nedostavali!" Potrebna zkusenost Po tomto setkani jsem pochopila, ze Pavlovi rodice si kazdy svym zpusobem "osetrovali" rany ze sveho vlastniho detstvi. Kdyz totiz delali vsechno mozne, aby jejich deti nezarlily, probouzela se v nich jejich davna detska souzeni; ta se pak snazili lecit na Pavlovi.Stejne jako my vsichni vytvareli ve sve rodine tytez vztahy, jake meli se svymi rodici a sourozenci. A protoze chteli ochranit Pavla pred pocity, ktere jsou pro ne jeste dnes bolestne, zakazovali mu zarlit. Kdyz promluvi teloPavlovi cinilo potize sve emoce vyjadrit. Mozna si myslel, ze se jich zbavi tim, ze je umlci. Nicmene zarlivost vysla na povrch nezavisle na jeho vuli v podobe ekzemu - symptomu vice mene neocekavaneho, jako kdyby se musela tim nebo onim zpusobem nevyhnutelne projevit. Existuji ruzne druhy ekzemu. Nektere z nich lze pomoci soucasne mediciny nebo dodrzovanim urcitych opatreni velmi snadno vylecit (to je pripad kontaktne alergickych ekzemu). Jinych se jen tak zbavit nelze, jako kdyby telo absolutne trvalo na tom, ze svedivymi a mokvajicimi vyrazkami, ktere obtezuji dite a s nim i celou rodinu, sdeli sve problemy. Pavluv ekzem urcite patril do te druhe kategorie. Chlapcovo telo se snazilo vyslat zpravu, kterou dite samo o sobe nebylo schopno vyjadrit slovy. Ale co tedy chtel Pavel timto zpusobem rici? A proc to nemohl vyjadrit jinak nez prostrednictvim sveho tela?Pavel je bazlivy. Pri nasem setkani se stale tulil k matce. Kdyz jsem se ho na neco zeptala, odpoved ji zaseptal do ucha, aniz by se na me podival. Kdyz jsem ho pak pozadala, aby nakreslil, jak vidi svou rodinu, razne to odmitl.Pry by radsi nakreslil dum. Budiz! Byl to vsak skutecne zvlastni dum - nemel dvere ani okna, ve strese jen takove male okenko. Na obloze na jedne strane byly tri hvezdy, na druhe jen jedna zcela osamocena, tri ptaci leteli spolu a jeden uplne sam.D. D.: "Rekni mi, Pavliku, kdyby ty hvezdicky tvorily rodinu, ktera koho predstavuje?"Pavel to zaseptal matce do ucha, ta to zopakovala: "Tohle by byl mladsi bratr, tatinek, maminka a tamhle starsi bratr." "Rekni mi, Pavliku, kdyby ti ptacci byli rodina, kdo by byl kym?" Pavlik odpovedel opet prostrednictvim matky: "Tenhle ptacek by byl mladsi bratr, tatinek, maminka a starsi bratr by byl tamhle.""Ten starsi bratr ma ale strach promluvit! A treba se take boji, ze by se tatinek s maminkou zlobili, kdyby jim rekl, ze mu vadi mit mladsiho bratricka. Ale zarlit na maleho brachu je prece uplne normalni a ja si myslim, ze by se ten tatinek ani maminka z te tvoji hvezdickove nebo ptaci rodinky kvuli tomu vubec nezlobili." "A ty budes zit jako kazde petilete dite." Pavel se znepokojene dival na matku, ta se usmivala a rikala: "Tady pani psychoanalyticka nam vysvetlila, ze na pocatku zivota je zarlit normalni. Tvuj tatinek take zarlil, kdyz byl maly. A ja, ja jsem mela strach, ze i ty budes zarlit, protoze muj starsi bratr na me zarlil hodne.""Mozna, ze kdyz se ti braska narodil, tak sis myslel, ze zaujme tvoje misto." "Ale my umime mit radi hodne deti!"Pavel to nijak nekomentoval. Vzal si modelinu a vymodeloval z ni jakousi horu. Tu pak hned rozsekal na nekolik malych casti. Z ceho vlastne tu ,,horu vytvoril" ? A co to prave rozbil?Pavel: "Ja Petu rad nemam. Ale chci mamince udelat radost, a tak brachovi vyhovim ve vsem, co chce. Pekne me ale stve."D. D.: "Chapu to. Tobe je pet let a bavi te hrat si tak, jak si hraji deti stare jako ty. Petovi jsou dva roky a asi jako vsechny dvoulete deti vsechno snadno rozbiji. Nastesti mas stejne stare kamarady!" "A to opravdu nemusim mit Petu rad?" "Samozrejme. Mezi sourozenci je dulezite, aby se navzajem respektovali. Petovi jsou dva roky a ty ho musis respektovat, brat ho takoveho, jaky je. A ty, ty zase budes zit jako kazde petilete dite.""Zdalo se mi o zralokovi. Petu sezral, me ne.""A ty bys chtel, aby Peta uz nebyl?""To ne, no trochu.""Mozna bys to chtel, mozne to ale neni. Rodice vam dali zivot obema. Vy ale pujdete zivotem kazdy svou cestou. Tou co mozna nejlepsi. A jestli sveho bratricka nemas tolik rad, neni to nic tak hrozneho - bratri a sestry se navzajem nevdavaji ani nezeni."Za nejakou dobu po tomto setkani mi Pavlovi rodice prisli rici, ze chlapci se vede dobre, je vesely a ekzem ustupuje. Nicmene nasledujici prazdniny se symptomy vratily a Pavel ke mne opet prisel.Zeptal se me, jestli si pamatuji, co mi rekl, jestli jsem pochopila, ze "Peta je strasne otravny! Stale opakuje jedno! Leze mi na nervy! Je hloupy!"Jestlize se ekzem vratil, znamenalo to, ze se Pavel se svymi emocemi jeste nevyporadal. Stale mu delalo trochu potize je pojmenovat. Mel strach, aby maminku a tatinka nerozzlobil a neztratil tak nezbytnou jistotu, kterou rodice diteti poskytuji. Ale jeden rok je prilis kratka doba na to, aby se dite naucilo davat zarlivosti, kterou tak dlouho potlacovalo, zcela volny pruchod. (

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Léčivá síla horečky

    Každá maminka někdy pocítí úzkost, když náhle zjistí, že její malé ditě má horečku. Často spanikaří a první, co udělá, sáhne po sirupu nebo čípku na sražení teploty. A to je právě to nejhorší, co může pro dítě udělat.Zvýšená teplota stejně jako horečka nejsou choroby. Jsou to právě příznaky infektu, nemoci. Dobrými příznaky, že organizmus se s chorobou snaží vypořádat sám a daří se mu to. Jde vlastně o projev přirozené obranyschopnosti těla.Choroboplodné organismy se nejlépe rozmnožují při normální teplotě, tedy do 37 °C. Zvýšení tělesné teploty podporuje a urychluje reakce obranného systému organismu. Horečka je tedy nejen příznakem onemocnění, ale i toho, že začal pracovat obranný systém, jenž se snaží všemi prostředky bojovat s nemocí.Proto hned, jak zjistíme zvýšenou teplotu, není na místě sahat po antipyretikách (léky na znižování teploty). Rozlišujeme, jestli jde o zvýšenou teplotu od 37 – 38,5 °­C­ nebo o horečku nad 38,5 °C. Zvýšená teplota je častokrát vedlejším projevem jiných procesů, které se v těle odehrávají: prořezávání zoubků, silné zatížení organizmu, únava, úrazy ...Zachovejte klid, zvýšená teplota je pozitivním signálemPři těplotě do 38,5 °C tělo bojuje proti infektu samo a právě zvýšenou teplotou si stimuluje imunitní systém. Bílé krvinky jsou pohyblivější a mají lepší schopnost se vypořádat s “bacily”. Podáním antipyretika tento léčebný proces přerušíme a uměle zastavíme. Organizmu nedáme šanci, aby si na narušitele vytvořilo účinné protilátky. Proto se mamince doporučuje jako nejdůležitější ZACHOVAT KLID. Panika zbytečně ovlyvní naše rozumné myšlení a ztíží vnímaní celé situace. Teplota se má nechat v počátečním stadiu propuknout. Sledujeme a zapisujeme naměřené hodnoty pro případ pozdější konzultace s lékařem. Nezapomeňme, že při měření teploty rektálně se musí odečíst 0,5 stupně, protože v konečníku je teplota o půl stupně vyšší.V první fázy horečky se doporučuje nezasahovat. Tělo ví, co dělá a při teplotě 38,5 °C a vyšší dochází k zastavení množení bakterií a virů a některé i umírají. Pokud horečku srazíme příliš brzy, dítě se sice bude cítit lépe, ale utlumíme tím obrannou reakci organizmu a tím mu ztížíme boj s patogeny a tím nakonec prodloužíme nemoc.Jak snížit horečku u dětíV případě trvání horečky delší dobu nad 39 °C, můžeme podat dítěti antipyretika (sirup, čípky, tabletky). Nejčastěji se používají 2 typy léků, Paracetamol v různých formách (Paralen, Panadol ...) nebo Ibuprofen (Nurofen, Ibalgin apod). V domácí lékárně by měly být oba typy léků a pokud jeden nezabírá, je vhodné vyzkoušet druhý. Nikdy dítěti nedáváme Acylpyrin, vzhledem k jeho schopnoti ředit krev!Horečku se můžeme pokusit znížit i vlažnými zábaly nebo sprchou. Nikdy nepoužijeme všechny metody současně. Nejdřív po 2 hodinách, když horečka neklesne, prostřídáme s jinou metodou.U horečky nad 39 °C může dojít k oslabení celého organizmu a nad 40 °C obranné funkce organizmu klesnou pod základní hodnoty. Při teplotách nad 41 °C je lidské zdraví vážně ohroženo, protože vysoká teplota narušuje činnost enzymů, které zodpovídají za metabolické děje v organizmu. Proto u vysoké horečky už přistupujeme k jejím snižování.ZábalyOrganizmus si reguluje svou teplotu i tím, že přebytečné teplo odvádí kůži ven z těla. Krevní cévy v kůži se rožšíří a protéká jimi vice krve. Tělo pak odvádí vice tepla.Zábaly se doporučují jako vlažné obklady na hrudník a břicho (je to nejvíc prokrvená část těla) na 5 - 7 minut celkem 3krát s 10 - 15 minutovou pauzou. Dítě zabalíme do vlažného prostěradla, jenom o pár stupňů chladnějšího, jako je teplota dítěte. Končetiny necháme volné. Pokud je pokožka dítěte studená, organizmus není schopen teplo odvádět. Zábal proto nepomůže. Pro zábaly nepoužíváme studenou vodu nebo led. V případě, že má dítě třesavku, snažíme se mu končetiny rozmasírovat.SprchyDítě sprchujeme vlažnou, ne studenou vodou (cca 37 °C) přibližně 1 - 2 minuty a to maximálně 1krát za hodinu. Sprchy ani zábaly neprovádíme současně, aby organizmus nebyl vystaven příliš velké zátěži najednou.Febrilní křečePrudkým zvýšením či náhlým poklesem tělesné teploty může dojít u zvlášť citlivých dětí k vyvolání febrilních křečí. Nejčastěji se vyskytují u dětí mezi 3. měsícem a 5. rokem života, jsou výsledkem vyšší citlivosti dětského centrálního nervového systému. Děti při nich náhle převracejí oči, cukají jim svaly v pravidelných záškubech, jsou ochablé nebo strnulé. Vždy je nutné volat záchranku a převést dítě do nemocnice, aby se provedlo důkladné vyšetření. Křeče z horečky většinou nemají negativní účinky na zdraví dítěte. Důležité je nepodléhat panice, při křečích položte dítě na podlahu a zůstaňte u něj. Nesnažte se ho omezovat. Hned, jak křeč povolí, volejte doktora. 

    25.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Máme doma prvňáčka

    Škola poprvé - co se změní?Změny nastanou nejen u vaší ratolesti, ale v celé rodině. Jsem žena, a tak mě první napadá emocionální rovina. Váš prvňáček s velkou aktovkou na zádech vesele hopsá vstříc novým zážitkům. Za ním se s vlhkýma očima šinete vy. Vzpomínáte na první slova, krůčky, probdělé noci. Už se to nezdá tak hrozné a vy toužíte vrátit čas. To samozřejmě nejde. Tak mu alespoň v tom velkém životním kroku pomozte.Domácí přípravaNejvětší změnou pro vašeho školáka je nástup povinností. Už to nebude jen hraní. Ukažte mu cestu k pravidelnému režimu při domácí přípravě. To, k čemu jej povedete nyní, mu bude prospěšné i v dalším školním studiu. Nejlépe je udělat mezi vyučováním a domácími úkoly několikahodinovou pauzu. Dítě v této době nejlépe nechte běhat na čerstvém vzduchu. Jsem matka a vím, že i vám volná chvilka přijde vhod. Při samotném psaní úkolů mu ponechte samostatnost, ale po očku ho kontrolujte. Ptejte se, zda váš prvňáček ví, proč danou věc dělá. Další kapitolu, důležitou pro jeho další rozvoj, je čtení. Po přečtení článku si s ním vždy povídejte o tom, jak ho pochopil. Zeptejte se, co se mu v něm líbilo. Je ve škole poprvé a bude potřebovat vaši plnou pozornost. Jaké základy mu dáte teď, z nich bude čerpat celý život.Aktovka a pomůckyJsem žena pořádkumilovná. Přípravě pomůcek a aktovky prvňáčka se věnuji pečlivě. Kontrolujte mu tašku každý den. Nechte ho, aby vám s jejím chystáním pomáhal. Vedete ho tím k zodpovědnosti za své věci. Možná budete chvilkami šílet, až se ho posté budete ptát, kde má gumu a proč nemá zase obalenou písanku. Jednou se vám to však zúročí. Pochopí, že věci nepadají z nebe. Jistě si časem začne dávat na všechno větší pozor. Vám tak odpadnou starosti se stále novým a novým sháněním.Prospěch prvňáčkaNaučte ho, že důležitá je škola a učení. Nestresujte kvůli známkám. Každé dítě je na něco nadané. Pokud se věnujete přípravě a stejně váš prvňáček v nějakém předmětu neprospívá, berte to s nadhledem. Vám také nejde vše na jedničku. Proč byste to měla chtít po něm. Pěstujte v něm zájem o vzdělání a ne strach ze špatné známky. To platí, ať je vaše dítě ve škole poprvé, anebo po desáté. 

    25.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Dětské otravy

    LÉKY STOJÍ NA PRVNÍM MÍSTĚ V POČTU OTRAV VZNIKLÝCH V DOMÁCNOSTI.Všichni, kteří mají v domácnosti malé dítě, by měli všechny léky uchovávat uzamčené. I v případě, že dospělý nějaký lék užívá, je lépe nečinit tak před očima malého dítěte. To se totiž učí tím, že se snaží dospělého napodobovat, a mohlo by pak v nestřežené chvíli sníst i větší množství tablet. Odporná chuť léku dítě většinou nevaruje. Navíc mají dnes léky často velmi lákavou podobu i chuť (například Ibalgin je pěkně barevná lentilka, Mucosolvan sladký sirup).Kabelky návštěv mohou představovat netušené riziko. V dnešní době má téměř každý při sobě nějaké léky, zvlášť jedná-li se o starší osobu. Dítě by si mohlo touto cestou způsobit i velmi vážnou otravu. Situace, kdy do rodiny přijde návštěva, stejně jako zmatek při odjezdu na chatu, na dovolenou, zazvonění telefonu, nebo doba, kdy je matka zaměstnaná přípravou jídla, bývají typicky "rizikové". Je prokázáno, že při nich dochází k otravám dětí velmi často.Nezapomeňte na to, že se nevyplácí dítě, které je nuceno nějaké léky užívat, přesvědčovat, že lék je dobrota nebo pamlsek. Snažte se dítěti přijatelnou formou vysvětlit, že jde o lék, který má odstranit jeho chorobu.Pečlivě uzamykejte i léky, které dítě užívá v době akutního onemocnění (Paralen, Sanorin). I tyto léky mohou dítěti způsobit vážnou otravu a neměly by být na přístupném místě nebo dokonce v dětském pokoji.Tam, kde žije v domácnosti starší člověk, nepřipravujte mu léky například do misky na noční stolek. Léky na "tlak, srdce, cukrovku, na dýchání" nebo různá psychiatrická onemocnění, které lidé staršího věku často užívají, mohou dítěti způsobit otravu v dávce, která je pro dospělého člověka léčebná.Dítě však mohou ohrozit také sami rodiče. Často se stane, že podají dítěti předepsaný lék v nesprávné dávce. Je to asi způsobeno tím, že dávky léku se v dětském věku vypočítávají podle hmotnosti nebo podle věku dítěte a proto se v průběhu času mění. Pokud si rodiče nejsou jisti, jaké množství léku mají dítěti podat, je vždy na místě konzultovat ošetřujícího lékaře nebo pozorně přečíst přiložený leták.CO DĚLAT, ZJISTÍME-LI, ŽE DÍTĚ NĚJAKÝ LÉK POŽILO NEBO DOSTALO PŘÍLIŠ VELKOU DÁVKU?Pokud je to možné, ihned si vyžádejte radu TIS. Nemáte-li tuto možnost, zachovejte klid. Jestliže jste dítě přistihli brzy po požití a nemá známky otravy, pokuste se vyvolat zvracení. Nezkoušejte to ale u dětí mladších šesti měsíců, ty ještě nemají vyvinutý zvracivý reflex. U dětí mladších 12 let nikdy k vyvolání zvracení nepoužívejte roztok kuchyňské soli. Ten sám by mohl vyvolat otravu. Přehněte si dítě přes koleno, aby mělo hlavu níže než trup a podrážděte mu kořen jazyka prstem nebo rukojetí lžíce.Pokud se pokusy nedaří, neztrácejte příliš mnoho času, protože s nastupujícím účinkem požitého léku by to mohlo být i velmi nebezpečné. Pokuste se dítěti podat několik tablet živočišného uhlí (aktivního uhlí), které u většiny lékových otrav bývá základním krokem léčby. V domácnosti, kde vyrůstá dítě, by vždy mělo být k dispozici. Tam, kde je v domácnosti více dětí, je lépe mít i více balení, protože se často sourozenci přibližně stejného věku o léky podělí. V rámci první pomoci podejte dítěti 3-10 tablet živočišného uhlí rozdrceného a rozpuštěného v přijatelném množství vody. Pak vyhledejte lékařskou pomoc. Pokud má již dítě příznaky otravy, padá nebo usíná, vezte je nejlépe na zadním sedadle auta položené břichem přes kolena dospělého s hlavou otočenou ke straně tak, aby nevdechlo případné zvratky. Jiná možnost je dítěti přivolat lékaře do bytu, ten již vše potřebné zařídí sám.NEPODCEŇUJTE! Požití léků s obsahem železa (k léčbě chudokrevnosti). Větší počet tablet může dítěti způsobit i smrtelnou otravu. Vždy, když dítě požije tyto léky, vyhledejte okamžitě radu TIS nebo lékařskou pomoc. Velmi nebezpečné jsou léky určené k léčbě osteoporózy (řídnutí kostí). Obsahují stejnou účinnou látku jako tablety Natrium fluoratum, které děti dostávají od dětského lékaře pro dobrý vývin chrupu, ale v několikanásobně větším množství. Požití většího počtu těchto tablet určených dospělým může způsobit dítěti smrtelnou otravu. Při takovéto nehodě podejte rychle dítěti mléko a kontaktujte TIS .V lékárničkách, ale často také v koupelnových skříňkách bývají krystalky hypermanganu (manganistanu draselného). Málokdo ví, že jejich požití může způsobit dítěti vážné poleptání sliznice zažívacího ústrojí. Pokud se toto dítěti přihodí, co nejrychleji kontaktujte TIS nebo vyhledejte lékařskou pomoc. Můžete podat dítěti vodu nebo mléko, nikdy ne nápoj s bublinkami. Ústa dítěte důkladně vypláchněte tekoucí vodou.CO SE NAOPAK PŘECEŇUJE?Požití několika málo tablet hormonálního antikoncepčního přípravku způsobí dítěti nanejvýš zažívací potíže. V rámci první pomoci podejte několik tablet (3-5) živočišného uhlí rozpuštěného ve vodě. Pak konzultujte TIS nebo ošetřujícího lékaře. Výplach žaludku se provádí až po požití celé měsíční dávky nebo ještě většího množství tablet.Tabletky Natrium fluoratum určené dětem pro zdravý vývoj chrupu obsahují velmi málo účinné látky, takže požití většího počtu tablet nevyvolá otravu. Obvykle postačí podat několikrát mléko, ale vždy pro jistotu vyhledejte radu TIS nebo ošetřujícího lékaře.NA DRUHÉM MÍSTĚ CO DO POČTU OTRAV DĚTÍ STOJÍ OBCHODNÍ PŘÍPRAVKY POUŽÍVANÉ V DOMÁCNOSTI.Dospělí bývají při jejich uchovávání méně opatrní, než je tomu u léků a neuvědomují si nebezpečnost některých látek, které jsou obsaženy v prostředcích sloužících například k údržbě hygieny v domácnosti. K otravám těmito prostředky dochází u dětí nejnižších věkových skupin, často i takových, které jen lezou. Situace je dnes o to komplikovanější tím, že téměř všechny, i ty nejnebezpečnější výrobky mají lákavý obal, často i s obrázkem ovoce, květiny nebo zvířátka, a že téměř u všech jsou odpuzující vlastnosti překryty příjemným parfémováním a barvou výrobku. Vlivem reklam zákazník pro jeden účel nakupuje i několik přípravků, které se pak nespotřebované někde doma hromadí. Navíc se dnes rozšířil prodej odlévaných čisticích prostředků, které jsou téměř vždy v lahvích od nápojů a u nichž je riziko mylného požití vyšší i u dospělých.KTERÉ PŘÍPRAVKY Z TÉTO SKUPINY JSOU NEJVÍC NEBEZPEČNÉ? Jsou to látky s leptavými účinky bud' zásadité nebo kyselé povahy. Zásadité (louky) jsou přípravky na odstraňování usazenin z odpadů, čističe sporáků a grilů. Kyselou povahu mají například odstraňovače usazenin vodního kamene (i pro čajové konvice) a některé čisticí prostředky určené k hygieně sanitární keramiky. Tyto látky nepůsobí otravu v pravém slova smyslu, ale těžce místně poškozují sliznice a kůži, která s nimi přijde do styku. Léčení následků těchto nehod někdy vyžaduje i mnohaletou léčbu s využitím možností transplantace a pro postiženého představuje značnou zátěž.Zásaditou povahu mají i prášky na mytí nádobí v automatických myčkách. Nebezpečí tkví hlavně v tom, že slinami zvlhčený prášek může ulpět na sliznici zažívacího ústrojí a dlouhodobě tam působit tak, že dojde i k hlubokému zvředovatění postiženého místa. Totéž se může vzácně stát i s pracím práškem, ten však má účinky mírnější.Otázka první pomoci u těchto přípravků je stále velmi svízelná. K poškození sliznic dochází již v prvních okamžicích po požití, proto se opatření konaná za účelem první pomoci často míjejí účinkem. Zásadně ale nikdy nenuťte postiženého ke zvracení. Znovu by se sliznice jícnu a dutiny ústní vystavovaly účinku leptavé látky. Nikdy se také nepokoušejte požitou látku zneutralizovat. Vzniklá tepelná reakce by ještě víc prohloubila již vzniklá poškození. Nejlépe je nepodávat nic a co nejrychleji dopravit postiženého do nemocničního zařízení. Pokud se toho postižený dožaduje a přináší mu to úlevu, podejte čistou vodu nebo mléko. Nikdy ne nápoje s bublinkami. U leptavých látek pevné konzistence podání vody nebo mléka zabrání přilnutí k určitému místu na povrchu sliznice a místní postižení by mělo pak být mělčí. Dutinu ústní vyplachujte tekoucí pitnou vodou. Živočišné uhlí nepodávejte, protože začerní sliznice a znemožní zjištění změn vzniklých poleptáním a samotnému poškození kyselinami a louhy stejně nezabrání.Vždy zkontrolujte, zda kromě dutiny ústní není postižena také jiná část těla dítěte (zda například šupinky louhu sodného nezapadly za oděv).Pokud je skutečně postižena kůže nebo oko těmito látkami, omývejte poškozené místo alespoň 15 až 20 minut tekoucí pitnou (nejlépe vlažnou) vodou, pak vyhledejte pomoc příslušného odborníka.JAKÝMI DALŠÍMI PŘÍPRAVKY V DOMÁCNOSTI SE DĚTI ČASTO POŠKODÍ?Často se děti napijí nebo nadýchají výparů přípravků obsahujících chlornan sodný. Ten se vyskytuje v celé řadě výrobků (např. Savo, Domestos). V běžně používaných koncentracích po napití pouze podráždí sliznice, jsou však přípravky, kde je obsažen ve vyšší koncentraci nebo v kombinaci s louhem. Tam by mohlo dojít i k vážnějšímu postižení sliznic. Při práci s těmito přípravky se uvolňuje dráždivý plyn chlór (zvláště tehdy, míchají-li se tyto přípravky s jinými, které obsahují kyseliny). Po vdechování těchto výparů může dojít k podráždění dýchacích cest, někdy až k pocitu dechové tísně a příznakům podobným průduškovému astmatu.Napije-li se dítě takového přípravku, nenuťte ho ke zvracení, podejte mu čistou vodu a dopravte ho do nemocnice. Nadýchá-li se výparů a má potíže, umístěte ho na čistý vzduch, udržujte v tělesném klidu a přivolejte mu lékařskou pomoc. Kontaktujte TIS.Často se děti napijí saponátových přípravků určených k běžnému úklidu a mytí nádobí. U těchto látek je největším nebezpečím vdechnutí vzniklé pěny při zvracení a vzácně i chemický zápal plic. Z podráždění sliznice zažívacího ústrojí pak může dojít k průjmům, které zvlášť pro velmi malé děti představují značné ohrožení ztrátami tekutin. Při takovéto nehodě nikdy nenuťte dítě ke zvracení. Dejte mu napít trochu vody nebo mléka, nikdy ne nápoj "bublinkový", podejte mu 3-5 tablet živočišného uhlí, snažte se ho udržet v tělesném klidu a vyžádejte si radu TIS. Otrava v pravém slova smyslu zde nehrozí. V obdobích velkých úklidů se děti k často napijí leštěnek na nábytek. Tyto mají někdy velmi lákavou podobu (například malinově červená Diava ). Mnohé z nich obsahují benzin, který postiženého ohrožuje hlavně rozsáhlým zánětem plic, ke kterému snadno dochází, pokud postižený po nehodě zvrací a vdechne i nepatrné množství této látky. Pokud by vypilo větší množství benzinu nebo přípravku, který benzin obsahuje, mohlo by dojít i k celkovým příznakům otravy. K tomu naštěstí dochází jen vzácně.Stejné riziko zánětu plic po vdechnutí zvratků představují i dnes velmi oblíbené lampové oleje, které obsahují petrolej a používají se ke svícení v petrolejových lampách. Mají několik barevných odstínů a krásně voní, což je zcela zbaví všech varovných vlastností.Po požití benzinu, leštěnek, lampového oleje i dalších ropných derivátů nikdy dítě nenuťte ke zvracení! Případné vdechnutí zvratků dítě ohrožuje víc, než vstřebané množství. Nikdy nepodávejte dítěti mléko nebo jiné potraviny s obsahem tuku, protože tuky usnadňují těmto látkám vstřebání do oběhu. Živočišné uhlí také nemá význam podávat, protože tyto látky váže málo. Vždy, i když dítě nemá obtíže, ho dopravte do nemocnice.Velmi nebezpečné je pro děti také požití vonných olejů, které se používají do aromatických lamp nebo se přikapávají do zvlhčovačů vzduchu. Mají pestrou paletu vůní i barev. Jde o éterické oleje, které mohou v koncentrované podobě i při požití malého množství představovat pro dítě značné ohrožení. Dochází totiž k místnímu podráždění sliznic zažívacího ústrojí, ke vzniku zápalu plic při vdechnutí zvratků i k celkovým projevům otravy spojeným s křečemi a ztrátou vědomí.Po jejich požití postupujte stejně jako v předchozím případě, je vhodné ale podat navíc několik tablet živočišného uhlí rozdrceného ve vodě. Vyžádejte si radu TIS nebo dopravte dítě do nemocnice.V řadě úklidových prostředků a kosmetických přípravků je obsaženo velké procento alkoholu, na jehož účinky jsou děti velmi citlivé. Alkohol je v přípravcích na čištění skel (Iron, Okena), v kolínských vodách, parfémech i v ústních vodách. V zahraničí byly po těchto přípravcích požitých dětmi evidovány i smrtelné případy. Přistihnete-li dítě, že se přípravku napilo, pokuste se u něj vyvolat zvracení, ale jen tehdy, je-li to brzy po nehodě a dítě nejeví známky opilosti. Vždy se snažte určit aspoň přibližně, jakou dávku vypilo. Živočišné uhlí v tomto případě nepodávejte. Vyžádejte si radu TIS nebo vyhledejte lékaře.Nepodceňujte situaci, kdy dítě spolkne čočkovou baterii. Je nutné, aby průchod baterie zažívacím ústrojím sledoval lékař, protože v případě, že by někde uvízla, mohla by dítě ohrozit jak místním poškozením sliznice, tak i celkovou otravou. Tato by však pravděpodobně delší dobu probíhala skrytě, bez zjevných příznaků.KTERÉ POKOJOVÉ NEBO BALKÓNOVÉ ROSTLINY JSOU NEBEZPEČNÉ?Nechvalně proslavenou u nás běžně pěstovanou rostlinou je dieffenbachie. Rostlina obsahuje velmi drobné krystaly šťavelanu vápenatého, které při požití části rostliny bolestivě poraní sliznice, které s ní přijdou do styku. Způsobí jejich otok, takže může dojít k dechové tísni, eventuelně až k udušení postiženého! Celá událost může být velmi bolestivá, a pokud k příznakům dojde, vyžaduje si i několikadenní léčbu v nemocnici. Podobně působí i scindapsus a filodendron, příznaky jsou ale vždy mírnější. Často snědí části těchto rostlin i velmi malé děti, které jenom lezou, protože květináče s těmito velkými rostlinami stávají v pokoji přímo na podlaze.V případě, že dítě sní nebo jen žvýká části některé z uvedených rostlin, vyndejte mu její zbytky z úst a vyplachujte mu dutinu ústní chladnou vodou. Dejte mu také napít chladné mléko, vodu nebo čaj, nebo podejte zmrzlinu, kontaktujte TIS. Dítě s potížemi patří do nemocnice.KDE STRACH A OBAVY NEJSOU NA MÍSTĚ?Velmi často ochutnají děti obsah sáčků, které bývají přiloženy k novým botám nebo kabelkám, nebo drobné kuličky z víček některých léků. Jde o silikagel - amorfní kysličník křemičitý, který slouží k vychytávání vlhkostí a není jedovatý. Dítě nijak neohrozí a není tedy potřeba konat nějaké zákroky.Nezřídka také dojde k rozbití osobního rtuťového teploměru a snězení několika kuliček rtuti nebo se rtuť vypije s čajem, který se teploměrem míchal. V tomto případě neohrožuje postiženého rtuť, ale pouze rozbité sklo.CO NAJDEME V GARÁŽÍCH, ZAHRADNÍCH DOMCÍCH A KUTILSKÝCH DÍLNÁCH?V těchto prostorech se nachází celá plejáda nebezpečných látek. Naštěstí se děti nízkého věku batolí spíše kolem maminek a babiček, takže se do těchto "království" mužů dostanou méně často, což je také vidět na menším počtu dotazů na dětské otravy látkami z této oblasti.Kromě toho, že se zde může dítě napít benzinu nebo různých motorových olejů, pro které platí stejné pokyny jako v předchozích odstavcích (leštěnky, lampový olej), velmi nebezpečné jsou přípravky s obsahem ethylenglykolu (různé nemrznoucí směsi a brzdové kapaliny). Zrádné jsou především tím, že ke smrtelné otravě stačí poměrně malé množství přípravku, který má nasládlou chuť a ničím tedy nevaruje. Navíc k rozvoji příznaků otravy může dojít pozvolna a nenápadně, což je nebezpečné hlavně tehdy, když jsme dítě při požití nepřistihli. Pokud se tato nehoda stane, do několika minut po požití se pokuste vyvolat zvracení a okamžitě kontaktujte TIS. Protože zde alkohol působí jako protijed, je na místě podat dítěti slabý alkoholický nápoj - nejlépe sklenku piva. Víno je vhodnější zředit vodou na polovinu, zředěného stačí rovněž sklenka. Před podáním alkoholu však vždy kontaktujte TIS, protože ethylenglykol není obsažen ve všech druzích nemrznoucích přípravků! V každém případě dítě patří do nemocnice. Dítě je nutné sledovat i tehdy, není-li jistota, zda vůbec něco vypilo nebo si s přípravkem jen hrálo.Barvy a ředidla většinou obsahují benzin nebo rozpouštědla typu toluenu a xylenu. Při požití těchto látek nenuťte dítě ke zvracení, nepodávejte mléko, tuky ani živočišné uhlí. Dítě dopravte do zdravotnického zařízení. Tam, kde je u domu zahrada, skladuje se v prostorách dílen a garáží často velké množství nejrůznějších prostředků na ochranu rostlin, odstraňování plevele, hubení škůdců (slimáků, myší, potkanů). Jde často o velmi nebezpečné látky, všechny vyjmenovat v rámci této příručky nelze.Velký pozor dejte na uskladnění organofosforových insekticidů (organofosfátů). Rada z nich je velmi jedovatá. Pokud se vaše dítě takového prostředku napije, nebo se jím polije, vyžádejte si neprodleně radu TIS nebo lékaře! Je třeba rychle zjistit, jak nebezpečný je požitý přípravek. Bezprostředně po napití jedovatého přípravku se pokuste u dítěte vyvolat zvracení a podejte mu 10-15 tablet rozdrceného živočišného uhlí. Polité dítě umyjte mýdlem a vodou, sundejte mu potřísněný oděv. Pracujte v gumových rukavicích. Dítě, které se nadýchalo výparů (i tak je možné se otrávit) umístěte na čistý vzduch, zajistěte převoz do nemocnice.Velmi nebezpečné jsou přípravky na hubení slimáků s účinnou látkou metaldehydem. Požije-li dítě tento přípravek, co nejdříve po nehodě mu dejte vypít vlažnou vodu a vyvolejte zvracení. Odvezte ho do nemocnice.Návnady na myši a potkany dnes většinou obsahují látky typu warfarinů a superwarfarinů. Tyto přípravky u hlodavců při opakovaném požírání vyvolávají krvácivé projevy, jejichž následkem zvířata umírají. Při jednorázovém požití malého počtu granulí obvykle u dítěte plně stačí podání živočišného uhlí s kontrolou doby krvácení, kterou provede s určitým časovým odstupem ošetřující lékař. Větší množství granulí si vyžádá výplach žaludku, proto je nutné dopravit dítě do nemocnice. Před odjezdem do nemocnice je vhodné pokusit se vyvolat zvracení a podat dítěti několik tablet živočišného uhlí.ČÍM JSOU PRO DĚTI NEBEZPEČNÉ PARKY, ZAHRADY, VOLNÁ PŘÍRODA ?Od jara do podzimu děti poměrně často snědí části rostlin nebo jedovatých hub. Ve vzácných případech může dítě uštknout jedovatý had.Nejčastěji děti jedí bobule různých keřů nebo menších rostlin. Zvlášť nebezpečné jsou bobule rulíku zlomocného nebo lýkovce jedovatého. K vyvolání otravy postačí několik málo plodů, někdy stačí jen jedna bobule.Řada rostlin je naproti tomu pro děti neškodných. Velmi časté jsou dotazy na požití plodů mahonie cesmínolisté, které dětem připomínají borůvky. Ty jsou ale prakticky nejedovaté. Výplach žaludku je při snězení méně než 50 bobulí zbytečný.Pokud dítě část rostliny sní a nejsme si jisti, že šlo o nejedovatý druh, pokuste se vyvolat zvracení. Nedaří-li se to, dejte mu několik tablet rozdrceného živočišného uhlí a větší množství tekutin, nejlépe hořkého čaje. Vyhledejte co nejdříve radu TIS nebo pomoc lékaře. Vždy vezměte s sebou větší část rostliny, ne jen bobule nebo listy. Užitečné je vědět, kde bydlí učitel botaniky, kde je zahradnictví, sadařství nebo květinářství. Tam by měli umět s určením rostliny pomoci.Pokud jste houbaři, neochutnávejte při sběru syrové houby před dítětem. Mohlo by se o to bez vašeho vědomí pokusit také a sníst i velmi jedovatou houbu. Do houbového jídla malé dítě nenuťte. Houby jsou pro malé dítě těžko stravitelné a v případě, že se rodina otráví, probíhá otrava nejmenšího člena rodiny nejdramatičtěji.Pokud po snězení houbového jídla vzniklo podezření, že šlo o jedovaté houby, neváhejte a vždy vyhledejte lékařskou pomoc. Co nejdříve je třeba se pokusit o zvracení a podat 10 - 15 tablet živočišného uhlí. Zvratky dítěte uchovejte a odvezte rovněž do nemocnice, stejně tak jako zbytky jídla a nezpracovaných hub. Pokud již má dítě příznaky otravy a zvrací, nebo má průjem, dopravíme s ním do nemocnice vzorky zvratků i stolici. Všechny tyto materiály jsou důležité pro určení, o kterou houbu jde. V našem pásmu je nejnebezpečnější otrava muchomůrkou zelenou, při které dochází k poškození jater nezřídka i se smrtelným průběhem.Uštknutí zmijí obecnou se v některých letech objevuje poměrně často. K úrazu dojde většinou bleskově, postižený hada ani nezahlédne. V místě zranění jsou na kůži dva asi jeden centimetr od sebe vzdálené vpichy, někdy jen jeden. V místě postižení vzniká prudká bolest, která se rychle šíří do okolí. Postiženého je nutno vždy dopravit do nemocnice a to i tehdy, zdá-li se průběh lehký, nebo se žádné příznaky neobjevují. Zhoršení stavu v průběhu dalších hodin může být velmi náhlé. Převoz do nemocnice by měl probíhat za přítomnosti lékaře vleže, laik by měl před převozem zajistit pacientovi tělesný klid, teplo, podat tekutiny, ne však alkohol! Končetinu je třeba znehybnit, raději nezaškrcovat.CO ŘÍCI NA ZÁVĚR?Léky bez výjimky skladujte v uzamčeném prostoru. Léky s prošlou expirační lhůtou neskladujte. Jejich zbytky ale nevyhazujte do volně přístupných odpadkových košů. Tam nepatří ani zbytky přípravků chemické povahy a jedovaté rostliny.Prostředky chemické povahy skladujte v prostorách nepřístupných malému dítěti. Pokud je nelze zamknout, uložte je alespoň tak, aby byly v nedostupné výšce, a pokud možno v místech, kam dítě ze své perspektivy nevidí. Tím se riziko otravy podstatně sníží.Nenakupujte velké množství přípravků pro domácnost. Vždy jen to, co opravdu potřebujete. Máte-li možnost, zvolte přípravek s ochranným uzávěrem a co nejdříve po použití jej vždy znovu uzavřete.Nikdy nepoužívejte pro látky chemické povahy náhradní obaly, zvláště ne od nápojů!Ve volné přírodě, v parcích a zahradách nenechávejte malé děti bez dozoru. Snažte se výchovou dosáhnout toho, aby dítě nejedlo nic, co samo našlo a k čemu nemá svolení dospělého.

    27.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Vzdělání

    Vzdělání je základním předpokladem rozvoje jednotlivce i komunit všude na světě. V mnoha zemích je pro většinu lidí téměř nedosažitelné, i když umožňuje velkou změnu kvality života. Většina rozvojových zemí totiž nemá potřebné finance ani odborníky na vybudování kvalitního školství. Mnoho rodin nedokáže ušetřit na cestu svých dětí do školy, potřebuje, aby děti doma či mimo domov pracovaly či pro ně není vzdělání hodnotou. Nejrozvinutější státy světa naopak znásobují své bohatství především proto, že investují do vzdělání a budují znalostní ekonomiku (knowledge economy). Důležitost vzdělání obyvatelstva pro celkový rozvoj země se odráží v Indexu lidského rozvoje (Human Development Index - HDI), kde vzdělanost tvoří jeden ze tří ukazatelů. Důležité přitom je, zda vzdělání vyhovuje místním podmínkám, tedy zda je vůbec použitelné.Velmi podstatným problémem je také dlouhodobá udržitelnost přístupného a bezplatného základního vzdělání. Možná ještě vážnější je pak situace na trhu práce, zejména ve vytváření pracovních míst pro mladé vzdělané lidi, jejichž možnosti uplatnění jsou naprosto nedostatečné.Vzdělání pro všechnyAť již jsou důvody nedostatku vzdělání jakékoli - nepříznivé kulturní prostředí, nedostatek peněz nebo probíhající ozbrojený konflikt - výsledkem je prohlubující se ekonomické zaostávání postižené země. Když investoři narážejí na nedostatek vzdělané a kvalifikované pracovní síly, raději své podnikání stěhují do zahraničí. Únik investic pak vede k hospodářskému úpadku a tím i k nárůstu chudoby, nezaměstnanosti a dalších společenských problémů. Rozpočet nerozvinuté země je následně zatížen dodatečnými výdaji, takže na vzdělání zůstane opět o něco méně peněz.První krok k zajištění rozvoje nejchudších zemí představuje zajištění gramotnosti a úplného základního vzdělání pro všechny obyvatele. V roce 2000 ještě 115 milionů dětí ve školním věku nemělo možnost pravidelně navštěvovat školu. Do roku 2005 se však podařilo jejich počet snížit na 72 milionů; v roce 2010 to již bylo "jen" 61 milionů (z toho více než polovina v subsaharské Africe). Drtivá většina dětí mimo školu žije v rozvojových zemích a 53 procent tvoří dívky. Cílem programu OSN nazvaného Vzdělání pro všechny (Education For All - EFA) a jedním z Rozvojových cílů tisíciletí se tedy stala dostupnost základní školní docházky pro všechny děti do roku 2015. Dalším z cílů je rovněž odstranění nerovnosti v přístupu ke vzdělání mezi muži a ženami. Zejména v Africe a Jižní Asii procento gramotných dívek dosud výrazně zaostává za podílem gramotných chlapců. Jedním z úkolů Rozvojových cílů tisíciletí bylo odstranit nepoměr pohlaví na základním a středním stupni vzdělávání do roku 2005, což se však nepodařilo. Téměř jistě se nepodaří odstranit do roku 2015 nepoměr pohlaví ve všech regionech a na všech stupních vzdělání, tedy včetně terciárního, jak to požadují Rozvojové cíle. Kromě zápisu do školy, s nímž pracuje většina statistik, je nutné brát v úvahu také míru dokončení školy (drop-out rate) a kvalitu vzdělání. V některých případech totiž školu dokončí jen zlomek dívek (zejména venkovských). Až desítky procent dětí také ze školy po letech odcházejí, aniž by uměly číst, psát a počítat.Různé přístupy ke vzděláníOtázka zaměřenosti a použitelnosti vzdělání je stejně důležitá jako naplňování kvantitativních cílů týkajících se přístupu ke vzdělání. Obecné poučky o tom, že někdo chodil do školy, a proto je na tom lépe, nemusí v některých oblastech vůbec platit. Statistiky navíc hovoří o počtu zapsaných dětí, ale neberou potaz jejich skutečnou docházku. Tradiční pojetí vzdělávání jako předávání velké sumy hotových informací je mnohdy neefektivní i ve vyspělých průmyslových oblastech, tím méně pak ve vesnicích, kde se obyvatelé živí pastevectvím či zemědělstvím. Obsah a forma vzdělávání by měly vycházet z možností jejich využití v dané oblasti, ale zároveň připravovat studenty na to, aby se uměli vyrovnat se změnami, které současná globalizace světa přináší.Každé vzdělávání kromě znalostí a kompetencí předává také společenské a kulturní vzorce a hodnoty. Na jedné straně existují výhrady vůči rozšíření evropského typu vzdělávání, které může vést k přebírání kulturních vzorců, jež pak mohou být v jiných podmínkách společensky nefunkční. Západní ideál individuálního sebeprosazování může například ve společnostech trpících nedostatkem zdrojů výrazně narušit stávající způsoby řešení společenských problémů v rámci širší rodiny, aniž dojde k ustavení nových. Na druhé straně je vnášením nových prvků do vzdělávání možné pozitivně ovlivnit rozvoj společenství, jako například v případě zavádění osvěty o pandemii AIDS a jejím šíření. Proto je u každého vzdělávacího systému potřeba zjistit, jaký typ vzdělání prosazuje a k jakému typu rozvoje (či naopak nerozvíjení se) tím směřuje.Kritériem pro posuzování vzdělání pak může být požadavek, aby u absolventů posiloval zmíněné schopnosti a možnost vést takový život, jaký si představují. V případě, že tomu tak je, je vzdělání jedním z nejúčinnějších nástrojů, jak dospět k lidskému rozvoji. V opačném případě se vzdělávání může stát i nástrojem útlaku, manipulace, propagandy, podněcování nesnášenlivosti a omezování svobody. Mnohé školy – stejně jako jakékoli další instituce – hrají problematickou roli i při šíření a udržování genderových stereotypů. Globální instituce i nevládní organizace, jež prosazují programy rozvoje vzdělání, proto kritizují stav, kde školami šířené ideologie výrazně odporují mezinárodním standardům ochrany lidských práv, nebo kde kvůli usnadnění ideologické manipulace dochází k omezení samotného vzdělávání. Vzdělání však bude vždy odrážet kulturní vzorce dané země či zájmy dané vlády. Definovat ten nejvhodnější systém vzdělání, který jediný zajistí ideální rozvoj země, však v zásadě nelze.Vzdělání a jeho uplatněníVzdělání je nyní často charakterizováno jako takzvaný smíšený statek. To znamená, že vzdělaný člověk je na jedné straně přínosem pro celou společnost, na druhé straně však také on sám po letech studia získá zpravidla vyšší výdělek než jeho vrstevníci, kteří se místo zvyšování kvalifikace věnovali výdělečným aktivitám. Jinak řečeno: vzdělání se vyplácí jak společnosti, tak vzdělanému jednotlivci.Základním předpokladem uvedeného tvrzení je však možnost uplatnit své vzdělání v odpovídajícím zaměstnání. Pokud taková možnost dostupná není, může přebytek vzdělaných lidí bez uplatnění způsobovat potíže. Vzdělaný člověk bez zaměstnání odpovídajícího jeho kvalifikaci může být společensky stigmatizován. Musí se totiž vzdát očekávání, jež v něm škola vzbudila, a přijmout i podřadné zaměstnání. V západní Evropě nastala taková situace zhruba v druhé polovině 60. let dvacátého století, kdy populačně silné poválečné ročníky začaly opouštět demokratizované univerzity a oproti svým generačním předchůdcům hledali obtížně uplatnění v oboru, nebo byli dokonce nezaměstnaní.Rozvojové země dodnes omezuje nedostatek vzdělaných lidí a navíc jejich rozvoj ohrožuje „odliv mozků“ do bohatých zemí. Pokud se podaří obyvateli z méně rozvinuté země získat kvalitní vysokoškolské vzdělání a nenajde doma uplatnění, bude motivovaný přestěhovat se do bohaté země. Zejména nejchudší státy se proto potýkají s nedostatkem lékařů a zdravotnických pracovníků, v dalších oblastech pak vynakládají vysoké částky za poradenství odborníků ze zemí Severu.Se vzděláním přímo souvisí i schopnost inovací. Vzdělanější lidé častěji přicházejí s inovacemi, které jsou motorem rozvoje. Míra inovací, měřená třeba přihlašováním patentů a vynálezů, je jedním ze základních ukazatelů rozvoje společnosti a přímo souvisí s ekonomickým růstem.Vzdělání ženPodobně jako v jiných oblastech, i v případě vzdělání je situace výrazně horší, porovná‑li se možnost přístupu ke vzdělání žen a mužů. Zejména v nejchudších zemích je sociální, ekonomická a politická situace výrazně nastavena v neprospěch žen. Problém vzdělání žen je složitou kombinací ekonomických (obživa rodiny, zajištění ve stáří) a sociálních faktorů (tradice). Izolace, ve které ženy takto žijí, jim brání v jejich vlastním rozvoji a ve zlepšení jejich postavení. Zlepšování vzdělání žen vede k pozitivním změnám v celé společnosti - pozdějšímu zahájení sexuálního života, plánovanému rodičovství, důrazu na vzdělání dětí, lepší péči o zdraví rodiny atd.Nejčastěji používaným příkladem nerovného postavení žen je otázka kontroly porodnosti. V tradičních afrických, asijských či jihoamerických společnostech stále přežívá model rodiny s co největším počtem dětí, které se v budoucnu mají postarat o své rodiče. Žena, která neví, jak zabránit početí, nemá kontrolu nad počtem svých dětí a ocitá se v zajetí tradic a vůle manžela. Osvěta, vzdělání žen a přístup k informacím je tak způsobem, jak řešit enormní populační růst..Přístup ke vzdělání také přímo souvisí s ekonomickou situací rodiny. Jestliže žena musí každý den nosit vodu z velké vzdálenosti nebo celodenně pracovat na poli, přirozeně jí chybí čas, který by mohla věnovat vzdělávání. Navíc velmi často musí při omezených financích školní docházka dívky ustoupit „potřebnějšímu“ bratrovi.Překážky vzdělání v rozvojových zemíchVelkou překážku rozšiřování vzdělání v rozvojových zemích představuje nedostatek finančních zdrojů ve státním rozpočtu. Mnoho rozvojových zemí je extrémně zadlužených nebo vydávají velkou část příjmů na zbrojení, případně o prioritách rozpočtu rozhodují zkorumpovaní úředníci rozdělující lukrativní státní zakázky. Stát tedy často není schopen vydávat na vzdělání větší částky peněz a obyvatelstvo, jehož největší část je extrémně chudá, je nuceno i na základní vzdělání doplácet velké částky z rodinných rozpočtů. Například i cena povinné školní uniformy může pro některé rodiny představovat nepřekonatelnou překážku.Nedostatek peněz na vzdělání způsobuje, že platy učitelů bývají nízké a podmínky pro práci neadekvátní. V zemích není dostatek zkušených a vzdělaných pedagogů a mnohdy jsou místa učitelů obsazována i naprosto nekvalifikovanými lidmi.Nedostatek kvalitních a dostupných škol, placená školní docházka a velká chudoba většiny rodin v rozvojových zemích pak vede k tomu, že mnoho dětí je nuceno pracovat místo toho, aby chodily do školy. Děti pracují v nejrůznějších odvětvích – nejvíce z nich v zemědělství. Podle posledních statistik Mezinárodní organizace práce (ILO) na světě pracuje více než 200 milionů dětí, z toho 165 milionů je ve věku mezi 5 a 14 lety. Právě dětská práce představuje hlavní překážku ve vzdělání a především v boji s chudobou jako takovou. Děti, které nemají možnost se vzdělávat, jsou v dospělosti odsouzeny stát se negramotnou a nekvalifikovanou pracovní silou bez možnosti rozvinout svůj osobní potenciál.Vzdělání poskytuje možnost změnit své postavení ve společnosti. Vzdělaný člověk je schopen chápat život v širších souvislostech, uvědomit si své svobody i odpovědnost za ně a mít lepší účast na občanském a politickém životě. Vzdělání je tak základním předpokladem pro zlepšení životní úrovně obyvatel rozvojových zemí a klíčem k zajištění udržitelného rozvoje země.Možná řešeníPro naplnění programu OSN „Vzdělání pro všechny“ je naprosto nezbytné zajistit větší objem finančních prostředků plynoucích do školství, zaručit bezplatnost alespoň základního vzdělání a zlepšit úroveň vzdělávání učitelů. Rodiny musejí být motivovány k tomu, aby své děti do škol posílaly, a zároveň musejí mít možnost tak učinit. Tradiční osvěta často nestačí; vlády by tedy měly ve spolupráci se světovým společenstvím sáhnout k mediálním kampaním a dalším moderním metodám propagace. Pro úspěch takových kampaní je ovšem nezbytné zajistit, aby obsah vzdělání reálně zvyšoval životní šance dětí. Je také třeba poskytovat materiální podporu chudým rodinám, aby měly možnost své děti do škol poslat (například pomocí programů bezplatného poskytování školních pomůcek či vydávání bezplatných obědů).

    27.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Kam s ním aneb kroužky s dětma

    Kojíme, kojíme, trochu spíme, přebalíme, kojíme…Už vás nebaví být sama s miminkem doma?Zkuste s dětma začít chodit na nějaký kroužek.A co třeba začít s tím nejjednodušším – plaváním ve vaně, později v teplém menším bazénku.Potkáte stejně vystrašené maminky a třeba si uvědomíte, že na tom stejně jako vy je i spousta jiných maminek. Člověku je pak hned trochu líp, když prohodí pár slov s někým jiným. Dále můžete začít s cvičením, posílíte svaly, naučíte se držet správně miminko, dozvíte se, co by mělo miminko umět. Přijdete na jiné myšlenky. Když dítě trochu povyroste, můžete zajít do nějaké herničky, kde si dítě pohraje s jinýma hračkama, zažije nové podněty, naučí se bránit si hračku, když se mu ji jiné dítě bude pokoušet brát – to doma nezažije, pokud nemáte žádné sourozence… Později můžete plánovat menší výlety do okolí. Les je krásný v každém ročním období. Raději vynechejte hlučná místa „organizované“ zábavy – to je pro starší děti. Většinou je tam hodně hlasitá hudba, hodně lidí a to pro miminka není dobře.Z kroužků se nám dále osvědčila kombinace cvičení, zpívání a tvorby (vyrábění) – takový kombi mix – pro děti od cca 2 let.  Sice to vyrábění je spíše práce maminek, ale stojí to za to, když vám malí tvorečkové patlají prstíky do barev a malují „obrazy“ :-)Můžete chodit do hudebni školy YAMAHA – také velmi povedený kroužek – již od půl roku! Dále je populární cvičení – kde využijete tunely, matrace, lavičky, měkké kostky, houpající koníky, skákající zvířátka, žebřiny a různé pomůcky – míčky apod.Většinou ale dětem stačí na hraní třeba PET lahev naplněná čočkou – dělá pěkný rámus :-) Nebo jako super hračka je obyčejný bublifuk – vždy, když jdeme ven, tak ho berem sebou a všechny děti z okolí pak chytají bublinky (od cca 1 – 8 let :-)Kuličky jsou také oblíbená činnost a je jedno, jak je do ďolíčku dostanete – třeba plastovou lžičkou sloužící jako hokejka, prstem nebo kopem.Odrážedla jsou kapitolou sama o sobě – bez nich se dítě od cca 1,5 / 2  roku neobejde.Dalším zajímavým „kroužkem“ může být jen návštěva jiných stejně starých dětí u nich doma nebo u vás. „Nepořádek“ moc pak neřešte, nebo se zblázníte. Jen odstraňte nejhorší pomůcky z dosahu – fixy, pastelky, barvy, nůžky, vodu, dvd  apod.Vůbec s kroužkama se roztrhl pytel, je to dobrý byznys. Zkuste si třeba kroužky dělat sami doma, když jsou děti malé. Můžete se s maminkama střídat, kdo udělá program. Jednou to bude divadélko, podruhé soutěž ve sbírání předmětů, postavení kostek nebo naopak boření. Děti se pobaví, vy také a nikam se nemusíte vláčet a utrácet peníze.Navíc tím vyřešíte Damoklův meč, který nad vámi visí pokaždé, vždy když jdete na kroužek a to totiž hrozba nemoci. Jelikož je většina kroužků placená dopředu na určité období, maminky nechtějí zameškat hodiny a tak chodí občas s dětma na kroužky, které jsou nachlazené nebo nemocné – rýma je bohužel běžný standart…To je ale asi jediné negativum, to pozitivní převažuje, kontakt maminek i miminek s jiným prostředím, jinýma lidma. A to se počítá. Dítě se nečemu novému naučí a stejně tak i maminka. Třeba tomu, že její dítě na tom není zas tak špatně v porovnání s jinýma. V něčem je lepší, v něčem horší. Hlavně to už nemusí sama doma řešit – co a jak je správně nebo ne. Nejlepší rady také dostane jen od jiných, již „zkušenějších“ maminek.Kroužkům zdar, hlavně ať jich nemáte moc, abyste celý den jen nejezdili sem a tam. To pro dítě není moc dobré, když stráví v autě nebo na cestách více času než doma s mámou… Protože již brzy nastane doba, kdy dá dítě přednost kamarádům… a to pak nedoženete. 

    27.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Herní peníze a majetek – reálné jako skutečné peníze

    Kolikrát jste slyšeli nebo četli “Dyť to jsou jenom pixely, jenom hra, tak o co jde?” Kolikrát jste to řekli vy sami a do kdy jste tomu věřili? Možná právě do teď. Dokonce řada států je nucena reagovat na tento vývoj online světa. Přečtěte si, jaké státní novely vydala Čína nebo Korea.V online hrách, především MMORPG nebo jiných MMOG a třeba i ve virtuálních sběratelských hrách a jiných, získat tyto pixely stojí čas a čas jsou peníze. Proto se za pixely v online hrách platí miliardy dolarů ročně, když nepočítáme poplatky za samotné hraní zaplacené autorům hry. Prodej herní měny a majetku ve hře výměnou za reálné peníze v absolutní většině případů porušuje pravidla dané hry, za což může být prodávající i nakupující potrestán odebráním prodávaného majetku, případně i vyhozením – banem ze hry, a tedy ztrátou herního účtu včetně herních postav a jejich majetku. A tento majetek může snadno jít do desetitisíců korun. Autoři hry ale většinou zasahují jen ve zcela jasných a extrémních případech.Obchodováním s virtuálním majetkem v online hrách se zabývají především profesionálové a celé společnosti ze zemí, kde je to právně zcela nezávadné. Tento průmysl celosvětově zaměstnává statisíce lidí. Za posledních deset let se tento obchod stal nejen samozřejmou součástí světa MMO her, ale také se přímo odrazil v jejich designu. Vývojáři totiž pomalu přistupují na dříve potlačovaný princip, který hlásá: majetek ve hře = pixely = data = čas = peníze. A protože lidé nezadržitelně chtějí platit za virtuální majetek (aby šetřili čas), vývojáři se to učí tolerovat a především, snaží se hráčům sami nabídnout podobné placené služby.Nákup i prodej majetku v online hrách za reálné peníze jsem viděl, zažil, tajil a dokonce trestal v řadě prvotřídních MMORPG titulů. Přečtěte si, co jsem o tom zjistil…Lidský faktor nekompromisně káže – čas stojí peníze A proto někteří hráči dají přednost namísto investice desítek, stovek a tisíců hodin hraní, investici skutečných peněz a to co ve hře chtějí, si prostě koupí. Například ve Star Wars Galaxies, stejně jako ve všech MMORPG, existují extrémně vzácné a ceněné předměty. V lepším případě třeba legendární Mandalorianské brnění, pro jehož získání je třeba ve hře splnit řadu časově velmi náročných úkolů (v řádu až stovek hodin) nebo si ho ve hře zakoupit za stovky milionů herních peněz, k jejichž získání je opět potřeba investovat čas.Mandalorianské brnění je legendou ze Star Wars, provází tento svět od jeho počátků, od Epizody 5 až do dnes, například je v právě vysílaných nejnovějších epizodách Clone Wars.Co když ale ráno vstáváte do práce, po práci musíte strávit nějaký čas s rodinou a nemůžete hrát každý večer X hodin? Vezmete skutečné peníze a za ně si v nějakém internetovém obchodě koupíte herní peníze v dané hře, za které si to koupíte. Nebo nechcete porušovat pravidla hry a prostě děláte pro dosažení onoho cíle, co je ve vašich silách. Tématu těchto online obchodů se (možná) budu věnovat v jiném článku.Herní velmoc Jižní Korea se už dokázala s virtuálními měnami vypořádat pomocí nových zákonů, které se zabývají obchodem s virtuálním majetkem ve hrách a také ho specificky jasně zdaňují, takže nic nebrání tomu, aby se stal jasným a zcela legálním příspěvkem jejich ekonomice a státnímu rozpočtu. Zatímco v některých jiných státech se prodej virtuálního majetku zbytečně tabuizuje a ocitá se v podobné pozici, jako třeba prostituce. Neochota vyjít tomuto průmyslu vstříc tak podporuje rozvoj černé ekonomiky, podvodu a zločinu.Například Čína loni vydala velmi zajímavou novelu, kterou dramaticky reguluje virtuální měny. Nepatřím mezi ty vyvolené, co by to zcela pochopili, nicméně se jedná o to, že oficiální virtuální měny (například služba QQ na Tencent.com, která má více uživatelů než Facebook) nyní v Číně podléhají omezení – mohou být použity pouze k zakoupení služeb poskytovaných vydavatelem této měny. Neoficiální měny, kterými právě jsou virtuální peníze v MMORPG hrách, Čínský zákon (zdá se) nepovažuje za peníze ale za majetek, s tím si proto mohou hráči nadále dělat, co chtějí. Přecejen by bylo zvláštní, kdyby Čína zakázala obor průmyslu, ve kterém suverénně dominuje celému světu (údajně 80% zaměstnanců tohoto průmyslu je z Číny).Někomu to kazí hruAsi největším negativem tohoto nákupu virtuálního majetku je, že v těch hrách, které to svými pravidly nepovolují, je to prostě a jednoduše porušování pravidel. Takže ten, kdo férově hraje, aby ve hře získal něco vzácného nebo drahého, může najednou zjistit, že jiný hráč místo aby se ve hře snažil, si to koupil za skutečné peníze. Ten férový hráč je pak právem naštvaný.Druhý problém je, když chování takzvaných farmářů – lidí co hrají pro reálné peníze, obtěžuje normální hráče. Více o tom v jiném článku.Kdo nemá čas hrát, může si připlatitStává se veřejným tajemstvím, že i ve hře, co oficiálně nemá povolené obchodování za reálné peníze, je možnost si koupit virtuální majetek za majetek reálný důležitým usnadněním pro hráče, kteří by jinak nebyli schopni ten virtuální majetek získat – nemají dost času, nemají trpělivost nebo to prostě neumí. Právě tito lidé, kteří třeba nemají tolik času ale mají reálné finance, jsou často pro hru velmi nadějnými zákazníky. Hru nezatíží, ale hodně zaplatí.Brnění, zbraně, oblečení, domy, vozidla, lodě, jídlo, zvířata… v MMORPG vše stojí virtuální peníze. Jak je získáte?Potkal jsem hráče, co narozdíl ode mě neměli jeden herní účet (měsíčně 15 dolarů) ale třeba dva, tři, pět, sedum, deset… 150 dolarů měsíčně od jednoho hráče ze statisíců, kteří takovou hru hrají. Když správce hry vidí takového hráče, je pro něj nevýhodné ho potrestat a vyhodit ze hry, za to že si koupil herní majetek za reálné peníze. Navíc, když farmáři, ti co získávají herní peníze na prodej, se svými desítkami počítačů na kterých běží X her najednou, za své postavičky ve hře často také platí 15 dolarů měsíčně! Podíl zisku od “hráčů”, kteří se podílí na nákupu nebo prodeji virtuálního majetku, natolik stoupá, že řada vývojářských studií se je za to rozhodla netrestat vůbec nebo jen omezeně, pokud tedy očividně neškodí hře.Autoři MMO her se nyní sami snaží prodávat virtuální majetekKdysi byly téměř všechny MMORPG hry založeny na rovném měsíčním poplatku. Jenže vývojáři zjistili, že někdo si například koupí hru za 50 dolarů a pak měsíčně platí poplatek 15 dolarů, přitom si v ní proti pravidlům koupí od farmářů majetek za stovky dolarů, aby ho sám nemusel získat. Nejen, že správci hry měli problém hráče za to potrestat, začali ale i přemýšlet, jak na tom prodeji virtuálního majetku ve své hře vydělat.Klasická MMORPG má v dohodě s koncovým uživatelem, kterou musíte odsouhlasit před hraním hry, uvedeno, že vše virtuální v této hře není nikdy vaše ale je majetkem provozovatelů hry. Vy jste si hru koupili, software je váš k použití, ale postavička v ní a vše ostatní, není vaše. Totální většina hráčů těchto her nejen, že si tuto dohodu nikdy před odsouhlasením nepřečetla, ale valná část z nich ani neumí ten jazyk, jakým je napsána, např. anglicky. Vtipné tedy je, že když kupujete touto dohodou omezený virtuální majetek, tak nakonec stejně není váš (a už vůbec nikdy nebude na území ČR nebo na celnici), přesto je ve hře zcela váš… V podstatě kupujete službu, možnost ho využívat.Dnes už jsou ale hry, které mají obchodování jejich virtuálního obsahu za reálné peníze nejen povolené, ale je to i jejich podstatou. V případě nejznámější z nich, tedy Second Life, je ovšem nesporné, že se nejedná o hru. Je to virtuální svět, kde je možné vytvořit cokoliv, ale za zakoupené pozemky na kterých to uděláte, se platí, stejně jako za předměty a objekty (domy, jachty, spodní prádlo atd) vytvořené hráči. Hra má nastavený kurz, podle kterého je možné volně převádět reálné peníze ze svého účtu na ty virtuální ve hře i naopak. Jsou lidé a firmy, které se tímto živí. Jenže právě proto se taková hra stává tak málo hrou a tolik simulací skutečného světa. Najednou je zde skutečná ekonomika.Hráčské město. Stavba domů, jejich zařízení, zajištění dostatečného počtu aktivních obyvatel, placení provozních nákladů, provoz obchodů, dopravy… to vše stojí i ve hře čas a peníze.Mnohem rozšířenější jsou online hry založené na mikrotransakcích. Taková hra nestojí nic, stáhnete si jí zadarmo a i hrát ji můžete zadarmo, platí se v ní ale právě za ty drahé a parádní věci nebo herní výhody. V praxi to vypadá tak, že ze vzorku sto hráčů takové hry jich třeba třetina neplatí vůbec nic, protože nechce nebo nemůže, polovina platí trošku, a zbytek platí tolik, že to zaplatí za všechny ty hráče, co neplatí nic, někdy ještě mnohem víc. Tento model pochopitelně zvýhodňuje ty, co mohou zaplatit nejvíce.Nechutné a zavraždění hodné ale je, když hra, která je založena na měsíčních poplatcích, dodatečně zavede mikrotransakce. Napíšu to upřímně – ti z nás, co nemají na to platit měsíčně za svou oblíbenou hru “moc”, mohou dát přednost hře, kde se platí rovný měsíční poplatek třeba těch 15 dolarů, a za tuto částku máte vše k dispozici. Někdo si zaplatí herní účty (kopie hry) dva, někdo tři, stejně má mozek jen jeden a ruce dvě, takže může efektivně hrát jen jednu hru najednou. Ale, když jako to například vývojáři udělali v SWG nebo EverQuest 2, po letech běhu hry přidají systém, kde si NAVÍC můžete ve hře přikoupit něco navíc za reálné peníze, potom to tu férovost hry založené na měsíčních poplatcích pošle do háje a mnoha hráčům to sebere chuť hrát. Jenže, vývojářům se to může vyplatit.Každý hráč má jinou cenuZatímco někdo je rád, že si může dovolit platit měsíčně dolarů 15 (a znám lidi, co si to nedovolí), někdo je ochoten za svou hru, svůj volný čas, zábavu, relaxaci, svůj virtuální majetek, utratit měsíčně tisíce korun. Jednoho krásného dne jsme tak postávali na náměstí našeho města River Camp na planetě Corellia v SWG, probírali jsme naštvaně, jak do hry přidali dvě nové budovy, které je možné získat jen z balíčku karet, který je potřeba si koupit. Plivali jsme špínu na Johna Smedleyho, Sony Online Entertainment (autory hry), spamovali a obřími obrázky hackovali herní fóra. Druhý den, ta vytoužená budova stála na náměstí.Jeden z obyvatel města přes noc nasypal přes tři tisíce do té karetní hry a nakoupil tolik balíčků, dokud v jednom nedostal tu budovu. Tím zaplatil té hře za měsíc více, než my ostatní dohromady (ten samý měsíc). Kouzlo je ale v tom, že nebýt nás, tak by to nekoupil! Lidé a hráči se totiž ke svým činům motivují navzájem.Komunita, lidský faktor, komunitaKlíč k tajemství skutečné ceny virtuálních předmětů tkví v hráčské komunitě. Chci se před kámoši předvést v tom novém vznášedle, chci pro svoji tanečnici ty nové šaty, chci lepší výzbroj abych s nimi mohl jít na výpravu? Musím pro to ve hře pracovat – nebo si to koupit. Dokud budeme chtít něco získávat, dokud nám hra bude strkat před nos cíle a dokud budeme hrát spolu, abychom se vzájemně motivovali a soupeřili v získávání majetku a dosahování cílů, uděláme vše pro naplnění našeho přání, i když při tom někteří poruší pravidla hry. Takhle to funguje v reálném i virtuálním světe. Proto i ty pouhé pixely, pouhá data, jsou stejně reálná a cenná, jako věci “skutečné”. Nakonec ale, obojí se to skládá z atomů.

    28.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Dospívání

    Pro mnoho mladých lidí mohou být léta mezi dětstvím a dospělostí dobou velkých emocionálních otřesů spojených s obdobím citového vývoje. Toto období dospívání obvykle nazývané adolescence trvá sedm až osm let.Důležitou součástí citového vývoje je zájem o opačné pohlaví. Dobrá znalost opačného pohlaví pomáhá adolescentovi i později při vytváření vztahů v dospělém životě.Adolescence a problémy ji provázející nám mohou připadat jako nekonečný mor provázející lidskou společnost. Ve skutečnosti bývá období adolescence v různých částech světa různé, ale lišilo se i v různých dobách. V některých kulturách, kde se ještě žije tradičním způsobem života, jako třeba v některých částech Samoy, Nové Guiney nebo v Amazonii, adolescence v našem pojetí vůbec neexistuje. Chlapci procházejí zkouškou rituálního obřadu přijímání za muže, a tím se téměř okamžitě stávají muži. Dívky jsou jeden týden považovány za děti a příští týden už jsou přijaty mezi ženy. Nicméně v moderních západních zemích, může být adolescence dlouhá, únavná a vyčerpávající bitva na cestě k dospělosti a nezávislosti. Co je vlastně adolescence? Je to totéž co puberta? Kdy probíhá, co s sebou přináší a proč většinou přináší tolik problémů a potíží?Puberta a adolescenceJak puberta, tak adolescence znamenají přechod od dětství k dospělosti. Nicméně pubertou se obvykle označují biologické procesy, jako jsou růst a dospívání po stránce fyzické. Tyto fyzické aspekty řídí rychle se měnící hladina hormonů, jakýchsi chemických poslů působících v lidském těle. Změny zahrnují rychlý růst, nárůst svalů, vývoj pohlavních orgánů, zaoblení tělesných tvarů a u dívek růst prsou, u chlapců zase třeba změnu hlasu, nárůst ochlupení a tak dále. Začátek a konec puberty se dají relativně snadno rozeznat, ačkoliv existují velké individuální rozdíly.Snad nejdůležitější, co mohou rodiče pro adolescenta udělat, je stáhnout se poněkud z role ochranitele a toho, kdo hlídá disciplínu a morálku, ale působit pouze jako „záchranná síť“ pro případ, že by mohly nastat problémy. Je nesmírně důležité dát už mladému teenagerovi příležitost, aby se stýkal ve společnosti i s opačným s pohlavím.Nastává intenzivní růst do výšky, což u dívek začíná někdy kolem deseti let a u chlapců mezi dvanáctým a třináctým rokem. Tento růst zase rychle končí, a to u dívek mezi čtrnáctým a patnáctým rokem a u chlapců mezi šestnáctým a sedmnáctým rokem. V této době už má tělo tvary dospělého a je i sexuálně zralé.Na rozdíl od puberty se adolescence mnohem hůře vymezuje, jak pokud jde o období, tak i o rozsah. Všeobecně můžeme říct, že je to jakési mezidobí, kdy člověk už není považován za dítě, ale taky ještě není plně zralým dospělým člověkem. Adolescence obvykle, i když to nemusí přesně platit, začíná počátkem období tzv. „teenagerů“, to je mezi 12. a 13. rokem, a končí „dospělými“ léty, to je mezi 19. a 20. rokem. Některé události probíhající v období adolescence mohou ovlivnit člověka po mnoho let ještě v dospělosti.Adolescence s sebou přináší změny v chování, myšlení a mentálních pochodech, v pocitech a citech, tedy proměňuje psychiku člověka (způsob, jak funguje lidské vědomí). Změny u adolescenta mohou a také ovlivňují lidé kolem něho, jako jsou rodiče, bratři a sestry a přátelé stejné věkové kategorie. Matka s dcerou společně nakupují oblečení. Svazek rodiče a dítěte se obvykle upevní, jestliže se rodič pokusí sdílet některé nové zájmy mladého člověka s ním.Jednou z cest, jak zkoumat toto období života, je začít s vnitřními myšlenkami a pocity adolescenta samého, s jeho rozvíjející se identitou a sebeuvědomováním. Potom se může hledisko rozšířit a zahrnout i vztahy k přátelům a kamarádům, rodičům a dalším členům rodiny, jeho názor na společnost a sledovat vývoj pohledu na svět všeobecně.Uvědomování si pohlavní příslušnostiTělo adolescenta prochází drastickými změnami pubertálního období, a s tím se mění i vědomí sebe sama a sebeidentifikace. Mnozí adolescenti se cítí jako neohrabaní, nemotorní a nešikovní. Rozlévají pití a vrážejí do nábytku. Jenže to je úplně normální. Je to částečně dáno rychlým růstem, ale je to i důsledek vývoje kostí a svalů, který předstihl vývoj nervový a schopnost mozku řídit tělo. Koordinace a pohybová šikovnost se brzy obnoví.Adolescent hledající svoji vlastní identitu může sklouznout až do extrému na protest proti existujícímu a stereotypnímu image, jako mladá dívka svým „punkovým“ účesem a make-upem. Přestože adolescent může zákony společnosti opovrhovat, je připraven podřídit se zákonům party, které mohou být stejně přísné.Důležitým hlediskem tohoto období života je rostoucí vědomí sexuality. Patří sem jednak vlastní sexuální nutkání a potřeby adolescenta, které jsou pro něho v rychle se vyvíjejícím těle něčím zcela novým. Je to období sexuálního snění, které je taky úplně normální a běžné. Patří sem i fáze homosexuální přitažlivosti – to jest přitažlivosti mezi příslušníky stejného pohlaví – a (masturbace) dráždění vlastních pohlavních orgánů. V některých společnostech je masturbace považována za škodlivou nebo perverzní záležitost a je zakázána. Důsledkem toho potom je, že mnozí mladí lidé vyrůstají s pocitem viny nebo studu, přestože jde o zcela normální a neškodnou věc.PartyVětšina lidí se ráda sbližuje s těmi, kteří mají stejné názory, postoje a zájmy jako oni, a taková přátelství se objevují právě v období adolescence. K tomu se váže řada dalších změn v životě adolescenta, zvláště v jeho chování vůči ostatním, vůči kamarádům a přátelům.Party se skládají z lidí, kteří jsou téměř stejného věku, prožívají stejné období a mají stejné nebo podobné životní postavení.Pro adolescenta jsou rodiče (a dospělí obecně) často úplně nemožní. Zavádějí nelítostná, staromódní a neférová pravidla. Parta přátel nabízí pochopení a smysl pro sounáležitost. V partě se může člověk osvobodit od dětských vzpomínek a nátlaku dospělých, a adolescenti tak mají obrovskou příležitost být sami sebou a objevovat sami sebe. Mladičké dívky touží uzavřít důvěrné přátelství s jinými dívkami a sdílet spolu všechno od módy až po hihňání se vlastním tajemstvím.Nicméně příslušnost k partě staví mladého člověka často před různé problémy, parta vytváří svá vlastní pravidla a vyvíjí své vlastní nátlaky, z nichž některé mohou být ještě přísnější a tvrdší než pravidla stanovená rodiči či dospělými. Například ve skupině blízkých kamarádů je pro adolescenta obtížné rozpoznat, zda má jen tak kamarádit a být členem party, nebo má usilovat o to být důležitý a dominantní a stát se raději vůdcem než tím, kdo je veden.Jiný nátlak na adolescenta může třeba představovat fakt, že někdo v partě bere drogy, je zapleten do drobné kriminální činnosti nebo už žije sexuálním životem. Někteří členové party mohou podobné aktivity považovat za vzrušující a účast na nich zvyšuje jejich respekt a důležitost v partě.Nicméně pravdou může být i opak, protože některé party mohou považovat to, že se člověk dá strhnout k podobné činnosti, za projev slabosti. Ale i když se parta rozpadne nebo když přestane být tak důležitá, jsou tady pořád ještě vnější tlaky ze strany rodičů, příbuzných, školy, zaměstnavatele a spoluzaměstnanců, policie a dalších autorit, které adolescent vnímá jako ty, kteří jsou vždy ochotni zpřísnit pravidla a standardy společnosti.Otázky typu: co dělat, co všechno si můžu dovolit, koho obdivovat, koho ignorovat – jsou v období adolescence velmi časté a objevují se pravidelně. Ve skutečnosti se stejné otázky budou objevovat po celý zbytek života, ale starší lidé už přece jenom mají určité životní zkušenosti, znalosti a své vlastní názory, které jim pomohou vyrovnat se s podobnými situacemi daleko účinněji a relativně bezbolestně.Jenže adolescent je teprve na začátku cesty k dospělosti a především si rychle uvědomuje svoji vlastní identitu. Tyto otázky jsou pro něj nové a znepokojující. Mladý člověk není ještě zdaleka schopen seřadit si své zkušenosti, myšlenky a pocity či city do nějakého pevného vzorce. Zmatek a nezkušenost se projevují v jeho chování, kdy adolescent může být takzvaně náladový a přecházet z jednoho extrému do druhého. Není nic divného, jestliže je mladý člověk v jednu chvíli horlivě nezávislý, samostatný a odbojný, zatímco o chvíli později může být dětinský a bezmocný.Odchod z domovaTakové výrazné změny v chování se silně promítají zejména do jedné specifické oblasti – do vztahů mezi adolescentem a jeho rodiči. Ve většině rodin zabezpečují rodiče svým dětem pohodlí, stabilitu a jistotu. Ale také stanovují rámec pravidel a třeba i časový harmonogram povinností.Mladistvý zápal adolescentů využil Mao při odstraňování a ničení tradičních čínských hodnot během čínské kulturní revoluce.Podobné rodičovské role existují i mezi mnohými dalšími živočichy, jako třeba vlky, delfíny či šimpanzi. V přírodě však bývá mladý jedinec blížící se dospělosti pro rodiče často hrozbou. Například když vyroste lví mládě v dospělého lva, rodiče ho přestávají chránit. Vyženou ho ze své skupiny, čímž ho mimo jiné přinutí, aby se vydal do světa a šel svou vlastní cestou.Když vyroste lidské mládě a dostane se do období adolescence, začne myslet samostatně a vytváří si svoje vlastní názory. Ty jsou částečně ovlivněny rodiči, ale taky partou, reklamou, internetem, televizními programy, časopisy a celou řadou faktorů, které mohou názory mladých lidí spoluutvářet.Problémoví rodičeVývoj vlastních názorů vede adolescenta často k tomu, že si klade otázku po smyslu hodnot, které uznávají jeho rodiče. To se děje nejenom z touhy být vyzývavý a oponovat za každou cenu, ale jednoduše proto, že svět se taky posunul dál. Časy se mění. Protože se zrychluje tempo moderního života a technického vývoje, mění se móda, hudební vkus, nabídka činností pro volný čas, slangový jazyk, dokonce i školní práce a pracovní perspektivy jsou úplně jiné, než tomu bylo před dvaceti či třiceti lety. Rodiče si jednoduše nemusí být vůbec vědomi toho, jak je důležité mít přesně ty „správné“ boty či kalhoty či poslouchat tu „správnou“ hudbu.Rozdíl v názorech a postojích rodičů a adolescentů bývá někdy nazýván generační propastí. To je částečně důsledek přirozeného vývoje světa, ve kterém žijeme. Někteří rodiče nedokážou – nebo taky nechtějí – si vybavit, co oni sami cítili v době, kdy procházeli obdobím adolescence. Ale i přes generační rozdíl většina zodpovědných rodičů sleduje vývoj z dlouhodobé perspektivy a pokouší se vyvést svoje potomky z krátkodobých problémů, které bývají většinou spojeny s nutností mít „správný“ účes či značkové boty.Zápas o světový názorExistuje další důležitý faktor v postojích často vyzývavých a rebelujících adolescentů. Patří sem způsob, jak mladý člověk vnímá svět a jak chápe takové ideje, jako je pravda či realita.Některé společnosti mají rituály, kterými jsou mladí lidé uváděni mezi dospělé. Při tomto židovském obřadu bar micva se třináctiletý chlapec poprvé představuje v roli dospělého.Stejně jako se v pubertě vyvíjí tělo, vyvíjí se v období adolescence myšlení. Někteří odborníci jsou přesvědčeni, že myšlení udělá v téhle době rychlý skok kupředu. Adolescent už se nespokojuje se zúženým a zjednodušeným pohledem na svět, který mu stačil jako dítěti. Adolescent si daleko více uvědomuje, že existuje celá řada alternativ. Názory rodičů týkající se životního stylu a morálky, rodinný způsob života, přístup ke vzdělání a sociálním vymoženostem, politika státu, dokonce i názory na znečišťování a na životní prostředí neexistují v jediné podobě. Adolescent si uvědomuje existenci protichůdných názorů a alternativ i to, že za některé z nich je potřeba i bojovat.Hledání často přivádí mladého člověka k tomu, že si klade zdánlivě nezodpověditelné otázky jako třeba: Co je pravda? Kdo jsem? Co je skutečnost, realita? Filozofové a myslitelé se přou o podobné otázky celá staletí, dokonce i přesto, že na některé neexistuje odpověď. Kladením podobných otázek si mladý člověk vytváří svůj vlastní osobní názor na svět a na to, jak svět funguje. Postupně si vytváří svoje vlastní postoje, vztahy a vytváří si svůj osobní morální kodex a stanoví si svoje pravidla chování, což dělá každého z nás neopakovatelnou individualitou.Čas uvědomováníDalo by se říct, že adolescence je obdobím uvědomování si možností života. Někteří mladí lidé procházejí v této době fází intenzivní činnosti, nadšení, dokonce až horečného zápalu. Tyto pocity mohou být spojeny s politikou, náboženstvím, populární hudbou, oblečením, uměním, módou, vlastně jakýmkoliv aspektem života. V partě poznají, co to je mít společný cíl, a právě v partě vrstevníků zažijí pocit bezpečí, jistoty a sounáležitosti.K období adolescence patří neodmyslitelně škola a smysl chození do školy je zcela zřejmý. Další praktické otázky, jako zda zůstat dál ve škole a pokračovat ve studiu na univerzitě, nebo zda skončit a najít si zaměstnání – pokud vůbec nějaké bude – se stávají naléhavými úkoly, které je třeba vyřešit.Rozhodnutí o vzdělání a kariéře učiněné v téhle době může život mladého člověka silně ovlivnit nejen na prahu dospělosti, ale i v dalším životě. Z tohoto důvodu je nesmírně důležité, když v tomto období najde adolescent staršího člověka, od něhož si nechá poradit a jímž se nechá vést.Přístup ke společnostiUž bylo řečeno, že období adolescence je obdobím zmatků a konfliktů, a tak k němu taky společnost přistupuje. V některých zemích, kde je povinná vojenská služba, jsou mladí muži povinně vycvičováni, aby byli vojáky, a často jsou povoláni k zabíjení lidí ještě dříve, než mají vlastní hlasovací právo. Podobně mnohé země umožňují mladým lidem uzavírat sňatky a mít děti ještě dřív, než jsou podle jiných pravidel dostatečně zodpovědní na to, aby mohli chodit do knihovny či řídit auto. Některé společnosti mají zase silně restriktivní zákony proti mladým homosexuálním mužům, ale už ne proti podobné zaměřeným mladým ženám.Někteří odborníci tvrdí, že jestliže společnost jako celek vytváří zjevně nesmyslná a nesourodá rozhodnutí o tom, kdy je člověk považován za dítě a kdy za dospělého, potom není divu, že jsou adolescenti zmateni. Nejenže se od nich očekává, že se vyrovnají s řadou otázek týkajících se fyzického, hormonálního, mentálního, citového a duchovního vývoje a života, ale jsou také vrženi do společnosti, která nemá stejné a souměrné požadavky a která se neustále mění, testuje sama sebe, opouští staré hodnoty a vytváří nové.Závěrem je třeba říct, že adolescent v západních společnostech stojí před skutečnými problémy. Je to doba, kdy mladý člověk začíná přemýšlet o tom, jakým typem člověka by chtěl být a v jaké společnosti a v jakém světě by chtěl žít. Mnozí lidé tráví život tím, že si postupně plní své cíle. Adolescence je prvním krokem na cestě k jejich stanovení a plnění.

    29.leden 2020 - Napsal: Redakce

  • Nelžete dítěti, že očkování nebude bolet

    Většinu očkování dostane dítě ještě ve věku, kdy není možné s ním diskutovat. Pokud však jde na vakcinaci dítě větší, je dobré je na pro něj nepříjemnou akci připravit. Jinak se může zvrtnout v noční můru. Není možné jen tak dítě přivést do ordinace a spoléhat se, že to nějak dopadne; může ze strachu reagovat nepřiměřeně. V žádném případě potomkovi nelžete, že píchnutí nebude vůbec bolet - riskujete nejen jeho nepříjemné překvapení, ale také fakt, že v budoucnu vám v podobných případech už neuvěří. Naopak je vhodné bolest popsat a přirovnat ji k takové situaci, kterou už dítě zažilo, například k rozbitému kolenu, případně píchnutí od vosy (samozřejmě jen v případě, kdy u dítěte nenastala komplikovaná alergická reakce). Zkuste si doma v předstihu zahrát na doktory a společně „naočkujte“ třeba oblíbenou hračku, nejlépe takovým způsobem (do končetiny nebo zadku), jakým bude probíhat opravdové očkování. Hračku, která proceduru v pořádku „zvládla“, si pak dítě může vzít do ordinace pro povzbuzení. Ještě lépe jako vzor může fungovat starší sourozenec, pokud to lze, naplánujte očkování současně. Dítě se bude chtít staršímu sourozenci vyrovnat a bude se chovat odvážněji. Pokud víte, že se váš potomek očkování hodně děsí, není od věci mu slíbit i nějakou odměnu, nejlépe ve formě drobného dárku.Zkuste dítěti vysvětlit, proč by se lidé měli očkovat - právě díky tomu si může hrát s ostatními dětmi a nemusí se bát, že bude muset často do nemocnice. Napětí u menších dětí nezpůsobuje jen strach z jehly. Může zafungovat syndrom bílého pláště, slzy někdy zbrzdí i jen takový detail, že si lékař na očkování bílý plášť svlékne a dítě naočkuje v civilu. Nejvhodnější pozicí pro očkování je, když si dítě sedne rodiči na klín a do vlastního klína složí ruce. Při očkování rodiče přidržují dítě za lokty. Připravte se, že očkování dítěte se může protáhnout. Jestliže se bude bránit a křičet, není příliš vhodné ho očkovat, neuvolní totiž deltový sval na rameni, kam se většina vakcín podává, a bude ho to ještě více bolet. Po očkování by dítě (ale ani dospělý) nemělo dělat nic extrémně namáhavého, doporučuje se maximálně sledování televize. Stoupá horečka? K lékaři Lékařskou pomoc je nutné vyhledat, pokud horečka po očkování vystoupá nad 40 stupňů. Stejně tak byste měli vzít dítě k odborníkovi, pokud několik hodin pláče a nejde utišit. To se může stát například po očkování proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli. Nebezpečné jsou rychle se rozvíjející obtíže, například když se během dvou až tří hodin po očkování objeví teplota okolo 39 stupňů a vyšší a nemocnému není lépe, ani když si vezme léky proti horečce.  

    30.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Oční vady u dětí

    Cenu zdravých očí a správného vidění není třeba zdůrazňovat, je evidentní. Některé trvalé poruchy zraku mají původ v dětství a jeho zdravému vývoji musíme věnovat mimořádnou pozornost. Je třeba si také uvědomit, že téměř 90% vjemů z okolního světa získáváme právě pomocí zraku. Jeho poškození je tak pro dítě výrazným handicapem a omezuje jej v řadě činností, škole i v povolání. Při volbě zaměstnání bychom také na prvním místě měli vzít v potaz stupen zrakové ostrosti a také možnou progresi jeho zhoršování. Je doba počítačů, dnes již prakticky všude, a ty znamenají pro oči výraznou zátěž.Vyšetření zrakové ostrosti: Je nejdůležitější oční vyšetření u dítěte. Naprosto nezbytné je do věku 3 let zjistit zrakovou ostrost každého oka z v l á š t ě. Nikdy nezakrýváme oko rukou, ale neprůhlednou destičkou. Nepodaří-li se zjistit pro nespolupráci, je plně na místě dítě odeslat k očnímu lékaři, který má další možnosti, jak eventuelní vadu ověřit. Ostrost vyšetřujeme z 5 nebo 6 metrů dle typu optotypů pomocí tzv. E nebo obrázků. Vynalézavost dětí, jako podkouknout špatně zakryté oko je nesmírná a dávejme na to pozor. Můžeme zanedbat tupozrakost, která se již většinou po šestém roce věku nedá příliš ovlivnit.Dioptrické oční vady:Sem řadíme krátkozrakost, vzniká většinou v časném školním věku a postupně se může horšit. Dítě vidí dobře do blízka, ale špatně na tabuli. Celodenní korekce brýlemi je nezbytná. Další vadou je pak dalekozrakost, která je poměrně často spojena se šilháním a někdy také vznikem tupozrakosti. Po té je třeba cíleně pátrat, je důležitá i  rodinná anamnesa, která bývá často pozitivní. Obě vady se mnohdy kombinují s poruchou zakřivení rohovky. tzv. astigmatismem. Ten může být i samostatný.Šilhání:Nejde v žádném případě o kosmetickou vadu. Dochází při něm k poruše prostorového vidění. Abychom viděli prostorově, musí být obě oči v rovnovážném postavení a přibližně stejně vidět. Jinak dochází k tzv. tupozrakosti a dítě preferuje dívání pouze jedním okem. Léčba šilhání je v každém případě nejdříve pomocí správných brýlí, nedaří-li se oči srovnat, pak teprve operujeme. Vždy je nutno léčit tupozrakost, pokud je přítomna.Tupozrakost:Rozumíme jí snížení zrakové ostrosti útlumem v centrálním mozkovém centru z nečinnosti oka. Centrum ignoruje vjemy přicházející většinou z horšího oka, ať už více šilhajícího nebo s větší dioptrickou vadou a preferuje lepší oko - dítě zpočátku vidí dvojitě, což je velmi nepříjemný stav a na něj mozek reaguje útlumem. O dvojitém vidění se nedozvíme, dochází k tomu již velmi brzy, kdy dítě zdaleka ještě nemluví a nedokázalo by se ani vyjádřit. Proto je tak důležité po šilhání cíleně pátrat jak v anamnéze, tak i pátráním po šilhání. Velkou roli hraje věk, po půl roce věku dítěte by již nemělo docházet k uchylování oka. Není žádnou chybu odeslat k vyšetření dítě, u kterého se šilhání neprokáže, ale hrubou chybou je neodeslat dítě šilhající. A to čím dříve, tím lépe.Tupozrakost léčíme zakrýváním dobrého oka, abychom donutili dítě rozkoukávat špatné oko. Ve 2-3 letech jsou výsledky dobré rychlé, nutná je samozřejmě perfektní spolupráce rodiny. Falešnou lítostí se dětem moc ublíží. Odešle-li se dítě ve věku, kdy jde do školy, je pak léčba již bohužel téměř nulová. Je nutno si stále připomínat, že máme oči jen dvě a musíme je našim dětem chránit. 

    31.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • 14 věcí které šťastná matka dělá lépe

    Někdy považujeme život za nádherný, ale jsou i období, kdy nám připadá namáhavý. Jak se rozlišují dobré dny od špatných? Inspirovaly nás matky.1. ŠŤASTNÁ MATKA VÁŽÍ SLOVANapříklad pomoc tchýni, nákupy, vaření, domácí práce, večeře, vyzvednutí dětí ze školy... každodenní vyčerpávající práce. Šťastná matka řekne „prosím", neboť ví, že když je na všechno vždy sama, má plné zuby dětí a kuchyně, cítí se přetížená a špatně naladěné. Kouzelné slovíčko, které se učí děti v první třídě a milý úsměv mohou dělat divy i s tou nejzarputilejší tchýní.2, ŠŤASTNÁ MATKA NEPOTŘEBUJE PĚTIHVĚZDIČKOVÝ HOTELŠťastná matka navrhne rodinnou dovolenou ve všední den nebo na prodloužený víkend. Zabalí miláčky a stan, sežene kánoi nebo pronajme starou chajdu v horách. Pár dnů zapomene na to, že má doma nepořadníky, klidně přihlíží na nepořádek a vůbec ji to nevzrušuje. Důležitější je, že rodina je pohromadě, hraje karty, chodí na procházky a večer se čtou společně knihy u stolu. Celovečerní vyprávění ve špinavých ponožkách má své kouzlo a šťastná matka znovu zjistí, proč má tu svou rodinu tak ráda, i když je potom kupa prádla a třeba ve škole i trojka z matematiky.3. ŠŤASTNÁ MATKA NEZŮSTANE JEN DOMAŠťastná matka jde občas mezi lidi a setká se s kolegy v kanceláři, projedná stav světa s prodavačem novin, poptá se na dvojčata od sousedky. Když lije jako z konve, nezůstanou šťastné matky nikdy doma a nenechají na sebe křičet unuděné děti. Raději jim oblečou pláštěnky a gumáky a dívají se, jak dělají skok do dálky přes kaluže.4. ŠŤASTNÁ MATKA MÁ PŘÍTELKYNIProtože s nikým jiným nemůže tak dobře plkat o protivných puberťácích, odepíračích domácích úkolů a neluxujícím otci. S nikým to lip nejde než s jinou matkou, která má stejně staré děti.5. ŠŤASTNÁ MATKA NEČEKÁ, KDYŽ JSOU DETl JEŠTĚ V POSTELIPolíbí muže svého srdce již při snídani. Když ji drží v náručí, nechá vodu na nudle klidně překypět. Z celého srdce se usmívá, pohladí svého muže a umí dělat komplimenty. To je úspěšné očkování proti každodenním chorobám, jakými jsou rutina, období bez lásky a všednost.6, ŠŤASTNÁ MATKA JE RÁDA O SAMOTĚJen já a já - ve vaně. Bylinková kúra, trochu péče o pleť nikdy neuškodí. Brzo ráno s kávou na zahradě nebo na balkoně. Šťastné matky umí vždy vystoupit z rodinného programu a jsou soběstačné.7. ŠŤASTNÁ MATKA JE MILÁ K SOUSEDŮMKdyž šťastná matka upeče bábovku pro svoji rodinu, tak se ráda rozdělí se svou sousedkou. Pro šťastnou matku není problém přinést nákup pro starou paní Dvořákovou, nebo své kamarádce Evičce nabídne kočárek, který už nepotřebuje. Šťastné matce se to určitě vyplatí. Nikdo jí pak nenadává, když její děti jezdí u domu na kole a když je nemocná, určitě jí někdo pomůže nakoupit.8, ŠŤASTNÁ MATKA MILUJE TO, CO MÁDcera její kamarádky se nemusí vůbec doma učit a navíc hraje fantasticky na housle. Šťastná matka je i přesto zamilovaná do svého nemuzikálního hyperaktívního miláčka. Nezávidí bohaté kamarádce její domeček nebo svému kolegovi mercedes. Těší se, že její dítě je zdravé, že manžel vypadá ve spodkách sexy a pračka funguje.9.ŠŤASNÁ MATKA SE MAZLÍ SE SVÝMI DĚTMI, JAK ČASTO TO JEN JDENikdy neřeknou „nemám čas"!, když jejich malá holčička chce na klín nebo ten starší se chce trochu poprat. Kdo brečí, bude utišen. Večer dostanou děti pusu a ráno povzbuzující poplácání na ramena. Šťastné maminky nevynechají žádné něžnosti, protože ví, že jednoho dne se stanou z těchto dětí samostatní studenti, se kterými už si moc mazleni neužijí.10. ŠŤASHÁ MATKA MÁ OBČAS JEDINÁČKYJediná cesta, jak zabránit hádkám mezi sourozenci, je občas děti rozdělit. S nejmladším do ZOO, návštěva koncertu s puberťákem. Podniknout občas něco jen s jedním „potomkem" učiní matky šťastně, protože i toto si děti nesmírně užívají.11. ŠŤASTNÁ MATKA DĚLÁ VÝJIMKYNa rodinném jídelníčku nejsou hranolky-kečup-kola a kočka Elza má přísný zákaz vlézt do dětské postýlky, Ale po nepříjené návštěvě u zubaře, namáhavé škole a problémech v práci... a když dítě má neodolatelnou chuť na něco nezdravého... pak šťastná matka některá pravidla zdravé výživy poruší. Ona to ale může: přece ta pravidla i stanovila!12. ŠŤASTNÁ MATKA NENÍ DOKONALÁ A PŘÍZNÁ TOVšechny máme velkolepá předsevzetí, chceme být trpělivé, dítěti naslouchat a jeho potřeby brát vážně, ale potom přece jenom někdy „štěkáme". Křičíme, že strhneme kapesné a zakážeme počítač Šťastná matka ví, že takové špatné dny se naskytnou i v těch nejlepších rodinách a netrápí se špatným svědomím, ale je dost férová na to, aby přiznala, že i matky se občas chovají dost hloupě. A naše děti...? Ty si v tomto případě zaslouží omluvu.13. ŠŤASTNÁ MATKA SI NĚCO DOPŘEJETajně jí sladkosti, chodí na břišní tanec o víkendu, nebo si zajde na thajskou masáž. Občas koupí dětem kalhoty v „second nandu", ale pro sebe prádlo z hedvábí. Egoismus v malých porcích udělá matku šťastnou, protože dobře ví, že příští celá výplata půjde opět na její miláčky.14. ŠŤASTNÁ MATKA JE POTŘEBNÁ, KDYŽ JE KRÁSNÁ A ZDRAVÁSnad si každá z nás řekla tolikrát: „Už nemůžu, jsem unavená"... Snad každá z nás snila o „Supermanovi", který nás na chvíli vysvobodí z denních starostí, zajde nakoupit, vyzvedne dítě ze školky a v náručí nás během chvilky odnese na tajemné místo v přírodě, kde si dáme společný piknik. Po probuzení ale šťastná matka ví, že je vděčná životu za každé ráno, probudí své miláčky, pozdraví slunce, jemně se pousměje nad krásným snem a zajde si do lékárny koupit přírodní preparáty Dr. Theisse: Dr. Theiss IMMUN POWER - aby vše zvládala a měla dobrou imunitu. Dr. Theiss BODY POWER - aby měla lepší fyzický výkon a Dr. Theiss MIND POWER aby jí to myslelo 

    31.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Zvolna se nadechnout

    Katary dýchacích cest jsou nejčastějším onemocněním dospělých i dětí. Někdy probíhají zcela banálně a nevyžadují zvláštní léčbu ani lékařské vyšetření, jindy mohou způsobit závažnou poruchu zdraví. Katar (zánět) horních cest dýchacích je poměrně častá záležitost, příčin jeho vzniku je několik. Mezi vnější faktory patří zejména infekce, jejichž počet a charakter závisí především na míře expozice, tedy v jakém prostředí se člověk pohybuje – město nebo vesnice, zda jezdí veřejnou hromadnou dopravou, jaké má zaměstnání, v jak velké rodině žije… Nemalou roli hrají i další skutečnosti, například zda je kuřák nebo žije v nepříznivých sociálních podmínkách. Z vnitřních faktorů mají vliv genetika, nedostatečnost imunitního systému nebo choroby, které mohou zvyšovat vnímavost na infekce. I běžná rýma může skončit komplikacemi a dlouhým pobytem na lůžku.Ochranné protilátkySlizniční protilátky IgA mají za úkol chránit sliznici. Pokud jsou sníženy, vliv virů či bakterií má větší šanci vyvolat onemocnění horních cest dýchacích. Osídlení sliznic viry či bakteriemi může vést ke vzniku rýmy, zvětšení nosní mandle, angíně, zánětu vedlejších dutin nosních, kašli, laryngitidě, zánětu středního ucha, zánětu průdušnice a neustálému opakování těchto infektů. Nemocnost jak dítěte, tak dospělého se tak může točit v začarovaném kruhu, ze kterého není snadné se vymotat.Nos jako filtrNos očišťuje, zvlhčuje, ohřívá vdechovaný vzduch a zároveň je vstupní branou do dýchacího systému. Denně přefiltruje stovky litrů vzduchu, v takovém velkém objemu je i obsah různých mikroorganismů velmi velký. Proto si lidský organismus vytvořil obranný mechanismus, kterým je nosní mandle. Jsou to buňky imunitního systému zvané adenoidní vegetace. Lymfatická tkáň při silné, ale i zdlouhavé stimulaci mikroorganismy reaguje expanzí, tedy růstem. Zvětšují se v dětském věku, ale potíže s nimi mohou mít i dospělí. Pokud tato situace nastane a nosní mandle se příliš zvětší, začne blokovat dýchání nosem a vdechovaný vzduch může bez jakýchkoli zábran vstupovat přímo do průdušek a plic nebo brání komunikaci se středním uchem a ucpává Eustachovu trubici. Později se v ní začne tvořit výpotek a dítě dobře neslyší. Pokud je nosní mandle zvětšená, může být zdrojem neustálé infekce a je nutné její odstranění. Jestliže se nosní mandle odstraní v útlém věku dítěte a spolu s ní se neodstraní příčina, která vedla ke stimulaci jejího růstu, může se lymfatická tkáň opakovaně zvětšit.Rýma neboli rinitidaRýma je zápalové onemocnění, které se projevuje zduřením sliznice nosu a nosních dutin. Toto onemocnění je spojeno i se zvýšenou tvorbou vodnatých hlenů. Nejčastěji bývá vyvoláno viry (rinoviry, virem parainfluenzy, adenoviry…), ale často se komplikuje rozmnožením bakterií (stafylokokové či streptokokové kmeny, kmeny Hemophilus a Moraxella). Rozpoznáváme dva druhy rýmy: akutní a chronickou. Akutní odezní přibližně do jednoho týdne. Chronická je ta, která trvá víc než čtyři týdny, případně přetrvává po celý rok. Velmi často bývá alergického původu.Akutní rýma je infekčního původu, u nemocného dochází k rychlému rozmnožení virů nebo bakterií. Příznakya projevy jsou stejné u dětí i u dospělých. Onemocnění se projevuje otokem nosní sliznice, ztíženým dýcháním nosem, vodnatou sekrecí, kýcháním. Při výraznějším otoku sliznice nosu, nosohltanu a nosních dutin se může přidružit i tlak, či dokonce bolest v uších s následným dočasným zhoršením sluchu. Příčinou bolesti je podtlak ve středoušní dutině způsobený otokem sliznice sluchové trubice. Často se přidává bolest hlavy, především v oblasti čela, a také slzení očí. Nemoc může být provázena i zvýšenými teplotami. Pokud je imunitní systém oslabený, může se rozvinout i bakteriální superinfekce,která se projevuje zabarvením vodnatého výtoku z nosu na žlutozelenou barvu.Chronická rýma bývá často alergického (ale může být i nealergického)původu, jak již bylo řečeno. Příznaky jsou téměř ty samé jako u rýmy akutní: pocit „ucpaného nosu“, vodový výtok, slzení a svědění očí. Oči bývají někdy i oteklé, sekret z nosu je často zabarvený, ale při výtěrech není zjištěna žádná kolonizace bakteriemi.Při chronické rýmě však nemocní nemívají zvýšenou teplotu, také bolesti hlavy se vyskytují jen zřídka. Na co si však pacienti stěžují, je zatékání hlenů do nosohltanu a kašel – někdy suchý, dráždivý, jindy spojený i s vykašláváním hlenů.Nejdůležitější je prevenceZákladem prevence infekcí dýchacích cest je správná životospráva, stravou počínaje, otužováním a přiměřeným stresem konče. Nezapomínejme ani na význam pohybu, zejména na čerstvém vzduchu, přičemž počasí nehraje rozhodující roli. Všechny aktivity, které venku vykonáváme, přispívají ke zvyšování fyzické zdatnosti. Vynikající jsou i déletrvající pobyty v přírodě a zvláště a u moře. Je zřejmé, že si jen těžko můžeme dopřávat dostatečně dlouhé a časté pobyty v mimořádně příhodném mořském ovzduší, jeho kvality lze ale získat při každodenním používání izotonických sprejů s mořskou vodou. Další možností prevence častého stonání jsou imunomodulační léky, systémová enzymoterapie nebo vhodně volená homeopatická léčba. Imunomodulátory jsou látky, které modelují v organismu situaci, jako by se setkal s bakterií, a vedou k rozvoji jeho obranyschopnosti. Imunitní systém se tak posiluje a lépe se pak umí vypořádat s původci nemocí, s viry i bakteriem

    03.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Těhotenství

    Těhotenství není nemocí. Budoucí matka však musí navštěvovat lékaře daleko častěji než žena, která není těhotná. Důvodů je několik.Pravidelné kontroly umožňují za pomoci relativně velmi jednoduchých vyšetřovacích postupů včas odhalit potenciální rizika, a to ještě dříve, než mohou vzniknout závažné škody. Některé nemoci v těhotenství neprovázejí výraznější problémy, jindy naopak budoucí matka trpí nejrůznějšími obtížemi, aniž by bylo těhotenství ohroženo. Míra obtížnosti tedy často neodpovídá závažnosti situace. Jen dobrý kontakt budoucí matky s lékařem a s porodní asistentkou dává možnost vše zkonzultovat, problémy včas řešit a obtíže léčit. Péče v těhotenství se netýká jen matky samotné, sledovat musíme i stav plodu, což je možné jen speciálními vyšetřovacími postupy při návštěvě těhotné ve zdravotnickém zařízení. Jak často chodit na kontroly? Žena by měla, pokud se domnívá, že je těhotná, vyhledat svého gynekologa co nejdříve po vynechání menses. Důvodem je časný průkaz gravidity, jenž umožní vyhnout se vlivům, které by mohly působit negativně na správný vývoj plodu. O termínu dalších kontrol rozhoduje lékař. Platí, že při normálním průběhu je návštěv méně, při problémech se intervaly mezi kontrolami zkracují. Minimálně by se budoucí matka měla vidět se svým lékařem jednou měsíčně, v posledních 3 měsících každých čtrnáct dní, v posledním měsíci jsou pak kontroly nutné každý týden. Vyšetření v průběhu těhotenství Na každou kontrolu těhotná přináší vzorek na rozbor moči. Jednoduchým testem prokazujeme přítomnost cukru nebo bílkoviny, které za normálních okolností nejsou přítomny. Jednorázový nález ještě neznamená nic špatného, při opakované pozitivitě testu je již třeba postupovat aktivně, doporučit podrobnější vyšetření. Kontrola tlaku a hmotnosti patří rovněž k základním testům při každé návštěvě v poradně. Opakovaně zjištěný vyšší tlak je důvodem k léčbě, kombinace vzestupu tlaku a přítomnosti bílkoviny v moči může znamenat vážné nebezpečí. Při posuzování hmotnosti jde především o dynamiku přírůstku, ne o absolutní hodnoty. Potenciální nebezpečí může signalizovat náhlé zrychlení přibývání na váze. Gynekologické vyšetření v zrcadlech může odhalit některé závažné patologické stavy, je nutné alespoň jednou za těhotenství, nejlépe hned na jeho počátku. Vyšetření pohmatem, zevní na lehátku i vnitřní, vaginální, na gynekologickém stole, je v průběhu gravidity nezbytné provádět opakovaně. Jen při něm můžeme odhalit některá nebezpečí, jako například hrozící předčasný porod. Základní krevní testy provádíme 2x za těhotenství, na jeho počátku a kolem 30. týdne. Vyšetřujeme krevní obraz a zjišťujeme krevní skupinu a Rh faktor. U Rh negativních těhotných pak opakovaně pátráme po přítomnosti protilátek, která může signalizovat ohrožení plodu při rozdílném Rh matky. Řada testů je zaměřena na odhalení případného výskytu vážných onemocnění, která by mohla ohrozit normální vývoj plodu. Mezi choroby, po kterých aktivně pátráme, patří například AIDS (HIV test), hepatitida typu B (průkaz HBs antigenu), syfilis (vyšetření BWR) nebo toxoplasmosa (průkaz protilátek). Ultrazvukové vyšetření umožňuje průkaz těhotenství, kdy je při užití sondy zavedené do pochvy vidět plodové vejce již po týdenním vynechání menses. Dokáže brzy odhalit vícečetné těhotenství a v průběhu gravidity sledovat správný vývoj plodu. Kolem poloviny těhotenství lze detekovat některé vážné vývojové vady a u takto postižených těhotenství doporučit jejich přerušení. Před porodem ultrazvuk dovoluje přesné posouzení polohy plodu a odhad jeho velikosti. Velmi důležité je zobrazení uložení placenty, což může zabránit komplikacím při vcestné lokalizaci lůžka. Nejmodernější ultrazvukové přístroje jsou vybaveny zařízením pro měření průtoku krve jednotlivými orgány, což přináší možnost včas odhalit potíže se zásobením plodu kyslíkem a živinami. Kardiotokografie je vyšetření, při kterém speciální přístroj ? současně zaznamenává srdeční frekvenci plodu a děložní činnost. Budoucí matka leží asi 20 minut na zádech nebo na boku a na břiše má pružnými pásy připevněné malé snímače. Vyhodnocení grafického záznamu umožňuje včas odhalit strádání nebo ohrožení plodu v a včas zasáhnout. Interní vyšetření a EKG (elektrokardiograf) musí absolvovat každá těhotná. Umožní odhalit případné patologické stavy, které byly dosud skryté. Navíc vždy existuje možnost, že bude při komplikacích těhotenství zapotřebí celkové anestezie (narkózy). V tom případě je EKG a interní nález nezbytností. Pokud se žena léčí s jakýmkoli onemocněním, musí být samozřejmě kontrolována specialistou v daném oboru. Genetické vyšetření nemusí podstoupit každá těhotná. Jednoznačným důvodem pro genetické vyšetření je například předchozí těhotenství zakončené porodem mrtvého plodu nebo dítěte s vrozenou vadou, opakované potraty, vyšší věk matky, kontakt se škodlivinami nebo užívání léků v počátečních stádiích gravidity, aj. Genetik určí, jak velké je riziko, že plod může být postižen vývojovou vadou. Někdy je nutné vyšetřit chromozomy obou rodičů ze vzorků krve. Pokud je předpokládané riziko zvýšené, genetik obvykle doporučí pečlivé sledování ultrazvukem, případně invazivní vyšetření - odběr malého množství plodové vody nebo placenty. Amniocentéza je odběr plodové vody, který provádíme velmi tenkou jehlou přes stěnu břišní, vždy pod kontrolou ultrazvukem, abychom vyloučili poranění plodu. Bolestivost je srovnatelná s aplikací injekce. Riziko výkonu, kterým je především následný potrat, je menší než 1%. AFP tripple test je screeningovým vyšetřením z krve těhotné. Je zaměřen na vyhledání skupiny žen, u kterých je vyšší riziko, že jejich plod není po genetické stránce v pořádku. Pozitivita testu neznamená, že dítě je poškozené, pouze nás informuje o tom, že zde existuje vyšší riziko odchylky od normy. Stomatologické vyšetření je doporučováno 2x za těhotenství. Důvodem je zvýšená kazivost chrupu budoucích maminek. Normální a rizikové těhotenství. Za normální považujeme těhotenství, které není komplikováno žádnými potížemi a výsledky všech testů a vyšetření jsou normální nebo se od normy alespoň výrazně neodlišují. Do kategorie rizikových pak řadíme gravidity, kdy tyto požadavky nejsou splněny, těhotenství žen trpících některým závažným onemocněním, stavy, kdy na základě statistik víme, že hrozí relativně vysoké riziko komplikací a rovněž ty případy, kde současný průběh je sice normální, vážné problémy se však objevily v minulé graviditě, a stavy po opakovaných potratech. Za rizikové považujeme také těhotenství po úspěšné léčbě neplodnosti. Moderní medicína dosahuje výborných výsledků, tedy narození zdravého dítěte bez jakéhokoli postižení zdravotního stavu matky, i u rizikových těhotenství. V těchto případech je však třeba počítat se zásahy do osobního a rodinného života, s omezením různých aktivit budoucí matky, s nutností podávání léků a v krajních případech i s pobytem v nemocnici. Změna životního stylu. Pokud těhotenství probíhá normálně, není třeba zásadně měnit životní návyky. Není třeba se omezovat v práci, ve společenském životě, ve sportu, cestování, sexu, stravování, ani v dalších činnostech. Nic však není dobré dělat úplně "na doraz". Gravidita ve vyšším věku.Po 35. roce života ženy se stává otěhotnění čím dále méně pravděpodobné. Po 40. roce je šance na graviditu minimální, po 45. roce je již těhotenství vyslovenou raritou. Se stoupajícím věkem matky roste též riziko vrozených vad, pro ženu starší 40 let je několikanásobně vyšší než pro ženu 30letou. Starší ženy též častěji trpí některými chorobami, jejichž výskyt v graviditě komplikuje její průběh, například cukrovkou nebo vysokým tlakem. Při současných znalostech a úrovni mediciny je však zcela reálné, že těhotenství může proběhnout i u straších žen bez vážných komplikací a šance na porod zdravého dítěte je i v těchto případech velmi vysoká. U mužů se vliv věku uplatňuje méně výrazně. Schopnost počít potomka je zachována i ve vysokém věku a ani riziko narození geneticky postiženého dítěte není u muže tak úzce svázáno s věkem jako u ženy. Několik základních rad závěrem. Zvolte si lékaře, kterému důvěřujete, a řiďte se jeho radami. Vyberte si pracoviště, kde Vám vyhovuje organizace péče o těhotné a pracovní doba. Pokud trpíte nějakou chorobou nebo jste sledována pro jakékoli zdravotní problémy, stejně jako v případě, že užíváte pravidelně léky, oznamte co nejdříve těhotenství ošetřujícímu lékaři. Nejlepší však v těchto případech je konzultovat graviditu ještě před otěhotněním. Máte-li potíže, řekněte o nich svému lékaři. Pokud si v něčem nejste jistá, nevíte, co máte přesně dělat, rovněž neváhejte a poraďte se. Nenechávejte si problémy pro sebe - nikdy nemůžete vyloučit, že právě tento vynechaný detail je důležitý. Neprodleně informujte svého gynekologa především o bolestech břicha a o jakémkoli krvácení, včetně hnědého výtoku. Pokud máte potíže a nemůžete konzultovat svého lékaře, obraťte se na nemocnici, kde na gynekologii slouží pohotovostní služba. Nechte si vždy pečlivě vysvětlit význam navrhovaných vyšetření a doporučované léčby, stejně jako možná rizika. Omezte konzumaci alkoholu. Sklenička piva nebo vína nevadí, rozhodně se však neopíjejte. Nekuřte. Pokud nedokážete přestat úplně, omezte tento návyk na minimum. Nepobývejte v zakouřených prostorách. Bez porady z lékařem neužívejte žádné léky s výjimkou vitaminů, sama si můžete ještě naordinovat acylpyrin, případně živočišné uhlí. Nebojte se porodu, ale pečlivě se na něj připravte. Snažte se získat co nejvíce informací o tom, co Vás v porodnici čeká. Pokud to průběh těhotenství umožňuje, udržujte se v dobré fyzické kondici. Věnujte čas cvičení pro těhotné. S dostatečným časovým předstihem se se svým lékařem poraďte o volbě porodnice, přítomnosti partnera u porodu, o dostupnosti analgezie, případně o možnosti alternativních postupů. i.

    03.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Inteligentní plastelína

    Jak zacházet s inteligentní plastelínou?Už samotný název napovídá, že se nejedná o obyčejnou plastelínu. Přezvisko "inteligentní" si vysloužila po právu. Tato hmota je totiž schopná měnit své fyzikální vlastnosti podle toho, jak je s ní zacházeno.Natahuje seZákladními vlastnostmi inteligentní plastelíny je, že se natahuje a roztéká. K tomu, abyste docílili těchto dvou jevů, není třeba žádného umu. Stačí plastelínu pomalu táhnout, nebo ji nechat v klidu. O to víc Vás překvapí chování plastelíny, pokud s ní budete zacházet trochu jinak.Trhá seDalší triky vyžadují už trochu cviku. Plastelína se nemusí jen táhnout. Stačí ji chytit na obou koncích a dostatečně rychle trhnout - roztrhnete ji na dvě půlky. Ideální odreagování, pokud máte zlost. Pokud Vás trhání plastelíny zaujalo, zkuste ji také roztrhnout, jako by to byl papír. Musíte být opět dostatečně rychlí. Pro usnadnění můžete plastelínu nehtem trochu načnout.SkáčePlastelína vám může posloužit i jako míček. Pokud z ní vytvoříte kouli a upustíte ji na podlahu (pevnou a rovnou), plastelína se odrazí. Stejně se plastelína zachová pokud s ní hodíte o zeď.Tříští seTato měkká hmota se může tříštit jako porcelán. K tomuto triku přistupte až po zvládnutí všech předchozích. To už si fyzikální vlastnosti plastelíny osvojíte natolik, abyste mohli zvládnout i tento. V případě, že by se Vám nepovedl, byste si mohli ublížit. Aby se plastelína roztříštila, musíte do ní opět udeřit dost rychle. Pokud to neuděláte, plastelína bude pružná a neroztříští se.SvítíSvítící varianta Inteligentní plastelíny ve tmě svítí. Tato vlastnost vám umožní využívat ji nejenom k výše uvedeným trikům, ale můžete s ní experimentovat podle libosti - vytvářet různé obrázky, světelné fotografie, strašit fanoušky Supermana nebo šokovat své známé.PraskáTouto svoji vlastností připomíná žvýkačku. Můžete s ní vytvářet velké bubliny, které praskají jako ty ze žvýkaček.Je magnetickáČerná varianta plastelíny je magnetická. S touto plastelínou se Vám otevírají nepřeberné možnosti různých pokusů, které na ní můžete zkoušet.Dokonale kopíruje tvar všech předmětůI tak drobné tvary jako jsou například otisky prstů je inteligentní plastelína schopna zachytit. Můžete si to vyzkoušet sami doma. Otiskněte svůj prst do plastelíny a vzniklou jamku vylijte například potravinářskou želatinou. Dokonalá kopie Vašeho palce je na světe. Takto můžete odlévat i jiné časti Vašeho těla, jen budete potřebovat trochu víc plastelíny.

    04.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Ta paní od tatínka

       "Co ti ta paní udělala, že jí nemáš ráda?"   "Vzala mi tátu."    Není to ani maminka, není to ani macecha. A přitom je to žena, která zasahuje do života dítěte. Setkává se s ním v pravidelných intervalech a patří vlastně mezi nejbližší příbuzné. Je to totiž ta "paní od tatínka" - je to "cececha". Výmysl 13tileté dívky v naších krajích se začíná ujímat.   Kdo je ta žena? Skoro vždy je mladší než maminka a tráví s tatínkem více času než samotné dítě. Rozhoduje o jeho čase, tráví s ním veškeré volno a všude s ním chodí, ačkoliv by, z hlediska dítěte, mohla klidně zůstat doma. Zúčastňuje se pasivně nebo aktivně závažných životních rozhodnutí týkajících se dítěte. Někdy se pokouší o jeho výchovu, často pouze poučuje a vynáší o něm soudy. Většinou se snaží získat si zájem dítěte a dokonce i jeho lásku.    Je to také ta "paní od tatínka", kterou nemá nikdo rád (otce nepočítaje). Nemá jí ráda maminka, ani babička, ani dědeček, ani kamarádky maminky. Čili nikdo, kdo je důležitý v dětském okolí. Buď se o té "paní" vůbec nemluví, což je lepší případ, jako by neexistovala. Nebo se o ní mluví pouze "špatně".    Takové chování je v našem kraji zvykem. Objevují se již světlé výjimky, kdy se o nové otcově partnerce mluví bez napětí a dokonce je přijata v původní rodině jako její další člen, ale jedná se skutečně o raritu.    Vezměme si vliv vztahu dítě a jeho nevlastní matka z hlediska malého dítěte.    V drtivé většině je dítě v předškolním věku vstřícné ke každému, kdo o něj projeví zájem. Visí samozřejmě na své mamince i tatínkovi a když se rozvedou, je schopno přijmou bez výrazných problémů i nové partnery obou rodičů. Podmínkou je ovšem nezmenšený zájem o něho ze strany otce tak i matky. Novou "paní" přijme bez problémů, pokud si tato je schopna s ním "krásně hrát".    Ještě v mladším školním věku, tak cca do 8 let, je vztah k "nevlastní mámě" neproblematický. Dítě si stále ještě žije ve vlastním dětském světě a názory dospělých se míjí u něho účinkem. Vnímá jakoby jedním uchem tam a druhým ven.    Avšak ouha! Od okamžiku, kdy začne vnímat hodnocení lidí svými blízkými a svůj svět podle toho také chápat, tehdy se dítě začne zabývat také hodnocením té "paní od tatínka".    Začnou se v něm předčasně bouřit city, které se navenek projevují jako závist, žárlivost a vztek, to všechno spojeno s bezmocností.    Dítě někdy začne otci klást přímo otázky týkající se jeho partnerky. Nechápe, jak těžko se otci odpovídá. Pokud otec postřehne, že nemůže názor dítěte korigovat ve svůj prospěch, tehdy dochází, ve vztahu mezi ním a dítětem, k ochlazení. Toto ochlazení se projeví omezením kontaktu otce s dítětem. Ze strany dítěte, které není odpověďmi otce dostatečně uspokojeno, dochází také k pocitům nespravedlnosti. Nesmíme zapomenout, že mezi lidmi, stejně tak mezi otcem a dítětem, je vnímána i tzv. neverbální komunikace - nekomunikace (mimoslovní).    Stává se, že pokud k rozchodu rodičů dochází v pubertě a otec seznámí dítě se svou novou ženou, v drtivé většině ztrácí otec autoritu a jeho nová žena je pouze jeho jakási "odnož", o niž není zájem.    Jedině tehdy, když je dospívající dítě vůči matce v negativním vztahu (odpor), mohou se jak otec, tak i jeho nová žena stát jakýmisi spiklenci společně s dítětem proti matčině osobě.    Není však výjimkou, kdy se děti v pubertě od otce a jeho nové ženy zcela odkloní a přestane mít o jeho život zájem. Chlapec nebo dívka v pubertě totiž vůbec nechápe, že tak starý člověk, jako je jeho otec, se může zamilovat. Zamilovat se "ve stáří" rovná se totiž "šílenství". Nesmíme zapomenout na to, že většina dětí už od školních let předpokládá, že jejich rodiče jsou staří lidé, kteří mají to nejlepší za sebou a nic nového je nečeká. Z hlediska dítěte je povinností rodičů pouze a pouze být dítěti k dispozici z všech okolností. Tento názor je přirozený a pro vývoj dítěte je nosný.    Mnozí z nás zažili v životě těžký okamžik, kdy si náš bývalý partner, s nimž máme potomka nebo potomky, našel nového partnera. Naše milované dítě námi opečovávané a chráněné, odchází do nového, pro nás neznámého prostředí, které netvoří pouze otec, ale někdo, k němuž máme rozporuplný, někdy vyhraněně negativní vztah.    Po odchodu dítěte do otcovy nové domácnosti, je nám velmi těžko, máme pocit zbytečnosti, prázdné náruče a hlavně nespravedlnosti. Představujeme si, jak nás dítě svým chováním zrazuje. Jak tráví čas s otcem a jeho milenkou vesele a šťastně bez jediné vzpomínky na svou nešťastnou a osamělou matku. V takových chvílích má pocit, že se její nedospělé dítě chová jako zrádce.    Jak to dělá ta hrstka populace, aby ani dítě, ani opuštěná matka a nakonec ani otec, který si našel jinou, nežili v napětí a v nenávisti?    Odborníci na mezilidské vztahy se denně setkávají s vášnivými negativními emocemi, které v krizových situacích jejich klienti a pacienti prožívají. Bohužel málokterý člověk je schopen uposlechnout příkazu rozumu a vydat se po té jediné správné cestě.    O co nám vlastně v citovém životě jde?    Žít celý dospělý život v nenávisti a radosti z pomsty? Nebo se srovnat se situací, která vznikla a nedá se příliš změnit? Porozhlédnout se kolem sebe a uvidět, že život není jenom nespravedlivý a plný utrpení.    Pokud se manželé rozejdou, je třeba předpokládat, že si časem oba najdou nové partnery a vytvoří si novou strukturu vztahu. Společné dítě z minulého manželství by mělo co nejméně pocítit jakékoliv negativní hodnocení partnerů, jak ze strany jednoho nebo druhého rodiče. Ani blízcí příbuzní, v podobě dědečků a babiček, by neměli negativně přistupovat k novému "příchozímu". Dítě by mělo mít "otevřený" vztah ke každému novému člověku a být připraveno si pod jemným vedením dospělých vytvořit si na své okolí svůj vlastní názor.    Naopak oba rodiče by měli zamezit jakémukoliv negativnímu hodnocení blízkých příbuzných (i ostatních lidí), protože se tak tvoří u dítěte zatěžující negativní pocity.    Podle průzkumů bylo zjištěno, že děti, které vyrůstaly ve velmi kritickém prostředí (kritickém vůči ostatním lidem), byly méně aktivní než ty, které vyrůstaly v prostředí, kde se jednotliví členové rodiny vyhýbali negativnímu hodnocení okolního světa. V našem případě, kdy se jedná o negativní hodnocení tzv. "cecechy" (přítelkyně nebo manželky otce dítěte), dochází nebohé dítě ke zjištění, že ačkoliv ono samo dává najevo svůj nezájem nebo nechuť, přesto to nijak neovlivní vztah jeho otce k té "hrozné ženské". Pak se nemůžeme divit, že právě takové děti podléhají snadněji pocitu bezmocnosti a následně se u nich objevují různá psychosomatická onemocnění. Jsou to bolesti hlavy, bolesti břicha, nechutenství nebo naopak přílišná žravost. Děti, které žijí v určitém napětí vůči blízké osobě, jsou tímto napětím vyčerpávány a proto se nemůžeme u nich divit zřetelné ztráty tvůrčí aktivity a iniciativy.    Opuštěná matka vychovávající sama děti je samozřejmě v těžší situaci než její bývalý manžel, který si "užívá" s novou ženou. Přesto je třeba mít na paměti, že živením nenávisti vůči "sokyni" nepomohu sobě, ale hlavně a hlavně uškodím svým dětem, nejenom v současnosti, ale i do budoucnosti.

    04.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Praktický dřevěný nábytek pro dětské pokoje

    Dřevěný nábytek pro dětské pokoje, zda je to herna nebo ložnice je rozumné a praktické výdaje z hlediska kvality, výrobky jsou velmi trvanlivé, pokud v pevných dřev jako buk a dub. Dub je jedním z nejpopulárnějších dřevin používaných v nábytkářském průmyslu při výrobě vestavěných šatních skříní a jeho pevnost zajistí, že zůstává dobrý vzhled, co je zasazen na povrchu.Děti mohou být drsné, když si hrají, a co si zlomil hodně snadněji, když jsou kolem! Marks a škrábance se objeví na stolech, promáčknutí magicky objeví, a madla se vylomeny otěru a tak dále, tak to dává smysl investovat do stylů, které se bude trvat přes vyrůstajících let.Pokud byste chtěli se podívat na produkty spolu s Vaším dítětem pak den na návštěvu místní obchodní domy a vidět to, co mají. Pokud nemáte čas na nákupy nebo žijí daleko od města je spousta on-line specializovaných obchodech se spoustou možností a exkluzivních vzorů.Jakmile začnete hledat najdete všechny druhy stylů a rozsahy jsou k dispozici v dětském věci, strávit několik hodin surfování na internetu a budete brzy se inspirovat pestrými barvami a zajímavých vzorů tam. Ať už hledáte pro stoly, hračky truhly, stoly s židlemi, knižní regály, nebo celý ložnici pak budete z čeho vybírat.Nábytek Dětský vypadá fantasticky maloval, ale stejně dobrý ve své přirozené barvy, tradiční a moderní design pomáhají vytvořit pocit klidu a míru.Vynikající zpracování a detail, který je uveden do nábytku vzorů tvrdého dřeva daleko předčí jakýkoli jiný druh materiálu, komody a noční stolky v plastu, bude překližky nebo dýhy nevydrží zdaleka tak dlouho, jak dřevo dělá a bude brzy projevit příznaky opotřebení. Ačkoliv dřevo dostane nosit i to jen přidává na jeho přitažlivosti zatímco jiný materiál bude vypadat ošuntělé a unavený po roce nebo tak.On-line obchody, které se specializují na dřevěný dubový nábytek a stoly borových nočními pro děti věří v dobré kvalitě a přijatelné ceny. Získejte své děti při výběru, jak je jejich pokoj a udělá jim, aby více hrdý na to, co si koupit a doufejme, že starat se o to lépe.Mezi hlavní položky budete chtít pro dětský pokoj je postel, noční stolek, zrcadlo, stůl a židle, takže mají své vlastní místo k jídlu, barev, a to řemesla nebo číst, a šatní skříň. Nenakupujte příliš jako děti potřebují prostor k běhat a hrát a ložnici by mělo být místo, které může udělat svobodně, aniž byste křičí na ně. Začněte s lůžkem a práci si cestu kolem odtud, jakmile to bylo vybrala dokončit pokoj s odpovídající prádelníku, boční stůl, a Toy Box.Věnujte pozornost na zpracování a jak jsou spoje dohromady, protože to vám řekne, v případě, že jsou silné a dostatečně pevné, aby se mladí lidé lezení nad nimi. Židle a stoly nebo stoly by měly být navrženy dostatečně malý, aby se malí lidé se dostat dál a mimo ně pohodlné bez vaší pomoci, a postele rámy taky. Volně stojící cheval zrcadla jsou skvělý doplněk do každé místnosti, protože jsou atraktivní a dostatečně velké, aby zjistili, zda se z každého úhlu, a pohodlně se pohyboval kolem domu v případě potřeby.Kvalitní masivní dřevěné položek obvykle zůstat v rodině z generace na generaci a dostat předán k mladším členům, jak se zase nabývat majetek a vdát a mít rodinu. Jak roky plynou, a položka začíná vypadat opotřebované a vybledlé můžete vybrat buď nechat tak jak to je se spoustou charakteru a vzpomínek, nebo se modernizoval nebo re-lakované v závislosti na vaší chuti. Skvělá věc, o dubovým nábytkem, je, že vaše počáteční investice více než vyplatí v průběhu let.Mějte tyto pokyny v paměti při nákupu dětského nábytku a najdete trezor, příjemný nábytek, který bude tolerovat let se vytáhl, hrál dál a praštil!David pracuje na Nábytek Solutions dubu, společnost, která má domácí kancelář kolekci nábytku v masivního dubu, který je opravdu nádherný. Naše Kudos Současné Darkwood a nově zavedené Ash rozsahy kancelářský nábytek se ukazuje nesmírně populární. Máte-li něco konkrétního na mysli své vlastní jedinečné kus nábytku pak můžeme pomoci, nebo prostě vybrat něco z našich úžasných malované možností nábytkem z borového dřeva. Podívejte se na naši úžasnou sortimentu nočním stolku, matrace stejně jako dětské nábytku, které jsou k dispozici za přijatelné ceny. Naše pověst jako důvěryhodná společnost, která prodává pouze nejkvalitnější dub, jasan a borovice nábytek na masivně snížené ceny s vynikající zákaznický servis má za následek velkou část našeho podnikání pochází z stálé zákazníky. Takže ať už budete potřebovat kvalitní stoly borovice noční nebo volně stojící cheval se zrcadlem v libovolného tvaru a velikosti, můžete snadno najít prvotřídní produkt s námi.

    05.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Teenageři a piercing jazyka

    Pokud máte dítě, konkrétně, preteen nebo teenager, je pravděpodobné, že vaše dítě zjistí, jak úžasný je takový piercing do jazyka, pokud vaše dítě dělá zalíbí těla šperky, můžete se vsadit, že budete čelit příval žádostí, aby mu / jí, aby si propíchnout.Z rodičů pohledu, chápu počáteční úzkost: Moje dítě .... chce ... piercing!?! Co o získání zaměstnání? Co když on / ona dostane nemoc? Je moje dítě začíná jít dolů "špatnou cestu"? Je to začátek konce? ... Atd.Rodiče, bude tento článek vám pomůže dát svou mysl v klidu. Byl jsem na obou stranách spektra tak chápu obou hledisek. První věc, aby zvážila, že vaše dítě bude prostřednictvím této "vzpurný" fázi (a nelži sobě, do určité míry nebo jiný, jsi šel přes to taky). Ve snaze odlišit se jako jednotlivci, děti vypadají, že má zvláštní schopnost používat věci, které IRK vám nejvíce k dosažení svých cílů "nezávislosti". Vaše dítě je také součástí generace, kde média infiltroval každý aspekt svého života - a konkrétněji, celebrity uctívání součástí naší pop kultury je ve všech dob vysoká. Pokud vaše dítě oblíbené celebrity má břicho piercing, buďte ujištěni, že bude jen přilévat oleje do ohně. Konečně, děti v tomto věku jsou velmi dobře vědomi jejich vzhled, a chtějí používat své tělo jako formy sebevyjádření. Místo malování míru značky na tvářích (jak jste si možná udělal v 60. letech), může dospívající mají nyní nozdra piercing stát na rozdíl od davu.Nezávislost, sebevyjádření, a kulturní vlivy - mají vliv na každou generaci, ale každá generace najde svůj vlastní způsob, jak přidat rotaci s těmito tématy.K dispozici je také ještě jedna věc k dispozici: v této fázi, vaše dítě se také snaží "vzít" určitou moc daleko od vás - to znamená, že jsou vázání k obnovení vládnoucí systém v domě. Je to součást dospívání. Pokud se vaše dítě opravdu chce piercing, a řekneš ne, pravděpodobně bude jít ven a dostat to udělat tak jako tak. Podle jejich názoru, že právě vykonstruovaném vaše pravidlo, a proto jste kousek po kousku méně šéfa z nich, a začnete ztrácet svůj vliv a kontrolu.Nyní, tam jsou výhody umožňující vaše dítě, aby si propíchnout. Přestože jako rodiče chceme, aby přístřeší a chránit naše děti před nespravedlnosti světa, tato mentalita neslouží v dětském nejlepším zájmu. Jakmile vaše dítě má piercing do jazyka, se budou muset naučit o oběti: například, ačkoli oni milují svou piercing ve rtu, v případě, že chcete, aby se letní práci v bance, aby mohl zaplatit za auto, se budou muset vzít ven. Oni jsou pak konfrontováni s volbou: mohou buď ponechat piercing a být chudý, nebo mohou odstranit piercing a být bohatý. Život je plný obtížných rozhodnutích - a piercing jsou docela rozumný způsob, jak ilustruje tento bod.Zde je způsob, jak přijít ke šťastnému médium. Pojďme předstírat, že vaše dospívající dcera chce břicho-tlačítko prsten, protože, "je to roztomilé a každý má jeden". Spíše než dávat přímo "ne", sednout a popovídat. Vy a Vaše dítě mělo řešit tyto otázky a připomínky, vířící kolem vaší hlavy (chcete-li lépe vzdělávat sami na piercing, podívejte se na některý z mých dalších článků - obracím nepřeberné množství otázek a aspektů piercing). Měli byste se také stanovit jasně a žádných nejistých termínech, které bude platit za to. Pokud chcete, aby vaše dítě platit za piercing, on nebo ona bude získat větší porozumění o skutečné hodnotě peněz - tj. budou muset pracovat, aby dostali, co chtějí. Pokud dítě platí pro piercing, budou také více investovat do péče o piercing, který je naučí více o osobní zdravotní odpovědnosti a hygieny.Pokud chcete platit za piercing do jazyka, možná si můžete vytvořit vaše dítě pracovat pro ni. Velmi populární (a vysoce efektivní) způsob je, aby vaše dítě piercing, pokud mají vysokou čest-roll, nebo si jen to na jejich vysvědčení. Je to win-win situace: Vaše dítě získá vynikající známky (které se již dlouho pohybuje účinky) a získají piercing jako odměnu.Jen tak mezi námi dospělými - pokud jde o zaměstnanost jde, piercing neovlivní zaměstnání jako kdysi. Google, a další podnikatelské subjekty podnikání, například, nemají šaty kód politiku - který zahrnuje tetování a piercing. V některých z těchto velkých a velkých podniků, piercing nejsou problém. Ve skutečnosti, více a více podnikání jsou naprosto v pořádku, ne-li přímo povzbudivé, o piercing.Je to stále pravda, že v jiných pracích piercing jsou problém, ale krásná věc o piercing je, že mohou být odstraněny. Pro dočasné odstranění, může "sluha" zakoupit (je to jasné a zapadne do piercing tak, aby otvor nebude zblízka), je to možné vidět a piercing může být stále nosit mimo práci. Na rozdíl od tetování, piercing nejsou trvalé. Pokud piercing je odstraněna, nikdo vidět starou díru. To by mohlo být velmi schůdné řešení pro vaše dítě!Užívání vaše dítě profesionální piercing salonu se výrazně minimalizuje možnost onemocnění a infekce - to takhle, pokud vaše dítě chce mít bradavici nebo kožní značku odstranit, by vám spíše oni sami nebo jejich přítel šel na to s kapesnímu, nebo byste raději, kdyby profesionální lékař udělal ve sterilním prostředí? Ve stejném duchu, pokud vaše dítě opravdu chce piercing, měli byste raději oni sami nebo jejich přítel pokus se špinavým pojistkou, nebo byste raději, kdyby profesionální dělal to s čistými nástroji ve sterilním prostředí? To samo o sobě je velmi pádný důvod, aby na piercingu - pokud se to stane tak, může to také být v bezpečí!Je to problém, když děti začnou prosazovat jejich nezávislost prostřednictvím tělesných změn a dekorace - Já vím. Přesto jsem byl také, že dítě, které opravdu chce piercing a dostal několik bez souhlasu (po ptát, taky) - můžete se vsadit, moji rodiče byli hopping šílený, ale takovým způsobem, jejich reakce nadšená mě. Když moje máma konečně ustoupila a přivedl mne k piercing salonu s ní souhlasem, jsem myslel, že moje máma byla tak chladnější než kterákoliv jiná a mnohem více porozumění. Kromě toho, jakmile mí rodiče viděli proces a pochopil, že opravdu to jedno! Mnoho z jejich omylů bylo objasněno a oni si uvědomili, že to není tak velký problém. Byla to dobrá zkušenost pro každého. Jsem teď starší, ale každý den vidím děti a rodiče ve stejné situaci - je to legrační, jak některé věci zůstávají stále stejné. Povolení vaše dítě piercing je jedinečný a nezapomenutelný způsob, jak postavit most - což je obtížné v těch se snaží dospívající let.Každopádně, pokud chcete informovat se o piercingu do jazyka, rizika, postupy, jak jeho práce, atd., přečtěte si více o mých článků nebo vyhledávání na internetu (i když existuje mnoho mylných představ na internetu, proto si své zdroje moudře). V kostce - piercing je poměrně bezpečná, není trvalé, a ne něco, co lidé si vyloučen pro. To může podpořit dobrý vztah mezi vámi a vaším dítětem, může to naučit oběť, pracovní etika, finanční odpovědnost, osobní zdravotní odpovědnost, a to může být poučná zkušenost pro všechny zúčastněné.

    05.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Nejdražší položky dětského zboží

    Pokud jste poprvé máma, budete pravděpodobně si uvědomit, že děti jsou velmi drahé (skoro jako zlato), ale je to nejlepší investice! Chceme pouze to, co je pro ně ale současně chceme ušetřit naše peníze stejně. Existuje skutečně mnoho způsobů, jak ušetřit své peníze i bez obětování našeho dítěte potřebám! Zjistěte níže o tom, jak ušetřit na Vašeho dítěte položky.1) Formula -. Formula je opravdu drahé položky pro naše dítě. Tak dlouho, jak jsi to velmi zaneprázdněn máma, měli byste opravdu zvážit kojení své dítě tak dlouho, jak je to možné. Nejen, že je to zdarma, je to také velmi zdravé pro ně. Je-li nákup vzorec je opravdu nutné, měli byste si koupit to ve velkém.2) Plenky -. Plenky jsou velmi nákladné, zejména proto, že vaše dítě dostane pouze jej použít pro několik minut nebo několik hodin! Pokud opravdu chcete uložit haléře, měli byste zvážit použití látkové plenky, ne-li po celou dobu, nejméně jednou za čas. To může být nechutné, ale to může opravdu pomoci ušetřit peníze! Můžete se také pokusit nákupem plenky ve velkém za nižší cenu příliš.3) Potraviny -. Ačkoli se to může zdát jako jediný dolar za jídlo, když přidáte všechny, tak to poznáte, jak nákladné to může být. Jeden skvělý způsob, jak ušetřit na dětskou výživu, je, aby se vaše vlastní. Nejen, že je levnější, to je také zdravější pro ně. Můžete mít své obvyklé jídlo nakrájené a zpracování prostřednictvím potravin procesor. To přispěje k vytvoření kojenecké stravy pro vaše dítě.4) Play položky -. Miminka může dostat opravdu přitahuje na hračky. Nejenom, že tito budou zabaví, ale také může pomoci jim rozvíjet jejich malé mozky. Pokud si chcete koupit levnější hračky, zkuste hledat na internetu nebo navštívit místní spořivosti, a kdo ví, možná zjistíte, položky, které jsou dobré jako nové!5) Oblečení -. Miminka rostou opravdu rychle, takže nákup oblečení je opravdu nutností každých pár měsíců. Jen se ujistěte, že značka není uvedeno v úvahu, zejména pokud je Vaše dítě může nosit pouze na několik týdnů. Zkuste s ohledem na oblečení z šetrnost obchodě. Existuje spousta roztomilých položek v sekáčích a některé z nich dokonce mají ještě značky na nich a nikdy nosit!6) Další potřebné položky -. Zatímco ještě těhotná, pravděpodobně jste připraveni pro své dítě nákupem potřebné věci, jako betlémů, autosedaček a dalších položek. Na rozdíl od ostatních položek uvedených výše, jsou tyto položky zakoupit pouze jednou. Ale musíme uznat, že jsou stále drahé! Pokud máte starý přítel nebo člen rodiny, který má děti starší než vy, a nebude ji používat už, můžete si koupit od nich za nižší cenu, nebo si můžete koupit položek on-line! Tam jsou velké webové stránky, které nabízejí skvělé nabídky. Amazon je jedna síť, která vám může pomoci ušetřit spoustu peněz, zvláště proto, že nabízejí dopravu zdarma u většiny objednávek.Děti jsou drahé, ale tam je vždy způsob, jak ušetřit velké množství peněz! Jen musíš být dost kreativní a vždy porovnávat ceny před nákupem Vaší věci. Zkuste s ohledem na tyto tipy a budete jistě schopni ušetřit peníze!

    05.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Porod koncem pánevním, císařský řez a lekce prenatální komunikace

    Máte plánovaný císařský řez a po přečtení celého internetu nejste ani trochu klidnější? Naše články o císařském řezu (dále CsŘ) a porodu koncem pánevním (PKP) vás taky nezbavily napětí? Tento článek je psaný přesně pro vás.Císařský řez je v některých případech nejlepší řešení . V ČR cca 20% porodů je vedeno císařským řezem. V Turecku je to 60%. Jak k tomu přistupovat?Miminko má od počátku svoji osobnost, a pokud se rozhodne, že tato poloha je nejlepší, tak mu věřte (mnohokrát jsme u porodu zjistili, že byla krátká pupeční šňůra nebo nějaký další problém, který jsme nezdiagnostikovali hned zpočátku). Příroda i v dnešní době ví všechno líp – tak ji důvěřujme. Vy můžete udělat maximum za sebe, ale hlavní krok je na vašem miminku.Co můžete udělat vy? Pokud vás nenapadá, co mu máte říct, zkuste mu to vysvětlit třeba takto:„Zlatíčko, blíží se nám konec těhotenství a budeš muset na svět. Neboj se, budu celou dobu s tebou. Jestli máš nějaký důvod být prdelkou napřed, tak tak zůstaň, věřím ti. Jestli ale můžeš, bude pro nás pro oba lepší, aby ses narodil hlavičkou napřed. Já mám obavy, abychom mohli být po porodu hned spolu (podle Patrıka Balınta je vhodné dítěti říct, že jste to vy, kdo má strach – neboť bere vaše pocity za svoje a ztotožňuje se s nimi. Není vhodné si před nenarozeným miminkem hrát na hrdinku – on nevnímá vaše slova, on vnímá, co cítíte). I když budeme fyzicky od sebe v první chvíli odděleni, neměj strach, budu s tebou v duchu a neopustím tě.“Co když se neotočí?Nestrachujte se, on ví opravdu líp než vy, proč nechce hlavičkou napřed. Vy jste udělala maximum a v této fázi jen respektujete jeho přání (není to hezké – vážit si svého děťátka jako osobnosti hned od začátku?). Jak se připravit na CsŘ?Představte si ideální prázdniny – vy a vaše miminko jste spolu a všichni kolem zajišťují ostatní. Operace je jen jiný způsob narození, který po vás vyžaduje trochu větší připravenost a větší pouto s miminkem (osobně se domnívám, že pouto s novorozencem je umocněno přirozeným porodem, ale dá se taky dobře upevnit větším psychickým spojení již během těhotenství – jen to stojí trochu víc úsilí.)Zkuste v klidu sdělit lékaři, co si přejete. Najděte porodnici, kde přijmou tatínka také na operační sál (některé porodnice přijmou tatínka jen za „neoficiální“ poplatek a některé vůbec). Požádejte o spinální anestezii, abyste mohla být s miminkem hned od začátku.Co když to nejde?Tatínka na sál nepustí – Zrození je intimní chvilka mezi vámi a dítětem, to nejdůležitější pouto je mezi vámi dvěma. Domluvte se s partnerem, že v době porodu bude sedět někde v klidu a myslet na vás (tak jako jste vy myslela na miminko během těhotenství) – bude tak moci být aspoň v duchu s vámi. Musíte podstoupit celkovou anestezii (to v našich končinách není běžné) – buďte s miminkem celou dobu před porodem, vysvětlete mu, že jste s ním, jen budete chvíli odloučeni, že ho neopouštíte. Případně udělejte růžové vajíčko kolem vás (viz níže).Šťastné maminky mívají zdravé děti. Klidné maminky mívají klidné děti. Jak být v klidu?Lidé na celém světě používají různé „techniky“ k uklidnění mysli – a dosažení většího klidu. (Pokud jste od přírody spíše úzkostný typ, toto pro vás bude užitečné i v běžném životě.) Meditace nemusí být několikahodinové broukání mnichů. Jde o soustředění pozornosti na něco – ve vašem případě na vaše miminko. (Výše uvedená komunikace je svým způsobem meditace s miminkem.) Pokud chcete dosáhnout většího klidu, měla bych pro vás několik možností:Představte si svůj porod – projděte si ho ve všech detailech. Jak jsou na vás sestřičky milé, jak dostanete spinální anestezii (dolní polovina těla), takže můžete po porodu své miminko podržet a uvítat na tomto světě. Hned po porodu začnete kojit (pokud chcete), rána se dobře hojí, manžel vám chápavě se vším pomůže (je mi jasné, že se některé začínáte smát). Je to jako kdybyste psala scénář nebo vyprávěla kamarádce pohádku o ideálním porodu. Nechte myšlenky typu „mně tohle stejně nevyjde“ stranou a prožívejte si krásný porod. (některé filozofické směry tvrdí, že na co nejvíc myslíte a čemu ve svých myšlenkách dáváte největší emocionální náboj, to si k sobě přitahujete. V Čechách se přeci také říká, že když se něčeho bojíte, tak si to přitahujete…). Tohle „cvičení“ si můžete opakovat denně nebo kdykoli chcete. Klidně v tramvaji, když pojedete ráno na kontrolu.Spojte se svým miminkem. Pokud mají někteří psychologové pravdu a miminko automaticky přebírá vaše názory za vlastní, tak je hodně vyděšené a na rozdíl od vás si to neumí racionálně vysvětlit. Komunikujte s ním všude, kde to jde – v hromadné dopravě, doma, při vaření… kdekoliv. Spojení s ním vám dodá jistotu. (Možná jste již samy zažily – pokud někomu dáváte jistotu, samy se cítíte více jisté. Pokud někomu dáte lásku, cítíte se skvěle, jako kdybyste ji dávaly samy sobě. Vaše miminko potřebuje obojí.) Porod je zkouška, na kterou jste dva. Využijte této přesily, kterou vám příroda dala.Omezte sbírání informací od maminek, které mají špatné zkušenosti s CsŘ. Přeruště své kamarádky, které vám říkají hororové zážitky z porodnice – váš porod bude JINÝ. Jakmile vyberete porodnici, tak už nečtěte, co zlého tam dělají. Vám to neprospěje, maximálně vás to vyvede z rovnováhy. Veškeré informace velice dobře filtrujte!!! To všechno jsou jen informace… život je někde jinde. Rozhodně nepřijímejte vše. (Obecně se dá říct, že ženy, které moc nepřemýšlí při porodu, rodí lépe. Více zde)Vyhledávejte pozitivní informace, pozitivní maminky a neřešte, kdo kde kdy špatně porodil. Vy jste jiná, vaše miminko taky. I kdyby všichni rodily CsŘ s problémy, vy svým přístupem můžete odrodit pohádkově.Můžete vytvořit kolem sebe růžový obal (takové vajíčko), v něm jste vy a vaše miminko. I když vaše miminko vyndají, budete neustále spojeni tímto obalem. Zároveň vám v tomto obalu nikdo neublíží. (Toto cvičeníčko je velice vhodné pro lidi, kteří mají neustále strach, pro děti, když jsou malé a mají obavy ze školy nebo z čehokoli jiného – v jejich vajíčku jim nikdo neublíží.)Pokud jste věřící, popřemýšlejte nad danou situací i z tohoto úhlu pohledu. Pokud ve svých prosbách k vyšší síle (ať už je to Bůh nebo příroda) můžete požádat o ochranu, pomoc a sílu, určitě vám to jen pomůže. Všechna náboženství chrání život – tudíž i vaše miminko a vás.Lékaři vám říkají věci, které se naučili na fakultě, které zažili a které slyšeli. Ne vždy od nich uslyšíte pozitivní informace. Záleží na vás, jak se s tím poperete. Složíte zbraně, protože lékař má vždy pravdu – nebo si řeknete: „Příroda to nějak zařídí. Uvidíme.“?

    06.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Domácnost
  • Proč si pořídit vestavěnou skříň

    Zajímavá otázka. S příchodem vestavěných skříní se Vám rázem otevírají nové možnosti využití obytného prostoru. Modernizace interiérů a malé prostory přímo vybízejí k využití vestavěných skříní. Pro klasickou skříň musíte hledat v bytě vhodné umístění a musíte interiér klasické skříni přizpůsobit. Vestavěná skříň navíc nemusí plnit jen funkci úložného prostoru, ale může se stát nedílnou osobitou součástí Vašeho interiéru. Výhody vestavěných skříníVestavěná skříň s sebou přináší zásadní výhody. Vestavěnou skříní dokážete využít každý kout Vašeho bytu. Zkosené stropy, zaoblené rohy ani jiná potenciálně „mrtvá místa“ nejsou pro vestavěnou skříň na míru problém. Při projektování nových domů se s využitím vestavěných skříní často počítá. Vestavěná skříň tak musí být nejen praktická, ale i dokonale zapadající do designu Vašeho nového interiéru.Vestavěnou skříň skvěle využijete v ložnici nebo obývacím pokoji, stejně jako v předsíni či kanceláři. Skládá se obvykle ze svislých posuvných nebo otevíracích dveří a z policového systému vyhotoveného na míru. Vestavěná skříň hojně využívá kombinace polic, zásuvek, věšáků a šatních tyčí. S vestavěnou skříní získáte až o 50% více úložného prostoru oproti klasické skříni, diky tomu, že je vyrobena přesně na míru.Výhody klasického nábytkuPravdou je, že i klasický sektorový nábytek má svá kouzla a výhody. Můžete jej různě přemísťovat, měnit uspořádání a pokaždé získáte nový interiér.Chcete co nejlépe využít prostory ve Vašem bytě?  Domluvte si schůzku s odborným poradcem. 

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • 5 nápadů pro dekoraci dětského pokoje

    Dětské pokoje jsou nejzábavnější na zdobení. Můžete si opravdu nechat jít a volně běhat s vaší fantazii, když jste zdobení pro dítě. Je vždy zábavné zapojit dítě stejně. Nechte děti, aby své myšlenky a nápady na vyzdobení nábytku, co chtějí, aby jejich pokoj být jako. To může být skvělý zážitek propojení pro rodiče a děti.Pokoj Princezna je ideální pro malou holčičku. Růžové a fialové stěny jsou ideální pro místnosti princezny. Předstírat, že křišťálový lustr visící z svítidla dá místnosti, která zvláštní nádech, aby to vypadalo jako královského paláce. Při vytváření princezna pokoj Royal ložní prádlo jsou v pořádku. Prádlo z saténu a krajky se perfektně hodí do každé místnosti princezny.Pro kluky něco dobrodružného, jako jsou bojové sporty nebo dinosauři. Pro dinosaurů místnosti zkuste malovat stěny v pravěku barvách! Opálení a další země tóny fungují skvěle v dinosauřích ložnic. Můžete být schopni najít nějaké zábavné dinosauří šablony pro malování barevné dinosaurů na stěnách. Pokud nemůžete najít šablony nebojte. Fotografie a plakáty dinosaurů dobře fungovat taky!Možná budete chtít, aby se pokusili vytvořit herní prostor pro vaše dítě. Začněte tím, že malování každou stěnu jinou primární barvy. Další Lepidlo kusy na několika různých stolních her. Oba se stanou umění a můžete pověsit je na dítě zdí. Jen nezapomeňte si koupit nové hry, může vaše dítě být zklamaní, pokud se již hrát svou oblíbenou hru.Teenageři Zdá se, že těšit na pokoje, které jsou stejně pestré jako jsou. Zkuste zdobení jejich pokoj se starými záznamy bojových sportů. Můžete pověsit album kryty na stěnách. Můžete také vytvořit soukromí závěsy ze starých vinylových desek. Můžete přidat nějaké cool světla do místnosti a možná i disco koule dekorací. Získáte uspokojení bytí nejlepší rodič na bloku. Alespoň na jeden den!Pro dítě, které se těší místnost, která je trochu větší klid, zkuste pláž téma místnosti. Světle modré nebo zelené stěny vytvoří klidný efekt. Bílé ložní prádlo bude vaše dítě si myslí, že spí na oblacích! Zkuste neutrální barvy koberec v místnosti, aby to více či útulnou atmosféru. Pokud byste chtěli přidat trochu světlici můžete zkusit visí surf na zdi. Několik velkých hrnkových rostlin se místnost pocit, jako když jste přinesli venku dovnitřNezapomeňte při zdobení dětského pokoje, že je důležité, aby se praktické. Použijte koberce na pokrytí oblasti podlahy, které mají tendenci se zašpiní snadno. Umístěte odpadkový koš na pokoji a nechat dítě bude zodpovědný za vyprázdnění na odpadky den. Regály mohou být užitečné v dětských pokojů, stejně, protože děti mají tendenci sbírat spoustu cetek. Police pomůže udržet své poklady z podlahy a dát dítěti místo pro zobrazení jejich nejcennější majetek.Tyto zelené koberce jsou nejvíce řadit po vlivnými Interiérový design profesionály.

    05.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Barvy v interiéru

    Ať už v pokoji nebo v pracovně, vždy se chceme se cítit dobře. Prostor, vnímáme-li ho vůbec, nás má přivést do nálady, jakou si přejeme. A proto je vhodné mít při zařizování interiéru alespoň minimální znalosti o barvách a prostředcích, jimiž lze prostor zvýraznit stejně tak, jako potlačit. Protože na tom, jak bude interiér barevně sladěn, závisí, zda nám v něm bude příjemně a útulně.Barvy mohou uklidňovat i povzbuzovat. Ale i zmenšovat či zvětšovat prostor tím, že zvýrazní, co rozšiřuje perspektivu i potlačí to, co ji zmenšuje. A naopak. Barvy prostě dotvářejí harmonii a estetiku bytu. Ale musí se s nimi zacházet správně...Bezbarvé bydlení není bydlení Vždy je nutné zvažovat obecně platné znalosti barev a osobní vkus, jež vyjadřují barevné kombinace námi upřednostněné. Ale pozor, barevnost interiéru nejsou jen stěny a stropy. Nemáme přece pouze holé stěny, a i zařizovací předměty přispívají k barevné náladě interiéru. S barvou se totiž setkáváme na každém kroku: na nábytku, čalounění, kobercích, záclonách, závěsech, oknech, dveřích, lustrech... I to jsou barevné plochy, které by měly ladit. A nevládne-li mezi nimi barevná harmonie, pak působí celek neuspořádaně. A to ať uklízíme jak chceme. Stále to nebude ono.Je ale třeba mít trpělivost a jistou předvídavost. Krásné prostředí nevzniká hned. Interiér se s časem průběžně mění, zlepšuje, doplňuje až k úplné dokonalosti a harmonii. Teprve pak se budeme uvnitř svých stěn cítit opravdu jako doma.Bílá je nejpoužívanější Už filozofové a léčitelé Orientu tvrdili, že bílá odpuzuje infekce, neštěstí a negativní vlivy. A dodnes je na stropech a stěnách bílá nejběžnější. A je-li malba bílá, pak se zdá prostor větší. Zvětší jej i jednotné vymalování stropu. Pokud se rozhodnete pro účelnou bílou barvu, vytvoří povrchy stěn vhodný a nenápadný podklad pro nábytek i předměty k nim přistavené či na nich zavěšené.Znát účinky barev Barvy se musejí vybírat nejen na základě všeobecných znalostí o jejich účincích, ale i podle vlastních sympatií k té které barvě. Často nás přitahují barvy, v nichž také dobře vypadáme. A nejen to. Určité barevné prostředí našemu oku i duši lahodí, zatímco jiné nás zneklidňuje či dráždí. Existují základní zásady optimálních, vhodných i méně vhodných barevných kombinací, jejichž uplatněním můžeme výrazně přispět k příznivé atmosféře bytu. I když použijeme stejných barev, pokaždé bude místnost vypadat jinak. Záleží totiž na tom, jaké tóny, zda tmavší či světlejší, zvolíme. Variace se dvěma barvami jsou nevyčerpatelné a bytové zařízení lze zvýraznit i tónováním jeho podstatných částí.Škálu spektrálních barev je možné rozdělit na teplé (žlutá, oranžová, červená) a studené (zelená, modrá, fialová).O studených barvách je známo, že mají nejen schopnost vyvolávat zdání chladu, ale také, že toto zdání může mít dokonce až své fyziologické důsledky.Barvy se dají dělit i z hlediska světelnosti - na světlé a tmavé. Světlé prostor opticky zvětšují a předměty vylehčují, tmavé zase zmenšují předměty a ztěsňují prostor. Prostě, každá z barev má charakteristické vlastnosti, které je dobré znát, chceme-li docílit citlivé barevné kompozice.Barevná úprava interiéruVšeobecně lze říci, že každá barva (ve vhodném odstínu) má uplatnění. Ale ne všude a vždy. Odstíny studenějších barev lze klidně použít tam, kde je místnost dostatečně osvětlená a ozářená slunečními paprsky a u tmavé je tomu naopak...Již při kompletování materiálů je možné rozpoznat, zda bude prostor „zateplen" či „zachlazen". Každá barva má totiž svoji účinnost, která se správně uplatní až teprve v souvislosti s ostatními podmínkami daného prostředí. Syté a nápadné barvy jsou například nevýhodné proto, že pohlcují více světla než světlé a ještě ke všemu jsou nápadnější, takže, má-li místnost působit esteticky, musí být velmi pečlivé barevné sladění stropu a stěn s nábytkem, obrazy a bytovými textiliemi. Místnost vypadá menší, je-li malba tmavá nebo jednotlivé stěny vymalovány odlišně. Zrovna tak se místnost zdánlivě zmenší, dělí-li malby stěny. Prostor se pak totiž tříští a vyznívá jako opticky menší.

    21.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Hospodaření domácností

    Jako domácnost je nazýván soubor osob společně bydlících, které se společně podílejí na úhradě základních výdajů (na potraviny, provoz domácnosti, údržbu bytu atd.). Domácností se nemusí nutně rozumět pouze čtyřčlenná rodina s dvěma dětmi, může se jednat také například o domácnost dvou zaměstnanců, domácnost důchodců, domácnost nezaměstnaných a podobně. Hlavním peněžním zdrojem domácnosti jsou čisté příjmy (ty, které zůstanou po odečtení všech daní a dalších povinných odvodů státu) dospělých osob, které v sobě zahrnují čisté mzdy, čistý zisk z vlastního podnikání, důchody, stipendia i sociální podpory. Všechny tyto příjmy by měly vystačit na veškeré nezbytné výdaje. Určitě by se z nich mělo i něco ušetřit na nenadálé události, jako například na nákup nové ledničky v případě, že se ta dosud sloužící pokazí. Zdrojům, které pokrývají takové nenadálé výdaje, se říká rezervy. Dále se zdroje použijí i na úspory, které slouží k financování věcí dlouhodobé spotřeby.Průměrná česká domácnost vydá nejvíce peněz za náklady na bydlení (nájemné, topení, vodu, energie) a potraviny (včetně nápojů). Tyto výdaje, spolu s výdaji na dopravu nebo zdraví, představují náklady nezbytné. V české rodině s dětmi tvoří průměrně 42 % všech výdajů, u domácnosti důchodců 52 %. Zbylé náklady za zboží a služby, jejichž nákup lze odložit nebo úplně vynechat, pokud je rodina nebo osoba ve finanční tísni, představují náklady zbytné. Sem patří například elektronika, cestování, alkoholické nápoje, kultura nebo sport. Přestože si bez některých těchto položek neumíme život představit, nejedná se o životně důležité výrobky a služby. V životě dochází k situacím, kdy výdaje převyšují příjmy a úspory. V takovém případě je možné buď snížit své výdaje (omezit spotřebu zbytných věcí), zvýšit příjmy (začít pracovat, ucházet se o lépe placené zaměstnání, něco prodat) nebo si někde půjčit. Je lepší půjčit si od bank, od přátel nebo od příbuzných? Vše má svá pro a proti. Banka nepůjčí peníze zadarmo, kromě půjčených peněz tak člověk zaplatí i nemalý finanční obnos na úrocích. V případě půjčky od přátel nebo příbuzných zase hrozí riziko rodinných sporů. Nejlepším řešením se tak zdá být nastavení finančních toků takovým způsobem, aby každý dokázal veškeré své výdaje pokrýt vlastními příjmy.Každý finančně gramotný občan by měl být schopen sestavit si vlastní osobní nebo rodinný rozpočet a plán příjmů a výdajů. Důležitá je kontrola plánu na konci měsíce nebo roku. Pozor na střízlivost svých odhadů příjmů i výdajů. Člověk by měl své příjmy o něco podhodnotit a výdaje nadhodnotit, což podle zkušeností následně v praxi představuje reálnější hodnoty. Své finance je tedy nutno naplánovat tak, aby byl člověk vždy schopen plnit finanční závazky (splácet půjčky, platit nájem) i v případě neočekávaného snížení příjmů, například při ztrátě zaměstnání. Pro plynulé zabezpečení nenadálých výdajů je vhodné držet v hotovosti nebo na běžném účtu několikanásobek čistého měsíčního příjmu.V Česku, stejně jako v jiných zemích s tržní ekonomikou, logicky existují určité rozdíly mezi příjmy jednotlivých domácností i lidí. Ve srovnání s jinými zeměmi je však příjmová nerovnost relativně nízká. Vysokou nerovností v příjmech domácností se vyznačují zejména státy Latinské Ameriky a Afriky, kde do 10 či 20 % nejbohatších domácností plyne největší podíl příjmů.

    10.březen 2020 - Napsal: Simona Chvátilová


Výsledky vyhledávání v sekci: Jídlo a pití
  • Vegetariánství

    Ve svém životě jsem se setkal s různými důvody, proč se lidé stali vegetariány. Rozdělil bych je do dvou hlavních skupin. Jedni se stali vegetariány ze zdravotních důvodů (chtěli žít zdravěji, chtěli zhubnout, chtěli odlehčit stravu a být vitálnější nebo je obtěžovala určitá alergie). Ti druzí se stali vegetariány hlavně kvůli svému postoji k životu, své vnitřní životní filozofii. Díky tomuto postoji k životu je totiž vnitřně hřeje u srdce myšlenka, že kvůli jejich pobývání na Zemi není potřeba ukončovat životy jiných tvorů, kteří mají své osudy a stejně jako my život milují. Jen si zkuste představit, jak si pochutnáváte na svém domácím mazlíčkovi, podobně jako ten Číňan připravil té paní jejího „Bóbika“ a ihned leccos pochopíte.Pak jsou ještě děti vegetariánů, kteří se už jako vegetariáni narodili a rostou v tom automaticky.Všimněte si, že celá naše kultura se věnuje pěstování a zpracování masa a všechno se tomu podřizuje. Urychluje se růst pomocí hormonů nebo šlechtěním a po ihned po rozporcování se vše chladí a mrazí nebo se nakládá do laku a udí. Maso totiž po zabití nebo uhynutí zvířete takřka okamžitě začíná hnít. Proto je nutné ho rychle zmrazit (mráz rozkladný proces zpomaluje) nebo konzervovat. Proto taky každá domácnost má ledničku s mrazákem.Když jsem před 25 lety s vegetariánstvím začínal, musel jsem v té době odolávat „společenskému standardu“.Obecně tehdy mezi lidmi panoval názor, že vegetariánská strava je chudá na některé látky, které jsou obsažené pouze v mase, a jejich nedostatkem po nějaké době onemocním. Několikrát jsem vyslechl příběh, jak někdo musel kvůli zhoršení zdraví znovu přejít na masitou stravu. Osobně jsem nikoho takového nepotkal a ani sám jsem zdravotní problémy tohoto typu nikdy neměl.Veliký problém bylo veřejné stravování. Naštěstí ale naše restaurace měli většinou v nabídce „smažák“, a tak člověk hlady neumřel. Když byl smažený květák, čočka,nebo koprovka s vejci , tak to už bylo něco extra. Mělo to ale také své výhody. Člověk se musel doma postarat sám, a tak si rozšířil své znalosti i jídelníček. Do té doby byla má strava taková jednotvárná, protože jsem jedl to co ostatní. Ale po vypuštění masa jsem začal hledat doplnění bílkovin. A tak jsem věci do hloubky studoval a zkoušet novinky. Místo klasické bílé mouky jsem objevil celozrnnou, ovesné vločky nebo ječné vločky, amarant, mimo rýže tu najednou byla pohanka nebo jáhly. Člověk experimentoval i se sojovými boby a vytvářel si sójový sýr nebo experimentoval se sójovým masem, seitanem apod. Dostalo se mi rozhledu a nezávislosti na hotových výrobcích.Dnes už naštěstí ve většině středních a velkých městech máme vegetariánské jídelny, které nabízejí kompletní bezmasá menu, zdravé zeleninové saláty nebo čerstvě vymačkanou zeleninovou nebo ovocnou šťávu. Snaží se vařit z kvalitních surovin a straní se polotovarům. A krásné je na tom i ta pestrost v přístupu a v nabídce. Různými místy se i ta jídla hodně liší. Někdy je to i ovlivněno i exotikou jako např. Indie, Čína nebo arabský svět.Takže pokud člověk má chuť, žít bez smrti jiného tvora, možné to je. Chutně a zdravě se dá jídlo upravit také, záleží jen na osobní odvaze vystoupit z davu a experimentovat. Neomezuje to člověka v žádném směru ani sportovním.

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Věděli jste, že borůvky...

    Sušené borůvky se již odedávna používají pro děti jako lék proti průjmu. A to zejména proto, že udržují v těle vodu, působí protizánětlivě a zklidňují zvracení. Nemocné dítě je může klidně během nemoci žvýkat, navíc dobře chutnají. Pokud nejsou po ruce, účinný je i borůvkový čaj.Stejné množství vitaminů jako sušené mají i borůvky čerstvé. Za to, že jsou tak zdravé, vděčí svému modrému barvivu, zvanému myrtilin. Toto barvivo zachycuje volné radikály, čímž snižuje riziko srdečně-cévních chorob. Borůvky pomáhají i na vysoký krevní tlak a šťáva z nich je vhodným doplňkem při dietě.To, co se traduje o mrkvi, platí i o borůvkách. I ty totiž zlepšují zrak. Pravidelně by je měl konzumovat každý, kdo dlouho pracuje na počítači - oči se s borůvkami unaví později. Toto vzácné ovoce by mělo zpomalovat stárnutí mozkových buněk a celkový proces stárnutí organismu a snižovat riziko rakoviny.Borůvky v číslech:110 gramů borůvek působí dvakrát tak efektivně v zachytávání volných radikálů jako jahody a třikrát účinněji než švestky! Proto se i vy předzásobte tímto zdravým ovocem.

    03.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Manželství
  • Neurovědy pravé lásky - a co říkají lásky!

    Každý má představy o lásce; pro lidi, je to celoživotní předpojatost. Milostný vztah je jedinečný v tom, že napříč kulturami, nic se řídí jinak normální lidské bytosti dělat bláznivé věci, než je hledání lásky vazby v páru vztahu.Co je to pravá láska, však?To má mnoho atributů. Jedna zkušenost lásky je jako Mark Twain popisuje, „neodolatelnou touhu být neodolatelně žádoucí.“ Nové poznatky v neurologii bude souhlasit s tvrzením pana Twaina. Romantická přitažlivost Zdá se, že uvolnění stejné úrovně, ne-li vyšší, dopaminu a oxytocinu do krevního oběhu jako léčiva.Pravá láska, ale je všeobjímající. To odráží atributy lidské povahy v celé své kráse.„Láska je jediný rozumný a uspokojivé odpověď na problém lidské existence,“ říká psychologický teoretik Erich Fromm. Je to něco, co „se táhne srdce a dělá vám velký uvnitř,“ říká básník a autor Margaret Walker.Ještě dalekosáhlejší názor říká, že,„Láska nemá povědomí zásluh nebo DeMerit, ale již bez měřítka... Láska miluje, to je jeho povaha“ ~ HOWARD THURMANAtributy skutečné lásky, jsou ty, které odrážejí naši lidskou přirozenost. Jsme vztah bytosti, drátových s vrozenými různic pro empatické spojení.Dávání, založená na znalosti sebe a ostatní?Vrcholoví sportovci vědí, že je to pravda, v ‚žádná bolest, žádný zisk‘ klišé. Podobně partneři u zdravých, silných vztahů rozpoznat láska je denní disciplína, plný cvičení, které udržují své srdce a mysl pružná a silná.Studie ukazují, Romantická láska může trvat celý život a vést k šťastnější, zdravější vztahy. Udržet vášnivou lásku naživu po celý život je víc než je to možné; to také vede k šťastnější, zdravější partnery. Skutečný romantická láska mezi partnery není totéž jako první intenzivní fáze ‚zamilovanost‘ podle výzkumníka Dr. Biance Acevedo na University of California.Dr Acevedo poukazuje na to, že „Romantická láska má intenzitu, zapojení a sexuální chemii, že [‚zamilovanost‘fáze] má po odečtení obsedantně složku.“ Vzhledem k tomu, obsesivně love způsobuje hroty úzkosti a pocity nejistoty a nejistoty, co usnadňuje zdravé dlouhodobé vášnivá přátelství je „pocit, že partner je" tam pro tebe,“uvádí Dr. Acevedo.Pravá láska živí empatické spojení do sebe a jiné, která umožňuje oba partneři v páru vztahu k růstu soucitné pochopení osobního hodnoty každý partner přináší do jejich života.Pocit vlastní hodnoty nemůže být dán jiný, nicméně. Jedná se o vnitřní vlastnost, která je podporována v rámci sebe sama, dovednost, která je třeba se naučit, častěji tvrdě, pokud vůbec, v dalším průběhu vztahu.Tato kvalita je základním předpokladem, aby se stal zralý dárce ve vašem vztahu. Jak jinak může partner dát jeden druhému to, co každý nejvíce touží - bezpečná sdílené připojení s druhým, v němž jsou také vidět a ceněny pro jedinečné osoby jsou. Tato myšlenka se vztahuje následující:„Úspěch manželství nepřichází v nalezení‚správné‘osobu, ale pokud jde o schopnost obou partnerů, aby se přizpůsobily skutečné osoby, které nevyhnutelně realizovat se vzali.“ ~ JOHN FISHERV konečném důsledku lidské bytosti jít do jejich vztahů se získá více než získat lásku. Jsme jsou zapojeny s „nutkání“, aby se děje, a významně přispívají, a to platí i pro partnery ve vztahu k sobě navzájem. V ideálním případě by partneři soutěžit obohatit si navzájem životy takovým způsobem, že vyživují svůj vztah. Nebo, jak Diane Sawyer poznamenává: „Dobré manželství je (ve skutečnosti) soutěži štědrosti.“Nevěra a idealizoval představy o lásce?Až příliš často, partneři jít hledat lásku, klamáni zromantizovaného pojmu najít spřízněnou duši, aby měli velký manželství. Mnoho ztrácet čas hledat ideálního milence, namísto použití své síly k vytvoření milostný vztah Aspire.Když partneři jsou nešťastní, že tento pojem může klamat je začít hledat jinde. V takových chvílích, potřebují budíček. Po pravdě řečeno, „špatné manželství nezpůsobí nevěru, nepřesnost způsobuje špatné manželství,“ říká psychiatr, autor a rodinný terapeut Frank Pittman.Nevěra není schůdné řešení. Je to výzva k chaosu a utrpení, s trvalé následky, a to nejen pro partnera, který byl zrazen, ale i zrady partnera.Dr. Pittman dále dodává:„Nevěra vyplývá z přesvědčení, že ženy [mužů] mají moc, aby se cítíte jako člověk, [a] ženy, pokud jste jen najít ženu [muže], který si myslí, že jste perfektní, pokud si jen najít ženu [ muž], že jste zraněný, nebo ještě zklamaný [nebo že potřeby a váží dávání].“ ~ FRANK PITTMANBezpochyby je tu moudrost čeká na správnou osobu, a chemie faktory v přivést partnery dohromady, a to i důkaz, že jsme podvědomě vybrat partnera, který má kladné a záporné vlastnosti podobné našim rodičům, naší ‚Imago‘ zápas, jako Dr. Harville Hendrix poznamenává ve svých knihách Získání Love You Wanna (pro páry), a Udržování Love You Najít (pro jednotlivce) - a tak můžeme společně pracovat na vyřešení předčasného rány.S odvoláním na partnerovi jako soulmate není problém; posedlá nebo opakovaně ptát, zda jsme si vzal špatnou osobu, v mnoha případech (ne všichni), krade pryč energii, která by byla lépe využita při kopání hluboko, dostat do práce, přístup těchto zdrojů uvnitř, se pomalu začíná léčit, jak pro jednotlivce, tak pár. To může také nechat partnery náchylné k sexu nebo lásky závislost.Zig Ziglar říká, že je nejlepší v následující citaci:„Nemám žádný způsob, jak zjistit, zda jste či nejste si vzal špatnou osobu, ale vím, že mnozí lidé mají spoustu špatných představ o manželství a co to znamená, aby se, že manželství šťastný a úspěšný. Budu první, kdo přiznává, že je možné, že jste si vzít špatnou osobu. Nicméně, pokud se chováte špatnou osobu jako správnou osobu, můžete také skončit, že si vzal tu správnou osobu po tom všem. Na druhou stranu, pokud si vzít si tu správnou osobu, a léčit tuto osobu v pořádku, určitě bude mít skončil brát si špatnou osobu. Také vím, že to je mnohem důležitější, že je tou pravou osobou, než je vzít si tu správnou osobu. Stručně řečeno, ať už jste si vzal právo nebo špatnou osobu je v první řadě záleží na vás.“~ Zig ZiglarPokračovat ve výzkumu a soulmate, jako reakci na nevyhnutelné výzvy při tvorbě zdravého emocionální intimity ve vztahu, je riskantní v nejlepším případě. Pravá láska vytváří spřízněné duše; Je to proces, a ne cíl.Empatie a kvalitní vztah během konfliktu?Není to láska, která udržuje svůj pár vztah, nicméně. Je to kvalita vztahu, který udržuje svou lásku.Usilovat o empatické spojení ve vztahu k druhému, je snažit se rozumět každému slovu druhá neříká. Není snadné feat.Konflikt doslova hází energie v těle a mysli z rovnováhy tím, že aktivuje odezvu přežití našeho těla, nebo sympatický nervový systém.A to je místo, kde gumové splňuje silnici. Jak se dá udržet kvalitu vztah, s ohledem na skutečnost, že jako jedna z nejoblíbenějších a obdivovaných básníků poznamenali:„Manželství je jeden dlouhý rozhovor, kostkovaný spory.“ ~ ROBERT LOUIS STEVENSONSpory s blízkými představují obrovské výzvy, a ano, dokonce i pro ty, kteří se zdát, aby se hádat o zvyk. Lidé jsou zapojeny s vrozenými nutkání na hmotu a smysluplně připojit, tedy, ‚rozdíly‘ mezi milenci spouštět základní obavy, jako je odmítnutí, nedostatečnosti nebo opuštění.Jedním z nejdůležitějších způsobů, jak vyjádřit lásku, je naslouchat, se srdcem k srdci toho druhého, což se soucitným pochopením. Je to, co je empatická spojení je. A empatie není řešením. Vy a váš partner jsou zapojeny s obvodem do empathically připojit. Jako počítač, aby si toto zařízení a jeho výhody, budete potřebovat instrukce a pravidelný trénink.Regulující hněvu a strachu, transformovat je do kladných aktiv?To nás děsí cítit odpojen od těch, které milujeme; Zatím nám to také děsí, když druhý nevidí, a hodnotu, kdo jsme a jedinečné příspěvky toužíme přivést k životu a klíčových vztahů. Ty se zdají být naše největší obavy, a to jak intimita obavy z: blízkost a odloučení. Zneklidňující emoce, pokud nejsou regulovány, uvolňují vysoké hladiny stresových hormonů v těle.Stejně jako ostatní části nervového systému, sympatický nervový systém pracuje prostřednictvím řady propojených neuronů. Naštěstí to funguje v komplementárním způsobem, jako tým a ne opozice, s parasympatické nervové soustavy.Vzhledem k tomu, sympatický je okamžitá reakce, která vás připraví mít mimořádnou sílu k boji nebo utéct a parasympatické nervové soustavy, v kontrastu, je postupná odezva, která obnovuje relativní rovnováhu energií vašeho těla a mysli. Můžeme se naučit pravidelně hněvu a strachu, způsoby, které jsme uklidnit svou mysl a tělo.Dar poslechu sebe za pochopení, když platil obratně, je jedním z nejsilnějších regulátory strachu. Jako jeden existenciální filosof to popisuje takto:„První povinností lásky je poslouchat.“ ~ PAUL TILLICHJe to ve chvílích, kdy váš pocit bezpečí cítí ohrožen, že vy a váš partner nejvíce potřebují odezvu zajišťující od sebe, ten, který uvolňuje oxytocin, bezpečnosti a lásky hormon, do vašeho krevního oběhu.Pečování reakce partnera, když druhý je spuštěno, může pracovat hojení divy. Je to jeden z nejlepších schopností, podle manželství výzkumník Dr. John Gottman, který předpovídá, zda pár vztah vydrží bouře.Nastavení záměr vytvořit pozitivní výsledky ve vytápěných chvílích je klíčem. Podle jeho slov,„Vztah je smlouva o vzájemné nurturance. Vztahy musí být bohatý klima pozitivity. Pro vztahy se být silný, ideální klima je jedním hemží pozitivní interakci.“~ JOHN GOTTMAN, květen 2009Tak často zapomínáme, že jako lidské bytosti, jsme řídí stejnými zákony, kterými se řídí celý vesmír. Jsme najednou vědců a zaměření vědecké studie.Naše mozky jsou zapojeny nejen pro vztahy, které jsou zapojeny pro zdravé ty, které jsou všechno o rovnováze. Vysoká hladina strachu nebo hněvu způsobit uvolnění vysokých hladin kortizolu, které mohou způsobit nerovnováhu a psychické nebo emocionální rozrušení, jakož i psychosomatické onemocnění.Milostné vztahy, například špičkových škol života?Milostný vztah je jedinečný v tom, že přináší problémy, jako žádný jiný. Tím pádem je to proto, že je to potenciálně prvotřídní škola, vztah, který nás napadá více než kterýkoli jiný, protáhnout způsobem, který nám umožní odvážně milovat celým svým srdcem.Rodič-dítě vztahy mohou být srdcervoucí a náročné v porovnání, nicméně, je to mnohem snazší milovat děti. Je to jednodušší, snad milovat své děti tak, že dětem, na rozdíl dává našim partnerům, je více uspokojující, protože děti mají tendenci být více vnímaví. (Rodiče také mají tendenci upřednostňovat děti, které jsou více vnímaví k jejich dávání.)Je to podstatně jednodušší mít skvělý vztah s našimi dětmi, než je tomu u našeho partnera. Tak, děti nejsou naše ‚nejlepší‘ učitelé ve škole života.Proč to musí být náročné?Vrozené problémy páru vztahu jsou přesně to, co potřebujeme vymanit, uvolnění a přístřešek pouta a rány raného dětství. Ve slovech Josepha Barth,„Manželství je naše poslední, nejlepší šanci vyrůst.“ ~ JOSEPH BARTHGenuine dávání není ani tak o to, co ‚je třeba‘ dát, a to zejména, dávat‘to znamená, že ve skutečnosti, protože partneři často objevovat na základě apriorní představy o tom, co to znamená být hodnoty a miloval, nervové struktury potiskem v buněčné paměti - nebo časné přežití-love mapy.Je to proces zrání, který přináší partnerům uvědomit, že skutečné dávání je založen na poznání, co vyživuje druhý z pohledu toho druhého! Dítě nám nemůže zpochybnit stejně jako životního partnera. To proto, že je to příliš snadné propustit nebo odladit děti, a říct si, že jako rodiče, víme lépe.Děláme v mnoha ohledech, samozřejmě. Jde o to, že jsme měli naše jedinečné vnitřní smysl pro sebe a moudrost od doby, kdy jsme byli děti. Nebylo by to bylo skvělé, kdyby naši rodiče věděli, jak se více naslouchat, a přednášet méně?Milovat, jako duchovní cestu k self-realizovat?V průlomovém, nejprodávanější nátěr na lásku a osobního růstu, The Road Méně cestoval, psychiatr a autor Scott Peck nám dává následující definici lásky jako:„Vůle rozšířit sebe sama za účelem rozvíjení své vlastní nebo někoho jiného duchovní růst.“ ~ SCOTT PECKCo duchovní růst má co do činění s neuroscience mozku a vztahy?Je pozoruhodné, že Dr. Peckovu použití slova ‚duchovní‘ se netýká náboženství samo o sobě, a spíše klinických pozorování lidského chování, jak přirozeně motivované citovými (duchovní) různic pro smysluplné připojení, transcendence a lásky, je vytváření pojmů, které je úzce spojena s konceptem Dr. Abraham Maslow ze ‚seberealizace‘.Co bylo kdysi teorie, když Drs. Peck a Maslow publikoval svá díla, se nyní opírají o desetiletí neuroscience. Studie ukazují, že lidský mozek je zapojen pro vztahy s obvody pro péči, soucit a empatické spojení, mimo jiné úžasné kapacit, jako je představivost, možnost myšlení a vnitřní připojení k podivuhodné zdrojem tvůrčího génia, který se vzpírá logické vysvětlení.V kontroverzní knize publikovaného výzkumu na vědě spirituality, jak Bůh změní váš mozek Neurolog Andrew Newberg a terapeut Mark Waldman, který se používá mozek skeny ke studiu duchovní praxe, jako jsou modlitby a meditace, a dospěl k závěru, že zatímco soucit bázi vnímání Boha a duchovních záležitostech ovlivňovat kvalitativně blahodárné a hojivé změny struktury v mozku, represivní, drsných nebo úsudku vjemy způsobují skutečnou škodu. Tyto nálezy byly přesvědčivé napříč různými náboženstvími, a to i bez účasti v každém náboženství, tedy údajných ateistů.No před nejnovějších poznatků v oblasti neurověd, Albert Einstein intuitivně udělal podobnému závěru,„Nejdůležitější rozhodnutí děláme, je, zda věříme, že žijeme v přátelském nebo nepřátelském vesmíru.“ ~ ALBERT EINSTEINCo je ještě úžasnější je, že skutky lásky, ať už vzhledem k tomu, nebo obdržel, vyživují každou buňku v těle s zdravé hormonů. Proč brát prášky? Take radu lásky lékaři sám, Dr. Buscaglia, místo toho,„Příliš často podceňují sílu dotek, úsměv, vlídné slovo, naslouchající ucho, poctivý kompliment, nebo nejmenší zákona o péči, z nichž všechny mají potenciál proměnit život kolem.“ ~ LEO BUSCAGLIATím pádem, emoční stavy, jako je soucit, výtvarný projev, empatické spojení, a tak dále, jsou více než jen emoce. Mnohem více. Jsou hardwired motivační disky, sdílené univerzální touhy, je hodnotový systém druhů vnitřní.Čtyřiadvacet hodin denně, a to doslova, tato emocionální nebo duchovní ovladače formovat lidské chování, podvědomě zevnitř, snažit se dělat víc, než jen přežít, dát, s cílem přispět k uspět v životě a vztazích souvislostech.Nejjasnější důkaz, možná o síle těchto emocionálních řidičů je stále úspěšné uplatnění vědy o lidské motivace a chování (Maslow, a jiní protože), například prostřednictvím marketingových a politických kampaní, navrženy tak, aby mocně využít spotřebitelské výdaje nebo veřejné mínění sloužit peněžní zisk nebo politické zájmy.V nadpisu Flow Kniha: Psychologie optimální zážitek, Mihaly Csikszentmihalyi diskutuje o jeho výzkumu. Také známý jako ‚v zóně‘ sportovci, průtok je stav vědomí, v němž mysl a tělo jsou absorbovány v činnosti bez pojetí času. Csikszentmihalyi tvrdí lidé nejsou spokojeni, protože dosud zcela zřejmé, že ‚vesmír‘ nebyl vytvořen tak, aby byly šťastné, že naopak, že vesmír má v úmyslu je zmařit v jedinečným způsobem za účelem pomoci jim růst.Zajímavé je, že zjistil, že když jsou lidé požádáni o nejlepší okamžiky ve svém životě, ale v drtivé většině hlásí, že:„Nejlepší momenty v našem životě nejsou pasivní, receptivní, relaxační časy... Ty nejlepší momenty obvykle dochází, když tělo a mysl člověka se protáhne na hranici svých možností v dobrovolné snaze dosáhnout něčeho složitého a užitečného. Optimální zkušenost je tedy něco, uděláme stalo.“ ~ MIHALY CSIKSZENTMIHALYILidská zkušenost snaží najít smysl a jedno ve vztahu k životu a blízkými, je skutečně duchovní hledání. Jako lidské bytosti, partneři v několika vztazích jsou zapojeny do těchto základních připojení, bez ohledu na to, že stejně jako většina vědců, nemusí označovat je jako duchovní.V jistém smyslu je láska seeking duchovní spojení uvnitř sebe, a mezi sebe i druhé. Je to celoživotní proces směrem ke zralé lásky a moudrosti. Cokie Roberts to takhle:„Pamatujte si, že udržet příjemný, dlouhodobý manželství trvá úsilí, záměrnost a záměr se učit jeden o druhém. Jinými slovy, manželství je pro dospělé.“ ~ COKIE ROBERTSBez ohledu na to, že většina vědců se lze vyhnout slovo ‚duchovní‘ a že naše Učebnice vysvětlit lidské chování úzce z hlediska přežití druhu, důkazy říká jinak. Je zřejmé, že lidský mozek je pevně propojeny tíhnou k - a naplnit celoživotní osobní úkol smysluplně spojit, překonat pouhý senzorickou existenci - nebo jednoduše zajištění naší pokračující přežití jako lidské bytosti.Slova jsou omezeny v popisovat duchovní záležitosti, což váhání vědy srozumitelné částečně. Podle Einsteina„Bylo by možné popsat vše vědecky, ale to by nemělo smysl,., Že by bylo bez významu, jako byste popsal Beethovenovy symfonie jako variaci tlaku vlny“ ~ ALBERT EINSTEINV této době v naší evoluce, nicméně se zdá, náš druh je ohrožena silami, které používají slova, pro účely měnové nebo politický zisk, conceptualize lidmi a mužské a ženské vztahy, v mechanických, ponižujících nebo sporného podmínek.Jasně uvedeno, spiritualita je jednoduše celoživotní pátrání po nezáleží, to znamená, že pro smysluplnou připojení k životu. Drsné zacházení, násilí, válečné hry, nebo taktiky strachu, ponížení, stud nebo nenávisti, a podobně, poškodilo zásadní vnitřní spoje, poškození neuronových sítí v mozku a těla.Emoce dávají životu smysl. Žít smysluplně je vždy asi naruby emocionální spojení. Zdravý vztah není buď, anebo tvrzení; to je pokračující čin vyvažovat oba, a procesy. To vyžaduje hodně odvahy a odhodlání realizovat tento celý Přijměte způsob naučit se milovat sebe a jiné, jako nevyhnutelné pocity zranitelnosti mají na území intimních vztahů.Pravá láska dává takovým způsobem, který umožňuje ostatním vědět, že jste je vidět jako jedinečné jednotlivce jsou, a vyjadřuje svou lásku a přijetí s pečující akce a promyšlené odpovědi. Dokonce i moudrý prezident vykonává sílu svých možností, nějakou dobu trvat, aby uznaly hodnotu svého partnera jako jedinečné bytosti:To, co jsem si uvědomil, jak jsem starší, je, že Michelle je méně znepokojeni mi dává jí květiny, než ona je, že „mě dělat věci, které jsou pro mě těžké - vybojovat čas. Že jí je důkazem, důkaz, že jsem přemýšlel o ní. Oceňuje květiny, ale ke svému románku, je, že jsem vlastně dávat pozor na věci, které se stará o, a čas je vždy důležitým faktorem.“~ BARACK OBAMA, Ebony, 200Skutečná láska k sobě a jiným, mezi životními partnery, má dalekosáhlé důsledky na rodinu a potenciálně náš svět. Výsledky ukazují, že kvalita pár vztah má uklidňující účinek na jeho partnerů.„Když je láska v manželství, tam je harmonie v domě, když tam je harmonie v domácnosti, je spokojenost v komunitě, když je spokojenost v komunitě, je prosperita v národě, v případě, že je prosperita v zemi, tam je mír ve světě.“ ~ Čínské příslovíCo je to pravá láska, na závěr? Podle slov Davida a Vera Mace, „vývoj opravdu dobré manželství není přirozený proces.

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Ženy by někdy mohly více zapomínat

    „Minule jsi ale udělal něco podobnýho,“ křičí na svého muže žena. „Kdy?“, ptá se nechápavě muž. „Když jsme jeli za tvojí mámou a stavovali se na benzínce za městem, tys mluvil s ní, myslíš, že si to nepamatuju?“ A tak dále a tak dále. Den, kdy jsem neumyl nádobí. Den, kdy jsem nevynesl koš. Den, kdy jsem ti slíbil dárek. Den, jsem ti řekl, že si tě chci vzít. Den, kdy jsem se vrátil domů v osm ráno, aniž bych věděl, kde jsem spal. Samé lepší připomínky, výčitky a náznaky při sebemenší příležitosti. Je nám jasné, že prostě někdy řekneme něco, co se dá proti nám velice dobře a snadno použít, ale vskutku nepochopím, že někdy je partnerka schopna připomenout čtyři roky starou záležitost, kterou muž má daleko daleko zasunutou v podvědomí. Pokud si žena myslí, že připomenutím něčeho, čím se partner provinil stejně jako ona, něčemu pomůže, pak tomu nerozumím. Zkušenost jí již mohla napovědět, že námi zapomenuté zážitky prostě okomentujeme slovy: „To není pravda.“ Ne, že bychom vám chtěli za každou cenu odporovat, jen si ten daný okamžik nepamatujeme. A jestliže si to nepamatujeme, tak to neexistuje.  Rada číslo 1:Nikdy se nám nesnažte vnutit něco, o čem si myslíme, že jsme nikdy neřekli nebo neudělali. Rada číslo 2:Pokud jsme vám někdy udělali něco, co sami nesnášíme, stačí, když to zmíníte jednou, možná dvakrát. Tři a více pokusů nám cokoli takzvaně omlátit o hlavu se míjí účinkem a začínáme být lehce vytočení a při překročení určité míry odcházíme z pokoje, ač to ve vás vyvolá další vlnu vzteku na nás.Rada číslo 3:Pište si vše, o čem víte, že nám budete chtít vyčíst, a vždy nám to předložte. Ne k podpisu, ale k uvědomění. Trochu si v hlavě zafixujeme, že něco je špatně a že jste udělaly jistý krok k tomu, abychom se z toho příště jen tak nevykecali. No, to ovšem neznamená, že si to budeme pamatovat.Rada číslo 4:Nespoléhejte na to, že pokud zapomínáme vlastní špatné činy, si nejsme schopni vzpomenout na ty vaše. Rada číslo 5:Myslete si, co chcete, ale v rámci zachování zdravého rozumu na obou stranách na své výčitky a připomínky vůči nám prostě jen myslete a nevyřkněte. Rada číslo 6:Milujeme vás takové, jaké jste :-) Tak nás taky milujte. Takové, jací jsme. Bez výčitek. Bez nátlaku. Bez připomínek.

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Když rodina a přátelé nesouhlasí s našimi vztahy

    Ne každý je stejný jako myKdyž si najdeme podle nás ideální vztah, ve kterém jsme šťastní a cítíme se naplnění, čekáme stejné reakce od našeho okolí. Jenže ne každý je stejný jako my, na to nesmíme zapomínat. I naši nejbližší přátelé a rodina mohou mít velmi odlišné hodnoty, názory a pohled na svět. Proto nedokážou vidět našeho partnera stejnýma očima jako my, neocení ty vlastnosti, kterých si na něm vážíme, nerozumí jeho způsobu projevu, nemají stejný smysl pro humor apod. Proto nebuďte smutní, když Vaše rodina nebo přátelé nedokážou vidět Váš vztah stejně jako Vy. To se totiž nepodaří nikdy, ať už budou Vaše vztahy jakékoliv.Rodina a přátelé pro Vás chtějí to nejlepšíI když Vám to tak někdy nepřijde, Vaši nejbližší, to znamená rodina i nejlepší přátelé, pro Vás chtějí jen to nejlepší. Záleží jim na Vás a chtějí se o Vás postarat. Obzvlášť rodiče mají stále tendenci své dítě poučovat a ochraňovat, ať už je jakkoliv staré. Stále jsou totiž jeho rodiči a ti mají povinnost poučit své dítě o všem, co nezná, a poradit mu v důležitých rozhodnutích. Jenže jsou rozhodnutí, která si už každý musí udělat sám za sebe. Například volba partnera.Jak prezentujete sami sebe a svého partnera?Pokud Vaše rodina a přátelé kritizují a nechápou Vaše vztahy, je to buď kvůli dvěma zmíněným důvodům, tj. kvůli rozdílnosti lidí nebo proto, že pro Vás chtějí to nejlepší, nebo je to proto, že před nimi prezentujete své vztahy špatným způsobem. Zkuste pozorovat, jací jste, když mluvíte o svém partnerovi a když představujete své vztahy. Možná, že před ostatními řešíte spíš jen vztahové problémy.Ale dokud nepředstavíte svého partnera tak, jak si ho ceníte, nesdělíte ostatním, čím je pro Vás tak důležitý a proč ho vlastně milujete, nikdy nebudou mít šanci to plně pochopit. Možná tedy není chyba jen v nich, ale i ve Vás samých. Pokud s Vaším partnerem nežijete přímo u své rodiny, stále ho znají především z Vašeho vyprávění… 

    25.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Právní aspekty spekulativních sňatků s cizinci

    Zdá se, že sňatky „na oko“ nejsou pouze vděčným tématem amerických filmů, ale i českou realitou. S postupným otvíráním hranic, s nárůstem životní úrovně a s možnostmi solidního pracovního i společenského uplatnění a také s vidinou blízkého vstupu České republiky do Evropské unie roste počet cizinců, kteří zde uzavírají manželství. Ne vždy však v duchu ustanovení § 1 ZOR, tj. s úmyslem založit manželství jako trvalé společenství muže a ženy.S pojmem[1] manželství na oko, fingovaný sňatek nebo spekulativní manželství se v odborné literatuře ani v učebnicích nesetkáme. Do nedávné doby tomu tak bylo i v našem právním řádu. V každém případě je však nutné fingovaná manželství považovat za manželství vzniklá a platná, pokud splňují požadavky stanovené zákonem o rodině; tato manželství tedy nelze automaticky spojovat s pojmy neplatného a zdánlivého manželství[2] podle zákona o rodině.Důvodem pro uzavření manželství cizince s občanem České republiky mnohdy bylo, je a zřejmě i bude získání povolení k pobytu, získání povolení k zaměstnání, nabytí nemovitosti, získání právního důvodu bydlení a (v nedávné době)[3] také možnost studia bez nutnosti placení úhrady za studium. Samozřejmě, oficiální statistika dokazující tyto skutečnosti neexistuje. Ze Statistické ročenky České republiky[4] lze pouze zjistit přirozený pohyb obyvatel, kolik cizinců imigrovalo[5] do České republiky, avšak nikoli údaje o počtu sňatků[6] a rozvodů s cizinci.Z uzavření manželství za účelem získání pobytu vyplývají nepochybně zřejmé výhody (jak ve sféře veřejného, tak i soukromého práva), které mohou vyvažovat „povinnosti a rizika“ spojená s institutem manželství.Zjevné nevýhody uzavření manželství však lze spatřovat především v právu soukromém, a to v majetkové sféře (ve vzniku společného jmění manželů, vzájemné vyživovací povinnosti mezi manželi v rozsahu stejné životní úrovně), a ve statusových věcech (v automatickém uplatnění domněnky otcovství manžela matky a z toho vyplývající vyživovací povinnosti k dítěti, ve vzniku dalších příbuzenských vazeb a z nich pak dědické posloupnosti apod. a v neposlední řadě v možnosti „obstrukcí a průtahů“ u rozvodu, např. v uplatňování tzv. tvrdostní klauzule podle § 24b ZOR[7] a práva na výživné manžela, event. rozvedeného manžela).II. Nová právní úprava o pobytu cizinců na území České republikyDnem 1.1. 2000 nabyl účinnosti zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „PobCiz“).Rodinněprávní vztahy mezi manželi, rodiči a dětmi a jinými příbuznými jsou mnohdy předpokladem pro vstup cizince na území České republiky, pro získání přechodného pobytu bez víza nebo na základě krátkodobého nebo dlouhodobého víza. Rodinněprávní vztahy jsou však zpravidla vždy základem pro udělení povolení k trvalému pobytu na území České republiky.Ve smyslu § 65 odst. 1 písm. a) PobCiz je cizinec oprávněn požádat o povolení k trvalému pobytu bez podmínky předchozího nepřetržitého pobytu na území České republiky tehdy, jestliže se jedná o cizince, který o vydání tohoto povolení žádá za účelem společného soužití se státním občanem České republiky, který má na území České republiky hlášen trvalý pobyt, za podmínky, že cizinec je:- manželem státního občana České republiky,- osamělým rodičem starším 70 let státního občana České republiky a tento občan je starší 18 let,- nezletilým dítětem státního občana České republiky a byl po rozvodu manželství rozhodnutím soudu svěřen do jeho péče,- zletilým dítětem státního občana České republiky a tento občan je osamělý (tj. pro účely zákona o pobytu cizinců na území ČR rozvedený, svobodný nebo ovdovělý) a starší 70 let,- osobou, která osvojila dítě, které bylo státním občanem České republiky, nebo osobou, které bylo nezletilé dítě, které je státním občanem České republiky, svěřeno do náhradní rodinné péče (§ 45 a § 46 odst. 1 ZOR), popřípadě jemuž byla tato osoba ustanovena poručníkem, pokud se bude péče o toto dítě vykonávat na území České republiky, nebo- nezletilým dítětem, které bylo ke dni osvojení v cizině státním občanem České republiky.III. Některé veřejnoprávní aspekty uzavření manželstvíV právu veřejném lze spatřovat zejména výhody pramenící z uzavření manželství na oko.Základním veřejnoprávním aspektem uzavření manželství cizince a státního občana České republiky je možnost získání povolení k trvalému pobytu na území České republiky. Se získáním tohoto povolení je pak spojena celá řada práv vyplývajících z dalších právních předpisů. Některé právní předpisy s cizinci se zákonným pobytem výslovně počítají, některé oslovují všechny fyzické osoby.Všech fyzických osob se dotýká v prvé řadě Listina základních práv a svobod, vyhlášená pod č. 2/1993 Sb., která vychází z přirozenoprávní teorie a užívá termínů „lidé, každý, všem, nikomu ...“. Dále je vhodné v této souvislosti zmínit zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, který vymezuje okruh oprávněných v § 2 NEP a § 3 NEP[8], a zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, který vymezuje okruh oprávněných v § 2 zdp.[9]Jiné právní předpisy, ačkoli používají termíny „občan, občané“, vážou práva také na fyzické osoby.[10] Jedná se např. o zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů, který vymezuje okruh oprávněných v § 1 slovy „občan“, „občané“, zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění pozdějších předpisů, který vymezuje okruh oprávněných také v § 1 slovy „občan“, a zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, který vymezuje okruh oprávněných v § 1 slovy „všem občanům“.Další kategorie zákonů váže práva na fyzické osoby, jestliže mají na území České republiky pobyt. Je to např. zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, který vymezuje okruh oprávněných v § 3.[11]IV. Některé veřejnoprávní aspekty zániku manželstvíFingovaného sňatku se dotýká ustanovení § 80 odst. 1 písm. a) a b) PobCiz. Podle těchto ustanovení policie zruší platnost k povolení k pobytu, jestliže- zjistí, že cizinec uzavřel manželství pouze s cílem získat povolení k pobytu; to neplatí, pokud se z manželství narodilo dítě nebo bylo nezrušitelně osvojeno,- manželství zanikne na základě pravomocného rozhodnutí soudu o rozvodu manželství nebo na základě pravomocného rozhodnutí soudu o prohlášení manželství za neplatné do 5 let po vydání povolení k pobytu a z manželství se nenarodilo dítě nebo nebylo nezrušitelně osvojeno.Zákon tedy jednoznačně chrání rodinu, ve které se narodilo dítě nebo bylo osvojeno. V těchto případech zákon nezakládá právo policie povolení k pobytu cizince zrušit.Prokazování skutečnosti, že cizinec uzavřel manželství pouze s cílem získat povolení k pobytu, bude v praxi zřejmě velmi složité. Snad pouze v případě, kdy manželé nikdy nezaloží společnou domácnost, bude možné se domnívat, že šlo o fingovaný sňatek.Pokud by manželství zaniklo nebo bylo zrušeno do 5 let od vydání povolení k pobytu, doslovný výklad svádí k závěru, že jsou dány bez nutnosti dalšího dokazování předpoklady pro zrušení povolení k pobytu. Na druhou stranu je však nutné zvážit, zda paušální posuzování manželství v době trvání kratší než 5 let za manželství fingovaná by nebylo zřejmým zjednodušením a neodůvodněnou tvrdostí.[12]V této souvislosti se také nabízí otázka, jak se policie dozví, že velmi brzy k rozvodu nebo k prohlášení manželství za neplatné došlo. Za stituace, kdy se průkaz o povolení k pobytu vydává s dobou platnosti na 10 let (§ 74 odst. 1 PobCiz) je nasnadě, že cizinec vyhledá[13] „dobrovolně“ policii za účelem prodloužení doby platnosti zmíněného průkazu až těsně před uplynutím této doby. Pak bude zřejmě problematické dokazovat, zda alespoň určité období po uzavření manželství vedli manželé společnou domácnost apod. Pokud by došlo k rozvodu podle § 24 ZOR (tzv. sporný rozvod), za důkaz existence a popisu kvalifikovaného rozvratu mezi manželi by mohl sloužit rozvodový spis a vlastní odůvodnění rozsudku o rozvodu manželství. Jestliže by se však manželé na rozvodu dohodli ve smyslu § 24a ZOR (tzv. nesporný rozvod), ze spisu ani z odůvodnění rozsudku o rozvodu se popis kvalifikovaného rozvratu zpravidla nepodává, neboť jej manželé nemusí prokazovat[14] (srov. domněnku rozvratu „... má se za to, že ...“ podle § 24a odst. 1 ZOR).Zrušení povolení k pobytu v případě, že cizinec uzavřel manželství pouze s cílem získat povolení k pobytu, nemá vliv na samotnou existenci a trvání manželství, na práva a povinnosti manželů, tedy na soukromoprávní vztahy mezi manželi.V. Soukromoprávní aspekty uzavření manželství a jeho zánikuS uzavřením manželství spojuje určité závažné důsledky nejen zákon o rodině, ale i občanský zákoník.Pro úplnost je třeba zmínit také zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů. V § 32 tohoto zákona je upraveno postavení cizinců tak, že podle odstavce prvého cizinci mají v oblasti svých osobních a majetkových práv, pokud tímto zákonem nebo zvláštními předpisy není stanoveno jinak, stejná práva a stejné povinnosti jako státní občané České republiky.Je tedy možné konstatovat, že soukromé právo vychází ze zásady rovnosti subjektů, tak jak vyplývá z Listiny základních práv a svobod a z občanského zákoníku (§ 2 odst. 2).Zákaz diskriminace manžela - cizince se pak projevuje v konkrétních institutech.1) V prvé řadě se jedná o povinnost, ale i právo manželů žít spolu (§ 18 ZOR). Právo a povinnost manželů žít spolu ovšem nelze ztotožňovat se společným bydlením (viz např. studentská manželství). Avšak pokud spolu manželé chtějí bydlet, může se tato skutečnost realizovat na základě jakéhokoli právního důvodu bydlení. Žádný právní předpis nebrání tomu, aby vznikl např. společný nájem bytu manželi mezi občanem České republiky a cizincem (§ 700, § 703 ObčZ, a to i např. k bytu obecnímu), aby manželé společně bydleli na základě společného podnájmu[15] (§ 719 ObčZ), na základě společného práva odpovídajícího věcnému břemenu (§ 151n a násl. ObčZ) nebo jiného pojmenovaného právního důvodu bydlení, event. na základě inominátního kontraktu (§ 51 ObčZ). Manželu - cizinci vznikne uzavřením manželství také tzv. odvozený[16] právní důvod bydlení, tj. právo bydlet v nemovitosti nebo v bytě svého manžela. Manželé mohou bydlet i na základě vlastnického, resp. spoluvlastnického práva k nemovitosti - bytu (k tomu níže).I kdyby manžel - cizinec pozbyl povolení k pobytu, nic se nemění na skutečnosti, že manželství trvá, a že trvá např. i společný nájem bytu manželi, spoluvlastnictví apod.Důsledkem případného rozvodu může být pak skutečnost, že výlučným nájemcem např. obecního bytu bude cizinec. Pronajímateli zřejmě nezbude, než tuto skutečnost respektovat.[17]2) Ze zákona o rodině vyplývá manželům celá řada dalších práv a povinností,[18] např. povinnost pomáhat si (§ 18 ZOR), uspokojovat potřeby rodiny a hradit náklady společné domácnosti (§ 19 ZOR). Vzájemné zástupčí právo manželů v běžných věcech a vznik solidárních závazků manželů při obstarávání běžných záležitostí rodiny (§ 21 ZOR) se také týká manželství uzavřených mezi občanem České republiky a cizincem.3) Podobně také ustanovení upravující vzájemnou vyživovací povinnost mezi manželi[19] (§ 91 ZOR) a vzájemnou vyživovací povinnost mezi rozvedenými manželi[20] (§ 92 a násl. ZOR) se vztahují i na smíšená manželství občanů České republiky s cizinci. Pokud zákon o rodině hovoří o zásadně stejné životní úrovni mezi manželi, je nutné mít za to, že ani v těchto případech není na místě stanovovat výši výživného v rozsahu reálné „spotřeby“, ale naopak tak, aby se ekonomicky slabší manžel podílel na vysoké životní úrovni druhého. Tato skutečnost může být považována za určité „riziko“.Co se týká výživného mezi rozvedenými manželi, zejm. tzv. sankčního ve smyslu § 93 ZOR, je zde situace podobná, tj. riskantní. Avšak pokud by manželé byli ochotni a schopni se dohodnout, např. v rámci tzv. nesporného rozvodu ve smyslu § 24a ZOR, výše a splatnost výživného je ponechána zcela na jejich dohodě (renta i tzv. odstupné ve výši dohodnuté, tj. jakékoliv). Jako problematická se může jevit nemožnost zahrnutí otázky výživného do předmanželské smlouvy.4) Zákonným důsledkem uzavření manželství upraveným v občanském zákoníku je vznik společného jmění manželů[21] (§ 143 ObčZ - dále jen „SJM“).Zde je opět nutné zdůraznit, že skutečnost, že jeden z manželů je cizinec, nehraje významnou roli.Právní úprava SJM je po řadách novel ovládána zásadou smluvní volnosti,[22] avšak manželé (ani snoubenci) nemohou smluvně zrušit ani úplně vyloučit až ke dni zániku manželství vznik SJM - věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti budou vždy tvořit předmět SJM.Pokud uzavřou smlouvu o zúžení, event. vyloučení SJM až ke dni zániku manželství ve smyslu § 143a ObčZ, na tuto smlouvu se mohou vůči jiné osobě odvolat jen tehdy, jestliže jí je obsah této smlouvy znám.Tyto skutečnosti mohou být samotnými manželi považovány za značné úskalí uzavření manželství na oko.Modifikace zákonného rozsahu SJM, event. vyloučení jeho vzniku až ke dni zániku manželství, mohou být pojaty do předmanželské smlouvy.V této souvislosti je však třeba zmínit několik obecných problémů. Jedním z nich je možné obcházení devizového zákona uzavřením manželství na oko.Nabývání nemovitostí cizinci je upraveno v devizovém zákoně (zákon č. 219/1995 Sb., dále jen „DevZ“). Podle § 17 DevZ může cizinec (cizozemec), který není občanem České republiky, nabývat vlastnické právo k nemovitostem v České republice, pokud zvláštní zákon[23] nestanoví jinak, pouze z taxativně uvedených důvodů.[24] S ohledem na téma tohoto příspěvku se jedná o:a) dědění nemovitosti,b) nabývání nemovitosti do společného jmění manželů, pokud druhý manžel není cizinec (cizozemec),c) nabývání nemovitosti od manžela, rodičů nebo prarodičů.ad a) Vzhledem k tomu, že zákon nespecifikuje dědický titul, je možné mít za to, že cizinec může dědit jak na základě zákona, tak na základě závěti, a to od kohokoli.ad b) Právě v této kategorii může docházet k obcházení zákona, tj. manželství může být uzavíráno nejen za účelem získání pobytu, ale i za účelem nabytí nemovitosti, nebo z obou důvodů.Co se týká vypořádání zaniklého, event. zrušeného SJM, žádné ustanovení pak manželům nebrání v tom, aby původně „společnou“ nemovitost získal do výlučného vlastnictví cizinec.K vypořádání SJM však nedochází pouze v případě zániku, event. zrušení SJM jako komplexu vztahů, jako institutu, ale i v případě jeho smluvního zúžení (§ 143a odst. 1 ObčZ). Toto zúžení může být komplexní (generální, obecné), tj. až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti, nebo i individuální, tj. pouze o jednotlivé majetkové hodnoty, třeba konkrétní nemovitost.Co se týká vypořádání zúženého SJM, žádné ustanovení pak manželům také nebrání v tom, aby původně „společnou“ nemovitost získal do výlučného vlastnictví cizinec.ad c) Pokud jde o nabývání nemovitosti od manžela, rodičů nebo prarodičů, zákon opět nestanoví žádné omezení týkající se nabývacích titulů; je tedy možné mít za to, že může jít o darovací smlouvu, kupní smlouvu apod. Manžel, rodiče nebo prarodiče mohou být také cizinci.Dalším problémem je možné nazvat obcházení zákona o tzv. trojdani (zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů). K této situaci může dojít tehdy, je-li uzavřeno manželství na oko, SJM je rozšířeno o nemovitost manželky, následně pak o tuto nemovitost zúženo a vypořádáno tak, že se výlučným vlastníkem stává manžel. Žádné ustanovení pak manželům nebrání v tom, aby původně „společnou“ nemovitost získal do výlučného vlastnictví cizinec. Tento „převod“ nepodléhá dani z převodu nemovitostí.5) Významným důsledkem uzavření manželství je rovněž uplatnění zákonné domněnky otcovství. Pokud se v manželství narodí dítě (přesněji v době od jeho uzavření do 300 dne po jeho zániku), za otce se považuje manžel matky. Není rozhodné, zda spolu manželé žijí či nikoli, rozhodný je právní stav, tedy otcovství matrikové. V důsledku uplatnění zákonné domněnky otcovství nastoupí dlouhodobý právní vztah rodič - dítě, který má důsledky v rodině v širším smyslu (dědění, vyživovací povinnost prarodičů k vnukovi apod.). Také je třeba zdůraznit, že rodiče mají k dítěti rovná práva a povinnosti, ať jsou občany České republiky či nikoli, ať zde mají pobyt či nikoli. Tato skutečnost má vliv na svěření dítěte do výchovy v případě odděleného soužití rodičů, event. v případě rozvodu jejich manželství.6) S uzavřením manželství na oko mohou být spojeny i další soukromoprávní aspekty v oblasti podnikání.Co se týká podnikání[25] v České republice, cizinec může na území České republiky zásadně podnikat za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako české osoby (§ 21 odst. 2 ObchZ).Za účelem podnikání může cizinec:a) podílet se na založení české právnické osoby,b) účastnit se jako společník nebo člen v české právnické osobě již založené,c) sám českou právnickou osobu založit,d) stát se jedním společníkem české právnické osoby,e) provozovat samostatnou výdělečnou činnost na základě živnostenského oprávnění a registrace v obchodním rejstříku.Značnou výhodou sňatku cizince s občanem České republiky a následného udělení povolení k pobytu je v této souvislosti skutečnost, že cizinec zásadně nemusí ustanovovat odpovědného zástupce (§ 11 odst. 4 písm. b) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání,ve znění pozdějších předpisů) a může být i statutárním orgánem obchodní společnosti.7) Pokud jde o pracovní uplatnění,[26] problematika zaměstnávání občanů České republiky a cizinců je upravena zákonem č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZamZ“).Tento zákon stanoví, že do zaměstnání v České republice mohou být přijati cizinci nebo osoby bez státní příslušnosti zásadně jen tehdy, jestliže jim bylo uděleno (§ 2 odst. 2 ZamZ):a) povolení k zaměstnání[27] ab) povolení k pobytu na území České republiky.Ašak povolení k zaměstnání se nevyžaduje u cizince, kterému bylo uděleno povolení k trvalému pobytu na území České republiky [§ 2d písm. b) ZamZ]. Znění citovaného ustanovení tedy může svádět k uzavírání manželství na oko. Ve shora uvedených případech totiž mají cizinci v pracovněprávních vztazích stejné postavení jako občané České republiky.VI. ZávěrCílem tohoto příspěvku nebylo vyčerpávajícím způsobem postihnout problematiku postavení cizinců na našem území, ale upozornit na dílčí aspekty nové právní úpravy udělování a rušení pobytu cizincům z „rodinných“ důvodů.[28] Postavení cizinců se však dotýká celá řada dalších právních norem. Je třeba říci, že cizincům zaručují právní předpisy České republiky zásadně stejný standard jako občanům České republiky, tj. že právní řád není diskriminační.Vzhledem k tomu, že manželství a rodině poskytuje náš právní řád ochranu, lze mít za to, že vázání možnosti získání pobytu na území České republiky (bez předchozího nepřetržitého pobytu na jejím území) na vznik a existenci manželství, je v obecném i zahraničněpolitickém zájmu České republiky. Avšak s ohledem na skutečnost, že dochází ke zneužívání pobytu k získávání různých výhod, má ustanovení, umožňující policii zrušit povolení k pobytu, dospěje-li k závěru, že manželství bylo uzavřeno pouze s cílem toto povolení získat, své místo.

    30.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Láska ve vztazích a v manželství

    Lásku nedokážeme ovládnoutLáska je velmi silná pozitivní emoce, kterou k někomu či něčemu cítíme. Lásku můžeme skutečně zažívat i u věcí, my se ale nyní budeme věnovat lásce ve vztahu a v manželství. Lásku nedokáže nikdo z nás plně pochopit a nedokážeme ji ani vědomě ovládnout. Stejně jako všechny ostatní emoce je i láska zcela spontánní záležitostí, která se vymyká naší kontrole.Potřeba láskyPotřebu lásky a potřebu být ve vztahu či v manželství cítí každý člověk. Americký psycholog Maslow se ve svých výzkumech zabýval lidskými potřebami. Postupně vybral a sepsal všechny potřeby, které člověk má. Hned za fyziologickými potřebami a za potřebou bezpečí se nachází potřeba lásky. Důležitost tohoto citu si můžeme uvědomit například i díky umění. Láska, vztahy a manželství jsou pro nás tak podstatnou součástí života, že tvoří náměty téměř všech knih, filmů, seriálů, divadelních her či písní. Vztah a manželství musíte postavit na pevných základechLáska stojí na počátku každého vztahu. Bez ní není možné, aby vztah vznikl. Často se ale stává, že se láska během několika let vztahu ztrácí. To samé se děje po letech či dokonce desítkách let společného soužití v manželství. Je jasné, že zamilovanost nemůže vydržet věčně. Co ale může přetrvat, je úcta, podpora, náklonnost a respekt ve vztahu či v manželství. A všechny tyto hodnoty by v upřímné lásce neměly chybět. Jakmile manželé tyto hodnoty mají, cítí k sobě i po dlouhých letech manželství lásku a jejich vztah je díky nim pevný. Při hledání svého budoucího partnera či partnerky tedy myslete i na tyto hodnoty lásky. Nedívejte se jen na vnější vzhled či objem bankovního konta. Láska ve vztahu a v manželství by se neměla zakládat na materiálních hodnotách, ale spíše na těch vnitřních a duchovních.

    21.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Problematika nevěry a žárlivosti

    City neznají logiku.Nakolik je ovládáme? Lze žárlivost ovlivnit? Je nám dána od přírody nebo jsme se ji naučili?Být pánem situace znamená vzít v potaz i to, co se vymyká naší kontrole. K tomu je zapotřebí vědět, do jaké míry máme vliv na naše city a chování. Osvícení lidé se dívají na biologickou předurčenost lidského chování právem skepticky – ta by totiž podle jejich  relativizuje naši způsobilost i činům a snadno by se mohla stát omluvou nezodpovědného jednání.Biologickou danost ale nelze ani podceňovat: nemůžeme být zodpovědni za to, na co nemáme žádný vliv! Čím více podmiňujeme žárlivost biologicky, tím omezenější vidíme své možnosti svého vlivu na ni. Kulturní podmíněnost nám skýtá větší možnosti vlivu na žárlivost.Žárlivost často bývá definována jako majetnické nároky na partnera. Jakoby byla domýšlivou pózou, omezující partnerovu svobodu. Ale kdyby to tak bylo a žárlivost  byla pouze postojem, měli bychom velmi snadnou volbu: stačilo ba se rozhodnout pro nežárlení a problémy by byl vyřešen. Tak jednoduché to ale není. Žárlivost patří k dědictví naší nesvobody.Nechrání před ní dokonce ani nevěra – i nevěrníci často žárlí.Smysluplné je seznámit se se silami, které jsou proti ní účinné. Obrazně řečeno: to, že nemůžeme volit směr větru, nám nebrání v plachtění!Naopak, se žárlivostí lze žít. Jak, to si řekneme dále.Výklad žárlivosti z hlediska evoluční biologie: v době kamenné to byla právě žárlivost, jež dávala lepší šance na přežití. Naši předkové nebyli cíleně žárliví, aby si zajistili lepší rozmnožovací šance – teprve zpětně se ukázalo, že žárliví toto zvýhodnění mají. Žárlivost tedy zvýšila šance na přežití, aniž by to naši předci věděli.Ale: zděděné způsoby chování jsou závislé na situacích a také na okolí. Jsou říditelné a ovlivnitelné vědomými rozhodnutími.Co je to žárlivost? Afekt, reakce na ohrožení rivalem, vyvolaná určitou situací.Kulturně, situačně a osobnostně podmíněno ale bude to, k čemu tento afekt povede – jestli žárlivec partnera ochrání, vyhne se rivalovi, atakuje ho nebo dokonce zabije.Existují rozdíly v reakcích mužů a žen?Z hlediska evoluční biologie muž dbá na to, aby neinvestoval nadarmo do potomka, který není jeho. Snaží se rozsévat semeno co nejvíce, což zdůvodňuje jeho sklon jak k polygamii, tak i k žárlivosti. Dle dřívější teorie tedy pro muže představuje nevěra sexuální  větší riziko než citová...Ženy zase dbají na to, aby partner a otec jejich potomků byl schopen vázat se ve vztahu a investovat do něj. Emocionální nevěra dle stejné teorie pro ně představuje větší nebezpečí, protože zamilovaný partner by mohl více investovat do rivalky nebo svou partnerku a její potomky opustit.Pozdější psychologická šetření však tuto teorii nepotvrdila. Analýza Christine Harris vyjevila, že obě pohlaví ohrožují obě varianty stejným dílem.Platí ovšem kulturní rozdíly mezi evropskými zeměmi i USA. Muži u žen předpokládají sex na základě citu, ženy u mužů cit na základě sexu.Ukazuje se však, že sexuálně zkušené ženy inklinují k tzv.mužskému typu nevěry – jsou nevěrné hlavně ze sexuálních důvodů.Jistý rozdíl zde přece jenom je: muži žárlí více na status - mocnější rivaly, ženy na optiku – mladší a krásnější rivalky.Co je zajímavé: ženy vraždí ze žárlivosti dvojnásob než muži....a jsou to také častěji ženy, kdo žárlivost uměle provokuje.Jedná se z 50 procent o ženy, které se cítí ve vztahu víc vázány než jejich partneři. Je-li pocit vázanosti ve vztahu vyrovnaný nebo dokonce menší než u partnera, provokuje žárlivost jen 26 procent žen.Obecně platí: kdo miluje méně, má silnější pozici.Provokovat partnerovu žárlivost  je riskantní: v případě, že o vztah už nemá zájem, dává mu to výbornou záminku z něj hned odejít.Ve vztahu závislejší muži inklinují k podřízenosti, ponižování sebe sama. Zdůrazňují, že by udělali všechno, jen aby si partnerku udrželi. Používají fyzické kontrolní signály /osahávání ženy v přítomnosti soka/, zahrnují ji přehnanou péčí, vyvolávají v ní pocity viny, páchají na ní násilí.PATOLOGICKÁ ŽÁRLIVOST vzniká u osob, které se necítí ve vztahu jisté. Aktivují se u nich v dětství zakotvené mechanismy chování : ten, kdo se tehdy necítil rodiči opravdu milován, chtěn, pochybuje o tom i ve svých partnerských vztazích. potřebuje stálé ujišťování, bojí se, že partnera ztratí a je lehce zranitelný. Žárlivost zde propuká bez podnětu.Před žárlivostí však nejsou úplně chráněni ani ti, jejichž dětství bylo láskyplné. Určitý potenciál vězí v každém. ...liší se ale to, jak dalece dramaticky bude žárlivost prožívána.To závisí na pocitu jistoty ve vztahu, který se během let soužití vytvořil.Jak je to ale v opačném případě, kdy je žárlivost  na místě a dotyčná osoba ji popírá, zdůrazňujíc principy demokracie??Ani takový postoj není správný, jelikož afektová schémata jsou starší než demokracie.Tvrdit, že nemám žádná práva na partnera, je hloupost. Je potřeba vnímat realitu, nikoli ji popírat.... popírat pocity žárlivosti je v takovém případě stejně pošetilé jako držet ruku na rozpálených kamnech!Nemohu si přece zakazovat vnímat to, co vnímám....stejně absurdní je i snaha pochopit nevěrníka: pochopení má následovat až po vzteku, nikoli místo něj!!Ukázat rivalitu na partnera udělá větší dojem než chápavé stanovisko.  I kdyby byl boj s rivalem později prohrán, image muže by zvítězilo.Co si tedy s žárlivostí počít? Musíme si uvědomit, že sice nemáme vliv na své city, ale na jejich projev ano. Východiskem je udělat si ze žárlivosti přítele... akceptovat ji jako smysluplný pocit, jako aktéra našeho sociálního vnímání. Ale vnímám-li takto, ještě neznamená, že musím dělat scény.Přiznat žárlivost znamená respekt vůči partnerovi...uznávám, že má právo na vlastní rozhodnutí, že má svobodnou volbu opustit mne. Žárlivost vyjadřuje úctu k rivalovi, objektu zájmu i vůči žárlivé osobě.

    05.březen 2020 - Napsal: Simona Chvátilová

  • Milá tchýně

    Proč vznikají problémy s tchýní? Matky jsou hodně fixované na své syny a těžko se smiřují s tím, že už jejich „malý chlapeček“ dospěl, oženil se a žije svůj život. Dělá vše proto, aby váš manžel byl na její straně. Např. vyvolává spory a hádky za každou cenu. Jak se chová milá tchýně? Z nesnesitelné tchýně se stává milá, když pochopí, že to s jejím synem myslíte vážně. Že jste na stejné „lodi“, a že jejího „milovaného synáčka“ nechcete využít nebo nedej bože ukrást! Milá tchýně: řeší s vámi problémy hnedhledá společné zájmy, cestyna rovinu řekne, co jí vadíMilá tchýně a její pomocStalo se vám někdy, že jste přišla z práce a měla jste navařeno, naklizeno, umytá okna, vypráno, vyžehleno? Pomoc milé tchýně, která je pro některé z vás snem mimo realitu. Samozřejmě to nemůže být na denním pořádku, i tady platí všeho s mírou.Milá tchýně není milá tchýněDejte si však pozor, aby se časem z milé tchýně nevyklubala příšerná tchýně. Někdy se stává, že ze začátku je miloučká, perfektně a krásně se přetvařuje a později je to nesnesitelná semetrika! Pravou milou tchýni poznáte tak, že bude stát na vaší straně a bude se na věci dívat očima ženy a ne matky.

    07.březen 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Práce a podnikání
  • Jak uspět při hledání práce

    Ztráta práce  je pro každého člověka velice stresovou životní situací. Pokusíme se vám poradit několik jednoduchých kroků, které vám mohou napomoci při hledání nové práce. Možná nejrychlejším a nejjednodušším způsobem v první chvíli je oslovit vaše známé nebo rodinné příslušníky. Mohou vědět o vhodném pracovním místě právě pro vás. Mohou vám poskytnout referenci, doporučit vás svému šéfovi jako vhodného kandidáta na nové pracovní místo. Také můžete zkusit kontaktovat bývalé kolegy z předešlých zaměstnání nebo napřímo oslovit nejznámější firmy, které pracují ve vašem oboru.Důležité je také stanovit si, co od nové práce očekáváte. Je to vhodný čas pro vyhodnocení priorit, jak být v nové práci spokojený a vyvarovat se například chyb v tom předešlém. Pouvažujte zejména o městě, ve kterém hledáte práci. Je pro vás důležité, zda pracujete pro velkou mezinárodní společnost nebo pro malého živnostníka? Co firemní benefity a výhody? A pak samozřejmě požadovaný plat.Pokud máte k dispozici internet, vyzkoušejte prohledat nabídky práce jak na úřadech práce, tak i na komerčních serverech, kterých je v současné době celá řada. Firmy zde zveřejňují své nabídky práce a očekávají zpětnou reakci od uchazečů. Jakmile najdete vhodný inzerát práce, nezapomeňte v odpovědi přiložit svůj životopis. Stejně tak jej budete potřebovat i k samotnému pracovnímu pohovoru.Řada pracovních nabídek se opakuje na více serverech, není tedy potřeba odpovídat na všech serverech na stejnou nabídku stejného zaměstnavatele. Nejspolehlivější způsob je využít takový personální server, kde vyplníte kontaktní formulář přímo u inzerátu a odešlete. Tím se vaše odpověď dostane přímo kontaktní osobě, tedy personalistovi, který má ve firmě nábor zaměstnanců na starosti.V komunikaci se zaměstnavatelem se vyvarujte používání e-mailových schránek typu pipydlouhapuncochamonca@seznam.cz. Ideální  je jmeno.prijmeni@seznam.cz , tedy např.:  jan.novak@seznam.cz . Také nepoužívejte e-maily založené čistě pro hledání práce typu hledampracipetr@seznam.cz , protože schránku po nalezení nové práce již nebudete pravděpodobně vybírat a můžete tak přijít o výhodnou nabídku v budoucnu, například když se uvolní vaše vysněné místo.K pracovnímu pohovoru budete potřebovat životopis. Ten si můžete sepsat doma např. ve Wordu nebo využít některou ze služeb, která je vytváří na profesionální úrovni. Také je vhodné životopis vložit do databází uchazečů a nabídnout se tak potencionálním zaměstnavatelům. Dávejte ale pozor, na které servery svůj životopis vkládáte. Vyberte si jen ty největší a nejprestižnější. Malým nebo neznámým serverům nedávejte žádné vaše osobní údaje.

    24.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Práce zn. Desigual

    Když jsem byla před pár lety zaměstnaná v jedné firmě, měla jsem – stejně jako skoro každý – kolem sebe pár kolegů, s nimiž jsem vycházela naprosto bez problémů a jednoho či dva, kteří by mi dokázali zkazit celý den – ať už svojí neuvěřitelnou nadutostí, leností, hloupostí či podlézáním šéfovi. A jednou z těchto nesympatických kolegů/kolegyň byla osoba ženského pohlaví neurčitého věku, u níž by klasik pravděpodobně použil označení: „Mladá paní staršího data…“, s dosti výrazným líčením (což, jak jsme si zlomyslně představovali, ji nepochybně muselo předurčovat k tomu býti velmi ranním ptáčetem), nicméně přes všechnu její jedovatost, nadřazenost a nadprůměrné nadání znepřátelit si většinu kolegů na ní nešlo jednu věc neobdivovat: Byla vždycky fantasticky slušivě, módně a elegantně oblečená.Za oblečení evidentně utrácela závratné částky, protože se málokdy stalo, aby přišla v nějakém značkovém kousku vícekrát po sobě. A její nejoblíbenější značkou byla už tenkrát španělská oděvní firma Desigual, která v té době ještě neměla své zastoupení v ČR.Dotyčná si pravidelně po Evropě nakupovala u této značky úžasné dech beroucí šaty s krátkými i dlouhými rukávy, bez rukávů, s barevnými i černobílými potisky, topy, svetry, kalhoty, kabáty, doplňky jako šátky, punčochy, peněženky apod. Téměř celou svoji garderóbu měla pořízenou od Desigual a my jí chtě nechtě, resp. spíše nechtě, museli každé ráno tajně obdivovat za její vytříbený vkus. Všechny kousky byly svými vzory a barevností originální a nezaměnitelné; ona nesympatická kolegyně je navíc uměla pěkně sladit a suverénně nosit… a zbytek ženského osazenstva firmy jí tiše a nepřejícně záviděl….Nutno říct, že kolegyně si toho byla vědoma a dávala nám více než najevo, že my kvalit jejího vkusu ani postavy nedosahujeme a běda – ať to ani nezkoušíme.A tak i když my ostatní jsme byly mladé a také jsme se rády pěkně oblékaly, obléci si „její“ značku oblečení si žádná z nás netroufala, a to ani poté, co Španělé u nás otevřeli svoje první obchody, přestože se nám všechny pravidelné sezónní kolekce Desigual moc líbily.A protože kolegyně byla časem díky svému nasazení a zaujetí prací povýšena do pozice naší nejbližší nadřízené, měli jsme ji ve společné open space kanceláři na očích téměř nepřetržitě.Nemusím určitě zdůrazňovat, že ani jako řadová kolegyně nebyla zrovna empatickou či vstřícnou bytostí, ovšem jako naše šéfová se v tom nejhorším slova smyslu překonávala. Vymýšlela zbytečné pracovní úkoly, zadávala je nesmyslně více lidem najednou, vnášela mezi nás pochybnosti a nejistotu, až už si toho začínalo všímat i vedení firmy.Jednoho dne přetekl pohár a začali jsme vymýšlet, jak bychom jí všechnu její nespravedlivost a nepřátelství mohli vrátit. Mé nejbližší kolegyni a zároveň kamarádce, která byla navíc chvíli předtím bezdůvodně a nevybíravým způsobem osočena z nesplnění zadaného úkolu, se najednou zablesklo v oku a přišla s nápadem, že nejlepší pomstou bude skoncovat s nastolenou módní exkluzivitou naší nadřízené, a to tak, že ještě ten den půjde projít pár nově otevřených poboček Desigual ve městě a konečně si pořídí ty dlouho vytoužené a zároveň dosud nesmyslně a zbytečně odříkané kousky oblečení, které z důvodu naší povinné loajálnosti vůči šéfové byly v naší firmě pro nás ostatní – řadové zaměstnankyně – tabu, tedy rádoby vyhrazeny jen pro naši nadřízenou. A protože nápad to byl dobrý a kamarádka velmi přesvědčivá, přidaly jsme se k ní i my další.Ještě ten den jsme si každá pořídila několik kusů toho fantasticky barevného, hedvábného, originálního a úžasného oblečení a těšily se do práce.Druhý den byla naše velká kancelář jako velká rozzářená a rozkvetlá louka. Slušelo nám to, líbily jsme se samy sobě i mužským kolegům, měly dobrý pocit  a těšily se na reakci neoblíbené šéfové.Nezklamala.Vlítla do kanceláře, stejně jako jindy nepozdravila, a začala na nás chrlit pracovní požadavky, když vtom se uprostřed slova zarazila, došla jí slova a s otevřenou pusou na nás začala civět. Po chvilce upřela oči na naši akční kolegyni, která měla na sobě téměř totožné šaty jako ona sama, velká šéfka, a do toho najednou vstoupil ředitel naší firmy, který se rozhlédl a pravil: „No dámy, vám to dnes ale mimořádně neuvěřitelně sluší, jak to, že jsem si toho JEŠTĚ NIKDY nevšiml?“Lepší načasování už být nemohlo. Šéfové se do pohledu vloudil vražedný lesk, ale ponižující situaci ustála, otočila se na podpatku a nejvyšší možnou rychlostí opustila místnost s udiveným pohledem ředitele v zádech.Pár dní poté požádala, a kupodivu jí hned brzy vyhověno, o vlastní oddělenou kancelář, úkoly nám začala zadávat interní poštou a my ji začali vídat už jen párkrát za týden a po několika měsících dokonce ani to ne. Důležitě rozhlásila, že se o ni přetahují dvě nadnárodní firmy, tudíž s námi už nehodlá ztrácet čas, který raději věnuje perspektivnímu růstu své kariéry jinde a zmizela nám ze života.Od té doby se v naší kanceláři zase dalo svobodně dýchat a že jsme denně neviděly hezké modely oblečení na nepříjemné ženštině? Nevadilo, samy jsme si svými vlastními kousky nejen z kolekcí Desigual naprosto vystačily.  

    27.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • V nové práci | Zoufalé maminky

    Tak jsem nastoupila po mateřské do práce, do nové práce.Překvapilo mě něco?Hned první den mi došlo, že si budu muset opětovně zvykat na mnoho věcí, kterým jsem odvykla. Například ranní vstávání. Na brzký budíček jsem na dlouhou dobu zapomněla. Sice mě mlaďoch někdy budil i před sedmou, ale ne moc často. A povinnost být někde včas je prostě něco, na co jsem dlouho myslet nemusela. Takže když zvládnu všechny úkony tak, aby chom do školky vyrazili včas a po odevzdání ve školce mi neujel autobus, je tu cesta do práce.Opět něco nového. Ne že bych až dosud nejezdila MHD, ale na zážitky při jízdě MHD v tuhle ranní hodinu a snahu nezbláznit se ve věčných zácpách při představě, že přijdu pozdě, jsem nějak pozapomněla.Pak dorazím do kanceláře a uvědomím si, že si nemůžu povídat sama se sebou. Tedy ne že bych byla blázen, ale občas si sama pro sebe řeknu „a jo“, „no jo, vlastně“, „to snad není možný“. Předpokládám, že to tak má každý. A jak jsem si odvykla, že by moje průpovídky mohly někoho rušit, občas mi to ujede. Naštěstí po provizoriu ve společné kanceláři jsem nyní alespoň načas v kanceláři sama, tak mám dost času si zvyknout.Taky si musím zvykat na to, že po obědě nenásleduje odpočinek, ale pokračuje se normálně v práci. V prvních týdnech na mě po jídle začala padat únava, musela jsem se fakt hodně přemáhat, abych neusnula nad klávesnicí. Ani se snad nemusím zmiňovat o tom, jak náročné je se naučit obsahu nové práce. A jak těžké bude opět začít používat angličtinu – tentokrát i hodně odbornou.V neposlední řadě mě čeká to, co čeká každého v nové práci, seznamování s novými kolegy. A to je tedy celkem fuška. Zatímco dřív jsem pracovala v malé firmě, ve které jsme se všichni poznali během prvních dnů, nyní pracuji v jednom kolosu, ve kterém mám stále koho poznávat. Přiznávám se, že mám v lidech zmatek.A ještě větší zmatek mám v orientaci v areálu zaměstnavatele. Bloudění se stalo mým dennodenním chlebem. Jen ostych mi občas brání se zeptat. A když už se zeptám, zjistím, že se ptám někoho, kdo cestu, či hledaný objekt nezná. Hlavně jsem si za první měsíc navykla na určitou cestu do práce a pohyb po areálu. A přestěhování do nově rekonstruované kanceláře s sebou přineslo nutnost naučit se novou cestu do práce (dá se totiž vystoupit na několika zastávkách autobusu, do různých částí se člověk lépe dostane z různých stanic) a také se jinak orientovat v areálu.Taky „miluju“ zaběhané zkratky, které používají moji kolegové. Stejně jako já mám problémy jim porozumět, tak mají moji kolegové problém si uvědomit, že mi jejich zkratky nic neříkají. A to ani nemluvím o odborných termínech, kterým nerozumím, jakkoliv se o zkratky nejedná. Něco se učit je dřina.V neposlední řadě musím zmínit dítě. Na jednu stranu jsem ráda, že po určitou část týdne už není syn středobodem mého světa. Na druhou stranu je ale těžké nemyslet na jeho těžké začátky ve školce, na to, zda proběhlo hladce vyzvedávání, které se svou pracovní dobou nestíhám. Tedy častěji myslím na to, zda dostal včas léky, kapky, jídlo atd. Protože od začátku září už je podruhé nemocný, takže klasický nástup do školky proběhl i u nás. Jen se mi nechtělo si hned na začátku od práce zase odpočinout, tak to lepíme hlídáním. Naštěstí jsou v práci velmi vstřícní, home office, možnost dohody téměř o čemkoliv, fakt paráda. Co říct na závěr? Mám svou novou práci ráda. A na vše nové i náročné, či oprašování starého se těším. Mějte to také tak!

    27.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Centrum aktivního mateřství

    Když jsem zakládala Centrum aktivního mateřství, byla jsem šťastná, že můžu naplnit své přání - pomáhat těhotným maminkám. Mé přání souviselo s prožitím vlastních porodů, které daly mému profesnímu životu směr. Osobně chápu porod, jako klíčový okamžik v životě každé ženy a mým přáním je, aby maminky měly možnost poznat trochu jinou filozofii a přístup k porodu, než s jakou se běžně setkávají ve většině porodnic. Já sama jsem téměř před 11 lety porodila své první dítě klasickým, lékařsky vedeným porodem s veškerou rutinou. Druhé dítě jsem měla možnost po 8 letech porodit po svém, vlastní silou, bez zásahů, v dřepu, bez nástřihu a ten úžasný nádherný zážitek mě natolik ovlivnil, že dnes pomáhám maminkám, aby pro ně už ten první porod mohl být nádherný, aby maminky toužící po přirozeném porodu nemusely cestovat 300 km do vzdálené přátelské porodnice ve Vrchlabí. Původní profesí jsem rehabilitační pracovnice, absolvovala jsem úplně první kurz v ČR pro duly a získala jsem i certifikát coby laktační poradce. Jako dula doprovázím maminky k porodům v Ostravě a přilehlých městech. Svou emocionální a fyzickou podporu poskytuji při porodu jak samotným maminkám, tak i párům. Pro těhotné maminky jsem zorganizovala aktivity, které se trochu liší od těch, které nabízejí ostatní prenatální zařízení. Všechno, co děláme má jeden hlavní cíl - aby maminky našly cestu samy k sobě, ke svému děťátku. Co se týká cvičení je zaměřené především na správné sebeužívání, cvičíme i na velkých míčích, snažíme se, aby maminky pochopily k čemu cviky slouží a jak jim to může být užitečné v těhotenství, nebo při porodu. Další aktivitou Centra aktivního mateřství jsou břišní tanečky pro těhotné. Je to nádherné spojení pohybu s odreagováním, posílení víry v sebe sama a vychutnáním si svého miminka. Tanec rodiček, jak se orientálnímu tanci dle původu také říká, je velmi užitečný a prospěšný při porodu, dokáže pomoci miminku lépe dorotovat a dokáže ulevit od porodních bolestí. V těhotenství se tančí v pomalém tempu a miminko je hlazeno tanečními pohyby maminky a ta tancuje nejen pro sebe, ale vlastně i pro své ještě nenarozené děťátko. Tanec přispívá nejen k utužení vazby mezi matkou a dítětem, ale žena se naučí vnímat řeč svého těla, lépe ho zná a dokáže ho i lépe ovládat a to i u samotného porodu. Mám velkou radost, když k nám po porodu přijdou maminky povykládat své čerstvé zkušenosti z porodu a je moc hezké, když se spolu se svými zlatíčky přidají k nám v tanci. Tancují s miminky v náruči, ve vaku či v šátku a užívají si to stejně, tak jako si to užívaly v průběhu těhotenství. Miminka mají rády houpavé pohyby a známou hudbu, kterou poslouchali ještě v bříšku a jsou úžasně spokojená. Ráda bych, aby Centrum aktivního mateřství, bylo i nadále pro všechny maminky oázou klidu a pohody, místem, kde načerpají spousty praktických informací, kde získají zdravé sebevědomí, a kam se budou rády vracet. V současnosti CAM můžou maminky navštívit v Ostravě a v Bohumíně. Chtěla bych poděkovat touto cestou por. as. Zuzce, která se, se stále větším a kulatějším bříškem, podílí spolu se mnou na vedení těhotenských aktivit a hlavně musím poděkovat svému manželovi za podporu v mé práci, za to, že sdílí se mnou mé nadšení, ale i za jeho finanční pomoc, bez které by tyto aktivity nikdy nezačaly fungovat. Všem maminkám přeji krásné prožití těhotenství a zdravá a spokojená miminka.

    07.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Jak vytvořit příjmové konto

    Jde o to, aby to moc nebolelo. O nápadu na příjmové konto jsem se dočetla v knize Peníze jsou moji přátelé (někdy sem možná dám výpisky z četby). Ale nikdy jsem to neměla možnost praktikovat, protože existuje několik překážek.První překážkou byl můj drahoušek a obecný zvyk utratit, co se vydělá. Znáte to: „Máme tak akorát, sotva nám to stačí, tak z čeho bys chtěla šetřit? Jó, kdyby se zadařilo a vyhráli bychom onu jednu měsíční výplatu (rozuměj všechny příjmy všech členů rodiny), pak by se o tom dalo uvažovat!“Princip příjmového konta spočívá v tom, že máte jednoměsíční (nebo třeba tříměsíční, jak kdo chce) příjem uložený a v určitý den, nazvěme ho výplatní den (třeba prvního v měsíci) se ona částka potřebná k přežití jednoho měsíce vybere a používá. ALE všechny příjmy v tom měsíci, tedy napřílad výplata, příjem z nějakého prodeje nebo kladné úroky (hi, hi, hi) či co já vím co ještě, se prostě bez dotknutí (a bez oplakávání) vloží na ono příjmové konto. Vybere se to až zase ve výplatní den na příští měsíc. Peníze se na něj tedy jenom neukládají, ale točí se. A v případě nějaké katastrofy to může být poslední záchrana, když je opravdu nejhůř.Pokud jsou vaše příjmy vyrovnané (tedy pokud příjmy pokrývají výdaje a jsou každý měsíc přibližně stejně vysoké), pohyb na účtu vypadá tak, že prvního je vynulováno a posledního je tam celá měsíční výplata, která pokryje všechna vydání následujícího měsíce. Zkrátka nečekáte až co vám tento měsíc zaměstnavatel přidělí a co zbude po odpočtu všech daní a marodění a srážek, ale víte celou sumu hned na začátku měsíce. Můžete si udělat rozpočet, odečíst splátky a pravidelné platby a víte, kolik vám zbude na jídlo a nebo třeba pro radost. Ale taky víte, že nic víc ten měsíc už nebude.Pokud jsou vaše příjmy nevyrovnané, oceníte příjmové konto ještě více. Jen potřebujete vědět, jak se u vás průměrně peníze točí v rámci roku. Jako kolotočáři – když vím, že v zimě vydělávám méně a v létě více, musím si to zprůměrovat a v létě prostě neutrácet všechno, ale nechat si na zimu, až budou příjmy slabší.Další překážkou byl argument, kde vzít onu první měsíční dávku?Samozřejmě, spořit, odkládat, každý měsíc kousek ukrojit z momentálního příjmu. Ale kdy to bude dost? Až naspořená částka dosáhne alespoň 100% výdajů. Ano, každopádně to bude chtít utáhnout opasek.Jenomže po dvou, třech měsících se vždy ztratila motivace, proč dělat takové šachy s penězi? Co vyděláme, to utratíme a je přeci jedno, jestli hned a nebo o měsíc později.NENÍ TO JEDNO!U nás doma patříme do té skupiny, co nemá příjmy pravidelné. Můj podnikatel někdy kšefty má a jindy méně, příjem není každého třináctého, ale podle toho, kdy se zadaří. Což je příšerné ve vztahu ke splátkám, které se musí platit každého desátého nebo dvacátého, bez ohledu na to, jestli byla zakázka včas předána a zaplacena. V průběhu měsíce se to všechno stejně nějak poplatí, ale často se zpožděním, které s sebou nese pokuty z prodlení a sankční úroky.A tak jsem přemýšlela (v rámci novoročního předsevzetí), jak tomu zabránit, aby nám peníze takto pitomě utíkaly na sankce. Jediným řešením je právě vytvoření onoho příjmového konta. Ale protože vím, že prosté odkládání řekněme třeba únosných 10% (po dobu deseti měsíců) stranou by opět dlouho nevydrželo a vzduchem by létala otázka „Proč na to nemůžu sáhnout, proč mám zase platit pokutu z prodlení, když tamhle leží X peněz?“. Proti tomu není argument. Vysloužila bych si akorát přídomek škrta, co sedí na penězích a nechce je vydat kvůli nějakému hloupému principu.Přemýšlela jsem dál, aby byl užitek patrný pokud možno co nejdříve. A vymyslela jsem desetiprocentní systém.První měsíc (leden) odkládám z každičkého příjmu 10%.Druhý měsíc (únor) mohu naspořenou lednovou částku vybrat, ale s tím, že z každého příjmu odkládám už 20%.Třetí měsíc (březen) vybírám únorové spoření a z výplat odkládám 30%.A tak dále, až se dostanu na 100% – názorně je to v tabulce. 

    24.květen 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Tvoření a tipy
  • Příběhy vůní

    Vůně by nám mohly vyprávět, jsou zde od počátků světa.  Naši předkové dozajista neznali takové množství vůní, které známe my dnes. Největšího rozkvětu vůně dosáhly během objevování nových kontinentů, dovážení vzácných dřevin z Indie, vůně čokolády od Aztéků....., tím také se začíná vonné řemeslo šířit po celém světě.  Poslední dvě století zaznamenal vonný průmysl obrovský rozvoj, díky chemii a to v izolování nových vonných látek.A jakto, že by nám vůně mohly vyprávět? ;)Kadidlovník proslul tím, že byl jedním z darů, které přinesli mudrcové malému Ježíši při jeho narození. Jeho název pochází ze staré francouzštiny a znamená "pravé kadidlo". V historii se po několik tisíciletí zapalovala kadidlovníková pryskyřice v chrámech, kostelech a na posvátných místech. Dodnes se s touhle vůní můžete setkat v kostelech při různých obřadech, také při meditacích, józe.Heřmánek římský v západním léčitelství se používá přes dva tisíce let.Levandule od té doby co ji přivezli Římané do Velké Británie, je levandule oblíbenou zahradní rostlinou. Sáčky naplněné levandulí k provonění prádla jsou stále využívány.Pačule ve viktoriánských a edwardiánských dobách bylo moderní nosit indické šály provoněné pačulí, olej se používal jako odpuzovač hmyzu a měl chránit oblečení. Má po staletí pověst afrodiziaka, Indové by mohli vyprávět.Papyrus, zelené zlato delty, královská rostlina, symbol radosti, kouzelné žezlo bohyň - byl nedílnou součástí každodenního života. Egypťané z téhle rostliny zhotovovali sandály, pletli suknice a koše. Kořen papyru sloužil jako palivo a jeho dřeň se využívala k výrobě zápalné části pochodní. Hrál také důležitou roli při výrobě lodí. Avšak nejhodnotnější byl papyrus v podobě bílého odolného papiru, na nějž se zapisovaly hieroglyfy. Z papyru vyráběli vonný olej, který používali při svých obřadech.Neroli má nádhernou květinovou vůni. Kvůli velkému počtu květů, které jsou potřeba k výrobě malého množství oleje je také drahý. Citrusové květy se podle tradice přidávaly do svatebních kytic, protože jejich lehká, uklidňující vůně prý mírnila nevěstinu nervozitu. Svůj účinek se používá i v dnešní době, je mimojiné výborný proti stresu, dobrý při panice a šoku.Cypřiš, jeho nádherná zelená silná vůně byla ve starém Řecku branami do podsvětí. Díky své posilující a osvěžující vůni se na Dálném východě dlouho používal jako kadidlo. Nicholas Culpeper, jeden z otců západní rostlinné medicíny, používal cypřiš při zadržování tekutin v těle. Ostrá svěží esence se přidává do mnoha parfémů.Rozmarýn V Shakespearově Hamletovi se o něm Ofélie zmiňuje jako o vzpomínkové rostlině, jeho silná, pronikavá vůně velmi povzbuzuje mysl. Ve starověkém Řecku se větvičky rozmarýnu zapalovaly jako kadidlo, protože jeho kouř vydává silnou vůni. V dnešní době se větvičky rozmarýnu pokládají na opékané maso, aby mu dodaly aroma.Fialka Ve starověkém Řecku se používala nejčasteji s růží, lilií, kosatcem, levandulí, majoránkou a myrtou. Velice oblíbené byly fialky, které se používaly jako ozdoba svatebního lůžka nevěsty. Ve starověkém Řecku se pro každou část těla používal jiný vonný olej. Fiialkovým olejem se natírala hruď.Mošus Starověcí Čínané využívali mošus na parfémování tuší na psaní a malování.Citrónová tráva je velmi vonná indická tráva, v tradiční medicíně se používala i používá při horečce a infekcích. Olej je též výborným repelentem, hodí se všem cestovatelům nebo lidem žijících v tropických oblastech.Jalovec využívali staří Egypťané k potírání nemocných, k pročištění. V dnešním Švýcarsku se proti infekcím dýchacích cest a nachlazení stále používá džem z jaloviček.Vetiver V Indii se z této trávy pletou matrace, na Východě je znám jako "olej klidu a míru".Pomeranč, Limetka, Citron Ani né tak jejich vůně, ale spíše obsah vitamínu C zachránil život námořníkům. V 15. a 16. století námořníci na dlouhých plavbách běžně umírali na kurděje. Bezpočet jich zemřelo navzdory tomu, že netrpěli nedostatkem jídla. Portugalský dobyvatel Vasco de Gama ztratil téměř polovinu ze sta mužů následkem kurdějí na první plavbě kolem mysu Dobré naděje v roce 1490. Až v polovině 17. Století objevil James Lind, britský námořní chirurg, že denní příděl citrusů, jako jsou limetky, citrony nebo pomeranče, udržují námořníky ve zdraví.Benzoin Na Dálném východě se velmi cení jako kadidlo a léčivo. V 16. století, kdy byl znám jako benzoová pryskyřice, si jeho vůni zamilovala královna Alžběta I.Máta peprná V antickém Řecku se při slavnostech používala při zdobení stolů a na hlavách se nosily mátové věnce. V 18. století se máta pšstovala v Anglii na slavných mitchamských lánech v hrabství Surrey. Nyní se přidává do zubních past a žvýkaček.Černý pepř Za starých časů byl černý pepř natolik ceněn, že ho mělo město Řím jako výkupné složit 3000 liber. Říkalo se mu černé zlato.Pelargonie vonná Nejlepší gerániový olej pochází z tichomořského tropického ostrova Reunion. Podle herbáře Nicholase Culpepera ze 17. století dokáže divoce rostoucí pelargoni zbavit ledviny písku a kamenů. Její sladká růžová vůně s citrusovým nádechem je především vůní pro ženy.Šalvěj muškátová Již před mnoha staletími byla využívána v tradičním lékařství ke zmírnění menstruačních potíží a porodních bolestí. Olej je proslulý svými výrazně povzbuzujícími účinky, rozjasňuje mysl a navozuje stav euforie.Růže "Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně", napsal o růži Shakespeare. Díky své sladce opojné vůni proslula růže jako symbol opravdové lásky. Kandované okvětní lístky růže, růžovou marmeládu a růžovou vodu připravovali již staří Římané. Je zaslouženě královnou éterických olejů.Ylang ylang Ve viktoriánských dobách se tento olej přidával do makasarového oleje, který dodával lesk vlasům. Dodnes ho používají domorodí obyvatelé v tropických oblastech. Při svatebních obřadech se květy Ylang-Ylangu posypává manželská postel, bezpochyby kvůli svým afrodiziakálním účinkům.Myrha Její léčivá pověst sahá více než 4000 let nazpět. Vojáci antického Řecka si brali myrhu do boje jako psychickou ochranu a jako první pomoc. Myrha je první volbou při léčbě plísní na nohou, chronických ran, vředů a zánětů dásní. Květinové vůně Za Kateřiny Medicejské vzrostl zájem o parfémy, udělala v Paříži z parfémů módní novinku. Začali se především parfémovat rukavičky. Pomerančový květ Klasická vůně pomerančového květu byla objevena v Číně arabskými obchodníky a byla považována za symbol plodnosti v manželství. Výtěžek z něžných květů se vyznačuje zvláště plnou lahodou notou.Santalové dřevo  Již kolem roku 500 př.n.l. bylo součástí  při náboženských rituálech, a stále je ještě při různých ceremoniálů v Indii a Číně používaným vonným olejem. Skrývá v sobě dřevnatou, balzámovitou notu. V Indii jsou tyto stromy chráněny státem a je zakázáno je kácet, ať již na soukromých pozemcích či pozemcích náležejících círvi - dříve, než strom dosáhne věku 30 let. Vůně nás provázely a stále provází během důležitých i méně důležitých lidských okamžiků od stvoření světa.

    01.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Zoufalá maminka
  • Jak se na svět kouká matka aneb děti s cystickou fibrózou

    Mateřství změní všechno. Ale co změní absolutně, je náhled na okolní svět.Nikdy jsem nebyla sentimentální. Romantické písničky mě příliš nedojímaly, málokterý film mě rozbrečel, zprávy o nešťastných událostech prvoplánově cílené na ženy mě spíš vytáčely. Ne snad, že by mě dnes rozplakala kdejaká pitomá písnička, ale zmínky o nemocných dětech se mě nyní téměř osobně dotýkají. Ne že bych dřív byla necitelná, jen jsem v takových situacích uvažovala racionálněji než nyní.Asi každá žena to někdy zažije, doslechne se o tom, jak někdo ublížil dítěti, jak by bylo potřeba přispět na operaci dítěte, které se bez ní neobejde atp., a v tu chvíli si řekne, co by bylo kdyby…Nastoupila jsem po mateřské do nového zaměstnání a najednou se s obdobnými pocity setkávám několikrát za den. Už jste slyšeli o cystické fibróze? Tzv. slané děti. Pokud se občas díváte na televizi, mohli jste vidět kampaň na jejich podporu s účastí jednoho úžasného českého herce. Co se vám vybaví, když se o nich doslechnete? V mnoha případech asi vůbec nic, případně si řeknete, to jsou ty, co mají slaný pot. Kdyby to bylo tak jednoduché.Kdyby to bylo tak jednoduché, nemusela bych si několikrát za den říkat, jak hrozně musí být maminkám, kterým se dítě s tímto geneticky podmíněným onemocněním narodí. Nebo jak je asi malým dětem, které tato nemoc připraví o maminku (muži s CF děti mít nemohou). Průměrný věk dožití lidí s touto nemocí je 32 let. Ti s mírnější formou se mohou s určitými zdravotními potížemi dožít i 50 let.Ti, kteří mají horší variantu onemocnění, nebo ti, kteří se nakazí bakterií, která je pro zdravé lidi zcela bezpečná, umírají i dříve. Celoživotně se pacienti s cystickou fibrózou potýkají s respiračními potížemi, problémy s trávením potravy, tím, že nepřibírají. Každodenně po celý život musejí dodržovat přísný a striktní režim – rehabilitovat, inhalovat, dodržovat lékový režim, před každým jídlem polykat enzymy, které jim umožní vstřebat správně potravu. A to přináší třeba i určitý pocit vyčlenění z kolektivu, hlavně v pubertě.Někteří pacienti mají takové potíže, že jim později pomůže pouze transplantace plic, či jater. Transplantace jim alespoň o něco prodlouží život a často jim i zlepší dosavadní kvalitu života. Ne každý pacient s cystickou fibrózou je ale vhodným adeptem na transplantaci, ta je podmíněna mnoha faktory, které není vždy možno splnit.A víte, co je ještě horší? Nesmějí se stýkat mezi sebou! Ještě že žijeme v době moderních technologií, internetu, sociálních sítí. Tak se aspoň virtuálně spolu mohou potkat, svěřit se svými potížemi někomu, kdo má podobné problémy jako oni.V současnosti je každý novorozenec hned po narození podroben genetickému vyšetření (z kapky tzv. suché krve – my to nejspíš známe jako odběr z patičky), kromě jiných onemocnění se vyšetřuje i to, zda dítě nemá cystickou fibrózu. To napomůže včasnému odhalení této nemoci, protože až dosud se stávalo, že přibližně u poloviny lidí s tímto onemocněním (nejen s mírnou formou) nedošlo k odhalení, že jím trpí. Pacienti se pak dostávali ke specialistům pozdě, byli léčeni na  něco jiného, v horší variantě se nepřišlo na příčinu předčasného úmrtí.Stejně jako žádná jiná nemoc si CF nevybírá, podle moderních výzkumů jí trpěl například Frederic Chopin. Podle dobových údajů zemřel na tuberkulózu, ale podle popisu příznaků, podle toho, jak vypadal a podle dalších znaků je téměř jisté, že příčinou byla právě CF. Chybí jen potvrzení výzkumem jeho DNA z ostatků, k čemuž ovšem vědci neobdrželi souhlas polské vlády.Proč jsem pro tentokrát vyměnila veselý tón za poněkud vážnější? Chtěla bych vás upozornit na to, že pokud jste vděčné za to, že máte zdravé děti, můžete pomoci těm, kteří takové štěstí nemají, třeba účastí na festivalu Pozdní sběr. Mimochodem ten byl založen spolužáky dívky, kterou jim právě cystická fibróza vzala.

    28.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • V čem se dokážou matky pohádat na internetu

    Tohle téma jsem zvolila, protože je to téma, který každý den vidím na sociálních sítích. Nikdy jsem se k tomu moc nevyjadřovala, protože mi to bylo jedno. Upřímně stále mi je jedno, co si kdo myslí o mé výchově mého dítěte. Já sama se nepletu do cizí výchovy a myslím si, že by se tímto měl řídit každý. Nicméně tohle téma je pro mě opravdu strašně smutné, protože vždy kolem toho vzniknout strašné hádky. Je prostě jasné, že každá matka či rodina je úplně jiná, a proto jsme každá jiného názoru. Prostě to tak je a vždycky bude! Na svém instagramu sleduji pár maminek, které mě baví. Sleduji je, protože mi jsou blízké ohledně výchovy a vlastně mi jsou i sympatické. Sleduji jich sice jen pár, ale na instagramu jich je hafo, na které se ráda dívám. Ani jednu z nich nebudu jmenovat, protože to není k tématu.Už v těhotenství jsem se setkala s maminama, které uměly jen urážet a nic víc. Já tehdy jako prvorodička jsem se těšila na své první miminko a o těhotenství nebo o výchově dítěte jsem věděla prd. A každý den se to stále učím! A proto jsem se na sociální sítích přidala do různých skupin, kde jsou hlavně maminky. Říkala jsem si, že se něco zajímavého dozvím a třeba najdu i těhotnou kamarádku. Dozvěděla jsem se maximálně, která z nich je špatná matka. Musím se přiznat, že jsem se nikdy nezapojila do žádné diskuze, protože mi to přišlo naprosto zbytečné. Hádat se s cizí matkou, která má svůj názor a umí jen nadávat opravdu není můj styl. Sama jsem se někdy zastavila nad komentáři, které někdo dokáže vypustit. A upřímně? Zasmála jsem a hodně jsem toho člověka politovala. Nemluvím tady o kritice, která má hlavu a patu. Na to má každý právo a sociální sítě jsou tady od toho, aby člověk řekl svůj názor. Ale urážet se? Nadávat si? To už mi přijde trochu přes čáru. Nikomu není příjemná kritika. Všechny chceme být dokonalé matky a chceme pro naše děti to nejlepší. Bohužel co já si myslím, že je dobré pro moje dítě, tak jiná maminka si může myslet, že jsem se naprosto zbláznila. Já osobně jsem se na svém profilu s žádnou hádkou nesetkala. Samozřejmě našel se tam nějaký anonym, který byl chytrý, ale s tím jsem se v životě smířila. Většinou mířil na moji osobu. Mimochodem to je další oblíbená věc na sociálních sítích. Vyjádřit svůj názor anonymně. Když už máte ten anonymní profil, tak je lepší když jen koukáte a vůbec se nevyjadřujete, protože většinou to nedává smysl. Já třeba osobně komentuji jen to co mě zajímá a baví. Ano, přiznávám, občas na instagramu najdu někoho, komu bych napsala i nějaké nehezké komentáře, ale pak si vždycky řeknu, jestli to mám vůbec zapotřebí? Ne, nemám! Ten člověk si z toho stejně nic nevezme a stejně to bude dělat dál. A ještě se do toho zapojí další lidi a je z toho zase mela. Nemluvím teď jen o maminkách, ale o lidech, které sdílí na soc. sítích něco co mě se třeba nelíbí nebo mi přijde trapné. Na tohle mám svoje kamarádky a probereme to spolu. Není potřeba se vyjadřovat veřejně.Toto jsou témata, které jsou nejvíce probírané mezi matkama:Těhotenství – stravaKdyž jsem byla těhotná, tak jsem zjistila na sociálních sítích, že by bylo nejlepší žít ze vzduchu, protože je všechno nezdravé. Jednou jsem se dokonce přistihla, jak hledám na googlu, jestli si vůbec můžu dát třeba pomeranč, protože jiné maminky by mi řekly, že je tam moc vitamínu C. Moje mamka na mě pokaždé koukala, když jsem jí řekla, že tohle jíst bohužel nemohu. Znáte to, naše babičky a maminky jedly všechno a ničím se nestresovaly jako my v dnešní době. Nevím jak vy, ale já jsem tohle slyšela od své mamky během těhotenství několikrát. Měla pravdu, protože jsem zdravá a žiji, ale mě to nedalo. Samozřejmě jsem v těhotenství nejedla sýry nebo sushi, ale rozhodně jsem si dopřávala jiné věci a zdravě jsem moc nejedla. Rozhodně nechci radit žádné nastávající mamince co v těhotenství jíst, ale věřte mi, že to není to tak horké, jak některé maminky píšou.Výbava pro miminkoAno, čtete dobře. I tady se některé maminky dokážou zhádat. Sama jsem nevěřila svým očím, ale je to tak. Některé maminky nadávají maminkách, že například nakupují hodně pro své miminko. Tady se asi ani nebudu vyjadřovat, protože mi to přijde opravdu zbytečné.Nosítko neboli VisítkoTéma, které je nesmrtelné. Pokud se na sociální síti vyfotíte s visítkem, tak očekávejte opravdu nehezké komentáře. Může jich být třeba i tisíc. Tady samozřejmě beru to, že se jedná o vývoj dítěte, takže ani já nejsem pro nějaká visítka. Ale zase jsme u toho. Já když jsem byla těhotná, tak jsem vůbec netušila, že nějaké nosítko může být vůbec špatné. A proto jsem se přidala do skupiny nosíme děti. Opět jsem tam narazila na maminky, které umějí jen urážet a pomlouvat. Maminka se tam pochlubí fotkou, že má miminko v nosítku a místo pochval dostane neskutečný zjeb. Přitom by to stačilo napsat úplně normálně že?Kočárek versus nosítkoJá třeba preferuji kočárek, ale ne protože odsuzuji nosítko. Nosítko doma mám, ale Sofču to moc nebralo. Mě z nosítka strašně bolela záda, a tak jsem zvolila spíš kočárek. Nicméně jsem toho názoru, že nic se nemá přehánět. A proto bych ani nosítko nevolila každý den. Jsou maminky, které svoje děti nosí snad celý den. Já taková nejsem a nikdy nebudu. Je to můj názor a nemám v plánu nadávat na maminky, které nosí celý den, protože je to jejich dítě a jejich věc.Bio matka versus normální matkaTady se docela ztrácím, protože by mě zajímalo, kde vůbec vznikl název bio matka? Kdo takhle tyhle maminky vůbec pojmenoval? Asi všechny maminky víme, jaký je v tom v dnešní době rozdíl. Já sama jsem se hodně setkala s matkama, které preferují jinou výchovu, stravu a celkově péči o dítě. Pro mě jsou to maminky, které by v životě dítěti nedaly hranolku, pribináček nebo kus chleba. Nebo jim dávají hodně volnosti a nechodí například vůbec do školy nebo do školky. Já osobně nevím, kam bych se zařadila. Rozhodně si nemyslím, že bych byla ta bio matka, která svému dítěti dává jen raw stravu nebo nadávala mamince za to, že svému dítěti dala kus párku. Já pro Sofii vařím každý den, protože tady v Americe nejsou podle mě dobré přesnídávky, ale když jsme byli v Praze, tak jsem jí vařila i kupovala skleničky. Přesně ty bio matky by mě za tohle odsoudily, ale já si myslím, že tohle je naše věc. Já se snažím Sofii vařit zdravě, ale občas bych jí i já dala ten pribiňák. Sofie je ještě malá, a tak jí rozhodně nebudu cpát hranolkama, ale ruku na srdce. Opravdu jste nikdy svému dítěti nedaly nic špatného?:-) Sofie třeba zkusila pizzu a víte co? Olizovala se až za ušima.  Když jsem byla těhotná, tak jsem říkala, že moje dítě nikdy nebude jíst sladké nebo zmrzlinu atd. Sladké sice nedávám, ale zmrzlinu už měla. A až bude vetší, tak jí určitě jednou vezmu do mekáče, protože maminka to tam miluje:-) Dokonce si myslím, že coca cola je nápoj bohů, protože nevím jak vám, ale mě v těhotenství hodně pomohla. Rohlíky a cola byla moje strava první 3 měsíce. Samozřejmě jsem se snažila pít i nějaké ty čaje, ale když furt zvracíte a je vám fakt blbě, tak sáhnete i po té cole. A Sofča je zdravá. Někdy si říkám, že je aktivní po té cole!:-)Přirozený porod versus císařský řezSkoro každá chceme přirozený porod, ale prostě někdy to nejde. Ne každá maminka může rodit přirozeně, prostě se může komukoliv z nás stát, že skončí na sále. Já jsem rodila právě císařským řezem, protože to prostě jinak nešlo. Některé matky se navážejí do maminek, které měly právě cř, což opravdu nechápu. Upřímně i kdyby si ta maminka vyžádala cř, tak mě do toho nic moc není a moje dítě to také není, takže v tomhle bere zodpovědnost sama na sebe. Asi by mě nenapadlo nadávat někomu za to, že měl někdo cř. Byla by to pro mě ztráta času. Já si také myslím, že domácí porod je opravdu nebezpečný, ale nebudu to někomu cpát. Já mám třeba kamarádku, která rodila doma a všechno dopadlo dobře. A věřte mi, že mě ani jednou nenapadlo jí za to nějak odsoudit. Důležité bylo, že všechno dopadlo dobře.Zatím mě napadly jen tyto témata, ale vím, že na sociálních sítích jich najdete mnohem víc. Pokud by vás ještě něco napadlo, tak sem s nima.

    28.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Plačící VNITŘNÍ DÍTĚ !

      Jsme už dávno velcí a samostatní, ale přesto jsme někdyskleslí, smutní nebo naštvaní na ten nespravedlivý svět, který nám neskýtá dostlásky a dalších dobrých věcí, jež bychom si zasluhovali. Tak hledáme, kdo bynám to dal anebo aspoň zkoušíme najít nějaké temné síly, které můžou za to, žese nám nevede líp. Jenže co když si za to můžeme my sami? A co když cesta ke štěstí (a k dospělosti) vede přes důkladné poznání a zažití této pravdy? „Tak, jak s námi zacházeli, když jsme byli malí,zacházíme sami se sebou, když jsme velcí.“ Tento prostý poznatek objasňuje příčinu většiny úzkostí a depresí. Proměny bolestiPokud s námi zacházeli v dětství nevlídně, zacházíme sami se sebou stejně nevlídně i dnes. Pokud jsme v dětství pod tímto zacházením cítili emocionální bolest, cítíme ji úplně stejně i dnes, když se sebou nevlídně zacházíme mysami.Kdo slyší o tomto poznatku poprvé, považuje jej přinejlepším za zajímavouhypotézu, častěji za nesrozumitelný nesmysl, který se ho netýká. Způsob, jakýmsami se sebou zacházíme, je obvykle zcela nevědomý. Jak nevlídně sami se sebouzacházíme, obvykle vůbec nevnímáme, neboť nám to připadá naprosto přirozené a absolutně oprávněné. Způsob, jakým s námi v dětství zacházeli, se nám vštípil asi podobně jako mateřský jazyk. Tak, jako nás naučili, že stolu se říká„stůl", naučili nás, že se s námi má zacházet nevlídně. My to tak pakděláme celý život, aniž bychom tušili, jaké utrpení si tím způsobujeme.Jestliže jsme v dětství prošli nevlídným zacházením, obvykle se domníváme, že naše emocionální problémy v dospělosti jsou přirozeným důsledkem bolesti prožité v dětství. Předpokládáme, že bolest prožitá tehdy má takovou„setrvačnost“, že bolí ještě dnes, třeba i po několika desítkách let. Příčinou úzkostí a depresí v dospělosti není totiž bolest prožitá v dětství. Ta už se dávno zahojila přirozenými mechanismy mysli. Příčinou dnešních úzkostí a depresí je bolest, kterou si sami působíme tím, že i teď se sebou nevědomky zacházíme právě tak nevlídně, jak nás to v dětství naučili.(…)Proč se tomu říká vnitřní dítě?Abychom mohli emocionálně dospět, potřebujeme v dětství dostat určité množství„emocionálních růstových vitamínů“ - lásky, přijetí a spojenectví. Dostaneme-li jich méně, emocionálně vývojově zamrzneme v tom věku, kdy jsme deficit lásky pociťovali nejvíce. Zatímco naše tělo, intelekt a energetika dospěly (neboť fyzickou potravu nám naše civilizace obstarat umí), citově podvyživená emocionalita zůstala vězet v nedospělém, dětském stadiu .A právě této retardované,vyhladovělé emocionalitě se říká zraněné vnitřní dítě.Zraněné vnitřní dítě je personifikací našeho emocionálního hladu. Dostaneme-li se do situace, která něčím připomene nevlídné zacházení v dětství, dokáže naše vnitřní dítě rozpoutat opravdové emocionální zoufalství. Při troše bdělosti si v takové chvíli možná všimneme, že to, co snámi v tu chvíli lomcuje, jsou dětské emoce. Ale protože jsme už dospělí, a emoce tak mají k dispozici naší dospělou energetiku, dokáží s ní někdy rozpoutat pravé emocionální peklo, které nám umí vzít půdu pod nohama a debilizovat nás.Vnitřní dítě je typická pohádková bytost, neboť současně evidentně existuje i neexistuje. Samozřejmě, že neexistuje, je přece jasné, že ve mně žádný malý chlapeček nebydlí. Samozřejmě že existuje, protože se emocionálně projevuje naprosto konkrétním, nepřehlédnutelným způsobem …!

    30.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Outdoor batohy

    Nikdo nechce nosit těžké batohy (hřbetolamy). Proto se snažíme minimalizovat množství nesených věcí aby batoh byl co nejlehčí. To však platí v první řadě o batohu samotném. Nové ultralehké outdoor batohy jsou dokonale vybavené a odolné. Školní batohy nejsou výjimkou, velké zatížení zad v době růstu a vývinu člověka není ideální.Outdoor BatohyHlavní charakteristikou je moderní konstrukce, odlehčené materiály a stejně tak důraz na design batohu. Zádový systém je založen na anatomicky tvarovaném posuvném panelu. Outdoor batohy a jejich samozřejmostí jsou různé vychytávky, jako jsou úchyty na rozličné vybavení, kapsy či pláštěnkaOutdoor batohyOutdoor batohy jsou určené pro turismus a jiné venkovní aktivity.Zvládnou větší zatížení a to díky připojení na bocích s použitím polstrovaných bederních pásů tak aby hmotnost nákladu byla rozdělena do nohou a zad pro lepší komfort a rovnováhu. Toto rozložení hmotností je pro delší tůry samozřejmostí.Krom klasiky v ultralehkém turismu mají kovové nebo plastové ramena na rozložení hmotnosti. Mívají často na vnější straně několik kapes, popruhy, nebo upevnění na rámu.Obsah na více dnu je typický kolem 60 až 100 litrů. Některé outdoor batohy jsou určeny a speciálně navrženy pro přepravu některých položek. Běžnými příklady bývají outdoor batohy pro malé cenné předměty, jako jsou notebooky a fotoaparáty. Batohy určené k nošení notebooků jsou silně polstrované pro zachycení počítače a jsou vybaveny kapsami pro příslušenství. Praktickou příruční taštičku přes rameno Melbur nejvíce oceníte v situacích,

    05.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Nauč se říkat NE

    "Odnauč se říkat ne, mě vůbec bát se nemusíš," zpívá se ve známé písničce, samozřejmě kromě toho, že říkat "Ne" nám prý vůbec nesluší. Zcela jistě jsou situace, kdy říkat "Ne" skutečně slušné není, zkušenost mě však naučila, že někdy je to zkrátka nutné, protože jinak by se člověk nikam pomalu nedostal včas a navíc by mu zbyl jen vítr v peněžence. Zejména obyvatelé měst to jistě dobře znají, pospíchají a na ulici je zastavují tu studenti nebo žáci s kasičkami či anketami, tu starší usměvavé dámy s výhodnými nabídkami, jinde jsou to zas podivná individua, která si s mírnou přidrzlostí říkají o peníze na telefon či na vlak. Možná je to jen mé zdání, ale ten počet stále narůstá, a i kdyby šlo jen o samé prospěšné věci, tak oproti dřívějšku nyní vždy nasadím nepřítomný či lehce podmračený obličej, zakroutím hlavou, aniž bych vyslechla celou nabídku, prosbu či příběh.  Na ulici přispívám jen na pravidelné akce na pomoc dětem a na výzkum rakoviny. A i tak se ve mně rodí pochybnosti, zda se mé peníze opravdu ocitnou ve správných rukou, nebo zda se cestou administrativy nerozdrobí mezi ty, kteří se na podobné původně dobře míněné projekty nabalí. Sama se nestačím divit, ale můj zamračený pohled stejně nikoho neodradí, dokonce jsem vypozorovala, že ač přede mnou nechají projít několik lidí bez po všimnutí, po mně se vrhají skoro s železnou pravidelností jako vosy na med. Pokud se tváří mírumilovně a usmívají se, občas se také na ně s úsměvem podívám, i když vyhnutí se pohledem je také jedna z účinných taktik. Jednou jsem však zůstala stát a dodnes mě mrzí, že mě nenapadla nějaká vhodná odpověď. Prosmykla jsem se klubkem nejmenovaných ekologických aktivistů a jeden z nich za mnou ještě zavolal: "Tak to vám přeju takovou jednu mírnou přírodní katastrofu!" Třebaže s ekology v některých věcech sympatizuji, jejich zatvrzelé odhodlání mě občas i děsí. Tahle slova toho pro mě jsou důkazem, ale mají smůlu, žádná přírodní katastrofa mě naštěstí (pro jistotu přece jen klepu na dřevo) nepostihla, zato tenhle výrok si budu pamatovat zřejmě už navždy a jakoukoli spolupráci s podobným typem hnutí si dobře rozmyslím.

    08.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Jsem závislá... Na své matce

    Už během nejranějšího dětství se budují silné vztahy s rodiči, především pak s matkou. Je to zdravý, žádoucí stav, nutný ke správnému vývoji. Dítě ale roste, dospívá a závislost na matce slábne, mění se. Co když ale někdo ještě po třetí dekádě života neudělá bez maminky ani krok? V rodném hnízdě do pětatřicetiDnes viditelně sílí tendence zůstávat v rodném hnízdě co nejdéle, jedná se o celosvětový fenomén. Vždyť život s rodiči není tak špatný přece, proč se stěhovat za každou cenu pryč, když k tomu není pádný důvod. Námitky pochopitelné, do jisté míry i rozumné. Ne každý však zůstává doma proto, že stejně většina času propracuje nebo „prolítá“, tak proč by se měl starat o vlastní byt. Čas od času se setkáme s člověkem, který žije pomalu ještě v pětatřiceti s rodiči, spoustu času tráví doma a když už se z domu odhodlá, nedá telefon z ruky. A na druhé straně drátu není nikdo jiný než matka. Bez neustálého kontaktu a maminkovských rad se prostě neobejde. Kdo že je jeho životní partnerka?V této pozici se často setkáváme s muži, kteří s matkou žijí po mnoho let a s každým dalším rokem se pouto stahuje ještě více.  Nejhorší je, když žena po nějaké době soužití zjistí, že její muž bez maminky opravdu nevydrží. Partner více či méně zatahuje matku do vztahu. Řada žen podobné problémy sice začne poměrně brzy vidět, nechtějí si je ale připouštět a situace se nemění. Stačí pročíst diskusní fóra a zjistit, že žen s podobnými problémy je opravdu mnoho.   Taková závislost na matce může mít spoustu podob. Pokud náš partner „pouze“ potřebuje rady, je to ještě poměrně dobré. Pokud ale začne svoji matku vidět jako tu lepší, jako svoji opravdovou partnerku, vyhlídky na kvalitní vztah jsou možná ty tam. V takových vztazích je matka první žena, manželka až ta druhá v manželově životě. Velmi často muž sice hledá ženu, která by mohla matku nahradit, ale nedokáže ji najít. Hledá ženu, která bude silně rodinným typem, bude zvládat domácí práce a bude psychickou podporou. Většinou ale i díky idealizaci matky žádná z partnerek neodpovídá jeho představám.Kdo za to může?Některé matky jsou v tom docela nevinně. Vzájemný vztah se synem záměrně neposilovaly, nebudovaly silná, nezničitelná pouta. Pouze syna vychovávaly, byly mu oporou v těžkých okamžicích. V jiných případech je to ale celoživotním dílem matky, výsledkem soustavného připoutávání. Dle odborníků vzniká oboustranné pouto poměrně často. Taková matka se bude syna velmi těžko vzdávat, jakákoliv další žena v synově životě nebude žádoucí. Nejtěžší případy bývají u žen ovdovělých nebo opuštěných, pro které představuje syn celý jejich život. Ze strany muže vzniká pouto k matce především v neharmonických či neúplných rodinách a tam, kde byl muž na svoji matku zcela odkázán.A máme to doma!Pokud zjistíme, že s mužem alespoň částečně odpovídajícím popisu žijeme, měly bychom se k tomu nějakým způsobem postavit. Nejlepší je, pokud donutíme naší drahou polovičku uvědomit si svoji psychickou závislost na matce. Přimět ho musíme také k jejímu řešení. Dle některých zdrojů je tento fenomén starý jako lidstvo samo. Poslední dobou se ale zdá, že nabírá na síle. Těžko říci, kdo nebo co přesně za to může. Pro páry s podobnými problémy ale existuje řada partnersky orientovaných psychologů, kteří jsou schopni pomoci. 

    12.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Vytvořte si dojem větších očí pomocí líčení

    Natočte si řasyJedním z největších tajemství při využívání očního make-upu pro optické zvětšení očí je natočit si řasy. Je důležité natočit řasy předtím, než aplikujete řasenku. Pokud si zapomene řasy natočit před aplikováním tmavé řasenky, nejprve se ujistěte, že je řasenka úplně zaschlá a teprve potom začněte s točením. Pokud si během dne všimnete, že řasy už nejsou tak natočené, jako byly ráno, kdy jste si nanesla první ranní make-up, můžete je vždy znovu natočit kdykoliv během dne, protože řasenka už bude dostatečně zaschlá.Nezapomínejte na spodní řasySpousta žen si myslí, že není potřeba řasenky na spodní řasy. Ale naopak spousta profesionálních vizážistů věří v to, že přidáním dodatečné vrstvy řasenky na dolní řadu řas získáte výraznější vzhled a tudíž i větší oči. Trik je v tom, že musíte vědět, jaké množství řasenky použít. Začnete s aplikací na horní řadě řas. Poté pokračujte na spodní stranu oka s tím, co na řasence zbylo, nedoplňujte množství namáčením do tubičky. Držte kartáček vertikálně a jezděte po řasách tam a zpět, dokud nedosáhnete kýženého vzhledu.Falešné řasy na večerPokud chcete dosáhnout dramatického efektu zdůrazněného party světlem, můžete vyzkoušet nalepení umělých řas. Většina celebrit používá falešné řasy, minimálně na velké události. Pokud umíte řasy nalepit správně, budou vypadat krásně a přirozeně. Ve větších obchodních domech se to můžete naučit zdarma – v parfumeriích nebo lepších drogeriích, kde najdete pracovníka znalého správných postupů líčení. Před jakoukoliv událostí si to nejprve vyzkoušejte, klidně raději několikrát. Pokud jsou řasy příliš dlouhé nebo široké, zastřihněte je, ale pozor – dříve než si je nalepíte na oči.Bílá linka na oči nanesená na správná místaDalší technikou zvětšení očí je aplikace krémově bílé tužky na oči. To vám pomůže získat vzhled laňky, rozzáří to celý váš obličej a opticky rozšíří oči. Dosáhnete toho pomocí kajakové bílé vnitřní linky na spodní m víčku. Ujistěte se, že nanášíte dostatečně měkkou tužku, aby nebyla příliš výrazně bílá. Sežeňte si kvalitní tužku (Sephota, Loreal, Estee Lauder). Pro další rozzáření očí naneste tuto světlou barvu také do vnitřního koutku očí.Aplikujte zvýrazňovačPokud se příliš bojíte bílých stínů, zkuste jiný odstín. Také můžete vyzkoušet tzv. „zvýrazňovač“ v podobě platinově zlatého stínu na oči. Jednoduše aplikujte stíny jako obvykle a poté naneste platinovým odstínem tečkováním čáru na oboční kosti, přesně pod vaším obočím. Smíchejte jemně tento i váš původní stín. Pokračujte s aplikací zvýrazňovače do vnitřního koutku očí a užívejte si nový vzhled.Udržujte si obočí vytrhané a tvarovanéKupodivu pro velké oči je potřeba věnovat pozornost i obočí. Jste-li líná, navštivte jednou za čas svoji kosmetičku. Můžete si jej nechat upravit například voskem. Navíc vám obočí vytvaruje stejně a správně. Mírným obloukem zajistíte větší oči.

    16.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Otestovali jsme: Menší prsa?! Velké možnosti!

    Nedávno jsme tu měli článek, v němž jsme se zmínili o touze po fyzické dokonalosti, k níž si v dnešní době zejména ženy velmi rády dopomáhají ne zrovna šetrnými způsoby. Častým terčem zlepšování bývá malé poprsí. Ale dámy, uvědomujete si vůbec, jak vzletné možnosti vám malá prsa otevírají?!Že můžete na tramvaj spěchat, na rozdíl od „obdařenějších“ žen, bezbolestně, to už nejspíš víte. Asi jste si také všimly, že holt ne každá z nás si může pohodlně lehnout na břicho a číst si :-). Víte to, a přitom si nedokážete odpustit píchnutí u srdce a závistivý pohled do výstřihu sebevědomých, silikonem naducaných blondýn sedících na baru.Kecy o tom, že přirozená krása je stejně nej, tady asi těžko zaberou, jakkoli jsou pravdivé. Tak tedy alespoň vězte, že menší prsa jsou všeobecně pevnější, příjemnější na omak (Prověřeno. :-) ), a hlavně: na rozdíl od těch větších po porodu a kojení „neovisnou“, nýbrž se vrátí do své původní podoby – pevné a mladistvé! Nemluvě už ani o tom, jak by asi ženy s implantáty vypadaly v pokročilejším věku… ;) No a upřímně – není super pohodlný moct doma (a proč ne i ven?) chodit krásně svobodně bez podprsenky?!Takže si, milé dámy, přestaňte stěžovat na malé poprsí – má víc výhod, než si myslíte! Tak si je užívejte :)

    19.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Sny jsou zdravé

    V roce l953 pracovníci katedry fyziologie na univerzitě v Chicagu zjistili, že spící pokusné osoby procházejí údobími rychlých očních pohybů (rapid eye movements) - REM. Minimálně dalších deset let trvalo, než vědci plně poznali, co vše to znamená. Výzkumy potvrdily, že každý člověk sní (i když ne každý si své sny pamatuje), že normální dospělý člověk mívá za noc čtyři až pět sekvencí snění (což je 20 procent prospaného času), že lidé, kteří berou na spaní barbituráty, idioti a senilní lidé sní podstatně méně, a že předčasně narozené děti tráví až 75 procent svého spánkového času v REM-spánku.Lékaři budili skupinu pokusných osob ve snové laboratoři na začátku každé REM-fáze a pak je zase nechali usnout, takže tyto osoby dostaly plnou dávku spánku za noc. Byly připraveny pouze o sny. Pátý den začaly být napjaté, úzkostné a podrážděné a měly stále větší problémy se soustředěním. Kontrolní skupina, která byla probouzena stejně často za noc, ale ne během REM-fáze, tyto příznaky nevykazovala. Problémy u experimentální skupiny zmizely, když bylo členům povoleno normálně spát, přičemž během prvních několika nocí byly jejich REM-fáze čtyřikrát častější než obvykle. Takže: všichni sníme a sny hrají nezbytnou roli.Stále však existují lidé, kteří přísahají, že žádné sny nemají, protože si nikdy na žádný nevzpomínají. A mnoho dalších si sny vybaví jen zřídka, takže věří tomu, že určitě sní méně často než ostatní. Údaje o "vybavovačích" snů (tedy těch, kteří si vzpomínají alespoň na jeden sen za měsíc) jsou ve srovnání s údaji o "nevybavovačích" velmi zajímavé. Nevybavovači mají rychlejší oční pohyby během REM-fáze a očima se přitom dívají "pryč" (jakoby si nepřáli vidět, co se v probíhajícím snu děje). Mívají také větší zábrany, jsou konformnější, více se kontrolují a mají větší schopnost vyhnout se nepříjemnostem a konfliktům v každodenním životě než vybavovači snů.Lékaři kromě toho zjistili, že během snů klesá svalové napětí tak výrazně, že nejsme schopni většího pohybu. Vědci hovoří o "spánkové obrně". U někoho tento stav přetrvává až do prvních okamžiků po probuzení. Objevily se i názory, že právě spánková obrna může za vznik děsivých snů, v nichž se snažíme utéct, ale nemůžeme se hnout z místa. Většinou se však normální svalové napětí obnoví dříve, než se ze spánku docela probereme.

    20.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Školky pro děti nebo naopak

    Mezi státem a rodiči se rozhořela zajímavá filozoficko-sociální bitva. Má stát povinnost umístit děti předškolního věku do školek nebo si je rodiče prostě vyrobili a mají se o ně starat bez podpory státu? Vždyť existují placené odkládací ústavy pro děti. Tak o co jde?Sociální hlediskoNa jednu stranu má stát pravdu. Děti jsou rodičů a školka je výsadou. Tedy službou státu, na kterou není nárok. Stát ovšem dost prostředků vynakládá na různé jiné sociální účely. Podporuje málo vydělávající nebo spíš fluktující občany. Rozhodně se dá říct, že by bylo lepší poslat rodiče do práce než jim platit sociálku. Tak to vidí mnozí rodiče, kteří chtějí nejen materiální jistoty pro svého potomka, ale také profesní růst a uplatnění.Filozofie státuStát se sice nezavázal jako v případě důchodů k umístění dětí do školek. Ale dnes jaksi záhadně tvrdí, že státní školky jsou výběrové a že děti vlastně vyučuje. To je nepochybně pravda. Ale proč jen některé? A jak dokáže rozlišovat a vybírat ty děti, které potřebuje „vzdělávat“ od těch zbytečně vzdělávaných? Je potřeba vzdělávat a učit hloupější děti, aby se vyrovnaly chytrým nebo ty chytré, aby byly ještě chytřejší?Problém s plánovánímStát prostě zaspal. Pracovní sílu, kterou potřebuje má nyní u dětí. Mladí lidé, kteří většinou mají nějakou pracovní zkušenost a kvalifikaci, sedí nyní doma.  Pro mnoho z nich je přímo existenční nutností nyní vydělávat na důchod a na spotřebu rodiny. Že si pořídit děti je jejich zásluhou, dobře vědí. Ale to neznamená, že nemají mít stejné sociální podmínky a jistoty jako ti, kteří si chodí na sociálku pro dávky. Oni totiž vlastně dávky nechtějí, ale vracejí státu jejich sociální službu daněmi. To většina jiných sociálních skupin závislých na státu rozhodně nedělá.  

    26.březen 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Mateřství = prestižní vysoká škola encyklopedického typu

    Mateřství se nelze naučit, lze ho jen prožít a to buď naplno, nebo si zničíte brzdové destičky :-) Dokud se vám nenarodí dítě, nevíte, o co dobrého, ale i špatného přicházíte. Stejně jako se dozvíte o sobě spoustu věcí, tak se dozvíte i o vašem partnerovi a vašem vztahu. Je to zkouška a pořádná.Netrvá jen den, či dva, ale v podstatě celý život od narození prvního miminka… Má to ale i pozitivní dopad. Pokud jste nestihla vystudovat či dokončit vysokou školu, během mateřství to můžete dohnat :-) A naučíte se i věci, které na žádné VŠ neučí a přesto jsou hodně důležité pro život… Zajímá vás, jaké to například jsou? Tak zaprvé se z vás stane člověk, co pracuje cca 20 hodin denně. Zpočátku je to opravdu cca 20 hodin, později se to sníží na únosných 14 hodin. :-) To už k dítěti v noci nevstáváte tak často, jako v prvním roce. V této době si uvědomíte, jak chození do práce byla vlastně pohoda, pracovalo se tak 8-10 hodin denně, pak bylo volno! Mohli jste jít do kina, na večeři, na koncert nebo si zasportovat atp. Kolik hodin a dní jste vlastně promarnili nebo prolenošili! Jak by se vám nějaká ta hodinka z minulosti teď hodila k dobru :-) Nestíháte vařit, prát, uklízet a volný čas trávíte jako rodina spolu – což je sice fajn, ale kde je váš čas jen pro sebe. Nedávno jsem si uvědomila, že jsem si za posledních 6 let mého života jen 1x! stihla napustit vanu a 1x se jela projet po 5 letech na kole.Dále se z vás stane super projektový manager – jinak to ani nejde. Skloubit kroužky dětí s pitným a jídelním režimem, pobytem venku, učením se novým věcem, úklidem, nákupem a přípravou jídla. A vše dokonale vybrat a načasovat tak, aby jídlo nevystydlo, nebo zrovna nepršelo, když už máte čas jít ven. Vymyslet program s ohledem na momentální náladu dětí a pořád být ve střehu! Slovo flexibilní nikdy nebylo více trefné pro popis vaší opravdu špatně placené práce. A to pracujete navíc s takovým nasazením. Kdyby jste teď nastoupila do práce, kolegové by se vás báli – pro vaši produktivnost, neúnavnost a flexibilitu.Dále se při ní zároveň naučíte i něco nového – rozšíříte si obzory a to ZADARMO – není třeba žádných drahých kurzů nebo časově náročného chození na přednášky. Na mateřství nedám opravdu dopustit. Naučila jsem se za dobu na mateřské opravdu hodně užitečným věcem. Nedávno například moje starší dcera vytáhla knížku s dinosaury, že se je chce všechny naučit. Před spaním se tedy učíme druhy dinosaurů, namísto čtení šípkové růženky :-) Inu všechno je k něčemu dobré. Tak například teď dělám chytrou, co druhů dinosaurů znám zpaměti např. Brachiosaurus, Diplodocus, Stegosaurus, Ichtyosaurus, Pteranodon, Velociraptor, Triceraptos, Allosaurus, Archaeopteryx, Tyrranosaurus apod… Co by maminka pro milované dítě neudělala! :-)Když měla necelé 3 roky, zase jsme uměli poznat značky asi 20 aut na parkovišti, když jsme kolem nich chodily na koupaliště. :-) Ještě teď je mám v paměti, dřív jsem poznala jen Škodu, Audi, BMW, Mercedes, Fiat, Ford… a později jsem přidala Citroen, Hyundai, Honda, Mitsubishi, Toyota, Opel, Renault, Saab, Subaru, Chevrolet, Nissan, Peugeot, Daewoo, Mazda, Seat, Volvo. Ať žije mateřská!Dcera má opravdu dobrou pamět – již od malička, je to chodící encyklopedie, zrovna teď si pamatuje, které nálepky z Penny Marketu má již nalepené v albu a to jich tam je skoro 18o druhů! Pamatuje si, v jakých sáčkách dostala vloni k Miluláši dárečky! Nebo kolik jsme vyšli schodů k babičce, kolik jsme ujeli stanic vlakem, jakou barvu kabátu měl pán v obchodě, co před námi platil atp… Už mě trochu děsí představa, co si asi všechno dobře pamatuje, na rozdíl ode mě… Musím víc trénovat :-)

    07.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Mateřství – výchovně vzdělávací podnik

    A je tu pokračování článku o mateřství – jako o výchovně vzdělávacím podniku :-).Mateřství mě kromě výchovně vzdělávací části též naučilo se třeba nebát nahlas zpívat písničky (a to nemám hudební sluch), a říkat denně  „miluji tě“ svým dětem a také ohromné trpělivosti. Něco jsem přeci jenom ztratila a to pamět – selektivně.Pamatuji si opravdu hodně věcí, ale některé hned vypouštím a zapomínám. Nevím proč a nedělám to schválně, ale děje se tak u opravdu důležitých věcí, které mi většinou manžel říká před večeří, kterou vařím a zároveň mi na nohou visejí 2 hladové děti, křičí a dožadují se jídla a trochu té pozornosti! LOL :-)  Teď se učíme souhvězdí. Také dobré téma, k tomu mi už pomáhá knížka o vesmíru. Jindy mi pomůže encyklopedie – škoda jen, že je v nich tak málo obrázků. Knížky jsou vůbec bezva věc, najdete v nich jen to, co opravdu chcete, na rozdíl od internetu :-) A nebolí vás tolik oči… Knížka se zaklapne a je to, kdežto z počítače na vás pořád něco bliká a láká vás zůstat déle a déle, až zapomenete na to hlavní, proč jste ho zapnuli. To se mi stává docela často, jdu jen vyřídit maily a skončím třeba u nakupování oblečení pro moje holky na mimibazaru…Další důležitou vědomost jsem nabyla při nakupování. Hráli jsme si hru na to, co potřebujeme a nepotřebujeme koupit. Velmi zajímavá hra. Dcery potřebovaly (chtěly) koupit třeba tričko s Hello Kitty, pitíčko Waterr nebo loupák. Vůbec často zaměnují slovo chci za potřebuji. Snad už to začínají chápat :-) Já se to také naučila, dřív jsem třeba potřebovala mít každý měsíc něco nového na sebe, co zrovna letí a je v kurzu, potřebovala jsem chodit často ke kadeřníkovi nebo na večeři. Teď už to vidím jinak. Důležitý je čas strávený s dětma aktivně a pak večeře, u které jsme zase celá rodina spolu. A i když není večeře vždy teplá, hlavně že se nám den spolu líbil :-)Snažím se také dětem dávat rady a určuji pravidla. Je to někdy opravdu těžké, zvlášť, když mě bedlivě hlídají. Nedávno mě nachytaly, jak jím potají čokoládu a to jim říkám, jak se nemá moc jíst. Jindy mě přistihly, jak řeknu třeba ošklivé slovo, které se nemá říkat. Což se ovšem stane, jen když řídím a řidič přede mnou udělá nějakou hloupost :-) to se bohužel neovládnu. Aspoň zjistí, že ani dospělí to nemají jednoduché a nejsou bez chyby. Důležitá to vědomost do budoucna.Mám mateřství opravdu ráda, kdy jindy vám někdo upřímně řekne:„Mami, to nevadí, že jíš čokoládu, stejně tě budu mít ráda - i tlustou :-)“nebo„Maminko, neříkej prosím už nikdy to ošklivé slovo, nebo ti Ježíšek nepřinese dárečky :-)“

    07.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Co se člověk nenaučí…

    Donutilo vás vaše dítě naučit se věci, o kterých by vás dřív ani nenapadlo přemýšlet? A nemyslím tím přebalování a další záležitosti kolem miminek…Rovnou se přiznám, že nepatřím mezi nejšikovnější lidi. Jakákoliv činnost, která vyžaduje nějakou zručnost, případně nadání, spojená s rukama mě vyvádí z míry. Nerada kreslím, asi proto, že jsem to nikdy neuměla (a ve škole se za nás ještě nechválilo za snahu, ale známkovalo za výkon), přesto ze sebe dokážu vydolovat nadstandardní výkony při snaze zaujmout potomka touto pro mnohé uklidňující činností.  Chodili jsme spolu do takového kroužku, který se konal ve stále stejnou dobu, jen jej postupně vedly čtyři různé pedagožky. A s tím se měnila i náplň činnosti. Jedna se zaměřovala právě na kreslení, a tvoření vůbec. Musím říct, že víc to zaměstnávalo mě. Mladýho to bavilo, jen když se u toho mohl umazat. Rád mi podával, co bylo potřeba. Rád lepil, nebo něco patlal. Ale stejně jsem se nakonec naučila postup výroby u většiny těch věcí pouze já. O malování nemluvě, jakmile zjistil, že dosáhnout nějakého přesného tvaru malováním vyžaduje větší úsilí, po několikaminutovém zápasu (s jazykem mezi zuby) to radši přenechal na starosti mně. To ovšem znamenalo předvést všem, jak neschopná cokoliv nakreslit jsemJ. I přesto jsem to vydržela.Také jsem se musela naučit základům servisní techniky – mým téměř každodenním úkolem je opravovat rozbité mašinky, z osy vychýlená auta, skládat hračky rozložené na jednotlivé části. Občas chodí za tatínkem, ale tomu většinou trvá oprava takové hračky neúnosně dlouho. A protože mě už nebaví poslouchat neustálé prosby, aby se tatínek smiloval a hračku spravil, je to na mně. Takže šroubuju povolené šrouby (většinou se nepovolí samy, ale zpátky to synovi prostě občas nejde), přidělávám kolečka… U této činnosti většinou můžu očekávat největší dávku pomoci. To si malý opravář vždycky nasadí helmu, přitáhne kufřík s nářadím a předpřipraví mi pole.V neposlední řadě se ze mě stal „malý“ modelář. Začali jsme kartónovými skládačkami. Malýho děsně baví vymačkávat mi z kartónu předpřipravené tvary, podávat mi je a pak čekat, jak se s jejich složením vypořádám. Nějak se ze zábavy pro něj stala „povinnost“ pro mě. Myslela jsem, jak si skládáním bude tříbit zručnost a nakonec si prsty cvičím já.Když jsem byla malá, nikdy mě nezajímala žádná z činností, kterým se nyní nadšeně (no, to trochu přeháním) věnuji. Máme knížku, která má dětem pomoci naučit se kreslit. Postupně, krůček po krůčku se tedy učím, jak namalovat pejska, aby vypadal jako pejsek. Ve 33 letech. Ještě by mě zajímalo, kdy to začne zkoušet i syn. Jeho poslední malířské dílo vystavili na stanu, který na Náměstí Republiky postavili pod záštitou UNICEF, aby prodejem dětských kreseb podpořili některé humanitární projekty. Nevím, zda si jeho malbu někdo koupí. Jeho poněkud abstraktní představa tramvajových tratí podle slečny, která nám předala certifikát o naší účasti na tomto projektu, připomíná nový systém pražské MHD…

    07.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Boj o TV

    Asi to všichni znáte, je večer, v TV dávají skvělý film, důležitý sportovní přenos, zajímavý dokument a ještě dvacet minut zbývá do konce dětského filmu… A nastává problém. Kdo vyhraje? Tedy – co pustíme? Dříve jsem byla ráda, že naše domácnost nepatří mezi ty, ve kterých při každém sportovním přenosu začíná neúprosná bitva o ovladač. U nás vždycky bez potíží vyhrává sport. Fotbal, hokej, tenis, atletika, hlavně když hrají naši. I synátor už zná Kvitovou, Jágra, Sáblíkovou, Češi, do toho! A při české hymně vstává (sem tam i chce, abych mu tu písničku „domov můj“ zazpívala). Zatímco jinde to dopadá tak, že jde buď manžel na pivo, nebo manželka na skleničku s kamarádkou (samozřejmě až po bouřlivé hádce), my si ve vzácné shodě zafandíme.Jenže v poslední době řešíme dva problémy. První nastane v okamžiku přepojení z Večerníčku na zprávy. Když dojde jen k debatě, která končí odchodem syna do pokojíčku, kde si nakvašeně rovná mašinky, je to dobré. Sem tam si ale připraví mini scénu, při které mi je držení ovladače na nic, protože ze zpráv nic nemám. Vidím otevírající se ústa moderátorů a k tomu poslouchám řev: „Ale já jsem chtěl pohááádkuuuu.“ Naštěstí tím, že přepojování je na řadě každý den, už se zkracuje doba trvání (a taky neřve denně).S prvním problémem bych si tedy jakž takž poradila. Ale ten druhý… Tím je totiž manželova záliba v cyklistice. Jezdí rád, vlastně každý den. To mu nijak nezazlívám. Jenže poslední roky ho začalo bavit i sledování přímých přenosů cyklistických závodů. A řeknu vám, to je tedy síla. Zejména když jsem třeba nemocná, dítě spí po obědě a já nemám kam utéct. Dívat se třeba na pětihodinovou etapu Gira, při které se nic neděje, dlouho se jede rovně, pak dlouho do kopce, trochu kratší dobu z kopce, pak se zasprintuje do cíle, aby stejně vítěz etapy v celkovém hodnocení skončil třeba padesátý. A k tomu po celou dobu jeden jediný komentátor. Na jednu stranu je to obdivuhodný výkon, udělat z prdu kuličku musí dát fakt zabrat, ale i tak se mi o tom hlasu pak i zdá. Na jednu stranu sice teď můžu mít pochopení pro ženy, které nemají rády fotbal a nechtějí se na něj dívat v TV. Ale na druhou stranu fotbal trvá 90 minut, tak buďte rády, když toho vašeho baví jen fotbal. Z cyklistiky by vám hrozil blázinec.Tak co – kdo u vás vyhrává? Je momentálně v kurzu ME ve fotbale, nebo seriály? Vždycky, když se na MS v hokeji hraje play-off, je poznat,že se dívá skoro celý dům (křičení „gól“ zní tak nějak hlasitěji). Bude to s fotbalisty stejné?Ze své zkušenosti můžu doporučit nahrávání, bez toho bych přišla o spoustu dokumentů a filmů, ale uznejte – nahrávat fotbal a pak na něj koukat, když znám výsledek, jaksi nemá to kouzloJ. 

    07.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Na mateřské se „blbne“

    Je to smutné, ale je to tak. S tím se nedá nic dělat. Když jsem začala psát nový příspěvek pro Zoufalé maminky, říkala jsem si, jestli moje zmatenost, roztěkanost, či (doufejme dočasná) ztráta paměti není znát tak, jak ji pociťuju sama. Proto mě napadlo, že bude lepší, když se svým „problémem“ svěřím. A jestli je na tom někdo z vás podobně, pro mě i pro vás by mohlo být fajn vědět, že v tom nejsme samy.  Vezměte si třeba takovou paměť. Lidský mozek má omezenou kapacitu, která dostává zabrat celý život. A tak mozek vypouští  to nedůležité, a naopak zaznamenává vše nové, s čím se setká. A s dětmi člověk přijde do styku s takovými informacemi, které by jej jinak úplně minuly.Proto jsem přesvědčená, že je potřeba tento fakt brát pozitivně. Já například věřím, že se mi jednou bude hodit, že znám úvodní písničky mnoha dětských seriálů. Nikdo přece nemůže vědět, jestli se jednoho dne nebude živit jako textař takových písniček. Stejně tak užitečné může být, když člověk zná jména, barvu a povahu většiny mašinek z nejmenovaného pořadu. Co kdyby se náhodou účastnil nějaké vědomostní soutěže, ve které by bez této znalosti neuspěl?Ovšem i přes svůj optimismus je mnoho informací nabytých v mateřství, které bych klidně zapomněla. Ale nějak to nejde. Zřejmě je potřeba je opět překrýt novými, které ocením i v jiné roli, než je ta mateřská. Jenže jak to udělat? Zvláštní totiž je, že například četba knih, sledování dokumentárních pořadů, nebo návštěva koncertu Metallicy zatím jako pomoc při přepisování dat v mém mozku nějak dobře neposloužily. Ani práce během rodičovské dovolené mi nedokázala vyzmizíkovat z hlavy některé stupidní texty z dětských veršovánek (s veškerou úctou k těm kvalitním).Zato jsem zcela spolehlivě schopná zapomenout na domluvenou schůzku. Třeba k jedné lékařce jsem se musela dvakrát přeobjednat, protože jsem si nevzpomněla na to, že vlastním diář. A když nevíte o diáři, nevíte ani o termínech schůzek, které si do něj zapíšete.Dříve nabyté vědomosti bych snad raději v zájmu zachování duševního zdraví neměla vůbec zmiňovat, občas je totiž sledování zmíněných vědomostních souteží až sebetrýzněním. Jak to, že zrovna na TOHLE si nemůžu vzpomenout? Dřív bych odpovědi sypala z rukávu. A teď horko těžko lovím z paměti, přetížené písničkami o mašinkách, autíčkách, termíny kroužků a podobnými nesmysly,i odpovědi na synovy otázky. Hlavně otázky o vesmíru, fyzice a biologii mi dávají zabrat. Ale opět pozitivně – třeba právě tyto otázky mi pomůžou zapomenout na „plnou parou vpřed, cíl je náš“, „auto snů – všechny předhoní“, „znáte Bořka“ a jiné jim podobné… Uznejte, že vysvětlit tříletému dítěti fakta o planetách, gravitaci, sopkách a zemětřesení mozek celkem zaměstná.A kdyby ani to nepomohlo, ještě je tu projekt České alzheimerovské společnosti Dny paměti… 

    07.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Dětská vzteklina

    Je úterý ráno a s Kubíčkem (2 roky ) se chystáme na batolecí plavání. Celou dobu, co byl malý nemocný nemluvil o ničem jiném než o vodě, plavání a kamarádce Nelince, takže když dnes viděl tu velkou tašku plnou plavek, osušek a dalších nezbytností k plavání, byl v sedmém nebi. Já už jsem se samozřejmě taky moc těšila, je to příjemné povyražení a zpestření každodenního stereotypu.Venku hromady sněhu a já jsem neměla odvahu řídit, tak jsme byli domluvení s manželem, že nás do plavání doveze a zase si pro nás přijede. Všechno probíhalo v pohodě a jako po másle, naplánováno všechnona minuty. Manžel přijel akorát, nacpali jsme se s taškou do auta, připoutali jsme se a dobrodružnou jízdou po nerozhrnuté silnici jsme se klouzali do města na bazén. Přijeli jsme zrovna ve chvíli, kdy kolem nás šla Nelinka, takže radost byla ohromná a z auta Kubík vyskočil pomalu se sedačkou na zádech. V šatnách se děti přivítaly a svým žvatláním si povykládaly všechny zážitky z Vánoc a Silvestra a mezitím jsme si i my maminky řekly, co se dělo a nedělo, co kdo dostal a nedostal – zkrátka všechny ty věci, které maminky probírají. Pak už jenom rychlá sprcha a horempádem k bazénu. Kubíčka jako vždy nezajímalo vítání s tetou cvičitelkou ani rozcvička a hnal se hned do bazénu a k hračkám do vody. No prostě normálka, v poklusu ale v pohodě. Konečně jsme ve vodě a děláme Kolo, kolo – to se Kubčovi a ostatním dětem moc líbí, je to takové bezva rozehřátí ve vodě. Pak aby si děti nemyslely, že se bude jenom čabrat a lenošit, začíná teta cvičitelka vymýšlet různé cviky, které mají děti provádět – Kubík za každou větou a skoro za každým slovem říká:“ NE, NE, NE!“ ale nakonec aspoň pár věcí zkusí – není to taková hrůza. A je tu konečně loučení – Kubík už se zase žene z vody, chce jít domů a je mu už asi zima. Takže Pásla ovečky, šroubeček, potom rychlé ČAU na tetu cvičitelku a už jsme u břehu a hrabeme se ven. Ještě si bereme za plavání malou šupinku jako odměnu, že jsme to tak zvládli a jde se. Ťapkáme kolem bazénu a náš malý plavec si vzpomněl, že chce jít ještě do vody, do bazénu – a tady nastal problém. Než se totiž ten malý blázínek rozmyslel, začala další lekce a nemohli jsme už do bazénu skočit. Kubča začal natahovat a schylovalo se k záchvatu vzteku. Vzpomínala jsem na všechny ty vyčtené rady v časopisech. Rada 1. Předcházet záchvatu vzteku – tak to je sice dobrá rada, ale pokud to nejde… Rada 2. V klidu vysvětlit a promluvit si – tak to taky na našeho ukrutníka moc nezabralo a nezabrala ani rada 3. Terapie pevným objetím. Takže jsem ho řvoucího a vztekajícího dovedla do sprch – ty už mezitím zaplnily maminky s půlročními dětmi, které na mě koukaly jako na matku, která absolutně nezvládá svoje mrně a není schopná ho uklidnit. No jen počkejte maminky, až Vám ty miminka dorostou a budou řádit úplně stejně. Vzpomněla jsem si ještě na jednu radu lidovou, dám ho pod sprchu – samozřejmě teplou – a kluk se zklidní, ale ani to nezabralo. Mluvila na něj i teta cvičitelka, ale bez úspěchu. Když už jsem byla v koncích, hlavou mi proběhlo nechat dítě na bezpečném místě vyvztekat. Tak a teď všechny hlavy učené raďte. Napsali jste o tom tolik příruček, článků a na internetu je tolik diskusí, co dělat v mé situaci, když ani jedna vaše učená rada nepomohla, dítě nemám, kde nechat vyvztekat. To by mne opravdu zajímalo, co byste vy vědci a učenci dělali. No já jsem ho uřvaného, vzteklého umyla, nacpala do osušky a s vypětím všech sil psychických i fyzických jsem ho dotáhla pod fukar. Tam se tedy na chvíli zklidnil, ale při prvním náznaku, že bychom měli jít do šaten zase začínal.Co nakonec zabralo? Slíbila jsem mu, že když přestane plakat dá mu Nelinka ochutnat keksík ze své svačinky a udělají si takový malý piknik po plavání. Když se rozbalily svačinky a děti papaly až měly boule za ušima nastal klid a Kubík byl jak vyměněný.S Nelinkou se rozloučil objetím a pusinkou a dokonce mu ani nevadilo, že musíme na taťku ještě chvíli počkat. Naopak říkal:“ Kávičku!“ usmíval se a ukazoval mi automat na kávu. Tak jsem si jednu dala. A upřímně, potřebovala jsem ji jako sůl. Po tom výstupu jsem měla tlak asi jako mrtvola.Náš Kubíček totiž není jenom tak nějaká malá vzteklinka, ten když začne, tak to stojí zato. Kubčův děda říká, že by mohl učit ostatní děti se vztekat ten náš tasmánský čert. A jak jsem tak pila tu kávičku, tak jsem si říkala, jestli by ty hlavy učené nemohly místo polemiky kolem pyramid, řešit nějaké užitečné věci. Například vymyslet vakcínu proti „dětské vzteklině“ popřípadě aspoň nějaké kapky s okamžitým účinkem. Myslím, že ty kapky by potřebovaly občas všechny maminky.

    08.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Když kocour není doma.

    Určitě to zná každá z nás. Manžel jede na služební cestu na několik dní. Nějak to s dětmi zvládneme. Na každý den si předem připravím nějaký program, aby nám to rychleji uteklo. Manžel odjíždí v pondělí a tak nebudu mít hlídání na úterý, kdy chodím cvičit. No nevadí a domluvím se s kamarádkou na kávičku. Náš Kubík s jejím Tomáškem chodí do školky a jsou nejlepší kamarádi. Kubíček už se nemůže dočkat a každý den před odjezdem manžela se ptá, kdy už konečně pojede, protože se na Toma pořádně těší. Chvilkami to vypadá, jako by chtěl, ať odjede co nejdříve. Je tu pondělí ráno a loučení s tátou, pac a pusu a máváme a frčíme do školky. Je pondělí to má Kubík angličtinu a třídní schůzky, kterých se neúčastním – máme doma návštěvu. Přijel Dája – můj bratr, který mi dá do kupy počítač, tak aby se“ bavil“ s tiskárnou a fungoval jak má. Káva vypitá, dobroty spapané počítač sbalený na cestu a na přeinstalování. Máváme a už je čas jít do postele.Je tu úterý ráno a Kubík skáče z postele nezvykle brzy. Už se nemůže dočkat odpoledne, kdy přijde Tomík s bráškou Míšou a tetou. Mám celé dopoledne trochu to doma uházet, navařit a dokonce jsem se vrhla na pečení tyčinek – nic světoborného – listové těsto potřené vajíčkem s trochou grilovacího. Mám nachystané i bonbonky pro malé mlsouny a všechno promyšlené. Kubík s Tomem půjdou do pokoje v patře a my mámy s mrňaty zůstaneme dole a v klidu splkneme a probereme takové ty holčičí a maminkovské řeči. Je odpoledne a jedeme s Adinkou pro Kubíka k autobusu. A tradá a můžeme jet na dobrůtky. Dobroty byly v mžiku v bříškách malých mlsounů, my mámy jsme si kávičku pěkně vychutnávaly. Chvíli to vypadalo, že plán krásně vyšel, ale to bylo opravdu jen na chvilku, protože kluci seběhli dolů za námi a rozjeli své řádění na plné obrátky. Překřikovali se, naháněli se, stavili bunkry, malovali, mlsali a mezi tím vším se snažila mrňata seč mohla aby je dohnala. Takže ono ječení a pošťuchování se násobilo čtyřmi. S tetou jsme se sice bavily, ale spoustu věcí jsme ani nestihly probrat, protože jsme zkrátka zapomněly, o čem jsme se bavily ve chvíli, kdy jedna nebo druhá zrovna musela zklidnit jedno ze svých ratolestí. Naštěstí všechno to lumpačení a skákání a divočení dopadlo dobře a hlavně nebyl žádný úraz, tak jsme si my mámy mohly oddechnout. Je čas jít pomalu do postýlek. Loučíme se s Tomem, Míšou a tetou a je tu najednou neskutečný klid. Kubík s Adinkou jsou nadšení a nemohou se dočkat další návštěvy. Já mám hlavu jako škopek, ale ve skrytu duše mě blaží, že si to chemeche(rodinný výraz pro večírek či párty) děti tak užily, tak snad zas někdy příště až kocour (táta) nebude domaStředa a čtvrtek už probíhají bez větších zádrhelů a podle plánu. Jen jsem už dost vyčerpaná a nevyspaná a těším se na manžela stejně jako naše děti.

    08.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Kojení - má dítě dost?

    Zcela jistě dostává dost, pokud máod třetího nebo čtvrtého dne života alespoň pět až šest mokrých jednorázových plen nebo šest až osm mokrých látkových plen av prvních šesti týdnech dvakrát až pětkrát denně stolici, po prvních šesti týdnech už méně často.U jednorázových plen možná nepoznáte, že jsou mokré. Řiďte se tedy tím, jak jsou těžké. Na plenu jednou na zkoušku nalijte dvě až čtyři lžíce tekutiny a porovnejte její váhu se suchou plenou.Jsou-li pleny méně často mokré, moč je velmi žlutá a je silně cítit, pak musí vaše děťátko nutně víc pít. V takovém případě kojte dítě co nejčastěji a nechte je i v noci pít, jak dlouho chce. Dítě, které pilo příliš málo, nemusí mít dost síly, aby plakalo, a nápadně hodně spí.Může se dítě u prsu přejíst?Pokud dítě dostává výlučně mateřské mléko, není možné, aby pilo příliš mnoho a přejedlo se. Má-li skutečně plné bříško, přebytečné mléko po krmení opět vyjde ven a vyteče mu z úst. I když děťátko vypadá dost baculatě, můžete si být jistá, že mu to neškodí. Přejedení u prsu neexistuje.Potřebuje dítě čaj nebo vodu?Mateřské mléko dodává zdravému dítěti v prvních šesti měsících všechno, co potřebuje: dost živin na zahnání hladu i dost tekutiny na utišení žízně - ať už v suchém vzduchu vytopeného pokoje v zimě, nebo největším letním horku. Může se však stát, že dítě kvůli zvýšené potřebě tekutin krmení poněkud zkrátí a stejně tak intervaly mezi jednotlivými krmeními. Pokaždé tak pije trochu kratší dobu, ale o to častěji. Dohromady tak dostane víc předního mléka bohatého na laktózu a tišícího žízeň a méně tučného sytícího zadního mléka - tedy přesně to, co potřebuje. Takovéto tišení žízně je tím nejlepším nápojem, jaký mu svět nabízí.Tuto skutečnost potvrzuje průzkum provedený v tropech v Indii. Jedna skupinka kojenců dostávala k mléku občas trochu převařené vody. Druhá skupinka kojenců dostávala pouze mateřské mléko. Ukázalo se, že děti, které dostávaly ještě vodu, sály o to méně mateřského mléka. Tím méně měly také energie. Na konci průzkumu zaznamenaly výlučně kojené děti vyšší váhový přírůstek a jejich stav byl celkově lepší. Což nám ukazuje, že kojené děti měly dostatečný příjem tekutin. To, že dítě vyžaduje kojit téměř každou hodinu, neznamená, že je nedokážete nasytit, ale že právě potřebuje vydatnou výživu.První růstové skokyPokud máte dojem, že najednou není možné dítě dostatečně nasytit, kojíte-li ho každou hodinu, a ono pije, jako by předtím nedostalo dost, jedná se o růstový skok. V takovém případě nezbývá nic jiného, než velmi často kojit. Kojit tak často a tak dlouho, jak bude chtít. Tvorba mléka se během několika dnů této nové spotřebě přizpůsobí.S růstovým skokem můžete počítat mezi šestým a dvanáctým dnem, mezi šestým a osmým týdnem, ve třetím měsíci, zhruba v polovině čtvrtého a také kolem šestého měsíce.Proto je důležité, abyste dobře jedla, pila a co nejvíce spala. Kojení je v takových dnech skutečně práce na plný úvazek, ale vyplatí se! 

    03.květen 2020 - Napsal: Redakce