Výsledky vyhledávání v sekci: Zdraví
  • Jak se vypořádat s celulitidou

    Celulitida je v dnešní době stále diskutovanější téma, protože je to stále více aktuálnější. V dřívější době se o celulitidě moc nevědělo, ani jak vzniká či jak se jí dá zbavit. Celulitida je dnes známa pod několika pojmy, ve slangu se jí říká pomerančová kůže či zvrásnění a dolíčkování kůže a v odborné literatuře jí najdete pod pojmem lipohypertrophie.A jak tento nepříjemný problém vlastně vzniká? Hlavní příčinou je stárnutí podkožního vaziva, kde se množí a hromadí buňky díky působení estrogenu. Celulitida vzniká hlavně u žen, protože mají jiné uspořádání tukové tkáně než muži.Kdy a koho celulitida postihuje? Je dokázáno, že celulitida jednoho dne dostihne až osmdesát procent žen, nejčastěji se objeví v době těhotenství nebo pokud začnete brát hormonální antikoncepci či při začínající nadváze. Více celulitida postihuje obézní ženy, ale nevyhýbá se ani štíhlým.Jak se celulitida projevuje? Jedná se o zvrásnění kůže a dolíčkování, které většinou začne na stehnech, ale může se rozšířit na hýždě, břicho a jsou známy i případy, kdy se rozšířila po celém těle. I pokud je při normálních činnostech neviditelná, neznamená to, že se vám vyhnula. Jde na ní přijít pomocí takzvaného štípacího testu, kdy si kousek kůže sevřete prsty, a pomerančová kůže se objeví. Jak se pomerančové kůže zbavit? I když vám reklamy tvrdí pravý opak, celulitidy je velice obtížné se zbavit. Pokud se už jednou objeví, je její odstranění pomalu malý zázrak. Za úspěch se bere její zmírnění. Pokud se pro její léčbu rozhodnete, věnujte se raději do péče lékaře. Jde celulitidě předcházet? Ano, to rozhodně jde. Musíte dodržovat několik bodů. Strava a pohyb jsou dvě související věci. Díky oběma shodíte několik kil, které mohou být právě ty, které by celulitidě pomohly vzniknout. Také různé krémy a tablety mohou vzniku celulitidy zabránit. Další z věcí, které jsou třeba dělat, jsou lymfatická masáž nebo liposukce, u které už ale vzniká zdravotní riziko, protože se jedná o operaci. Vždy je ale třeba dodržovat více těchto věcí, jenom jedna z nich jí pravděpodobně zabránit nedokáže. Zdravý život

    22.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Bouldering - vyšplhejte si krásnou postavu

    Bouldering je druhem lezení, které nevyužívá jištění. Možná si představíte namakané borce, co pokořují nelítostné hory - a představujete si správně. Ale bouldering není jen pro muže, provozuje ho čím dál více žen. A to nejen kvůli okukování sošných mužných těl.Málokterý sport vytvaruje taková krásná záda a pevné paže. Přičemž zapomeňte na postavy kulturistek se spoustou zbytečných a nefunkčních svalů. Lezkyně musí mít svaly pevné a funkční, ne velké a těžké. Bouldering také trénuje koncentraci a rozhodování. Nejde totiž "jen tak ošidit" jako většina jiných sportů. Jak začít?V každém větším měste se již nachází boulderingová stěna. Tyto stěny jsou často stavěné uvnitř budov, tak aby byly celoročně dostupné. Bouldering lze samozřejmě provozovat i ve volné přírodě, to je ostatně původní koncept, ale pro začátky je vhodnější navštívit specializované centrum.Minimálně na pár prvních lekcí je vhodné domluvit si lekci se zkušeným lezcem. Vyhnete se tak zbytečnému trápení, kdy se vám nebude dařit. Přitom většinou stačí osvojit si pár triků, aby člověk zvládl alespoň jednoduchou trasu. Pokud už vyrazíte samy, nezapomeňte na důkladný pre-strečink. Bez pořádného protažení před začátkem lekce si můžete snadnou natáhnout nebo dokonce natrhnout svaly, a to za pár ušetřených minut opravdu nestojí.Co s sebou?Ze začátku není třeba pořizovat žádné speciální vybavení, ve většině center je k zapůjčení. Pokud vás bouldering chytne, budete potřebovat speciální boty, tzv. lezečky. Pokud není poblíž nikdo, kdo by vám při půjčení lezeček pomohl s výběrem velikosti, řiďte se pravidlem, že tyto boty nejsou na chůzi. Ta bude nepohodlná, protože vaše prstíky budou zkroucené v malé obuvi. Taková bota je pro lezení ta správná.Další investicí bude pytlík s magnéziovým práškem, kterým si budete natírat ruce, aby vám úchyty co nejméně klouzaly. A lezci-gentlemani používají také kartáček, kterým po sobě uklízí. Totéž by mělo platit i pro lezkyně-dámy.Je to nebezpečné?Každý sport je nebezpečný, pokud se provozuje špatně. Každý vyžaduje bezpečnostní opatření, a jinak tomu není ani u boulderingu. Obecně však příliš nebezpečný není. Leze se do výšky několika málo metrů a prostor pod vámi je vykryt tlustou žiněnkou, která spolehlivě brzdí pády. Paradoxně nebezpečnější je být dole. Pokud se pohybujete po žiněnce, mějte vždy přehled o tom, kdo kde leze. Pokud spadně ze tří metrů někdo na vás, opravdu to nemusí dopadnout dobře. Ani pro něj, ani pro vás.Kolik mě to bude stát?Vstupné na boulderingové stěny se pohybuje od 50-100,-Kč. Samozřejmě existují různé výhodné permanentky či klubová členství. Lezečky vám půjčí v průměru za dvacet korun. Pořízení vlastního základního vybavení (lezečky, pytlík, magnezium) vás nebude stát více než 2 000,-Kč. Z tohoto pohledu je bouldering jednou z nejlevnějších sportovních aktivit.

    22.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Žloutenka (hepatitida) typu C

    Žloutenka (hepatitida) typu C Hepatitida typu C je virové onemocnění, které je léčitelné. Virus hepatitidy má několik mutací. Hepatitida C je nejčastější příčinou transplantace jater. Zákeřnost nemoci spočívá v jejím pozvolném postupu, kdy řada nakažených několik desítek let nemusí o své nemoci vůbec vědět. V té době dochází k napadení jejich jater a dále k přenosu nemoci na další osoby. Do jaterní cirhózy dospěje 20 - 30 % pacientů.   Hepatitida typu C se přenáší krví, ohroženou skupinou jsou narkomani užívající stejné jehly, nakazit se můžete v tetovacích salonech, případně transfúzi krve nebo transplantací (krev je testována na hepatitidu C od roku 1992).   Průběh nemoci je individuální. Tělo většinou zvládá zánět jater dlouhé roky, ovšem problém se kumuluje a třeba 20 let po nakažení virem se teprve zjistí, že je pacient nakažený. V té době jsou játra již nevratně poškozená. Hepatitida typu C se léčí Interferonem. Léčba je zdlouhavá, nákladná, přináší léčeným řadu nepříjemných obtíží a úspěch se dostaví jen v 50 %. Podmínkou léčby je abstinence alkoholu a drog, drogově závislí se mohou začít léčit až po ukončení závislosti. V České republice má tuto nemoc asi 0,2 % populace, v budoucnosti se očekává nárůst. Většina nemocných pochází z rizikových skupin, které nejsou podrobovány běžné lékařské péči. Proti hepatitidě typu C není dosud vyvinuta očkovací látka.   Je možné, že trpíte-li hepatitidou typu C, lékař vám doporučí očkování na typ B, protože onemocnění by znamenalo další významnou zátěž pro vaše játra.

    24.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Zácpa – nekonečné hodiny trpění

    Na toaletu si každý chodí ulevit. Jenže pokud Vás trápí zácpa, návštěvu této místnosti nenávidíte. Nikdo si nepřeje útrapy. Zácpa bohužel způsobuje trápení. Ten, kdo trpí línými střevy, ten zná nekonečné hodiny na toaletě.Někdy se zácpu podaří zmírnit, a můžeme se uklidnit. Možná stačí dodržet pár moudrých rad, a příznaky ustoupí, zácpa bude pouze minulostí.Nejprve je třeba upravit stravovací návyky a pitný režim. Je třeba se vyhnout potravinám, které způsobují zácpu. Každý by si měl odsledovat, po kterých potravinách se mu zhorší stav, a tak jejich pomaličku vyloučit.Mimořádně pozitivně působí vláknina, bílé jogurty, zelenina a ovoce a čaje, které jsou jako lehké projímadla. Zkuste zařadit do jídelního lístku i polévky, hlavně ty zeleninové. Pijte hodně tekutin, hlavně neslazených, a vždy, když Vás ponouká na toaletu, ihned jděte a nezadržujte. Nevymlouvejte se na práci nebo něco jiného, ale věnujte se vyprazdňování.Při zácpě je dobré absolvovat detoxikační kúru, která trvá přibližně tři týdny a mimořádně pozitivně působí na lidský organismus.  

    28.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Cholesterol, triacylglyceroly, vysoká hladina cholesterolu, lipidy, tuky

    Cholesterol Cholesterol je komplexní lipid (druh tuku). Patří do skupiny sterolů. Nachází se v živočišných potravinách. Naše tělo si cholesterol umí vyrobit v játrech. Cholesterol je důležitý stavební kámen ve stěnách našich buněk a tvoří izolační vrstvu nervových buněk. Kromě toho patří k základním substancím různých hormonů, které zase řídí procesy metabolismu a ovlivňují imunitní systém.Navíc je cholesterol základní substancí vitamínu D a jeho potřeba k produkci žlučových kyselin. Převážnou část cholesterolu si naše tělo produkuje samo, a to především v játrech. Játra syntetizují denně 1,5 g cholesterolu, kdežto v potravě přijímáme denně asi 150 - 300 mg. Aby cholesterol mohl plnit rozmanité a důležité úkoly, musí se krví dostat do všech buněk a orgánů. K tomu jsou nutné lipoproteiny - bílkoviny krevní plazmy určené k přenášení tuků.Význam je přitom přisouzen lipoproteinům nižší hustoty LDL. Transportují cholesterol a starají se o to, aby mohl být z krve absorbován. Stejně důležité jsou i lipoproteiny vyšší hustoty HDL. Přijímají z krve přebytečné LDL a dopravují ho zpět do jater, kde mohou být odbourávány na žlučové kyseliny. Špatný je cholesterol LDL - je-li ho příliš mnoho. Přebytečný LDL je totiž přijímán krevními buňkami, makrofágy. Dojde-li k jejich úplnému nasáknutí, stanou se z nich pěnové buňky, které se ukládají na stěnách tepen, časem zvápenatí, a tím poškozují cévy, zužují je a v nejhorším případě dochází k jejich uzávěru. Dobrý HDL cholesterol v krvi odstraňuje přebytek LDL a tím zabraňuje tvorbě usazenin.Triacylglycerolyjsou estery glycerolu a mastných kyselin, které tvoří až 95 % lipidů v plazmě a v zásobních tkání. Jsou důležité pro různé funkce těla, avšak i těchto tzv. neutrálních tuků jsou příliš vysoké hodnoty riskantní. Krev se stává lepkavá a hustá cévami protéká pomaleji. Tím se mohou rychleji utvářet krevní usazeniny, které jsou často důvodem uzávěru cév, infarktu myokardu nebo mozkové mrtvice. Pokud máme vysokou hladinu cholesterolu tak je toto riziko ještě vyššíMastné kyseliny v naší stravě převažuje mnoho tuků a pokud chceme snížit svůj cholesterol musíme tuky zredukovat. Chemicky se tuky člení na nasycené a dále na monoenové a polyenové nenasycené mastné kyseliny. Nasycené mastné kyseliny - jsou mastné kyseliny bez dvojné vazby - z živočišné stravy (uzeniny, mléko, sýry) zvyšují škodlivý HDL cholesterol. Monoenové nenasycené mastné kyseliny - mononenasycené mastné kyseliny s jednou cis vazbou (olivový olej) snižují škodlivý LDL cholesterol a zvyšují dobrý HDL cholesterol. Polyenové nenasycené mastné kyseliny - polynenasycené mastné kyseliny s jednou nebo více dvojnými vazbami, které jsou oddělené cis - trans nebo cis - trans metylovou skupinou (kukuřičný olej) sice celkově snižují hladinu cholesterolu, ale také dobrý HDL cholesterol. V potravě bychom měli zachovat třetinový poměr všech tří druhů mastných kyselin.Fosfolipidyvýznamnou skupinou složených lipidů, tvořících základní složku biologických membrán. Můžeme je rozdělit na fosfatidáty (estery kyseliny fosfatidové), na deriváty glycerolu a mastných kyselin obsahujících fosfát, sfingolipidy (fosforečné estery ceramidu). Zástupcem fosfolipidů je např. lecitin.Co jsou to lipoproteiny ?V plazmě člověka se nachází cholesterol, triacylglyceroly, fosfolipidy a mastné kyseliny. Tyto tuky jsou nerozpustné ve vodném prostředí krve a jejich transport plazmou je umožněn pouze ve formě specifických částic, které nazýváme lipoproteiny. Lipoproteiny jsou tvořeny tukem a bílkovinou, která se jmenuje apolipoprotein nebo apoprotein.Mezi lipoproteiny řadíme již známé výše popsané HDL a LDL. HDL / high density lipoprotein / jedná se o lipoprotein s vysokou hustotou. Přenáší v krvi cholesterol. Podílí se na odstraňovaní cholesterolu z tkání a chrání před vznikem arteriosklerózy cév. LDL / low denzity lipoprotein / jedná se o lipoprotein s nízkou hustotou. Přenáší v těle cholesterol. Jeho vysoká koncentrace je spojena s vysokou koncentrací cholesterolu a výrazným urychlením vniku arteriosklerózy cév a jejích komplikací / ischemická choroba srdce /. Jak zvýšené koncentrace tuků v krvi rozdělujeme :Hypercholesterolémie (vysoké koncentrace cholesterolu v krvi)Smíšené hyperlipidémie (vysoké koncentrace cholesterolu a triacylglycerolů)Hypertriglyceridémie (vysoké koncentrace triacylglycerolů v krvi)Příčiny vysokých koncentrací lipidů v krevním séru musíme hledat jak v zevním prostředí (nezdravá strava a nedostatek pohybu), ale také v genetických faktorech (tzv. primární familiární příčiny) a na základě onemocnění jiných orgánů - diabetes mellitus, snížená funkce štítné žlázy, vysoké hladiny homocysteinu, ledvinové selhání atd. (tzv. sekundární příčiny). Dokonce i některé léky mohou tyto koncentrace zvyšovat např. diuretika, betablokátory, gestageny nebo kortikoidy.Jaké metody nám mohou pomoci v boji proti tukům ?Základem je vždy úprava výživy a životního stylu. Ve stravě budeme omezovat živočišné tuky. Nasycené tedy živočišné tuky nesmí tvořit více než 1/3 za den přijatého tuku. Preferovat budeme nenasycené tuky, z nich zejména tuky, které obsahují monoenové mastné kyseliny. Chci ještě upozornit na nezdravé transmastné kyseliny. Jeden druh nenasycených mastných kyselin patří do skupiny nezdravých tuků. V těle se pak chovají jako nasycené mastné kyseliny, zvyšují přilnavost krevních destiček, a tím riziko vzniku trombů (krevních sraženin). Zvyšují také škodlivé LDL a snižují příznivý HDL cholesterol. Transmastné kyseliny jsou obsaženy v tucích mléka, hovězím loji, hovězím mase atd. Kromě toho vznikají transmastné kyseliny i při ztužování rostlinných olejů. Tak mohou levné margaríny obsahovat až 20 % transmastných kyselin, dietní nebo značkové margaríny naproti tomu maximálně 5 %. Rovněž rostlinné tuky na pečení a fritování vykazují značný podíl těchto kyselin. Totéž platí, i když v menším měřítku o sladkostech, sušenkách a moučnících. Neztužené rostlinné oleje sice neobsahují žádné transmastné kyseliny, mohou však vznikat při zahřívání, takže i zde je třeba opatrnosti. Obsah cholesterolu ve stravě by neměl přesahovat 300 mg za den. Dále je dobré do stravy zařadit vlákninu. Držte se diety dle vaší krevní skupiny s omezením tuků a pravidelně cvičte.POTRAVINOVÉ DOPLŇKY A JEJICH FUNKCE V BOJI S VYSOKOU HLADINOU CHOLESTEROLU A S TRIACYLGLYCEROLŮPotravinové doplňky umí velmi účinně snižovat vysoké hladiny tuků v krvi. Musí mít vliv na metabolismus tuků, na správnou funkci jater a na zlepšení kvality trávení. Nesmíme zapomenout také na to, že musíme předcházet jejím účinkem před komplikacemi, které mohou nastat z důvodů zvýšené hladiny tuků v krvi (arterioskleróza cév, steatóza jater, ischemická choroba srdce atd.) Nyní si představíme jednotlivé potravinové doplňky, které budeme používat :Nyní si představíme jednotlivé potravinové doplňky :Terapii s využitím přírodních přípravků je velmi vhodné začít podáváním certifikovaného NÁPOJE Z ALOE VERA – tedy nápoje získaného z vnitřku listu rostliny aloe vera ve kterém jsou zachovány všechny biologicky hodnotné látky. NÁPOJ Z ALOE VERA (složení: přírodní gel z vnitřku listu rostliny aloe vera s vysokou biologickou aktivitou a vstřebatelností, bez příchuti, s obsahem dužiny) – komplexně podporuje detoxikaci organismu, podílí se na správném metabolismu a řádném fungování trávicí soustavy. Základní dávkování: Za účelem detoxikace je vhodné aplikovat pro jednu osobu minimálně 4 litry Aloe Vera Gelu. Toto množství při doporučeném dávkování 3 x denně 20 ml vystačí na cca 2 měsíce. (Pro přepojení na speciální stránku o nápoji z aloe vera, která mimo jiné umožňuje získat na tento nápoj velké SLEVY – klikněte ZDE). LKVB6 (složení lecitin, mořská řasa - Kelp, jablečný ocet a vitamín B6) - velmi výrazně zasahuje do metabolismu tuků. Tuky dokáže rozpouštět a brání škodlivému LDL v jeho negativní funkci. Chrání játra, cévní systém, zabraňuje hnilobným procesům ve střevě a podporuje trávení. Je velkou prevencí před komplikacemi, které způsobuje vysoká hladina tuků v krvi. Základní dávkování 3 x denně jedna tableta před jídlem.Doporučené dávkování ve vhodných kombinacích s dalšími přípravky viz níže.Kličkový olej s vitamíny ((složení kličkový olej, karoten a vitamíny E a C) - obsahuje nenasycené mastné kyseliny. Napomáhá metabolismu nasycených tuků, snižuje škodlivé LDL, je prevencí proti arterioskleróze, vysokému tlaku a tvorbě krevních sraženin. Základní dávkování 3 x denně jedna kapsle před jídlem. Doporučené dávkování ve vhodných kombinacích s dalšími přípravky viz níže.Česnek a petržel pomáhá snižovat vysoké hladiny tuků v krvi. Má vliv na tvorbu žluči. Působí proti vysokému tlaku, ucpávání cév a proti plísním. Základní dávkování 3 x denně jedna tableta před jídlem.Doporučené dávkování ve vhodných kombinacích s dalšími přípravky viz níže.Super Bromelain + Papain (složení proteolytické enzymy z ananasu a papáje) - výrazně bude napomáhat trávení, působí ozdravným efektem na játra, slinivku břišní, žlučník a střeva. Základní dávkování 2 x denně jedna tableta nalačno.Doporučené dávkování ve vhodných kombinacích s dalšími přípravky viz níže.Super acidophilus plus šest miliard (složení probiotické kultury) - zajišťuje kvalitní osídlení střeva potřebnými bakteriemi, podporuje pravidelnou stolic(odvod zbytků žlučových kyselin), podporuje trávení a odstraňuje plísně. Základní dávkování 2 x denně jedna kapsle nalačno.Doporučené dávkování ve vhodných kombinacích s dalšími přípravky viz níže.Betavital (složení extrakt z červené řepy s rutinem, betakarotenem a vitamínem C) - dokonale působí na zdravou funkci jater, odstraňuje z těla přebytečný cholesterol a působí proti vzniku volných radikálů. Základní dávkování 2 x denně jedna čajová lžička nalačno.Doporučené dávkování ve vhodných kombinacích s dalšími přípravky viz níže.VÍCE INFO O NÁPOJI Z ALOE VERA Terapii s využitím přírodních přípravků je velmi vhodné začít podáváním certifikovaného NÁPOJE Z ALOE VERA. Za účelem celkového posílení a ozdravění organizmu doporučuji provést vysoce účinnou přírodní DETOXIKACI organizmu s využitím nápoje z aloe vera (pro přepojení na speciální stránku o nápoji z aloe vera, která mimo jiné umožňuje získat na tento nápoj velké SLEVY – klikněte ZDE). Při pití aloe vera gelu však nedochází pouze k čištění organizmu ale probíhají zde současně i další příznivé procesy. Popis hlavních účinků nápoje z aloe vera podrobněji: 1. DETOXIKACE ORGANIZMUotevírají se i velmi jemné kapiláry v různorodých tkáních což umožňuje organizmu vyloučit toxiny, které často po mnoho let ulpívají v organizmu a bývají pravou příčinou mnoha onemocnění

    29.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Cvičení pro udržení zdraví

    Proč cvičit?Cvičení je důležité pro udržení tělesného i duševního zdraví. Cvičit můžeme mnoha způsoby od nenáročného joggingu až po aktivní a energeticky náročný trénink, ale v každém případě bychom měli cvičit pravidelně.Myslíte si, že cvičíte dostatečně? Většina dětí běžně netrpí nedostatkem pohybu, protože si hrají a dělají nejrůznější sporty. Dětské hry, to je často právě běhání, skákání a nejrůznější tělesné aktivity. Problém se tak týká zejména dospělých. Většina z nich nemá dostatek pohybu. Do práce i z práce jezdí auty, autobusy či jinými dopravními prostředky a většinu dne pak prosedí za pracovními stoly. Večer zapadnou do pohodlného křesla a lenoší před televizí. Mnozí si ani neuvědomují, jak je to pro ně nebezpečné, ale bohužel je to tak.Na druhé straně zpravidla vědí, že cvičení je dobrá věc. Pomáhá udržovat tělo v dobré kondici, umožňuje relaxaci a schopnost vyrovnat se s duševním stresem. Rovněž působí proti nadváze (obezitě) a může nejenom prodloužit život, ale může především prodloužit aktivní život. Ten se pak stává radostí a ne protrpěným břemenem.Lidské tělo se od počáteční podoby s lidoopy v předcházejících pěti milionech let pochopitelně vyvíjelo. V prehistorické době žili lidé uprostřed divoké přírody. Museli lovit zvířata, sbírat plody, ovoce, vyhledávat si potravu. Museli se také umět ochránit před lvy a vlky, pro které se mohli stát kořistí. Jako úkryt lidem sloužili pouze jeskyně a primitivní chatrče. Člověk musel být tehdy v dobré kondici, silný a zdravý, protože jen tak mohl přežít.Méně aktivní životV posledních pár tisíciletích, ale zejména v posledních pár stoletích se život v mnohých částech světa stal nesouměřitelně snadnějším a lehčím. Obecně řečeno, lidé dneska žijí v pohodlných domech, mají teplé oblečení a slouží jim řada přístrojů, které za ně vykonávají těžkou práci (například pračky na prádlo).Naše myšlení se s těmito rychlými změnami víceméně vyrovnalo (ostatně jsme si to sami vymysleli). Pravda, někdy trpíme duševními stresy, kdy jsme pod příliš velkým tlakem a cítíme, že jsme jakoby ničeho nedosáhli, že toho ještě musíme hodně udělat a máme tak málo času. Ale právě v takovém duševním stresu nám může hodně pomoci fyzické cvičení. Odvede naši mysl od problému a zaměstná ji něčím jiným, třeba tím, že si uvědomujeme svoje tělo, zlepšujeme své fyzické dovednosti a schopnosti a v neposlední řadě si odpočineme a vneseme si do každodenního života další zážitky a hodnoty.Na rozdíl od mysli se fyzická stránka těla vyvíjí velice pomalu. Naše tělo je pořád ještě uzpůsobeno životu v divoké přírodě, je připraveno běhat, lovit a unikat. Jenže v dnešním světě vyspělé techniky mu neposkytujeme dostatek příležitosti, aby dělalo alespoň podobné aktivity.Stejně jako u jiných živočichů i pro člověka platí, že pokud vede život, k němuž není jeho tělo uzpůsobeno, musí se zákonitě dostavit problémy. K nim patří obezita, ztuhlé a bolavé klouby, ochablé svaly, slabé srdce, nevýkonné plíce, neprůchodné a ucpané cévy a v neposlední řadě kratší a mnohem méně spokojený život. Naštěstí vhodně zvolené cvičení může všechny tyto civilizační neduhy napravit. Někdy se takovému cvičení také říká relaxační.Sedavý způsob životaPřes veškerý spěch a stres si lidé dokázali zařídit život tak, aby měli stále více volného času. Ve společnosti s převahou konzumních televizních diváků a uživatelů počítačů dávají mnozí přednost před fyzickou činností či sportováním tomu posadit se před televizi a sledovat sportovní přenos. To může být jednou z příčin bludného kruhu, ve kterém nedostatek cvičení vede ke snížení výkonnosti, což zpětně způsobuje nedostatek touhy po cvičení či udržování se v kondici. Tato tendence se dá překonat právě některým z mnoha druhů pravidelných cvičení.Cvičební programyPravděpodobně existuje tolik cvičebních programů, kolik je lidí toužících se těmto cvičením věnovat. Typ cvičení se bude zřejmě lišit podle věku účastníků, množství času, zařízení i ceny, ale také podle každého jednotlivého cvičence. Někteří lidé chtějí cvičit sami, zatímco jiným vyhovuje cvičení skupinové. Někteří chtějí i soutěžit, jiní jsou spokojeni, když soutěžit nemusí. Takže při rozhodování a výběru vhodného cvičení pro udržování kondice se zamysleme sami nad sebou, nad svým životním stylem a potřebami.Když provozujeme náročný sport, je třeba zabránit dehydrataci těla. Cyklisté si s sebou vozí vodu, aby doplnili stav tekutin v těle, a pijí i během jízdy.Pro někoho může být uspokojující formou cvičení třeba pravidelný běh do práce, plavání v čase oběda, večerní tenis či víkendová projížďka na kole. I tyto aktivity by se měly stát součástí našeho pravidelného týdenního režimu spíš než příležitostnými aktivitami. Po pravdě řečeno, cvičení nemusí být jenom oficiální událostí jako takovou, při které musíme mít speciální oblečení a vybavení. Rychlá svěží chůze a lehký běh pro začátek zcela postačí.Kondiční a soutěživá cvičeníCvičení dělíme v podstatě na dva základní typy: na sport a hry a na činnosti, kterými se udržujeme v kondici. Každý typ má pro toho, kdo ho provozuje, svoje výhody a nevýhody.Právě pro sporty je charakteristická soutěživost. Ta může vyprovokovat některé lidi k vyššímu úsilí a k dosažení vrcholného výkonu, protože se snaží překonat druhé nebo zvítězit nad časem či jenom zlepšit své předcházející výkony.Sportovní činnostiNěkteré sporty jsou kolektivní, například fotbal, kriket, ragby, basketbal nebo volejbal. Tyto kolektivní sporty vyžadují spolupráci a vzájemné spoléhání se na sebe navzájem, což mnohé lidi uspokojuje. Stávají se tak nedělitelnou součástí aktivit uvnitř jisté společenské skupiny.Přespolní běh nebo jogging vám umožní poznávat krajinu a zároveň si zlepšovat fyzickou kondici. Někteří lidé považují běhání ve skupině za společenskou činnost, která však vyžaduje přizpůsobení se tempu a kroku ostatních, zatímco jiní dávají přednost svému vlastnímu tempu. Komu se nechce ven, může provozovat i běh na místě, který pomáhá udržovat celé tělo v dobrém stavu a je jednoduchým způsobem cvičení, které můžeme dělat kdykoliv a kdekoliv.Individuální sporty dělá každý sám, ale někdy mívá protihráče či soutěží s časem. Sem patří sporty jako tenis, squash, badminton, golf, lehká atletika či plavání. Tyto sporty vyhledávají především lidé, kteří sice chtějí soutěžit, ale raději se spoléhají sami na sebe než na spolupráci s jinými.Samozřejmě všechny druhy sportů se dají pěstovat na různých úrovních. Nicméně některé sporty, pokud chceme získat dobrou úroveň fyzické kondice a pevné zdraví, vyžadují více času a více vynaloženého úsilí.Například soutěžní squash, veslování nebo lední hokej vyžadují velké nasazení trvající od pár minut až třeba do půl hodiny. Tenis a badminton nejsou tak náročné na okamžité zatížení, ale zase trvají hodinu a více. Jogging si můžeme regulovat sami a můžeme ho provozovat kdykoliv a téměř kdekoliv. Sporty jako golf a kriket trvají sice dlouhé hodiny, někdy dokonce i dny, ale úroveň zatížení je přiměřeně rozložená a relativně nízká.Existuje velké množství sportů a záleží jen na člověku, který je chce dělat, kolik času má pro tuto aktivitu k dispozici. Velice zaneprázdněný člověk v dobré fyzické kondici bude asi preferovat squash. Naopak ten, kdo má více času a není práv na vrcholu svých fyzických sil, dá zřejmě přednost golfu nebo kuželkám.Cvičení pro udržení kondiceTypická hodina kondičního cvičení v místní tělocvičně či sportovní hale nebo někde u plaveckého bazénu je dalším způsobem, jak si zacvičit a udržet se v dobré a potřebné fyzické kondici. Někdy nám tyto činnosti mohou připadat poněkud jednotvárné až nudné a zdánlivě nevyžadující ani žádné zvláštní dovednosti. Ale dají se zpestřit třeba sladěním pohybu s hudbou nebo zaváděním nových prvků.Stejného účinku dosáhneme, když budeme střídat nářadí jako třeba míče, činky apod., a jejichž pomocí zlepšíme koordinaci našich pohybů a dovedností. Fitcentra a tělocvičny nabízejí další obměny, jako jsou ribstole, žíněnky statické či dynamické cvičební přístroje apod. Někdy je možné nabídnout účastníkům spolupráci s odborníky v nových oblastech, jako třeba moderní tanec, nebo spinning. Nové formy mohou být přitažlivé a prospěšné.Izotonické a izometrické cvičeníMnozí lidé souhlasí s tím, že cvičení ve skupině má svoje psychologické výhody, protože se k cvičení ještě přidává jistý prvek společenské aktivity. Jestliže cvičíme doma sami, máme tendenci to po čase vzdát. Ale u všech typů cvičení je důležité, aby účastník věděl, jak jím provozovaná aktivita prospívá tělu a jaký mu přináší užitek.Cvičení se také kromě jiného dělí na izotonická a izometrická. Izotonická cvičení (při zachování stejného napětí) jsou ta, při nichž se svaly v plném rozsahu napínají a uvolňují. Tento typ cvičení se využívá pro rozvoj určitých skupin svalů a pro zvýšení pohyblivosti kloubů, k protažení vazů a zlepšení krevního oběhu. Například kliky posilují svaly na pažích a ramenech a procvičují loketní a ramenní klouby. Zvýšená potřeba kyslíku posiluje a zlepšuje kapacitu plic a srdce. Kmitání z lehu na zádech ke skrčeným kolenům je prospěšné pro zádové a břišní svaly a pro pohyblivost páteře.Izometrická cvičení (se zachováním stejné délky) jsou ta, při nichž svaly působí proti nějaké překážce, aniž by se prodlužovaly na délku. Příkladem může být tlak proti zdi nebo držení paží v upažení a ve výdrži. Těmito cviky zvyšujeme sílu paží, ramen, posilujeme prsní svaly a nohy.AerobicAerobic je odborný termín, který znamená „za přítomnosti volného kyslíku“ nebo zjednodušeně řečeno „s kyslíkem“. Tento termín se stal synonymem pro celou řadu cvičení.Sval dokáže udělat jisté množství práce anaerobně, tj. aniž by potřeboval kyslík. Ale pokud pracuje ještě víc a déle, potřebuje další kyslík pro mnohem účinnější aerobní (kyslík vyžadující) biochemické pochody. Zvýšený přísun kyslíku zajišťují plíce a tělo pak může pracovat více a rychleji. Kyslík je krví rozváděn po těle za pomoci srdce, které rovněž musí pracovat intenzivněji.Aerobní cvičení prospívá celému tělu: napíná a posiluje svaly a všechny části těla, které jsou procvičovány. Zvyšuje se výkonnost plic a prsních svalů podílejících se na dýchání. Zvyšuje výkonnost a kapacitu srdce, které je samo o sobě vlastně svalem, takže si samo žádá další dodávky kyslíku.Veškerá tato zvýšená aktivita je užitečná pro celé tělo – za předpokladu, že to nepřeháníme, protože některá cvičení mohou být přece jenom trochu riskantní.Nebezpečí a rizikoSport a cvičení jsou ve své podstatě velmi prospěšné, ale mohou také znamenat zvýšení nebezpečí zranění nebo nehody.Výše rizika je jednou z otázek, kterou musí člověk zvážit, rozhoduje-li se o vhodném typu cvičení. Závěsné létání nebo lezení na skály zřejmě nebude vhodné pro každého. Ale i tady, jako ostatně všude, můžeme riziko snížit třemi životně důležitými faktory: správným vybavením, důkladným výcvikem a kvalifikovanou instruktáží v průběhu cvičení.Ale ať cvičíme na jakékoliv úrovni, všeobecně platí, že téměř všechny druhy cvičení by měly začínat zahřívacími cviky, abychom rozhýbali klouby a zahřáli svaly.Dobrý cvičitel nebo trenér vždycky zahájí trénink tím, že nechá svoje mužstvo řádně rozcvičit a teprve potom začne s plným tréninkovým programem. V opačném případě by vystavoval těla svých svěřenců riziku zranění, jako jsou natažené svaly, výrony, natržené vazy a šlachy nebo mnohem vážnější případy, jako jsou srdeční potíže.Ukazatelé tělesné kondicePro lidi, kteří dlouho necvičili nebo kteří jsou ve špatné fyzické kondici, je nevyhnutelně důležité, aby byli opatrní, zejména když začínají s nějakým novým druhem cvičení. Měli by se například poradit se svým lékařem a požádat ho o radu, možná by si měli nechat udělat základní vyšetření a teprve potom začít pomalu, postupně a nenásilně pěstovat kondici.Dobrým ukazatelem pro stanovení běžné kondice a toho, jak se tělo vyrovnává se zátěží, je tepová frekvence. Když je tělo v klidu, tepová frekvence (srdeční rytmus) je asi 60-80 tepů za minutu. Všeobecně řečeno, čím nižší je tepová frekvence, tím lépe.Při cvičení se může tepová frekvence zvýšit na více než 150 tepů za minutu. Dobrým ukazatelem kondice je doba, za kterou se tepová frekvence po cvičení vrátí do klidového stavu. Této době se říká doba tepového ustálení a obvykle se zjišťuje tak, že se změří puls okamžitě po skončení cvičení a potom znovu po 90 sekundách. Rozdíl se vypočítá v procentech.Jestliže například maximální tepová frekvence je 160 tepů za minutu okamžitě po skončení cvičení a po 90 sekundách klesne na 120 tepů, potom je doba tepového ustálení rozdíl mezi oběma čísly dělení maximální tepovou frekvencí (40 děleno 160), což se rovná jedné čtvrtině čili dvaceti pěti procentům.Člověk s takovýmto indexem je v poměrně dobré kondici a může začít s umírněným cvičebním programem beze strachu, že by mu cvičení způsobilo vážnější problémy. Index v rozpětí 15 – 20 procent a méně nasvědčuje tomu, že jde o člověka, který by měl postupovat při cvičení s maximální obezřetností.

    29.leden 2020 - Napsal: Redakce

  • Čím zahřát studené končetiny?

    Také Vás trápí studené ruce a nohy? Přemýšleli jste někdy nad tím, co tento nepříjemný pocit způsobuje? Tento problém se u některých osob neobjevuje jen v zimně ve spojitosti s chladnějším počasím, ale může se vyskytovat v průběhu celého roku a projevovat se více či méně intenzivně. Pokud Vám zimou brní prsty i za letního dne a vaše kůže reaguje změnou barvy i na malé teplotní výkyvy, měli byste se zamyslet nad tím, jestli netrpíte poruchu krevního oběhu, odborně nazývanou Raynaudova choroba.Projevy chorobyTato choroba se projevuje přechodným zbarvením kůže (nejprve bílá, pak zarudlá až namodralá) na postižených místech jako reakce na chlad, cévy se dostávají do jakési křeče, zúží se a krev tak nemůže proudit do okrajových částí těla. Není třeba se hned znepokojovat, Raynaudova choroba obvykle není spojena se závažnějšími oběhovými problémy. Avšak objeví-li se drobné trhlinky nebo je kůže vyhlazená a napjatá a přidají-li se projevy mající vliv na hmat nebo koordinaci rukou, je nezbytné lékaře vyhledat a poradit se s ním.Rizikové skupinyTento jev postihuje častěji ženy, rizikovou skupinou jsou kuřačky, ženy užívající hormonální antikoncepci, anorektičky, či ženy trpící poruchou štítné žlázy. Nesprávné dokrvování končetin může způsobit také stres, nedostatek pohybu nebo zablokovaná páteř. V ojedinělých případech se může jednat o vedlejší účinek léčiv.Co Raynaudovu chorobu způsobuje není doposud zcela jasné, nemoc však bývá mnohdy chronická. Je tedy nutné přizpůsobit- zlepšit svůj životní styl a pomoci může i pravidelné užívání potravinových doplňků. Důležitý je přísun vitaminu E, který upravuje průtok krve artériemi. Na kardiovaskulární systém má blahodárné účinky hořčík. Alternativou je jinan, léčivka zvláště účinná při rozšiřování malých krevních cévek. Někteří odborníci doporučují pupalkový olej, který zmírňuje příznaky Raynaudovy choroby. Vtírá-li se do konečků prstů a roztahuje jemné cévky. Dále lze doporučit rybí tuk nebo ginkgo bilobu, jejíchž blahodárných účinků výtažku z listů využívá tradiční čínská medicína již pět tisíc let.Afrodiziakální chilliA co dělat, když náš studené končetiny přepadnou ve chvíli, kdy nemůžeme nebo jednoduše nechceme běžet do lékárny? Výbornou alternativou je česnek, ale také chilli papričky! Ty obsahují látku kapsaicin, která stojí jak za jejich výraznou pálivostí, tak za mnohými blahodárnými a léčivými účinky. Onu účinnou látku si rostlina vytvořila nejspíš na ochranu před konzumací býložravými savci. V lidském těle působí dezinfekčně a také jako vítečný prostředek k stimulaci krevního oběhu a prokrvení celého těla. Pálivé papriky jsou proto také považovány za afrodiziakum, zlepšením prokrvení se zvyšuje citlivost pohlavních orgánů. Chilli je tak i přírodním podpůrným prostředkem pro zlepšení potence. Takže nejenže Vám to bude skvěle pálit a ruce a nohy budou zase v teple, ale počkejte, co chilli udělá s vaším libidem….

    01.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Epilepsie a cestování

    Epilepsieje známa již z doby babylonského krále Chammurabiho. Římané považovali postižené za ďáblem posedlé, jiní epilepsii nazývali svatou nemocí.Odborný název epilepsie zavedl až řecký lékař Hippokrates. Epilepsie je neurologické onemocnění, projevující se záchvaty s poruchou vědomí. Záchvaty vznikají následkem nekoordinovaných elektrických výbojů, které se šíří mozkem a jejichž zdrojem jsou skupiny postižených buněk. Příznaky mohou být různé, od neobvyklých smyslových vjemů přes krátkodobé absence(pacient "není duchem přítomen") až po generalizované záchvaty křečí s bezvědomím. Epilepsie se vyskytuje u 0,5 - 1% populace, ve všech věkových skupinách. Cestování může pro epileptiky znamenat zvýšené riziko poranění při záchvatu i riziko celkového zhoršení onemocnění. Samozřejmě zde záležína délce a dosavadním průběhu onemocnění, typu a četnosti záchvatů. Prodobře kompenzované pacienty je riziko minimální.  Existují určitá společná  pravidla, která by měli pacienti s epilepsií dodržovat:Užívání předepsaných léků v pravidelných intervalech je podmínkou úspěšné léčby a snižuje pravděpodobnost vzniku záchvatu.Na cestách je proto nutné mít u sebe dostatečnou zásobu léků,z toho část v příručním zavazadle pro případ ztráty nebo zpoždění dalších zavazadel. Je třeba zásobit se na celou dobu pobytu a počítati s rezervou. Proto informujte o chystané cestě svého ošetřujícího lékaře.Vezměte si s sebou alespoň jedno originální balení léku s příbalovým letákem - možná budete nutné sehnat obdobný lék v zahraničí nebo informovat místního lékaře. Prodejní názvy léků se v různých zemích liší. Při převozu většího množství léčiv a zdravotnického materiálu mohou nastat problémy na celnici, opatřete si proto potvrzení od ošetřujícího lékaře, že léky jsou pro vaši osobní potřebu. Pravidelné užívání léků v určitou hodinu je velmi důležité.Při překonání více časových pásem proto upravujte dobu užívání postupně, maximálně o 1 - 2 hodiny denně, aby nedošlo k velkému prodloužení či zkrácení intervalů mezi užíváním.  Pokud se v prevenci záchvatů osvědčilo podávání rektálního diazepamu, vezte jej s sebou v příručním zavazadle. Letecky by měli cestovat pouze kompenzovaní pacienti -tzn. ti, kteří mají záchvaty méně často než 1x měsíčně. Epileptik by u sebe měl nosit informace o své chorobě - v podobě kartičky, lékařské zprávy. Důležitými informacemi  jsou druh epilepsie i záchvatů, užívané léky, kontakt na rodinu i ošetřujícího lékaře a instrukce pro první pomoc v případě záchvatu. To vše v jazyce cílové země i tranzitních zemí nebo alespoň v hlavních světových jazycích. Existují tzv. "pasy" pro epileptiky - sdružen íE-společnost. I na cestách je nutné dodržovat všechna režimová opatření a vyvarovat se podnětů, které mohou vyvolat záchvat. Pravidelný denní režim spočívá v přiměřeném spánku, kterého nesmí být ani nadbytek ani nedostatek.Nedoporučuje se spánek ve dne. Abstinence je samozřejmostí. Dlouho trvající pobyt na prudkém slunci není vhodný. Epileptici by se měli vyvarovat obtížnějšího cvičení, pohybu ve výškách, lezení po stromech, po žebříku, závodění,jízdy na kole, bruslení. Samozřejmě podle stupně kompenzace choroby.Nebezpečné je plavání, do vody je třeba vstupovat jen v doprovodu dospělépoučené osoby. Při cestování do zemí, kde je doporučováno nebo vyžadováno očkování a profylaktická antimalarická léčba, je nutné poradit se se svým neurologem a zároveň informovat lékaře v očkovacím centru o svém onemocnění. Meflochin, jeden z léků, užívaných k profylaxi malárie, není pro epileptiky vhodný.

    01.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Když se řekne spermiogram

    2 – oligozoospermie – nižší počet spermií než je stanovená norma (20 milionů na 1ml)3 – astenozoospermie – snížená pohyblivost spermií4 – oligoastenozoospermie – menší počet a snížená pohyblivost5 – teratoozoospermie – normální počet tvarově nevyhovujících spermií6 – astenoteratozoospermie – spermie tvarově neodpovídají normě a zároveň jsou méně pohyblivé7 – oligoastenoteratozoospermie – spermií je menší počet, tvarově neodpovídají a jejich pohyblivost je významně omezená8 – pyospermie – ve spermatu jsou bílé krvinky (příznak zánětu)9 – nekrospermie – spermie jsou mrtvé (norma je 75 % živých spermií)10 – aspermie – nepřítomnost spermiíPříčinou sníženého počtu spermií může být horší průchodnost ve vývodových cestách nebo ejakulace do močového měchýře. Kyselé sperma pravděpodobně způsobuje neprůchodnost vývodu ze semenných váčků, které alkalizují sperma. Alkalické sperma je většinou známkou infekce. Zásaditost spermatu způsobuje i abnormalitu při zkapalnění. Na neprůchodnost semenných váčků nebo jejich ochabnutí ukazuje nízká koncentrace fruktózy a menší objem ejakulátu.Špatný spermiogram neznamená konecHorší výsledek však ještě nemusí znamenat konec. Ovlivnit ho může stres a obavy z toho, jak spermiogram dopadne. Vliv má však i špatná životospráva, třeba kouření či obezita. Horší výsledek může způsobit také přílišné posilování, velká konzumace alkoholu, nebo horečka. Spermie obecně nemají rády teplo, mezi další negativní vlivy proto patří časté koupele v horké vodě či saunování, a také nošení příliš těsného a teplého prádla.Lepších výsledků lze dosáhnout přísunem vitamínů C a E.V každém případě je důležité si uvědomit, že testování spermatu znázorňuje aktuální stav při odběru, který vůbec nemusí odpovídat stavu v době oplodnění. Proto hraniční hodnoty ještě nemusí znamenat, že muž není schopen počít dítě. Muži s horšími výsledky mají jen menší pravděpodobnost mít dítě, rozhodně však ne fakt, že dítě mít nemohou. Výsledky spermiogramu mohou hodně kolísat, proto by konečný verdikt o kvalitě spermatu měl být vynesen až po minimálně dvou testech s odstupem jednoho měsíce.

    03.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Osteoporóza - strašák žen po čtyřicítce

    Osteoporóza je metabolická kostní choroba, často nazývaná jako řídnutí kostí. Nejčastěji jí trpí starší ženy. Ztráta kostní tkáně zpravidla začíná po dosažení věku 40 let. Nemoc způsobuje nedostatek vápníku v těle a zvýšené odbourávání kostní tkáně. Příčin je více, kromě vyššího věku, osteoporóze pomáhá podvýživa a nedostetk pohybu. Různými formami osteoporózy trpí přibližně 75 milionů lidí v celé Evropě, USA a Japonsku, v Česku asi desetina.Osteoporóza a její diagnostikaSamotná osteoporóza nebolí. Její následky, zlomeniny, však už ano. Už název, který je složený ze dvou řeckých slov osteo - kost a poros - otvor, naznačuje, že jsou kosti dutější, než je zdrávo. Tím, že kosti křehnou, stávají se snadno lámavé. Právě četné zlomeniny jsou prvním signálem, který by měl vést k návštěvě ordinace. Dalšími příznaky jsou bolesti zad, předčasný konec reproduktivního věku žen do 45. roku života a snižující se tělesná výška.Také jste si všimli, že je vaše maminka či babička najednou nějaká menší a navíc se hrbí? Příčinou ztráty výšky o více než tři centimetry a kulatých zad může být kompresní zlomenina páteře způsobené osteoporózou. Osteoporóza není dědičná, ale pokud je „v rodině“, musíte počítat s vyšším rizkem.Rizikové faktoryČas nezastavíme, stárnout budeme všichni. Jestli nás však stihne osteoporóza, do jisté míry ovlivnit můžeme. DVojnásobné riziko onemocnění mohou čekat zejména silní kuřáci (více než 20 cigaret denně), na zvýšený úbytek vápníku má však vliv i pasivní kouření. Zatímco jedna sklenka vína či piva denně zdraví prospívá, nadměrmé a časté pití alkoholu škodí i kostem.Třetím faktorem, který můžeme ovlivnit, je pohyb. Pravidelný pohyb, stačí úplně svižná chůze, plavání či práce na zahrádce posiluje kosti a oddaluje onemocnění.Velkou roli hraje i snížený přísun vitamínů C a K, a nízká hladina vitamínu D.K dalším rizikům patří také příliš nízká váha (BMI pod 20), která může vést ke snížení hladiny estrogenů u dívek a žen, podobně jako po menopauze a nedostatek estrogenů zase přispívá k rozvoji osteoporózy. Neznamená to však, že obézní nemohou osteoporózou onemocnět, jen je u nich statistický výskyt nižší.Vliv mají i předešlé choroby a úrazySe zvýšeným rizikem, že je pravděpodobně osteoporóza nemine, by měli počítat všichni, kteří si měli nějakou zlomeninu s minimální působící silou před padesátinami, případně užívali léky jako jsou antikonvulziva, antiepileptika, kortikoidy (například na astma), trpí revmatoidní artritidou (zejména při léčbě kortikosteroidy - více než tři měsíce užívání 7,5 mg prednisonu nebo jeho ekvivalentu denně), cukrovkou, či dalším závažným onemocněním jako je například střevní zánětlivá onemocnění (ulcerózní kolitida či Crohnova nemoc). K narušení metabolismu kostí a tím i vyššímu riziku vzniku osteoporózy dochází i při onemocnění štítné žlázy. Velkou onemocnění osteoporózou mají i ženy, které měly poruchy menstruačního cyklou a předčasnou menopauzu.Vyšetření osteoporózyKe zjištění, jak hustá je kostní tkáň a kolik minerálů obsahuje, slouží denzitometrické vyšetření. Denzitometrie pacientky nijak nezatěžuje, samotné vyšetření je bezbolestné. Z výsledku vyšetření lékař vyhodnotí jak velký je úbytek kostní hmoty, stanoví diagnózu, doporučí pacientovi, jak se má stravovat a chovat a pokud je třeba, zahájí léčbu.Denzitometrické vyšetření provádí lékař na specializovaném radiologickém pracovišti nebo v osteologickém centru, nejčastěji se používá metoda rentgenové absorpční fotometrie, která využívá energie dvou paprsků (DXA). Radilog potom pošle výsledky lékaři, který vám vyšetření předepsal, což bývá nejčastěji gynekolog či praktický lékař. Někdy doporučuje i neurolog či jiný specialista, například pokud pacientka užívá dlouhodobě kortikoidy.O hustotě kostí vypovídají dva údaje:T-skóre se používá k vyjádření rizika zlomeniny. Je to odchylka výsledku vyšetření od tabulkové hodnoty kostní minerální denzity mladých zdravých jedinců stejného pohlaví.Hodnota vyšší než -1 je považována za normální, hodnoty mezi -1 a -2,5 jsou hodnoceny jako osteopenie (první stadium řídnutí kostí) a hodnota nižší než -2,5 odpovídá osteoporóze.Z-skóre - porovnává výsledek vyšetření s průměrnými hodnotami u osob stejného pohlaví i věku.Jestliže jste absolvovala vyšetření a slova lékaře zněla "osteopenie", znamená to, že jste se ocitla v takové mezifázi mezi normálním stavem kostí a osteoporózou. Kosti řídnou, ale ještě ne tolik jako při osteoporóze. Nemocí mohou trpět i mladší ženy. Ke zlepšení stavu postačí dostatečný přísun vápníku (1 000 mg denně), vitaminu D (obvykle 800 j denně) a pravidelný pohyb. U těhotných je dobré zvýšit dávku kalcia na 1 200 mg denně, ideálně v potravinách bohatých na vápník.Osteoporóza - jak se léčíPostupů samotné léčby je více, důležité je docílit toho, aby se kvalita kostní tkáně dále nezhoršovala, její úbytek se zastavil a snížilo se tak riziko zlomenin. Kromě mnoha ukazatelů zdravotního stavu rozhoduje také motivace pacienta aktivně při léčení spolupracovat. Co to znamená? Především dodržovat zdravou životosprávu, přiměřeně se hýbat (základem je pravidelná chůze, plavání), na druhou stranu se však vyhýbat pádům a zajistit si dostatečný příjem vápníku a vitamínu D, ideálně v přírodní formě.K samotné léčbě osteoporózy se používá několika postupů:hormonální substituční terapie - při této léčbě se ženám podávají malé dávky hormonu estrogenu a progesteronu (jeho syntetická forma se jmenuje progestin). Díky dodaným hormonům dochází ke zpomalení až zastavení úbytku kostní hmoty. Jenže i tyto léky mají vedlejší účinky. Ženy, které je užívají se vystavují zvýšenému riziku onemocnění rakovinou děložní sliznice a prsu, zánětu žil a tvorby žlučníkových kamenů, může se zvýšit krevní tlak a zhoršit průběh cukrovky. Další nepříjemností hormonální léčby je možnost krvácení podobnému menstruaci. Ženy, které patří do rizikové skupiny pak musí chodit pravidelně na prohlídky. Přestože vedlejších účinků je poměrně dost, v některých případech prospěch z léčby převáží i tato rizika.léčba kalcitoninem, hormonem, který produkuje štítná žláza, a který brání odbourávání kostí a podporuje novou tvorbu kostní hmoty. Aby byla léčba účinná, je třeba dlohodobé terapie, další nevýhodou je značná finanční náročnost.bisfosfonáty - jsou uměle připravené léky, které tlumí odbourávání kostí. Jsou zatím nové, teprve čas ukáže, jaký přínos pro léčbu osteoporózy budou mít.Co jíst při osteoporózeDůležitý je zejména přísun vápníku, zdravá mladá žena by ho měla sníst denně 800 až 1 000 mg, po menopauze až 1 500 mg. Nejlepší je samozřejmě, pokud dostanete do těla vápník přírodní cestou, tedy z jídla. Lékaři doporučují především tyto potraviny bohaté na kalcium: mléko a mléčné výrobky, ne však tavené sýry, brokolici, kapustu, čínské zelí, květák, tofu, ale i sardinky, sezamová a slunečnicová semínka či mák. Vápník dostanete do těla i z pažitky, lískových a para ořechů nebo mandlí, ale i mléčné čokolády a kakaa.Naopak vyvarovat byste se měli nadbytku bílkovin, kávě, kolovým nápojům s kofeinem a přesolování.Když není dostatek vápníku z potravy, sáhněte po potravinových doplňcích. Optimální jsou ty, které obsahují i potřebné vitaminy, zejména vitamin D, B6, C a K1, které pomáhají ukládání a vstřebávání vápníku. Potřebný dostatek vitamínu D si vytvoří vaše tělo samo při pobytu venku na sluníčku (přesně vystavením kůže UVB paprskům slunce).

    03.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Co je příčinou vzniku rýmy a jak nákaza probíhá?

    Rýma může mít až 200 různých původců, ale v drtivé většině případů za to může velmi infekční rhinovirus. Ten se do vašeho těla dostává ústy nebo nosem, neboť se šíří kapénkami ve vzduchu - např. když nemocný kašle, kýchá nebo mluví. To však není jediný způsob, jak se lze nakazit. Přenos infekce probíhá i fyzickým kontaktem s nemocným nebo s předměty, které používá.Jak dlouho od kontaktu s virem trvá, než onemocním?Znáte to povědomé škrábání v krku, nos stále více ucpaný a vy si říkáte „co se děje?“. Vzpomeňte si, kde jste byli a co jste dělali před 48 hodinami – je totiž velmi pravděpodobné, že zrovna tehdy jste se nakazili. Poté, co se dostane do vašeho těla, trvá rhinoviru obvykle 15 minut, než začne působit. Následně je to den až dva, výjimečně i čtyři, než se infekce začne projevovat a vy pocítíte obtíže. Ideální teplotou pro množení rhinoviru je 33 – 35 °C, a to je vhodné prostředí právě v nose.Dostal/a jsem rýmu. Mohu jí nakazit další členy domácnosti?Ano, můžete. Dokonce je to velmi pravděpodobné, pokud nepřijmete zvláštní preventivní opatření. Nejúčinnějším, ale stále snesitelným, je omezení kontaktu s nemocným. Partneři by neměli mít fyzický kontakt, společně používané sklenice a šálky by se měly pečlivě mýt v horké vodě.Jak často můžu mít rýmu?Dospělí lidé většinou trpí nachlazením a rýmou zpravidla dvakrát až čtyřikrát do roka. Děti, zvláště předškolního věku, však mohou onemocnět i šestkrát až desetkrát za rok.Je možné vyléčit rýmu bez použití speciálních přípravků (léků, nosních kapek)?Ano, je to možné. Průběh je však hůře snesitelný a rýma trvá déle. Při běžné rýmě a dostatečné imunitě mnoho lidí dokáže s použitím nosních kapek existovat téměř standardním způsobem. Většinu obtíží při rýmě totiž způsobují zduřelá nosní sliznice a hleny, které ucpávají nos. Správným používáním nosních kapek omezíte dýchací obtíže a rýmy se zbavíte, aniž byste byli po dobu nemoci větší měrou omezováni.Po jaké době se smím napít z hrnku, ze kterého pil nemocný?Rhinovir patří mezi vůbec nejmenší. Je středně odolný a přežívá mimo svého hostitele až 24 hodin.Jak rychle se můžu zbavit rýmy?Při dodržení obvyklých léčebných postupů trvá léčba přibližně týden. Pokud váš stav není po této době uspokojivý, je třeba hledat příčiny ve svém okolí, například nedostatek odpočinku, nevhodné klimatické podmínky v přetopené domácnosti. Také je možné, že v dané době proděláváte souběžně jiné onemocnění, nebo je tělo oslabené např. stresem. U žen přichází rýma i v době menstruace, těhotenství nebo klimakteria.Musím při nachlazení ležet v posteli?Přestože se traduje, že byste v posteli skutečně ležet měli, opak je pravdou. Podle mnoha studií je nejlepším lékem běžná fyzická aktivita a do postele případně ulehnout až při únavě, a vždy při horečce. Rozhodně byste se měli vyhýbat nadměrné fyzické zátěži.Má množství spánku vliv na průběh onemocnění?Pravidelný osmihodinový spánek je naprostý základ pro úspěšné vyléčení z nachlazení i pro samotnou prevenci. Říká se, že lidé, kteří spí méně než sedm hodin, podstupují 3x vyšší riziko onemocnění.Zbaví mě rýmy vitamín C?Užívání vitamínu C může přispět k prevenci nachlazení. Vitamín C totiž má pozitivní vliv na imunitu a je podpůrným lékem při infekci. Které potraviny obsahují nejvíce vitamínu C? Nejběžnějším ovocem s obsahem tohoto vitamínu jsou citrusové plody. Najdeme ho ale i v brokolici, rajčatech, červené paprice, kiwi nebo kysaném zelí.Mám rýmu, ale i nezvykle silné bolesti hlavy. O co se jedná v tomto případě?Může se jednat o akutní zánět vedlejších nosních dutin, pro který jsou obvyklé příznaky jako zvýšená teplota, únava, malátnost, bolesti hlavy (pod okem, v čele, v záhlaví), hnisavý výtok z nosu.Jak léčit zánět vedlejších nosních dutin?Pro vyléčení zánětu dýchacích cest je doporučen celkový klid, dostatečné zvlhčování vzduchu, obklady, antibiotika a používání nosních kapek ke zmírnění zduření nosní sliznice.Mohu jít do práce, pokud jsem nachlazen?Pokud jste pouze nachlazení, máte velkou naději na to, že budete moci vykonávat většinu běžných činností. Je možné chodit i do práce, ale dbejte i na zdraví svých kolegů – často si myjte ruce, vyhýbejte se přímému kontaktu, a při kýchání a kašlání si zakrývejte nos a ústa kapesníkem.Mohu se rýmou nakazit znovu po jejím prodělání?Ano, i to se může stát. Poté co se vyléčíte z nachlazení, jste imunní přibližně 10 dní. Pak vás může rýma opět napadnout.Mohu dostat rýmu od králíka nebo jiného domácího mazlíčka?Ano, můžete! Přestože je to málo uvěřitelné, takový způsob nákazy je skutečně možný. Ten, kdo bere nachlazeného domácího mazlíčka na prohlídku, ví, že veterinář vždy důrazně varuje před možným přenosem rýmy na člověka. 

    04.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Péče o pleť v zimních měsících

    Možná si myslíte, že stačí používat stejný krém během celého roku. Opak je ale pravdou. Nejen šatník, ale i vaši kosmetickou taštičku byste měla přizpůsobit zimním měsícům.  Proč je zimní a letní péče odlišná?V zimě je pleť více namáhaná. Musí snášet mráz, studený vítr, přetopené místnosti a náhlé změny teploty při přechodu ze zimy do bytu.  Je proto přirozené, že je pleť sušší, mohou se na ní vytvářet šupinky a může červenat. Není namáhaná ale pouze vaše pleť. Zabrat dostávají i vaše ruce a vlasy. Proto byste si měla pořídit výživné, hydratační přípravky, abyste napravila škody, které zima napáchala.Co měnit u dekorativní kosmetiky? Mezi zimní a letní dekorativní kosmetikou není dělat přílišné změny. Jediné, co si zaslouží pozornost, je make-up. Pokud používáte matující make-upy, možná vám přestanou v zimě vyhovovat, protože obsahují alkohol a zmatňující látky, a proto mohou pleť vysušovat a vytvářet šupinky. Vyberte si proto make-up na smíšenou pleť a více hydratační. Jak ho poznáte? Obecně platí, že bývá tekutější. Hutné make-upy si schovejte až na léto.  Stejně tak není třeba v zimě tolik používat pudr.Co změnit v péči o pleť?První změna se bude týkat pleťové vody. Nepoužívejte vody s obsahem alkoholu. Jak je poznáte? Sledujte složení přípravku, pokud je zde slovo alcohol, nedávejte ho nákupního košíku. Co se týče krému, opět byste neměla používat matující krémy na mastnou pleť. Vhodnější jsou hutnější krémy, které jsou hodně výživné a hydratační a brání tak vysušování pleti. Vyzkoušejte např. krém Cétaphil z lékárny. Hodí se pro všechny typy pleti, i pro tu nejcitlivější. Možná si myslíte, že když nesvítí sluníčko, je věčně pod mrakem, není třeba používat krémy s UV filtrem. Ale to není pravda. I v zimě by měl váš krém ochranný filtr mít. Co se týká čištění pleti, jsou vhodnější čistící pleťová mléka, než čistící gely. Vyzkoušejte opět Cétaphil – odličující mléko. Je velmi jemné, nevysušuje a hodí se na aknózní i suchou pleť. Odstraní veškerý make-up.Suché, popraskané rtyČastý problém nejen žen, ale i mužů v zimních měsících. Měla byste si pořídit do kapsy bundy výživný balzám na rty a používat ho několikrát denně. Nestačí vám běžné balzámy a vaše rty jsou pořád napnuté a popraskané? Poté si pořiďte vazelínu (např. z lékárny nebo od značky Balea z DM drogerie).  Dále vyměňte rtěnky za lesky na rty.RuceI vaše ruce v zimě velmi trpí. První rada: vždy noste rukavice! Hlavně v tomto období, kdy uhodily velké mrazy, jsou nutností. Jinak pokožka na vašich rukou popraská a bude suchá a napnutá. Navíc pokud máte umělé nehty, mohou je mrazy poškodit.  Dále si přihoďte do kabelky krém na ruce a používejte ho několikrát denně. Vyzkoušejte noční indulonu, je výborná. Na noc si může dát zábal na ruce – nanesete větší množství krému, přes ně dáte kosmetické rukavice a ráno se probudíte s hebkýma rukama.

    14.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Akné trápí i dospělé

    Jako puberťačku tě určitě utěšovali, že až dospěješ, pak konečně zmizí ty ošklivé červené pupínky. Jenže čas běží a akné zůstává... To se bohužel stává, a některé ženy se touto nemocí trápí ještě po čtyřicítce. Medicína a tvá vydatná pomoc zatočí však i s akné!Nemoc jako každá jináAkné je skutečně nemoc - jde o zánětlivou kožní chorobu, při níž dochází k postižení mazových žláz v kůži a následném ucpání pórů. Na kůži vyrůstají známé černé tečky neboli komedomy a zanícené červené bouličky, které jsou důsledkem bakteriální infekce. Objevují se na obličeji, krku, zádech a hrudníku. Pokud se vyrážka správně neošetří, mohou po ní v závažnějších případech zůstat jizvy.Odborníci se shodují, že akné je dědičná nemoc. Přesnou příčinu nemoci však neznají, ale jedním z hlavních viníků jsou hormony, a to androgeny (mužské pohlavní hormony). Když se jejich hladina v organismu zvýší (k tomu dochází hlavně v pubertě), mazové žlázky se rozšíří a produkují více mazu.Důvodů akné je víc a u každého člověka je trošku jiný. Někdy je dokonce akné alergickou reakcí, nejčastěji na mléčné výrobky, jindy za něj může bakteriální infekce, stres, chronická zácpa a špatné trávení, nedostatek vitaminů nebo špatný výběr kosmetických výrobků. Možná sis také všimla, že nejvíce problémů máš před menstruací, což souvisí s hormonálními změnami v organismu.Léků je přehršelLéčení akné záleží na tom, jak silná forma tě postihne. Na výběr je místní nebo celková léčba. K potírání postižených míst se používají přípravky s obsahem benzoyl peroxidu (antibakteriální látka), tretioninu, salicylové kyseliny, síry, resorcinu či antibiotik. Ta se někdy podávají i vnitřně, což je ovšem spojeno s nežádoucími vedlejšími účinky (narušení střevní mikroflóry). Dost často pomůže i obyčejná hormonální antikoncepce (třeba Diane 35 nebo Pramino). Přemýšlet bys měla také o homeopatii, tu však musí mít v rukou lékař, který posoudí přesné příčiny a možnosti léčení.

    20.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Dokonalý úsměv? Jezte zdravě a pravidelně pečujte o zuby

    Volba jídelníčku ovlivňuje naše zdraví nejenom „zevnitř“. Stravovací návyky každého z nás lze rozpoznat hned na první pohled – jsou viditelné na našich proporcích, prozradí je kvalita pleti, vlasů, a dokonce i naše zuby…Ty jsou ohroženy především sladkými a kyselými jídly, které poškozují zubní sklovinu a způsobují zubní kaz, stín na našem úsměvu zanechává i káva, černý čaj nebo červené víno. Budete-li dbát na zdravý jídelníček, pravidelnou péči a zodpovědnou prevenci, krása vašeho chrupu nemusí být ohrožena. Potraviny pro zdravé zubyBěhem každého jídla dochází činností bakterií v ústní dutině k přeměně cukrů z potravy ve škodlivé kyseliny. Ty snižují pH v dutině ústní a dochází tak k rozpouštění minerálů na povrchu skloviny (demineralizaci). Po různě dlouhé době se pH v ústech opět zvyšuje a minerály na povrchu skloviny se obnovují (remineralizace). Zuby neustále procházejí stádii demineralizace a remineralizace, která jsou za normálních okolností v rovnováze v závislosti na našich stravovacích návycích a ústní hygieně.Ukázalo se, že existují potraviny, které zdraví zubů naopak prospívají. Patří mezi ně např. sýr (obsahuje malé množství cukru a je bohatý na vápník), většina zeleniny a čerstvého ovoce (podporují tvorbu slin), nebo třeba sezamová semínka, která pomáhají remineralizovat zubní sklovinu. Pomoci může i žvýkačka bez cukru, která mechanicky odstraňuje plak a bakterie z vašich úst.V péči o zuby jsme na špiciKromě jídelníčku je však krásnému úsměvu nutno přizpůsobit o řadu rituálů – pravidelné čištění a návštěvy zubaře jsou nutným základem. Zdá se, že v České republice bereme tyto úkoly zodpovědně. Z průzkumu organizace Aliance pro budoucnost bez zubního kazu (Alliance for a Cavity-Free Future, ACFF), která sdružuje přední odborníky z oblasti zubního lékařství, vyplynulo, že v rámci střední a východní Evropy patříme k zemím, kde lidé nejvíce pečují o ústní hygienu.Ve výsledné zprávě se mimo jiné uvádí, že více než 90 % Čechů je přesvědčeno o tom, že vědí, jak předcházet zubnímu kazu.Zubní kaz – nepřítel, kterému můžeme čelit„Hlavní faktory, které mají negativní vliv na zdraví našich zubů, jsou strava s vysokým obsahem cukru, nedostatečný příjem fluoridů v zubní pastě či ústní vodě a v neposlední řadě také nesprávně prováděná ústní hygiena,“ uvádí doc. MUDr. Romana Koberová Ivančaková, členka Aliance pro budoucnost bez zubního kazu zastupující ČR.Mnoho z nás si totiž neuvědomuje, že zubní kaz je nejčastěji se vyskytujícím onemocněním na světě, které postihuje pět miliard lidí, tedy téměř 80 % světové populace!Představuje bolest a problémy s přijímáním potravy, v krajním případě až ztrátu zubu. Zároveň negativně dopadá na osobní pohodu, sebevědomí, u dospělých na pracovní a sociální uplatnění.Jedním z cílů ACFF je dosáhnout toho, aby všichni lidé narození po roce 2026 prožili svůj život bez zubního kazu. Pomoci by k tomu měla především důsledná osvěta.

    05.březen 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Neplodnost je zapotřebí řešit zavčas

    Průměrný věk prvorodiček se stabilně každým rokem ze společensko-ekonomických důvodů zvyšuje a společně s tím tak vzrůstá i průměrný věk žen, které vyhledávají z důvodu neplodnosti lékařskou pomoc. Ve věku 35+ je ale poměrně pozdě a kolem 40. roku je plodných jen 3-5 % žen…Klesající porodnost a tím pádem i stárnutí obyvatelstva je jedním z nejpalčivějších civilizačních problémů, kterému v posledních letech čelíme. Výraznou příčinou je zejména neplodnost, ta ale sama o sobě díky pokročilým lékařským technologiím nemusí představovat neřešitelný problém.‚Faktorů ovlivňujících plodnost je celá řada, od neprůchodnosti vejcovodů, nefunkčnosti vaječníků, endometriózy či imunologických onemocnění u ženy a poruchy tvorby spermií a jejich vlastností u muže,‘ říká MUDr. Kateřina Veselá, která je ředitelkou specializované reprodukční kliniky Repromeda. “Nicméně zásadním faktorem, který prognózu vyléčení neplodnosti zhoršuje, je věk,” zdůrazňuje.Kristova léta aneb Hranice možné léčbyPřitom každý rok navíc komplikuje léčbu a řešení problému. Lidé se mnohdy spoléhají na to, že to s dítětem prostě nějak půjde a váhají tedy s vyhledáním odborníků i několik let, ono to ale opravdu tak jednoduché není. „Podstatné je, aby páry zahájily léčbu včas, hranice je zhruba do věku 33 let,‘‘ soudí lékařka. “Kolem 40. roku je plodných jen 3-5 % žen, a to jsou obvykle spíše ty, které už mají těhotenství za sebou, nikoliv prvorodičky. S vyšším věkem též stoupá pravděpodobnost genetických poruch,” dodává doktorka Veselá. Důležité je tedy přijít k lékaři na vyšetření včas a případný problém řešit co nejdříve.Za negativním trendem zvyšování průměrného věku prvorodiček stojí podle odborníků celá řada faktorů, mnoho párů například nevnímá dostatečnou podporu rodičů ze strany státu, obávají se proto o adekvátní finanční zajištění během mateřské dovolené. Kvůli tomu upřednostňují v dlouhodobém časovém horizontu kariéru před dětmi.Jednoduše řečeno: snaží se vybudovat nadstandardní finanční zázemí dříve, než přivedou dítě na svět. Stále častěji však také jde i o kariéru samotnou. Pro mnohé ženy, které se úspěšně uplatnily ve svém oboru, představuje mateřská dovolená a mateřství zbrzdění kariérního růstu. A vytvářejí se tak obavy o tom, co se stane po návratu do pracovního procesu. V dnešní kompetetivní době orientované na úspěch, jsou tyto obavy čím dál tím častějším jevem.  Statistiky jsou přitom alarmující, ještě před dvaceti lety byl průměrný věk rodiček 25 let, kolem přelomu tisíciletí šlo o 27 let. Dnes atakuje hranici 30 let.Užívat si život lze, pomůže zmrazení buněk“Pro ženu je ideálním obdobím pro otěhotnění věk kolem 25-28 let. Těm, které v tomto věku potomka mít nechtějí a rády by se ještě věnovaly kariéře, cestovaly a tak dále, bych doporučila metodu tzv. social freezing,” říká MUDr. Veselá. Díky této metodě je možné si pohlavní buňky nechat preventivně zamrazit, aby se mohly třeba po letech, kdy žena touží po miminku a její stávající vajíčka nejsou “ve formě”, použít k úspěšnému dosažení cíle.Stále populárnějším řešením problémů neplodnosti je asistovaná reprodukce, díky které se každý rok v ČR rodí 4 % dětí. A zdaleka již nejde o netradiční záležitost, v Česku je nyní přes 40 odborných center, které poskytují pomoc párům neúspěšně se snažícím o početí. Zdravotní pojišťovny neplodným párům obvykle hradí 4 IVF cykly při zavedení jednoho embrya (tím se zamezuje vzniku vícečetných těhotenství, která jsou riziková).

    05.březen 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Ovoce a zelenina pro kojence

    OvoceZpočátku by měl kojenec dostávat tepelně zpracovaná pyré z ovoce, jako je jablko či hruška, anebo rozmačkaný banán nebo papáju. Po několika prvních týdnech může vaše děťátko postupně přejít na další syrové ovoce rozmačkané či zpracované na pyré: vhodný je meloun, broskev a švestka, protože tyto druhy ovoce jsou ve zralém stavu velmi chutné. V malém množství můžete zkusit také sušené ovoce. Je velmi výživné, avšak velmi často působí jako laxativum (projímadlo). Pokud se obáváte, že ovoce obsahuje pesticidy, sáhněte raději po ovoci v kvalitě bio.ZeleninaNěkteří lidé začínají své dítě navykat na pevnou stravu nejprve prostřednictvím zeleniny, nikoliv ovoce. Protože vědí, že ovoce děti jedí většinou docela nadšeně, mají pocit, že je důležité u dítěte vypěstovat náklonnost k výraznějším chutím.Když s pevnou stravou u kojence začínáte, nejlepší je začít kořenovou zeleninou, zejména mrkví, neboť ta je přirozeně sladká. Různé druhy zeleniny nám poskytují různé vitaminy, takže v pozdějších fázích budete mít skutečně z čeho vybírat. Mnohé druhy zeleniny mají celkem výraznou chuť, např. brokolice, takže až si miminko na pevnou stravu zvykne, můžete mu je namíchat třeba s brambory nebo s dětskou rýží a mlékem, aby pro ně byly chuťově přijatelnější. Hodně malým dětem chutná jídlo spíše nevýrazné.Všechny druhy zeleniny a ovoce lze také vařit i v mikrovlnné troubě.RýžeDalším vynikajícím prvním jídlem je dětská rýže. Smíchá-li se s vodou anebo s mlékem (odstříkaným mateřským nebo s umělou výživou), je lehce stravitelná a její mléčná chuť napomáhá hladkému přechodu dítěte na pevnou stravu. Vyberte si rýži bez cukru, obohacenou o vitaminy a železo. Dětská rýže se také dobře kombinuje a ovocnými a zeleninovými pyré.

    03.květen 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Cestování
  • Létání s dětmi. Bojíte se?

    Pravda, zpravidla se musíte dopravit letadlem, ale netřeba se vzdávat cestování jen proto, že máte malé děti. I s nimi se dá létat v oblacích, ne? Tak se na to pojďme společně podívat.Letecká doprava je pro dítě sice také náročná, ale i pro vás bude mnohem jednodušší, když se nebudete muset plahočit dlouhé hodiny autobusem. Alespoň nás s naším drobkem by při cestě dálkovým autobusem do Anglie vysadili ještě na našich hranicích.Asi první problém, který budete řešit, je strach. Co si budeme nalhávat, každý má před letem strach, natož děti. Ale jen v extrémních případech děti propláčí celou cestu. Zpravidla je nakonec zaujme výhled z okýnka, krásná letuška nebo hučící motory.Ve chvíli, kdy zamlouváte letenky, byste měli upozornit, že s vámi bude cestovat malé dítě. Vyberte si takové sedačky, abyste měli dostatek místa pro sebe i malého neposedu. Nezapomeňte se rovnou pojistit pro případ, že z jakéhokoli důvodu nebudete moci odletět. Dětské nemoci jsou nevyzpytatelné.Zabalte dostatek plen i kojenecké stravy, protože nikdy nevíte, jaké mohou nastat problémy či zda nepřijdete o svá zavazadla. I když třeba jen na čas, myslet na zadní vrátka byste měli.Při startu nabídněte staršímu dítěti cucavý bonbon, menšímu mléko nebo jej klidně kojte. Je totiž potřeba vyrovnat tlak v uchu. Nezapomeňte vzít hračku, která jej zaujme a baví, nejlépe je pořídit před odletem zcela novou, neokoukanou. Od věci také není naplánovat let na dobu, kdy dítě pravidelně spí.V letadle vám nabídnou stravu, ale dětem vezměte raději osvědčenou a oblíbenou.Létání s dětmi je náročné, ale nikoli nemožné, takže pokud se chystáte na dalekou cestu, proč nezkusit poznat svět také z ptačí perspektivy? Jestli máte několikaměsíční miminko, poraďte se raději s pediatrem, ale jinak se létání nemusíte bát. Nebo se snad bojíte? No, já musím přiznat, že hrozně... Co vy?

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Dovolená

    Zaznamenali jste nějaké změny při cestování s dětmi oproti tomu, jak probíhaly vaše dovolené před jejich příchodem?Letos jsme se rozhodli vzít potomka poprvé k moři. Leckdo určitě vyráží k moři s dětmi dřív než ve třech letech (a kousek), nám ale prozatím dovolené v Čechách stačily. Tentokrát jsme ale nasedli do auta a vyrazili směr severozápad Itálie, do Ligurie. Jak se liší cestování autem na dlouhé vzdálenosti s dítětem od toho, když jedete sami?První rozdílem je četnost zastávek, nejspíš všem dětem se spolehlivě začne chtít na záchod až těsně po odjezdu z benzinky. Abychom aspoň pro hlavní část cesty eliminovali dětské „otravování“, vyrazili jsme na noc, plán zněl: mladej usne, my budeme stavět co možná nejtišeji. Řekněme, že plán vyšel, ale kluk se tedy bránil seč mohl, neustále opakoval, že on bude spát až v Itálii. Naštěstí asi po hodině a půl to vzdal. Ale při zastávkách se budil a pravidelně nám opakoval, že on spát nebude, což nedodržel. Když pak k ránu byla řada se spaním na mně, on už byl vyspalý, takže na mě neustále mluvil a vyžadoval odpovědi. No, řekněme, že procházka po Veroně, kterou jsme si naplánovali jako předěl před konečnou cestou k pronajatému domu, byla po probdělé noci poněkud náročná.Samozřejmostí cestování s dítětem je vyšší hlučnost. Náš syn (kromě okamžiků, kdy spal) téměř nezavřel pusu. Cestu nám, vedle komentování všeho kolem, ozvláštňoval zejména zpěvem národní hymny. Protože si oblíbil dvě árie z Rusalky (ovšem jen v nestandardním podání mojí maminky), bylo potřeba mu je občas zazpívat. A manžel za volantem měl co dělat, aby udržel auto v pruhu.Změny plánů jsou taky častější. Když dítě v autě usne, pořadí zastávek se mění, protože je třeba toho času co nejlépe využít (kdo by budil dítě do špatné nálady, že?). Stejně tak se měnily naše plány, když se objevily na trase atrakce pro děti. Musela jsem uznat, že když my si chodíme po památkách a po  výletech, i on si zaslouží užít si prázdniny po svém. Neplánované pauzy na jízdu na kolotočích, hraní na hřištích, lezení po všem možném a chození po obchodech s hračkami nám ovšem dost nahlodávaly časový plán.Báječné je také zjištění, že i nepříliš příjemné chvíle umí děti změnit v alespoň snesitelné. Když jsme si udělali výlet do Cinque Terre (pět rybářských vesniček, kdysi odříznutých od světa), patrně jsme vybrali špatný dopravní prostředek (chtěli jsme uniknout vlakům přeplněným turisty), autem se cesta přes Apeniny zdála rychlejší. Pomalejší asi nebyla, zato dobrodružnější ano. Několikeré couvání, aby vůbec mohla projet protijedoucí auta, aniž by spadla do propasti, zpomalování do kroku, nekonečné zdolávání převýšení nahoru i dolů, čekání ve frontách před jednosměrnými tunely… Aspoň že ty komentáře stály za to. „Babičko, ty jsi z toho vyřízená!“. „Já se bojím výšek“, kterýžto fakt nám sděloval s mrkáním a úsměvem na rtech. I určité zklamání z dosaženého cíle (z kdysi rybářské vesničky, odříznuté od světa, navíc  údajně nejkrásnější z pěti měst, která jsou součástí kulturního dědictví UNESCO, Vernazza, je dnes turisty přeplněné místo se špinavou plážičkou) nám synátor vynahradil. Nejspíš potěšil i pár lidí na místě, vzhledem k tomu, že si jej hned několik vybralo za vhodný objekt k fotografování – po té zmrzlině nejčistší nebyl…

    27.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • O drogách

    A tak je důležité znát fakta a dle nich se zařídit. Drogy sice pomohli k výborným literárním dílům, ale napsali je víjmeční lidé, ne drogy. A pokud někdo chce svojí konzumaci drog omlouvat, je na nejlepší cestě k závislosti. Já osobně přiznávám, že najdu příležitost pro střídmé konzumaci alkoholu nebo marihuany, ale základní prevencí je že droga je výjmečné zpestření výjmečného dnu. Ale většina dnů v roce je úplně tuctových a obyčejných a tam stačí náše základní droga - endorfin. Droga může pomoct k rozšíření osobních zkušeností, rozvoje osobnosti, intelektu. Ale základem je vždy pravidlo, že droga je lichvář, na začátku dá HEZKÉ a pak si začne všechno brát až nezbyde nic než dno. Můžeš zkusit se vydat cestou Bukowskiho, Learyho nebo dalších bídníků, ale nakonec stejně zkončích jako tuckový feťák po kterym neštěkne ani pes a na konec ani nikdo nepostřehne, že už tu nejsi.Anarchismus říká: máš právo bezmezné svobody dělat si co chceš, dokud neporušíš právo druhého. V tom je vše, fetovat můžeš, ale nekraď, nepodváděj, nikoho nemlaď a teď malý výpočet, v průměru závislí potřebuje každý den na drogu třeba 1000,- a kdo zaměstná feťáka ?? Tak jak pak je fetování jen moje vlastní věc? Když je člověk sjetej nebo závislej, vždycky najde omluvu, ale velmi těžko najde řešení cílu bejt zase člověkem, aby ho dosáhl. A hlavně psychická závislost se nikdy nevyléčí, ta chuť je tam nadosmrti, jen s ní dokázat žít.Tady je křižovatka - brát, nebrát, nic mezi tim neexistuje a na začátku jsme si všichni co jsem poznal v pěti neúspěšných léčbách, že já to budu mít pod kontrolou. Věřím, že u marihuany to jde, věřím že to jde i u alkoholu i když je to těžší, nevěřím, že to jde u heroinu, kokainu nebo perníku. Jakmile se s takovou drogou člověk sváže, tak se vydal cestou zatracení. Možná příjde za rok, za dva, za tři, prostě až si jednou řekneš o v tejdnu dneska piko pro zkoušku je v pohodě, dneska je mi blbě, tak jen vyjmečně trocha ejče. A pak už ztrácí výkend svou výjmečnost, protože už to je i v tejdnu a pak už to je rychlý, aby to nejen bylo každej den, ale aby to bylo součástí dne. Právo rozhodnout se má každý, jen povinností společnosti je dát pravdivé a objektivní informace těm, kteří před tím rozhodnutím stojí.

    29.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Cesta do Londýna

    Letenky a cestování  letenky na toto letiště jsou ale v porovnání s ostatními výrazně dražší a proto zde létá méně spojů.Cena letenky se pohybuje přibližně kolem 1.000 Kč za jednu cestu. V ceně letenky je ale většinou zahrnuto pouze malé příruční zavazadlo, takže cena letenky i s velkým zavazadlem vyjde přibližně na 1.500 Kč. Záleží především na tom, na který den letenku objednáváte, lety o víkendech a o svátcích jsou dražší. Dále záleží, jak dlouho dopředu si letenku koupíte, nejlevněji se dají sehnat letenky zakoupené s měsíčním předstihem. S přibližujícím se datem odletu pak ceny letenek postupně stoupají.Nejvýhodněji lze letenky zakoupit na internetových stránkách leteckých společností: Wizz Air, Ryan Air a easyJet. Při výběru letecké společnosti je třeba brát především ohled na to, z kterého města cestujete. Letenky z České republiky je možné zakoupit s odletem z Prahy, Brna nebo Ostravy. A dále je třeba také brát ohled na to, do které části Londýna se chystáte, každé letiště je totiž na jiném okraji města.Do ceny za cestu je pak třeba také započítat náklady na dopravu z letiště do centra Londýna. Trasy z Londýna na letiště a zpět jsou naštěstí velmi používané a spoje jezdí na různá nádraží a autobusové zastávky do centra. Nejvýhodnější je zakoupit si předem jízdenku na autobus nebo na vlak přímo z letiště. Ceny jízdenek se pohybují v rozmezí od 2 do 15 liber za jednu cestu. Stejně jako u ceny letenek, záleží především na tom, s jakým předstihem si lístky zakoupíte a na hodině odjezdu, jízdenky bývají nejlevnější odpoledne a nejdražší v noci.Pro dopravu z letiště do Lodnýna je možné zakoupit jízdenky u společností: EasyBus, Terravision, Natinal express, Gatwick express, Stansted express. Je dobré nechat si rezervu přibližně 1 hodinu od příletu na letiště do odjezdu z letiště, protože je potřeba projít celní kontrolou na letišti a počkat na zavazadla. Do celkové ceny je pak potřeba započítat i cenu za městskou hromadnou dopravu, která je v Londýně mnohem dražší než v českých městech.Cesta z České republiky do Londýna je letadlem v porovnání s ostatními možnostmi bezkonkurenčně nejrychlejší. Je však potřeba pamatovat na to, že musíte ve většině případů platit za každé zavazadlo a máte omezenou váhu každého zavazadla, které si s sebou chcete přivézt do Londýna.Cesta autobusem či automobilemNejvětší výhoda při cestování do Londýna autobusem čí automobilem, je možnost cestou navštívit a poznat další města západní Evropy. Jako další výhodu považuji především možnost cestovat s větším množstvím zavazadel nebo s objemnějšími čí těžšími zavazadly.Pokud se rozhodnete cestovat po silnicích, je potřeba si rozmyslet, jak se dostanete přes průplav la Manche. Můžete využít lodní dopravu na trajektu, které jezdí mezi Francií a Velkou Británií přibližně každou hodinu. Anebo lze využít Eurotunnel, uvnitř kterého jezdí speciální vlaky, které převážejí autobusy a osobní automobily.Cesta autobusem trvá približně 18 hodin, včetně povinných přestávek a cesty trajektem nebo eurotunelem. Většina spojů jezdí v noci, když jsou dálnice méně plné.Cena za cestu autobusem se pohybuje přibližně kolem 2.000 Kč, stejně jako u letecké dopravy záleží na tom, s jakým předstihem si jízdenky zakoupíte a na tom, v který den cestujete. Cena je ale konečná a není třeba připlácet za další zavazadla. Jízdenky na autobus do Londýna lze zakoupit například u společnosti student agency.Pokud se rozhodnete cestovat do Londýna autem, je potřeba myslet na to, že ve Velké Británii jezdí vozidla po levé straně vozovky. Proto bych řízení ve Velké Británii doporučil pouze velmi zkušeným řidičům. Výhodou je především možnost uzpůsobit trasu cesty podle vlastní potřeby. Nabízí se tak možnost, prodloužit si cestu na několik dní s prohlídkou zajímavých měst v Německu, Belgii, Lucembursku Nizozemí či Francii.ZávěrZ České republiky lze do Londýna cestovat letecky či po dálnicích. Letecká doprava je především rychlejší a pohodlnější. Naproti tomu autobusová či automobilová doprava umožňuje poznat západoevropská města a navštívit zajímavé památky.Pro cestu a kupování lístků je také potřeba pamatovat na časový posun mezi Českou republikou a Velkou Británií, který je 1 hodina. Před cestou doporučuji sjednat si cestovní pojištění. Dále by se vám mohl hodit seznam užitečných věcí co si s sebou vzít na cestu do Londýna.Až se rozhodnete pro kteroukoliv možnost cestování, nejdůležitější je předcházet možným problémům a přeji, ať se cesta vydaří co nejlépe.

    04.březen 2020 - Napsal: Simona Chvátilová


Výsledky vyhledávání v sekci: Děti
  • Přednáška prof. Dowlinga - prenatální vývoj, těhotenství

     To je velmi důležité pro pochopení těchto malých dětí – vidím tu teď v sále mnoho malých dětí – chceme-li pochopit, co potřebují, musíme také vědět, co znamená druhý porod. Zde máme znázorněny ty čtyři fáze, od početí, tam je genetika velmi důležitá. A pak je fáze I., těhotenství. A zde je velmi důležité, jestli je matka zdravá nebo nemocná, jestli žije ve stresu nebo je šťastná, to vše ovlivňuje vývoj dítěte. A pak přichází první porod, včetně odstřižení od placenty. A pak je třetí fáze, kdy má dítě mít úzkou vazbu na matku díky kojení. A nakonec je druhý porod, to je čtvrtá fáze, a ta by normálně měla proběhnout cca do tří let věku dítěte (před mateřskou školou). To je tehdy, kdy zdravé dítě přestává být závislé na matce. Už by nemělo plakat ve dveřích školky, že maminka odchází. Ale ze své praxe vím, že existují i dospělí, kteří ještě neprodělali fázi druhého porodu. Ti jsou i v dospělosti pořád závislí na své matce.  V Itálii existuje vládní výbor, protože mají problém s dospělými muži, kteří jsou stále závislí na své matce, říká se jim „mammonis“. V Německu máme podobný problém, říkáme takovým „maminčini synáčci“. Ze své praxe i z výzkumu vím, že psychicky nemocní lidí, kteří jsou buď hospitalizovaní na psychiatrii nebo jsou ve věznicích, jsou lidé, kteří zažili trauma v jednom z těch čtyř období nebo i ve všech čtyřech. Například matka zneužívala alkohol nebo drogy v těhotenství, potom následoval porod pomocí kleští nebo vakuumextrakce, a pak dítě nemělo dobrý vztah s matkou – nebylo kojeno, protože přišlo do ústavu. A čtvrtá fáze také nebyla dobrá a neproběhla, protože dítě bylo předáváno z jednoho ústavu do druhého, z jedné pěstounské rodiny do druhé, až do puberty, a pak už se nestalo sociálně přizpůsobivým. Lidé, kteří se někdy dostanou na psychiatrii a někdy mají problémy s policií, ale mají základní pracovní schopnosti, u těch se dá prokázat poškození třech fází. Podle mé zkušenosti normální lidé, kteří nejsou vždy šťastni a nejsou zdraví, jsme vlastně my. Ti zažili trauma ve dvou z těchto fází. A pro každého lékaře je velmi důležité vědět, zda byl jeho pacient v některé z těchto fází zraněn – nebo zda byl v této rané fázi zcela šťastný. Já tu nejsem proto, že jsem dělal velký vědecký výzkum. Já jsem sice jsem výzkum dělal, ale musel jsem se sám s těmito skutečnostmi vypořádat. Já sám jsem přežil pokus o provedení potratu ve 12. týdnu těhotenství. Také jsem měl velmi obtížný porod. A v této fázi po porodu se můj otec dostal do nemocnice a matka brzy otěhotněla a čekala mladšího bratra. Matka měla velmi těžké existenční problémy. A pak jsem se dostal do nemocnice, kde jsem byl operován bez narkózy. Takže i tato fáze u mě nebyla dobrá. Proto vám chci ukázat, jak je důležité to všechno u každého člověka znát, abyste mu mohli cílenou terapií pomoci.  Příklad: Mám pacientku po autonehodě. Její manžel a dva synové byli velmi těžce zraněni. Měli zlomené ruce a nohy. Ona sama utrpěla jen velký náraz. Její manžel a oba synové se velmi rychle uzdravili a vrátili se z nemocnice domů. Ale matka zůstala velmi dlouho postižená následkem posttraumatické zátěže, měla poruchy spánku, jídla apod. A pak přišla ke mně na terapii a jako důvod uvedla autonehodu. Mluvili jsme o té nehodě hodně, ale její potíže se velmi zhoršovaly. Potom dostala strašnou migrénu, bolesti zad, potíže s dechem, a její manžel začal o terapii pochybovat. Zavolal mi a stěžoval si: Pane Dowlingu, co s mou ženou děláte, vždyť je na tom stále hůř? Já jsem vycítil, že všechny potíže té ženy měly jinou příčinu, autonehoda byla jen spouštěcím faktorem. Začal jsem s uvolňovacími cviky a hypnózou a ona začala mít sny, že oba její synové zemřeli při porodu. Ale já jsem věděl, že obě děti se narodily zdravě a spontánně. Ale její sny byly hrůzostrašné, o tom, jak její děti zemřely při porodu. Požádal jsem ji, aby se zeptala své matky, jak se narodila ona sama. Paní sebejistě odpověděla, že to jistě nebude s jejími problémy souviset. Ale přesto šla za svou matkou a vyptala se na okolnosti svého porodu. A matka jí vyprávěla, že její porod byl dramatický, velmi těžký, pomocí kleští. Nejsem detektiv, ale toto spojení mezi autonehodou a jejím vlastním porodem bylo příčinou. Když jsem na to zaměřil terapii, byly potíže během šesti týdnů pryč.  Mnoho pacientů v  dnešní Evropě má symptomy jako migrény, poruchy srdeční frekvence, poruchy dýchání a angíny, bolesti zad, a v mnoha zemích se provádějí náročné diagnózy pomocí CT a jiných moderních metod, ale možná po roce marného vyšetřování prohlásí leckterý lékař: Lituji, ale vaše problémy budou psychosomatického původu. Ani s nejlepšími diagnostickými metodami nejsme schopni najít organickou příčinu poruch. Pacienti přicházejí s obrovskými složkami s dokumentací, která jistě stála velké peníze. Ale příčina potíží není ve tkáních, ale v jejich vnitřní psychice. Uvedu příklad z oblasti výzkumu rakoviny. V Heidelbergu v Německu máme Německý ústav pro výzkum rakoviny, kde dělají velkou práci v genetickém výzkumu, hledají příčiny rakoviny a snaží se přijít na to, proč někdo může dostat rakovinu. A přirozeně nacházíme i genetické příčiny, ale ty nejsou schopny dostatečně odůvodnit, proč určití lidé dostanou rakovinu. A teď jsme poznali, že lidé, kteří mají rakovinu, prožili nevyřešený rozchod zhruba rok předtím, než nádor vznikl, asi 80% onkologických pacientů prožilo nějaký bolestný rozchod. Až do doby před třemi lety se nikdo onkologických pacientů neptal, jestli neprožili nějaké těžké trauma v oblasti svých vztahů. A my teď víme, že důležitou příčinou onemocnění rakovinou může být psychické zahořknutí. Víme teď, že mnoho pacientů trpí tzv. posttraumatickým zahořknutím. Je to stav deprese, zahořknutí v důsledku traumatu. V angličtině se to nazývá Post-traumatic embitterment disorder(PTED). Pojem PTED už je užíván jako mezinárodní psychiatrický termín a najdete jej i na internetu. Tento nový výzkum ukazuje, že pacienti trpící tímto syndromem daleko častěji podléhají rakovině. V bývalé NDR máme velmi mnoho případů této diagnózy PTED a pacienti jsou léčeni např. v univerzitní nemocnici Charité v Berlíně. Mnoho starších lidí z bývalé NDR trpících tímto syndromem pociťovalo revoluci jako podvod. Prováděl jsem vlastní výzkum ve východoněmeckém městě Chemnitz (za komunismu Karl-Marx-Stadt) a v Lipsku a ten ukazuje, že lidi nejvíce trpící tímto syndromem prožili velmi těžké psychické zranění v prvních fázích života od početí do předškolního věku. Dříve než my dojdeme psychické újmy, uděláme si přestávku. Mám otázku: Kolik je tu v sále porodních asistentek? Kolik je tu lékařů – gynekologů, kolik zdravotních sester nebo dětských sester? Chtěl bych teď svůj výklad orientovat na porodní asistentky a sice na to, jak je možno při porodu postupovat, aby činnost asistentky byla skutečnou pomocí. Chtěl bych vám ukázat, jak působí stres na dítě v děloze a jak to souvisí s porodem. Všechny studie ukazují, že je třeba, aby se těhotná cítila uvolněná, jako na dovolené. Když je rodina těhotné v pořádku, všichni jsou šťastni a těší se na dítě, je to nejlepším předpokladem zdravého dítěte. Toto dítě jsem fotografoval, když bylo na světě ani ne 10 minut. Vidíte, jak je šťastné, sebevědomé, byl to krásný porod, který oba, matka i dítě, prožili jako velkou radostnou událost. Takové dítě má velké pozitivní šance pro budoucnost. Zde je jiný porod téhož dne, byl ale těžký, trval velmi dlouho. Ale ani zde jsme neintervenovali, čekali jsme trpělivě. I toto dítě přišlo na svět spontánně. Nešlo to tak dobře, jako u prvního dítěte, ale bylo to pořád lepší, než použít násilné metody pro urychlení porodu. Naučil jsem se od Michela Odenta mít hodně trpělivost při porodu. Před čtyřmi týdny jsme měli během dvou dnů sedm porodů v porodnici v Chemnitz. To mělo souvislost s mistrovstvím světa. V Německu teď přibývá hodně dětí. A z těchto sedmi žen ta, která přišla první, porodila jako poslední ze všech. Neměla to jednoduché. V nemocnici by jistě na ni naléhali a pospíchali by, asi by použili císařský řez. Když je ale dost klidu a trpělivosti, když nejsou žádné komplikace, je i tak možno porodit spontánně a šťastně bez medicínské intervence.  Toto je domácí porod v Anglii, kde to není až tak časté. Dnes je nejvíce domácích porodů v Holandsku. I když se tomu nechce věřit, domácí porody jsou statisticky velmi bezpečné. Když má žena správnou pomoc, správné informace a správnou důvěru, pak je domácí porod to nejlepší. Moje děti se doma narodit nemohly, jsem šťastný, že existují nemocnice. Ale domácí porod je důležitou tradicí, kterou je nutné podporovat. A také kojení. To je moc důležité, ta vazba. Tohle děťátko je staré 12 hodin a vazba je pro něj důležitá. Tohle je to samé dítě v devíti měsících, stále je šťastné a spokojené. A pak nastane druhý porod a to dítě se uvolní. Toto je obrázek šťastného dítěte, které jde do světa s velkou radostí a samo maminku opouští. Jak jsem říkal už předtím, celá doba až do této fáze je velmi důležitá. Toto spojení pomocí placenty a pupeční šňůry ovlivňuje zdraví člověka. Víme, že všechny neuropeptiny a neurotransmitery procházejí placentou od matky k dítěti. Takže dítě prožívá a vnímá vše, co cítí matka. Pokud je matka šťastná, pak je i dítě šťastné. Působí na ně ty stejné hormony. Jaký stres způsobuje problémy v těhotenství? Dost často to způsobuje otec dítěte, nebo partner či přítel, ale také velmi často je to babička, matka budoucí matky, kdo působí stres, pak otec budoucí matky, tedy dědeček, říkám to teď v pořadí, jak se to vyskytuje. Dále zde působí také tchýně a tchán. Hlavní stres je tedy daný vztahy v rodině. A podle studií je tento stres spojen s komplikacemi během porodu, jako vakuumextrakce, kleště, císařský řez s narkózou nebo epidurální anestezií, také s předčasnými porody i s intenzivní péčí. Ukazuji tyhle obrázky, i když jsou smutné, protože i tímto způsobem přicházejí na svět děti. Ne každá vakuumextrakce však dopadá takovým způsobem. Tady je vidět dítě 24 hodin po porodu, porodní nádor. Nikdo mi nevymluví, že toto není těžká životní zkušenost, poranění. Je pravda, že ne každý člověk potom trpí bolestmi hlavy, ale mnoho lidí, kteří mají migrénu a bolesti v oblasti spodiny lebeční, má za sebou porod vakuumextrakcí nebo kleštěmi. Tento způsob porodu může mít dlouhodobé následky. Cílem mé práce je zabránit co možná nejvíce tomuto způsobu vedení porodu.  Tento chlapec má pět let a tady vidíte, jak je jeho lebka poznamenána následky porodu. Můžete se podívat kolem sebe tady v sále a podle obličeje budete schopni přibližně odhadnout, jakým způsobem kdo z vás přišel na svět. Zde přítomní lidé, kteří mají velmi symetrický obličej, přišli na svět rychlým porodem, císařským řezem nebo koncem pánevním. Císařský řez je komplikace pro dítě. Některým dětem, jako třeba i mým, se tak dá zachránit život, ale na úkor něčeho jiného. Mám v péči mnoho dětí, které mají psychické poruchy jako úzkostný strach, noční můry, a lze to odvodit jako následky císařského řezu. Tady vidíte dítě, které se mohlo narodit normálně spontánně, ale použití násilí mu neprospělo. Také narkotika, zde vidíte relativně předčasně narozené dítě plné narkotizačních prostředků. Toto dítě muselo být brzy resuscitováno pomocí kyslíku, a to je úplně jiný zážitek než krásný a radostný porod, který jsme viděli předtím. Mnoho lidí, kteří trpí velkým strachem, zažilo něco podobného. Také se mohou projevit zážitky nedonošených dětí, které strávili nějakou dobu v inkubátoru. Například minulý týden bylo propuštěno do domácí péče děťátko, které se narodilo jako první v historii ve 22. týdnu těhotenství (v USA). To je úplně jiný začátek života, než když se může dítě narodit spontánně po devíti měsících těhotenství.  Teď vám chci ukázat, jak dítě prožívá stres v děloze. Stres v děloze ovlivňuje zásobování dítěte placentou. A zde si musíme říci něco nového o placentě. Teprve teď začínáme v Německu a v Anglii více zkoumat tento orgán, tohle je placenta čtyři měsíce po početí. Každý z nás má takový orgán, strom života. Tento strom života je součástí našeho těla, nepatří matce. Jak už víte, je velmi důležité, že pupeční šňůra má silnou centrální cévu a tato céva přináší okysličenou krev dítěti a pokračuje nahoru k játrům. A tyto dvě artérie, ty modré, odvádějí odkysličenou krev do placenty, aby se znovu okysličila. A velmi důležité přitom je, že ty dvě artérie jsou spojeny s dolními končetinami. Zde vidíme embryo 24 dní staré, tady je pupeční šňůra a tady začínají růst nohy. Asi 40. den začíná pučet nožka (naznačená) a kolem 60. dne se krevní oběh končetiny propojuje s krevním oběhem placenty. To je z anatomického hlediska velmi důležité. Možná to nevidíte moc dobře, ale artérie přicházejí zleva a zprava kolem genitálií dítěte, z oblasti třísel – tady to vidíte trochu lépe, tady je pupeční šňůra – a přesně zde je pupeční šňůra propojena s krevním oběhem dolní končetiny. To je důležitá informace. Tady je větší obrázek. Tady vidíte pupeční artérie, a tady je krevní oběh nohy. Proč je to důležité? Tady máme dítě těsně po porodu. Ještě nemá oddělenou pupeční šňůru. Ale podívejte se na nohy, to děvčátko má velké napětí v bederní oblasti, protože krevní oběh k placentě velmi souvisí s touto oblastí. Tady je další miminko porozené císařským řezem. Mohli byste si myslet, že tohle dítě nemá problém, protože nepláče, ale ono je v hlubokém šoku. Hodně lidí si myslí, že poporodní trauma je záležitostí hlavy, poranění lebky, ale většina lidí, kteří prožili poporodní trauma, zažili pánevní šok. Co je to šok pánve, pánevních svalů? Co si pod tím máme představit? Pokusím se vám to vysvětlit. Krev přichází z placenty, jde do pupečníku, stoupá nahoru k játrům a až k mozku. A krev, která se vrací do placenty, přichází z třísel. Pupečníkové artérie přecházejí do pupečníku a krev jimi proudí zpět do placenty. Tyto dvě části těla jsou velmi úzce spojeny s krevním oběhem placenty. Zde můžeme porozumět tomu, jak vzniká kýla u novorozenců nebo problémy s kyčlemi, např. dysplazie, vidíme, že za to může napětí v pánvi. Tento sval se nazývá musculus psoas a pokud dítě tento sval napne, rozevře pánev. Zkusím to vysvětlit: má-li dítě placentární insuficienci (nedostatečné zásobování prostřednictvím placenty, tj. dítě nedostává dostatek kyslíku z placenty), musí toto dítě zvýšit svou srdeční činnost, až na více než 140 úderů za minutu. A tato zvýšená srdeční činnost (tachykardie) umožní, aby dítě v děloze nedostatečnost placenty přežilo. Dítě tedy své matce začne pomáhat. Mnoho dětí v děloze musí pracovat, aby přežily. Pomocí ultrazvuku můžeme pozorovat, že když dítě zvýší svou srdeční činnost, napíná sval psoas, aby obě tyto části těla rozevřelo. Aby co nejvíce usnadnilo průtok krve krevním oběhem k placentě. Je vám tento mechanismus jasný?  Řeknu vám příklad z doby mých studií medicíny. Tenkrát nebyl ultrazvuk a všechny pacientky jsme museli vyšetřovat pohmatem, rukou prohmatat břicho těhotné. Můj profesor mi řekl: Dowlingu, vyšetřete tuto paní. A já jsem tady dole nahmatal hlavu. Vyšetřoval jsem dál a najednou jsem nahmatal tady nahoře také něco velmi tvrdého. Pomyslil jsem si: dvojčata! Ale profesor řekl: Ne, ne, ještě jednou. Tak jsem vyšetřoval znovu to tvrdé místo nahoře a přišel jsem na to, že je to hodně pevně sevřený zadeček. Tato maminka kouřila. Kouření znamená okamžitý stres pro dítě. Jakmile si matka v těhotenství zakouří, dítě zvýší svou srdeční činnost, aby přežilo. Přitom napíná psoas, aby usnadnilo průtok krve krevním oběhem k placentě. Ukážu vám na svém vlastním těle, co je možné zjistit ultrazvukem. Dítě, jehož matka kouří, neleží v děloze uvolněné, ale leží takto. Napíná psoas, a na ultrazvuku vidíme prohnutý kříž, vidíme, že kolena jsou roztažena od sebe, zadeček je úplně tvrdý, velký sedací sval (m. gluteus maximus) je také úplně stažený, a tento mechanismus slouží tomu, aby dítě rozevřelo tato místa: pánev a třísla, aby se co nejvíce usnadnil průtok krve k placentě. Když miminko napne psoas, nemůže dojít k porodu. Protože aby mohl porod proběhnout, musí mít dítě nohy uvolněné. Kolik zde přítomných porodních asistentek vidělo porod pomocí vakuumextrakce, kdy lékař velikou silou táhne zvonem hlavičku ven? Když jsem viděl první porody pomocí vakuumextrakce, myslel jsem si, že to dítě bude obrovské, aspoň 4 kila. A po půl hodině tahání bylo porozené malé dítě, které mělo sotva dvě kila. Důvod tohoto velmi často pozorovaného jevu je ten, že když má matka stres nebo kouří, dítě zůstává malé, do dvou kilogramů, ale má velmi pevný zadeček, zvýšenou srdeční akci a kvůli napnutým svalům zůstává dítě zaklíněno v matčině těle. To je důvodem, že stres v těhotenství může vést k velmi těžkým porodům i u malých dětí.  Tady vidíme celý musculus psoas, a je vidět, že přesně v místě tříselného kanálu (canalis inguinalis) se dítě pokouší zde rozevírat své kyčle a tím dochází k napětí tohoto svalu. Mnoho lidí přišlo na svět s napnutým a zkráceným bederním svalem - musculus psoas, to vede k bolestem v kříži (prohnutý kříž), k potížím s kyčelními klouby a bohužel i k bolestivým porodům. Tady je vidět, že oblouk pánve je tady dole. Ale kdyby tento člověk – tato žena – byla těhotná, její dítě by jí sedělo tady vpředu. Každé dítě, které se má narodit, musí projít mezi oběma bederními svaly (m. psoas). Tyto bederní svaly jsou branou k pánevnímu dnu. Mnoho lékařů a porodních asistentek obvykle sleduje pánevní dno, aby zjistili, jak je porod daleko, ale to pánevní dno není zase až tak důležité. Daleko důležitější je stav obou těchto psoatických svalů. Uvedu příklad dvou posledních porodů, které jsem vedl: přišla malá žena s malým bříškem, která šla uvolněně: kladla nohy rovně. Měla krásný, téměř bezbolestný porod a dítě mělo porodní váhu 4200 g. Ve stejný den rodila velká žena, která při chůzi kladla nohy od sebe, a měla obrovské břicho. Měla prohnutá záda v kříži, velké bolesti v zádech a zdálo se, že dítě bude velmi velké a těžké. Porod byl velice bolestivý, dítě pořád zůstávalo vysoko. Porod trval 29 hodin a miminko vážilo jen 2100 g. Důvod? Měla napnuté psoasy, bolesti v kříži, prohnutá záda, protože bederní svaly svým stažením táhnou dopředu bederní páteř. Tyto svaly také vytáčejí kyčle směrem ven. Ukážu vám to: když napnu psoasy, nohy se mi rozevřou: ze způsobu chůze jakéhokoliv člověka tak mohu poznat stav jeho psoasů. To je důležitý moment pro porodní asistentky. Stačí si všimnout, jak maminka přichází na porodní sál: pokud klade nohy před sebe rovně bez napětí, lze očekávat jednoduchý porod bez bolestí. Pokud klade nohy rozevřeně, lze očekávat komplikace. Na bederních svalech totiž navíc sedí nervové pleteně bederní (plexus lumbalis). Když dítě prochází mezi bederními svaly, otírá se o tento nervový pletenec. Tím působí tu strašlivou bolest, kterou žena téměř nemůže vydržet. Porodní bolest tedy není způsobena tím, jak dítě tlačí na pánevní dno, ale jak se odírá o nervové pletence. Když chcete utišit bolesti při porodu, musíte co nejvíce uvolnit psoasy. Ve svých kursech učím porodní asistentky, jakým způsobem svaly co nejvíc uvolnit. V kurzech přípravy na porod nebo při zvládání krizových situací na porodním sále. Všechny informace, které zde uvádím, byly vědecky potvrzeny v této studii z Darmstadtu, proto chci, abyste opravdu pochopili, co tam píšeme. V rámci této studie jsme navštěvovali těhotné u nich doma. A u nich doma jsme měřili bazální srdeční frekvenci dítěte, bylo to vždy v 37. týdnu těhotenství. Zjistili jsme zřejmou souvislost: čím vyšší byla bazální srdeční frekvence, tím větší byly komplikace při porodu. Měřili jsme doma u maminek, protože v důsledku stresu z nemocničního prostředí může tlak krve i srdeční frekvence stoupnout maminkám i miminkům. Zdravé děti v děloze mívají frekvenci srdečního tepu kolem 120/min, pokud se měření provádí doma. U některých dětí stresovaných maminek jsme naměřili více než 140/min., u nich pak byly porodní komplikace, následovaly problémy s kojením, a ještě tři měsíce po porodu měly tyto děti zvýšenou srdeční frekvenci, jsou to děti s typickými poruchami spánku a častým pláčem (tzv. ukřičené děti). To vše je v korelaci se zvýšenou srdeční činností v těhotenství.Výzkum kojenců dokazuje, že bazální srdeční frekvence je v korelaci s temperamentem v raném dětství. Problematické děti mívají zvýšenou srdeční činnost. To platí i pro hyperaktivní děti: když dospějí do školního věku, neposedí, vrtí se. V Německu, v Anglii, v Rakousku výzkumem hyperaktivních dětí zjistili, že problémem není inteligence, ale právě  srdeční činnost. Každý člověk, který zažil bušení srdce, ví, že se v takové chvíli nemůže soustředit, zaskočí ho strach. Bušením srdce trpí mnoho dětí.Dalším z důvodů zvýšené srdeční činnosti je tokolýza. Víte, že když má žena předčasné bolesti, dostane léky na snížení děložního tonusu (tokolýza). Tato tokolýza ovlivňuje srdeční činnost matky i dítěte. Podle studií mnoho hyperaktivních dětí dostávalo v těhotenství nebo krátce před porodem tyto léky.Existuje mnoho studií o vlivu nikotinu v těhotenství. Pro dítě je jeho účinek velmi nebezpečný. O nikotinu víme tolik, že centralizuje náš krevní oběh. Když kouříme, dostává se (kromě jiného) více krve do mozku, ale končetiny jsou zásobeny krví méně, a také děloze se krve, a tedy i kyslíku, nedostává. Je již také dokázáno, že kouření vlastně působí jako antikoncepce. Pokud žena kouří, daleko obtížněji otěhotní. Podle studií musí až 30x častěji mít pohlavní styk s manželem, než otěhotní – příčinou je právě nedostatečné prokrvení podbřišku. Podobný mechanismus funguje u trávicího traktu - při kouření není dost prokrvena oblast trávicího traktu, takže neprobíhá správně trávení a člověk zůstává štíhlý. Je to stejný mechanismus jako u dělohy.  V Německu – nevím, jak je to u vás - dnes kouří až 40% žen ve věku 18 – 44 let, v Rakousku a ve Švýcarsku je to ještě horší. Tam kouří 50% žen mladších 20 let. V Německu je počato, nošeno po celé těhotenství, rodí se a vyrůstá 60% dětí v domácnosti, kde alespoň jeden její člen kouří. To je veliký problém. Důsledkem jsou předčasné porody, děti se rodí s nižší porodní váhou, nenarozené děti kouřících matek mají menší orgány (např. ledviny, slezinu, játra). U těhotných kuřaček je až 8x větší riziko náhlého úmrtí novorozenců. U dětí s porodní váhou pod 2500 g je až 16x větší riziko, že dítě do 9 měsíců zemře. Také je velmi důležité, jestli kouří otec dítěte,  protože i pasivní kouření škodí. I když otec kouří jen v práci nebo venku, ale pak si večer lehne vedle své ženy do postele, během spánku se z jeho kůže uvolňuje nikotin pod stejnou pokrývkou a dostane se tak k těhotné ženě a pak pupeční šňůrou až k dítěti, které pak nutně zvýší svou srdeční frekvenci. Pokud otec dítěte kouří, kde má tedy spát? Třeba v koupelně… Tady mám takový legrační obrázek. Pochází od jednoho lékaře z Anglie, kde v r. 1940 při výzkumu zjistili, že krevní oběh k placentě se odráží v horních i dolních končetinách. To znamená, že když dítě zvýší svou srdeční činnost a pumpuje tak hodně krve do placenty, pumpuje hodně i do rukou a nohou. Podobné je to i s léky: když žena bere Kontergan, cítí dítě toto nebezpečí u pupku a snaží se této krve co nejrychleji se zbavit (pumpuje ji zpět, do končetin, kde působí negativně). Tady vidíme ručičku asi 10-týdenního plodu, dítě mělo zvýšenou srdeční činnost. Vidíme, že má nateklé prsty. Embryologové si dříve mysleli, že je to normální vývoj prstů, dnes víme, že je to patologický jev, dítě je ve stresu. To má vliv na ony pozorované otoky prstů, a v dospělosti na průběh daktyloskopických rýh na prstu. Pokud je dítě uvolněné, s tepem 120/min., má nakonec otisky ve tvaru volných vln, u dětí s tepem nad 130/min. začínají prsty otékat a rýhy otisku prstu jsou změněné do smyček, smyčka směřuje ven. Pokud má maminka velký stres, musí dítě hodně pracovat a bojovat o přežití, nastává zrychlený srdeční tep nad 140/min a prsty jsou hodně oteklé. Stres má za následek kruhy v otisku. Tyto kruhy v otisku na prstech už zůstanou navždy, to jsou stresové děti. Můžeme se podívat na ruce, Každý může na vlastní ruce vidět, jak moc muselo jeho srdce pracovat v prvních 15 týdnech života. To je objev profesora Nathanielsze: ukazuji to všem svým pacientům. Tyto zážitky v děloze ovlivňují zdravotní stav srdce. Hyperaktivní děti mají kruhové útvary v otiscích prstů – je to dáno jejich zvýšenou srdeční frekvencí.  Teď to vše shrneme: účinky nikotinu i všechny druhy stresu působí i na dítě. Když musí matka moc pracovat, když má psychický stres, je ovlivněno i dítě. Po porodu je dítě přehnaně závislé na matce, nemůže se odpoutat od matky: nejraději by pořád pilo u prsu. Je to příznak, že v děloze prožilo nějaký nedostatek – nazýváme to prenatální nedostatkový syndrom (prenatal deprivationsyndrome). Dítě v děloze muselo tvrdě bojovat, aby si zajistilo potřebné látky k životu, po celé těhotenství bylo dítě koncentrováno na jediný cíl: dostat dost živin. A to zůstává v psychice i po porodu. Proto některé chce pořád pít, pořád chce být kojeno. To jsou ty děti, kdy chce maminka uspat dítě u prsu, pak opatrně přejde k postýlce a dítě položí a zanedlouho se dítě opět rozpláče a vyžaduje maminku znovu. Tyto plačtivé děti mají patologicky napjaté psoasy, mají blokované křížové a kyčelní (iliosakrální) klouby, mají zpomalený vývoj, tj. začínají později chodit. U těchto dětí je nebezpečí pupeční a tříselné kýly. O samotě jsou velmi neklidné a mají pořád zvýšenou srdeční činnost (puls přes 100/min.). Studie také prokázaly zvýšení pravděpodobnosti srdečních nemocí v dospělosti, navíc u mnoha lidí je riziko srdeční nemoci spojeno s podváhou. Muž, který měl porodní váhu menší než 2500 g, má o 50% větší riziko, že příčina jeho smrti bude srdeční nemoc. Tyto studie lze najít i na internetu. U žen je pravděpodobnost nižší, u těch, které se narodily s váhou pod 2500 g, je riziko úmrtí na srdeční nemoc pod 23%. Porodní váha je tedy velice důležitým faktorem pro zdravá vývoj v dospělosti. V Evropě i ve světě se na léčení srdečních nemocí vydává ohromné množství financí, přitom nejjednodušším prostředkem je preventivní péče, která se postará o to, aby ženy prožívaly bezproblémové těhotenství a aby jejich děti nepřicházely na svět předčasně a s nízkou porodní váhou. Toto je anekdota z Lékařských listů v Německu. Porodní asistentky zjistily porodní váhu 2 200 gramů. Jedna z nich říká: napište mu termín na měření krevního tlaku na rok 2035. To ale není vtip. Tato situace jen reflektuje lékařská fakta. Tohle je ještě jednou shrnuté vysvětlení, obrázek s kyčelními svaly (musculus psoas), zde je kyčelní kloub, na jehož vnitřní stranu zezadu navazuje musculus psoas. A právě tento sval způsobuje veliké bolesti zad a kyčelních kloubů. Víme, že dnes mnoho nemocnic nabízí výměnu kyčelního kloubu za titanovou náhradu. Ale pro správnou terapii pro všechny takové problémy stačí jediné: uvolnit psoas. Dnes odpoledne budu říkat informace zvláště pro porodní asistentky: jak lze stanovit diagnózu psoasu a jak jej lze uvolnit. A až budete tuto techniku sami používat v předporodní přípravě, uvidíte, že bude daleko méně porodních komplikací a žen, které volají po utišujících prostředcích. Čím je tento sval uvolněnější, tím je porod jednodušší. Na tomto obrázku vidíte, jak musculus psoas ovlivňuje ostatní svaly po celé své délce a napětí se přenáší nahoru, do míchy a páteře a až do hlavy. Napnutý musculus psoas působí problémy dole v pánevním dnu nebo nahoře v horní části těla. Například děti, které mají astma, mají poruchu dýchání, o níž se odborníci domnívají, že je hormonálního původu. Ale já vím ze zkušenosti, že 70% astmatických dětí má napnutý musculus psoas a jejich bránice je příliš vysoko, protože působí napínáním bránice proti napětí psoasu. Velice jednoduchá terapie spočívá v uvolnění tohoto psoasu. Už jsem vám ukazoval obrázky dětí ve stavu šoku v pánevní oblasti po porodu, zvláště po císařském řezu. Například moje dcera prodělala velmi rychlý císařský řez kvůli diagnóze vcestné placenty. Prožila velmi silný šok pánve. Zvláště napětí levého svalu musculus psoas vede k poruše trávení, protože tlusté střevo vede právě tudy a obsah střeva musí musculus psoas obejít. Mnoho dětí trpí zácpami a plynatostí a maminky se pokoušejí strkat do zadečku všechno možné, ale to je k ničemu. Ale ani změna stravy nepomůže, protože problém spočívá v mechanické blokádě v oblasti třísel. Mnoho dětí trpících zácpou mají napnutý musculus psoas. I moje dcera dodnes trpí zácpami, zvláště v důsledku stresu. To je typické pro děti, které prožily porodní trauma. Výzkumy navíc ukázaly, že pokud kouřila babička, matka maminky, i když maminka sama nikdy nekouřila, povede to přesto k porodním komplikacím. Negativní vliv babiččina kouření způsobí nejen to, že její dcera bude mít zkrácený psoas, ale komplikace při porodu se přenášejí i na vnučku.Zde vidíte nervovou pleteň bederní (plexus lumbalis), tyto nervy jsou všechny uloženy na svalu musculus psoas, a zde je nervová pleteň křížová (plexus sacralis). Při porodu tlačí dítě hlavičkou na nervovou pleteň a musculus psoas, který je za předními svaly. Porodní bolest je způsobena tlakem hlavičky, která může nervovou pleteň až poranit. A poslední, velmi důležitý bod projdeme ještě před přestávkou:Tyto informace jsou velmi důležité pro porodní asistentky i lékaře, protože se týkají vedení porodu. Je to velice důležitá studie, která je i na internetu. Autoři jsou profesoři Zlotkin a Lagerkranz. (Zlotkin je prof. pediatrie v Torontu). Měřili hladinu krve u dítěte během porodu, hlavně katecholamin a adrenalin. To jsou ty černé trámečky vpravo. Vidíme situaci 1 den před porodem. Zde jsou údaje o zdravém miminku, které pak bylo porozeno spontánně vaginálně, druhý údaj patří zdravému dítěti, které se narodilo císařským řezem, a třetí dítě je s nedostatečností placenty, takže hypoxické dítě. To má zvýšenou hladinu katecholaminu 40. 10-6 molů na litr. Pro srovnání: u zdravého dospělého muže, který uběhne 5 km, se hladina katecholaminu zvýší na 8. 10-6 molů na litr. A zde vidíme průběh těchto hodnot při porodu, zdravé dítě při spontánním porodu také dosáhne hodnoty 40. 10-6 molů na litr, ale jen na minimální dobu. Tento adrenalin koncentruje srdeční oběh a vysílá hodně krve do mozku a do srdce. Tlak krve v končetinách, v trávicím traktu a v žaludku se tak velmi sníží. Říkáme tomu mechanismus ochrany hlavy, protože se přitom chrání mozek před nedostatkem kyslíku. I během velmi složitého porodu je mozek chráněn před poškozením. A zde vidíme hodnotu u plánovaného císařského řezu. Toto dítě nemá zvýšený adrenalin, takže u něj nepůsobí mechanismus ochrany hlavy. To je možná příčina vzniku traumatu dítěte přivedeného na svět císařským řezem. U mnoha dětí to vypadá, jako kdyby v okamžiku císařského řezu byl krevní oběh mozku najednou bez kapky krve. Dole je pak údaj o dítěti s placentární nedostatečností, při spontánním porodu i při porodu císařským řezem, a toto dítě se může dostat až na hodnotu přes 200 . 10-6 molů na litr. Přestože tyto děti měly velice těžký porod, mají daleko menší sklon k nemocem. To obrovské množství adrenalinu jim ochrání mozek, zapne imunitní systém a pomocí něj dětem dozrají plíce. To vše se můžete dočíst ve studii na internetu. Další měření proběhlo dvě hodiny po porodu. Všechny děti se srovnaly na normální hodnoty. Jediným problémem zůstává zdravé dítě porozené císařským řezem. Když tuto medicínskou skutečnost vysvětlíme maminkám a tatínkům, většina maminek pak raději volí spontánní porod, alespoň to chce zkusit. Ten adrenalin je vlastně první dárek, který matka může dát svému dítěti. A i když pak porod musí přece jen být ukončen císařským řezem, je pro dítě lepší začít porod bolestmi. I lékaři vědí, že když mají provést císařský řez, je lepší pracovat s  břichem napnutým porodními stahy než s uvolněným břichem.  Teď jste vyslechli mnoho vědeckých informací, zkusíme se podívat na vaše dotazy, abychom zjistili, zda jste tomu dobře porozuměli. Mám tu dotaz na depresi. Jedná se o osobu, která je dvojčetem, a po porodu císařským řezem byla v inkubátoru. Je to dobrý příklad. Nelze si myslet, že každý porod dvojčat provedený císařským řezem s následným použitím inkubátoru musí končit depresí. Ale při terapii pro tuto konkrétní osobu je velmi nutné vzít v úvahu tyto prožitky a skutečnosti. Když totiž lékař takovému člověku jednoduše předepíše psychofarmaka, aniž by prováděl psychoterapii, tak se ten problém vůbec neřeší. Pro mne je důležité u člověka, který bere psychofarmaka, provést psychoterapii, musíme jít ke kořenům psychických poruch.  Abych vám vysvětlil svou koncepci, uvedu zde příklad sebevražd. O sebevraždách je mnoho studií, které dokazují určitou souvislost mezi tím, že sebevraždy oběšením často podstoupili lidé, kteří měli při porodu omotanou pupeční šňůru kolem krku. Ale to neznamená, že dítě, které se narodí s pupeční šňůrou okolo krku, se později oběsí. Studie prokazují, že se člověk při plánování sebevraždy vrací k prožitkům z raných fází života. Tyto studie lze rovněž najít na internetu, jsou od prof. Jacobsona, Karolinska Institut, Stockholm. Jiní sebevrazi, kteří skáčou z vysokých budov, mostů nebo z vlaku, mají za sebou často porod vakuovou extrakcí nebo kleštěmi. U lidí, kteří se otrávili tabletami nebo plynem, bylo často při porodu použito narkotizačních prostředků. Ale chci vám správně vysvětlit svou koncepci. Byla zde otázka, má-li amniocentéza (vyšetření plodové vody) negativní účinek. Při ověřování těchto účinků se používají dvě metody. Při první se hodnotí dva tisíce dětí, jejichž matky prodělaly amniocentézu. Po jejich vyšetření se nenajdou žádné statisticky signifikantní projevy. Při vyšetření plodové vody totiž většina dětí spí. Jen některé děti jsou při plném vědomí a prožívají paniku. Některé děti si dokonce hrají s jehlou, protože si z jehly nic nedělají. Ze vzorku 1000 dětí po amniocentéze se nenajdou žádné zvláštní problémy. Druhá metoda je úplně jiná. Z praxe mé ženy jsem si vybral asi 200 dětí přes 10 let, které měly panickou hrůzu z injekce. Každý lékař se setkal s dětmi, které při pohledu na injekci mají smrtelnou hrůzu. Dítě se musí při injekci držet násilím. Při vyšetřování dětí, které mají fobii z injekcí, zjistíme, že tyto děti byly v raném věku často v nemocnici a dostávali hodně injekcí a ty děti, které v nemocnici nebyly, často měly amniocentézu. Když se ptáme jejich maminek, tak ty uvádějí, že to bylo strašné. Amniocentéza jim vyvolala stahy, musely zůstat v nemocnici. Je mnoho rodičů, kteří slyšeli, že jejich dítě mělo šňůru okolo krku, a mají z toho hrůzu a věří, že pro jejich dítě to bylo velké trauma. Je třeba si uvědomit, že pupeční šňůra okolo krku nemusí vůbec nic znamenat, pokud je hodně dlouhá. Jen krátká omotaná pupeční šňůra může být pro dítě hodně, i smrtelně nebezpečná.  Podobně i císařský řez znamená pro sítě trauma a nelze stanovit všeobecně jeho následky. Když ale má dítě nebo dospělý nějakou poruchu, kterou normální školní medicína neumí vysvětlit, pak je důležité se ptát na zážitky z prvních vývojových fází života. Například bolesti břicha: v Německu teď třetina dětí jde alespoň jednou k lékaři z důvodu bolesti břicha. Čím blíže k pupku dítě ukazuje, tím větší je pravděpodobnost, že problém je psychosomatického původu. Čím dále od pupku, tím více je třeba tento problém zkoumat vážněji. To je velice jednoduchá pomůcka. Mnoho dětí má podivné potíže, které vedou i ke zvracení, ale ty mají původ v porodu a v odstřižení pupečníku. Školní medicína přitom nenachází žádné onemocnění konkrétního orgánu.O přestávce jsem dostal dotaz na diagnózu: kde lze ke studiu tohoto tématu něco najít. Uvedu jméno zakladatele psychoanalýzy. Sigmund Freud popíral, že rané zážitky z porodu nebo z prenatální fáze by mohly mít vliv na psychický vývoj. Jeho pokračovatel Otto Rank v r. 1924 uveřejnil knihu Trauma porodu, a Freud byl otřesen. Tato kniha popisuje trauma porodu jako oddělení od matky. Otto Rank se domnívá, že mnoho lidí má silnou touhu vrátit se zpět do těla matky. Je to příklad metody, kdy někdo dává traumatu zcela konkrétní obsah. Když jsem četl tuto knihu, ještě jsem nic nevěděl o svém vlastním porodu. Ale pro lidi z bohatých rodin, jako Sigmund Freud nebo Otto Rank, kteří se kolem r. 1880 nebo 1890 narodili v oblasti Vídně nebo v Maďarsku, porod skutečně znamenal oddělení od matky, protože jako děti byly odevzdány chůvě a mnoho z nich se vrátilo ke své skutečné matce až ve věku čtyř let.  Hovoříme-li o traumatu porodu, je třeba mít na paměti, že každý člověk může mít z porodu jiné zážitky. Tato fakta jsme si uvědomili až při práci s LSD. Těmito otázkami se zabývali dva vědci, Angličan Frank Lake, druhý je myslím z Prahy, Stanislav Grof. V r. 1956 začal Stanislav Grof pracovat s LSD. Oba psychiatři používali LSD a ještě dost dobře neznali jeho účinky. Byl to do té doby neznámý lék. Frank Lake podával svým pacientům na psychiatrii minimální dávky LSD, Stanislav Grof podával větší dávky. Mnoho z těchto pacientů pak zcela spontánně vyprávělo, že znovu prožili svůj porod nebo život v těle matky. Frank Lake si vše zaznamenával a pokračoval skoro 10 let – do r. 1964, ale pořád svým pacientům nevěřil a považoval to za fantazii. Nejsem si jist, ale tuším, že v r. 1964 si vzal LSD sám. Najednou svým pacientům uvěřil. V r. 1966 uveřejnil rozsáhlou knihu, kde popisuje, že porodní trauma může být souhrnem mnoha rozmanitých zážitků z porodu. Dnes odpoledne budu ještě hodně mluvit o traumatologii. Musíme si uvědomit, že od okamžiku početí je člověk schopen se něčemu učit. To, co se člověk od početí naučí, to se ukládá v jeho organismu, v tkáních, v mozku. Všechno, pozitivní i negativní vzpomínky, se ukládají do paměti.  Já jsem Franka Lakea poznal v r. 1974. V té době bylo v Anglii používání LSD zakázané. Vznikla otázka, jak se k těmto raným zážitkům dostat bez LSD. Nabízela se domněnka, že ty vzpomínky z raného vývoje jsou někde uchovány hodně hluboko v podvědomí a že je třeba je „vyhrabat“ jako v archeologii. Ale je to jinak. Tyto zážitky lze pocítit celkem jednoduše a diagnostikovat je i bez LSD, hypnózy i bez jakýchkoliv jiných silných prostředků. Uvedu zajímavý poznatek Franka Lakea: Když člověk požije LSD a pak si vyvolá pozitivní vzpomínky na dělohu, zážitky, které byly pěkné, pak mnoho lidí začne škytat. Sedí v ordinaci a škytají. Víme, že šťastné děti v děloze stráví hodně času škytáním. Frank Lake pak pojal myšlenku, že pro vyvolání vzpomínek z prenatální fáze bude u pacientů vyvolávat škytavku. Proto jsme pak prováděli cvičení pro vyvolání škytavky - přestali jsme používat LSD a hypnózu a vyvolávali jsme škytavku. Přitom se člověk několikrát intenzivně nadechne a pak hodně pomalu vydechuje. (Ale teď to prosím nedělejte.) Je to vlastně také druh násilí a účinek je hodně silný. Tenkrát v Cambridge jsem změřil, že při tomto cvičení pro vyvolání škytavky se v mozku vyvolávají theta vlny. Dnes víme, že tyto theta vlny jsou velmi důležité v terapii. Dnes při terapii toto cvičení škytavky nepoužívám, ale mnoho terapeutů i lidí v pastoraci ví, že když chtějí člověku pomoci po psychické stránce, je důležité pomalé a hluboké dýchání. Když správně zhluboka dýcháte břichem, pomalu a zhluboka se nadechujete bránicí, automaticky se vám navodí kontakt s traumaty, která potřebujete řešit.  Teď si tady namalujeme mapu. Zde je naše dospělé vědomí, zde je podvědomí. Tady je prenatální fáze s placentou. To je taková mapa, která má velký význam pro psychiatra. V hlubinné psychosomatice i v hlubinné psychologii vycházíme z toho, že pokud máme problémy v této oblasti, pak to pravděpodobně souvisí s traumatickým zážitkem z raného období (v okolí placenty). Tato koncepce je všem oblastem hlubinné psychologie společný: zážitky z raných fází života mohu způsobit poruchy v mém současném životě. Otto Rank řekl jako první, že samotný porod může ovlivnit život v celém jeho dalším průběhu. Nando Fordo(?) z Maďarska vyřkl jako první domněnku, že naše prenatální zážitky mohou ovlivnit i naše chování v současnosti. Pro porodní asistentky je důležitý ještě jeden příklad. Existují ženy, které mají enormní strach z porodu. Tento strach se jmenuje tokofobie. Víme, že existuje primární a sekundární tokofobie. Sekundární tokofobie nastává u žen, které zažily velmi problematický porod. Podle studií se i tyto ženy často narodily s komplikacemi. Příznaky tokofobie jsou takové, že žena už nechce nikdy otěhotnět, má obrovský strach. Potíže jsou tak významné, že ženy ztrácejí schopnost pracovat nebo komunikovat a končí na psychiatrii. Když vyšetřujeme tyto ženy, zjišťujeme, že ženy měly komplikované porody, často se prokázalo sexuální zneužití v dětství nebo se často zjistily negativní vzpomínky na pobyt v nemocnici v dětství a také samy přišly na svět komplikovaným porodem. Tyto příznaky jsou o to horší, když je přítomna i primární tokofobie. Primární tokofobie se vyskytuje u mladých dívek. Existují 12leté dívky, které už trpí strachem z porodu. Mám teď v Německu v terapii dvě dívky, 14 a 17 let. Obě jsou panny, obě používají hormonální antikoncepci, mají diafragma (pesar), obě nosí v tašce kondom a obě nechtějí nikdy mít pohlavní styk. Mají poruchu v jídle, ale při hovoru je zřejmé, že jsou fixovány na téma porodu a rození dětí. Sedmnáctiletá dívka byla v dětství sexuálně zneužita, narodila se s pupečníkem dvakrát omotaným kolem krku a byla oživována. Čtrnáctiletá dívka se narodila nouzovým císařským řezem a byla také resuscitována. Vidíme, že reálný strach v dospělém věku může mít různé příčiny sahající do minulosti až k vlastnímu porodu. To je důležité pro porodní asistentky. Mnoho jich dokáže vycítit, že když přichází žena na porodní sál, která má obrovský strach, může to být spojeno se sexuálním zneužitím nebo s negativními zážitky z vlastních porodů. Odpoledne vám řeknu, jak lze s těmito informacemi zacházet v rámci terapie. Teď následuje zasloužená přestávka.  ************************************************************************************************************************ Doufám, že jste se posilnili a můžeme pokračovat. Na tomto obrázku je 14týdenní dítě. Bylo to krásné těhotenství a hladký porod. Dítě si leží úplně pohodlně, má uvolněná záda i zadeček. U dětí, které měly prenatální syndrom nedostatečnosti, je vidět sevřený zadeček a napnutá, prohnutá záda v kříži už ve 12 týdnech. O těch dětech v prenatální fázi ochuzených jsme mluvili dopoledne. Pokud dítě nedostalo v děloze vše, co potřebovalo, stává se často velmi závislým na matce a snaží se o kompenzaci po porodu. Samozřejmě tento syndrom nedostatečnosti (prenatal deprivation disorder) není jediným problémem. Zde jsou obrázky z nejnovějšího 3D-ultrazvuku a je vidět, že už v prenatální fázi se děti tváří velmi rozmanitě, obsáhnou širokou paletu výrazů – je to odraz maminčiných pocitů. Matka tohoto radostného miminka byla tou dobou velmi šťastná, maminka tohoto dítěte byla ustaraná, měla strach. Děti v děloze jsou velmi zaměstnané se sebou samotnými, zabývají se svým tělem, ale také podněty z vnějšího světa. Je-li maminka uvolněná, bezstarostná, je dítě schopné vnímat okolí, už od 18. týdne i naslouchat zvukům zvenku. Je to dobře, když má dítě v prenatálním období co nejvíce podnětů a zkušeností. Projevem traumatu je to, že se dítě zabývá stále stejnými problémy. Na tomto obrázku je zvláštní výraz tváře, dítě se usmívá a koutky má zdvižené jako klaun. To je prenatální úsměv. To dítě sní, že je pořád u maminky v lůně, to ale není zdravé, protože v tomto stavu by mohlo snadno zapomenout dýchat – a náhle zemřít (syndrom náhlého úmrtí).  Teď se ale vrátím k problému prenatální otravy – léky, alkohol, drogy – ty představují pro dítě veliké nebezpečí. Podle studií i jedna sklenička piva, vína nebo tvrdého alkoholu za týden se projeví na zdraví dítěte po porodu. Alkohol je velmi nebezpečný. Žena nemusí být alkoholička, ale stačí konzumace alkoholu jednou týdně a účinek už je závratný. Znamená to otravu a dítě se musí pokusit přežít s minimálním přítokem krve z placenty. Některé děti dokonce sahají po pupeční šňůře a mačkají ji, protože krev z pupečníku je nebezpečná. Následkem je rychlé bušení srdce a krev z těla dítěte je využita mozkem. Je dokázáno, že dítě může bez zásobování placentou přežít 10 minut. Bere-li maminka drogy nebo pije alkohol, snaží se tomu dítě vyhnout. Německé statistiky udávají, že asi 2 200 dětí je postiženo následkem alkoholu v těhotenství. Myslím, že to je sotva půlka reálného stavu. Sám odhaduji tento počet na pět tisíc. Pak je dalších asi osm tisíc dětí s minimálními následky konzumace alkoholu v těhotenství. Je vidět, že když žena pije malé množství alkoholu od početí, tedy v prvním trimestru, následkem jsou vývojové poruchy zvláště v obličeji, alkohol v druhém trimestru znamená poruchy růstu plodu a samovolné potraty a alkohol ve třetím trimestru způsobí poškození mozkových buněk. Následkem alkoholu je také nízká porodní váha, poruchy srdce a ledvin, deformace obličeje, tyto děti špatně sají a polykají a jsou velmi neklidné, později mají i poruchy v učení.  Toto zde jsou typické výrazy obličeje po konzumaci alkoholu v těhotenství. Bohužel musím konstatovat, že i zde v sále vidím lidi, u nichž se projevuje konzumace alkoholu jejich matek na začátku těhotenství. U této holčičky pila maminka alkohol na začátku těhotenství, má typický výraz obličeje. Tohle dítě šilhá, nemá horní ret a obličej má špičatý. Zde pila maminka ve střední části těhotenství (2. trimestr), dítě má malé oči a úzký horní ret. Na internetu je mnoho obrázků takových dětí a v současnosti probíhá celosvětová kampaň na ochranu těchto dětí, protože tyto škody jsou nenapravitelné. Na tomto obrázku je vidět dítě z profilu, uši jsou zešikmené a taky je vidět úzký horní ret a šilhající oči. Příznaky jsou vidět i na rukou. Po konzumaci alkoholu mizí tato čára uprostřed dlaně, ale nemusí to být jen po alkoholu, ale také po lécích jako Valium. Co to znamená? Kdo má čáru uprostřed, je velmi citlivý člověk a pokud v jeho okolí něco nehraje, uzavře se a nekomunikuje. Člověk, který měl syndrom prenatální nedostatečnosti, naopak velmi komunikuje, saje vztahy. Po komunikaci s takovými lidmi jste velmi unavení. Například i na porodním sále jsou některé ženy komunikace velmi chtivé a vyžadují pozornost, doslova vysávají lidi kolem sebe. Jiné ženy jsou uzavřené a ty je lepší nechat v klidu. Problém s alkoholem se projevuje i při kojení: tyto děti odmítají pít z prsu, na rozdíl od dětí, které prs vyžadují pořád. Ty „alkoholové“ děti mají i jiný tvar pánve, takže nohy těchto dětí jsou sevřené, špičky jsou otočené k sobě. Tyto děti se snaží svou pánev uzavírat. V mateřských školkách v Německu je asi třetina dětí, které chodí správně, další třetina chodí se špičkami od sebe, to jsou děti, které vyžadují pozornost, haló, já jsem tady, dívejte se, … a poslední třetina má špičky k sobě, ty děti jsou energeticky uzavřené, drží se zpátky a mají postoj sevřený, do školky přicházejí opatrně. Všechny tyto příznaky jsou následkem zážitků v prenatálním životě. Ty poslední děti často odmítají kontakt nebo dotyk a utíkají, jsou ve vývoji vpředu. To bývají ty rychlé porody, jejich důvodem je, že chybělo napětí svalu psoas, nesnaží se zaklínit se v těle, ale sevřou pánev a protože děloha je nepříjemné prostředí, chtějí prostě rychle ven. Jakmile přijde bolest, natáhnou se a samy se snaží vytlačit se ven. Z toho vychází složení tzv. porodního koktejlu: troška alkoholu, ricinového oleje, koňaku,… dítě to odmítá a proto chce rychle ven… Tady je důležitý obrázek. Pro osteopata nebo psychoterapeuta jsou to komplexní informace a potřebují k nim diferencovanou diagnózu, ale porodní asistentce stačí informace o těchto dvou důležitých svalech psoas. Chci vám ukázat, jak můžeme provést diagnózu, a to, co vím ze zkušenosti: čím víc jsou tyto svaly uvolněné, tím je člověk celkově zdravější. Když je psoas napnutý správně, pak je člověk správně uvolněný a docela zdravý. A pak vám ukážu několik cviků, které může cvičit každý, aby si uvolnil tyto svaly a tuto část těla. A ještě vám ukážu techniku, jak stanovit diagnózu svalů. Potřebuji dobrovolnice, abych vám ukázal uvolňovací techniku.  Paní Jarmila se položila na stůl. Nevypadá, že by byla těhotná. Ukážu Vám stanovení diagnózy. Na začátku prohmatám z boku chodidla. S trochou citu sleduji, jaké napětí je ve spodních končetinách v podélném směru. Chce to jen trochu cviku. Pak musím požádat, aby Jarmila myslela na něco velmi příjemného, na krásný zážitek. Teď si má připomenout nějaký stres, který prožila. Nakonec se má uvolnit. Velmi rychle se naučíte pozorovat, jak reagují bederní svaly: vycházejí z oblasti bederní páteře, procházejí přes hřeben kosti kyčelní (crista iliaca) a řídí rotační pohyb nohou směrem dovnitř nebo ven. Nejsou to jediné významné svaly, ale jsou velmi důležité. A právě když Jarmila pomyslela na něco negativního, tak se tyto svaly napnou a vytočí nohy výrazněji směrem ven. A to je malý signál, že něco z těchto záležitostí ještě není vyřešeno. Tyto svaly, celý jejich komplex, je tak silný, že dokonce ovlivňují napětí nohy v celé její délce až po chodidlo. Pokud je napnutý jen jeden sval psoas, pak se často liší velikost levé a pravé nohy. Jarmila má dost velké napětí svalů a vysokou klenbu nohy. A tento sval vytahuje nohu nahoru, do oblouku, a to víc vpravo než vlevo. Tuším, že máte levou nohu větší než pravou, že ano? Teď vám ukážu jednoduchou techniku, jak vyšetřit napětí v noze. Velmi lehce položíme ruku na nohu, třeba na palec u nohy, dotýkáme se velmi lehce, jinak by nebylo nic cítit. Pak uchopím nohu v kotníku a zkouším s ní pohybovat na obě strany a hledám rozdíly v měkkosti tkání. Tkáně jsou v těhotenství obvykle změkčené díky hormonům. Ale jestliže cítíte, že má těhotná pevná chodidla, znamená to, že by se měla více uvolňovat pro porod. Je vhodné prohmatat tkáně, jak jsou pevné, sama cítíte rozdíl – Vaše pravé lýtko je daleko měkčí než levé. I kolenní čéška je pohyblivá – obě jsou pohyblivé. Často je cítit, pokud zde byla operace. Když teď chci zkusit přímo reakci psoasu, tak uchopím třeba levé chodidlo a natahuji je směrem k pravému ramenu a dívám se na rameno, jak moc tkáň povoluje, když jemně táhnu. Pak zase uchopím pravé chodidlo a natahuji je směrem k levému ramenu a dívám se na rameno. Je to rozdíl. Zkusím znovu – pravé rameno se skoro nepohybuje. Takže snadno poznáme, že levý komplex psoasu je pevnější a nechce se uvolnit. Tyto rozdíly v napětí mohou vést ke skolióze a u těhotné to rozhoduje o poloze plodu, kam naléhá hlavička. Pokud byste byla těhotná, třeba v sedmém měsíci, provedl bych každopádně cvičení pro uvolnění levého psoasu. Ale aspoň to ukážu porodním asistentkám, jak bych s nohou pracoval, abych uvolnil napětí v levém psoasu a tak napomohl usnadnění porodu. Ten sval uvolníme, aby dítě mohlo snadněji procházet. Ještě se podíváme na levou nohu, jak zareaguje. Zatáhnu – a pak stejnou silou tahám za pravou nohu. Vidíte ten r

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Citove vztahy a uceni dětí

    Preskocime ted jeden ci dva mesice a dostaneme se do obdobi, kdy dite uz pozorne sleduje zrakem i sluchem vsechno deni ve svem okoli, kdy je schopno brat veci do rukou a prendavat je z jedne do druhe (a mezi tim treba nekolikrat do pusy) a kdy zretelne zacina rozlisovat lidi zname a nezname - tedy do pateho a sesteho mesice. Je proto dobre, kdyz se mu v teto dobe "jeho lide" nijak moc nemeni a nestridaji, kdyz se moc necestuje, kdyz se nemeni ani vnejsi prostredi. (Jesle do pul roku ditete v drivejsi dobe byl proto uplny nesmysl. Nastesti se u nas vyskytoval jen vyjimecne.)Tady nekde jsou zacatky uceni - a uceni ma ovsem sve podminky a sve zasady. Jednou z nich je, ze se urcite situace museji opakovat a ze ve vecech kolem ditete musi panovat urcity poradek a urcity rad. To znamena, ze urcity rad museji zachovavat i "jeho lide" v zachazeni s nim. Psychologove dokonce soudi (a nasli jsme pro to dost opory i v nasich vlastnich vyzkumnych studiich), ze potreba smysluplneho sveta je jednou ze zakladnich psychickych potreb, ktera ma byt uspokojena v pravy cas a v prave mire, ma-li se dite po dusevni strance vyvijet zdrave. A ten pravy cas zacina prave ted - a bude trvat po cele detstvi.Vsimneme si, prosim, take, jak v teto dobe instinktivne, neuvedomele, nenaucene pomahame diteti s ucenim tim, ze mu sami v sobe nastavujeme jakesi zrcadlo. Ma to dokonce odborny nazev - "biologicke zrcadlo". Vyzkumni badatele i rodice sami zaznamenavaji, ze dite uz v prvnim mesici zivota a nekdy uz brzy po narozeni dokaze napodobit nektere mimicke pohyby v obliceji. (Mimicke nervstvo je totiz u novorozeneho ditete a maleho kojence relativne velmi zrale.) Dovede napodobit otevreni ust, zavreni oci apod. Jenomze nyni kolem pul roku to dela uz velmi vyrazne, takze je z toho docela pekna zabava. My se tvarime udivene - a ono taky! A pak se to deje obracene. Ono se tvari udivene a my to delame po nem. My mu podavame kasicku na lzicce a sami (neuvedomele) otevirame pusu, abychom je primeli k napodobe. Dite vyda nejaky nepravdepodobny zvuk - a my to neuvedomele delame po nem, pricemz ovsem z naseho artikulacniho aparatu to vyjde v provedeni pravdepodobnejsim a lidstejsim. Povzbuzujeme je tedy k nejakemu vykonu nebo k jeho vylepsenemu opakovani tim, ze mu predvadime, jak se to dela.Zatim je to jednoduche, ale takovymto zrcadlem budeme (a mame byt), az dite bude chtit kopat do mice, az bude stavet komin z kostek, az bude strkat auticka po koberci (i dustojny dedecek s nim poleze po kolenou), az bude brat tuzku do ruky nebo az nam bude chtit pomahat s utiranim nadobi.Za pokrokem v citovych vztazich ted pokrocime jeste o dalsi mesic ci dva dal. Psychologicke vyzkumy ukazaly, ze u vetsiny deti se v sedmem mesici objevuje v plne sile tzv. specificky citovy vztah k "materske osobe" a v osmem mesici specificky strach z cizich lidi. Umyslne mluvime o "materske osobe", a ne proste o matce, protoze tento vztah se vytvari k tomu, kdo se k diteti matersky chova, tj. k tomu, kdo je mu predevsim darcem citove jistoty a opory (kdo mu pomaha prekonavat uzkost, k niz nyni vyvojove dospelo). Ve velke vetsine pripadu to je samozrejme vlastni matka, ale nekdy je to i otec ditete, babicka, sousedka, rodinna teta nebo i starsi sestricka, anebo i vice lidi v rodine. Dite totiz dava nyni vyrazne prednost nekomu pred ostatnimi - dozaduje se jeho pritomnosti, aktivne ho vita, pokrikuje na neho, provokuje jeho pozornost a protestuje, kdyz si ho ten onen nevsima, kdyz je opusti, kdyz se mu ztrati z dohledu, kdyz mu neodpovida.U nekterych deti je tato zmena v chovani napadnejsi, u jinych mene, u nekterych se dostavuje drive, u jinych pozdeji, ale v podstate je to znamka urciteho vyvojoveho pokroku, kterym by mely projit vsechny. V teto citove vazanosti k nekomu "svemu" nabyva totiz dite zrejme citovou jistotu a oporu, ktera mu bude zakladnou pro postupne uvolnovani a osamostatnovani. (Kdyby toho nebylo, mohlo by se pozdeji v dospivani stat nikoliv samostatnym, nybrz "nevazanym", coz je velky rozdil.) Znamy americky psycholog E. Erikson usoudil, ze v posledni ctvrtine prvniho roku zivota jde u ditete o vytvoreni zasadni a zakladni duvery v lidi. Z te pak vyplyva i duvera v sebe. Neni-li toto vyvojove obdobi dobre prozito, je nebezpeci, ze misto duvery bude pruvodcem ditete do dalsiho zivota neduvera. A to zajiste je moc spatny (neduveryhodny) pruvodce!Proto jeste jednou pozor! Tak jako pro zaklady v uceni, tak pro zaklady v citovych vztazich je dobre, aby prostredi, ktere rodice diteti vytvori, bylo citove vrele a pokud mozno stale. (Proto napriklad z psychologickeho hlediska nam nemuze byt rozvod rodicu, ani kdyz k nemu dojde uz behem prvniho roku zivota ditete, zcela lhostejny.)Rekli jsme, ze priblizne v osmem mesici se u deti objevuje specificky strach z cizich lidi. Neni to tak docela presne. Tento strach (ostych ci treba jenom nejistota) muze mit dite treba i vuci lidem znamym, ne vsak duverne znamym - tedy vuci tem, kdo nejsou "jeho lidmi". Vyvoj jeho vnitrniho sveta, jeho prozivani, pokrocil nyni v souladu s vyvojem intelektovym tak daleko, ze dite je schopno zname a nezname spolehlive rozlisit (znamena to, ze funguje pamet), pricemz vnitrni hlas uzkosti mu napovida, ze to nezname je nebezpecne. Sousedka, ktera obcas zajde na navstevu, je najednou ditetem prijimana s neduverou. Babicka, ktera dite nevidela tri nedele, je najednou odmitana jako nekdo cizi. A pani postacka budi najednou v diteti des a hruzu.Kde se to v diteti bere? Vzdyt je prece nikdo nijak nestrasi! - Vsak take nejde o zadne vychovne pochybeni, ale o docela prirozeny a vyznamny pokrok na ceste rozumoveho a citoveho vyspivani. A budiz k tomu hned receno, ze nic nenasvedcuje, ze by se z deti, ktere se v tomto obdobi boji cizich lidi, stavali bazlivci na cely zivot. Naopak, mohou z nich byt lide nad jine statecni a pritom i citlivi, s bohatym vnitrnim zivotem. (Proto pozor, abychom ve snaze dite psychicky otuzovat pro "tvrdost zivota" snad nenasadili prilis tvrdy kurs! Bylo by to predcasne a byla by to velka vychovna chyba - ba mozna i tragicka.)Tady take poznavame, ze to, co dela z vychovatele "osobu materskou", bychom nedokazali vyjadrit zadnym diplomem z rodicovskeho kursu, ale ze je to dano jeho schopnosti byt diteti utocistem pred vsim "neznamym-nebezpecnym", byt prostrednikem mezi nim a timto neznamym svetem a cinit vsechno nebezpecne v nem dostatecne bezpecnym svou pritomnosti. Zatim pritomnosti fyzickou - svou naruci, svou podanou rukou, svym uklidnujicim ci povzbudivym slovem. Pozdeji pak i na dalku a zprostredkovane tim, ze jsme s ditetem ve svych myslenkach, ze je provazime na nebezpecnych vypravach lidskym svetem, jenz ma, bohuzel, nekdy i podobu pouste a nekdy dzungle.K tomuto vykladu patri jeste dovetek o detech mazlivych a nemazlivych. Ma nam znovu pripomenout, ze pro dalsi vychovu ditete je mimoradne dulezite porozumet uz v tomto obdobi individualite naseho ditete.Detailni sledovani deti v druhe polovine jejich prvniho roku zivota (provadel je v Anglii predevsim R. H. Schaffer se svymi spolupracovniky) ukazalo, ze vetsina deti se rada mazli, ze je to dokonce jejich zivel. Prituli se, hledaji teplo materske naruce, vyslovene roztaji pod doteky nezne materske ruky, ale i hrubsiho otcovskeho pohlazeni. Ale je asi 20 % deti, ktere takovouto intimitu telesnych dotyku a kontaktu moc nesnaseji a radeji se jim vyhnou. A jsou nektere, ktere je dokonce prijimaji s odporem a rozhodne se brani. (To nemluvime o detech trpicich detskym autismem, jimz je kontakt s druhymi lidmi proste cizi a lhostejny, tak jako jsou jim lhostejni i lide sami, a to i ti nejblizsi.)Tohle je treba vedet, protoze se stava, ze zklamani rodice, kteri mazlivost ditete pokladaji proste za samozrejmou, maji pak tendenci se diteti vnucovat a k mazleni je proste primet. A neco takoveho je opet vychovny prohresek a muze to kazit vztah mezi rodici a ditetem i mezi rodici navzajem. (Vycitaji si, kdo to zavinil a kdo to s ditetem lepe nebo hure umi.) Pritom je psychologickymi vyzkumy prokazano, ze jde o deti docela normalni - jenom nemazlive!Jsou ovsem i maminky a tatinkove a babicky a teticky s vetsi nebo mensi potrebou telesneho kontaktu, neznosti a mazleni. Muze pak nastat cela rada kombinaci: Nemazliva matka - mazlive dite, mazliva matka - nemazlive dite, oba mazlivi a oba nemazlivi. (Kdyz se nam do toho pripletou jeste dalsi clenove rodiny, dostaneme takovych kombinaci mnohem vic.) Ty dve posledni zrejme mnoho problemu nenadelaji - ale na ty dve prvni pozor! Dobra vychova potrebuje souhru v techto tak zakladnich tendencich, a nikoli rozpor! A ponevadz rodice jsou starsi a rozumnejsi, musime zadat od nich, a ne od ditete, aby se prizpusobili.Dite je individualita, a ne ucebnicove schema ani vyvojovy automat! Tuto individualitu by tedy meli rodice poznavat a ovsem take respektovat.

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Těhotenství

    Těhotenství je děj, nad kterým stále stojíme v údivu. Zopakujme si proto aspoň stručně, co se v tak úžasně krátké době děje na jeho začátku. Dělení buněk oplozeného vajíčka začíná už v době jeho putování vejcovodem do dělohy. To trvá čtyři až pět dní. Dalších pět nebo šest dní trvá, než se vajíčko pevně "uhnízdí" v děloze. Embryo necelé tři týdny staré je velké jeden a půl milimetru, má tvar kapky a dá se na něm už rozlišit hlava a ostatní tělo. Na konci třetího týdne začíná tlouci srdce - a bude tlouci až do samého konce života. Je to vskutku nejdéle pracující orgán v našem těle. Během druhého měsíce dosáhne embryo velikosti čtvrt centimetru. Utváří se obličej, ústa, oči, uši, končetiny. Začínají se tvořit nervy. Játra vyrábějí červené krvinky. Prsty se protahují a odděluje se palec. Funkci mozku na elektroencefalografu lze zachytit už v devátém týdnu embryonálního vývoje.Tady začíná další fáze vývoje, kdy plod (s vývojovým pokrokem dostává i nové jméno - fetus) je velký dva a půl centimetru a vznáší se v amniotickém vaku, který má v průměru asi 5 cm. Mnohé ženy však si v této době ještě ani neuvědomují, že jsou těhotné.Na začátku třetího měsíce se plod už zřetelně pohybuje. Dokončuje se vývoj orgánů. Jestliže po narození je na dítěti patrna nějaká malformace, čili nesprávně utvářený orgán (např. rozštěpy patra a rtů, srůsty prstů apod.), dá se na týden (někdy i na den) přesně určit, kdy k tomu došlo. Jen lidský mozek, tato nejjemnější a nejsložitější tkáň v našem těle, má svůj vývojový čas po celou dobu embryonálního a fetálního vývoje, tj. od druhého týdne výš. To znamená, že může být poškozen kdykoliv nějakým dosti silně působícím škodlivým činitelem. Od čtvrtého měsíce se dá ultrazvukem zjišťovat i pohlaví dítěte.Pohlavní diferenciace začala ovšem už mnohem dříve vlivem pohlavních chromozomů - XX ženských a XY mužských - a zvláště pak vlivem mužského hormonu testosteronu, který v mohutné míře začnou produkovat varlátka, neboli testes, sotva se ve své miniaturní podobě začnou u mužského plodu vyvíjet. Na těchto hormonálních základech se dále vyvíjí celá řada dalších zajímavých mužsko-ženských diferencí v duševních funkcích, v myšlení a cítění, v postojích a životním zaměření, čímž se vnáší do života lidstva ona specifická zajímavost a dramatičnost, jež poskytuje nepřeberné množství podnětů a inspirací umělcům všech dob. Již na úrovni prenatální se zjišťují rozdíly ve funkci mozkových hemisfér chlapečků a holčiček, takže se dá říci, že náš mozek funguje mužsky nebo žensky dávno dříve, než si to potom na světě sami uvědomíme.Také původ některých specifických poruch učení (např. dyslexií) se podařilo dnes vystopovat hluboko do pátého měsíce těhotenství, kdy jednotlivé vrstvy kůry mozkové mají už svou specifickou skladbu buněk (cytoarchitektoniku). Ukázalo se při zkoumání mozků dyslektiků, že v této architektonice jsou určité zvláštnosti, které mohly vzniknout jen před pátým měsícem nebo během pátého měsíce jejich intrauterinního vývoje.Aktivní "život" mozku, jak lze prokázat elektroencefalografickým sledováním, začíná v době mezi 28. a 32. týdnem vývoje plodu. V té době už také reaguje na smyslové podněty z okolí - sluchové, zrakové, hmatové.V pátém měsíci už dosahuje plod přibližně polovinu své porodní délky a váží asi půl kilogramu. To už také matky zřetelně cítí jeho "kopání", v jehož intenzitě se do jisté míry zračí už i příští temperament dítěte. Od této chvíle bude matka vědomě prožívat své "soužití" s dítětem, které bude mít pro ni už nepochybnou reálnou existenci i určitou osobitost. Říkáme, že matčin vztah k plodu se individualizuje. Není to už jen vztah k dítěti v naději, ale vztah k tomuto určitému jejímu dítěti.V šestém měsíci se už některé nedonošené děti předčasně narodí, takže můžeme jejich životní projevy sledovat přímo a podrobně. Od sedmého měsíce výš pak už nedonošené či nezralé děti dnes celkem dobře přežívají.V posledních desetiletích se mohutně rozvíjí vědecké odvětví, které si říká "prenatální psychologie". Její východiska shrnuje známý kanadský psycholog Thomas Verny (původem z Bratislavy) do těchto čtyř bodů:1. Lidský plod dovede vidět a slyšet, může něco prožívat, dokonce je schopen se učit (na základní, rudimentární úrovni). Co však je nejdůležitější, je schopen i cítit - samozřejmě ne s onou složitou promyšleností dospělého člověka, nicméně cítí.2. Z toho vyplývá, že to, co dítě cítí a vnímá, začíná formovat jeho postoje a očekávání vůči sobě samému. Jestli nakonec bude sebe vnímat jako šťastné, anebo smutné, a jednat jako člověk šťastný, anebo smutný, agresivní, nebo povolný, sebejistý, nebo plný úzkosti, to závisí - z části - na tom, co se o sobě dovídá za pobytu v děloze.3. Hlavním zdrojem těchto "poselství", která dítě formují, je jeho matka. To neznamená, že každá povrchní, přechodná starost nebo úzkost by měla vliv na její dítě. To, na čem záleží, jsou hlubší a trvalé formy cítění. Trvající úzkost nebo tíživá nejistota týkající se vlastního mateřství může zanechat hluboké jizvy na osobnosti nenarozeného dítěte. Na druhé straně takové povznášející emoce jako radostné očekávání mohou významně přispět k jeho zdravému citovému vývoji.4. Nejnovější výzkumy se začínají čím dál více zaměřovat i na otce a jeho city. Donedávna se k nim nepřihlíželo. Nyní víme, že to, co muž cítí k ženě a nenarozenému dítěti, je jedním z nejvýznamnějších činitelů určujících úspěšnost těhotenství.Tolik tedy Thomas Verny a s ním mnozí další prenatalní psychologové. Na podporu jejich závěrů je možné uvést jeden zajímavý pokus.Prováděl jej doktor Reinold v Rakousku. Těhotná žena klidně leží na vyšetřovacím stole a lékař sleduje chování plodu ultrazvukem po dvacet minut. Za těchto okolností se plod v děloze zpravidla uklidní a tiše leží. Když se dosáhlo tohoto klidového stadia, lékař matce sdělil, že "plod se vůbec nehýbá". Toto svým způsobem pravdivé a neškodné sdělení vyvolalo ovšem u žen skoro vesměs úlekovou reakci. Dr. Reinold sledoval, za jak dlouho na matčin prožitek stresu plod odpoví. Dělo se tak pravidelně během několika vteřin. Všechny plody na matčin stres reagovaly mohutným "kopáním" a neklidem. Neuroendokrinní systém matky přenáší tedy plodu nepochybně její silnější citová hnutí.T. Verny k tomu říká, že "emoční radar plodu je tak citlivý, že zachycuje i jemnější záchvěvy mateřských citů".Ať již názory prenatálních psychologů přijmeme se vším všudy nebo s jistou rezervou (sám se přikláním spíše k tomuto druhému postoji), jedno můžeme pokládat za jisté a prokázané: Vztah mezi prožíváním matky a chováním plodu existuje. Pochybnost může vznikat jen v otázce, jak těsný je tento vztah a jak trvalé může být a jak se v životě dítěte dále uplatní to, co eventuelně z citového života své matky během jejího těhotenství přijalo.Z toho pak můžeme již sami odvodit závěr, k němuž ostatně docela jinými, nevědeckými cestami dospěly už kdysi naše prababičky, že totiž doba těhotenství má být pro matku dobou pěknou, šťastnou, kterou by měla prožívat co nejvíce v duševní pohodě a co nejméně v duševním stresu. Za starých dob dokonce v některých krajích mívala těhotná žena právo, aby se jí "vyhovovalo ve všem", takže tento čas byl pro ni časem jakéhosi královského panování v rodině (i vůči tchyni), což ji přirozeně motivovalo k tomu, aby si tento zážitek pokud možno vícekráte v životě zopakovala. A jaké neštěstí to znamenalo pro ženu, která nic takového zažít nemohla! Jaké společenské ponížení! Tohoto výsadního postavení těhotné ženy se dalo ovšem i všelijak sobecky využívat a zneužívat. Proto například J. A. Komenský hraje na jinou notu, tj. mnohem vážnější, když v Informatoriu školy mateřské říká, že by nastávající matky "nad jiné časy pobožněji sobě měly počínat, ...aby něčím plodu svému neškodily". Důrazně říká, že "potřebí matce těhotné hnutí mysli své na pozoru míti", aby se příliš nelekala, nehněvala (možno říci i nevztekala), netrápila starostmi a netruchlila. Dnešní věda všechno tohle shrnuje do jednoho doporučení: Pokud je to jen možné, vyvarujte se všeho stresu!Moderní psychologie nemá mnoho, co by k tomu dodala.Něco však přece. Především to, že dobře prožité těhotenství není věcí jen oněch devíti měsíců, nýbrž rodičovských postojů, které - jak jsme viděli - se tvoří celým předchozím životem, od časného dětství do dospělosti. Je tedy třeba se na těhotenství připravit a udělat všechno, aby si ho matka i otec v pravém slova smyslu užili - a s nimi i ti, kdo jsou jejich blízcí a kdo s nimi tvoří společenství širší rodiny.Z toho pak dále plyne, že mladí lidé se rozhodně nemají nechat zaskočit nechtěným těhotenstvím, a to zvláště pokud jsou sami ještě ve věku mladistvém.Poznatky mluvící proti příliš mladému rodičovství žen i mužů je možné shrnout asi takto:- Mladí rodiče ve věku mezi 15 a 18 léty jsou ještě ve vývojovém stadiu adolescence. Psychické charakteristiky tohoto období jsou těžko slučitelné s nároky rodičovství.- Manželství mladých rodičů se proto velmi často rozpadají.- Těhotenství zpravidla mladistvé milence zaskočí nepřipravené.- Těhotenství mladistvých žen jsou v naprosté většině případů neplánovaná a nechtěná.- Je více komplikací ve vztahu k vlastním rodičům.- Mladiství rodiče mají zpravidla horší společenské a ekonomické postavení.- Bývá u nich i horší zdravotní péče v těhotenství a u jejich dětí je tendence k nižší porodní váze.Několik velice důležitých doporučení pro dobu těhotenství má však i dnešní medicína. (Píše o tom paní primářka Marie Pokorná v naší knížce Radosti a strasti, 1995.)Předně je třeba od útlého dětství dbát na zdraví děvčátek. Jejich pohlavní buňky, tzn. vajíčka, jsou přítomny ve vaječnících v konečném počtu už při narození. Neobnovují se - jen zrají s věkem děvčete a mohou tedy během doby do oplodnění utrpět i různé škody. Proto je důležitá správná výživa, snížení škodlivého záření na nejnižší míru, vyloučení alkoholu, nikotinu a drog, velmi opatrné užívání léků, prevence infekcí hlavně v dutině břišní, prevence infekcí od zvířat (hlavně tzv. toxoplazmózy - říká se jí také "králičí nemoc").A v době těhotenství samotného? Hodně čerstvého vzduchu. Hodně spánku a dobré pohody. Pohybovat se co nejvíce a pracovat na vzduchu, cvičit u otevřeného okna. Jíst pestrou stravu s dostatkem zeleniny a ovoce, maso nejraději kuřecí a rybí (v těhotenství se maso ordinuje i vegetariánkám), mléčné produkty a mléko (hlavně pro obsah vápníku). Nekouřit a nepobývat v zakouřených místnostech. Neužívat žádné léky. (Při vážnějším onemocnění vždy se radit s lékařem!) Pozor i na vitamínové směsi. Vyhýbat se prostředí s rizikem infekcí a působení chemikálií. Nic vědomě neriskovat!S těmito radami tedy opouštíme mladou matku a otce a přejeme jim, aby si svého mateřství a otcovství užili plně a radostně - a nepromarnili ani den svého těhotenství (myslím to vážně - i otcova!), neboť je to nepochybně velice významná etapa výchovy jejich dítěte, byť zatím světlo světa ještě fakticky nespatřilo.  

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Nikdy bychom nestrpeli, aby nase deti zarlily!

    Prirozeny pocit"Nikdy bychom nestrpeli, aby nase deti zarlily!" Tyto vety slychavame od rodicu casto. Lze se vsak detske zarlivosti nejak branit? Nebo, lepe receno, do jake miry ji lze potlacit?Zarlivost je prirozeny pocit, ktery se potrebuje nejakym zpusobem projevit. Zarlit tedy neni "nepatricne" ani "zle". Podelim se s vami o sve zkusenosti a ukazu vam na nich, ze pokud dite zarli, je to zcela prirozene a rodicum to prinasi prilezitost sveho potomka ujistit, ze ho opravdu maji radi. Ano, zarlivost existuje Rodice Pavla (5 let) se na me obratili na doporuceni rodinneho lekare. Nedokazal totiz chlapce zbavit ekzemu, ktery ho trapil uz temer tri roky. Samozrejme, ze mu pusobil neprijemnosti. Pavel spatne spal, byl podrazdeny. Jeho rodice mi take rekli, ze je dost bazlivy a v materske skole se neciti dobre, i kdyz si na ni zvykl bez problemu a vsechno tam probihalo normalne. Zarlivosti se nelze vyhnout Matka: "Pavel ma velmi dobrosrdecnou povahu. S jeho dvouletym bratrem Petrem je to mnohem slozitejsi. Jeste ani poradne nemluvi, ale uz je z neho uplny tyran! A Pavlik mu ve vsem vyhovi, takovy dobrak se jen tak nenajde. Obdivuji ho a ostatne mu to take casto rikam."Danielle Dalloz (dale jen D. D.): A to mu take rikate, ze je spravne, aby svemu bratrovi vyhovoval za vsech okolnosti. "Ano. Vite ja jsem tim, jak se ke mne chovali moji sourozenci, velmi trpela. Narodila jsem se jako posledni z peti deti, neplanovane, mezi mnou a nimi je vekovy rozdil deseti let. Ctyri starsi sourozenci odchazeli postupne do internatnich skol, protoze moje matka se potrebovala venovat mne. Nejvice na me zarlil bratr, nejstarsi z nas. Zahynul tragicky, a ja jsem proto po nem na pamatku pojmenovala sveho syna, jmenoval se Pavel.""Mate ze zarlivosti velke obavy?""Pro to, aby Pavel na Petra nezarlil, jsem udelala snad vsechno. Moc dbam na to, aby mel brasku rad. Ostatne vubec zadny naznak zarlivosti jsem u neho nezpozorovala a jsem si jista, ze se nijak nepretvaruje.""Vy sama jste na sourozence zarlila?""Ja nevim.Trpela jsem tim, ze me starsi sourozenci nebrali vazne. Ano, mozna jsem zarlila na to, ze meli volnost, me totiz maminka drzela pri sobe. Nikdy jsem jako ostatni internatni skolu nepoznala, i kdyz bych si to byvala snad prala. A pak, rikali mi ,rozmazlenej smrad'.""Vidite, zarlivosti se vyhnout nelze, je ji vsak mozne prekonat. A vy pane, vy se take zarlivosti tak obavate?"Otec: "Kdyz se zena snazi z nasi rodiny zarlivost vymytit, pocituji jakysi pocit viny. Protoze ja sam jsem ze ctyr deti, byl jsem nejstarsi, a hodne jsem na sourozence zarlil. A zcela bez zabran jsem jim to daval najevo! Choval jsem se k nim strasne! Otec mi rikaval: "Jestli se ti tu nelibi, tak bez do internatni skoly!" Bylo to presne tak, nelibilo se mi tam, neustale jsem se mstil, neco jsem chtel. Trvalo to az do doby, kdy jsem zacal dospivat. Tehdy jsem objevil jezdectvi, stalo se moji vasni a patrilo jen mne. Rodice me v nem podporovali. Moje vztahy s rodinou to zcela zmenilo!""Rikal jste, ze snaha vasi zeny potlacovat v rodine zarlivost u vas vyvolava pocit viny?""Jako dite jsem zarlil a trpel jsem tim. I ja se od toho Pavla snazim uchranit.""A jak to delate?""Kazdy vecer davam obema klukum darek, stejny darek; chci jim tak ukazat, ze je mam oba stejne rad.""Ano? A jak to delate, kdyz Pavel a Petr nejsou stejne stari?""Vyresil jsem to jednoduse - davam jim sladkosti.""A mate k tomu nejaky duvod, ze jim davate prave sladkosti?" "Ano! My jsme je jako deti nikdy nedostavali!" Potrebna zkusenost Po tomto setkani jsem pochopila, ze Pavlovi rodice si kazdy svym zpusobem "osetrovali" rany ze sveho vlastniho detstvi. Kdyz totiz delali vsechno mozne, aby jejich deti nezarlily, probouzela se v nich jejich davna detska souzeni; ta se pak snazili lecit na Pavlovi.Stejne jako my vsichni vytvareli ve sve rodine tytez vztahy, jake meli se svymi rodici a sourozenci. A protoze chteli ochranit Pavla pred pocity, ktere jsou pro ne jeste dnes bolestne, zakazovali mu zarlit. Kdyz promluvi teloPavlovi cinilo potize sve emoce vyjadrit. Mozna si myslel, ze se jich zbavi tim, ze je umlci. Nicmene zarlivost vysla na povrch nezavisle na jeho vuli v podobe ekzemu - symptomu vice mene neocekavaneho, jako kdyby se musela tim nebo onim zpusobem nevyhnutelne projevit. Existuji ruzne druhy ekzemu. Nektere z nich lze pomoci soucasne mediciny nebo dodrzovanim urcitych opatreni velmi snadno vylecit (to je pripad kontaktne alergickych ekzemu). Jinych se jen tak zbavit nelze, jako kdyby telo absolutne trvalo na tom, ze svedivymi a mokvajicimi vyrazkami, ktere obtezuji dite a s nim i celou rodinu, sdeli sve problemy. Pavluv ekzem urcite patril do te druhe kategorie. Chlapcovo telo se snazilo vyslat zpravu, kterou dite samo o sobe nebylo schopno vyjadrit slovy. Ale co tedy chtel Pavel timto zpusobem rici? A proc to nemohl vyjadrit jinak nez prostrednictvim sveho tela?Pavel je bazlivy. Pri nasem setkani se stale tulil k matce. Kdyz jsem se ho na neco zeptala, odpoved ji zaseptal do ucha, aniz by se na me podival. Kdyz jsem ho pak pozadala, aby nakreslil, jak vidi svou rodinu, razne to odmitl.Pry by radsi nakreslil dum. Budiz! Byl to vsak skutecne zvlastni dum - nemel dvere ani okna, ve strese jen takove male okenko. Na obloze na jedne strane byly tri hvezdy, na druhe jen jedna zcela osamocena, tri ptaci leteli spolu a jeden uplne sam.D. D.: "Rekni mi, Pavliku, kdyby ty hvezdicky tvorily rodinu, ktera koho predstavuje?"Pavel to zaseptal matce do ucha, ta to zopakovala: "Tohle by byl mladsi bratr, tatinek, maminka a tamhle starsi bratr." "Rekni mi, Pavliku, kdyby ti ptacci byli rodina, kdo by byl kym?" Pavlik odpovedel opet prostrednictvim matky: "Tenhle ptacek by byl mladsi bratr, tatinek, maminka a starsi bratr by byl tamhle.""Ten starsi bratr ma ale strach promluvit! A treba se take boji, ze by se tatinek s maminkou zlobili, kdyby jim rekl, ze mu vadi mit mladsiho bratricka. Ale zarlit na maleho brachu je prece uplne normalni a ja si myslim, ze by se ten tatinek ani maminka z te tvoji hvezdickove nebo ptaci rodinky kvuli tomu vubec nezlobili." "A ty budes zit jako kazde petilete dite." Pavel se znepokojene dival na matku, ta se usmivala a rikala: "Tady pani psychoanalyticka nam vysvetlila, ze na pocatku zivota je zarlit normalni. Tvuj tatinek take zarlil, kdyz byl maly. A ja, ja jsem mela strach, ze i ty budes zarlit, protoze muj starsi bratr na me zarlil hodne.""Mozna, ze kdyz se ti braska narodil, tak sis myslel, ze zaujme tvoje misto." "Ale my umime mit radi hodne deti!"Pavel to nijak nekomentoval. Vzal si modelinu a vymodeloval z ni jakousi horu. Tu pak hned rozsekal na nekolik malych casti. Z ceho vlastne tu ,,horu vytvoril" ? A co to prave rozbil?Pavel: "Ja Petu rad nemam. Ale chci mamince udelat radost, a tak brachovi vyhovim ve vsem, co chce. Pekne me ale stve."D. D.: "Chapu to. Tobe je pet let a bavi te hrat si tak, jak si hraji deti stare jako ty. Petovi jsou dva roky a asi jako vsechny dvoulete deti vsechno snadno rozbiji. Nastesti mas stejne stare kamarady!" "A to opravdu nemusim mit Petu rad?" "Samozrejme. Mezi sourozenci je dulezite, aby se navzajem respektovali. Petovi jsou dva roky a ty ho musis respektovat, brat ho takoveho, jaky je. A ty, ty zase budes zit jako kazde petilete dite.""Zdalo se mi o zralokovi. Petu sezral, me ne.""A ty bys chtel, aby Peta uz nebyl?""To ne, no trochu.""Mozna bys to chtel, mozne to ale neni. Rodice vam dali zivot obema. Vy ale pujdete zivotem kazdy svou cestou. Tou co mozna nejlepsi. A jestli sveho bratricka nemas tolik rad, neni to nic tak hrozneho - bratri a sestry se navzajem nevdavaji ani nezeni."Za nejakou dobu po tomto setkani mi Pavlovi rodice prisli rici, ze chlapci se vede dobre, je vesely a ekzem ustupuje. Nicmene nasledujici prazdniny se symptomy vratily a Pavel ke mne opet prisel.Zeptal se me, jestli si pamatuji, co mi rekl, jestli jsem pochopila, ze "Peta je strasne otravny! Stale opakuje jedno! Leze mi na nervy! Je hloupy!"Jestlize se ekzem vratil, znamenalo to, ze se Pavel se svymi emocemi jeste nevyporadal. Stale mu delalo trochu potize je pojmenovat. Mel strach, aby maminku a tatinka nerozzlobil a neztratil tak nezbytnou jistotu, kterou rodice diteti poskytuji. Ale jeden rok je prilis kratka doba na to, aby se dite naucilo davat zarlivosti, kterou tak dlouho potlacovalo, zcela volny pruchod. (

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Hexavakcína - Očkování a prevence

    Hexavakcína Očkování hexavakcínou zajistí obranu kojenců vůči infekčním chorobám. Hexavakcína se skládá z antigenů proti šesti základním nakažlivým nemocem. Tato očkovací látka je v České republice užívána plošně a je hrazena ze státního rozpočtu teprve necelé dva roky.Proč dítě nechat očkovat hexavakcínou? Obsahuje šetrnější a kompletnější očkovací sérum a tím dítě méně zatěžuje. Tato šestivazebná vakcína se skládá z antigenů proti dávivému kašli, tetanu, záškrtu a invazivním onemocněním vyvolaným bakterií Haemophil influenzae b, proti virové hepatitidě (žloutence) typu B a také proti přenosné dětské obrně (poliomyelitidě).Mnohem nižší výskyt nežádoucích účinků vakcinace je způsoben tím, že je antigen tetanu používán v tzv. acelulární (bezbuněčné) formě. Antigeny proti přenosné obrně se dokonce podávají inaktivované - usmrcené. Snižuje se tak výrazně riziko vzniku přenosné dětské obrny vyvolané živými kmeny. Oslabené živé kmeny, jež dětský organizmus snáší hůře, se v ČR využívaly ještě v roce 2006.Neméně významným přínosem hexavakcíny je zkrácení očkovacího kalendáře. Dříve využívaná čtyřvazebná vakcína je nahrazena šestivazebnou. Kojenci jsou tak zatěžováni méně vpichy. Nemusejí také navíc po lžičce přijímat vakcínu proti dětské přenosné obrně. Dítě na rozdíl od minulosti nedostává čtyřikrát perorálně živou poliomyelitickou vakcínu, tj. antigen dětské přenosné obrny, a také mu není postupně třikrát do svalu aplikována očkovací látka proti virové hepatitidě typu B.Jaké jsou nežádoucí účinky očkování hexavakcínou? Nejčastěji jsou jimi zvýšená teplota a bolesti hlavy a také zarudnutí v místě vpichu. Obvykle se projevují do 2 dnů od vakcinace. Mohou se vyskytnout zejména v případě, že organizmus očkovaného jedince není zcela zdráv.Kdy se očkování hexavakcínou provádí? Vakcinace se provádí po dohodě s pediatrem. První vakcína se aplikuje většinou 2 měsíce po narození dítěte.Další dvě očkování následují v ideálním případě vždy po uplynutí jednoho měsíce. Často se čeká na zahojení vřídku po vakcinaci tuberkulózou a tím dochází k odložení očkovacího cyklu. Poslední přeočkování hexavakcínou se provádí po dosažení 5 let věku dítěte. Vždy platí, že dítě by mělo být zcela zdravé, po prodělané nemoci je třeba očkování posunout nejméně o 2 týdny po vyléčení. Vhodnost by měl opět posoudit dětský lékař.Vakcinace proti infekčním chorobám má vynikající výsledky. Za jeden rok se v ČR díky očkování zabrání asi 150 tisícům onemocnění a skoro 500 úmrtím. Podle ministerstva zdravotnictví se díky aplikaci hexavakcíny zpřehlednila proočkovanost obyvatel. Rodiče začali využívat jednotnou očkovací látku zajištěnou státem.

    24.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Prevence je základ i u dětských zoubků

    Kazící se mléčné zuby totiž zvyšují pravděpodobnost, že i stálý chrup bude náchylnější na působení činností specifických mikroorganismů v ústech.K prořezávání dětského chrupu dochází okolo 6. měsíce věku dítěte a výměna prvních zubů na chrup trvalý začíná kolem 5. - 6. roku dítěte.Nejlepší je zaujmout děti natolik, aby si zuby čistily pravidelně a byla to pro ně zábava, například prostřednictvím nějakého zábavného příběhu.Co se zubních past týče ne každá s roztomilým názvem postavičky z dětských kreslených seriálů je vhodná pro malé děti. Na trhu je nesčetno druhů a značek past, nicméně bych jako zvláště dobré uvedla : pro děti do tří let : Promise, Parexyl, Paro d’or.pro předškoláky např.: Vandemecum junior, Elmex Kids, Oral with Fluor, Panda, Dental dream,.pro školácky : Thymolin baby, Elmex oranžový, AB denti gel. Potrava versus dětský chrupNejideálnější potravou pro malé dítě je samozřejmě mateřské mléko. V době, kdy začínáme s přikrmováním, neměli bychom potravu příliš přislazovat. A to ani namočený dudlík v medu, sloužící jako zklidňující prostředek, který však podporuje tvorbu zubního kazu.Později je třeba dávat pozor na podávání kojenecké lahvičky se slazenými nápoji (slazené čaje, sirupy a ovocné šťávy), je zde velká pravděpodobnost vyšší kazivosti předních zubů. Jak pečovat o prořezané mléčné zoubky?první prořezané zoubky otíráme vlhčeným čistým kouskem látkyjiž od dvou let učíme dítě správnému používání zubního kartáčkunejmenším dětem při čištění zpočátku pomáháme, kontrolujeme pohyby a vyplachování úst používáme kvalitní zubní pastu určenou přímo pro dětizoubky čistíme minimálně ráno a večer, nejlépe po každém jídlepo kompletním prořezání mléčných zoubků používáme i dentální nit na čištění mezizubních prostor. Volba zubního kartáčkuVybírejte podle velikosti čistící hlavice. Pro ty nejmenší jsou vhodné kartáčky do 2,5 cm, s měkkými štětinami, barvu a typ kartáčku můžete nechat dětem vybrat dle libosti. Výměna je nutná po dvou měsících používání. Elektrické moc nedoporučuji neb nedostatečný cit v dětských ručkách může způsobit recesi dásně a následné vymílání krčků.Ke komplexní údržbě dětského chrupu patří i návštěva stomatologa. Děti odmala musíme naučit, že lékaře se není třeba bát, dejte si na výběru zubaře záležet. Strach ze zákroků vybudovaný v dětství se snadno přenese až do dospělosti. A teď ke správnému čištění zoubkůHlavním prostředkem ke správné technice je vzorný příklad rodičů. Dítě rádo napodobuje dospělé jedince, v péči o chrup platí totéž.

    26.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Dětské otravy

    LÉKY STOJÍ NA PRVNÍM MÍSTĚ V POČTU OTRAV VZNIKLÝCH V DOMÁCNOSTI.Všichni, kteří mají v domácnosti malé dítě, by měli všechny léky uchovávat uzamčené. I v případě, že dospělý nějaký lék užívá, je lépe nečinit tak před očima malého dítěte. To se totiž učí tím, že se snaží dospělého napodobovat, a mohlo by pak v nestřežené chvíli sníst i větší množství tablet. Odporná chuť léku dítě většinou nevaruje. Navíc mají dnes léky často velmi lákavou podobu i chuť (například Ibalgin je pěkně barevná lentilka, Mucosolvan sladký sirup).Kabelky návštěv mohou představovat netušené riziko. V dnešní době má téměř každý při sobě nějaké léky, zvlášť jedná-li se o starší osobu. Dítě by si mohlo touto cestou způsobit i velmi vážnou otravu. Situace, kdy do rodiny přijde návštěva, stejně jako zmatek při odjezdu na chatu, na dovolenou, zazvonění telefonu, nebo doba, kdy je matka zaměstnaná přípravou jídla, bývají typicky "rizikové". Je prokázáno, že při nich dochází k otravám dětí velmi často.Nezapomeňte na to, že se nevyplácí dítě, které je nuceno nějaké léky užívat, přesvědčovat, že lék je dobrota nebo pamlsek. Snažte se dítěti přijatelnou formou vysvětlit, že jde o lék, který má odstranit jeho chorobu.Pečlivě uzamykejte i léky, které dítě užívá v době akutního onemocnění (Paralen, Sanorin). I tyto léky mohou dítěti způsobit vážnou otravu a neměly by být na přístupném místě nebo dokonce v dětském pokoji.Tam, kde žije v domácnosti starší člověk, nepřipravujte mu léky například do misky na noční stolek. Léky na "tlak, srdce, cukrovku, na dýchání" nebo různá psychiatrická onemocnění, které lidé staršího věku často užívají, mohou dítěti způsobit otravu v dávce, která je pro dospělého člověka léčebná.Dítě však mohou ohrozit také sami rodiče. Často se stane, že podají dítěti předepsaný lék v nesprávné dávce. Je to asi způsobeno tím, že dávky léku se v dětském věku vypočítávají podle hmotnosti nebo podle věku dítěte a proto se v průběhu času mění. Pokud si rodiče nejsou jisti, jaké množství léku mají dítěti podat, je vždy na místě konzultovat ošetřujícího lékaře nebo pozorně přečíst přiložený leták.CO DĚLAT, ZJISTÍME-LI, ŽE DÍTĚ NĚJAKÝ LÉK POŽILO NEBO DOSTALO PŘÍLIŠ VELKOU DÁVKU?Pokud je to možné, ihned si vyžádejte radu TIS. Nemáte-li tuto možnost, zachovejte klid. Jestliže jste dítě přistihli brzy po požití a nemá známky otravy, pokuste se vyvolat zvracení. Nezkoušejte to ale u dětí mladších šesti měsíců, ty ještě nemají vyvinutý zvracivý reflex. U dětí mladších 12 let nikdy k vyvolání zvracení nepoužívejte roztok kuchyňské soli. Ten sám by mohl vyvolat otravu. Přehněte si dítě přes koleno, aby mělo hlavu níže než trup a podrážděte mu kořen jazyka prstem nebo rukojetí lžíce.Pokud se pokusy nedaří, neztrácejte příliš mnoho času, protože s nastupujícím účinkem požitého léku by to mohlo být i velmi nebezpečné. Pokuste se dítěti podat několik tablet živočišného uhlí (aktivního uhlí), které u většiny lékových otrav bývá základním krokem léčby. V domácnosti, kde vyrůstá dítě, by vždy mělo být k dispozici. Tam, kde je v domácnosti více dětí, je lépe mít i více balení, protože se často sourozenci přibližně stejného věku o léky podělí. V rámci první pomoci podejte dítěti 3-10 tablet živočišného uhlí rozdrceného a rozpuštěného v přijatelném množství vody. Pak vyhledejte lékařskou pomoc. Pokud má již dítě příznaky otravy, padá nebo usíná, vezte je nejlépe na zadním sedadle auta položené břichem přes kolena dospělého s hlavou otočenou ke straně tak, aby nevdechlo případné zvratky. Jiná možnost je dítěti přivolat lékaře do bytu, ten již vše potřebné zařídí sám.NEPODCEŇUJTE! Požití léků s obsahem železa (k léčbě chudokrevnosti). Větší počet tablet může dítěti způsobit i smrtelnou otravu. Vždy, když dítě požije tyto léky, vyhledejte okamžitě radu TIS nebo lékařskou pomoc. Velmi nebezpečné jsou léky určené k léčbě osteoporózy (řídnutí kostí). Obsahují stejnou účinnou látku jako tablety Natrium fluoratum, které děti dostávají od dětského lékaře pro dobrý vývin chrupu, ale v několikanásobně větším množství. Požití většího počtu těchto tablet určených dospělým může způsobit dítěti smrtelnou otravu. Při takovéto nehodě podejte rychle dítěti mléko a kontaktujte TIS .V lékárničkách, ale často také v koupelnových skříňkách bývají krystalky hypermanganu (manganistanu draselného). Málokdo ví, že jejich požití může způsobit dítěti vážné poleptání sliznice zažívacího ústrojí. Pokud se toto dítěti přihodí, co nejrychleji kontaktujte TIS nebo vyhledejte lékařskou pomoc. Můžete podat dítěti vodu nebo mléko, nikdy ne nápoj s bublinkami. Ústa dítěte důkladně vypláchněte tekoucí vodou.CO SE NAOPAK PŘECEŇUJE?Požití několika málo tablet hormonálního antikoncepčního přípravku způsobí dítěti nanejvýš zažívací potíže. V rámci první pomoci podejte několik tablet (3-5) živočišného uhlí rozpuštěného ve vodě. Pak konzultujte TIS nebo ošetřujícího lékaře. Výplach žaludku se provádí až po požití celé měsíční dávky nebo ještě většího množství tablet.Tabletky Natrium fluoratum určené dětem pro zdravý vývoj chrupu obsahují velmi málo účinné látky, takže požití většího počtu tablet nevyvolá otravu. Obvykle postačí podat několikrát mléko, ale vždy pro jistotu vyhledejte radu TIS nebo ošetřujícího lékaře.NA DRUHÉM MÍSTĚ CO DO POČTU OTRAV DĚTÍ STOJÍ OBCHODNÍ PŘÍPRAVKY POUŽÍVANÉ V DOMÁCNOSTI.Dospělí bývají při jejich uchovávání méně opatrní, než je tomu u léků a neuvědomují si nebezpečnost některých látek, které jsou obsaženy v prostředcích sloužících například k údržbě hygieny v domácnosti. K otravám těmito prostředky dochází u dětí nejnižších věkových skupin, často i takových, které jen lezou. Situace je dnes o to komplikovanější tím, že téměř všechny, i ty nejnebezpečnější výrobky mají lákavý obal, často i s obrázkem ovoce, květiny nebo zvířátka, a že téměř u všech jsou odpuzující vlastnosti překryty příjemným parfémováním a barvou výrobku. Vlivem reklam zákazník pro jeden účel nakupuje i několik přípravků, které se pak nespotřebované někde doma hromadí. Navíc se dnes rozšířil prodej odlévaných čisticích prostředků, které jsou téměř vždy v lahvích od nápojů a u nichž je riziko mylného požití vyšší i u dospělých.KTERÉ PŘÍPRAVKY Z TÉTO SKUPINY JSOU NEJVÍC NEBEZPEČNÉ? Jsou to látky s leptavými účinky bud' zásadité nebo kyselé povahy. Zásadité (louky) jsou přípravky na odstraňování usazenin z odpadů, čističe sporáků a grilů. Kyselou povahu mají například odstraňovače usazenin vodního kamene (i pro čajové konvice) a některé čisticí prostředky určené k hygieně sanitární keramiky. Tyto látky nepůsobí otravu v pravém slova smyslu, ale těžce místně poškozují sliznice a kůži, která s nimi přijde do styku. Léčení následků těchto nehod někdy vyžaduje i mnohaletou léčbu s využitím možností transplantace a pro postiženého představuje značnou zátěž.Zásaditou povahu mají i prášky na mytí nádobí v automatických myčkách. Nebezpečí tkví hlavně v tom, že slinami zvlhčený prášek může ulpět na sliznici zažívacího ústrojí a dlouhodobě tam působit tak, že dojde i k hlubokému zvředovatění postiženého místa. Totéž se může vzácně stát i s pracím práškem, ten však má účinky mírnější.Otázka první pomoci u těchto přípravků je stále velmi svízelná. K poškození sliznic dochází již v prvních okamžicích po požití, proto se opatření konaná za účelem první pomoci často míjejí účinkem. Zásadně ale nikdy nenuťte postiženého ke zvracení. Znovu by se sliznice jícnu a dutiny ústní vystavovaly účinku leptavé látky. Nikdy se také nepokoušejte požitou látku zneutralizovat. Vzniklá tepelná reakce by ještě víc prohloubila již vzniklá poškození. Nejlépe je nepodávat nic a co nejrychleji dopravit postiženého do nemocničního zařízení. Pokud se toho postižený dožaduje a přináší mu to úlevu, podejte čistou vodu nebo mléko. Nikdy ne nápoje s bublinkami. U leptavých látek pevné konzistence podání vody nebo mléka zabrání přilnutí k určitému místu na povrchu sliznice a místní postižení by mělo pak být mělčí. Dutinu ústní vyplachujte tekoucí pitnou vodou. Živočišné uhlí nepodávejte, protože začerní sliznice a znemožní zjištění změn vzniklých poleptáním a samotnému poškození kyselinami a louhy stejně nezabrání.Vždy zkontrolujte, zda kromě dutiny ústní není postižena také jiná část těla dítěte (zda například šupinky louhu sodného nezapadly za oděv).Pokud je skutečně postižena kůže nebo oko těmito látkami, omývejte poškozené místo alespoň 15 až 20 minut tekoucí pitnou (nejlépe vlažnou) vodou, pak vyhledejte pomoc příslušného odborníka.JAKÝMI DALŠÍMI PŘÍPRAVKY V DOMÁCNOSTI SE DĚTI ČASTO POŠKODÍ?Často se děti napijí nebo nadýchají výparů přípravků obsahujících chlornan sodný. Ten se vyskytuje v celé řadě výrobků (např. Savo, Domestos). V běžně používaných koncentracích po napití pouze podráždí sliznice, jsou však přípravky, kde je obsažen ve vyšší koncentraci nebo v kombinaci s louhem. Tam by mohlo dojít i k vážnějšímu postižení sliznic. Při práci s těmito přípravky se uvolňuje dráždivý plyn chlór (zvláště tehdy, míchají-li se tyto přípravky s jinými, které obsahují kyseliny). Po vdechování těchto výparů může dojít k podráždění dýchacích cest, někdy až k pocitu dechové tísně a příznakům podobným průduškovému astmatu.Napije-li se dítě takového přípravku, nenuťte ho ke zvracení, podejte mu čistou vodu a dopravte ho do nemocnice. Nadýchá-li se výparů a má potíže, umístěte ho na čistý vzduch, udržujte v tělesném klidu a přivolejte mu lékařskou pomoc. Kontaktujte TIS.Často se děti napijí saponátových přípravků určených k běžnému úklidu a mytí nádobí. U těchto látek je největším nebezpečím vdechnutí vzniklé pěny při zvracení a vzácně i chemický zápal plic. Z podráždění sliznice zažívacího ústrojí pak může dojít k průjmům, které zvlášť pro velmi malé děti představují značné ohrožení ztrátami tekutin. Při takovéto nehodě nikdy nenuťte dítě ke zvracení. Dejte mu napít trochu vody nebo mléka, nikdy ne nápoj "bublinkový", podejte mu 3-5 tablet živočišného uhlí, snažte se ho udržet v tělesném klidu a vyžádejte si radu TIS. Otrava v pravém slova smyslu zde nehrozí. V obdobích velkých úklidů se děti k často napijí leštěnek na nábytek. Tyto mají někdy velmi lákavou podobu (například malinově červená Diava ). Mnohé z nich obsahují benzin, který postiženého ohrožuje hlavně rozsáhlým zánětem plic, ke kterému snadno dochází, pokud postižený po nehodě zvrací a vdechne i nepatrné množství této látky. Pokud by vypilo větší množství benzinu nebo přípravku, který benzin obsahuje, mohlo by dojít i k celkovým příznakům otravy. K tomu naštěstí dochází jen vzácně.Stejné riziko zánětu plic po vdechnutí zvratků představují i dnes velmi oblíbené lampové oleje, které obsahují petrolej a používají se ke svícení v petrolejových lampách. Mají několik barevných odstínů a krásně voní, což je zcela zbaví všech varovných vlastností.Po požití benzinu, leštěnek, lampového oleje i dalších ropných derivátů nikdy dítě nenuťte ke zvracení! Případné vdechnutí zvratků dítě ohrožuje víc, než vstřebané množství. Nikdy nepodávejte dítěti mléko nebo jiné potraviny s obsahem tuku, protože tuky usnadňují těmto látkám vstřebání do oběhu. Živočišné uhlí také nemá význam podávat, protože tyto látky váže málo. Vždy, i když dítě nemá obtíže, ho dopravte do nemocnice.Velmi nebezpečné je pro děti také požití vonných olejů, které se používají do aromatických lamp nebo se přikapávají do zvlhčovačů vzduchu. Mají pestrou paletu vůní i barev. Jde o éterické oleje, které mohou v koncentrované podobě i při požití malého množství představovat pro dítě značné ohrožení. Dochází totiž k místnímu podráždění sliznic zažívacího ústrojí, ke vzniku zápalu plic při vdechnutí zvratků i k celkovým projevům otravy spojeným s křečemi a ztrátou vědomí.Po jejich požití postupujte stejně jako v předchozím případě, je vhodné ale podat navíc několik tablet živočišného uhlí rozdrceného ve vodě. Vyžádejte si radu TIS nebo dopravte dítě do nemocnice.V řadě úklidových prostředků a kosmetických přípravků je obsaženo velké procento alkoholu, na jehož účinky jsou děti velmi citlivé. Alkohol je v přípravcích na čištění skel (Iron, Okena), v kolínských vodách, parfémech i v ústních vodách. V zahraničí byly po těchto přípravcích požitých dětmi evidovány i smrtelné případy. Přistihnete-li dítě, že se přípravku napilo, pokuste se u něj vyvolat zvracení, ale jen tehdy, je-li to brzy po nehodě a dítě nejeví známky opilosti. Vždy se snažte určit aspoň přibližně, jakou dávku vypilo. Živočišné uhlí v tomto případě nepodávejte. Vyžádejte si radu TIS nebo vyhledejte lékaře.Nepodceňujte situaci, kdy dítě spolkne čočkovou baterii. Je nutné, aby průchod baterie zažívacím ústrojím sledoval lékař, protože v případě, že by někde uvízla, mohla by dítě ohrozit jak místním poškozením sliznice, tak i celkovou otravou. Tato by však pravděpodobně delší dobu probíhala skrytě, bez zjevných příznaků.KTERÉ POKOJOVÉ NEBO BALKÓNOVÉ ROSTLINY JSOU NEBEZPEČNÉ?Nechvalně proslavenou u nás běžně pěstovanou rostlinou je dieffenbachie. Rostlina obsahuje velmi drobné krystaly šťavelanu vápenatého, které při požití části rostliny bolestivě poraní sliznice, které s ní přijdou do styku. Způsobí jejich otok, takže může dojít k dechové tísni, eventuelně až k udušení postiženého! Celá událost může být velmi bolestivá, a pokud k příznakům dojde, vyžaduje si i několikadenní léčbu v nemocnici. Podobně působí i scindapsus a filodendron, příznaky jsou ale vždy mírnější. Často snědí části těchto rostlin i velmi malé děti, které jenom lezou, protože květináče s těmito velkými rostlinami stávají v pokoji přímo na podlaze.V případě, že dítě sní nebo jen žvýká části některé z uvedených rostlin, vyndejte mu její zbytky z úst a vyplachujte mu dutinu ústní chladnou vodou. Dejte mu také napít chladné mléko, vodu nebo čaj, nebo podejte zmrzlinu, kontaktujte TIS. Dítě s potížemi patří do nemocnice.KDE STRACH A OBAVY NEJSOU NA MÍSTĚ?Velmi často ochutnají děti obsah sáčků, které bývají přiloženy k novým botám nebo kabelkám, nebo drobné kuličky z víček některých léků. Jde o silikagel - amorfní kysličník křemičitý, který slouží k vychytávání vlhkostí a není jedovatý. Dítě nijak neohrozí a není tedy potřeba konat nějaké zákroky.Nezřídka také dojde k rozbití osobního rtuťového teploměru a snězení několika kuliček rtuti nebo se rtuť vypije s čajem, který se teploměrem míchal. V tomto případě neohrožuje postiženého rtuť, ale pouze rozbité sklo.CO NAJDEME V GARÁŽÍCH, ZAHRADNÍCH DOMCÍCH A KUTILSKÝCH DÍLNÁCH?V těchto prostorech se nachází celá plejáda nebezpečných látek. Naštěstí se děti nízkého věku batolí spíše kolem maminek a babiček, takže se do těchto "království" mužů dostanou méně často, což je také vidět na menším počtu dotazů na dětské otravy látkami z této oblasti.Kromě toho, že se zde může dítě napít benzinu nebo různých motorových olejů, pro které platí stejné pokyny jako v předchozích odstavcích (leštěnky, lampový olej), velmi nebezpečné jsou přípravky s obsahem ethylenglykolu (různé nemrznoucí směsi a brzdové kapaliny). Zrádné jsou především tím, že ke smrtelné otravě stačí poměrně malé množství přípravku, který má nasládlou chuť a ničím tedy nevaruje. Navíc k rozvoji příznaků otravy může dojít pozvolna a nenápadně, což je nebezpečné hlavně tehdy, když jsme dítě při požití nepřistihli. Pokud se tato nehoda stane, do několika minut po požití se pokuste vyvolat zvracení a okamžitě kontaktujte TIS. Protože zde alkohol působí jako protijed, je na místě podat dítěti slabý alkoholický nápoj - nejlépe sklenku piva. Víno je vhodnější zředit vodou na polovinu, zředěného stačí rovněž sklenka. Před podáním alkoholu však vždy kontaktujte TIS, protože ethylenglykol není obsažen ve všech druzích nemrznoucích přípravků! V každém případě dítě patří do nemocnice. Dítě je nutné sledovat i tehdy, není-li jistota, zda vůbec něco vypilo nebo si s přípravkem jen hrálo.Barvy a ředidla většinou obsahují benzin nebo rozpouštědla typu toluenu a xylenu. Při požití těchto látek nenuťte dítě ke zvracení, nepodávejte mléko, tuky ani živočišné uhlí. Dítě dopravte do zdravotnického zařízení. Tam, kde je u domu zahrada, skladuje se v prostorách dílen a garáží často velké množství nejrůznějších prostředků na ochranu rostlin, odstraňování plevele, hubení škůdců (slimáků, myší, potkanů). Jde často o velmi nebezpečné látky, všechny vyjmenovat v rámci této příručky nelze.Velký pozor dejte na uskladnění organofosforových insekticidů (organofosfátů). Rada z nich je velmi jedovatá. Pokud se vaše dítě takového prostředku napije, nebo se jím polije, vyžádejte si neprodleně radu TIS nebo lékaře! Je třeba rychle zjistit, jak nebezpečný je požitý přípravek. Bezprostředně po napití jedovatého přípravku se pokuste u dítěte vyvolat zvracení a podejte mu 10-15 tablet rozdrceného živočišného uhlí. Polité dítě umyjte mýdlem a vodou, sundejte mu potřísněný oděv. Pracujte v gumových rukavicích. Dítě, které se nadýchalo výparů (i tak je možné se otrávit) umístěte na čistý vzduch, zajistěte převoz do nemocnice.Velmi nebezpečné jsou přípravky na hubení slimáků s účinnou látkou metaldehydem. Požije-li dítě tento přípravek, co nejdříve po nehodě mu dejte vypít vlažnou vodu a vyvolejte zvracení. Odvezte ho do nemocnice.Návnady na myši a potkany dnes většinou obsahují látky typu warfarinů a superwarfarinů. Tyto přípravky u hlodavců při opakovaném požírání vyvolávají krvácivé projevy, jejichž následkem zvířata umírají. Při jednorázovém požití malého počtu granulí obvykle u dítěte plně stačí podání živočišného uhlí s kontrolou doby krvácení, kterou provede s určitým časovým odstupem ošetřující lékař. Větší množství granulí si vyžádá výplach žaludku, proto je nutné dopravit dítě do nemocnice. Před odjezdem do nemocnice je vhodné pokusit se vyvolat zvracení a podat dítěti několik tablet živočišného uhlí.ČÍM JSOU PRO DĚTI NEBEZPEČNÉ PARKY, ZAHRADY, VOLNÁ PŘÍRODA ?Od jara do podzimu děti poměrně často snědí části rostlin nebo jedovatých hub. Ve vzácných případech může dítě uštknout jedovatý had.Nejčastěji děti jedí bobule různých keřů nebo menších rostlin. Zvlášť nebezpečné jsou bobule rulíku zlomocného nebo lýkovce jedovatého. K vyvolání otravy postačí několik málo plodů, někdy stačí jen jedna bobule.Řada rostlin je naproti tomu pro děti neškodných. Velmi časté jsou dotazy na požití plodů mahonie cesmínolisté, které dětem připomínají borůvky. Ty jsou ale prakticky nejedovaté. Výplach žaludku je při snězení méně než 50 bobulí zbytečný.Pokud dítě část rostliny sní a nejsme si jisti, že šlo o nejedovatý druh, pokuste se vyvolat zvracení. Nedaří-li se to, dejte mu několik tablet rozdrceného živočišného uhlí a větší množství tekutin, nejlépe hořkého čaje. Vyhledejte co nejdříve radu TIS nebo pomoc lékaře. Vždy vezměte s sebou větší část rostliny, ne jen bobule nebo listy. Užitečné je vědět, kde bydlí učitel botaniky, kde je zahradnictví, sadařství nebo květinářství. Tam by měli umět s určením rostliny pomoci.Pokud jste houbaři, neochutnávejte při sběru syrové houby před dítětem. Mohlo by se o to bez vašeho vědomí pokusit také a sníst i velmi jedovatou houbu. Do houbového jídla malé dítě nenuťte. Houby jsou pro malé dítě těžko stravitelné a v případě, že se rodina otráví, probíhá otrava nejmenšího člena rodiny nejdramatičtěji.Pokud po snězení houbového jídla vzniklo podezření, že šlo o jedovaté houby, neváhejte a vždy vyhledejte lékařskou pomoc. Co nejdříve je třeba se pokusit o zvracení a podat 10 - 15 tablet živočišného uhlí. Zvratky dítěte uchovejte a odvezte rovněž do nemocnice, stejně tak jako zbytky jídla a nezpracovaných hub. Pokud již má dítě příznaky otravy a zvrací, nebo má průjem, dopravíme s ním do nemocnice vzorky zvratků i stolici. Všechny tyto materiály jsou důležité pro určení, o kterou houbu jde. V našem pásmu je nejnebezpečnější otrava muchomůrkou zelenou, při které dochází k poškození jater nezřídka i se smrtelným průběhem.Uštknutí zmijí obecnou se v některých letech objevuje poměrně často. K úrazu dojde většinou bleskově, postižený hada ani nezahlédne. V místě zranění jsou na kůži dva asi jeden centimetr od sebe vzdálené vpichy, někdy jen jeden. V místě postižení vzniká prudká bolest, která se rychle šíří do okolí. Postiženého je nutno vždy dopravit do nemocnice a to i tehdy, zdá-li se průběh lehký, nebo se žádné příznaky neobjevují. Zhoršení stavu v průběhu dalších hodin může být velmi náhlé. Převoz do nemocnice by měl probíhat za přítomnosti lékaře vleže, laik by měl před převozem zajistit pacientovi tělesný klid, teplo, podat tekutiny, ne však alkohol! Končetinu je třeba znehybnit, raději nezaškrcovat.CO ŘÍCI NA ZÁVĚR?Léky bez výjimky skladujte v uzamčeném prostoru. Léky s prošlou expirační lhůtou neskladujte. Jejich zbytky ale nevyhazujte do volně přístupných odpadkových košů. Tam nepatří ani zbytky přípravků chemické povahy a jedovaté rostliny.Prostředky chemické povahy skladujte v prostorách nepřístupných malému dítěti. Pokud je nelze zamknout, uložte je alespoň tak, aby byly v nedostupné výšce, a pokud možno v místech, kam dítě ze své perspektivy nevidí. Tím se riziko otravy podstatně sníží.Nenakupujte velké množství přípravků pro domácnost. Vždy jen to, co opravdu potřebujete. Máte-li možnost, zvolte přípravek s ochranným uzávěrem a co nejdříve po použití jej vždy znovu uzavřete.Nikdy nepoužívejte pro látky chemické povahy náhradní obaly, zvláště ne od nápojů!Ve volné přírodě, v parcích a zahradách nenechávejte malé děti bez dozoru. Snažte se výchovou dosáhnout toho, aby dítě nejedlo nic, co samo našlo a k čemu nemá svolení dospělého.

    27.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Vzdělání

    Vzdělání je základním předpokladem rozvoje jednotlivce i komunit všude na světě. V mnoha zemích je pro většinu lidí téměř nedosažitelné, i když umožňuje velkou změnu kvality života. Většina rozvojových zemí totiž nemá potřebné finance ani odborníky na vybudování kvalitního školství. Mnoho rodin nedokáže ušetřit na cestu svých dětí do školy, potřebuje, aby děti doma či mimo domov pracovaly či pro ně není vzdělání hodnotou. Nejrozvinutější státy světa naopak znásobují své bohatství především proto, že investují do vzdělání a budují znalostní ekonomiku (knowledge economy). Důležitost vzdělání obyvatelstva pro celkový rozvoj země se odráží v Indexu lidského rozvoje (Human Development Index - HDI), kde vzdělanost tvoří jeden ze tří ukazatelů. Důležité přitom je, zda vzdělání vyhovuje místním podmínkám, tedy zda je vůbec použitelné.Velmi podstatným problémem je také dlouhodobá udržitelnost přístupného a bezplatného základního vzdělání. Možná ještě vážnější je pak situace na trhu práce, zejména ve vytváření pracovních míst pro mladé vzdělané lidi, jejichž možnosti uplatnění jsou naprosto nedostatečné.Vzdělání pro všechnyAť již jsou důvody nedostatku vzdělání jakékoli - nepříznivé kulturní prostředí, nedostatek peněz nebo probíhající ozbrojený konflikt - výsledkem je prohlubující se ekonomické zaostávání postižené země. Když investoři narážejí na nedostatek vzdělané a kvalifikované pracovní síly, raději své podnikání stěhují do zahraničí. Únik investic pak vede k hospodářskému úpadku a tím i k nárůstu chudoby, nezaměstnanosti a dalších společenských problémů. Rozpočet nerozvinuté země je následně zatížen dodatečnými výdaji, takže na vzdělání zůstane opět o něco méně peněz.První krok k zajištění rozvoje nejchudších zemí představuje zajištění gramotnosti a úplného základního vzdělání pro všechny obyvatele. V roce 2000 ještě 115 milionů dětí ve školním věku nemělo možnost pravidelně navštěvovat školu. Do roku 2005 se však podařilo jejich počet snížit na 72 milionů; v roce 2010 to již bylo "jen" 61 milionů (z toho více než polovina v subsaharské Africe). Drtivá většina dětí mimo školu žije v rozvojových zemích a 53 procent tvoří dívky. Cílem programu OSN nazvaného Vzdělání pro všechny (Education For All - EFA) a jedním z Rozvojových cílů tisíciletí se tedy stala dostupnost základní školní docházky pro všechny děti do roku 2015. Dalším z cílů je rovněž odstranění nerovnosti v přístupu ke vzdělání mezi muži a ženami. Zejména v Africe a Jižní Asii procento gramotných dívek dosud výrazně zaostává za podílem gramotných chlapců. Jedním z úkolů Rozvojových cílů tisíciletí bylo odstranit nepoměr pohlaví na základním a středním stupni vzdělávání do roku 2005, což se však nepodařilo. Téměř jistě se nepodaří odstranit do roku 2015 nepoměr pohlaví ve všech regionech a na všech stupních vzdělání, tedy včetně terciárního, jak to požadují Rozvojové cíle. Kromě zápisu do školy, s nímž pracuje většina statistik, je nutné brát v úvahu také míru dokončení školy (drop-out rate) a kvalitu vzdělání. V některých případech totiž školu dokončí jen zlomek dívek (zejména venkovských). Až desítky procent dětí také ze školy po letech odcházejí, aniž by uměly číst, psát a počítat.Různé přístupy ke vzděláníOtázka zaměřenosti a použitelnosti vzdělání je stejně důležitá jako naplňování kvantitativních cílů týkajících se přístupu ke vzdělání. Obecné poučky o tom, že někdo chodil do školy, a proto je na tom lépe, nemusí v některých oblastech vůbec platit. Statistiky navíc hovoří o počtu zapsaných dětí, ale neberou potaz jejich skutečnou docházku. Tradiční pojetí vzdělávání jako předávání velké sumy hotových informací je mnohdy neefektivní i ve vyspělých průmyslových oblastech, tím méně pak ve vesnicích, kde se obyvatelé živí pastevectvím či zemědělstvím. Obsah a forma vzdělávání by měly vycházet z možností jejich využití v dané oblasti, ale zároveň připravovat studenty na to, aby se uměli vyrovnat se změnami, které současná globalizace světa přináší.Každé vzdělávání kromě znalostí a kompetencí předává také společenské a kulturní vzorce a hodnoty. Na jedné straně existují výhrady vůči rozšíření evropského typu vzdělávání, které může vést k přebírání kulturních vzorců, jež pak mohou být v jiných podmínkách společensky nefunkční. Západní ideál individuálního sebeprosazování může například ve společnostech trpících nedostatkem zdrojů výrazně narušit stávající způsoby řešení společenských problémů v rámci širší rodiny, aniž dojde k ustavení nových. Na druhé straně je vnášením nových prvků do vzdělávání možné pozitivně ovlivnit rozvoj společenství, jako například v případě zavádění osvěty o pandemii AIDS a jejím šíření. Proto je u každého vzdělávacího systému potřeba zjistit, jaký typ vzdělání prosazuje a k jakému typu rozvoje (či naopak nerozvíjení se) tím směřuje.Kritériem pro posuzování vzdělání pak může být požadavek, aby u absolventů posiloval zmíněné schopnosti a možnost vést takový život, jaký si představují. V případě, že tomu tak je, je vzdělání jedním z nejúčinnějších nástrojů, jak dospět k lidskému rozvoji. V opačném případě se vzdělávání může stát i nástrojem útlaku, manipulace, propagandy, podněcování nesnášenlivosti a omezování svobody. Mnohé školy – stejně jako jakékoli další instituce – hrají problematickou roli i při šíření a udržování genderových stereotypů. Globální instituce i nevládní organizace, jež prosazují programy rozvoje vzdělání, proto kritizují stav, kde školami šířené ideologie výrazně odporují mezinárodním standardům ochrany lidských práv, nebo kde kvůli usnadnění ideologické manipulace dochází k omezení samotného vzdělávání. Vzdělání však bude vždy odrážet kulturní vzorce dané země či zájmy dané vlády. Definovat ten nejvhodnější systém vzdělání, který jediný zajistí ideální rozvoj země, však v zásadě nelze.Vzdělání a jeho uplatněníVzdělání je nyní často charakterizováno jako takzvaný smíšený statek. To znamená, že vzdělaný člověk je na jedné straně přínosem pro celou společnost, na druhé straně však také on sám po letech studia získá zpravidla vyšší výdělek než jeho vrstevníci, kteří se místo zvyšování kvalifikace věnovali výdělečným aktivitám. Jinak řečeno: vzdělání se vyplácí jak společnosti, tak vzdělanému jednotlivci.Základním předpokladem uvedeného tvrzení je však možnost uplatnit své vzdělání v odpovídajícím zaměstnání. Pokud taková možnost dostupná není, může přebytek vzdělaných lidí bez uplatnění způsobovat potíže. Vzdělaný člověk bez zaměstnání odpovídajícího jeho kvalifikaci může být společensky stigmatizován. Musí se totiž vzdát očekávání, jež v něm škola vzbudila, a přijmout i podřadné zaměstnání. V západní Evropě nastala taková situace zhruba v druhé polovině 60. let dvacátého století, kdy populačně silné poválečné ročníky začaly opouštět demokratizované univerzity a oproti svým generačním předchůdcům hledali obtížně uplatnění v oboru, nebo byli dokonce nezaměstnaní.Rozvojové země dodnes omezuje nedostatek vzdělaných lidí a navíc jejich rozvoj ohrožuje „odliv mozků“ do bohatých zemí. Pokud se podaří obyvateli z méně rozvinuté země získat kvalitní vysokoškolské vzdělání a nenajde doma uplatnění, bude motivovaný přestěhovat se do bohaté země. Zejména nejchudší státy se proto potýkají s nedostatkem lékařů a zdravotnických pracovníků, v dalších oblastech pak vynakládají vysoké částky za poradenství odborníků ze zemí Severu.Se vzděláním přímo souvisí i schopnost inovací. Vzdělanější lidé častěji přicházejí s inovacemi, které jsou motorem rozvoje. Míra inovací, měřená třeba přihlašováním patentů a vynálezů, je jedním ze základních ukazatelů rozvoje společnosti a přímo souvisí s ekonomickým růstem.Vzdělání ženPodobně jako v jiných oblastech, i v případě vzdělání je situace výrazně horší, porovná‑li se možnost přístupu ke vzdělání žen a mužů. Zejména v nejchudších zemích je sociální, ekonomická a politická situace výrazně nastavena v neprospěch žen. Problém vzdělání žen je složitou kombinací ekonomických (obživa rodiny, zajištění ve stáří) a sociálních faktorů (tradice). Izolace, ve které ženy takto žijí, jim brání v jejich vlastním rozvoji a ve zlepšení jejich postavení. Zlepšování vzdělání žen vede k pozitivním změnám v celé společnosti - pozdějšímu zahájení sexuálního života, plánovanému rodičovství, důrazu na vzdělání dětí, lepší péči o zdraví rodiny atd.Nejčastěji používaným příkladem nerovného postavení žen je otázka kontroly porodnosti. V tradičních afrických, asijských či jihoamerických společnostech stále přežívá model rodiny s co největším počtem dětí, které se v budoucnu mají postarat o své rodiče. Žena, která neví, jak zabránit početí, nemá kontrolu nad počtem svých dětí a ocitá se v zajetí tradic a vůle manžela. Osvěta, vzdělání žen a přístup k informacím je tak způsobem, jak řešit enormní populační růst..Přístup ke vzdělání také přímo souvisí s ekonomickou situací rodiny. Jestliže žena musí každý den nosit vodu z velké vzdálenosti nebo celodenně pracovat na poli, přirozeně jí chybí čas, který by mohla věnovat vzdělávání. Navíc velmi často musí při omezených financích školní docházka dívky ustoupit „potřebnějšímu“ bratrovi.Překážky vzdělání v rozvojových zemíchVelkou překážku rozšiřování vzdělání v rozvojových zemích představuje nedostatek finančních zdrojů ve státním rozpočtu. Mnoho rozvojových zemí je extrémně zadlužených nebo vydávají velkou část příjmů na zbrojení, případně o prioritách rozpočtu rozhodují zkorumpovaní úředníci rozdělující lukrativní státní zakázky. Stát tedy často není schopen vydávat na vzdělání větší částky peněz a obyvatelstvo, jehož největší část je extrémně chudá, je nuceno i na základní vzdělání doplácet velké částky z rodinných rozpočtů. Například i cena povinné školní uniformy může pro některé rodiny představovat nepřekonatelnou překážku.Nedostatek peněz na vzdělání způsobuje, že platy učitelů bývají nízké a podmínky pro práci neadekvátní. V zemích není dostatek zkušených a vzdělaných pedagogů a mnohdy jsou místa učitelů obsazována i naprosto nekvalifikovanými lidmi.Nedostatek kvalitních a dostupných škol, placená školní docházka a velká chudoba většiny rodin v rozvojových zemích pak vede k tomu, že mnoho dětí je nuceno pracovat místo toho, aby chodily do školy. Děti pracují v nejrůznějších odvětvích – nejvíce z nich v zemědělství. Podle posledních statistik Mezinárodní organizace práce (ILO) na světě pracuje více než 200 milionů dětí, z toho 165 milionů je ve věku mezi 5 a 14 lety. Právě dětská práce představuje hlavní překážku ve vzdělání a především v boji s chudobou jako takovou. Děti, které nemají možnost se vzdělávat, jsou v dospělosti odsouzeny stát se negramotnou a nekvalifikovanou pracovní silou bez možnosti rozvinout svůj osobní potenciál.Vzdělání poskytuje možnost změnit své postavení ve společnosti. Vzdělaný člověk je schopen chápat život v širších souvislostech, uvědomit si své svobody i odpovědnost za ně a mít lepší účast na občanském a politickém životě. Vzdělání je tak základním předpokladem pro zlepšení životní úrovně obyvatel rozvojových zemí a klíčem k zajištění udržitelného rozvoje země.Možná řešeníPro naplnění programu OSN „Vzdělání pro všechny“ je naprosto nezbytné zajistit větší objem finančních prostředků plynoucích do školství, zaručit bezplatnost alespoň základního vzdělání a zlepšit úroveň vzdělávání učitelů. Rodiny musejí být motivovány k tomu, aby své děti do škol posílaly, a zároveň musejí mít možnost tak učinit. Tradiční osvěta často nestačí; vlády by tedy měly ve spolupráci se světovým společenstvím sáhnout k mediálním kampaním a dalším moderním metodám propagace. Pro úspěch takových kampaní je ovšem nezbytné zajistit, aby obsah vzdělání reálně zvyšoval životní šance dětí. Je také třeba poskytovat materiální podporu chudým rodinám, aby měly možnost své děti do škol poslat (například pomocí programů bezplatného poskytování školních pomůcek či vydávání bezplatných obědů).

    27.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Kam s ním aneb kroužky s dětma

    Kojíme, kojíme, trochu spíme, přebalíme, kojíme…Už vás nebaví být sama s miminkem doma?Zkuste s dětma začít chodit na nějaký kroužek.A co třeba začít s tím nejjednodušším – plaváním ve vaně, později v teplém menším bazénku.Potkáte stejně vystrašené maminky a třeba si uvědomíte, že na tom stejně jako vy je i spousta jiných maminek. Člověku je pak hned trochu líp, když prohodí pár slov s někým jiným. Dále můžete začít s cvičením, posílíte svaly, naučíte se držet správně miminko, dozvíte se, co by mělo miminko umět. Přijdete na jiné myšlenky. Když dítě trochu povyroste, můžete zajít do nějaké herničky, kde si dítě pohraje s jinýma hračkama, zažije nové podněty, naučí se bránit si hračku, když se mu ji jiné dítě bude pokoušet brát – to doma nezažije, pokud nemáte žádné sourozence… Později můžete plánovat menší výlety do okolí. Les je krásný v každém ročním období. Raději vynechejte hlučná místa „organizované“ zábavy – to je pro starší děti. Většinou je tam hodně hlasitá hudba, hodně lidí a to pro miminka není dobře.Z kroužků se nám dále osvědčila kombinace cvičení, zpívání a tvorby (vyrábění) – takový kombi mix – pro děti od cca 2 let.  Sice to vyrábění je spíše práce maminek, ale stojí to za to, když vám malí tvorečkové patlají prstíky do barev a malují „obrazy“ :-)Můžete chodit do hudebni školy YAMAHA – také velmi povedený kroužek – již od půl roku! Dále je populární cvičení – kde využijete tunely, matrace, lavičky, měkké kostky, houpající koníky, skákající zvířátka, žebřiny a různé pomůcky – míčky apod.Většinou ale dětem stačí na hraní třeba PET lahev naplněná čočkou – dělá pěkný rámus :-) Nebo jako super hračka je obyčejný bublifuk – vždy, když jdeme ven, tak ho berem sebou a všechny děti z okolí pak chytají bublinky (od cca 1 – 8 let :-)Kuličky jsou také oblíbená činnost a je jedno, jak je do ďolíčku dostanete – třeba plastovou lžičkou sloužící jako hokejka, prstem nebo kopem.Odrážedla jsou kapitolou sama o sobě – bez nich se dítě od cca 1,5 / 2  roku neobejde.Dalším zajímavým „kroužkem“ může být jen návštěva jiných stejně starých dětí u nich doma nebo u vás. „Nepořádek“ moc pak neřešte, nebo se zblázníte. Jen odstraňte nejhorší pomůcky z dosahu – fixy, pastelky, barvy, nůžky, vodu, dvd  apod.Vůbec s kroužkama se roztrhl pytel, je to dobrý byznys. Zkuste si třeba kroužky dělat sami doma, když jsou děti malé. Můžete se s maminkama střídat, kdo udělá program. Jednou to bude divadélko, podruhé soutěž ve sbírání předmětů, postavení kostek nebo naopak boření. Děti se pobaví, vy také a nikam se nemusíte vláčet a utrácet peníze.Navíc tím vyřešíte Damoklův meč, který nad vámi visí pokaždé, vždy když jdete na kroužek a to totiž hrozba nemoci. Jelikož je většina kroužků placená dopředu na určité období, maminky nechtějí zameškat hodiny a tak chodí občas s dětma na kroužky, které jsou nachlazené nebo nemocné – rýma je bohužel běžný standart…To je ale asi jediné negativum, to pozitivní převažuje, kontakt maminek i miminek s jiným prostředím, jinýma lidma. A to se počítá. Dítě se nečemu novému naučí a stejně tak i maminka. Třeba tomu, že její dítě na tom není zas tak špatně v porovnání s jinýma. V něčem je lepší, v něčem horší. Hlavně to už nemusí sama doma řešit – co a jak je správně nebo ne. Nejlepší rady také dostane jen od jiných, již „zkušenějších“ maminek.Kroužkům zdar, hlavně ať jich nemáte moc, abyste celý den jen nejezdili sem a tam. To pro dítě není moc dobré, když stráví v autě nebo na cestách více času než doma s mámou… Protože již brzy nastane doba, kdy dá dítě přednost kamarádům… a to pak nedoženete. 

    27.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • I zdravé děti mohou mít „nezdravá“ záda

    Cvičení Vojtovou metodou nebolí, ale pomáháV posledních letech se často hovoří o tom, že zbytečně příliš mnoho kojenců navštěvuje rehabilitační cvičení kvůli svalové hypotonii a jiným potížím komplikujícím správný psychomotorický vývoj. Mnoho maminek ale bohužel i pediatrů si myslí, že takováto cvičení jsou jen pro zdravotně handicapované děti. To je však mýtus, který vychází z neinformovanosti rodičů a nezodpovědnosti lékařů, kteří se zdráhají odesílat dítě ke specialistům.Nejčastějším typem cvičení, které se pod dohledem vyškoleného dětského fyzioterapeuta provádí, je tzv. Vojtova metoda. Tento způsob cvičení je také bohužel obestřen mnoha mýty, které nevycházejí z reality. Tato metoda správně nazývána metoda reflexní lokomoce je souborem cvičebních technik používaných k léčbě tělesných poruch. Jejím základním principem je fakt, že v centrálním nervovém systému člověka jsou geneticky zakódované vrozené pohybové vzory. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že cvičení dle Vojty děti nebolí a mnoho z nich je snáší dokonce i bez sebemenších známek pláče i jiných negativních emocí. Není ani náročné pro matky nebo jiné osoby, které je poté s dítětem doma realizují. Hlavní pro mne cenná zkušenost je, že je velice prospěšné a dětem pomáhá. Výsledky jsou skutečně úžasné.Jednotlivé fáze psychomotorického vývoje dětí raného věku musí proběhnout kompletně ve správný čas a ve správném sleduPsychomotorickému vývoji dětí by měla býti věnována velká pozornost, protože jakým způsobem projde dítě tímto vývojem v kojeneckém věku, tak to ovlivní stav především páteře do dospělosti a tedy vlastně na celý život. Tento vývoj má své fáze a je nezbytné, aby přesně následovaly po sobě. Není sice tolik důležité, kdy přesně dítě určitou fází projde, ale je důležité podotknout, že jsou dány určité hranice, od kdy do kdy má dítě přejít do následující fáze. Pokud dítě nezačne např. lézt do určitého měsíce či týdne věku, je třeba vyhledat fyzioterapeuta, který dítě prohlédne a pomůže dítěti správně posílit určité zádové svaly, které jsou potřebné pro správný vývoj páteře.Lezení vede ke zdravému sezení a zdravé páteřiJe tedy v kompetenci především pediatrů, dítě při každé návštěvě ordinace důkladně prohlédnout a nespoléhat se jen na informace od matky, která většinou dítě nevidí objektivně. Jsou jisté věci, jež je nezbytné sledovat. U kojence je třeba posoudit stabilitu a symetričnost v poloze na bříšku a držení hlavičky v tzv. poloze pasení koníčků, poté kdy a jakým způsobem se začne přetáčet z polohy na zádech na bříško a naopak, kdy a jakým způsobem se začne dítě plazit a později lézt. Lezení je velice důležité a dle odborníků by mělo u zdravých dětí nastat přibližně do konce devátého měsíce. Po úspěšném lezení by mělo dítě zvládnout se samo posadit a pak již následuje stoupání si, chození s oporou tzv. chození kolem nábytku a nakonec má být vše završeno tzv. puštěním se a samostatnou chůzí. Přesně takto by měly za sebou následovat fáze v psychomotorickém vývoji dítěte. Dítě se zdravými zády nesmí žádnou z těchto fází vynechat. Pokud se tomu tak stane, není něco v pořádku. Věty typu, že každé dítě je jiné, což mnoho maminek a nejen jich tvrdí, nejsou na místě. Ano částečně mají pravdu. Každé dítě je jiné. Některé se např. otáčí ve třech měsících a jiné až v šesti, ale jak jsem zde již uvedla, jsou jistá vysledovaná období, dokdy nejpozději musí tento pohyb dokázat a jakým způsobem. Některé maminky se radují, že jejich dítě neleze a rovnou chodí, ale neuvědomují si, že je to špatně a že jejich dítě s největší pravděpodobností nebude mít zdravá záda. Lezení je natolik zdravé, že i u dětí, které do té doby měly jisté pohybové nesrovnalosti, tak čím déle polezou, tím více se tyto potíže odbourají. Lezení je důležité podporovat a z tohoto důvodu se během vývoje dítěte musí dodržovat určité postupy a některých je třeba se vyvarovat.Rodiče mohou ovlivnit bezproblémový vývoj psychomotoriky kojencůNejprve je nesmírně důležité, dítě první tři měsíce jeho života co nejvíce pokládat na bříško. Někteří odborníci tvrdí, že by dítě především od druhého měsíce mělo strávit na bříšku minimálně hodinu celkově po sečtení jednotlivých pokládání denně. Je skutečností, že některé děti tuto polohu zrovna nemilují, ale v tomto případě se nemůže tato činnost omezovat, ale zkracovat se doba ležení na bříšku a tím pádem se musí dítě do této polohy dávat častěji denně. Dále by se maminky měly vyvarovat tzv. pasivnímu posazování dětí za účelem jejich zabavení apod. Opět je třeba zde zmínit lezení, jako cestu ke zdravému sezení. Dítě si tedy musí poprvé sednout samo. Pokud jej rodiče posadí dříve než je zralé pro tento úkon, poškozují mu páteř a blokují přirozený psychomotorický vývoj, takže děti většinou nelezou nebo velmi krátce před završením vývoje kojence – chozením. Toto je jedna z největších chyb, kterých se rodiče dopouštějí a také nejčastější příčina skolióz a jiných onemocnění páteře, které se projeví v pubertě a v dospělosti. S těmito onemocněními se dá sice žít, ale velice komplikují život a to konkrétně především bolestivostí. Je proto žádoucí těmto potížím předcházet. V žádném případě nejsou později pro děti vhodná různá hopsadla a chodítka, která mají na páteř dítěte stejný vliv jako pasivní posazování. Dítě, které začíná chodit, by se nemělo vodit za ručičky, ale nechat se volně pohybovat s dohledem kvůli bezpečnosti. Pokud všechny tyto základní podmínky rodiče a pečující osoby dodrží, zajistí dítěti, že vstoupí do života se zdravými zády. Pokud však nastane nějaký problém ve vývoji dítěte či zastavení a zpomalení psychomotorického vývoje, je třeba využít rehabilitačního cvičení pod dohledem speciálně vyškoleného dětského fyzioterapeuta. Důležité je aby ho takto zkušený odborník prohlédl, posoudil konkrétní nesrovnalosti ve vývoji jeho hrubé motoriky a pomohl mu cvičením dojít ke zdravé páteři. Pokud je dítě jinak zdravé, tak samozřejmě dojde k cíli tohoto vývoje což je chůze také, ale bude celou cestu absolvovat s omezením, které povede ke špatnému držení těla a již zmíněným onemocněním páteře a pohybového aparátu. Je třeba si vážit skutečnosti, že v dnešní době se již tyto věci více sledují než dříve a je možnost dětem pomoci.

    27.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Chci zvířátko!

    Určitě to znáte. A jestli vás to minulo v dětském věku, jistě vás to spravedlivě čeká s vašimi vlastním i dětmi. Jednou ta věta prostě přijde. „Mami, tati, já bych chtěl zvířátko!“, prohlásí váš potomek nebývale pevným hláskem.Ti odhodlanější rovnou přednášejí požadavek na konkrétní druh zvířete.Následuje velmi sugestivní popis vybraného zvířecího kamaráda. Ať už se jedná o psa, křečka, králíka či akvarijní rybku, vždy a bez výjimky jde o jedince mimořádných kvalit charakteru i exteriéru.Dítě v tu chvíli začíná mistrně vládnout uměním přesvědčování, asertivního chování i manipulace a snaží se i vás dostat do bodu, kdy uznáte, že existence vaší rodiny bez zvířecího přítele už není možná. V ideálním případě dosáhne potomek kvalit špičkového výkonného manažera a přiměje vás k okamžité akci. Nebojte, bude to rychlé, objekt zájmu bývá již předem vybrán, váš souhlas se předpokládá, takže zbývá jen vyrazit a obohatit rodinu o dalšího člena.I po vyloučení rodičů imunních vůči prosbám, vydírání, slibům a dětským slzám, pořád ještě zbývá početná skupina těch, kteří dítěti mazlíčka prostě povolit nemohou, nebo budou muset představu o velikosti, chlupatosti a temperamentu zvoleného zvířátka značně zkorigovat. Zásadní je pochopitelně zdravotní stav dítěte i členů rodiny.Dalším předpokladem pro pořízení zvířátka je schopnost dítěte se o něj postarat, případně naše ochota vzít si tuto péči na svá bedra. Domácí mazlíček sice výborně naučí dítě povinnostem k živému tvorovi, ne každé dítě je ovšem v daném okamžiku na takovou zkoušku zralé.Důležitý je tedy především správný výběr zvířátka. Posuzujeme nejen věk našeho dítěte – domnívat se, že se předškolák sám postará o vzrostlého bernardýna, je pochopitelně zcestné – ale také situaci v rodině. Tam, kde se sejdete vyčerpáni po náročném dni až večer, nebude šťastné žádné ze zvířat, která milují lidskou přítomnost a kontakt, nemluvě o zajištění jejich pravidelných potřeb. Je třeba dítěti vysvětlit, že zvířátko má také cit a bez naší lásky a péče se většina mazlíčků prostě neobejde.Nemalým problémem může být nedostatek financí, což musíme brát v potaz, chceme-li se starat o domácího kamaráda opravdu zodpovědně. I kdyby se nám povedlo získat zvířátko zdarma, veterinář, strava i další potřeby se již zaplatit musí. Nechcete snad rozšířit řady těch, kteří poté, co péči nezvládnou, odloží zvíře do útulku.Pokud však zvládneme výběr zvířecího přítele správně, můžeme mít jistotu krásných a obohacujících let společně s ním prožitých. Je-li mazlíček zvolen úměrně věku a schopnostem dítěte, které je díky tomu schopno zvládat péči, zcela jistě bude soužití s ním prospívat dítěti po psychické a citové stránce. Nezamítejte přání dítěte mít zvířátko hned a z malicherných důvodů. Pokud jste přesvědčeni, že zvolený mazlíček opravdu nepatří do vaší rodiny, promluvte s potomkem a najděte si čas na vysvětlení.Je-li to možné, nabídněte alternativu. Zejména v případě malých dětí nutně berte v potaz i to, že mu s péčí pravděpodobně budete muset aspoň pomáhat. Nekývněte proto na zvíře, které je vám osobně odporné a opět volte spíše kompromis.

    28.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Herní peníze a majetek – reálné jako skutečné peníze

    Kolikrát jste slyšeli nebo četli “Dyť to jsou jenom pixely, jenom hra, tak o co jde?” Kolikrát jste to řekli vy sami a do kdy jste tomu věřili? Možná právě do teď. Dokonce řada států je nucena reagovat na tento vývoj online světa. Přečtěte si, jaké státní novely vydala Čína nebo Korea.V online hrách, především MMORPG nebo jiných MMOG a třeba i ve virtuálních sběratelských hrách a jiných, získat tyto pixely stojí čas a čas jsou peníze. Proto se za pixely v online hrách platí miliardy dolarů ročně, když nepočítáme poplatky za samotné hraní zaplacené autorům hry. Prodej herní měny a majetku ve hře výměnou za reálné peníze v absolutní většině případů porušuje pravidla dané hry, za což může být prodávající i nakupující potrestán odebráním prodávaného majetku, případně i vyhozením – banem ze hry, a tedy ztrátou herního účtu včetně herních postav a jejich majetku. A tento majetek může snadno jít do desetitisíců korun. Autoři hry ale většinou zasahují jen ve zcela jasných a extrémních případech.Obchodováním s virtuálním majetkem v online hrách se zabývají především profesionálové a celé společnosti ze zemí, kde je to právně zcela nezávadné. Tento průmysl celosvětově zaměstnává statisíce lidí. Za posledních deset let se tento obchod stal nejen samozřejmou součástí světa MMO her, ale také se přímo odrazil v jejich designu. Vývojáři totiž pomalu přistupují na dříve potlačovaný princip, který hlásá: majetek ve hře = pixely = data = čas = peníze. A protože lidé nezadržitelně chtějí platit za virtuální majetek (aby šetřili čas), vývojáři se to učí tolerovat a především, snaží se hráčům sami nabídnout podobné placené služby.Nákup i prodej majetku v online hrách za reálné peníze jsem viděl, zažil, tajil a dokonce trestal v řadě prvotřídních MMORPG titulů. Přečtěte si, co jsem o tom zjistil…Lidský faktor nekompromisně káže – čas stojí peníze A proto někteří hráči dají přednost namísto investice desítek, stovek a tisíců hodin hraní, investici skutečných peněz a to co ve hře chtějí, si prostě koupí. Například ve Star Wars Galaxies, stejně jako ve všech MMORPG, existují extrémně vzácné a ceněné předměty. V lepším případě třeba legendární Mandalorianské brnění, pro jehož získání je třeba ve hře splnit řadu časově velmi náročných úkolů (v řádu až stovek hodin) nebo si ho ve hře zakoupit za stovky milionů herních peněz, k jejichž získání je opět potřeba investovat čas.Mandalorianské brnění je legendou ze Star Wars, provází tento svět od jeho počátků, od Epizody 5 až do dnes, například je v právě vysílaných nejnovějších epizodách Clone Wars.Co když ale ráno vstáváte do práce, po práci musíte strávit nějaký čas s rodinou a nemůžete hrát každý večer X hodin? Vezmete skutečné peníze a za ně si v nějakém internetovém obchodě koupíte herní peníze v dané hře, za které si to koupíte. Nebo nechcete porušovat pravidla hry a prostě děláte pro dosažení onoho cíle, co je ve vašich silách. Tématu těchto online obchodů se (možná) budu věnovat v jiném článku.Herní velmoc Jižní Korea se už dokázala s virtuálními měnami vypořádat pomocí nových zákonů, které se zabývají obchodem s virtuálním majetkem ve hrách a také ho specificky jasně zdaňují, takže nic nebrání tomu, aby se stal jasným a zcela legálním příspěvkem jejich ekonomice a státnímu rozpočtu. Zatímco v některých jiných státech se prodej virtuálního majetku zbytečně tabuizuje a ocitá se v podobné pozici, jako třeba prostituce. Neochota vyjít tomuto průmyslu vstříc tak podporuje rozvoj černé ekonomiky, podvodu a zločinu.Například Čína loni vydala velmi zajímavou novelu, kterou dramaticky reguluje virtuální měny. Nepatřím mezi ty vyvolené, co by to zcela pochopili, nicméně se jedná o to, že oficiální virtuální měny (například služba QQ na Tencent.com, která má více uživatelů než Facebook) nyní v Číně podléhají omezení – mohou být použity pouze k zakoupení služeb poskytovaných vydavatelem této měny. Neoficiální měny, kterými právě jsou virtuální peníze v MMORPG hrách, Čínský zákon (zdá se) nepovažuje za peníze ale za majetek, s tím si proto mohou hráči nadále dělat, co chtějí. Přecejen by bylo zvláštní, kdyby Čína zakázala obor průmyslu, ve kterém suverénně dominuje celému světu (údajně 80% zaměstnanců tohoto průmyslu je z Číny).Někomu to kazí hruAsi největším negativem tohoto nákupu virtuálního majetku je, že v těch hrách, které to svými pravidly nepovolují, je to prostě a jednoduše porušování pravidel. Takže ten, kdo férově hraje, aby ve hře získal něco vzácného nebo drahého, může najednou zjistit, že jiný hráč místo aby se ve hře snažil, si to koupil za skutečné peníze. Ten férový hráč je pak právem naštvaný.Druhý problém je, když chování takzvaných farmářů – lidí co hrají pro reálné peníze, obtěžuje normální hráče. Více o tom v jiném článku.Kdo nemá čas hrát, může si připlatitStává se veřejným tajemstvím, že i ve hře, co oficiálně nemá povolené obchodování za reálné peníze, je možnost si koupit virtuální majetek za majetek reálný důležitým usnadněním pro hráče, kteří by jinak nebyli schopni ten virtuální majetek získat – nemají dost času, nemají trpělivost nebo to prostě neumí. Právě tito lidé, kteří třeba nemají tolik času ale mají reálné finance, jsou často pro hru velmi nadějnými zákazníky. Hru nezatíží, ale hodně zaplatí.Brnění, zbraně, oblečení, domy, vozidla, lodě, jídlo, zvířata… v MMORPG vše stojí virtuální peníze. Jak je získáte?Potkal jsem hráče, co narozdíl ode mě neměli jeden herní účet (měsíčně 15 dolarů) ale třeba dva, tři, pět, sedum, deset… 150 dolarů měsíčně od jednoho hráče ze statisíců, kteří takovou hru hrají. Když správce hry vidí takového hráče, je pro něj nevýhodné ho potrestat a vyhodit ze hry, za to že si koupil herní majetek za reálné peníze. Navíc, když farmáři, ti co získávají herní peníze na prodej, se svými desítkami počítačů na kterých běží X her najednou, za své postavičky ve hře často také platí 15 dolarů měsíčně! Podíl zisku od “hráčů”, kteří se podílí na nákupu nebo prodeji virtuálního majetku, natolik stoupá, že řada vývojářských studií se je za to rozhodla netrestat vůbec nebo jen omezeně, pokud tedy očividně neškodí hře.Autoři MMO her se nyní sami snaží prodávat virtuální majetekKdysi byly téměř všechny MMORPG hry založeny na rovném měsíčním poplatku. Jenže vývojáři zjistili, že někdo si například koupí hru za 50 dolarů a pak měsíčně platí poplatek 15 dolarů, přitom si v ní proti pravidlům koupí od farmářů majetek za stovky dolarů, aby ho sám nemusel získat. Nejen, že správci hry měli problém hráče za to potrestat, začali ale i přemýšlet, jak na tom prodeji virtuálního majetku ve své hře vydělat.Klasická MMORPG má v dohodě s koncovým uživatelem, kterou musíte odsouhlasit před hraním hry, uvedeno, že vše virtuální v této hře není nikdy vaše ale je majetkem provozovatelů hry. Vy jste si hru koupili, software je váš k použití, ale postavička v ní a vše ostatní, není vaše. Totální většina hráčů těchto her nejen, že si tuto dohodu nikdy před odsouhlasením nepřečetla, ale valná část z nich ani neumí ten jazyk, jakým je napsána, např. anglicky. Vtipné tedy je, že když kupujete touto dohodou omezený virtuální majetek, tak nakonec stejně není váš (a už vůbec nikdy nebude na území ČR nebo na celnici), přesto je ve hře zcela váš… V podstatě kupujete službu, možnost ho využívat.Dnes už jsou ale hry, které mají obchodování jejich virtuálního obsahu za reálné peníze nejen povolené, ale je to i jejich podstatou. V případě nejznámější z nich, tedy Second Life, je ovšem nesporné, že se nejedná o hru. Je to virtuální svět, kde je možné vytvořit cokoliv, ale za zakoupené pozemky na kterých to uděláte, se platí, stejně jako za předměty a objekty (domy, jachty, spodní prádlo atd) vytvořené hráči. Hra má nastavený kurz, podle kterého je možné volně převádět reálné peníze ze svého účtu na ty virtuální ve hře i naopak. Jsou lidé a firmy, které se tímto živí. Jenže právě proto se taková hra stává tak málo hrou a tolik simulací skutečného světa. Najednou je zde skutečná ekonomika.Hráčské město. Stavba domů, jejich zařízení, zajištění dostatečného počtu aktivních obyvatel, placení provozních nákladů, provoz obchodů, dopravy… to vše stojí i ve hře čas a peníze.Mnohem rozšířenější jsou online hry založené na mikrotransakcích. Taková hra nestojí nic, stáhnete si jí zadarmo a i hrát ji můžete zadarmo, platí se v ní ale právě za ty drahé a parádní věci nebo herní výhody. V praxi to vypadá tak, že ze vzorku sto hráčů takové hry jich třeba třetina neplatí vůbec nic, protože nechce nebo nemůže, polovina platí trošku, a zbytek platí tolik, že to zaplatí za všechny ty hráče, co neplatí nic, někdy ještě mnohem víc. Tento model pochopitelně zvýhodňuje ty, co mohou zaplatit nejvíce.Nechutné a zavraždění hodné ale je, když hra, která je založena na měsíčních poplatcích, dodatečně zavede mikrotransakce. Napíšu to upřímně – ti z nás, co nemají na to platit měsíčně za svou oblíbenou hru “moc”, mohou dát přednost hře, kde se platí rovný měsíční poplatek třeba těch 15 dolarů, a za tuto částku máte vše k dispozici. Někdo si zaplatí herní účty (kopie hry) dva, někdo tři, stejně má mozek jen jeden a ruce dvě, takže může efektivně hrát jen jednu hru najednou. Ale, když jako to například vývojáři udělali v SWG nebo EverQuest 2, po letech běhu hry přidají systém, kde si NAVÍC můžete ve hře přikoupit něco navíc za reálné peníze, potom to tu férovost hry založené na měsíčních poplatcích pošle do háje a mnoha hráčům to sebere chuť hrát. Jenže, vývojářům se to může vyplatit.Každý hráč má jinou cenuZatímco někdo je rád, že si může dovolit platit měsíčně dolarů 15 (a znám lidi, co si to nedovolí), někdo je ochoten za svou hru, svůj volný čas, zábavu, relaxaci, svůj virtuální majetek, utratit měsíčně tisíce korun. Jednoho krásného dne jsme tak postávali na náměstí našeho města River Camp na planetě Corellia v SWG, probírali jsme naštvaně, jak do hry přidali dvě nové budovy, které je možné získat jen z balíčku karet, který je potřeba si koupit. Plivali jsme špínu na Johna Smedleyho, Sony Online Entertainment (autory hry), spamovali a obřími obrázky hackovali herní fóra. Druhý den, ta vytoužená budova stála na náměstí.Jeden z obyvatel města přes noc nasypal přes tři tisíce do té karetní hry a nakoupil tolik balíčků, dokud v jednom nedostal tu budovu. Tím zaplatil té hře za měsíc více, než my ostatní dohromady (ten samý měsíc). Kouzlo je ale v tom, že nebýt nás, tak by to nekoupil! Lidé a hráči se totiž ke svým činům motivují navzájem.Komunita, lidský faktor, komunitaKlíč k tajemství skutečné ceny virtuálních předmětů tkví v hráčské komunitě. Chci se před kámoši předvést v tom novém vznášedle, chci pro svoji tanečnici ty nové šaty, chci lepší výzbroj abych s nimi mohl jít na výpravu? Musím pro to ve hře pracovat – nebo si to koupit. Dokud budeme chtít něco získávat, dokud nám hra bude strkat před nos cíle a dokud budeme hrát spolu, abychom se vzájemně motivovali a soupeřili v získávání majetku a dosahování cílů, uděláme vše pro naplnění našeho přání, i když při tom někteří poruší pravidla hry. Takhle to funguje v reálném i virtuálním světe. Proto i ty pouhé pixely, pouhá data, jsou stejně reálná a cenná, jako věci “skutečné”. Nakonec ale, obojí se to skládá z atomů.

    28.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Dospívání

    Pro mnoho mladých lidí mohou být léta mezi dětstvím a dospělostí dobou velkých emocionálních otřesů spojených s obdobím citového vývoje. Toto období dospívání obvykle nazývané adolescence trvá sedm až osm let.Důležitou součástí citového vývoje je zájem o opačné pohlaví. Dobrá znalost opačného pohlaví pomáhá adolescentovi i později při vytváření vztahů v dospělém životě.Adolescence a problémy ji provázející nám mohou připadat jako nekonečný mor provázející lidskou společnost. Ve skutečnosti bývá období adolescence v různých částech světa různé, ale lišilo se i v různých dobách. V některých kulturách, kde se ještě žije tradičním způsobem života, jako třeba v některých částech Samoy, Nové Guiney nebo v Amazonii, adolescence v našem pojetí vůbec neexistuje. Chlapci procházejí zkouškou rituálního obřadu přijímání za muže, a tím se téměř okamžitě stávají muži. Dívky jsou jeden týden považovány za děti a příští týden už jsou přijaty mezi ženy. Nicméně v moderních západních zemích, může být adolescence dlouhá, únavná a vyčerpávající bitva na cestě k dospělosti a nezávislosti. Co je vlastně adolescence? Je to totéž co puberta? Kdy probíhá, co s sebou přináší a proč většinou přináší tolik problémů a potíží?Puberta a adolescenceJak puberta, tak adolescence znamenají přechod od dětství k dospělosti. Nicméně pubertou se obvykle označují biologické procesy, jako jsou růst a dospívání po stránce fyzické. Tyto fyzické aspekty řídí rychle se měnící hladina hormonů, jakýchsi chemických poslů působících v lidském těle. Změny zahrnují rychlý růst, nárůst svalů, vývoj pohlavních orgánů, zaoblení tělesných tvarů a u dívek růst prsou, u chlapců zase třeba změnu hlasu, nárůst ochlupení a tak dále. Začátek a konec puberty se dají relativně snadno rozeznat, ačkoliv existují velké individuální rozdíly.Snad nejdůležitější, co mohou rodiče pro adolescenta udělat, je stáhnout se poněkud z role ochranitele a toho, kdo hlídá disciplínu a morálku, ale působit pouze jako „záchranná síť“ pro případ, že by mohly nastat problémy. Je nesmírně důležité dát už mladému teenagerovi příležitost, aby se stýkal ve společnosti i s opačným s pohlavím.Nastává intenzivní růst do výšky, což u dívek začíná někdy kolem deseti let a u chlapců mezi dvanáctým a třináctým rokem. Tento růst zase rychle končí, a to u dívek mezi čtrnáctým a patnáctým rokem a u chlapců mezi šestnáctým a sedmnáctým rokem. V této době už má tělo tvary dospělého a je i sexuálně zralé.Na rozdíl od puberty se adolescence mnohem hůře vymezuje, jak pokud jde o období, tak i o rozsah. Všeobecně můžeme říct, že je to jakési mezidobí, kdy člověk už není považován za dítě, ale taky ještě není plně zralým dospělým člověkem. Adolescence obvykle, i když to nemusí přesně platit, začíná počátkem období tzv. „teenagerů“, to je mezi 12. a 13. rokem, a končí „dospělými“ léty, to je mezi 19. a 20. rokem. Některé události probíhající v období adolescence mohou ovlivnit člověka po mnoho let ještě v dospělosti.Adolescence s sebou přináší změny v chování, myšlení a mentálních pochodech, v pocitech a citech, tedy proměňuje psychiku člověka (způsob, jak funguje lidské vědomí). Změny u adolescenta mohou a také ovlivňují lidé kolem něho, jako jsou rodiče, bratři a sestry a přátelé stejné věkové kategorie. Matka s dcerou společně nakupují oblečení. Svazek rodiče a dítěte se obvykle upevní, jestliže se rodič pokusí sdílet některé nové zájmy mladého člověka s ním.Jednou z cest, jak zkoumat toto období života, je začít s vnitřními myšlenkami a pocity adolescenta samého, s jeho rozvíjející se identitou a sebeuvědomováním. Potom se může hledisko rozšířit a zahrnout i vztahy k přátelům a kamarádům, rodičům a dalším členům rodiny, jeho názor na společnost a sledovat vývoj pohledu na svět všeobecně.Uvědomování si pohlavní příslušnostiTělo adolescenta prochází drastickými změnami pubertálního období, a s tím se mění i vědomí sebe sama a sebeidentifikace. Mnozí adolescenti se cítí jako neohrabaní, nemotorní a nešikovní. Rozlévají pití a vrážejí do nábytku. Jenže to je úplně normální. Je to částečně dáno rychlým růstem, ale je to i důsledek vývoje kostí a svalů, který předstihl vývoj nervový a schopnost mozku řídit tělo. Koordinace a pohybová šikovnost se brzy obnoví.Adolescent hledající svoji vlastní identitu může sklouznout až do extrému na protest proti existujícímu a stereotypnímu image, jako mladá dívka svým „punkovým“ účesem a make-upem. Přestože adolescent může zákony společnosti opovrhovat, je připraven podřídit se zákonům party, které mohou být stejně přísné.Důležitým hlediskem tohoto období života je rostoucí vědomí sexuality. Patří sem jednak vlastní sexuální nutkání a potřeby adolescenta, které jsou pro něho v rychle se vyvíjejícím těle něčím zcela novým. Je to období sexuálního snění, které je taky úplně normální a běžné. Patří sem i fáze homosexuální přitažlivosti – to jest přitažlivosti mezi příslušníky stejného pohlaví – a (masturbace) dráždění vlastních pohlavních orgánů. V některých společnostech je masturbace považována za škodlivou nebo perverzní záležitost a je zakázána. Důsledkem toho potom je, že mnozí mladí lidé vyrůstají s pocitem viny nebo studu, přestože jde o zcela normální a neškodnou věc.PartyVětšina lidí se ráda sbližuje s těmi, kteří mají stejné názory, postoje a zájmy jako oni, a taková přátelství se objevují právě v období adolescence. K tomu se váže řada dalších změn v životě adolescenta, zvláště v jeho chování vůči ostatním, vůči kamarádům a přátelům.Party se skládají z lidí, kteří jsou téměř stejného věku, prožívají stejné období a mají stejné nebo podobné životní postavení.Pro adolescenta jsou rodiče (a dospělí obecně) často úplně nemožní. Zavádějí nelítostná, staromódní a neférová pravidla. Parta přátel nabízí pochopení a smysl pro sounáležitost. V partě se může člověk osvobodit od dětských vzpomínek a nátlaku dospělých, a adolescenti tak mají obrovskou příležitost být sami sebou a objevovat sami sebe. Mladičké dívky touží uzavřít důvěrné přátelství s jinými dívkami a sdílet spolu všechno od módy až po hihňání se vlastním tajemstvím.Nicméně příslušnost k partě staví mladého člověka často před různé problémy, parta vytváří svá vlastní pravidla a vyvíjí své vlastní nátlaky, z nichž některé mohou být ještě přísnější a tvrdší než pravidla stanovená rodiči či dospělými. Například ve skupině blízkých kamarádů je pro adolescenta obtížné rozpoznat, zda má jen tak kamarádit a být členem party, nebo má usilovat o to být důležitý a dominantní a stát se raději vůdcem než tím, kdo je veden.Jiný nátlak na adolescenta může třeba představovat fakt, že někdo v partě bere drogy, je zapleten do drobné kriminální činnosti nebo už žije sexuálním životem. Někteří členové party mohou podobné aktivity považovat za vzrušující a účast na nich zvyšuje jejich respekt a důležitost v partě.Nicméně pravdou může být i opak, protože některé party mohou považovat to, že se člověk dá strhnout k podobné činnosti, za projev slabosti. Ale i když se parta rozpadne nebo když přestane být tak důležitá, jsou tady pořád ještě vnější tlaky ze strany rodičů, příbuzných, školy, zaměstnavatele a spoluzaměstnanců, policie a dalších autorit, které adolescent vnímá jako ty, kteří jsou vždy ochotni zpřísnit pravidla a standardy společnosti.Otázky typu: co dělat, co všechno si můžu dovolit, koho obdivovat, koho ignorovat – jsou v období adolescence velmi časté a objevují se pravidelně. Ve skutečnosti se stejné otázky budou objevovat po celý zbytek života, ale starší lidé už přece jenom mají určité životní zkušenosti, znalosti a své vlastní názory, které jim pomohou vyrovnat se s podobnými situacemi daleko účinněji a relativně bezbolestně.Jenže adolescent je teprve na začátku cesty k dospělosti a především si rychle uvědomuje svoji vlastní identitu. Tyto otázky jsou pro něj nové a znepokojující. Mladý člověk není ještě zdaleka schopen seřadit si své zkušenosti, myšlenky a pocity či city do nějakého pevného vzorce. Zmatek a nezkušenost se projevují v jeho chování, kdy adolescent může být takzvaně náladový a přecházet z jednoho extrému do druhého. Není nic divného, jestliže je mladý člověk v jednu chvíli horlivě nezávislý, samostatný a odbojný, zatímco o chvíli později může být dětinský a bezmocný.Odchod z domovaTakové výrazné změny v chování se silně promítají zejména do jedné specifické oblasti – do vztahů mezi adolescentem a jeho rodiči. Ve většině rodin zabezpečují rodiče svým dětem pohodlí, stabilitu a jistotu. Ale také stanovují rámec pravidel a třeba i časový harmonogram povinností.Mladistvý zápal adolescentů využil Mao při odstraňování a ničení tradičních čínských hodnot během čínské kulturní revoluce.Podobné rodičovské role existují i mezi mnohými dalšími živočichy, jako třeba vlky, delfíny či šimpanzi. V přírodě však bývá mladý jedinec blížící se dospělosti pro rodiče často hrozbou. Například když vyroste lví mládě v dospělého lva, rodiče ho přestávají chránit. Vyženou ho ze své skupiny, čímž ho mimo jiné přinutí, aby se vydal do světa a šel svou vlastní cestou.Když vyroste lidské mládě a dostane se do období adolescence, začne myslet samostatně a vytváří si svoje vlastní názory. Ty jsou částečně ovlivněny rodiči, ale taky partou, reklamou, internetem, televizními programy, časopisy a celou řadou faktorů, které mohou názory mladých lidí spoluutvářet.Problémoví rodičeVývoj vlastních názorů vede adolescenta často k tomu, že si klade otázku po smyslu hodnot, které uznávají jeho rodiče. To se děje nejenom z touhy být vyzývavý a oponovat za každou cenu, ale jednoduše proto, že svět se taky posunul dál. Časy se mění. Protože se zrychluje tempo moderního života a technického vývoje, mění se móda, hudební vkus, nabídka činností pro volný čas, slangový jazyk, dokonce i školní práce a pracovní perspektivy jsou úplně jiné, než tomu bylo před dvaceti či třiceti lety. Rodiče si jednoduše nemusí být vůbec vědomi toho, jak je důležité mít přesně ty „správné“ boty či kalhoty či poslouchat tu „správnou“ hudbu.Rozdíl v názorech a postojích rodičů a adolescentů bývá někdy nazýván generační propastí. To je částečně důsledek přirozeného vývoje světa, ve kterém žijeme. Někteří rodiče nedokážou – nebo taky nechtějí – si vybavit, co oni sami cítili v době, kdy procházeli obdobím adolescence. Ale i přes generační rozdíl většina zodpovědných rodičů sleduje vývoj z dlouhodobé perspektivy a pokouší se vyvést svoje potomky z krátkodobých problémů, které bývají většinou spojeny s nutností mít „správný“ účes či značkové boty.Zápas o světový názorExistuje další důležitý faktor v postojích často vyzývavých a rebelujících adolescentů. Patří sem způsob, jak mladý člověk vnímá svět a jak chápe takové ideje, jako je pravda či realita.Některé společnosti mají rituály, kterými jsou mladí lidé uváděni mezi dospělé. Při tomto židovském obřadu bar micva se třináctiletý chlapec poprvé představuje v roli dospělého.Stejně jako se v pubertě vyvíjí tělo, vyvíjí se v období adolescence myšlení. Někteří odborníci jsou přesvědčeni, že myšlení udělá v téhle době rychlý skok kupředu. Adolescent už se nespokojuje se zúženým a zjednodušeným pohledem na svět, který mu stačil jako dítěti. Adolescent si daleko více uvědomuje, že existuje celá řada alternativ. Názory rodičů týkající se životního stylu a morálky, rodinný způsob života, přístup ke vzdělání a sociálním vymoženostem, politika státu, dokonce i názory na znečišťování a na životní prostředí neexistují v jediné podobě. Adolescent si uvědomuje existenci protichůdných názorů a alternativ i to, že za některé z nich je potřeba i bojovat.Hledání často přivádí mladého člověka k tomu, že si klade zdánlivě nezodpověditelné otázky jako třeba: Co je pravda? Kdo jsem? Co je skutečnost, realita? Filozofové a myslitelé se přou o podobné otázky celá staletí, dokonce i přesto, že na některé neexistuje odpověď. Kladením podobných otázek si mladý člověk vytváří svůj vlastní osobní názor na svět a na to, jak svět funguje. Postupně si vytváří svoje vlastní postoje, vztahy a vytváří si svůj osobní morální kodex a stanoví si svoje pravidla chování, což dělá každého z nás neopakovatelnou individualitou.Čas uvědomováníDalo by se říct, že adolescence je obdobím uvědomování si možností života. Někteří mladí lidé procházejí v této době fází intenzivní činnosti, nadšení, dokonce až horečného zápalu. Tyto pocity mohou být spojeny s politikou, náboženstvím, populární hudbou, oblečením, uměním, módou, vlastně jakýmkoliv aspektem života. V partě poznají, co to je mít společný cíl, a právě v partě vrstevníků zažijí pocit bezpečí, jistoty a sounáležitosti.K období adolescence patří neodmyslitelně škola a smysl chození do školy je zcela zřejmý. Další praktické otázky, jako zda zůstat dál ve škole a pokračovat ve studiu na univerzitě, nebo zda skončit a najít si zaměstnání – pokud vůbec nějaké bude – se stávají naléhavými úkoly, které je třeba vyřešit.Rozhodnutí o vzdělání a kariéře učiněné v téhle době může život mladého člověka silně ovlivnit nejen na prahu dospělosti, ale i v dalším životě. Z tohoto důvodu je nesmírně důležité, když v tomto období najde adolescent staršího člověka, od něhož si nechá poradit a jímž se nechá vést.Přístup ke společnostiUž bylo řečeno, že období adolescence je obdobím zmatků a konfliktů, a tak k němu taky společnost přistupuje. V některých zemích, kde je povinná vojenská služba, jsou mladí muži povinně vycvičováni, aby byli vojáky, a často jsou povoláni k zabíjení lidí ještě dříve, než mají vlastní hlasovací právo. Podobně mnohé země umožňují mladým lidem uzavírat sňatky a mít děti ještě dřív, než jsou podle jiných pravidel dostatečně zodpovědní na to, aby mohli chodit do knihovny či řídit auto. Některé společnosti mají zase silně restriktivní zákony proti mladým homosexuálním mužům, ale už ne proti podobné zaměřeným mladým ženám.Někteří odborníci tvrdí, že jestliže společnost jako celek vytváří zjevně nesmyslná a nesourodá rozhodnutí o tom, kdy je člověk považován za dítě a kdy za dospělého, potom není divu, že jsou adolescenti zmateni. Nejenže se od nich očekává, že se vyrovnají s řadou otázek týkajících se fyzického, hormonálního, mentálního, citového a duchovního vývoje a života, ale jsou také vrženi do společnosti, která nemá stejné a souměrné požadavky a která se neustále mění, testuje sama sebe, opouští staré hodnoty a vytváří nové.Závěrem je třeba říct, že adolescent v západních společnostech stojí před skutečnými problémy. Je to doba, kdy mladý člověk začíná přemýšlet o tom, jakým typem člověka by chtěl být a v jaké společnosti a v jakém světě by chtěl žít. Mnozí lidé tráví život tím, že si postupně plní své cíle. Adolescence je prvním krokem na cestě k jejich stanovení a plnění.

    29.leden 2020 - Napsal: Redakce

  • Za nespavost dětí mohou většinou rodiče

    Nespavost dětí a časté vstávání k nim během noci je noční můrou mnohých rodičů. Pro to, aby byla alespoň jedna noc klidná, se především maminky snaží udělat cokoli. A právě to je podle lékařů špatně. K tomu, aby dítě spalo, je ve velké většině případů zapotřebí především pevný režim a důslednost. Mnozí rodiče se domnívají, že volnost dítěte a plné respektování jeho nálad a přání je to nejlepší, co pro něj mohou udělat. Často tak tomu ale není. „Do spánkových ordinací chodí rodiče, kteří jsou nešťastní, vyčerpaní, unavení, často i neurotičtí a vše má jednu příčinu – nespavé dítě. Když blíže rozebereme situaci zjistíme, že ve velké většině případů nespavost a špatné usínání u dítěte nevědomky vypěstovali rodiče sami.V podstatě u dítěte vytvořili nějaký návyk, dítě ho neustále vyžaduje a rodič stále ustupuje, čímž se uzavírá kolečko, ve kterém je nespokojené ukřičené dítě a vyčerpaný rodič, který si neví rady,“ vysvětluje neuroložka ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Iva Příhodová. Nejčastější chybou rodičů je podle odborníků přehnaná péče a nezdravá úzkost. „To, že se rodič touží o dítě co nejlépe starat, je v pořádku, je i logické, že se rodiče o své dítě bojí, co ale není v pořádku, je, když se rodič k novorozenci začne chovat nad rámec běžných citových projevů. Pokud matka dítě uspává tak, že ho houpe na míči a fénuje mu bříško nebo dítě vozí v kočárku a následně jej přenáší do postýlky, nedá se mluvit o běžném projevu lásky. Špatný návyk je i to, když matka dítě uspává při kojení nebo když dítě spí výhradně v posteli rodičů,“ vysvětluje lékařka. Usínání rozhodujeZákladem toho, aby rodiče pochopili, kde se stala chyba, je znalost dětského spánku. „Každý spánek začíná fází usínání. K tomu, aby usínání proběhlo bez potíží, je zapotřebí, aby dítě poznalo, že právě nyní přišla doba, kdy se bude spát. Správné tedy je, aby dítě bylo ukládáno do postýlky v přibližně stejnou dobu. Znamená to tedy vytvořit pravidelný režim. Například koupání, krmení a postýlka. Když rodiče začnou usínání dítěte doprovázet nějakými rituály, například kolébáním a zpíváním nebo tím, že dítě do usnutí drží za ruku při světle lampičky, dojde u dítěte k vytvoření podmíněného reflexu. To znamená, že dítě nebude chtít usínat jinak, než za kolébání doprovázeného zpěvem nebo držením za ruku při světle lampičky,“ vysvětluje neuroložka. Podmíněný reflex je pak samotnou příčinou častého nočního pláče. „Rodiče, kteří u dítěte vypěstují takový návyk, pak zoufale hledají, proč dítě usne klidně večer, a v noci je pak neklidné. Příčinou je právě onen vypěstovaný reflex při usínání. Každý člověk se během noci několikrát lehce probudí ze spánku. Této fázi spánku se říká krátká probuzení a člověk je ani nevnímá a neví o nich. Krátká noční probuzení Tato probuzení přicházejí mezi jednotlivými spánkovými cykly, kterých dospělý člověk mívá až pět z noc. U dítěte se vyskytují ještě častěji. Během tohoto krátkého probuzení mozek rychle zmapuje okolí a vyhodnotí získané signály. Specifikum dětského spánku je to, že se dítě probere o něco více než dospělý člověk. V praxi to v podstatě znamená, že se lehce probudí, mozek vyhodnotí signály a zjistí, že něco není tak, jak by mělo být – tím něčím je ono zpívání a kolébání, světlo, držení za ruku či houpání na míči. Toto narušení podmíněného reflexu dítě probere plně do vědomí a dítě se pak pochopitelně snaží dosáhnout toho, aby nastala situace, při které je zvyklé usínat – tedy začne křičet za účelem toho, aby si vynutilo zpěv, kolébání, světlo a podobně,“ vysvětluje lékařka Iva Příhodová. Pokud si rodiče chybu uvědomí a zjistí, čeho se dítě dožaduje, jsou na nejlepší cestě k tomu, vše napravit. Jde ale o cestu, která je dlouhá a obtížná. „V okamžiku, kdy se přijde na chybu, je třeba začít pracovat na jejím odstranění. Znamená to tedy odbourat naučený rituál. Výsledkem snažení by mělo být uložení dítěte do postýlky, rozloučení se ním na dobrou noc a odchod rodiče od spokojeného neplačícího dítěte. Začátky tohoto snažení bývají těžké, je však možné je postupně nacvičovat. Například postupným vzdalováním se od postýlky, občasným ohlášením se dítěti apod. Když dítě získá jistotu, že se nic neděje, přestane propadat panice a pláči. Pokud má dítě zajištěno pohodlí a nic mu neschází je možné ho nechat i chvíli plakat. Intervaly mezi tím, kdy je dítě matkou utěšeno, je ale třeba postupně prodlužovat. Je však třeba důslednost. Ve velké většině případů je toto způsob, který rodině od nočního vstávání pomůže,“ radí lékařka. Odborníci ve vážných případech doporučují i konzultace s dětským psychologem. Ten by měl objasnit, kde je chyba, proč je dítě neklidné a jak situaci řešit v rámci celé rodiny. Když rodiče začnou usínání dítěte doprovázet nějakými rituály, dojde k vytvoření podmíněného reflexu.  

    30.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Nelžete dítěti, že očkování nebude bolet

    Většinu očkování dostane dítě ještě ve věku, kdy není možné s ním diskutovat. Pokud však jde na vakcinaci dítě větší, je dobré je na pro něj nepříjemnou akci připravit. Jinak se může zvrtnout v noční můru. Není možné jen tak dítě přivést do ordinace a spoléhat se, že to nějak dopadne; může ze strachu reagovat nepřiměřeně. V žádném případě potomkovi nelžete, že píchnutí nebude vůbec bolet - riskujete nejen jeho nepříjemné překvapení, ale také fakt, že v budoucnu vám v podobných případech už neuvěří. Naopak je vhodné bolest popsat a přirovnat ji k takové situaci, kterou už dítě zažilo, například k rozbitému kolenu, případně píchnutí od vosy (samozřejmě jen v případě, kdy u dítěte nenastala komplikovaná alergická reakce). Zkuste si doma v předstihu zahrát na doktory a společně „naočkujte“ třeba oblíbenou hračku, nejlépe takovým způsobem (do končetiny nebo zadku), jakým bude probíhat opravdové očkování. Hračku, která proceduru v pořádku „zvládla“, si pak dítě může vzít do ordinace pro povzbuzení. Ještě lépe jako vzor může fungovat starší sourozenec, pokud to lze, naplánujte očkování současně. Dítě se bude chtít staršímu sourozenci vyrovnat a bude se chovat odvážněji. Pokud víte, že se váš potomek očkování hodně děsí, není od věci mu slíbit i nějakou odměnu, nejlépe ve formě drobného dárku.Zkuste dítěti vysvětlit, proč by se lidé měli očkovat - právě díky tomu si může hrát s ostatními dětmi a nemusí se bát, že bude muset často do nemocnice. Napětí u menších dětí nezpůsobuje jen strach z jehly. Může zafungovat syndrom bílého pláště, slzy někdy zbrzdí i jen takový detail, že si lékař na očkování bílý plášť svlékne a dítě naočkuje v civilu. Nejvhodnější pozicí pro očkování je, když si dítě sedne rodiči na klín a do vlastního klína složí ruce. Při očkování rodiče přidržují dítě za lokty. Připravte se, že očkování dítěte se může protáhnout. Jestliže se bude bránit a křičet, není příliš vhodné ho očkovat, neuvolní totiž deltový sval na rameni, kam se většina vakcín podává, a bude ho to ještě více bolet. Po očkování by dítě (ale ani dospělý) nemělo dělat nic extrémně namáhavého, doporučuje se maximálně sledování televize. Stoupá horečka? K lékaři Lékařskou pomoc je nutné vyhledat, pokud horečka po očkování vystoupá nad 40 stupňů. Stejně tak byste měli vzít dítě k odborníkovi, pokud několik hodin pláče a nejde utišit. To se může stát například po očkování proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli. Nebezpečné jsou rychle se rozvíjející obtíže, například když se během dvou až tří hodin po očkování objeví teplota okolo 39 stupňů a vyšší a nemocnému není lépe, ani když si vezme léky proti horečce.  

    30.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Oční vady u dětí

    Cenu zdravých očí a správného vidění není třeba zdůrazňovat, je evidentní. Některé trvalé poruchy zraku mají původ v dětství a jeho zdravému vývoji musíme věnovat mimořádnou pozornost. Je třeba si také uvědomit, že téměř 90% vjemů z okolního světa získáváme právě pomocí zraku. Jeho poškození je tak pro dítě výrazným handicapem a omezuje jej v řadě činností, škole i v povolání. Při volbě zaměstnání bychom také na prvním místě měli vzít v potaz stupen zrakové ostrosti a také možnou progresi jeho zhoršování. Je doba počítačů, dnes již prakticky všude, a ty znamenají pro oči výraznou zátěž.Vyšetření zrakové ostrosti: Je nejdůležitější oční vyšetření u dítěte. Naprosto nezbytné je do věku 3 let zjistit zrakovou ostrost každého oka z v l á š t ě. Nikdy nezakrýváme oko rukou, ale neprůhlednou destičkou. Nepodaří-li se zjistit pro nespolupráci, je plně na místě dítě odeslat k očnímu lékaři, který má další možnosti, jak eventuelní vadu ověřit. Ostrost vyšetřujeme z 5 nebo 6 metrů dle typu optotypů pomocí tzv. E nebo obrázků. Vynalézavost dětí, jako podkouknout špatně zakryté oko je nesmírná a dávejme na to pozor. Můžeme zanedbat tupozrakost, která se již většinou po šestém roce věku nedá příliš ovlivnit.Dioptrické oční vady:Sem řadíme krátkozrakost, vzniká většinou v časném školním věku a postupně se může horšit. Dítě vidí dobře do blízka, ale špatně na tabuli. Celodenní korekce brýlemi je nezbytná. Další vadou je pak dalekozrakost, která je poměrně často spojena se šilháním a někdy také vznikem tupozrakosti. Po té je třeba cíleně pátrat, je důležitá i  rodinná anamnesa, která bývá často pozitivní. Obě vady se mnohdy kombinují s poruchou zakřivení rohovky. tzv. astigmatismem. Ten může být i samostatný.Šilhání:Nejde v žádném případě o kosmetickou vadu. Dochází při něm k poruše prostorového vidění. Abychom viděli prostorově, musí být obě oči v rovnovážném postavení a přibližně stejně vidět. Jinak dochází k tzv. tupozrakosti a dítě preferuje dívání pouze jedním okem. Léčba šilhání je v každém případě nejdříve pomocí správných brýlí, nedaří-li se oči srovnat, pak teprve operujeme. Vždy je nutno léčit tupozrakost, pokud je přítomna.Tupozrakost:Rozumíme jí snížení zrakové ostrosti útlumem v centrálním mozkovém centru z nečinnosti oka. Centrum ignoruje vjemy přicházející většinou z horšího oka, ať už více šilhajícího nebo s větší dioptrickou vadou a preferuje lepší oko - dítě zpočátku vidí dvojitě, což je velmi nepříjemný stav a na něj mozek reaguje útlumem. O dvojitém vidění se nedozvíme, dochází k tomu již velmi brzy, kdy dítě zdaleka ještě nemluví a nedokázalo by se ani vyjádřit. Proto je tak důležité po šilhání cíleně pátrat jak v anamnéze, tak i pátráním po šilhání. Velkou roli hraje věk, po půl roce věku dítěte by již nemělo docházet k uchylování oka. Není žádnou chybu odeslat k vyšetření dítě, u kterého se šilhání neprokáže, ale hrubou chybou je neodeslat dítě šilhající. A to čím dříve, tím lépe.Tupozrakost léčíme zakrýváním dobrého oka, abychom donutili dítě rozkoukávat špatné oko. Ve 2-3 letech jsou výsledky dobré rychlé, nutná je samozřejmě perfektní spolupráce rodiny. Falešnou lítostí se dětem moc ublíží. Odešle-li se dítě ve věku, kdy jde do školy, je pak léčba již bohužel téměř nulová. Je nutno si stále připomínat, že máme oči jen dvě a musíme je našim dětem chránit. 

    31.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Správná péče o dětské zoubky

    Správné péči o dětský chrup bychom měli věnovat pozornost již od prořezání prvního mléčného zoubku. Věřte totiž, že to, jakým způsobem se budete starat o mléčné zuby, ovlivní později i zdraví stálého chrupu, nemluvě o osvojení správných hygienických návyků. První návštěvu stomatologa by dítě mělo absolvovat již v jednom roce života. Po té následují preventivní prohlídky v půlročních intervalech. Jak se tedy o dětský chrup správně starat?První zoubekJakmile se dítěti vyklube první zoubek, což bývá nejčastěji kolem 6. měsíce věku, začneme jej navykat na pravidelnou dentální hygienu. Na zubech se totiž tvoří zubní plak, který by mohl stát za vznikem zubního kazu. Navíc si dítě hned od počátku zvykne, že mu někdo sahá do úst a „něco tam v pusince dělá“.První zoubek stačí čistit kouskem vlhké gázy nebo si můžeme pořídit malý silikonový kartáček, který se navléká na prst – tzv. prsťáček. Zpočátku není potřeba používat zubní pastu, ale zoubky čistíme „na sucho“.Od vyklubání prvního zoubku bychom měli dbát na pravidelnost a hlavně důslednost v čistění zubů. Jen tak bude dítě brát každodenní čištění zubů jako samozřejmost.První stoličkyV době, kdy se objeví první stoličky, je nejvyšší čas začít používat dětský zubní kartáček. Ten by měl mít co nejmenší hlavičku, rovně střižené, co nejhustší a hlavně co nejměkčí štětinky. Takovým kartáčkem se totiž dostame hluboko do pusinky a dosáhneme i na těžko přístupná místa, jakými jsou například stoličky. Měkké štětinky navíc nepoškodí dětskou zubní sklovinu.Kartáček bychom měli měnit ve chvíli, kdy jsou na něm viditelné známky opotřebení jako jsou roztřepené štětinky.  Používání jednoho kartáčku by však nemělo být delší než 6 až 8 týdnů. Po této době je už plný bakterií a značně opotřebovaný, takže by se dalo již pochybovat o jeho čistících schopnostech.Osvědčilo se pořídit dítěti dva zubní kartáčky – jeden pro rodiče, kterým zoubky důkladně čistí a druhý pro dítě. Může si s ním hrát, kousat do něj, pokoušet se sám si čistit zuby atd. Ten druhý kartáček však pochopitelně dostane náležitě zabrat a zničený bude již po pár dnech „používání“.Správná technika čištění dětských zubůZásadně nevhodná, a to jak pro děti tak i pro dospělé, je tzv. horizontální technika, kdy zuby čistíme pohybem ze strany na stranu, chcete-li  „od ucha k uchu“. Mléčný chrup je vhodné čistit malinkými krouživými pohyby, kdy se kartáčkem pohybujeme téměř na jednom místě. Velké krouživé pohyby se již svým provedením značně přibližují nevhodné horizontální technice.V momentě, kdy se začíná objevovat stálý chrup, postupně přejdeme na tzv. stíravou techniku čištění zubů („od červeného k bílému“). Ta je vhodná nejen pro děti, ale i dospělé. Kartáček při ní přiložíme k dásni tak, aby štětinky směřovaly šikmo ke kořeni zubu. Potom setřeme plochu zubu tak, aby štetinky nakonec směřovaly ke kousacím ploškám zubu, tedy od kořene zubu. Tento pohyb je třeba opakovat 3x až 5x.Kdy začít používat zubní pastuV případě prvních zoubků (řezáky, špičáky) není potřeba zubní pastu používat. Úplně si vystačíme s pouhou vodou. Ve chvíli, kdy přecházíme na zubní kartáček (a dítě neumí vyplyvovat) již můžeme žačít dítě zvykat na chuť zubní pasty a štětinky zubního kartáčku mu pastou pouze potřísnit.Zpravidla mezi druhým a třetím rokem života, kdy se dítě již naučí ústa vyplachovat a vyplyvovat, začneme nanášet dětskou zubní pastu, maximálně však do velikosti malého hrášku (navzdory vyplachování úst totiž dítě značné množství pasty spolyká).Zubní pastu vždy vybírejte takovou, aby byla určena pro danou věkovou skupinu. Liší se v obsahu množství fluoridů. Pro úplně nejmenší jsou vhodné pasty s obsahem do 500 ppm. Od šesti do dvanácti let věku dítěte můžeme začít používat pasty s obsahem 500 – 1000 ppm. Později již dítě může přejít na zubní pasty určené dospělým.Jak dlouho a jak často zuby čistit?Zuby bychom měli dítěti (i sobě) čistit minimálně dvakrát denně, ráno před snídaní a večer. Po večerním čištění by se nemělo už nic jíst ani pít, kromě čisté neslazené vody.Zuby by dětem měli čistit rodiče. Přibližně od tří let je dítě schopno si zuby „vyčistit“ samo. Je však nutné, aby rodiče chrup zkontrolovali a dočistili správnou technikou. Na provádění ústní hygieny dítěte by rodiče měli dohlížet přibližně do 10ti let věku dítěte.Dítě si nechce čistit zubyPokud máte doma malého odpůrce zubní hygieny, nesmíte ztratit nervy. Je potřeba u dítěte vybudovat kladný vztah, díky kterému pak bude péče o chrup hračkou. Zkuste zapojit veškerou svou fantazii a udělat z čištění zubů zábavu. Vymyslete si vlastní hru, díky které budete každé ráno a každý večer vyhánět z pusinky červíky kazílky. Složte tématickou a veselou básničku, kterou odříkáte při každém čištění. Zkuste si „vyměnit“ kartáčky – dítě dostane do ruky Váš zubní kartáček a bude čistit zuby Vám, Vy pro změnu vezměte jeho a vyčistěte mu všechny zoubky. Možností je spoustu, chce to jen pevné nervy a spoustu fantazie.Tip pro VásPokud chcete mít jistotu, že jsou zuby dokonale vyčištěné a zbavené zubního plaku, pořiďte si v lékárně speciální tablety nebo roztok, které jsou barevnými indikátory plaku. Ústa roztokem důkladně vypláchněte. Pokud na zubech po vypláchnutí uvidíte barevná místa, je nutno je ještě dočistit a zbavit je zbylého plaku. 

    31.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • 14 věcí které šťastná matka dělá lépe

    Někdy považujeme život za nádherný, ale jsou i období, kdy nám připadá namáhavý. Jak se rozlišují dobré dny od špatných? Inspirovaly nás matky.1. ŠŤASTNÁ MATKA VÁŽÍ SLOVANapříklad pomoc tchýni, nákupy, vaření, domácí práce, večeře, vyzvednutí dětí ze školy... každodenní vyčerpávající práce. Šťastná matka řekne „prosím", neboť ví, že když je na všechno vždy sama, má plné zuby dětí a kuchyně, cítí se přetížená a špatně naladěné. Kouzelné slovíčko, které se učí děti v první třídě a milý úsměv mohou dělat divy i s tou nejzarputilejší tchýní.2, ŠŤASTNÁ MATKA NEPOTŘEBUJE PĚTIHVĚZDIČKOVÝ HOTELŠťastná matka navrhne rodinnou dovolenou ve všední den nebo na prodloužený víkend. Zabalí miláčky a stan, sežene kánoi nebo pronajme starou chajdu v horách. Pár dnů zapomene na to, že má doma nepořadníky, klidně přihlíží na nepořádek a vůbec ji to nevzrušuje. Důležitější je, že rodina je pohromadě, hraje karty, chodí na procházky a večer se čtou společně knihy u stolu. Celovečerní vyprávění ve špinavých ponožkách má své kouzlo a šťastná matka znovu zjistí, proč má tu svou rodinu tak ráda, i když je potom kupa prádla a třeba ve škole i trojka z matematiky.3. ŠŤASTNÁ MATKA NEZŮSTANE JEN DOMAŠťastná matka jde občas mezi lidi a setká se s kolegy v kanceláři, projedná stav světa s prodavačem novin, poptá se na dvojčata od sousedky. Když lije jako z konve, nezůstanou šťastné matky nikdy doma a nenechají na sebe křičet unuděné děti. Raději jim oblečou pláštěnky a gumáky a dívají se, jak dělají skok do dálky přes kaluže.4. ŠŤASTNÁ MATKA MÁ PŘÍTELKYNIProtože s nikým jiným nemůže tak dobře plkat o protivných puberťácích, odepíračích domácích úkolů a neluxujícím otci. S nikým to lip nejde než s jinou matkou, která má stejně staré děti.5. ŠŤASTNÁ MATKA NEČEKÁ, KDYŽ JSOU DETl JEŠTĚ V POSTELIPolíbí muže svého srdce již při snídani. Když ji drží v náručí, nechá vodu na nudle klidně překypět. Z celého srdce se usmívá, pohladí svého muže a umí dělat komplimenty. To je úspěšné očkování proti každodenním chorobám, jakými jsou rutina, období bez lásky a všednost.6, ŠŤASTNÁ MATKA JE RÁDA O SAMOTĚJen já a já - ve vaně. Bylinková kúra, trochu péče o pleť nikdy neuškodí. Brzo ráno s kávou na zahradě nebo na balkoně. Šťastné matky umí vždy vystoupit z rodinného programu a jsou soběstačné.7. ŠŤASTNÁ MATKA JE MILÁ K SOUSEDŮMKdyž šťastná matka upeče bábovku pro svoji rodinu, tak se ráda rozdělí se svou sousedkou. Pro šťastnou matku není problém přinést nákup pro starou paní Dvořákovou, nebo své kamarádce Evičce nabídne kočárek, který už nepotřebuje. Šťastné matce se to určitě vyplatí. Nikdo jí pak nenadává, když její děti jezdí u domu na kole a když je nemocná, určitě jí někdo pomůže nakoupit.8, ŠŤASTNÁ MATKA MILUJE TO, CO MÁDcera její kamarádky se nemusí vůbec doma učit a navíc hraje fantasticky na housle. Šťastná matka je i přesto zamilovaná do svého nemuzikálního hyperaktívního miláčka. Nezávidí bohaté kamarádce její domeček nebo svému kolegovi mercedes. Těší se, že její dítě je zdravé, že manžel vypadá ve spodkách sexy a pračka funguje.9.ŠŤASNÁ MATKA SE MAZLÍ SE SVÝMI DĚTMI, JAK ČASTO TO JEN JDENikdy neřeknou „nemám čas"!, když jejich malá holčička chce na klín nebo ten starší se chce trochu poprat. Kdo brečí, bude utišen. Večer dostanou děti pusu a ráno povzbuzující poplácání na ramena. Šťastné maminky nevynechají žádné něžnosti, protože ví, že jednoho dne se stanou z těchto dětí samostatní studenti, se kterými už si moc mazleni neužijí.10. ŠŤASHÁ MATKA MÁ OBČAS JEDINÁČKYJediná cesta, jak zabránit hádkám mezi sourozenci, je občas děti rozdělit. S nejmladším do ZOO, návštěva koncertu s puberťákem. Podniknout občas něco jen s jedním „potomkem" učiní matky šťastně, protože i toto si děti nesmírně užívají.11. ŠŤASTNÁ MATKA DĚLÁ VÝJIMKYNa rodinném jídelníčku nejsou hranolky-kečup-kola a kočka Elza má přísný zákaz vlézt do dětské postýlky, Ale po nepříjené návštěvě u zubaře, namáhavé škole a problémech v práci... a když dítě má neodolatelnou chuť na něco nezdravého... pak šťastná matka některá pravidla zdravé výživy poruší. Ona to ale může: přece ta pravidla i stanovila!12. ŠŤASTNÁ MATKA NENÍ DOKONALÁ A PŘÍZNÁ TOVšechny máme velkolepá předsevzetí, chceme být trpělivé, dítěti naslouchat a jeho potřeby brát vážně, ale potom přece jenom někdy „štěkáme". Křičíme, že strhneme kapesné a zakážeme počítač Šťastná matka ví, že takové špatné dny se naskytnou i v těch nejlepších rodinách a netrápí se špatným svědomím, ale je dost férová na to, aby přiznala, že i matky se občas chovají dost hloupě. A naše děti...? Ty si v tomto případě zaslouží omluvu.13. ŠŤASTNÁ MATKA SI NĚCO DOPŘEJETajně jí sladkosti, chodí na břišní tanec o víkendu, nebo si zajde na thajskou masáž. Občas koupí dětem kalhoty v „second nandu", ale pro sebe prádlo z hedvábí. Egoismus v malých porcích udělá matku šťastnou, protože dobře ví, že příští celá výplata půjde opět na její miláčky.14. ŠŤASTNÁ MATKA JE POTŘEBNÁ, KDYŽ JE KRÁSNÁ A ZDRAVÁSnad si každá z nás řekla tolikrát: „Už nemůžu, jsem unavená"... Snad každá z nás snila o „Supermanovi", který nás na chvíli vysvobodí z denních starostí, zajde nakoupit, vyzvedne dítě ze školky a v náručí nás během chvilky odnese na tajemné místo v přírodě, kde si dáme společný piknik. Po probuzení ale šťastná matka ví, že je vděčná životu za každé ráno, probudí své miláčky, pozdraví slunce, jemně se pousměje nad krásným snem a zajde si do lékárny koupit přírodní preparáty Dr. Theisse: Dr. Theiss IMMUN POWER - aby vše zvládala a měla dobrou imunitu. Dr. Theiss BODY POWER - aby měla lepší fyzický výkon a Dr. Theiss MIND POWER aby jí to myslelo 

    31.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Zdraví v jídle našich dětí

    Každá maminka si jistě přeje, aby její dítě jedlo to, co mu nejvíce prospívá. Takže se možná zajímá o to, jaké vitamíny a minerály obsahují různé potraviny. Pojďme se podívat na ty nejhodnotnější, na ty, jimiž můžete nenásilně obohatit jídelníček našich ratolestí.Vitamíny rozpustné v tucíchTěmi začneme, snad každá maminka si pamatuje kapičky vitamínu D a K, které do určitého kojeneckého věku dítěti dávala podle předpisu pediatra.Kapičky již nejsou potřeba, kde tyto vitamíny najdeme v obyčejném jídle? Nejprve je třeba si říci, že vitamíny rozpustné v tucích jsou tak trochu zrádné, jejich nedostatek, ale i předávkování může mít neblahý zdravotní dopad. Takže to s vitamíny A, D,E a K nepřehánějme. Při běžné konzumaci se to však stát téměř nemůže, to hrozí v případě, že si stravu obohatíte o nepřiměřené množství potravinových doplňků. Tělo totiž jejich přebyty neumí vyloučit.A – je důležitý pro správné vidění a naši vitalitu.Najdeme ho v rostlinných potravinách jako beta-karoten, namátkou třeba mrkev, špenát či meruňky. V živočišné řísi se skrývá pod názvem retinol a bohatý je na něj třeba tuňák, mléčné výrobky nebo žloutek. Z uvedeného je zřejmé, že potřebu tohoto vitamínu pokryjeme běžnou pestrou stravou, navíc se o tento vitamín obohacují některé průmyslově vyrábené rostlinné tuky.D – je důležitý mimo jiné pro správný vývoj kostí. Pokud se třikrát týdně vystavíte na čtvrt hodinky na sluníčko, zcela to pokryje potřebu vitamínu D. S jeho doplňováním si tedy nemusíme dělat zejména v létě příliš starostí, ale pro úplnost a pro zimní období se hodí vědět, kde ho najdeme.Opět, podobně jako vitamín A. Nejbohatšími zdroji je ovoce a zelenina, zejména špenát, opět se tu objevuje tuňák a rybí olej, na vitamín D jsou bohatá například tresčí játra, mléko a mléčné výrobky. Mnoho vyráběných potravin a dětských cereálií je obohaceno právě o tento vitamín.E – tento vitamín posiluje imunitní systém a bojuje proti zhoubnému bujení a stárnutí. Jeho zdrojem jsou pšeničné klíčky, žloutek, luštěniny, rostlinné oleje a hlavně všechny druhy ořechů. Tepelným zpracováním však o určité procento tohoto vitamínu přicházíme.K – zajišťuje zejména správnou srážlivost krve a tělo si ho díky střevním bakteriím umí částečně vyrobit samo. Jeho nedostetek je spíše vzácností a projevuje se nejčastěji v ranném věku, sníženou srážlivostí krve, tvorbou modřin, únavou. Proto se tento vitamín kojencům zhruba do půl roku věku doplňuje formou speciálních kapiček v dávkování asi jedenkrát měsíčně. Které potraviny tento vitamín obsahují?Jsou to hlavně mléčné výrobky a zelená listová zelenina, například špenát, saláty, zelí, kapusta, růžičková kapusta a jiné "zelení" jako jsou bylinky, například petrželka. Dále ho získáme i z bylinkových čajů či zelených čajů, z rybích olejů, ale také z rostlinných olejů, hodně ho obsahuje například sojový olej.Z ostatních vitamínů a minerálů, které jsou pro rostoucí organismus důležité jsem vybrala dva. Vitamín C a vitamíny skupiny B, železo a vápník. S jejich předávkováním to již nemusí být tak horké, jejich přebytky totiž tělo vyloučí močí.C – vitamín, jehož antioxidační funkci a podporu imunity snad netřeba dlouze představovat. Najdete ho jednoduše v každém ovoci a zelenině. Možná vás ale překvapí, že skvělým zdrojem vitamínu C jsou třeba také brambory, ovšem varem se určitá část vitamínů ničí.A také dlouhým skladováním, takže brzce jarní brambory nejsou to pravé. Počkejte si na nové…Vitamíny skupiny B – je jich ve skupině až 17 a najdete je také v rozmanité potravě. Podporují chuť k jídlu, to je jejich prvotní účinek, který často doporučují lékaři i u nechutenství dětí. Různé kvasnicové tabletky jsou asi nejpřirozenějším zdrojem, pokud se rozhodnete pro tabletkovou léčbu. Jinak je najdete v celozrném pečivu, v droždí, bohatým zdrojem jsou ovesné vločky, maso, vejce, mléko, obilné klíčky, vnitřnosti, játra, zelený hrášek… nedostatek béčkových vitamínů hrozí opravdu v případě, že máte příliš jednostranou stravu bohatou na sacharidy, k jejichž zpracování tělo potřebuje právě vitamín B.S rozmanitou stravou máte dostatek všeho.Železo, vápník, hořčík…Děti ke svému růstu potřebují zejména vápník. Ten najdete v mléčných výrobcích, koncentrovanější je samozřejmě v tvrdých sýrech či tvarohu. Dobrý zdrojem vápníku z rostlinné říše je mák, na ten však existují alergie, takže ho dětem z opatrnosti nedávejte před prvním rokem života a i poté buďte obezřetní. Také ořechy obsahují hodně vápníku i hořčíku, který je potřeba pro správné vstřebání organismem. A železo je důležité pro krvetvorbu a najdete ho v mase, řeřiše či v kopřivách. Uvaříte-li si občas kopřivový čaj, nedostatek železa vás nemůže zaskočit.Co z toho všeho vyplývá? Že s rozmanitým a různorodým jídelníček nemusíte postávat před lékárnou a přemýšlet, jestli přece jen nemáte svému dítku koupit nějaký ten "zázračný" vitamínový...

    01.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Těhotenství

    Těhotenství není nemocí. Budoucí matka však musí navštěvovat lékaře daleko častěji než žena, která není těhotná. Důvodů je několik.Pravidelné kontroly umožňují za pomoci relativně velmi jednoduchých vyšetřovacích postupů včas odhalit potenciální rizika, a to ještě dříve, než mohou vzniknout závažné škody. Některé nemoci v těhotenství neprovázejí výraznější problémy, jindy naopak budoucí matka trpí nejrůznějšími obtížemi, aniž by bylo těhotenství ohroženo. Míra obtížnosti tedy často neodpovídá závažnosti situace. Jen dobrý kontakt budoucí matky s lékařem a s porodní asistentkou dává možnost vše zkonzultovat, problémy včas řešit a obtíže léčit. Péče v těhotenství se netýká jen matky samotné, sledovat musíme i stav plodu, což je možné jen speciálními vyšetřovacími postupy při návštěvě těhotné ve zdravotnickém zařízení. Jak často chodit na kontroly? Žena by měla, pokud se domnívá, že je těhotná, vyhledat svého gynekologa co nejdříve po vynechání menses. Důvodem je časný průkaz gravidity, jenž umožní vyhnout se vlivům, které by mohly působit negativně na správný vývoj plodu. O termínu dalších kontrol rozhoduje lékař. Platí, že při normálním průběhu je návštěv méně, při problémech se intervaly mezi kontrolami zkracují. Minimálně by se budoucí matka měla vidět se svým lékařem jednou měsíčně, v posledních 3 měsících každých čtrnáct dní, v posledním měsíci jsou pak kontroly nutné každý týden. Vyšetření v průběhu těhotenství Na každou kontrolu těhotná přináší vzorek na rozbor moči. Jednoduchým testem prokazujeme přítomnost cukru nebo bílkoviny, které za normálních okolností nejsou přítomny. Jednorázový nález ještě neznamená nic špatného, při opakované pozitivitě testu je již třeba postupovat aktivně, doporučit podrobnější vyšetření. Kontrola tlaku a hmotnosti patří rovněž k základním testům při každé návštěvě v poradně. Opakovaně zjištěný vyšší tlak je důvodem k léčbě, kombinace vzestupu tlaku a přítomnosti bílkoviny v moči může znamenat vážné nebezpečí. Při posuzování hmotnosti jde především o dynamiku přírůstku, ne o absolutní hodnoty. Potenciální nebezpečí může signalizovat náhlé zrychlení přibývání na váze. Gynekologické vyšetření v zrcadlech může odhalit některé závažné patologické stavy, je nutné alespoň jednou za těhotenství, nejlépe hned na jeho počátku. Vyšetření pohmatem, zevní na lehátku i vnitřní, vaginální, na gynekologickém stole, je v průběhu gravidity nezbytné provádět opakovaně. Jen při něm můžeme odhalit některá nebezpečí, jako například hrozící předčasný porod. Základní krevní testy provádíme 2x za těhotenství, na jeho počátku a kolem 30. týdne. Vyšetřujeme krevní obraz a zjišťujeme krevní skupinu a Rh faktor. U Rh negativních těhotných pak opakovaně pátráme po přítomnosti protilátek, která může signalizovat ohrožení plodu při rozdílném Rh matky. Řada testů je zaměřena na odhalení případného výskytu vážných onemocnění, která by mohla ohrozit normální vývoj plodu. Mezi choroby, po kterých aktivně pátráme, patří například AIDS (HIV test), hepatitida typu B (průkaz HBs antigenu), syfilis (vyšetření BWR) nebo toxoplasmosa (průkaz protilátek). Ultrazvukové vyšetření umožňuje průkaz těhotenství, kdy je při užití sondy zavedené do pochvy vidět plodové vejce již po týdenním vynechání menses. Dokáže brzy odhalit vícečetné těhotenství a v průběhu gravidity sledovat správný vývoj plodu. Kolem poloviny těhotenství lze detekovat některé vážné vývojové vady a u takto postižených těhotenství doporučit jejich přerušení. Před porodem ultrazvuk dovoluje přesné posouzení polohy plodu a odhad jeho velikosti. Velmi důležité je zobrazení uložení placenty, což může zabránit komplikacím při vcestné lokalizaci lůžka. Nejmodernější ultrazvukové přístroje jsou vybaveny zařízením pro měření průtoku krve jednotlivými orgány, což přináší možnost včas odhalit potíže se zásobením plodu kyslíkem a živinami. Kardiotokografie je vyšetření, při kterém speciální přístroj ? současně zaznamenává srdeční frekvenci plodu a děložní činnost. Budoucí matka leží asi 20 minut na zádech nebo na boku a na břiše má pružnými pásy připevněné malé snímače. Vyhodnocení grafického záznamu umožňuje včas odhalit strádání nebo ohrožení plodu v a včas zasáhnout. Interní vyšetření a EKG (elektrokardiograf) musí absolvovat každá těhotná. Umožní odhalit případné patologické stavy, které byly dosud skryté. Navíc vždy existuje možnost, že bude při komplikacích těhotenství zapotřebí celkové anestezie (narkózy). V tom případě je EKG a interní nález nezbytností. Pokud se žena léčí s jakýmkoli onemocněním, musí být samozřejmě kontrolována specialistou v daném oboru. Genetické vyšetření nemusí podstoupit každá těhotná. Jednoznačným důvodem pro genetické vyšetření je například předchozí těhotenství zakončené porodem mrtvého plodu nebo dítěte s vrozenou vadou, opakované potraty, vyšší věk matky, kontakt se škodlivinami nebo užívání léků v počátečních stádiích gravidity, aj. Genetik určí, jak velké je riziko, že plod může být postižen vývojovou vadou. Někdy je nutné vyšetřit chromozomy obou rodičů ze vzorků krve. Pokud je předpokládané riziko zvýšené, genetik obvykle doporučí pečlivé sledování ultrazvukem, případně invazivní vyšetření - odběr malého množství plodové vody nebo placenty. Amniocentéza je odběr plodové vody, který provádíme velmi tenkou jehlou přes stěnu břišní, vždy pod kontrolou ultrazvukem, abychom vyloučili poranění plodu. Bolestivost je srovnatelná s aplikací injekce. Riziko výkonu, kterým je především následný potrat, je menší než 1%. AFP tripple test je screeningovým vyšetřením z krve těhotné. Je zaměřen na vyhledání skupiny žen, u kterých je vyšší riziko, že jejich plod není po genetické stránce v pořádku. Pozitivita testu neznamená, že dítě je poškozené, pouze nás informuje o tom, že zde existuje vyšší riziko odchylky od normy. Stomatologické vyšetření je doporučováno 2x za těhotenství. Důvodem je zvýšená kazivost chrupu budoucích maminek. Normální a rizikové těhotenství. Za normální považujeme těhotenství, které není komplikováno žádnými potížemi a výsledky všech testů a vyšetření jsou normální nebo se od normy alespoň výrazně neodlišují. Do kategorie rizikových pak řadíme gravidity, kdy tyto požadavky nejsou splněny, těhotenství žen trpících některým závažným onemocněním, stavy, kdy na základě statistik víme, že hrozí relativně vysoké riziko komplikací a rovněž ty případy, kde současný průběh je sice normální, vážné problémy se však objevily v minulé graviditě, a stavy po opakovaných potratech. Za rizikové považujeme také těhotenství po úspěšné léčbě neplodnosti. Moderní medicína dosahuje výborných výsledků, tedy narození zdravého dítěte bez jakéhokoli postižení zdravotního stavu matky, i u rizikových těhotenství. V těchto případech je však třeba počítat se zásahy do osobního a rodinného života, s omezením různých aktivit budoucí matky, s nutností podávání léků a v krajních případech i s pobytem v nemocnici. Změna životního stylu. Pokud těhotenství probíhá normálně, není třeba zásadně měnit životní návyky. Není třeba se omezovat v práci, ve společenském životě, ve sportu, cestování, sexu, stravování, ani v dalších činnostech. Nic však není dobré dělat úplně "na doraz". Gravidita ve vyšším věku.Po 35. roce života ženy se stává otěhotnění čím dále méně pravděpodobné. Po 40. roce je šance na graviditu minimální, po 45. roce je již těhotenství vyslovenou raritou. Se stoupajícím věkem matky roste též riziko vrozených vad, pro ženu starší 40 let je několikanásobně vyšší než pro ženu 30letou. Starší ženy též častěji trpí některými chorobami, jejichž výskyt v graviditě komplikuje její průběh, například cukrovkou nebo vysokým tlakem. Při současných znalostech a úrovni mediciny je však zcela reálné, že těhotenství může proběhnout i u straších žen bez vážných komplikací a šance na porod zdravého dítěte je i v těchto případech velmi vysoká. U mužů se vliv věku uplatňuje méně výrazně. Schopnost počít potomka je zachována i ve vysokém věku a ani riziko narození geneticky postiženého dítěte není u muže tak úzce svázáno s věkem jako u ženy. Několik základních rad závěrem. Zvolte si lékaře, kterému důvěřujete, a řiďte se jeho radami. Vyberte si pracoviště, kde Vám vyhovuje organizace péče o těhotné a pracovní doba. Pokud trpíte nějakou chorobou nebo jste sledována pro jakékoli zdravotní problémy, stejně jako v případě, že užíváte pravidelně léky, oznamte co nejdříve těhotenství ošetřujícímu lékaři. Nejlepší však v těchto případech je konzultovat graviditu ještě před otěhotněním. Máte-li potíže, řekněte o nich svému lékaři. Pokud si v něčem nejste jistá, nevíte, co máte přesně dělat, rovněž neváhejte a poraďte se. Nenechávejte si problémy pro sebe - nikdy nemůžete vyloučit, že právě tento vynechaný detail je důležitý. Neprodleně informujte svého gynekologa především o bolestech břicha a o jakémkoli krvácení, včetně hnědého výtoku. Pokud máte potíže a nemůžete konzultovat svého lékaře, obraťte se na nemocnici, kde na gynekologii slouží pohotovostní služba. Nechte si vždy pečlivě vysvětlit význam navrhovaných vyšetření a doporučované léčby, stejně jako možná rizika. Omezte konzumaci alkoholu. Sklenička piva nebo vína nevadí, rozhodně se však neopíjejte. Nekuřte. Pokud nedokážete přestat úplně, omezte tento návyk na minimum. Nepobývejte v zakouřených prostorách. Bez porady z lékařem neužívejte žádné léky s výjimkou vitaminů, sama si můžete ještě naordinovat acylpyrin, případně živočišné uhlí. Nebojte se porodu, ale pečlivě se na něj připravte. Snažte se získat co nejvíce informací o tom, co Vás v porodnici čeká. Pokud to průběh těhotenství umožňuje, udržujte se v dobré fyzické kondici. Věnujte čas cvičení pro těhotné. S dostatečným časovým předstihem se se svým lékařem poraďte o volbě porodnice, přítomnosti partnera u porodu, o dostupnosti analgezie, případně o možnosti alternativních postupů. i.

    03.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Domácnost
  • Rostliny v bytě

    K nezbytným interiérovým doplňků patří bezpochyby zelené nebo kvetoucí rostliny, které přispívají k navození kompatibilního celku. Rostliny dokáží vnést do domova kousek přírody, esteticky ztvární interiér a navíc pozitivně ovlivní klima daného prostředí. K pozitivním účinkům patří také jejich příznivý vliv na lidský organismus, jelikož jejich přítomnost dokáže uvolnit psychické napětí a jejich zelená barva je doslova lékem pro bolavé či unavené oči. Květiny v obývacím pokojiVšeobecně můžeme říci, že právě obývací pokoj, jako reprezentativní místnost každého domu či bytu, je pravým místem pro umístění květin. Správné rozmístění květin dokáže pozvednout prostor a dát mu nový rozměr, a to jak po stránce designové, tak i estetické.K designové stránce samozřejmě přispívá i obalový materiál květin, který by se měl snoubit s ostatními interiérovou barevností a doplňky. Na našem trhu můžeme vybírat z nepřeberné škály obalů, nabídka zahrnuje široký výběr tvarů, velikostí, barev a materiálů. Velmi oblíbené a moderní jsou obalové materiály z kovu, bambusu, kameniny nebo skla, klasikou zůstává keramika, lýko nebo plast. Výběr vhodného obalového materiálu bychom měli přizpůsobit druhu rostliny a interiérového vybavení obývacího pokoje.Jaké rostliny můžeme pěstovat v obývacím pokoji?V obývacím pokoji, tedy  místnosti, kde je zpravidla dostatečné množství denního světla, můžeme pěstovat celou řadu rostlin. Vybírat můžeme z druhů celozelených, kvetoucích, tuzemských či exotických.K nejoblíbenějším rostlinám, které okrašlují většinu obývacích pokojů patří dracena, která je u nás k dostání v několika druzích. Jednotlivé druhy draceny se od sebe liší tvarem listů, vzrůstem nebo celkovým zbarvením. Při jejím umístění vybírejme prostor, který nebude během dne vystaven přímému slunci, jelikož dracena ke svému kvalitnímu růstu potřebuje polostín. Do prostorného obývacího pokoje jsou vhodné draceny většího vzrůstu, které prostor dokonale oživí, naopak v menších obývacích pokojích lépe vyniknou menší druhy umístěné na květinovém stolku.K dalším velmi oblíbeným exotickým rostlinám pěstovaných v našich domácnostech patří fíkus. Do obývacích pokojů je vhodné vybírat druhy, které disponují střední výškou, avšak velikost fíkovníků je velmi rozmanitá. Pokud budeme chtít umístit fíkovníky na květinové stolky můžeme vybírat z druhů, které dosahují maximální výšky jen několik desítek centimetrů. Velmi oblíbeným fíkusem, umisťovaným v obývacích pokojích, je ficus benjamina, který nevyžaduje příliš náročné pěstební podmínky.Do obývacího pokoje jsou z estetického hlediska vhodné i datlovníky, které se díky nenáročným pěstebním podmínkám přizpůsobí téměř každému prostředí. Datlovníky je třeba umístit do prostoru s dostatečným množstvím denního světla.Nejen z hlediska estetického, ale především lékařského vzrostla obliba pěstování rostliny jménem Aloe. Pěstování rostliny zvládne téměř každý, jelikož Aloe nevyžaduje zvýšenou pěstební péči, tudíž není divu, že se objevuje v řadě domácností.K moderním druhům patří masožravé rostliny, které disponují atypickým vzhledem jenž dokáže vnést do prostoru určitou dávku exotiky. K výjimečným parametrům těchto rostlin patří i jejich nenasytná touha po hmyzu, která spočívá v polapení a strávení živé kořisti z níž si odeberou potřebné živiny.Jak se o rostliny starat?Každá rostlina potřebuje ke svému růstu především dostatečný přísun denního světla a pravidelnou zálivku. Do obývacího pokoje si většinou pořizujeme rostliny za účelem dekorace a zkrášlení prostoru, tudíž bychom tomu měli přizpůsobit i jejich výběr. Ne každý se dokáže o rostlinu dobře starat, a tak není divu, že po velmi krátké době rostlina pomalu odumírá. Vybírejme proto takové typy, které nevyžadují specifické pěstební podmínky, pravidelnou zálivku, rosení, přihnojování nebo časté přesazování. 

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Není nad to svěřit svůj domov do rukou profesionálů

    Chcete svůj dům nebo byt proměnit k nepoznání? Nemáte čas a potřebujete někoho, kdo to udělá za vás? Dokonale vymalovat, vytapetovat, vyčistit koberce zabere spoustu času. Výsledek ale nemusí dopadnout podle vašich představ. Není proto nad to svěřit vše do rukou profesionálů a pak jen bez námahy a nervů sledovat, jak se vaše bydlení mění k nepoznání a nehnout přitom ani prstem.Při výběru firmy, které svůj domov svěříte, je však nutné vybírat opravdu pečlivě. Není totiž profesionál jako profesionál. Je tedy třeba důkladně si proklepnout všechny potenciální kandidáty a dát přitom důraz na kvalitu, zkušenosti, co nejširší nabídku služeb, dodržování termínů a v neposlední řadě na spokojenost zákazníků.Jednou z takto osvědčených firem je pražský Malířský servis. Její práci vyzdvihuje kompletní servis od A do Z, od návrhu malby nebo způsobu tapetování, až po kompletní úklid na závěr. Ve finále tedy nepoznáte, že by se vám doma pohyboval někdo cizí. A navíc bude vše zářit novotou.O malování pokojů se píše již výše. Patří k němu však kompletní vystěhování nábytku či jeho případné pokrytí igelitem. Právě složité přípravy mnoho zákazníků od přivolání profesionálů odradí. Firma se vám o vše postará.V případě tapetování je nejdůležitější přesnost a pečlivost. Je třeba vybrat správně lepidlo a udržovat v každé fázi tapetování naprostou čistotu. Lepidla určená k tapetování jsou obvykle velmi silná. Stačí jen malá nepozornost a tapety se slepí dohromady. Malířský servis zajistí materiál včetně samotných tapet, kvalitního lepidla a veškerých potřebných nástrojů. Máte tedy jistotu opravdu precizní práce.Doplňkovou službou prodlužující životnost malby je štukování. Malířský servis zajistí štukování zdí i stropu, které prodlužuje trvanlivost malby. Štukování by se mělo provádět jednou za čas i před tapetováním. Napraví se drobné nerovnosti na zdech a zároveň se zkvalitní samotné lepení tapet. Štukování se často opomíjí a podle toho to bohužel v některých bytech vypadá. Na staré tapety se vždy pouze nalepí další vrstva tapet a tím práce končí. Tento způsob tapetování považují profesionálové za velmi nešťastný. Štukování samozřejmě představuje další náklady. Konečný výsledek je však znát na první pohled.Služba kompletního úklidu je pro zaměstnance Malířského servisu standardem. Navíc Vám mohou na přání vyčistit koberce nebo parkety. Obnova vašeho bydlení tak bude kompletní a vy si jej pak můžete už jen užívat.Služby osvědčené firmy s dlouholetými zkušenostmi, kvalitní prací a seriózním jednáním jsou tedy zárukou spokojenosti a pohodlí pro každého zákazníka.

    25.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Mikrovlnka ano, nebo ne?

    Patříte k lidem, v jejichž kuchyni se dvířka mikrovlnky netrhnou? Nebo vás jídlo z mikrovlnky děsí? Jsou mikrovlnky opravdu tak nebezpečné, když se doposud ve velkém prodávají a téměř v žádné domácnosti nechybějí? Jak je to se škodlivostí jídel z mikrovlnek?Mikrovlnka v mžiku ohřeje, co je třeba, šetří energii, protože ohřívá rovnou potravinu a není třeba ohřívat ještě olej na smažení nebo vodu při vaření atd. Díky krátkosti ohřevu se neztratí z potravy tolik živin, vitaminů a minerálů, škodlivé mikroorganismy a bakterie, jež nejraději bují při teplotách od 5 do 60 °C naopak nemají šanci. Díky kratší době přípravy nedochází k vysoušení pokrmů nebo jejich rozpadu, co víc si přát?Obavy o zdravíA přesto v současné době mikrovlnka čelí vážným obviněním…Když se totiž nepoužívá správně, může ohrožovat naše zdraví… Jak? Běžným typem nebezpečí jsou přepálená jídla, popáleniny či opařeniny z unikající páry… Jenže také možné ozáření, radiace, vznik rakovinotvorných látek? Mikrovlnné trouby předávají molekulám vlnění, které se nikde jinde v přírodě nevyskytuje a není tedy vlastní ani lidskému tělu. Existují domněnky, že tato nepřirozená energie se v organismu musí nějak vyzářit a může způsobit velké škody, pokud mikrovlnka nepracuje správně a nebo je nějak poškozena.Změny struktury potravin?Je možné, že mikrovlnné záření kromě „ohřívání“ dělá se zahřívanými látkami ještě něco navíc? Mikrovlny jsou jednou z forem elektromagnetické energie, která dokáže rozkmitat molekuly vody a tuku. Zmítání molekul přímo uvnitř jídla vyvolá třecí teplo, které ho vaří zevnitř. Násilím vyvolané molekulární tření naruší a mění strukturu okolních molekul. Výzkumy ukazují, že po požití jídla uvařeného v mikrovlnné troubě byly zjištěny změny, které zahrnovaly snížení hodnot hemoglobinu a cholesterolu a zřetelnější krátkodobý nárůst bílých krvinek… Přidávají se obžaloby mikrovlnek ohledně zvýšení krevního tlaku, mozkových poškození, přes nepoužitelnost některých vitaminů, až po emoční nestabilitu a poruchy paměti.Jisté je, že ani neškodnost tak často používaných mobilních telefonů není zcela jistá a hodně věcí ukáže až čas. Pravdou je, že úplně přirozené mikrovlny nejsou. Kdybyste totiž ohřívali v mikrovlnce 30-60 minut bramboru, bude po vyndání zvenku vypadat jako téměř nedotčená, ale uvnitř z ní zbude pouze žhavý uhlík.Mikrovlnka nemusí být nepřítelem… … jen je třeba s ní zacházet podle rozumnějších pravidel.Mikrovlnky používejte pouze ke krátkodobému ohřevu hotového jídla. Pro zdravou a rychlou přípravu pokrmů vyzkoušejte vaření v páře!Nedělejte nic, co by bylo v rozporu s návodem k použití, používejte jen nádoby, které jsou určené pro mikrovlnný ohřev.Hlídejte teplotu jídla - okraje pokrmů bývají vlažné, vnitřek ale může být velmi horký, a tak riskujete popálení. Dodržujte tedy doporučené časy a ohřívejte jídlo raději v kulatých nádobách, u hranatých dochází k rychlejšímu a nerovnoměrnému ohřívání.Mikrovlnku nepoužívejte ke sterilizaci.

    04.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Papoušek Žako

    Chov ptactva a zejména papoušků je poměrně oblíbený. Mimořádně rozšířený je papoušek žako, který zpomezi ostatních druhů vyniká svoji schopností téměř dokonalého napodobování lidského hlasu a okolitých zvuků. Některí jedinci mají v slovníku i několik desítek či stovek výrazů. Jde proto o jednoho z nejinteligentnějších ptáků na světě. Co chov tohto papouška obnáší, na co si dát pozor, se vám teď pokusíme stručně popsat. Přirozeným domovem papouška žako jsou deštní lesy Afriky, kde získává potravu z koruny stromů. Přestože existují zmínky o jeho chovu staré již 4 tisíc let, jako nový druh byl oficiálně uznán až v 18. století. Již od začátku se dělí na dva poddruhy, a sice na papouška žako konžského a libérijského, kteří se liší jenom velikostí. Papoušek žako se od jiných druhů papoušků odlišuje již na první pohled, a to zejména díky zcela obyčejnému zbarvení. Jeho peří je čistě šedé, a to jako u samce tak i samice. Ani v zajetí se dosud nezdařilo křížením dosáhnout i další barevné mutace.Jedinci dorůstají do velikosti 30 až 35 centimetrů, čímž se řadí mezi středně veliké papoušky. Umístění do domácnosti předchází několikaletá příprava. O papoušky se předtím chovají profesionální chovatelé, kterí je již odmalička ručně dokrmují, čímž je zkrotí a připraví na společenský život v rodině. Až ve věku 4 let se papoušek může umístit do rodiny. V tomhle věku je papoušek stále mláďatem a i jeho chovatelé jej často přirovnávají k výchově dítětě. Když se rozhodnete pro chov tohto papouška, musíte mít trpělivost a dostatek volného času. Papoušek žako potřebuje velkou dávku pozornosti. Pro jeho chov je ideální, ak může alespoň tři hodiny denně ztrávit mimo klec a musí mít taky minimálně hodinový přímý kontakt s člověkem. To znamená, že je s ním třeba mluvit, mazlit se s ním, učit jej nové věci a podobně. Kromě toho by jeho klec měla být umístěna v místnosti, která je v domácnosti nejrušnější. Postačuje mu i takovýhle kontakt s okolím, rád pozoruje veškeré činnosti v rodině, protože díky své inteligenci se začne brzy nudit. Když se mu nemůžete věnovat, stačí mu do klece vložit několik speciálních hraček. Žako je specifický svoji přirozenou plachostí před cizími lidmi a právě proto ho třeba co nejvíc socializovat.Při manipulacií s ním ale třeba být opatrný, protože mají velikou sílu a nevyzpytatelnou povahu. To ve spojení s mohutním zobákem a drápy znamená riziko poranění majitele. Co se týče potravy, ta by měla být bohatá na vápník a vitamín A. Kromě semen je ideální zelenina, brokolice, mandle nebo sýr. Jeho peří si zvláštní starostlivost nevyžaduje, nutno mu ale trochu zastřihávat křídla. Papoušek žako bude vašim společníkem někdy i na celý život, protože v zajetí se dožívá i více než 50 let. Když si myslíte, že nároky na jeho chov splňujete, nabízí je chovní stanice Milan Bartl.

    10.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Barvy v interiéru

    Ať už v pokoji nebo v pracovně, vždy se chceme se cítit dobře. Prostor, vnímáme-li ho vůbec, nás má přivést do nálady, jakou si přejeme. A proto je vhodné mít při zařizování interiéru alespoň minimální znalosti o barvách a prostředcích, jimiž lze prostor zvýraznit stejně tak, jako potlačit. Protože na tom, jak bude interiér barevně sladěn, závisí, zda nám v něm bude příjemně a útulně.Barvy mohou uklidňovat i povzbuzovat. Ale i zmenšovat či zvětšovat prostor tím, že zvýrazní, co rozšiřuje perspektivu i potlačí to, co ji zmenšuje. A naopak. Barvy prostě dotvářejí harmonii a estetiku bytu. Ale musí se s nimi zacházet správně...Bezbarvé bydlení není bydlení Vždy je nutné zvažovat obecně platné znalosti barev a osobní vkus, jež vyjadřují barevné kombinace námi upřednostněné. Ale pozor, barevnost interiéru nejsou jen stěny a stropy. Nemáme přece pouze holé stěny, a i zařizovací předměty přispívají k barevné náladě interiéru. S barvou se totiž setkáváme na každém kroku: na nábytku, čalounění, kobercích, záclonách, závěsech, oknech, dveřích, lustrech... I to jsou barevné plochy, které by měly ladit. A nevládne-li mezi nimi barevná harmonie, pak působí celek neuspořádaně. A to ať uklízíme jak chceme. Stále to nebude ono.Je ale třeba mít trpělivost a jistou předvídavost. Krásné prostředí nevzniká hned. Interiér se s časem průběžně mění, zlepšuje, doplňuje až k úplné dokonalosti a harmonii. Teprve pak se budeme uvnitř svých stěn cítit opravdu jako doma.Bílá je nejpoužívanější Už filozofové a léčitelé Orientu tvrdili, že bílá odpuzuje infekce, neštěstí a negativní vlivy. A dodnes je na stropech a stěnách bílá nejběžnější. A je-li malba bílá, pak se zdá prostor větší. Zvětší jej i jednotné vymalování stropu. Pokud se rozhodnete pro účelnou bílou barvu, vytvoří povrchy stěn vhodný a nenápadný podklad pro nábytek i předměty k nim přistavené či na nich zavěšené.Znát účinky barev Barvy se musejí vybírat nejen na základě všeobecných znalostí o jejich účincích, ale i podle vlastních sympatií k té které barvě. Často nás přitahují barvy, v nichž také dobře vypadáme. A nejen to. Určité barevné prostředí našemu oku i duši lahodí, zatímco jiné nás zneklidňuje či dráždí. Existují základní zásady optimálních, vhodných i méně vhodných barevných kombinací, jejichž uplatněním můžeme výrazně přispět k příznivé atmosféře bytu. I když použijeme stejných barev, pokaždé bude místnost vypadat jinak. Záleží totiž na tom, jaké tóny, zda tmavší či světlejší, zvolíme. Variace se dvěma barvami jsou nevyčerpatelné a bytové zařízení lze zvýraznit i tónováním jeho podstatných částí.Škálu spektrálních barev je možné rozdělit na teplé (žlutá, oranžová, červená) a studené (zelená, modrá, fialová).O studených barvách je známo, že mají nejen schopnost vyvolávat zdání chladu, ale také, že toto zdání může mít dokonce až své fyziologické důsledky.Barvy se dají dělit i z hlediska světelnosti - na světlé a tmavé. Světlé prostor opticky zvětšují a předměty vylehčují, tmavé zase zmenšují předměty a ztěsňují prostor. Prostě, každá z barev má charakteristické vlastnosti, které je dobré znát, chceme-li docílit citlivé barevné kompozice.Barevná úprava interiéruVšeobecně lze říci, že každá barva (ve vhodném odstínu) má uplatnění. Ale ne všude a vždy. Odstíny studenějších barev lze klidně použít tam, kde je místnost dostatečně osvětlená a ozářená slunečními paprsky a u tmavé je tomu naopak...Již při kompletování materiálů je možné rozpoznat, zda bude prostor „zateplen" či „zachlazen". Každá barva má totiž svoji účinnost, která se správně uplatní až teprve v souvislosti s ostatními podmínkami daného prostředí. Syté a nápadné barvy jsou například nevýhodné proto, že pohlcují více světla než světlé a ještě ke všemu jsou nápadnější, takže, má-li místnost působit esteticky, musí být velmi pečlivé barevné sladění stropu a stěn s nábytkem, obrazy a bytovými textiliemi. Místnost vypadá menší, je-li malba tmavá nebo jednotlivé stěny vymalovány odlišně. Zrovna tak se místnost zdánlivě zmenší, dělí-li malby stěny. Prostor se pak totiž tříští a vyznívá jako opticky menší.

    21.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Jídlo a pití
  • Čokoládový fondant podle Koko

    Ráda vařím podle kuchařek, protože se tak učím nové recepty a postupy a vůbec – rozšiřuji si tak obzory. A to mám za mnohem lepší rozšiřování, než si třeba rozšiřovat zorničky údivem. Nebo si dokonce rozšiřovat všemožnými způsoby zadek.Před několika dny se mi dostala do spárů první kuchařka food blogerky roku 2013 Veroniky Koko Kokešové nazvaná „Menu podle Koko“. A padla mi nejen do chuti, ale i do noty. A co víc?! Dá se podle ní i vařit! A že to nebývá u mnohých kuchařek možné i při sebelepší vůli. „Menu podle Koko“ je skvělá kuchařka a pokud se rádi u skvělých receptů i pobavíte, tak vám ji doporučuji. A jako ochutnávku pro vás mám něco sladkého. Na nepatrné rozšíření našich zadečků :) Navíc se vsadím, že si na čokoládové pochoutce smlsnou i další členové našich rodin.Ingredience na 4–5 fondantů90 g hořké čokolády (70 % kakaa) / 90 g másla / 60 g hladké mouky / 3 malá vejce / 90 g cukru krupice / máslo a polohrubá mouka na vymazání a vysypání formičekPostupPředehřejte troubu na 190–200 stupňů. Rošt umístěte do střední polohy, dokud je ještě studený. Připravte vodní lázeň: do hrnce nebo rendlíku nalijte pár centimetrů vody a ohřejte na malé plotýnce, dokud se voda nezačne vypařovat. Navažte a odměřte všechny suroviny, nenechávejte nic náhodě. V kovové misce nad párou rozehřejte máslo s čokoládou.Elektrickým šlehačem s metličkou ušlehejte vejce do pěkné táhlé pěny, trvá to minutu. Nepřestávejte šlehat a přisypávejte cukr po vrchovatých lžících. Mezi jednotlivými lžícemi cukru si nechávejte 10–15 vteřin pauzu, přidávejte postupně, dokud tam nebude všechen. Vejce nabydou a pěna bude nadýchanější. Kdybyste vsypali všechen cukr naráz, mohli byste to postupné narůstání udusit.Hnědé vlijte do žlutého. Teplou čokoládu s máslem do vajec s cukrem. Metličkou ručně pomalu spojte v jednobarevnou hnědou hmotu. Pěkně něžně. Prosejte mouku a v něžnostech pokračujte při jejím vmíchávání. Keramické formičky na muffiny dobře vymažte máslem a vysypte polohrubou moukou. Plňte je do tří čtvrtin výšky. Fondant se upeče za 9–10 minut.Vložte formičky na požadovanou dobu do vyhřáté trouby. I po upečení by prostředek těsta měl zůstat níž než kraje. Jakmile uprostřed vyběhne špička, která by chtěla praskat, je konec. Přepečeno. Příště minimálně o 3 minuty méně. Vyjměte formičky z trouby a nechte je pár minut chladnout. Doslova pár. Po 2 minutách by měl fondant snadno opouštět dobře vymazanou a vysypanou formičku. Takže lehce zatřepte s formičkou a hned ucítíte, že fondant půjde v pohodě vyklopit. Hotovo.TipServírujte s něčím tekutým a kyselým. Třeba s jednoduchým malinovým coulis. Recept na něj najdete na mém blogu. Dortík je celkem sladký, takže kyselejší ovoce ho skvěle doplní. Dobře se k němu hodí také zmrzlina – vanilková, kokosová či oříšková. Sváteční variantu můžete přelít ohřátým vaječným koňakem.

    27.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Buďte BIO!

    Co jsou to biopotraviny?Jednou z možných cest za kvalitním stravováním (po které se, nutno dodat, vydává stále více lidí)jsou biopotraviny. A co že to vůbec ty biopotraviny jsou? Jde o výrobky, jejichž základem jsou suroviny, které byly vyprodukovány šetrně v rámci ekologického zemědělství s ohledem na ochranu životního prostředí a pohodu zvířat. Hlavním cílem je pěstování rostlin na čistě přírodní bázi, bezchemických hnojiv tak, aby se škodlivé chemikálie neukládaly v těle konzumenta a nezpůsobovaly stále více se rozšiřující alergie, genetické vady či různé typy rakovin. Co se týče chovu zvířat, biofarmy bojují proti anonymnímu velkochovu, ve kterých je zvíře odnarození vnímáno jako „flákota“ masa a zdroj příjmu. Snaží se vyhovět přirozeným potřebám zvířete, aby nebylo stresováno a aby se tak zabrániloukládání škodlivých látek vyvolaných právě stresem do svaloviny zvířete. Na ekofarmách se stýranými, hladovějícími a žíznícími zvířaty rozhodně nesetkáte. Blýská se na lepší biočasyO stoupající oblibě bioproduktů svědčí také fakt, že je dnes kromě specializovaných obchodů zařadily do prodeje i velké obchodní řetězce. To pomáhá odbourat dva velké zádrhely, které většinu váhavců odrazují k „nasednutí do biovlaku“ – malá nabídka a vysoká cena. Super, hyper a ještě větší markety správně pochopily, že trend biopotravin není zanedbatelný a snaží se potencionálním zákazníkům nabídnout vše, co si jejich srdce (nebo spíš žaludek) žádá. A to pochopitelně v co největší míře a za co nejnižší cenu. Jak nenaletětAle pozor, falsifikáty pronikly i do této oblasti. Proto pečlivě čtěte, co je na výrobku psáno asledujte státem uzákoněné značky biopotravin. Biopotraviny se musí označit na obalech výrobků dlenařízení značkou BIO a kódem CZ-KEZ (a podle zákona také grafickým znakem). Pokud stále ještěnevíte, proč se takto stravovat, zajeďte si na některou z farem produkujících ovoce. Jakmile navlastní oči uvidíte, jak se brigádníci s vidinou výdělku lačně vrhají na obsypané pole jahodami,aby ho po několika hodinách dřiny opustily dokonale otrhané a zbavené všech červených plodů a abyjej druhý den nalezly opět plně zaplavené červenými jahodami velikosti dětské dlaně, dojde vám,proč je třeba přemýšlet nad tím, co strkáte do pusy. Tuším, že zatím nikdo neměl odvahu se jít v noci podívat, jestli dozrávající jahody náhodouve tmě i nesvítí, ale věřte, že odvážlivců brigádníků, kteří jahody mlsali, po nabytí tétozkušenosti záhy rapidně ubylo.

    01.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Domácí pivo vánočná

    V tomto díle se budeme věnovat vaření vánočního speciálního piva s koriandrem a pomerančovou kůrou, vyráběného metodou svrchního kvašení. Jak se výroba tohoto piva odlišuje od minulého piva plzeňského typu?Zcela zásadně. Jako základ použijeme pšenici místo ječmene, pivo vaříme jiným technologickým postupem a kvašení probíhá při pokojové teplotě 18 stupňů Celsia. Délka kvašení je zkrácena na 2 - 3 dny a také vlastní zrání trvá pouhý týden až deset dnů.Jaké suroviny potřebujeme pro vaření tohoto svátečního piva? Potřebujeme pšeničný slad, chmel, pivovarské kvasnice a vodu. Na docílení vánoční chuti pak použijeme koriandr a pomerančovou kůru.Můžeme použít i jiná dochucovadla? No samozřejmě, ta škála je velmi široká. Poslední dobou se stává módním pivo medové, vaří se u nás piva třešňová, kávová, banánová, kopřivová, švestková…. Záleží jen na odvaze zkusit pivní chuť, jakou ještě nikdo neokusil.Postup:Jako základ použijeme pšeničný slad nebo pšenici. Pšenice dvouzrnka je prastará odrůda, která se svými vlastnostmi spíše blíží ječmenu než pšenici, především pluchou. Normální pšenice při máčení dosti lepí a je potřeba ji udržovat v pohybu. U tohoto druhu, který má pluchy to asi nebude potřeba. Obecně doporučuji běžné máčení na cca 44 %, delší a studené klíčení 5 - 6 dnů při teplotách 10 - 15 C. Sypání:50 - 100 % pšeničného sladu (dle kvality sladování)0 - 50 % ječného sladuVystírka do 35 - 40 stupňů Celsia.I. rmut - 1/3 zahřát na 63 st. C, 15 min. prodleva, zahřát na 73 st. C, 20 min. prodleva, povařit 10 - 15 minutsmíchat se zbytkem díla, teplota na 52 - 55 st. CII. rmut 1/3 - zahřát na 73 st. C, 20 min. prodleva, povařit 10 - 15 minut, smíchat se zbytkem díla, teplota na 62 - 65 st. CIII. rmut 1/3 - zahřát na 75 st. C, 20 min. prodleva, smíchat se zbytkem díla, teplota 75 -78 st. CScezování normální dle technického vybavení vařiče, třeba přes lněnou plachetku.Chmelovar 50 - 90 minut, chmelení slabší oproti ležákům cca 15 - 20 g granulovaného chmele (Žatec) na 10 l mladiny.Zchladit na zákvasnou tepolotu 15 - 18 C.Kvasit svrchními kvasnicemi. Teplota může vyběhnout až na 22 - 24 st. C. Doba kvašení 3 - 4 dny.Ležení při teplotách 2 - 4 st. C, 10 - 20 dnů.Z 5,0 kg pšenice se vyrobí cca 4,5 kg pšeničného sladu a z toho se dá vyrobit cca 20 - 25 l piva 12 - 13 %. 

    03.duben 2020 - Napsal: Simona Chvátilová


Výsledky vyhledávání v sekci: Manželství
  • Neurovědy pravé lásky - a co říkají lásky!

    Každý má představy o lásce; pro lidi, je to celoživotní předpojatost. Milostný vztah je jedinečný v tom, že napříč kulturami, nic se řídí jinak normální lidské bytosti dělat bláznivé věci, než je hledání lásky vazby v páru vztahu.Co je to pravá láska, však?To má mnoho atributů. Jedna zkušenost lásky je jako Mark Twain popisuje, „neodolatelnou touhu být neodolatelně žádoucí.“ Nové poznatky v neurologii bude souhlasit s tvrzením pana Twaina. Romantická přitažlivost Zdá se, že uvolnění stejné úrovně, ne-li vyšší, dopaminu a oxytocinu do krevního oběhu jako léčiva.Pravá láska, ale je všeobjímající. To odráží atributy lidské povahy v celé své kráse.„Láska je jediný rozumný a uspokojivé odpověď na problém lidské existence,“ říká psychologický teoretik Erich Fromm. Je to něco, co „se táhne srdce a dělá vám velký uvnitř,“ říká básník a autor Margaret Walker.Ještě dalekosáhlejší názor říká, že,„Láska nemá povědomí zásluh nebo DeMerit, ale již bez měřítka... Láska miluje, to je jeho povaha“ ~ HOWARD THURMANAtributy skutečné lásky, jsou ty, které odrážejí naši lidskou přirozenost. Jsme vztah bytosti, drátových s vrozenými různic pro empatické spojení.Dávání, založená na znalosti sebe a ostatní?Vrcholoví sportovci vědí, že je to pravda, v ‚žádná bolest, žádný zisk‘ klišé. Podobně partneři u zdravých, silných vztahů rozpoznat láska je denní disciplína, plný cvičení, které udržují své srdce a mysl pružná a silná.Studie ukazují, Romantická láska může trvat celý život a vést k šťastnější, zdravější vztahy. Udržet vášnivou lásku naživu po celý život je víc než je to možné; to také vede k šťastnější, zdravější partnery. Skutečný romantická láska mezi partnery není totéž jako první intenzivní fáze ‚zamilovanost‘ podle výzkumníka Dr. Biance Acevedo na University of California.Dr Acevedo poukazuje na to, že „Romantická láska má intenzitu, zapojení a sexuální chemii, že [‚zamilovanost‘fáze] má po odečtení obsedantně složku.“ Vzhledem k tomu, obsesivně love způsobuje hroty úzkosti a pocity nejistoty a nejistoty, co usnadňuje zdravé dlouhodobé vášnivá přátelství je „pocit, že partner je" tam pro tebe,“uvádí Dr. Acevedo.Pravá láska živí empatické spojení do sebe a jiné, která umožňuje oba partneři v páru vztahu k růstu soucitné pochopení osobního hodnoty každý partner přináší do jejich života.Pocit vlastní hodnoty nemůže být dán jiný, nicméně. Jedná se o vnitřní vlastnost, která je podporována v rámci sebe sama, dovednost, která je třeba se naučit, častěji tvrdě, pokud vůbec, v dalším průběhu vztahu.Tato kvalita je základním předpokladem, aby se stal zralý dárce ve vašem vztahu. Jak jinak může partner dát jeden druhému to, co každý nejvíce touží - bezpečná sdílené připojení s druhým, v němž jsou také vidět a ceněny pro jedinečné osoby jsou. Tato myšlenka se vztahuje následující:„Úspěch manželství nepřichází v nalezení‚správné‘osobu, ale pokud jde o schopnost obou partnerů, aby se přizpůsobily skutečné osoby, které nevyhnutelně realizovat se vzali.“ ~ JOHN FISHERV konečném důsledku lidské bytosti jít do jejich vztahů se získá více než získat lásku. Jsme jsou zapojeny s „nutkání“, aby se děje, a významně přispívají, a to platí i pro partnery ve vztahu k sobě navzájem. V ideálním případě by partneři soutěžit obohatit si navzájem životy takovým způsobem, že vyživují svůj vztah. Nebo, jak Diane Sawyer poznamenává: „Dobré manželství je (ve skutečnosti) soutěži štědrosti.“Nevěra a idealizoval představy o lásce?Až příliš často, partneři jít hledat lásku, klamáni zromantizovaného pojmu najít spřízněnou duši, aby měli velký manželství. Mnoho ztrácet čas hledat ideálního milence, namísto použití své síly k vytvoření milostný vztah Aspire.Když partneři jsou nešťastní, že tento pojem může klamat je začít hledat jinde. V takových chvílích, potřebují budíček. Po pravdě řečeno, „špatné manželství nezpůsobí nevěru, nepřesnost způsobuje špatné manželství,“ říká psychiatr, autor a rodinný terapeut Frank Pittman.Nevěra není schůdné řešení. Je to výzva k chaosu a utrpení, s trvalé následky, a to nejen pro partnera, který byl zrazen, ale i zrady partnera.Dr. Pittman dále dodává:„Nevěra vyplývá z přesvědčení, že ženy [mužů] mají moc, aby se cítíte jako člověk, [a] ženy, pokud jste jen najít ženu [muže], který si myslí, že jste perfektní, pokud si jen najít ženu [ muž], že jste zraněný, nebo ještě zklamaný [nebo že potřeby a váží dávání].“ ~ FRANK PITTMANBezpochyby je tu moudrost čeká na správnou osobu, a chemie faktory v přivést partnery dohromady, a to i důkaz, že jsme podvědomě vybrat partnera, který má kladné a záporné vlastnosti podobné našim rodičům, naší ‚Imago‘ zápas, jako Dr. Harville Hendrix poznamenává ve svých knihách Získání Love You Wanna (pro páry), a Udržování Love You Najít (pro jednotlivce) - a tak můžeme společně pracovat na vyřešení předčasného rány.S odvoláním na partnerovi jako soulmate není problém; posedlá nebo opakovaně ptát, zda jsme si vzal špatnou osobu, v mnoha případech (ne všichni), krade pryč energii, která by byla lépe využita při kopání hluboko, dostat do práce, přístup těchto zdrojů uvnitř, se pomalu začíná léčit, jak pro jednotlivce, tak pár. To může také nechat partnery náchylné k sexu nebo lásky závislost.Zig Ziglar říká, že je nejlepší v následující citaci:„Nemám žádný způsob, jak zjistit, zda jste či nejste si vzal špatnou osobu, ale vím, že mnozí lidé mají spoustu špatných představ o manželství a co to znamená, aby se, že manželství šťastný a úspěšný. Budu první, kdo přiznává, že je možné, že jste si vzít špatnou osobu. Nicméně, pokud se chováte špatnou osobu jako správnou osobu, můžete také skončit, že si vzal tu správnou osobu po tom všem. Na druhou stranu, pokud si vzít si tu správnou osobu, a léčit tuto osobu v pořádku, určitě bude mít skončil brát si špatnou osobu. Také vím, že to je mnohem důležitější, že je tou pravou osobou, než je vzít si tu správnou osobu. Stručně řečeno, ať už jste si vzal právo nebo špatnou osobu je v první řadě záleží na vás.“~ Zig ZiglarPokračovat ve výzkumu a soulmate, jako reakci na nevyhnutelné výzvy při tvorbě zdravého emocionální intimity ve vztahu, je riskantní v nejlepším případě. Pravá láska vytváří spřízněné duše; Je to proces, a ne cíl.Empatie a kvalitní vztah během konfliktu?Není to láska, která udržuje svůj pár vztah, nicméně. Je to kvalita vztahu, který udržuje svou lásku.Usilovat o empatické spojení ve vztahu k druhému, je snažit se rozumět každému slovu druhá neříká. Není snadné feat.Konflikt doslova hází energie v těle a mysli z rovnováhy tím, že aktivuje odezvu přežití našeho těla, nebo sympatický nervový systém.A to je místo, kde gumové splňuje silnici. Jak se dá udržet kvalitu vztah, s ohledem na skutečnost, že jako jedna z nejoblíbenějších a obdivovaných básníků poznamenali:„Manželství je jeden dlouhý rozhovor, kostkovaný spory.“ ~ ROBERT LOUIS STEVENSONSpory s blízkými představují obrovské výzvy, a ano, dokonce i pro ty, kteří se zdát, aby se hádat o zvyk. Lidé jsou zapojeny s vrozenými nutkání na hmotu a smysluplně připojit, tedy, ‚rozdíly‘ mezi milenci spouštět základní obavy, jako je odmítnutí, nedostatečnosti nebo opuštění.Jedním z nejdůležitějších způsobů, jak vyjádřit lásku, je naslouchat, se srdcem k srdci toho druhého, což se soucitným pochopením. Je to, co je empatická spojení je. A empatie není řešením. Vy a váš partner jsou zapojeny s obvodem do empathically připojit. Jako počítač, aby si toto zařízení a jeho výhody, budete potřebovat instrukce a pravidelný trénink.Regulující hněvu a strachu, transformovat je do kladných aktiv?To nás děsí cítit odpojen od těch, které milujeme; Zatím nám to také děsí, když druhý nevidí, a hodnotu, kdo jsme a jedinečné příspěvky toužíme přivést k životu a klíčových vztahů. Ty se zdají být naše největší obavy, a to jak intimita obavy z: blízkost a odloučení. Zneklidňující emoce, pokud nejsou regulovány, uvolňují vysoké hladiny stresových hormonů v těle.Stejně jako ostatní části nervového systému, sympatický nervový systém pracuje prostřednictvím řady propojených neuronů. Naštěstí to funguje v komplementárním způsobem, jako tým a ne opozice, s parasympatické nervové soustavy.Vzhledem k tomu, sympatický je okamžitá reakce, která vás připraví mít mimořádnou sílu k boji nebo utéct a parasympatické nervové soustavy, v kontrastu, je postupná odezva, která obnovuje relativní rovnováhu energií vašeho těla a mysli. Můžeme se naučit pravidelně hněvu a strachu, způsoby, které jsme uklidnit svou mysl a tělo.Dar poslechu sebe za pochopení, když platil obratně, je jedním z nejsilnějších regulátory strachu. Jako jeden existenciální filosof to popisuje takto:„První povinností lásky je poslouchat.“ ~ PAUL TILLICHJe to ve chvílích, kdy váš pocit bezpečí cítí ohrožen, že vy a váš partner nejvíce potřebují odezvu zajišťující od sebe, ten, který uvolňuje oxytocin, bezpečnosti a lásky hormon, do vašeho krevního oběhu.Pečování reakce partnera, když druhý je spuštěno, může pracovat hojení divy. Je to jeden z nejlepších schopností, podle manželství výzkumník Dr. John Gottman, který předpovídá, zda pár vztah vydrží bouře.Nastavení záměr vytvořit pozitivní výsledky ve vytápěných chvílích je klíčem. Podle jeho slov,„Vztah je smlouva o vzájemné nurturance. Vztahy musí být bohatý klima pozitivity. Pro vztahy se být silný, ideální klima je jedním hemží pozitivní interakci.“~ JOHN GOTTMAN, květen 2009Tak často zapomínáme, že jako lidské bytosti, jsme řídí stejnými zákony, kterými se řídí celý vesmír. Jsme najednou vědců a zaměření vědecké studie.Naše mozky jsou zapojeny nejen pro vztahy, které jsou zapojeny pro zdravé ty, které jsou všechno o rovnováze. Vysoká hladina strachu nebo hněvu způsobit uvolnění vysokých hladin kortizolu, které mohou způsobit nerovnováhu a psychické nebo emocionální rozrušení, jakož i psychosomatické onemocnění.Milostné vztahy, například špičkových škol života?Milostný vztah je jedinečný v tom, že přináší problémy, jako žádný jiný. Tím pádem je to proto, že je to potenciálně prvotřídní škola, vztah, který nás napadá více než kterýkoli jiný, protáhnout způsobem, který nám umožní odvážně milovat celým svým srdcem.Rodič-dítě vztahy mohou být srdcervoucí a náročné v porovnání, nicméně, je to mnohem snazší milovat děti. Je to jednodušší, snad milovat své děti tak, že dětem, na rozdíl dává našim partnerům, je více uspokojující, protože děti mají tendenci být více vnímaví. (Rodiče také mají tendenci upřednostňovat děti, které jsou více vnímaví k jejich dávání.)Je to podstatně jednodušší mít skvělý vztah s našimi dětmi, než je tomu u našeho partnera. Tak, děti nejsou naše ‚nejlepší‘ učitelé ve škole života.Proč to musí být náročné?Vrozené problémy páru vztahu jsou přesně to, co potřebujeme vymanit, uvolnění a přístřešek pouta a rány raného dětství. Ve slovech Josepha Barth,„Manželství je naše poslední, nejlepší šanci vyrůst.“ ~ JOSEPH BARTHGenuine dávání není ani tak o to, co ‚je třeba‘ dát, a to zejména, dávat‘to znamená, že ve skutečnosti, protože partneři často objevovat na základě apriorní představy o tom, co to znamená být hodnoty a miloval, nervové struktury potiskem v buněčné paměti - nebo časné přežití-love mapy.Je to proces zrání, který přináší partnerům uvědomit, že skutečné dávání je založen na poznání, co vyživuje druhý z pohledu toho druhého! Dítě nám nemůže zpochybnit stejně jako životního partnera. To proto, že je to příliš snadné propustit nebo odladit děti, a říct si, že jako rodiče, víme lépe.Děláme v mnoha ohledech, samozřejmě. Jde o to, že jsme měli naše jedinečné vnitřní smysl pro sebe a moudrost od doby, kdy jsme byli děti. Nebylo by to bylo skvělé, kdyby naši rodiče věděli, jak se více naslouchat, a přednášet méně?Milovat, jako duchovní cestu k self-realizovat?V průlomovém, nejprodávanější nátěr na lásku a osobního růstu, The Road Méně cestoval, psychiatr a autor Scott Peck nám dává následující definici lásky jako:„Vůle rozšířit sebe sama za účelem rozvíjení své vlastní nebo někoho jiného duchovní růst.“ ~ SCOTT PECKCo duchovní růst má co do činění s neuroscience mozku a vztahy?Je pozoruhodné, že Dr. Peckovu použití slova ‚duchovní‘ se netýká náboženství samo o sobě, a spíše klinických pozorování lidského chování, jak přirozeně motivované citovými (duchovní) různic pro smysluplné připojení, transcendence a lásky, je vytváření pojmů, které je úzce spojena s konceptem Dr. Abraham Maslow ze ‚seberealizace‘.Co bylo kdysi teorie, když Drs. Peck a Maslow publikoval svá díla, se nyní opírají o desetiletí neuroscience. Studie ukazují, že lidský mozek je zapojen pro vztahy s obvody pro péči, soucit a empatické spojení, mimo jiné úžasné kapacit, jako je představivost, možnost myšlení a vnitřní připojení k podivuhodné zdrojem tvůrčího génia, který se vzpírá logické vysvětlení.V kontroverzní knize publikovaného výzkumu na vědě spirituality, jak Bůh změní váš mozek Neurolog Andrew Newberg a terapeut Mark Waldman, který se používá mozek skeny ke studiu duchovní praxe, jako jsou modlitby a meditace, a dospěl k závěru, že zatímco soucit bázi vnímání Boha a duchovních záležitostech ovlivňovat kvalitativně blahodárné a hojivé změny struktury v mozku, represivní, drsných nebo úsudku vjemy způsobují skutečnou škodu. Tyto nálezy byly přesvědčivé napříč různými náboženstvími, a to i bez účasti v každém náboženství, tedy údajných ateistů.No před nejnovějších poznatků v oblasti neurověd, Albert Einstein intuitivně udělal podobnému závěru,„Nejdůležitější rozhodnutí děláme, je, zda věříme, že žijeme v přátelském nebo nepřátelském vesmíru.“ ~ ALBERT EINSTEINCo je ještě úžasnější je, že skutky lásky, ať už vzhledem k tomu, nebo obdržel, vyživují každou buňku v těle s zdravé hormonů. Proč brát prášky? Take radu lásky lékaři sám, Dr. Buscaglia, místo toho,„Příliš často podceňují sílu dotek, úsměv, vlídné slovo, naslouchající ucho, poctivý kompliment, nebo nejmenší zákona o péči, z nichž všechny mají potenciál proměnit život kolem.“ ~ LEO BUSCAGLIATím pádem, emoční stavy, jako je soucit, výtvarný projev, empatické spojení, a tak dále, jsou více než jen emoce. Mnohem více. Jsou hardwired motivační disky, sdílené univerzální touhy, je hodnotový systém druhů vnitřní.Čtyřiadvacet hodin denně, a to doslova, tato emocionální nebo duchovní ovladače formovat lidské chování, podvědomě zevnitř, snažit se dělat víc, než jen přežít, dát, s cílem přispět k uspět v životě a vztazích souvislostech.Nejjasnější důkaz, možná o síle těchto emocionálních řidičů je stále úspěšné uplatnění vědy o lidské motivace a chování (Maslow, a jiní protože), například prostřednictvím marketingových a politických kampaní, navrženy tak, aby mocně využít spotřebitelské výdaje nebo veřejné mínění sloužit peněžní zisk nebo politické zájmy.V nadpisu Flow Kniha: Psychologie optimální zážitek, Mihaly Csikszentmihalyi diskutuje o jeho výzkumu. Také známý jako ‚v zóně‘ sportovci, průtok je stav vědomí, v němž mysl a tělo jsou absorbovány v činnosti bez pojetí času. Csikszentmihalyi tvrdí lidé nejsou spokojeni, protože dosud zcela zřejmé, že ‚vesmír‘ nebyl vytvořen tak, aby byly šťastné, že naopak, že vesmír má v úmyslu je zmařit v jedinečným způsobem za účelem pomoci jim růst.Zajímavé je, že zjistil, že když jsou lidé požádáni o nejlepší okamžiky ve svém životě, ale v drtivé většině hlásí, že:„Nejlepší momenty v našem životě nejsou pasivní, receptivní, relaxační časy... Ty nejlepší momenty obvykle dochází, když tělo a mysl člověka se protáhne na hranici svých možností v dobrovolné snaze dosáhnout něčeho složitého a užitečného. Optimální zkušenost je tedy něco, uděláme stalo.“ ~ MIHALY CSIKSZENTMIHALYILidská zkušenost snaží najít smysl a jedno ve vztahu k životu a blízkými, je skutečně duchovní hledání. Jako lidské bytosti, partneři v několika vztazích jsou zapojeny do těchto základních připojení, bez ohledu na to, že stejně jako většina vědců, nemusí označovat je jako duchovní.V jistém smyslu je láska seeking duchovní spojení uvnitř sebe, a mezi sebe i druhé. Je to celoživotní proces směrem ke zralé lásky a moudrosti. Cokie Roberts to takhle:„Pamatujte si, že udržet příjemný, dlouhodobý manželství trvá úsilí, záměrnost a záměr se učit jeden o druhém. Jinými slovy, manželství je pro dospělé.“ ~ COKIE ROBERTSBez ohledu na to, že většina vědců se lze vyhnout slovo ‚duchovní‘ a že naše Učebnice vysvětlit lidské chování úzce z hlediska přežití druhu, důkazy říká jinak. Je zřejmé, že lidský mozek je pevně propojeny tíhnou k - a naplnit celoživotní osobní úkol smysluplně spojit, překonat pouhý senzorickou existenci - nebo jednoduše zajištění naší pokračující přežití jako lidské bytosti.Slova jsou omezeny v popisovat duchovní záležitosti, což váhání vědy srozumitelné částečně. Podle Einsteina„Bylo by možné popsat vše vědecky, ale to by nemělo smysl,., Že by bylo bez významu, jako byste popsal Beethovenovy symfonie jako variaci tlaku vlny“ ~ ALBERT EINSTEINV této době v naší evoluce, nicméně se zdá, náš druh je ohrožena silami, které používají slova, pro účely měnové nebo politický zisk, conceptualize lidmi a mužské a ženské vztahy, v mechanických, ponižujících nebo sporného podmínek.Jasně uvedeno, spiritualita je jednoduše celoživotní pátrání po nezáleží, to znamená, že pro smysluplnou připojení k životu. Drsné zacházení, násilí, válečné hry, nebo taktiky strachu, ponížení, stud nebo nenávisti, a podobně, poškodilo zásadní vnitřní spoje, poškození neuronových sítí v mozku a těla.Emoce dávají životu smysl. Žít smysluplně je vždy asi naruby emocionální spojení. Zdravý vztah není buď, anebo tvrzení; to je pokračující čin vyvažovat oba, a procesy. To vyžaduje hodně odvahy a odhodlání realizovat tento celý Přijměte způsob naučit se milovat sebe a jiné, jako nevyhnutelné pocity zranitelnosti mají na území intimních vztahů.Pravá láska dává takovým způsobem, který umožňuje ostatním vědět, že jste je vidět jako jedinečné jednotlivce jsou, a vyjadřuje svou lásku a přijetí s pečující akce a promyšlené odpovědi. Dokonce i moudrý prezident vykonává sílu svých možností, nějakou dobu trvat, aby uznaly hodnotu svého partnera jako jedinečné bytosti:To, co jsem si uvědomil, jak jsem starší, je, že Michelle je méně znepokojeni mi dává jí květiny, než ona je, že „mě dělat věci, které jsou pro mě těžké - vybojovat čas. Že jí je důkazem, důkaz, že jsem přemýšlel o ní. Oceňuje květiny, ale ke svému románku, je, že jsem vlastně dávat pozor na věci, které se stará o, a čas je vždy důležitým faktorem.“~ BARACK OBAMA, Ebony, 200Skutečná láska k sobě a jiným, mezi životními partnery, má dalekosáhlé důsledky na rodinu a potenciálně náš svět. Výsledky ukazují, že kvalita pár vztah má uklidňující účinek na jeho partnerů.„Když je láska v manželství, tam je harmonie v domě, když tam je harmonie v domácnosti, je spokojenost v komunitě, když je spokojenost v komunitě, je prosperita v národě, v případě, že je prosperita v zemi, tam je mír ve světě.“ ~ Čínské příslovíCo je to pravá láska, na závěr? Podle slov Davida a Vera Mace, „vývoj opravdu dobré manželství není přirozený proces.

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • 7 slov žít v manželství

    Instituci manželství je stanovena v mnoha společnostech. Přestože manželství pokyny se liší od kultury ke kultuře, skládá se ze společných základních funkcí, které pomáhají podporovat zdravý, šťastný vztah. Na rozdíl od všeobecného přesvědčení, manželství vyžaduje značné množství práce a péče od obou manželů. Lidé zamilovat, chodit uličkou, a očekávají, že žít šťastně až do smrti na autopilota. I když láska, kompatibilitu a paralelní cíle hrají obrovskou roli v manželství, to je také důležité, že jste učinit vědomé úsilí ke splnění svého konce se zabývají tzv. "svatební slib". Zde jsou slova, žít podle které vám pomohou udržet vaše manželství na správné cestě a dostanete přes těžké časy se váš manžel nebo manželka: 1. Láska s celým svým srdcem. Měli byste dát do toho všechno - svou bezpodmínečnou lásku - na svého manžela, spřízněnou duši, milenec, důvěrník, a nejlepší přítel. Vaše manželství by měla být vaše nejvyšší prioritou. 2. Nebojte malé věci. Je to tak snadné uvíznou ve světě hnidopišství. Pokud jste worrywart nebo mají dramatický talent s tendencí k ránu nejvíce triviální záležitost v poměru, si potřebujete odpočinout. To nestojí za zhoršení začít argument s vaším partnerem nad něčím nepatrné. Pokud nemáte, bude on nebo ona nakonec začnou stáhnout a rozvíjet pocity nelibosti, které mohou potenciálně narušit váš vztah. Takže, pokud máte nutkání prosadit se přes něco menší, zhluboka se nadechněte a kousnout do jazyka.3. Trpělivost je ctnost. Bez ohledu na to, jak úžasné je váš vztah, jste povinni zkušenosti protivenství společně. Trik je v práci přes své problémy a zůstat spolu pro lepší nebo horší. Kdo kdy řekl, že by bylo snadné? Rozvíjet trpělivost vydržet "manželství test" času. 4. Praxe náhodné činy laskavosti. Je důležité říct, slova "miluji tě" a další sladké výrazy, aby váš partner. Nicméně, je to silnější vykonávat činy laskavosti. Koneckonců, činy mluví hlasitěji než slova. Připravte si manžel jídlo, vyzvednout děti ze školy, sprchový kout, mu hodně chválí a náklonnosti, nebo jednoduše zapojit do smysluplného dialogu, kde si většina z poslechu. 5. Mýlit se je lidské, odpouštět je božské. Nikdo není dokonalý. Budete procházet životem společně dělat chyby podél cesty. V procesu, budete nakonec bolí každého jiný. Bolest způsobená na vás může někdy způsobit úzkosti a hořkosti. Nech to být. Musíte odpustit, takže se můžete pohybovat v minulosti ublížil, aby se znovu začít s vaším partnerem. V opačném případě budou tyto potlačené negativní emoce mít nepříznivé účinky na vaše zdraví a manželství. 6. Poctivost je nejlepší taktika. Manželé a manželky by se neměla držet tajemství od sebe navzájem. To je "no kdyby, ANDS, nebo" ale "pravidlo. Je to tak jednoduché. 7. Cvičení dělá mistra. Komunikace, kompromis, a další klíčové komponenty manželství může být náročné zavést do praxe. Nicméně, pokud si uvědomit, že jejich hodnota a začlenit je do vašeho denního afirmace, budete brzy sklízet plody své práce. Manželství je partnerství a měla by být věnována dostatečná pozornost a výživu je třeba přežít a prosperovat. Manželství se v práci a tím, že přijmeme tyto "slova žít", jste na vaší cestě k šťastnější, zdravější vztah.

    30.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Právní aspekty spekulativních sňatků s cizinci

    Zdá se, že sňatky „na oko“ nejsou pouze vděčným tématem amerických filmů, ale i českou realitou. S postupným otvíráním hranic, s nárůstem životní úrovně a s možnostmi solidního pracovního i společenského uplatnění a také s vidinou blízkého vstupu České republiky do Evropské unie roste počet cizinců, kteří zde uzavírají manželství. Ne vždy však v duchu ustanovení § 1 ZOR, tj. s úmyslem založit manželství jako trvalé společenství muže a ženy.S pojmem[1] manželství na oko, fingovaný sňatek nebo spekulativní manželství se v odborné literatuře ani v učebnicích nesetkáme. Do nedávné doby tomu tak bylo i v našem právním řádu. V každém případě je však nutné fingovaná manželství považovat za manželství vzniklá a platná, pokud splňují požadavky stanovené zákonem o rodině; tato manželství tedy nelze automaticky spojovat s pojmy neplatného a zdánlivého manželství[2] podle zákona o rodině.Důvodem pro uzavření manželství cizince s občanem České republiky mnohdy bylo, je a zřejmě i bude získání povolení k pobytu, získání povolení k zaměstnání, nabytí nemovitosti, získání právního důvodu bydlení a (v nedávné době)[3] také možnost studia bez nutnosti placení úhrady za studium. Samozřejmě, oficiální statistika dokazující tyto skutečnosti neexistuje. Ze Statistické ročenky České republiky[4] lze pouze zjistit přirozený pohyb obyvatel, kolik cizinců imigrovalo[5] do České republiky, avšak nikoli údaje o počtu sňatků[6] a rozvodů s cizinci.Z uzavření manželství za účelem získání pobytu vyplývají nepochybně zřejmé výhody (jak ve sféře veřejného, tak i soukromého práva), které mohou vyvažovat „povinnosti a rizika“ spojená s institutem manželství.Zjevné nevýhody uzavření manželství však lze spatřovat především v právu soukromém, a to v majetkové sféře (ve vzniku společného jmění manželů, vzájemné vyživovací povinnosti mezi manželi v rozsahu stejné životní úrovně), a ve statusových věcech (v automatickém uplatnění domněnky otcovství manžela matky a z toho vyplývající vyživovací povinnosti k dítěti, ve vzniku dalších příbuzenských vazeb a z nich pak dědické posloupnosti apod. a v neposlední řadě v možnosti „obstrukcí a průtahů“ u rozvodu, např. v uplatňování tzv. tvrdostní klauzule podle § 24b ZOR[7] a práva na výživné manžela, event. rozvedeného manžela).II. Nová právní úprava o pobytu cizinců na území České republikyDnem 1.1. 2000 nabyl účinnosti zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „PobCiz“).Rodinněprávní vztahy mezi manželi, rodiči a dětmi a jinými příbuznými jsou mnohdy předpokladem pro vstup cizince na území České republiky, pro získání přechodného pobytu bez víza nebo na základě krátkodobého nebo dlouhodobého víza. Rodinněprávní vztahy jsou však zpravidla vždy základem pro udělení povolení k trvalému pobytu na území České republiky.Ve smyslu § 65 odst. 1 písm. a) PobCiz je cizinec oprávněn požádat o povolení k trvalému pobytu bez podmínky předchozího nepřetržitého pobytu na území České republiky tehdy, jestliže se jedná o cizince, který o vydání tohoto povolení žádá za účelem společného soužití se státním občanem České republiky, který má na území České republiky hlášen trvalý pobyt, za podmínky, že cizinec je:- manželem státního občana České republiky,- osamělým rodičem starším 70 let státního občana České republiky a tento občan je starší 18 let,- nezletilým dítětem státního občana České republiky a byl po rozvodu manželství rozhodnutím soudu svěřen do jeho péče,- zletilým dítětem státního občana České republiky a tento občan je osamělý (tj. pro účely zákona o pobytu cizinců na území ČR rozvedený, svobodný nebo ovdovělý) a starší 70 let,- osobou, která osvojila dítě, které bylo státním občanem České republiky, nebo osobou, které bylo nezletilé dítě, které je státním občanem České republiky, svěřeno do náhradní rodinné péče (§ 45 a § 46 odst. 1 ZOR), popřípadě jemuž byla tato osoba ustanovena poručníkem, pokud se bude péče o toto dítě vykonávat na území České republiky, nebo- nezletilým dítětem, které bylo ke dni osvojení v cizině státním občanem České republiky.III. Některé veřejnoprávní aspekty uzavření manželstvíV právu veřejném lze spatřovat zejména výhody pramenící z uzavření manželství na oko.Základním veřejnoprávním aspektem uzavření manželství cizince a státního občana České republiky je možnost získání povolení k trvalému pobytu na území České republiky. Se získáním tohoto povolení je pak spojena celá řada práv vyplývajících z dalších právních předpisů. Některé právní předpisy s cizinci se zákonným pobytem výslovně počítají, některé oslovují všechny fyzické osoby.Všech fyzických osob se dotýká v prvé řadě Listina základních práv a svobod, vyhlášená pod č. 2/1993 Sb., která vychází z přirozenoprávní teorie a užívá termínů „lidé, každý, všem, nikomu ...“. Dále je vhodné v této souvislosti zmínit zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, který vymezuje okruh oprávněných v § 2 NEP a § 3 NEP[8], a zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, který vymezuje okruh oprávněných v § 2 zdp.[9]Jiné právní předpisy, ačkoli používají termíny „občan, občané“, vážou práva také na fyzické osoby.[10] Jedná se např. o zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů, který vymezuje okruh oprávněných v § 1 slovy „občan“, „občané“, zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění pozdějších předpisů, který vymezuje okruh oprávněných také v § 1 slovy „občan“, a zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, který vymezuje okruh oprávněných v § 1 slovy „všem občanům“.Další kategorie zákonů váže práva na fyzické osoby, jestliže mají na území České republiky pobyt. Je to např. zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, který vymezuje okruh oprávněných v § 3.[11]IV. Některé veřejnoprávní aspekty zániku manželstvíFingovaného sňatku se dotýká ustanovení § 80 odst. 1 písm. a) a b) PobCiz. Podle těchto ustanovení policie zruší platnost k povolení k pobytu, jestliže- zjistí, že cizinec uzavřel manželství pouze s cílem získat povolení k pobytu; to neplatí, pokud se z manželství narodilo dítě nebo bylo nezrušitelně osvojeno,- manželství zanikne na základě pravomocného rozhodnutí soudu o rozvodu manželství nebo na základě pravomocného rozhodnutí soudu o prohlášení manželství za neplatné do 5 let po vydání povolení k pobytu a z manželství se nenarodilo dítě nebo nebylo nezrušitelně osvojeno.Zákon tedy jednoznačně chrání rodinu, ve které se narodilo dítě nebo bylo osvojeno. V těchto případech zákon nezakládá právo policie povolení k pobytu cizince zrušit.Prokazování skutečnosti, že cizinec uzavřel manželství pouze s cílem získat povolení k pobytu, bude v praxi zřejmě velmi složité. Snad pouze v případě, kdy manželé nikdy nezaloží společnou domácnost, bude možné se domnívat, že šlo o fingovaný sňatek.Pokud by manželství zaniklo nebo bylo zrušeno do 5 let od vydání povolení k pobytu, doslovný výklad svádí k závěru, že jsou dány bez nutnosti dalšího dokazování předpoklady pro zrušení povolení k pobytu. Na druhou stranu je však nutné zvážit, zda paušální posuzování manželství v době trvání kratší než 5 let za manželství fingovaná by nebylo zřejmým zjednodušením a neodůvodněnou tvrdostí.[12]V této souvislosti se také nabízí otázka, jak se policie dozví, že velmi brzy k rozvodu nebo k prohlášení manželství za neplatné došlo. Za stituace, kdy se průkaz o povolení k pobytu vydává s dobou platnosti na 10 let (§ 74 odst. 1 PobCiz) je nasnadě, že cizinec vyhledá[13] „dobrovolně“ policii za účelem prodloužení doby platnosti zmíněného průkazu až těsně před uplynutím této doby. Pak bude zřejmě problematické dokazovat, zda alespoň určité období po uzavření manželství vedli manželé společnou domácnost apod. Pokud by došlo k rozvodu podle § 24 ZOR (tzv. sporný rozvod), za důkaz existence a popisu kvalifikovaného rozvratu mezi manželi by mohl sloužit rozvodový spis a vlastní odůvodnění rozsudku o rozvodu manželství. Jestliže by se však manželé na rozvodu dohodli ve smyslu § 24a ZOR (tzv. nesporný rozvod), ze spisu ani z odůvodnění rozsudku o rozvodu se popis kvalifikovaného rozvratu zpravidla nepodává, neboť jej manželé nemusí prokazovat[14] (srov. domněnku rozvratu „... má se za to, že ...“ podle § 24a odst. 1 ZOR).Zrušení povolení k pobytu v případě, že cizinec uzavřel manželství pouze s cílem získat povolení k pobytu, nemá vliv na samotnou existenci a trvání manželství, na práva a povinnosti manželů, tedy na soukromoprávní vztahy mezi manželi.V. Soukromoprávní aspekty uzavření manželství a jeho zánikuS uzavřením manželství spojuje určité závažné důsledky nejen zákon o rodině, ale i občanský zákoník.Pro úplnost je třeba zmínit také zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů. V § 32 tohoto zákona je upraveno postavení cizinců tak, že podle odstavce prvého cizinci mají v oblasti svých osobních a majetkových práv, pokud tímto zákonem nebo zvláštními předpisy není stanoveno jinak, stejná práva a stejné povinnosti jako státní občané České republiky.Je tedy možné konstatovat, že soukromé právo vychází ze zásady rovnosti subjektů, tak jak vyplývá z Listiny základních práv a svobod a z občanského zákoníku (§ 2 odst. 2).Zákaz diskriminace manžela - cizince se pak projevuje v konkrétních institutech.1) V prvé řadě se jedná o povinnost, ale i právo manželů žít spolu (§ 18 ZOR). Právo a povinnost manželů žít spolu ovšem nelze ztotožňovat se společným bydlením (viz např. studentská manželství). Avšak pokud spolu manželé chtějí bydlet, může se tato skutečnost realizovat na základě jakéhokoli právního důvodu bydlení. Žádný právní předpis nebrání tomu, aby vznikl např. společný nájem bytu manželi mezi občanem České republiky a cizincem (§ 700, § 703 ObčZ, a to i např. k bytu obecnímu), aby manželé společně bydleli na základě společného podnájmu[15] (§ 719 ObčZ), na základě společného práva odpovídajícího věcnému břemenu (§ 151n a násl. ObčZ) nebo jiného pojmenovaného právního důvodu bydlení, event. na základě inominátního kontraktu (§ 51 ObčZ). Manželu - cizinci vznikne uzavřením manželství také tzv. odvozený[16] právní důvod bydlení, tj. právo bydlet v nemovitosti nebo v bytě svého manžela. Manželé mohou bydlet i na základě vlastnického, resp. spoluvlastnického práva k nemovitosti - bytu (k tomu níže).I kdyby manžel - cizinec pozbyl povolení k pobytu, nic se nemění na skutečnosti, že manželství trvá, a že trvá např. i společný nájem bytu manželi, spoluvlastnictví apod.Důsledkem případného rozvodu může být pak skutečnost, že výlučným nájemcem např. obecního bytu bude cizinec. Pronajímateli zřejmě nezbude, než tuto skutečnost respektovat.[17]2) Ze zákona o rodině vyplývá manželům celá řada dalších práv a povinností,[18] např. povinnost pomáhat si (§ 18 ZOR), uspokojovat potřeby rodiny a hradit náklady společné domácnosti (§ 19 ZOR). Vzájemné zástupčí právo manželů v běžných věcech a vznik solidárních závazků manželů při obstarávání běžných záležitostí rodiny (§ 21 ZOR) se také týká manželství uzavřených mezi občanem České republiky a cizincem.3) Podobně také ustanovení upravující vzájemnou vyživovací povinnost mezi manželi[19] (§ 91 ZOR) a vzájemnou vyživovací povinnost mezi rozvedenými manželi[20] (§ 92 a násl. ZOR) se vztahují i na smíšená manželství občanů České republiky s cizinci. Pokud zákon o rodině hovoří o zásadně stejné životní úrovni mezi manželi, je nutné mít za to, že ani v těchto případech není na místě stanovovat výši výživného v rozsahu reálné „spotřeby“, ale naopak tak, aby se ekonomicky slabší manžel podílel na vysoké životní úrovni druhého. Tato skutečnost může být považována za určité „riziko“.Co se týká výživného mezi rozvedenými manželi, zejm. tzv. sankčního ve smyslu § 93 ZOR, je zde situace podobná, tj. riskantní. Avšak pokud by manželé byli ochotni a schopni se dohodnout, např. v rámci tzv. nesporného rozvodu ve smyslu § 24a ZOR, výše a splatnost výživného je ponechána zcela na jejich dohodě (renta i tzv. odstupné ve výši dohodnuté, tj. jakékoliv). Jako problematická se může jevit nemožnost zahrnutí otázky výživného do předmanželské smlouvy.4) Zákonným důsledkem uzavření manželství upraveným v občanském zákoníku je vznik společného jmění manželů[21] (§ 143 ObčZ - dále jen „SJM“).Zde je opět nutné zdůraznit, že skutečnost, že jeden z manželů je cizinec, nehraje významnou roli.Právní úprava SJM je po řadách novel ovládána zásadou smluvní volnosti,[22] avšak manželé (ani snoubenci) nemohou smluvně zrušit ani úplně vyloučit až ke dni zániku manželství vznik SJM - věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti budou vždy tvořit předmět SJM.Pokud uzavřou smlouvu o zúžení, event. vyloučení SJM až ke dni zániku manželství ve smyslu § 143a ObčZ, na tuto smlouvu se mohou vůči jiné osobě odvolat jen tehdy, jestliže jí je obsah této smlouvy znám.Tyto skutečnosti mohou být samotnými manželi považovány za značné úskalí uzavření manželství na oko.Modifikace zákonného rozsahu SJM, event. vyloučení jeho vzniku až ke dni zániku manželství, mohou být pojaty do předmanželské smlouvy.V této souvislosti je však třeba zmínit několik obecných problémů. Jedním z nich je možné obcházení devizového zákona uzavřením manželství na oko.Nabývání nemovitostí cizinci je upraveno v devizovém zákoně (zákon č. 219/1995 Sb., dále jen „DevZ“). Podle § 17 DevZ může cizinec (cizozemec), který není občanem České republiky, nabývat vlastnické právo k nemovitostem v České republice, pokud zvláštní zákon[23] nestanoví jinak, pouze z taxativně uvedených důvodů.[24] S ohledem na téma tohoto příspěvku se jedná o:a) dědění nemovitosti,b) nabývání nemovitosti do společného jmění manželů, pokud druhý manžel není cizinec (cizozemec),c) nabývání nemovitosti od manžela, rodičů nebo prarodičů.ad a) Vzhledem k tomu, že zákon nespecifikuje dědický titul, je možné mít za to, že cizinec může dědit jak na základě zákona, tak na základě závěti, a to od kohokoli.ad b) Právě v této kategorii může docházet k obcházení zákona, tj. manželství může být uzavíráno nejen za účelem získání pobytu, ale i za účelem nabytí nemovitosti, nebo z obou důvodů.Co se týká vypořádání zaniklého, event. zrušeného SJM, žádné ustanovení pak manželům nebrání v tom, aby původně „společnou“ nemovitost získal do výlučného vlastnictví cizinec.K vypořádání SJM však nedochází pouze v případě zániku, event. zrušení SJM jako komplexu vztahů, jako institutu, ale i v případě jeho smluvního zúžení (§ 143a odst. 1 ObčZ). Toto zúžení může být komplexní (generální, obecné), tj. až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti, nebo i individuální, tj. pouze o jednotlivé majetkové hodnoty, třeba konkrétní nemovitost.Co se týká vypořádání zúženého SJM, žádné ustanovení pak manželům také nebrání v tom, aby původně „společnou“ nemovitost získal do výlučného vlastnictví cizinec.ad c) Pokud jde o nabývání nemovitosti od manžela, rodičů nebo prarodičů, zákon opět nestanoví žádné omezení týkající se nabývacích titulů; je tedy možné mít za to, že může jít o darovací smlouvu, kupní smlouvu apod. Manžel, rodiče nebo prarodiče mohou být také cizinci.Dalším problémem je možné nazvat obcházení zákona o tzv. trojdani (zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů). K této situaci může dojít tehdy, je-li uzavřeno manželství na oko, SJM je rozšířeno o nemovitost manželky, následně pak o tuto nemovitost zúženo a vypořádáno tak, že se výlučným vlastníkem stává manžel. Žádné ustanovení pak manželům nebrání v tom, aby původně „společnou“ nemovitost získal do výlučného vlastnictví cizinec. Tento „převod“ nepodléhá dani z převodu nemovitostí.5) Významným důsledkem uzavření manželství je rovněž uplatnění zákonné domněnky otcovství. Pokud se v manželství narodí dítě (přesněji v době od jeho uzavření do 300 dne po jeho zániku), za otce se považuje manžel matky. Není rozhodné, zda spolu manželé žijí či nikoli, rozhodný je právní stav, tedy otcovství matrikové. V důsledku uplatnění zákonné domněnky otcovství nastoupí dlouhodobý právní vztah rodič - dítě, který má důsledky v rodině v širším smyslu (dědění, vyživovací povinnost prarodičů k vnukovi apod.). Také je třeba zdůraznit, že rodiče mají k dítěti rovná práva a povinnosti, ať jsou občany České republiky či nikoli, ať zde mají pobyt či nikoli. Tato skutečnost má vliv na svěření dítěte do výchovy v případě odděleného soužití rodičů, event. v případě rozvodu jejich manželství.6) S uzavřením manželství na oko mohou být spojeny i další soukromoprávní aspekty v oblasti podnikání.Co se týká podnikání[25] v České republice, cizinec může na území České republiky zásadně podnikat za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako české osoby (§ 21 odst. 2 ObchZ).Za účelem podnikání může cizinec:a) podílet se na založení české právnické osoby,b) účastnit se jako společník nebo člen v české právnické osobě již založené,c) sám českou právnickou osobu založit,d) stát se jedním společníkem české právnické osoby,e) provozovat samostatnou výdělečnou činnost na základě živnostenského oprávnění a registrace v obchodním rejstříku.Značnou výhodou sňatku cizince s občanem České republiky a následného udělení povolení k pobytu je v této souvislosti skutečnost, že cizinec zásadně nemusí ustanovovat odpovědného zástupce (§ 11 odst. 4 písm. b) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání,ve znění pozdějších předpisů) a může být i statutárním orgánem obchodní společnosti.7) Pokud jde o pracovní uplatnění,[26] problematika zaměstnávání občanů České republiky a cizinců je upravena zákonem č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZamZ“).Tento zákon stanoví, že do zaměstnání v České republice mohou být přijati cizinci nebo osoby bez státní příslušnosti zásadně jen tehdy, jestliže jim bylo uděleno (§ 2 odst. 2 ZamZ):a) povolení k zaměstnání[27] ab) povolení k pobytu na území České republiky.Ašak povolení k zaměstnání se nevyžaduje u cizince, kterému bylo uděleno povolení k trvalému pobytu na území České republiky [§ 2d písm. b) ZamZ]. Znění citovaného ustanovení tedy může svádět k uzavírání manželství na oko. Ve shora uvedených případech totiž mají cizinci v pracovněprávních vztazích stejné postavení jako občané České republiky.VI. ZávěrCílem tohoto příspěvku nebylo vyčerpávajícím způsobem postihnout problematiku postavení cizinců na našem území, ale upozornit na dílčí aspekty nové právní úpravy udělování a rušení pobytu cizincům z „rodinných“ důvodů.[28] Postavení cizinců se však dotýká celá řada dalších právních norem. Je třeba říci, že cizincům zaručují právní předpisy České republiky zásadně stejný standard jako občanům České republiky, tj. že právní řád není diskriminační.Vzhledem k tomu, že manželství a rodině poskytuje náš právní řád ochranu, lze mít za to, že vázání možnosti získání pobytu na území České republiky (bez předchozího nepřetržitého pobytu na jejím území) na vznik a existenci manželství, je v obecném i zahraničněpolitickém zájmu České republiky. Avšak s ohledem na skutečnost, že dochází ke zneužívání pobytu k získávání různých výhod, má ustanovení, umožňující policii zrušit povolení k pobytu, dospěje-li k závěru, že manželství bylo uzavřeno pouze s cílem toto povolení získat, své místo.

    30.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Vyzkoušejte partnerskou masáž

     V kůži se nachází velké množství bodů, které při dotyku vysílají signály do mozku a tam podněcují tvorbu hormonů štěstí – endorfinu a oxytocinu, které pozitivně působí na naše tělo a vylučují látky, které pomáhají odbourat adrenalin, který vzniká při stresu. A jak se takových bodů dotýkat? Co třeba při společné masáži.Masáž je jedním z nejstarších léčebných prostředků, které existují. Dotek blízkého člověka dokáže zmírnit bolest, potěšit, ale i povzbudit. A k tomu nepotřebujete ani znát speciální masážní techniky.Co je to partnerská masážPartnerská masáž jsou rytmické doteky a hlazení, které vedou k relaxaci, uvolnění a navození pocitu pohody. U partnerských masáží nejde o léčbu některých onemocnění, ale o sexuální vzrušení.Co budete k partnerské masáži potřebovatTichou intimní místnost. Partnerská masáž je intimní praktika, proto patří do soukromí. Při výběru místa je důležité, aby Vás nikdo nerušil, ale i teplota v místnosti. Příliš chladná místnost způsobuje ztuhnutí svalů a masáž nebude příjemná.Pro navození intimní atmosféry zvolte osvětlení místnosti svíčkami a zapněte tichou relaxační hudbu.Žádné speciální pomůcky nebudete potřebovat. Stačí masážní olej, podložka a ručník.  Partnerská masáž se řídí určitými pravidly1. Masáž provádí jen jeden z dvojice, druhý je pasivní a vychutnává si masáž.2. Dříve než nanesete masážní olej nebo krém, rozehřejte ho v rukou. Do kontaktu s kůží nesmí přijít nic studeného (ani ruce). Způsobuje to ztuhnutí svalů a ztrátu uvolnění.3. Na masáž potřebujete čas, jedině tak se dokonale uvolníte. Není kam spěchat, věnujte dostatek času každému místu těla.4. Tělo masírujte pomalými a lehkými pohyby střídavě oběma dlaněmi. Později můžete trochu přitlačit, ale jen tak, aby byla masáž příjemná. Postupujte systematicky. Když budete masírovat jednu nohu, pokračujte s masáží i u druhé.5. Masáž nemusíte provádět pouze rukama, použijte chodidla, rty....fantazii se meze nekladou.6. Nevynechejte ani taková místa, jako jsou prsty a obočí.Jak postupovat při masážiNa záda lehce rozetřete masážní olej a pomalými pohyby střídavě oběma dlaněmi masírujte. Dlouhými pohyby masírujeme od hýždí až po ramena a zpět.Masáž začínáme v bederní oblasti a pokračujeme podél páteře nahoru. Opřete se o ruce celým svým tělem a mezi prsty a dlaněmi sevřete ramenní svaly a jemně je palci a bříšky prstů promasírujte. Postupujte pomalými pohyby vždy jednou rukou o kousek nahoru a druhou zase o kousek dolů. Masáž palci provádějte až u je tělo dostatečně prohřáté.Ramenní svaly u krku masírujte od středu do strany, tak jako kdyby jste hnětly těsto.Masáž ukončete třením a hlazením kůže na zádech. 

    07.březen 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Práce a podnikání
  • Snažíte se hledat ziskový přivýdělek?

    Pokud se podíváte na dnešní trh práce, každopádně budete velmi nemile překvapeni. Je tu mezi námi velice znatelné množství obyvatel, kteří jsou již dlouhodobě bez důležité práce. Ano, nachází se zde sice úřad práce a jeho pracovní místa, těm však spousta lidí buď absolutně vůbec nevyhoví nebo jsou zkrátka minimálně kreativní.Právě kvůli tomu se obyvatelé pouští do vyhledávání znamenitých a skvělých výdělků, které jim zabezpečí alespoň základní finance. Ve zmíněných institucích je možné krom obvyklé pracovní činnosti nalézt i další přínosné zřídla peněz. Jestliže ani v tomto případě nic nenaleznete, je dobré se dát do vyhledávání sám za sebe.Mezi hodně vyhledávané práce v každé případě patří znamenité brigády a obdobné pracovní úkony. Jedná se v každém případě o hodně zajímavé možnosti, které Vás můžou dostat z nepraktické osobní krize. Nemusíte mít strach ani z nízkých příjmů nebo jakýchkoliv nekalých způsobů zacházení. Pakliže si najdete výhodné přivýdělky máte záruku profesionálního jednání a opravdu lákavých zisků.Všechny tyto předpoklady každopádně závisí na zajištěném oboru, samotném aktu a osobních vlastnostech, které jsou v pracovním nasazení velice vyžadovány. Typické vedlejší pracovní činnosti je bezpochyby možné realizovat souběžné s hlavním pracovním úkonem. To lze však praktikovat jenom do přednastavené hranice, kterou stanovuje stát. Práce na doma.V momentě normální zaměstnanecké krize je naprosto vhodné vzít jakákoliv volná pracovní místa , která jsou v současnosti k dostání. Věnujte proto své volbě moderního zaměstnání patřičné kupy vlastního času. Vynikající nabídka práce tu samozřejmě na žádného zákazníka nečeká, je však třeba vyjít zmíněné možnosti vstříc. Zachovejte si po několika nezdařilých pohovorech pořád čistou hlavu a nevzdejte se při vyhledávání vlastní precizní a výdělečné práce. Eventuálně si ve zmíněných neprovedených okamžicích rozmnožte svoje dovednosti, které při vyhledávání bezpochyby využijete. Přivýdělek z domova.

    28.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Návrat do práce

    Když se tak rozhlížím po okolí, myslím, že bych popsala několik zcela odlišných přístupů původních zaměstnavatelů ke svým zaměstnankyním, které se vrací po rodičovské dovolené do práce. S prvním přístupem by mohla být spokojená každá žena (a těch několik mužů), která se k tomuto bodu blíží. Může se stát, že jste doma s druhým dítětem, kterému ještě ani nebyly 3 roky, ale zaměstnavatel se ozve, že by potřeboval, abyste se vrátila do zaměstnání o pár měsíců dříve,pokud by to bylo možné. Úplně možné to asi nebude, nicméně pokud vás zaměstnavatel skutečně potřebuje, abyste nastoupila, následuje nabídka na zvýšení platu. Pak by již následovala pouze dohoda o termínu nástupu do práce.Další způsob už je spíše o ústupcích na obou stranách. Na jedné straně potřeba nastoupit do zaměstnání, ale nikoliv na plný úvazek. Na druhé straně snaha ušetřit na nákladech. Výsledek? Žena nastoupí k původnímu zaměstnavateli, ale na zkrácený úvazek, a tím pádem za méně peněz. Bohužel dost často se nejedná o poměrnou částku vzhledem k původnímu platu, ale o skutečně nižší plat. Samozřejmě existují i čestné výjimky, a těm fandíme.A pak to jde už jen s kopce. Co třeba situace, kdy nastane doba návratu do zaměstnání, ale místo již není k dispozici? A k tomu pak přistoupí snaha ze strany zaměstnavatele vyhnout se placení odstupného… V tu chvíli je nejdůležitější to, kdo má silnější nervy. Doporučuji být informována o svých právech a povinnostech a neudělat chybu, neustoupit a vydržet i případný psychický nátlak. A nakonec to odstupné dostanete. Tedy pokud vydržíte třeba podobné výroky: „Proč bych měl držet místo někomu, kdo tři roky nechodil do práce?“ „Je vidět, že moc dobře víte, jaká jsou vaše práva.“  „Odstupné, no to bude právě bude problém.“ Samozřejmě vše proneseno patřičným tónem.Ale jsou i horší situace, náhodou zjistíte, že firma, ve které jste pracovala, už neexistuje. A co teď? Vlastně nic, nezbývá než jít dál.Nebo jste již na mateřskou odcházela po nepříliš dobře se vyvíjejícím vztahu s nadřízenými. Tady je pak těžko radit – místo vám držet musí, ale stojí pak návrat za to?Zdá se vám to jako pochmurné čtení? Ani ne, jen něco ze života. Každopádně držím palce, ať narazíte nejlépe na první variantu, až budete v této situaci.Na závěr bych chtěla upozornit, že veškerá podobnost s reálnými lidmi a situacemi rozhodně není náhodná. Naopak! A jak jste na tom vy? 

    08.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Jak vytvořit příjmové konto

    Jde o to, aby to moc nebolelo. O nápadu na příjmové konto jsem se dočetla v knize Peníze jsou moji přátelé (někdy sem možná dám výpisky z četby). Ale nikdy jsem to neměla možnost praktikovat, protože existuje několik překážek.První překážkou byl můj drahoušek a obecný zvyk utratit, co se vydělá. Znáte to: „Máme tak akorát, sotva nám to stačí, tak z čeho bys chtěla šetřit? Jó, kdyby se zadařilo a vyhráli bychom onu jednu měsíční výplatu (rozuměj všechny příjmy všech členů rodiny), pak by se o tom dalo uvažovat!“Princip příjmového konta spočívá v tom, že máte jednoměsíční (nebo třeba tříměsíční, jak kdo chce) příjem uložený a v určitý den, nazvěme ho výplatní den (třeba prvního v měsíci) se ona částka potřebná k přežití jednoho měsíce vybere a používá. ALE všechny příjmy v tom měsíci, tedy napřílad výplata, příjem z nějakého prodeje nebo kladné úroky (hi, hi, hi) či co já vím co ještě, se prostě bez dotknutí (a bez oplakávání) vloží na ono příjmové konto. Vybere se to až zase ve výplatní den na příští měsíc. Peníze se na něj tedy jenom neukládají, ale točí se. A v případě nějaké katastrofy to může být poslední záchrana, když je opravdu nejhůř.Pokud jsou vaše příjmy vyrovnané (tedy pokud příjmy pokrývají výdaje a jsou každý měsíc přibližně stejně vysoké), pohyb na účtu vypadá tak, že prvního je vynulováno a posledního je tam celá měsíční výplata, která pokryje všechna vydání následujícího měsíce. Zkrátka nečekáte až co vám tento měsíc zaměstnavatel přidělí a co zbude po odpočtu všech daní a marodění a srážek, ale víte celou sumu hned na začátku měsíce. Můžete si udělat rozpočet, odečíst splátky a pravidelné platby a víte, kolik vám zbude na jídlo a nebo třeba pro radost. Ale taky víte, že nic víc ten měsíc už nebude.Pokud jsou vaše příjmy nevyrovnané, oceníte příjmové konto ještě více. Jen potřebujete vědět, jak se u vás průměrně peníze točí v rámci roku. Jako kolotočáři – když vím, že v zimě vydělávám méně a v létě více, musím si to zprůměrovat a v létě prostě neutrácet všechno, ale nechat si na zimu, až budou příjmy slabší.Další překážkou byl argument, kde vzít onu první měsíční dávku?Samozřejmě, spořit, odkládat, každý měsíc kousek ukrojit z momentálního příjmu. Ale kdy to bude dost? Až naspořená částka dosáhne alespoň 100% výdajů. Ano, každopádně to bude chtít utáhnout opasek.Jenomže po dvou, třech měsících se vždy ztratila motivace, proč dělat takové šachy s penězi? Co vyděláme, to utratíme a je přeci jedno, jestli hned a nebo o měsíc později.NENÍ TO JEDNO!U nás doma patříme do té skupiny, co nemá příjmy pravidelné. Můj podnikatel někdy kšefty má a jindy méně, příjem není každého třináctého, ale podle toho, kdy se zadaří. Což je příšerné ve vztahu ke splátkám, které se musí platit každého desátého nebo dvacátého, bez ohledu na to, jestli byla zakázka včas předána a zaplacena. V průběhu měsíce se to všechno stejně nějak poplatí, ale často se zpožděním, které s sebou nese pokuty z prodlení a sankční úroky.A tak jsem přemýšlela (v rámci novoročního předsevzetí), jak tomu zabránit, aby nám peníze takto pitomě utíkaly na sankce. Jediným řešením je právě vytvoření onoho příjmového konta. Ale protože vím, že prosté odkládání řekněme třeba únosných 10% (po dobu deseti měsíců) stranou by opět dlouho nevydrželo a vzduchem by létala otázka „Proč na to nemůžu sáhnout, proč mám zase platit pokutu z prodlení, když tamhle leží X peněz?“. Proti tomu není argument. Vysloužila bych si akorát přídomek škrta, co sedí na penězích a nechce je vydat kvůli nějakému hloupému principu.Přemýšlela jsem dál, aby byl užitek patrný pokud možno co nejdříve. A vymyslela jsem desetiprocentní systém.První měsíc (leden) odkládám z každičkého příjmu 10%.Druhý měsíc (únor) mohu naspořenou lednovou částku vybrat, ale s tím, že z každého příjmu odkládám už 20%.Třetí měsíc (březen) vybírám únorové spoření a z výplat odkládám 30%.A tak dále, až se dostanu na 100% – názorně je to v tabulce. 

    24.květen 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Tvoření a tipy
  • Co dělat, kam jet…

    Pravděpodobně jste taky již doma mnohokrát řešili, co budete dělat o víkendu, volném dnu, prostě kdykoliv, kdy je příznivé počasí, a říkali jste si, jestli se Vaše plány dají realizovat s dětmi.Když jsem tak nedávno prohlížela fotky v počítači, došlo mi, že podstatnou většinu z nich jsme pořídili na výletech, při návštěvách různých míst a akcí. A napadlo mě, že by třeba mohly naše zážitky fungovat jako doporučení pro ty, kdo si zrovna lámou hlavu nad tím, co vymyslet tentokrát, případně kam vyrazit příští rok.Tak třeba, co by mohlo bavit děti v Praze? Je toho dost, když pominu mnohokrát navštívené ZOO, oblíbená místa jako Aquapark, Dinopark atd., jsou i tradičnější místa, která děti zaujmou. My třeba rádi chodíme na Staroměstké náměstí na Orloj (teda podle mladýho na Smrtku), procházíme se po Karlově mostě a po Pražském hradě a jeho zahradách. A když děti omrzí památky jako takové, dají se vzít na Petřín. Cesta lanovkou je oblíbená napříč generacemi a návštěva Zrcadlového bludiště je velká zábava i pro dospělé. Ale neodpustím si varování, předem si ověřte, jestli se Vaše dítě neděsí pitvorných obličejů, kamarádka totiž musela svoji holčičku odvést pryč.Zajímavé (tedy hlavně pro děti) jsou návštěvy cirkusových představení. Tato zábava mi jako zábava nepřipadala ani v dětství, ale potomek můj názor nesdílí, takže při příjezdu jakékoliv party v maringotkách nezbytně nastává čas vyprazdňování peněženky a nekonečně dlouhé doby odpovídání na otázku, kdy už tam půjdeme.Chcete-li vyrazit někam kousek za Prahu, kde se můžete projít v přírodě, dovědět se něco zajímavého a dobře se najíst, vyražte (třeba vlakem) do Dobřichovic. Můžete se projít po naučné stezce, která vede kolem několika sousoší, přírodou a kterou se dostanete k zámku. Ten sice neslouží jako památka, neprohlédnete si jej jako jiné, ale báječně se zde najíte v zámecké restauraci Zámecký had. Jídlo bylo pokaždé báječné, navíc dětský koutek je téměř dokonalý. V létě se dokonce můžete i vykoupat, nebo aspoň posedět a ráchat si nohy v Berounce, která teče přímo pod okny zámku.Kousek od Prahy je taky zámek Berchtold, o skutečný zámek taky příliš nejde. Ale sem se jezdí za miniaturami hradů, pohádkovými postavami, malým ZOO a hlavně (to je lákadlo pro rodiče) za peklem. Můžete mi věřit, že ještě pěkných pár týdnů po jeho návštěvě zabírala jakákoliv zmínka o něm. Takže je vlastně tohle místo ideální, máte-li trošku divočejšího potomka a zrovna se utápíte v myšlenkách, že potřebujete nějaký odpočinek.Letos jsme si vyzkoušeli Hradozámeckou noc, taky prima akce. Vyrazili jsme do Mníšku pod Brdy a jediná vada na kráse bylo to, že na prohlídku jsme se nedostali (přece jen se nám něchtělo čekat přes dvě hodiny). Ale akcí bylo i tak dost, takže jsme malovali na hrníčky, koukali na pohádky v zámecké kuchyni, sledovali souboje mušketýrů atd. I na dalších místech se nejspíš lidi (a děti) bavili.Ještě bych se vrátila do Prahy. V pražské Stromovce se totiž nachází jedno báječné místo, kam je skoro povinnost dítě vzít. Planetárium. I když pořady pro děti jsou vhodné až od 4 let, i s mladším pravděpodobně uspějete, navíc projekce se dobře poslouchá a sleduje i dospělým. A pro celou rodinu jde o skvělý zážitek. Vřele doporučuji.Naštěstí se akcí během roku koná dost a dost, míst, kam se dá jet, je v republice taky přehršel, tak nezoufejte, ani s dětmi se nemusíte nudit na pískovišti.

    28.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Domácí pekárna

    Kdo jednou pozná, co umí domácí pekárna, tak už jen těžko bude kupovat chleba v obchodě. Dnes nám domácí pekárna umí připravit teplý chleba k snídani ihned po probuzení a bez práce. A na takový komfort se lehce zvyká a špatně odvyká:) A Vy jí ještě nemáte? Domácí pekárna z naší nabídky čeká na Vás, aby se stala vaším užitečným pomocníkem.Hledat:  Co umí domácí pekárnaMůžete mít čerstvý chleba kdykoliv a kdekoliv, kde máte elektrickou energii. Doma, ale i na chatě, ve všední den i ve svátek, bez velké práce, protože i tu největší dřinu, tedy vypracování těsta, za vás obstará domácí pekárna.Můžete experimentovat a upéci si chleba podle své chuti – s kořením, česnekem, slunečnicovým semínkem, fantazii se meze nekladou. To vše Vám umožní Vaše domácí pekárna.Vyhnete se požívání různých přídatných látek, které výrobci přidávají do svých výrobků z technologických i chuťových důvodů. Vy si do těsta žádné takové věci dávat nemusíte.Můžete upéci i chleba pro různé diety jako je třeba bezlepková, také zvládne Vaše domácí pekárna.Domácí chléb z domácí pekárny vychází o něco levněji než chléb kupovaný v obchodě.Domácí pekárna kromě pečení chleba dokáže také vypracovat syrové kynuté těsto na buchty nebo připravit marmeládu z ovoce. Ať už si vyberete jakkoliv, přejeme Vám, ať Vám vaše nová domácí pekárna dělá potěšení, ať Vám přináší inspiraci, ať je pro Vás pečení radostí... A věřte, že domácí pekárna pro Vás radostí bude...  

    29.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Zoufalá maminka
  • Seznamky a rande

    Seznámit se s někým novým, najít si přátele či alespoň známe je těžší a těžší. Proto jsou v dnešní době velmi používané různé typy seznamek, které by vám měli pomoci se seznámit. Spousta lidí tyto seznamky rovnou zatracuje a říká si, že se nebude ztrapňovat před cizími lidmi, ale ti, kterým seznamka pomohla, na ní nedají dopustit.V různých ženských časopisech neustále nacházíme články, jak lze v seznamce například přes internet najít dokonalého partnera a manžela.My se dnes chceme zaměřit na různé typy seznamek, jejich výhody a naopak nevýhody, co na nich můžeme čekat a jaké mají výsledky. Online seznamky:Ty jsou v dnešní době asi nejrozšířenějším typem seznamek vůbec. Na internetu nalezne nepřeberné množství těchto online seznamek, které se liší pouze počtem uživatelů či grafikou stránek. Jejich výhodou je, že si můžete z pohodlí svého domova prohlížet profily, které na seznamce jsou, a nemusíte komunikovat s nikým, s kým nechcete. Naopak ale nemůže vědět, jestli jsou údaje na seznamce pravdivé, protože nic se nevyrovná šoku, který se vám stane na prvním rande, kdy čekáte pětadvacetiletého, vysokého blonďáky a místo něj přijde padesátiletý, lehce otylý chlápek, kterého je vám bude spíš líto. Výsledky z těchto seznamek jsou rozporuplné, protože určitě budete muset zkoušet víckrát, než možná narazíte na někoho, kdo opravdu stojí za to. Nicméně na online seznamce se dá najít i ten pravý či pravá. Pokud si nerada prohlížíte cizí profily, udělejte si svůj a čekejte jenom na reakce okolí, i to se někdy vyplatí. A vy si tady můžete také vybírat, komu odpovíte a komu nikoliv. Můžete je najít i pod názvem fotoseznamka. Seznamka zakládající se na vyplněném dotazníku:V tomto typu seznamka nejprve vyplníte osobností dotazník, který se vám ihned vyhodnotí. Podle tohoto dotazníku se dozvíte svého ideálního partnera. Zároveň vám na seznamce rovnou několik takových partnerů představí. Tato seznamka je v podstatě také online, ale na trochu jiném principu. Nemůžete si zde vybrat kohokoliv a poté ho kontaktovat, ale dostanete jenom omezenou nabídku kontaktů na základě vašeho dotazníku. Navíc zde nastává otázka, jak dobře je daný dotazník vůbec vyhodnocený. SMS seznamka:Tuto seznamku podle mých informací používají spíše lidé, kteří nehledají žádný vážný vztah, ale spíše pobavení. Vy si vyberete jejich inzerát a poté pošlete sms ve stanoveném tvaru na tel. číslo provozovatele seznamky, který vzkaz předá. Což podle mého názoru není úplně jisté. SMS seznamky bych rozhodně nedoporučovala, pokud hledáte něco seriózního. Speed dating:Tato forma seznámení je pro ty, kteří preferují osobní kontakt hned na poprvé. My tento systém známe spíše z amerických filmů, ale začíná se rozmáhat i u nás. Jak to funguje? Seznamky se účastní stejný počet mužů i žen. Ženy každá sedí u jednoho stolu a muži se u těchto stolů střídají. Je zde omezený čas na konverzaci, proto je třeba mít připravených pár otázek, na které byste se rádi zeptali. Každá žena by měla mít kontakt s každým mužem.Pokud vás někdo zaujme, můžete si poté domluvit schůzku. Tato forma seznamování má své klady, ihned víte, jak kdo vypadá či jak se chová, ale i své zápory, protože daný člověk se mlže přetvařovat a koneckonců, vy ho vůbec neznáte. Dnes už existuje opravdu hodně typů seznamky a je jenom na vás, který si vyberete. Někomu více vyhovuje osobní kontakt a někdo dá přednost online seznamce, každopádně dá se říci, že dnes už si každý přijde na své. V seznamkách existuje určité riziko, ale risk je zisk. Zkuste proto získat pravou lásku i přes tento způsob, když se vám to jinak nedaří.

    22.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Rodičovské postoje

    Na otázku, od kdy je možné dítě vychovávat, odpovídali nezasvěcení lidé, že od doby, kdy dítě už má aspoň trochu rozum, kdy je možné se s ním domluvit, něco mu vysvětlit, ukázat, dokázat, a ono je schopno to pochopit. Pak Sigmund Freud a jeho následovníci spolehlivě ukázali, že každý z nás mnohé "výchovné" zásahy svého společenského okolí přijímá bez rozumu a bez pochopení, a to navíc tak hluboce, že to v nás zůstává a pracuje třeba po celý život, aniž jsme si toho vědomi.Tak se postoupilo v představách o výchově do věku kojeneckého a pak ještě hlouběji, tj. až do prvních dnů života. Ani to však nestačilo. Už od poloviny tohoto století je jasné, že vyvíjející se plod je v kontaktu a v součinnosti nejen s matčinými tělesnými pochody, ale i s její psychikou. Z toho plyne, že dítě je v jistém smyslu vychováváno už během těhotenství. Ale už dříve přišli psychologové na to, že způsob, jakým se chováme k dítěti a jak je tedy vychováváme, je dalekosáhle ovlivněn našimi tzv. rodičovskými postoji, které se vytvářejí dávno dříve, než k nějakému těhotenství vůbec dojde.Vždy znovu se mi v této spojitosti vrací ve vzpomínkách scéna z vlastní rodiny i z rodin mých přátel.Matka je ještě v porodnici a doma se čeká na její návrat i s miminkem. Všechno je připraveno. Je tu výbavička v několika vydáních, všechny možné hygienické prostředky, vanička, někde už i kočárek a spousta jiných věcí. Vygruntovalo se, provedly se nutné úpravy v domácnosti, provedla se tzv. organizační opatření. A přitom zcela nenápadně, v pozadí a ve skrytu tu čekají na dítě v "jeho lidech" jejich představy a ideály, někdy i úzkosti a obavy, jejich vědomosti a zkušenosti, jejich očekávání, jaké to dítě bude, jak se bude vyvíjet a čeho všeho v životě by mělo dosáhnout a čemu se vyhnout. A to jsou "rodičovské postoje", o nichž bude dále řeč a které pro další život dítěte mají daleko větší význam, než kdyby je tu místo kočárku čekala třeba luxusní Felicie nebo Mazda.Když se ptáme mladých rodičů, odkud se podle jejich mínění rodičovské postoje berou, odpovídají obvykle docela správně, že se vyvíjejí během soužití s dítětem nebo už v poslední fázi těhotenství, když se na dítě těšíme a připravujeme. (Pro matku je plod, který se hýbe a dává najevo svou přítomnost v jejím těle, zpravidla už dítětem zcela určitým a konkrétním, k němuž má také už svůj konkrétní vztah.) Neuvědomují si však zpravidla, že základy těchto postojů si už do vztahu k svému dítěti přinesli sami v sobě dávno dříve.Zkušenost nám říká, že rodičovské postoje bývají u mladých rodičů většinou už docela dobře zformovány. Nicméně jistě najdeme ve své blízkosti případy, kdy tomu tak není a kdy je očividné, že tito určití mladí lidé jsou pro své rodičovství ještě nevyspělí a nezralí. Tak jako třeba některé dítě není v šesti letech ještě zralé pro vstup do školy, tak jsou někteří lidé nezralí pro vstup do manželství a do rodičovské role. Projeví se to většinou tím, že nadále tvrdošijně lpí na svém předchozím předrodičovském způsobu života, že se nedovedou vzdát ničeho ze svých předchozích zálib, dítě je jim životní komplikací a přítěží - nedozráli k tomu, aby přijali odpovědnost za někoho druhého.Je proto možné za příznivé znamení demografického vývoje pokládat skutečnost, že věk mladých lidí uzavírajících manželství se v posledních letech začíná u nás zvyšovat - zatím byl jeden z nejnižších v Evropě. Dá se tedy předpokládat, že se ve výchově dětí brzy projeví i vyšší rodičovská zralost jak matek, tak mladých otců.Musíme ovšem připomenout, že otázka zralosti se týká i generace prarodičů, neboť i oni musejí skutečnost svého babičkovství a dědečkovství přijmout a zpracovat, aby byli mladé rodině a svým vnoučatům k užitku a opoře. I oni musejí přijmout novou odpovědnost a nově zápasit se zaměřením jenom na sebe, jak o tom budeme mluvit dále podrobněji v Eseji o výchově k odpovědnosti.Rodičovské postoje mají dlouhý vývoj. Začátek je ve vlastní rodině a ve zkušenosti dítěte s vlastními rodiči (nebo s náhradními rodičovskými osobami, neboť nezapomínejme, že dítě za "své lidi" přijímá ty, kdo se k němu mateřsky a otcovsky chovají a nemusejí mít na to potvrzení z porodnice).Z toho ovšem mezi jiným vyplývá, že lidé, kteří žádnou zkušenost s rodiči a "svými lidmi" z doby svého dětství nemají, jsou v určitém nebezpečí, že jejich vlastní rodičovské postoje se budou vyvíjet chudě a nedokonale. Potvrzují to ostatně i dlouhodobé studie dětí, které vyrostly jen v dětských domovech. Na druhé straně však tyto studie také prokazují, že v řadě případů najdou i tito lidé dost vnitřních sil i dost chápavé a taktní pomoci z okolí, že se stanou rodiči řádnými a úspěšnými.O těchto zkušenostech dítěte s rodiči budeme mluvit v dalších kapitolkách podrobněji. Zde jenom stručně shrneme, že začínají už prvními úsměvy a reakcemi rodičů na ně, pokračují ve spoustě vzájemných kontaktů během kojeneckého věku, specifickým citovým vztahem mezi dítětem a mateřskou osobou někdy kolem sedmého měsíce života dítěte, vytvořením vztahu dítěte k domovu a lidem v něm někdy kolem dvou let, zkušenostmi s druhými dětmi ve věku předškolním, přijetím identity podle pohlavní příslušnosti ve středním školním věku a budováním své identity osobní v době puberty a po ní, mladistvými láskami, sněním o budoucnosti, až konečně mileneckým vztahem, manželstvím a vlastním těhotenstvím (pokud možno spíše v tomto pořadí než obráceném) u ženy a těhotenstvím své manželky u muže.Mají tedy rodičovské postoje dosti dobrodružnou cestu od svých pramenů kdesi hluboko ve vlastním dětství až do doby, kdy budou moci být uplatněny ve výchově vlastního dítěte. Jenomže nic se ze života neztrácí a co tam bylo během tohoto vývoje s láskou vloženo, to má velkou naději, že bude i s láskou předáno další generaci. Jde tu o jakýsi podivuhodný koloběh dobrého i zlého mezi lidskými generacemi - a nám jde přirozeně o to, aby to dobré nabývalo vrchu.Rád bych tuto kapitolku uzavřel poučením, které nám přineslo zkoumání následků nechtěného těhotenství. Je určeno generaci dnešních mladistvých a nastupující generaci rodičovské. Říká, že utváření správného vztahu k těhotenství je významným stupněm psychosexuální výchovy. Souvisí velmi úzce s otázkou antikoncepce. Avšak právě nálezy z našeho výzkumu ukázaly, že zvládnutí techniky antikoncepce není dostatečnou prevencí nechtěných těhotenství (ba ani dostatečnou prevencí AIDS), není-li sexuální chování každého z partnerů podloženo také odpovědností jednoho k druhému.Na jedné straně je tedy třeba rozšiřovat poučení mladých lidí o výhodách a nevýhodách, možnostech a mezích jednotlivých antikoncepčních metod - na druhé straně je však také třeba ukazovat, a to s podstatně větším důrazem než dosud, na pozitivní stránky plánovaného, dobře časovaného těhotenství, které může mladým lidem přinést maximální životní uspokojení a velmi významně přispět k růstu jejich osobnosti. Přispívá však i k tomu, že rodičovské postoje ve své poslední fázi vývoje (před narozením dítěte, protože pak s dítětem se vyvíjejí dál) mohou dostat veskrze pozitivní ráz a projeví se v pozitivním přijímání dítěte už od jeho prvních pohybů ještě v těle mateřském, přes porod, první pláč a první smích, dál k paci-paci a dál do života.Významný francouzský psycholog René Zazzo k tomu říká toto: "Víme dnes, že naše tělo nežije pouze z potravy, ale také z vřelosti někoho druhého. A to není jen básnická metafora nebo filozofická konstrukce, ale skutečný fakt. Biologické děje už se nedají definovat jenom funkcemi, jako je dýchání, krevní oběh, přijímámí potravy apod. Je nutné vzít v úvahu i takové funkce, jako je vzájemný vztah jedinců téhož rodu."

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Jak na obočí? + návod, jak jej správně vytrhat

    Pokud nemáte upravené obočí, nikdy nebudete mít hezky upravený obličej. Tohle bude trochu delší článek, protože vám toho chci říct hodně. První půlka bude o tom, kdy si obočí začít trhat a věci kolem, v druhé polovině článku bude i samotný návod na to, jak si obočí správně vytrhat. Je tam hodně obrázků, tak snad článek pomůže.1. Kdy si obočí začít upravovat?Já sama jsem si začala obočí trhat někdy kolem 6. třídy (tedy docela brzy) a když teď vidím fotky, co jsem to dělala, stydím se. Vůbec jsem nevěděla, jak má obočí vypadat. Kdy tedy začít? Myslím, že nejlepší je začít v době, kdy se na to sama cítíš. Nemá cenu do toho jít jenom proto, že si ho ostatní holky trhají a ty ještě ne. Většina holek asi začíná v 8. třídě základní školy. Není to ani moc pozdě, ani moc brzo. Řekla bych, že je to tak akorát. Záleží ale na každém zvlášť. Znám holky, které mají dost tenké obočí a nikdy si ho netrhaly. Já měla obočí hodně husté, proto jsem si jej začala trhat.2. Jak začít?Ještě než vezmeš do ruky pinzetu a začneš obočí bezhlavě vytrhávat, podívej se na fotky. Mohou to být fotky kohokoliv - třeba si vyber nějakou zpěvačku, modelku. Taky je dobré si o tom něco přečíst a dozvědět se o tom víc. Když budeš mít shromážděné informace, dopadne to lépe a nemusíš se ničeho bát.3. Bolí to?Ano, ze začátku to trošku bolí. Není to ale žádná hrozná bolest, která by se nedala vydržet. Postupem času si zvykneš a už tě to bolet vůbec nebude. Dolů k návodu napíšu ještě pár tipů, jak bolest zmírnit.4. Jak by mělo obočí vypadat?Obočí by mělo držet původní tvar. Nemělo by být příliš tenké, ale ani tlusté. Mělo by jít směrem nahoru a v druhé polovině dolů. Postupně by se mělo trochu zužovat. Teď taky letí spíše tlustší obočí, a proto platí rada, že se nic nemá přehánět. Tady jsou ukázky toho, když se nedodrží správný postup. Takhle je to rozhodně špatně a nikdo vám obočí nepochválí. 

    25.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Únava - způsobit ji můžou toxiny v organizmu

    Únava. Dosud nedostatečně prozkoumána oblast. Únava se totiž spojuje s nejen naším způsobem života, ale také s prací a naším momentálním psychickým rozpoložením. Nikdo však únavu za problém či onemocnění nepovažuje a to je často důvodem toho, proč si člověk nevšiml onemocnění, kterým trpěl. Únava se nám nejčastěji spojuje s propracovaností. Jednoduše si řekneme, že jsme v práci měli náročný a dlouhý den. Není však únava jako únava. Je těžké tyto dva pojmy od sebe odlišit na základě slov. V jednoduchosti se dá říci, že člověk cítí, zda je unavený z práce a celkového dne, nebo zda je unavený z důvodu nemoci.Důvodem únavy může být i příliš dlouhý spánek, no rovněž i toxiny, které se v našem organizmu nacházejí. Je to k zamyšlení, ale je to tak.Dalším důvodem je chrápání. Pokud člověk chrápe, během noci se na své chrápání může více krát probudit a pak jeho spánek není klidný. Dalším důvodem únavy může být nevhodná strava, nedostatek pohybu a aktivity, hlavně během víkendu. Důvodů je však více. Je třeba přijít na důvod únavy, aby se jí tak člověk mohl do budoucna dostatečně vyhýbat. Zkuste začat detoxikaci a uvidíte, či se únava, ztratí.

    28.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Jak se na svět kouká matka aneb děti s cystickou fibrózou

    Mateřství změní všechno. Ale co změní absolutně, je náhled na okolní svět.Nikdy jsem nebyla sentimentální. Romantické písničky mě příliš nedojímaly, málokterý film mě rozbrečel, zprávy o nešťastných událostech prvoplánově cílené na ženy mě spíš vytáčely. Ne snad, že by mě dnes rozplakala kdejaká pitomá písnička, ale zmínky o nemocných dětech se mě nyní téměř osobně dotýkají. Ne že bych dřív byla necitelná, jen jsem v takových situacích uvažovala racionálněji než nyní.Asi každá žena to někdy zažije, doslechne se o tom, jak někdo ublížil dítěti, jak by bylo potřeba přispět na operaci dítěte, které se bez ní neobejde atp., a v tu chvíli si řekne, co by bylo kdyby…Nastoupila jsem po mateřské do nového zaměstnání a najednou se s obdobnými pocity setkávám několikrát za den. Už jste slyšeli o cystické fibróze? Tzv. slané děti. Pokud se občas díváte na televizi, mohli jste vidět kampaň na jejich podporu s účastí jednoho úžasného českého herce. Co se vám vybaví, když se o nich doslechnete? V mnoha případech asi vůbec nic, případně si řeknete, to jsou ty, co mají slaný pot. Kdyby to bylo tak jednoduché.Kdyby to bylo tak jednoduché, nemusela bych si několikrát za den říkat, jak hrozně musí být maminkám, kterým se dítě s tímto geneticky podmíněným onemocněním narodí. Nebo jak je asi malým dětem, které tato nemoc připraví o maminku (muži s CF děti mít nemohou). Průměrný věk dožití lidí s touto nemocí je 32 let. Ti s mírnější formou se mohou s určitými zdravotními potížemi dožít i 50 let.Ti, kteří mají horší variantu onemocnění, nebo ti, kteří se nakazí bakterií, která je pro zdravé lidi zcela bezpečná, umírají i dříve. Celoživotně se pacienti s cystickou fibrózou potýkají s respiračními potížemi, problémy s trávením potravy, tím, že nepřibírají. Každodenně po celý život musejí dodržovat přísný a striktní režim – rehabilitovat, inhalovat, dodržovat lékový režim, před každým jídlem polykat enzymy, které jim umožní vstřebat správně potravu. A to přináší třeba i určitý pocit vyčlenění z kolektivu, hlavně v pubertě.Někteří pacienti mají takové potíže, že jim později pomůže pouze transplantace plic, či jater. Transplantace jim alespoň o něco prodlouží život a často jim i zlepší dosavadní kvalitu života. Ne každý pacient s cystickou fibrózou je ale vhodným adeptem na transplantaci, ta je podmíněna mnoha faktory, které není vždy možno splnit.A víte, co je ještě horší? Nesmějí se stýkat mezi sebou! Ještě že žijeme v době moderních technologií, internetu, sociálních sítí. Tak se aspoň virtuálně spolu mohou potkat, svěřit se svými potížemi někomu, kdo má podobné problémy jako oni.V současnosti je každý novorozenec hned po narození podroben genetickému vyšetření (z kapky tzv. suché krve – my to nejspíš známe jako odběr z patičky), kromě jiných onemocnění se vyšetřuje i to, zda dítě nemá cystickou fibrózu. To napomůže včasnému odhalení této nemoci, protože až dosud se stávalo, že přibližně u poloviny lidí s tímto onemocněním (nejen s mírnou formou) nedošlo k odhalení, že jím trpí. Pacienti se pak dostávali ke specialistům pozdě, byli léčeni na  něco jiného, v horší variantě se nepřišlo na příčinu předčasného úmrtí.Stejně jako žádná jiná nemoc si CF nevybírá, podle moderních výzkumů jí trpěl například Frederic Chopin. Podle dobových údajů zemřel na tuberkulózu, ale podle popisu příznaků, podle toho, jak vypadal a podle dalších znaků je téměř jisté, že příčinou byla právě CF. Chybí jen potvrzení výzkumem jeho DNA z ostatků, k čemuž ovšem vědci neobdrželi souhlas polské vlády.Proč jsem pro tentokrát vyměnila veselý tón za poněkud vážnější? Chtěla bych vás upozornit na to, že pokud jste vděčné za to, že máte zdravé děti, můžete pomoci těm, kteří takové štěstí nemají, třeba účastí na festivalu Pozdní sběr. Mimochodem ten byl založen spolužáky dívky, kterou jim právě cystická fibróza vzala.

    28.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • V čem se dokážou matky pohádat na internetu

    Tohle téma jsem zvolila, protože je to téma, který každý den vidím na sociálních sítích. Nikdy jsem se k tomu moc nevyjadřovala, protože mi to bylo jedno. Upřímně stále mi je jedno, co si kdo myslí o mé výchově mého dítěte. Já sama se nepletu do cizí výchovy a myslím si, že by se tímto měl řídit každý. Nicméně tohle téma je pro mě opravdu strašně smutné, protože vždy kolem toho vzniknout strašné hádky. Je prostě jasné, že každá matka či rodina je úplně jiná, a proto jsme každá jiného názoru. Prostě to tak je a vždycky bude! Na svém instagramu sleduji pár maminek, které mě baví. Sleduji je, protože mi jsou blízké ohledně výchovy a vlastně mi jsou i sympatické. Sleduji jich sice jen pár, ale na instagramu jich je hafo, na které se ráda dívám. Ani jednu z nich nebudu jmenovat, protože to není k tématu.Už v těhotenství jsem se setkala s maminama, které uměly jen urážet a nic víc. Já tehdy jako prvorodička jsem se těšila na své první miminko a o těhotenství nebo o výchově dítěte jsem věděla prd. A každý den se to stále učím! A proto jsem se na sociální sítích přidala do různých skupin, kde jsou hlavně maminky. Říkala jsem si, že se něco zajímavého dozvím a třeba najdu i těhotnou kamarádku. Dozvěděla jsem se maximálně, která z nich je špatná matka. Musím se přiznat, že jsem se nikdy nezapojila do žádné diskuze, protože mi to přišlo naprosto zbytečné. Hádat se s cizí matkou, která má svůj názor a umí jen nadávat opravdu není můj styl. Sama jsem se někdy zastavila nad komentáři, které někdo dokáže vypustit. A upřímně? Zasmála jsem a hodně jsem toho člověka politovala. Nemluvím tady o kritice, která má hlavu a patu. Na to má každý právo a sociální sítě jsou tady od toho, aby člověk řekl svůj názor. Ale urážet se? Nadávat si? To už mi přijde trochu přes čáru. Nikomu není příjemná kritika. Všechny chceme být dokonalé matky a chceme pro naše děti to nejlepší. Bohužel co já si myslím, že je dobré pro moje dítě, tak jiná maminka si může myslet, že jsem se naprosto zbláznila. Já osobně jsem se na svém profilu s žádnou hádkou nesetkala. Samozřejmě našel se tam nějaký anonym, který byl chytrý, ale s tím jsem se v životě smířila. Většinou mířil na moji osobu. Mimochodem to je další oblíbená věc na sociálních sítích. Vyjádřit svůj názor anonymně. Když už máte ten anonymní profil, tak je lepší když jen koukáte a vůbec se nevyjadřujete, protože většinou to nedává smysl. Já třeba osobně komentuji jen to co mě zajímá a baví. Ano, přiznávám, občas na instagramu najdu někoho, komu bych napsala i nějaké nehezké komentáře, ale pak si vždycky řeknu, jestli to mám vůbec zapotřebí? Ne, nemám! Ten člověk si z toho stejně nic nevezme a stejně to bude dělat dál. A ještě se do toho zapojí další lidi a je z toho zase mela. Nemluvím teď jen o maminkách, ale o lidech, které sdílí na soc. sítích něco co mě se třeba nelíbí nebo mi přijde trapné. Na tohle mám svoje kamarádky a probereme to spolu. Není potřeba se vyjadřovat veřejně.Toto jsou témata, které jsou nejvíce probírané mezi matkama:Těhotenství – stravaKdyž jsem byla těhotná, tak jsem zjistila na sociálních sítích, že by bylo nejlepší žít ze vzduchu, protože je všechno nezdravé. Jednou jsem se dokonce přistihla, jak hledám na googlu, jestli si vůbec můžu dát třeba pomeranč, protože jiné maminky by mi řekly, že je tam moc vitamínu C. Moje mamka na mě pokaždé koukala, když jsem jí řekla, že tohle jíst bohužel nemohu. Znáte to, naše babičky a maminky jedly všechno a ničím se nestresovaly jako my v dnešní době. Nevím jak vy, ale já jsem tohle slyšela od své mamky během těhotenství několikrát. Měla pravdu, protože jsem zdravá a žiji, ale mě to nedalo. Samozřejmě jsem v těhotenství nejedla sýry nebo sushi, ale rozhodně jsem si dopřávala jiné věci a zdravě jsem moc nejedla. Rozhodně nechci radit žádné nastávající mamince co v těhotenství jíst, ale věřte mi, že to není to tak horké, jak některé maminky píšou.Výbava pro miminkoAno, čtete dobře. I tady se některé maminky dokážou zhádat. Sama jsem nevěřila svým očím, ale je to tak. Některé maminky nadávají maminkách, že například nakupují hodně pro své miminko. Tady se asi ani nebudu vyjadřovat, protože mi to přijde opravdu zbytečné.Nosítko neboli VisítkoTéma, které je nesmrtelné. Pokud se na sociální síti vyfotíte s visítkem, tak očekávejte opravdu nehezké komentáře. Může jich být třeba i tisíc. Tady samozřejmě beru to, že se jedná o vývoj dítěte, takže ani já nejsem pro nějaká visítka. Ale zase jsme u toho. Já když jsem byla těhotná, tak jsem vůbec netušila, že nějaké nosítko může být vůbec špatné. A proto jsem se přidala do skupiny nosíme děti. Opět jsem tam narazila na maminky, které umějí jen urážet a pomlouvat. Maminka se tam pochlubí fotkou, že má miminko v nosítku a místo pochval dostane neskutečný zjeb. Přitom by to stačilo napsat úplně normálně že?Kočárek versus nosítkoJá třeba preferuji kočárek, ale ne protože odsuzuji nosítko. Nosítko doma mám, ale Sofču to moc nebralo. Mě z nosítka strašně bolela záda, a tak jsem zvolila spíš kočárek. Nicméně jsem toho názoru, že nic se nemá přehánět. A proto bych ani nosítko nevolila každý den. Jsou maminky, které svoje děti nosí snad celý den. Já taková nejsem a nikdy nebudu. Je to můj názor a nemám v plánu nadávat na maminky, které nosí celý den, protože je to jejich dítě a jejich věc.Bio matka versus normální matkaTady se docela ztrácím, protože by mě zajímalo, kde vůbec vznikl název bio matka? Kdo takhle tyhle maminky vůbec pojmenoval? Asi všechny maminky víme, jaký je v tom v dnešní době rozdíl. Já sama jsem se hodně setkala s matkama, které preferují jinou výchovu, stravu a celkově péči o dítě. Pro mě jsou to maminky, které by v životě dítěti nedaly hranolku, pribináček nebo kus chleba. Nebo jim dávají hodně volnosti a nechodí například vůbec do školy nebo do školky. Já osobně nevím, kam bych se zařadila. Rozhodně si nemyslím, že bych byla ta bio matka, která svému dítěti dává jen raw stravu nebo nadávala mamince za to, že svému dítěti dala kus párku. Já pro Sofii vařím každý den, protože tady v Americe nejsou podle mě dobré přesnídávky, ale když jsme byli v Praze, tak jsem jí vařila i kupovala skleničky. Přesně ty bio matky by mě za tohle odsoudily, ale já si myslím, že tohle je naše věc. Já se snažím Sofii vařit zdravě, ale občas bych jí i já dala ten pribiňák. Sofie je ještě malá, a tak jí rozhodně nebudu cpát hranolkama, ale ruku na srdce. Opravdu jste nikdy svému dítěti nedaly nic špatného?:-) Sofie třeba zkusila pizzu a víte co? Olizovala se až za ušima.  Když jsem byla těhotná, tak jsem říkala, že moje dítě nikdy nebude jíst sladké nebo zmrzlinu atd. Sladké sice nedávám, ale zmrzlinu už měla. A až bude vetší, tak jí určitě jednou vezmu do mekáče, protože maminka to tam miluje:-) Dokonce si myslím, že coca cola je nápoj bohů, protože nevím jak vám, ale mě v těhotenství hodně pomohla. Rohlíky a cola byla moje strava první 3 měsíce. Samozřejmě jsem se snažila pít i nějaké ty čaje, ale když furt zvracíte a je vám fakt blbě, tak sáhnete i po té cole. A Sofča je zdravá. Někdy si říkám, že je aktivní po té cole!:-)Přirozený porod versus císařský řezSkoro každá chceme přirozený porod, ale prostě někdy to nejde. Ne každá maminka může rodit přirozeně, prostě se může komukoliv z nás stát, že skončí na sále. Já jsem rodila právě císařským řezem, protože to prostě jinak nešlo. Některé matky se navážejí do maminek, které měly právě cř, což opravdu nechápu. Upřímně i kdyby si ta maminka vyžádala cř, tak mě do toho nic moc není a moje dítě to také není, takže v tomhle bere zodpovědnost sama na sebe. Asi by mě nenapadlo nadávat někomu za to, že měl někdo cř. Byla by to pro mě ztráta času. Já si také myslím, že domácí porod je opravdu nebezpečný, ale nebudu to někomu cpát. Já mám třeba kamarádku, která rodila doma a všechno dopadlo dobře. A věřte mi, že mě ani jednou nenapadlo jí za to nějak odsoudit. Důležité bylo, že všechno dopadlo dobře.Zatím mě napadly jen tyto témata, ale vím, že na sociálních sítích jich najdete mnohem víc. Pokud by vás ještě něco napadlo, tak sem s nima.

    28.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Plačící VNITŘNÍ DÍTĚ !

      Jsme už dávno velcí a samostatní, ale přesto jsme někdyskleslí, smutní nebo naštvaní na ten nespravedlivý svět, který nám neskýtá dostlásky a dalších dobrých věcí, jež bychom si zasluhovali. Tak hledáme, kdo bynám to dal anebo aspoň zkoušíme najít nějaké temné síly, které můžou za to, žese nám nevede líp. Jenže co když si za to můžeme my sami? A co když cesta ke štěstí (a k dospělosti) vede přes důkladné poznání a zažití této pravdy? „Tak, jak s námi zacházeli, když jsme byli malí,zacházíme sami se sebou, když jsme velcí.“ Tento prostý poznatek objasňuje příčinu většiny úzkostí a depresí. Proměny bolestiPokud s námi zacházeli v dětství nevlídně, zacházíme sami se sebou stejně nevlídně i dnes. Pokud jsme v dětství pod tímto zacházením cítili emocionální bolest, cítíme ji úplně stejně i dnes, když se sebou nevlídně zacházíme mysami.Kdo slyší o tomto poznatku poprvé, považuje jej přinejlepším za zajímavouhypotézu, častěji za nesrozumitelný nesmysl, který se ho netýká. Způsob, jakýmsami se sebou zacházíme, je obvykle zcela nevědomý. Jak nevlídně sami se sebouzacházíme, obvykle vůbec nevnímáme, neboť nám to připadá naprosto přirozené a absolutně oprávněné. Způsob, jakým s námi v dětství zacházeli, se nám vštípil asi podobně jako mateřský jazyk. Tak, jako nás naučili, že stolu se říká„stůl", naučili nás, že se s námi má zacházet nevlídně. My to tak pakděláme celý život, aniž bychom tušili, jaké utrpení si tím způsobujeme.Jestliže jsme v dětství prošli nevlídným zacházením, obvykle se domníváme, že naše emocionální problémy v dospělosti jsou přirozeným důsledkem bolesti prožité v dětství. Předpokládáme, že bolest prožitá tehdy má takovou„setrvačnost“, že bolí ještě dnes, třeba i po několika desítkách let. Příčinou úzkostí a depresí v dospělosti není totiž bolest prožitá v dětství. Ta už se dávno zahojila přirozenými mechanismy mysli. Příčinou dnešních úzkostí a depresí je bolest, kterou si sami působíme tím, že i teď se sebou nevědomky zacházíme právě tak nevlídně, jak nás to v dětství naučili.(…)Proč se tomu říká vnitřní dítě?Abychom mohli emocionálně dospět, potřebujeme v dětství dostat určité množství„emocionálních růstových vitamínů“ - lásky, přijetí a spojenectví. Dostaneme-li jich méně, emocionálně vývojově zamrzneme v tom věku, kdy jsme deficit lásky pociťovali nejvíce. Zatímco naše tělo, intelekt a energetika dospěly (neboť fyzickou potravu nám naše civilizace obstarat umí), citově podvyživená emocionalita zůstala vězet v nedospělém, dětském stadiu .A právě této retardované,vyhladovělé emocionalitě se říká zraněné vnitřní dítě.Zraněné vnitřní dítě je personifikací našeho emocionálního hladu. Dostaneme-li se do situace, která něčím připomene nevlídné zacházení v dětství, dokáže naše vnitřní dítě rozpoutat opravdové emocionální zoufalství. Při troše bdělosti si v takové chvíli možná všimneme, že to, co snámi v tu chvíli lomcuje, jsou dětské emoce. Ale protože jsme už dospělí, a emoce tak mají k dispozici naší dospělou energetiku, dokáží s ní někdy rozpoutat pravé emocionální peklo, které nám umí vzít půdu pod nohama a debilizovat nás.Vnitřní dítě je typická pohádková bytost, neboť současně evidentně existuje i neexistuje. Samozřejmě, že neexistuje, je přece jasné, že ve mně žádný malý chlapeček nebydlí. Samozřejmě že existuje, protože se emocionálně projevuje naprosto konkrétním, nepřehlédnutelným způsobem …!

    30.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Taky máte pocit, že den by musel mít osmačtyřicet hodin, abyste zvládli vše, co chcete?

    Časový pres je jeden z hlavních důvodů, proč mnozí lidé, kteří se s velkým nadšením a vysokou motivací dají na pravidelné sportování postupně odpadají. Rada kterou si můžete často přečíst, že stačí si jen lépe organizovat pracovní den, je sice správná, ale zachovat se podle ní, není snadné. Zvlášť, když pracujete dejme tomu na postu, jenž spadá do kategorie označované za "střední a vyšší úroveň vedení". Jinými slovy - nevelíte si tak úplně sami. V takovém případě budete muset zkoušet různé triky, jak na dotírající čas a vlastní sklon k pohodlí vyzrát. Nebojte se, některý nakonec zabere. Ranní ptáče je to od přírody prostě tak - někdo je skřivánek, jiný sova. Pokud patříte k těm druhým, a přitom z různých důvodů nemůžete pravidelně cvičit po práci (třeba kvůli tomu, že domů často přijíždíte až pozdě večer), máme pro vás tip, jak si zvyknout na ranní vstávání kvůli tréninku ještě před prací. 1. Během prvního "zkušebního" měsíce zkuste vstát o takových patnáct dvacet minut dřív. Získaný čas využijte k jakémukoliv fyzickému cvičení (pokud máte doma bazén, zaplavte si; stačit může i obyčejná procházka). 2. Pokud bude vaše "přeučení" úspěšné a ranní pohyb se pro vás stane návykem, věnujte ony minuty běhu. Nejspíš pak nebudete vlastně ani vědět, jak se to stalo, ale budík již skoro nebudete potřebovat a lehce zvládnete dokonce i čtyřicetiminutový ranní trénink - svůj běžecký "pozdrav slunci". Pokus, co nic nestojí "Nemám na cvičení čas." jasně. Trochu času ale přeci jen jistě máte. Neuškudlíte ani pět deset minut? Otestujte si to při následujícím pokusu. 1. Jeden den v průběhu pracovního dne si hned příští měsíc vyznačte jako "tréninkový". Stačí pro to málo: vyčleňte si na to v diáři třeba deset minut Podmínka úspěchu: těch deset minut musíte cvičit stůj co stůj. 2. Vyhodnocení: Nesplnili jste kvůli těm deseti minutám pracovní úkol, zanedbali rodinu? 3. Pokud bude vaše odpověď  záporná (a věřte tomu, že bude) zkuste si následující měsíc zvýšit "dávku" na patnáct minut. 4. Výsledek: Pokud nepatříte k beznadějným případům kvůli slabé vůli, pak zjistíte, že pravidelná běžecká půlhodinka (včetně rozcvičení a vydýchání během ní stačíte zvládnout tři i čtyři kilometry) vrostla do vašeho programu, aniž byste vlastně věděli jak. Pokud se to nepodařilo, pak byste se vážně měli zamyslet nad tím, zda nenastal čas změnit povolání nebo zaměstnavatele.  

    31.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Supersize modelky versus žroutky papírových kapesníků!

    Kolenní klouby by některým rádoby sexy topmodelkám mohl závidět i dromedár ze Sahary. Prsa je při spěchu na autobus rozhodně nebolí, protože žádná nemají. Sedět mohou jen na nadýchaných polštářcích, protože kosti jsou tak trochu nepohodlné. Když běží a zakopnou, rozsypou se a zbude z nich jen zoufalá hromádka chrastících kostí.V poslední době se, sice poněkud osaměle, ale přece, začínají ozývat hlasy „plus size“ modelek, které se svými více či méně bujarými křivkami oblékají velikost 42 a na objektiv hrdě řasí měkké faldy. Je to de facto přirozená reakce na to, že se mnoho kostnatých kolegyň v uplynulém desetiletí na molu složilo vyčerpáním. Možná proto, že u televize místo chipsů jedly třeba vatové tampóny. A salát pochopitelně nahrazovaly Kleenexem. Snad je ta hebkost patřičně hladila po střevních stěnách.Když se křehotinky tohoto typu začaly z prohlídkových mol sypat jako vrabci z drátů, když udeří blesk, mnoho modelingových agentur řeklo DOST! Z maximální váhy udělaly váhu minimální a superženy jako třeba Ashley Graham mohly hrdě zatřepetat řasami, slupnout dort navíc a pomalu, ale jistě, začít přebírat trůny po vychrtlých ženštinách z jiné planety, při pohledu na které tuhle krev v žilách i dřevěným, gotickým madonám ve svatovítské katedrále.Konec konců, co zní líp? Kapesníčky či vatové tampóny namočené v pomerančovém džusu? Anebo pořádná porce kynutých knedlíků? Pokud jste zvolila druhou možnost, máte velkou šanci, že se konečně začnete podobat modelkám! Protože alespoň některé z nich teď už mají reálnou, ženskou postavu, ke které má Photoshop vstup zakázán!

    19.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Mateřství = prestižní vysoká škola encyklopedického typu

    Mateřství se nelze naučit, lze ho jen prožít a to buď naplno, nebo si zničíte brzdové destičky :-) Dokud se vám nenarodí dítě, nevíte, o co dobrého, ale i špatného přicházíte. Stejně jako se dozvíte o sobě spoustu věcí, tak se dozvíte i o vašem partnerovi a vašem vztahu. Je to zkouška a pořádná.Netrvá jen den, či dva, ale v podstatě celý život od narození prvního miminka… Má to ale i pozitivní dopad. Pokud jste nestihla vystudovat či dokončit vysokou školu, během mateřství to můžete dohnat :-) A naučíte se i věci, které na žádné VŠ neučí a přesto jsou hodně důležité pro život… Zajímá vás, jaké to například jsou? Tak zaprvé se z vás stane člověk, co pracuje cca 20 hodin denně. Zpočátku je to opravdu cca 20 hodin, později se to sníží na únosných 14 hodin. :-) To už k dítěti v noci nevstáváte tak často, jako v prvním roce. V této době si uvědomíte, jak chození do práce byla vlastně pohoda, pracovalo se tak 8-10 hodin denně, pak bylo volno! Mohli jste jít do kina, na večeři, na koncert nebo si zasportovat atp. Kolik hodin a dní jste vlastně promarnili nebo prolenošili! Jak by se vám nějaká ta hodinka z minulosti teď hodila k dobru :-) Nestíháte vařit, prát, uklízet a volný čas trávíte jako rodina spolu – což je sice fajn, ale kde je váš čas jen pro sebe. Nedávno jsem si uvědomila, že jsem si za posledních 6 let mého života jen 1x! stihla napustit vanu a 1x se jela projet po 5 letech na kole.Dále se z vás stane super projektový manager – jinak to ani nejde. Skloubit kroužky dětí s pitným a jídelním režimem, pobytem venku, učením se novým věcem, úklidem, nákupem a přípravou jídla. A vše dokonale vybrat a načasovat tak, aby jídlo nevystydlo, nebo zrovna nepršelo, když už máte čas jít ven. Vymyslet program s ohledem na momentální náladu dětí a pořád být ve střehu! Slovo flexibilní nikdy nebylo více trefné pro popis vaší opravdu špatně placené práce. A to pracujete navíc s takovým nasazením. Kdyby jste teď nastoupila do práce, kolegové by se vás báli – pro vaši produktivnost, neúnavnost a flexibilitu.Dále se při ní zároveň naučíte i něco nového – rozšíříte si obzory a to ZADARMO – není třeba žádných drahých kurzů nebo časově náročného chození na přednášky. Na mateřství nedám opravdu dopustit. Naučila jsem se za dobu na mateřské opravdu hodně užitečným věcem. Nedávno například moje starší dcera vytáhla knížku s dinosaury, že se je chce všechny naučit. Před spaním se tedy učíme druhy dinosaurů, namísto čtení šípkové růženky :-) Inu všechno je k něčemu dobré. Tak například teď dělám chytrou, co druhů dinosaurů znám zpaměti např. Brachiosaurus, Diplodocus, Stegosaurus, Ichtyosaurus, Pteranodon, Velociraptor, Triceraptos, Allosaurus, Archaeopteryx, Tyrranosaurus apod… Co by maminka pro milované dítě neudělala! :-)Když měla necelé 3 roky, zase jsme uměli poznat značky asi 20 aut na parkovišti, když jsme kolem nich chodily na koupaliště. :-) Ještě teď je mám v paměti, dřív jsem poznala jen Škodu, Audi, BMW, Mercedes, Fiat, Ford… a později jsem přidala Citroen, Hyundai, Honda, Mitsubishi, Toyota, Opel, Renault, Saab, Subaru, Chevrolet, Nissan, Peugeot, Daewoo, Mazda, Seat, Volvo. Ať žije mateřská!Dcera má opravdu dobrou pamět – již od malička, je to chodící encyklopedie, zrovna teď si pamatuje, které nálepky z Penny Marketu má již nalepené v albu a to jich tam je skoro 18o druhů! Pamatuje si, v jakých sáčkách dostala vloni k Miluláši dárečky! Nebo kolik jsme vyšli schodů k babičce, kolik jsme ujeli stanic vlakem, jakou barvu kabátu měl pán v obchodě, co před námi platil atp… Už mě trochu děsí představa, co si asi všechno dobře pamatuje, na rozdíl ode mě… Musím víc trénovat :-)

    07.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Mateřství – výchovně vzdělávací podnik

    A je tu pokračování článku o mateřství – jako o výchovně vzdělávacím podniku :-).Mateřství mě kromě výchovně vzdělávací části též naučilo se třeba nebát nahlas zpívat písničky (a to nemám hudební sluch), a říkat denně  „miluji tě“ svým dětem a také ohromné trpělivosti. Něco jsem přeci jenom ztratila a to pamět – selektivně.Pamatuji si opravdu hodně věcí, ale některé hned vypouštím a zapomínám. Nevím proč a nedělám to schválně, ale děje se tak u opravdu důležitých věcí, které mi většinou manžel říká před večeří, kterou vařím a zároveň mi na nohou visejí 2 hladové děti, křičí a dožadují se jídla a trochu té pozornosti! LOL :-)  Teď se učíme souhvězdí. Také dobré téma, k tomu mi už pomáhá knížka o vesmíru. Jindy mi pomůže encyklopedie – škoda jen, že je v nich tak málo obrázků. Knížky jsou vůbec bezva věc, najdete v nich jen to, co opravdu chcete, na rozdíl od internetu :-) A nebolí vás tolik oči… Knížka se zaklapne a je to, kdežto z počítače na vás pořád něco bliká a láká vás zůstat déle a déle, až zapomenete na to hlavní, proč jste ho zapnuli. To se mi stává docela často, jdu jen vyřídit maily a skončím třeba u nakupování oblečení pro moje holky na mimibazaru…Další důležitou vědomost jsem nabyla při nakupování. Hráli jsme si hru na to, co potřebujeme a nepotřebujeme koupit. Velmi zajímavá hra. Dcery potřebovaly (chtěly) koupit třeba tričko s Hello Kitty, pitíčko Waterr nebo loupák. Vůbec často zaměnují slovo chci za potřebuji. Snad už to začínají chápat :-) Já se to také naučila, dřív jsem třeba potřebovala mít každý měsíc něco nového na sebe, co zrovna letí a je v kurzu, potřebovala jsem chodit často ke kadeřníkovi nebo na večeři. Teď už to vidím jinak. Důležitý je čas strávený s dětma aktivně a pak večeře, u které jsme zase celá rodina spolu. A i když není večeře vždy teplá, hlavně že se nám den spolu líbil :-)Snažím se také dětem dávat rady a určuji pravidla. Je to někdy opravdu těžké, zvlášť, když mě bedlivě hlídají. Nedávno mě nachytaly, jak jím potají čokoládu a to jim říkám, jak se nemá moc jíst. Jindy mě přistihly, jak řeknu třeba ošklivé slovo, které se nemá říkat. Což se ovšem stane, jen když řídím a řidič přede mnou udělá nějakou hloupost :-) to se bohužel neovládnu. Aspoň zjistí, že ani dospělí to nemají jednoduché a nejsou bez chyby. Důležitá to vědomost do budoucna.Mám mateřství opravdu ráda, kdy jindy vám někdo upřímně řekne:„Mami, to nevadí, že jíš čokoládu, stejně tě budu mít ráda - i tlustou :-)“nebo„Maminko, neříkej prosím už nikdy to ošklivé slovo, nebo ti Ježíšek nepřinese dárečky :-)“

    07.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Boj o TV

    Asi to všichni znáte, je večer, v TV dávají skvělý film, důležitý sportovní přenos, zajímavý dokument a ještě dvacet minut zbývá do konce dětského filmu… A nastává problém. Kdo vyhraje? Tedy – co pustíme? Dříve jsem byla ráda, že naše domácnost nepatří mezi ty, ve kterých při každém sportovním přenosu začíná neúprosná bitva o ovladač. U nás vždycky bez potíží vyhrává sport. Fotbal, hokej, tenis, atletika, hlavně když hrají naši. I synátor už zná Kvitovou, Jágra, Sáblíkovou, Češi, do toho! A při české hymně vstává (sem tam i chce, abych mu tu písničku „domov můj“ zazpívala). Zatímco jinde to dopadá tak, že jde buď manžel na pivo, nebo manželka na skleničku s kamarádkou (samozřejmě až po bouřlivé hádce), my si ve vzácné shodě zafandíme.Jenže v poslední době řešíme dva problémy. První nastane v okamžiku přepojení z Večerníčku na zprávy. Když dojde jen k debatě, která končí odchodem syna do pokojíčku, kde si nakvašeně rovná mašinky, je to dobré. Sem tam si ale připraví mini scénu, při které mi je držení ovladače na nic, protože ze zpráv nic nemám. Vidím otevírající se ústa moderátorů a k tomu poslouchám řev: „Ale já jsem chtěl pohááádkuuuu.“ Naštěstí tím, že přepojování je na řadě každý den, už se zkracuje doba trvání (a taky neřve denně).S prvním problémem bych si tedy jakž takž poradila. Ale ten druhý… Tím je totiž manželova záliba v cyklistice. Jezdí rád, vlastně každý den. To mu nijak nezazlívám. Jenže poslední roky ho začalo bavit i sledování přímých přenosů cyklistických závodů. A řeknu vám, to je tedy síla. Zejména když jsem třeba nemocná, dítě spí po obědě a já nemám kam utéct. Dívat se třeba na pětihodinovou etapu Gira, při které se nic neděje, dlouho se jede rovně, pak dlouho do kopce, trochu kratší dobu z kopce, pak se zasprintuje do cíle, aby stejně vítěz etapy v celkovém hodnocení skončil třeba padesátý. A k tomu po celou dobu jeden jediný komentátor. Na jednu stranu je to obdivuhodný výkon, udělat z prdu kuličku musí dát fakt zabrat, ale i tak se mi o tom hlasu pak i zdá. Na jednu stranu sice teď můžu mít pochopení pro ženy, které nemají rády fotbal a nechtějí se na něj dívat v TV. Ale na druhou stranu fotbal trvá 90 minut, tak buďte rády, když toho vašeho baví jen fotbal. Z cyklistiky by vám hrozil blázinec.Tak co – kdo u vás vyhrává? Je momentálně v kurzu ME ve fotbale, nebo seriály? Vždycky, když se na MS v hokeji hraje play-off, je poznat,že se dívá skoro celý dům (křičení „gól“ zní tak nějak hlasitěji). Bude to s fotbalisty stejné?Ze své zkušenosti můžu doporučit nahrávání, bez toho bych přišla o spoustu dokumentů a filmů, ale uznejte – nahrávat fotbal a pak na něj koukat, když znám výsledek, jaksi nemá to kouzloJ. 

    07.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Na mateřské se „blbne“

    Je to smutné, ale je to tak. S tím se nedá nic dělat. Když jsem začala psát nový příspěvek pro Zoufalé maminky, říkala jsem si, jestli moje zmatenost, roztěkanost, či (doufejme dočasná) ztráta paměti není znát tak, jak ji pociťuju sama. Proto mě napadlo, že bude lepší, když se svým „problémem“ svěřím. A jestli je na tom někdo z vás podobně, pro mě i pro vás by mohlo být fajn vědět, že v tom nejsme samy.  Vezměte si třeba takovou paměť. Lidský mozek má omezenou kapacitu, která dostává zabrat celý život. A tak mozek vypouští  to nedůležité, a naopak zaznamenává vše nové, s čím se setká. A s dětmi člověk přijde do styku s takovými informacemi, které by jej jinak úplně minuly.Proto jsem přesvědčená, že je potřeba tento fakt brát pozitivně. Já například věřím, že se mi jednou bude hodit, že znám úvodní písničky mnoha dětských seriálů. Nikdo přece nemůže vědět, jestli se jednoho dne nebude živit jako textař takových písniček. Stejně tak užitečné může být, když člověk zná jména, barvu a povahu většiny mašinek z nejmenovaného pořadu. Co kdyby se náhodou účastnil nějaké vědomostní soutěže, ve které by bez této znalosti neuspěl?Ovšem i přes svůj optimismus je mnoho informací nabytých v mateřství, které bych klidně zapomněla. Ale nějak to nejde. Zřejmě je potřeba je opět překrýt novými, které ocením i v jiné roli, než je ta mateřská. Jenže jak to udělat? Zvláštní totiž je, že například četba knih, sledování dokumentárních pořadů, nebo návštěva koncertu Metallicy zatím jako pomoc při přepisování dat v mém mozku nějak dobře neposloužily. Ani práce během rodičovské dovolené mi nedokázala vyzmizíkovat z hlavy některé stupidní texty z dětských veršovánek (s veškerou úctou k těm kvalitním).Zato jsem zcela spolehlivě schopná zapomenout na domluvenou schůzku. Třeba k jedné lékařce jsem se musela dvakrát přeobjednat, protože jsem si nevzpomněla na to, že vlastním diář. A když nevíte o diáři, nevíte ani o termínech schůzek, které si do něj zapíšete.Dříve nabyté vědomosti bych snad raději v zájmu zachování duševního zdraví neměla vůbec zmiňovat, občas je totiž sledování zmíněných vědomostních souteží až sebetrýzněním. Jak to, že zrovna na TOHLE si nemůžu vzpomenout? Dřív bych odpovědi sypala z rukávu. A teď horko těžko lovím z paměti, přetížené písničkami o mašinkách, autíčkách, termíny kroužků a podobnými nesmysly,i odpovědi na synovy otázky. Hlavně otázky o vesmíru, fyzice a biologii mi dávají zabrat. Ale opět pozitivně – třeba právě tyto otázky mi pomůžou zapomenout na „plnou parou vpřed, cíl je náš“, „auto snů – všechny předhoní“, „znáte Bořka“ a jiné jim podobné… Uznejte, že vysvětlit tříletému dítěti fakta o planetách, gravitaci, sopkách a zemětřesení mozek celkem zaměstná.A kdyby ani to nepomohlo, ještě je tu projekt České alzheimerovské společnosti Dny paměti… 

    07.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Jedno dítě – žádné dítě

    Poprvé jsem tuhle hlášku zaslechla, když jsem byla čerstvá prvomatka. Nevěřila jsem jí a nechápala: Vždyť mít a nemít dítě je tak obrovský rozdíl!U první dcery jsem měla vysoké nároky: Chtěla jsem mít a měla jsem doma pořádek a čisto, a proto jsem např. vytírala každý den. Aby se dítě rozvíjelo, tak jsme od dvou měsíců chodily na cvičení a později i na plavání. Když nespala (což bylo hodně často), tak jsem ji chovala, hrála jsem si s ní a nechápala jsem, jak někdo může nechat miminko brečet v postýlce! Při kojení jsem se vždycky soustředila jen na sebe a dítě a nikdy jsem, tak jako teď, nečetla u toho noviny a nevyřizovala telefonáty.Já sama jsem chodila cvičit, sledovala jsem zprávy a dbala na to, abych chodila nejen venku, ale i doma pěkně oblečená, upravená, namalovaná a učesaná. O pěkné sladěné oblečení jsem se snažila i u miminka. A stálo mě to hodně sil…Ale byla jsem na sebe pyšná, jak mi to pěkně jde a trochu s pohrdáním jsem pozorovala ty unavené a neupravené maminky s více dětmi, které byly neposlušné rozjívené děti (dnes bych se nad tím nepozastavila), chodily v domácím oblečením do obchodu a do poradny k doktorce.Letos v létě se mi narodila druhá dcera, a vlastně už v průběhu těhotenství jsem si na hlášku „Jedno dítě, žádné dítě“ vzpomněla. V obou těhotenstvích jsem chodila do práce, ale v tom prvním to bylo nesrovnatelně jednodušší: Starala jsem se jen sama o sebe, po návratu z práce jsem si mohla dělat, co jsem s ohledem na jiný stav, chtěla. A moc jsem si to užívala. V druhém těhotenství jsem už po ranní přípravě do školky a práce byla občas zralá na rakev. A po návratu z práce mě čekala školka-nákup-domácnost-uložení dítěte a následné padnutí do postele.Nedávno jsem byla s oběma dětma u dětské doktorky: Starší nechtěli ve školce pro zlomenou ruku a dělala mně a miminku nedobrovolný doprovod na pravidelné prohlídce. V čekárně s námi byla jedna moc hezky oblečená, upravená maminka s načančanou malinkou holčičkou a pozorovala nás se špatně skrývaným opovržením: Já jsem sice měla džíny,ale k tomu vytahané domácí triko s fleky od mléka a na hlavě koupelnový drdol. Starší dcera měla v té době sádru už třetí týden a podle toho ta sádra i vypadala. Bláto se ze sádry prostě nedostane. Měla na sobě oblečení podle svého výběru – kytičkované legíny, žluté tričko, modré ponožky, pruhovaný svetr a v rozcuchaných (ale prý se česala a mami, česat mě fakt nemusíš!) vlasech čelenku.  A hrála si s hlasitě zpívajícím medvídkem Pů. Miminko bylo v pyžamu (oblečení jí měním, až když je špinavé). A já jsem si při pohledu na trochu zhnusenou maminku vzpomněla sama na sebe před pěti lety a zastyděla jsem se. Ne, že by se mi nelíbilo mít skoro všechno dokonalé, ale prostě na to s více dětma opravdu není čas a je potřeba dělat věci, které jsou opravdu důležité. A třeba každý den čerstvě vytřená podlaha není to, co děti ocení…Když byly miminku dva měsíce, tak jsem s ní byla o víkendu sama doma a báječně jsem si odpočinula. Nechápala jsem, z čeho jsem byla tak unavená, když jsem měla jen to jedno dítě – vždyť je to taková pohoda! A najednou mi to došlo, když jsem si porovnala, co jsem všechno dělala s jedním dítětem a co už teď nedělám. A miminku tenhle přístup moc prospívá – je samostatnější: Samo umí usnout, samo si dokáže hrát. Ale mně se občas, jako např.teď, když mám na sobě sedm let staré, už vyrudlé tepláky, vytahané tričko a jsem nenamalovaná s kruhy pod očima, zasteskne a chci vypadat zase hezky! Ale až někdy jindy, až bude na to ta pravá příležitost…Už se na ní moc těším.

    08.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Neplacení alimentů maminkám je národním hitem! Kdo vám pomůže?

    Statistiky v České republice, které se týkají rozvodů, jsou děsivé. Téměř každé druhé manželství skončí rozvodem. K tomu každé třetí dítě se narodí jako nemanželské. Pro matky samoživitelky se potom stávají alimenty velkou součástí finančního zabezpečení dětí.Neplacení alimentů se dnes stává téměř národním folklórem. Tento problém postihuje především ženy, které se stávají samoživitelkami rodiny a všechny náklady spojené s obživou musí obstarat samotné. Partner se odcizí, přestane přispívat na svého potomka a pro řadu matek tak vzniká závažný problém. Kde vzít peníze na školu, kroužky, oblečení a další velmi nákladné aktivity už bývalé partnery nezajímá.  Jednou z mála variant, jak tyto závažné problémy řešit, pokud bývalý partner nereaguje na výzvu, je soudní řízení. To je ale velmi nákladné, protože zastupující právník stojí nemalé peníze. Většina maminek na takové řízení nemá prostředky a proto bývalým partnerům takové věci prochází. Proto se objevila iniciativa, která nabízí těmto rodičům pomoc. Jde o projekt vymahani-alimentu.cz, který provozuje společnost Omega Solutions.“Tento projekt vznikl jako projev solidarity. Výchova dítěte bez peněz je velice složitá a ve většině případů dítě poznamená. Tímto nemyslíme nemožnost koupit značkové oblečení, ale podstatné náklady na dětský rozvoj prostřednictvím sportu, vzdělání a poznání. Proto chceme pomáhat zodpovědným rodičům, kteří převzali odpovědnost za závazky neodpovědných protějšků a potřebují pomoci,” řekl Martin Peka, zástupce projektu.Samotný proces je poměrně jednoduchý, rodič se zaregistruje na stránkách projektu a poskytne potřebné údaje. Zbytek už je v režii spolupracujících advokátů. „Všechny pohledávky a služby s tím spojené hradí naše společnost a rodiči tak zůstává plná dlužná částka,” dodal Martin Peka. K tolik potřebným finančním prostředkům se tak dostanou i rodiče, kteří by si nemohli dovolit právní zastupování, protože je jejich rozpočet už tak napnutý. I když rodič, který nemá dítě svěřené ve své péči přispívá dle rozsudku soudu, po určité době nastává jiný problém. Jak děti rostou, mění se jejich potřeby. Zásadní zlom nastává zpravidla při nástupu na základní školu, při postupu na druhý stupeň základní školy, zahájení studia na střední nebo odborné škole, ale i třeba při zahájení studia na vysoké škole.Zásadní změnou může být i změna zdravotního stavu dítěte, ale také například změna poměrů rodiče, který nemá dítě svěřené do péče, zejména jeho výdělečné možnosti. Je třeba mít na paměti, že dítě by se mělo podílet na životní úrovni obou rodičů, tedy i případně výrazně vyšší životní úrovni rodiče, které nemá dítě do péče svěřeno. „Obecně lze říci, že po třech a více letech od původního rozsudku o stanovení výživného by bylo dobré uvažovat, zda částka placená druhým rodičem je stále ještě odpovídající. Většinou se ukáže, že nikoli a to je chvíle, kdy je vhodné žádat o zvýšení výživného,“ podotýká Martin Peka z projektu vymahani-alimentu.cz, který provozuje společnost Omega Solutions. Pokud se na tomto zvýšení rodiče nedohodnou, je zcela na místě požádat o ustanovení zvýšeného výživného soud. Opět se není třeba obávat vysokých nákladů a rizik. V případě nezletilých dětí se neplatí ani soudní poplatek, ani v případě neúspěchu náklady protistrany.

    19.duben 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • První pomoc - otrava

    Řada maminek zažila situaci, kdy měla o své miminko nebo batole strach. Ať už někde škaredě spadlo, mělo vysokou teplotu, nemoc nebo stav, se kterým si rodiče hned nevěděli rady. Většina z nich asi odjela na pohotovost nebo do nemocnice. V případě otravy ohrožující zdraví či přímo život dítěte je však v mnoha případech důležitá také první pomoc, která se však u různých druhů otravy může lišit. Zapátrali jsme ve zkušenostech MUDr. Martina Gregory, který maminkám radí, jak tyto vážné, ale někdy i jednoduše řešitelné situace zvládnout.Otravy  I když nejsou tak úplně časté jako nějaké běžnější horečnaté či jiné onemocnění dítěte, je určitě dobré vědět, jak v případě otravy miminka postupovat. Velmi nepříjemně totiž může poškodit zdraví miminka např.snězení obyčejné syrové fazole.1. Otrava lékyJde o nejčastější otravu malých dětí. Ani hořká chuť léků neodradí malinkého tvorečka, který ještě o světě moc není a chce přece zkoumat, spolknout tatínkovu pilulku na spaní nebo maminčiny léky proti bolesti hlavy.Po požití léku, který by mohl způsobit otravu dítěte postupujte takto :- pokuste se vyvolat zvracení (dítě si přehněte přes koleno, aby mělo hlavu níž než trup a podrážděte mu kořen jazyka prstem, u dětí mladších 6 měsíců to nepůjde, protože nemají vyvinutý zvracivý reflex a stěmi musíte odjet ihned do nemocnice, nepoužívejte známý roztok kuchyňské soli - sám by mohl způsobit u dítěte otravu - podejte živočišné uhlí (3-10 tablet rozpuštěných ve vodě) - přivolejte lékaře nebo lékařskou pomoc- pokud dítě vezete klékaři a má už příznaky otravy - je spavé, vrávorá, vezte je na zadním sedadle položené břichem přes kolena dospělého, shlavou otočenou ke straně tak, aby nevdechlo případné zvratkyAntikoncepční pilulky - nejsou až takovým problémem, měly by způsobit jen zažívací potíže, ale i tak vyhledejte lékaře. Výplach žaludku je každopádně nutný, když dítě spolkne 1 a více balení.Natrium floratum - tabletky, které děti užívají na správný vývoj zubů, nezpůsobí otravu, když spolkne třeba 3, dejte pak dítěti mléko a poraďte se s lékařem.Pozor na tabletky, které užívají starší lidé na řídnutí kostí. Ty obsahují stejnou látku jako tabletky pro děti na zuby, ale v mnohonásobně vyšší koncentraci a to by mohlo způsobit dítěti smrtelnou otravu.  

    03.květen 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Nezařazené
  • Přála bych si tchyni

    Přála bych si tchyni. Vážně. Kvůli našim dětem, kvůli manželovi. Milou, babičkovskou, mne respektující a naše děti zbožňující. Nemám žádnou. Bohužel. První tchyně byla docela prima a opravdu se snažila navázat se mnou, svojí snachou, vstřícný vztah. Na to, že měla pouze jediného syna, byla opravdu tolerantní. A upřímně jsem uznávala, že se hodně snaží. Když se pak naše manželství rozpadlo, neboť manžel po třech letech svazku náhle pocítil potřebu ještě se tolik nevázat, bohužel se logicky ukončil i vztah nás dvou. A přitom to všechno bylo na dobré cestě. No nic, stává se. Přesto mi však na ní ještě pár let docela záleželo a psala jsem jí ke každým narozeninám, které vtipně slavila na den narození ó velkého Vladimíra Iljiče, tudíž jsem ve společnosti, zejména té ovíněné, díky tomu ohromovala nevídanými znalostmi z historie.S druhou tchyní byl vztah o něco komplikovanější. Rovněž měla jediného syna a já navíc měla punc použitého „zboží“, tedy rozvedené bezdětné ženy. K mojí oblíbenosti navíc příliš nepřispívalo ani to, že jsme se s druhým chotěm seznámili prostřednictvím seznamovací kanceláře. Když si dovolím odbočit, tam musím říci, že to byly prima časy… kamenná seznamka měla vychytaný systém párování eventuálních dvojic. Promyšleným dotazníkem se stovkou otázek mi v průběhu dvou měsíců doporučili 15 eventuálních protějšků, se kterými jsem se opravdu sešla. Byly to někdy opravdu kousky: Jeden třeba do telefonu tvrdil a v dotazníku uváděl, že je pohledný 183 cm vysoký gymnasta…. Realita byla taková, že gymnasta, byť s mimořádně silnými dioptrickými skly, nejspíš byl, ale nepochybně také dyskalkulik… protože centimetrů měl tak o 15-20 méně, tudíž jsem na něj shlížela velmi zvysoka. Dalšímu jsem se líbila natolik (bohužel však zcela neopětovaně), že mi na druhé setkání přinesl dárek v podobě tanga kalhotek a na rovinu se mě ptal, jaké auto by mě potěšilo. Potřetí jsme se, přes jeho ublížené nepochopení, už opravdu neviděli. Třetí v pořadí se mě snažil ohromit tím, kolik štěňat piva vypije za týden. Jiný považoval za svoji přednost, že byl odejit z dobře placené práce kvůli tomu, že mu šéf nehodlal tolerovat právo na každodenní poobědovou 20-min. siestu v kanceláři. Bez toho totiž odpoledne hlava nikomu nefunguje, víme? I dalšímu jsem se líbila, jen měl přibližně o 50 kg více, než uváděl v dotazníku, ale snažil se! Každý den chodil běhat po nábřeží zabalený do igelitu, cestou domů pak načerpal tekutiny v podobě tří, čtyř piv a hubnoucí efekt byl tentam. Podobně to pokračovalo ještě pár týdnů, ale zkrátím to: Můj druhý a zcela jistě poslední manžel (víckrát už do toho rozhodně nejdu) byl 15. v pořadí, resp. poslední, koho jsem byla ochotná ještě vidět. A ono to během prvních 2-3 minut opravdu zafungovalo tak, jak mělo. Ta oboustranná chemie byla hmatatelná. A nic na tom nezměnil ani fakt, že mě o půlnoci cestou z vinárny nechal nečekaně stát na peróně v metru, protože potřeboval stihnout přestup na jinou linku a coby čerstvý pražský přistěhovalec si ještě nebyl v pražské MHD ničím jist. Ani zakončení druhé schůzky, kdy mě cestou z kina pro změnu opustil v noci na temné zastávce mezi vinohradskými hřbitovy, jelikož mu jela přímá tramvaj, kterou „potřeboval“ stihnout. V ten večer jsem skutečně reálně zvažovala, jestli to mám takhle zapotřebí a jestli mě to i přes nepopiratelnou vzájemnou přitažlivost hodlá dál bavit. Potřetí už se naštěstí nic takového neopakovalo, po pár týdnech se ke mně přistěhoval – však nač ztrácet čas?, po roce jsme se brali a za další rok byla na světě první dcera. Takže za mě – zprostředkovaná seznámení rozhodně ano! Ale abych se velkou oklikou vrátila k původnímu tématu: Vlastně se své druhé tchyni nemůžu ani moc divit, že měla takový strach o to, koho si její jediný syn najde a že mi zpočátku nedůvěřovala. Teď když máme děti, tak už to chápu dokonale. Po svatbě jsem si s tchyní navíc začaly rozumět a když jsme oznámili očekávaný přírůstek do rodiny, ledy roztály úplně. Žel však nám ji 2 měsíce po narození dcery těžká nemoc, ta nejtěžší z těžkých, vzala. Přesto mám jednou provždy v paměti uložené, jak byla šťastná, když si svou vnučku mohla poprvé pochovat. A absolutně jistě vím, že by byla prvotřídní milující babičkou i tchyní… jen mít od života tu šanci.  

    27.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel