Výsledky vyhledávání v sekci: Zdraví
  • CO ZVYŠUJE RIZIKO UŽITÍ DROG

    Toto téma by nepochybně pokrylo stránky několika knih – svými aspekty právními, sociálními, psychologickými, výchovnými i morálními. Zde se mu však budeme věnovat jen ve vztahu k možným rizikovým souvislostem s výchovnými problémy a užíváním drog. Berme tedy rozvod jako realitu – lidé se rozvádějí. Legitimní svazek partnerů přestává být realitou, zůstávají vzpomínky, pocity viny, křivdy, ztráty, zlost, smutek, samota a jiné. Pokud se nepodaří vztah, majetkové poměry či péči o děti dořešit, aby se vše po čase uklidnilo a rodiče mohli začít žít život v nových podmínkách, je pravděpodobné, že vše ovlivní nějak i děti. Možné následky nedořešeného rozchodu >>Očerňování, obviňování druhého partnera („…kdyby nebyl tvůj táta takovej …všechno by bylo jinak … on je úplně k ničemu…”). >>Přetrvávající konflikty a nedorozumění, do kterých rodiče zatahují děti, které pak mají tomu druhému něco vzkázat, něco rozsoudit nebo rozhodovat to, co jim nepřísluší. >>Absence jednoho z rodičů, který se v důsledku problémů stáhne uražen nebo citově zraněn a není pak dětem k dispozici. >>Zavazování dítěte tajemstvím („…nesmíš mámě říkat, že…”). >>Neadekvátní „využívání” dítěte jedním z rodičů (například matka nadměrně potřebuje dceru, aby ji utěšovala, poslouchala její starosti a smutky). >>Nedostatečná kontrola a důslednost při výchově (přetížení jednoho z rodičů, pocity viny vůči dítěti, snaha „dělat to jinak”…). >>Nadměrná kontrola a náročnost při výchově (snaha „dělat to jinak”, dokázat bývalému partnerovi, že to „jde jinak”, odreagování od vlastních problémů a selhání…). >>Svádění viny za krach manželství na dítě – „kvůli tobě jsme se pořád hádali“, „zůstali jste mi na krku“ a podobně. Z hlediska rizika užívání drog se tyto a některé další problematické důsledky nedořešeného rozvodu mohou projevit v několika směrech: >>Dítě na sebe může upozorňovat právě tím chováním, které rodiče nanejvýš zneklidní – pozdními příchody, experimentováním s drogami – možná si říká o zvýšenou pozornost či důslednost. >>Dítě může užíváním drog vyjadřovat zlost na rodiče za to, že ho připravili o jednoho z nich nebo o pocit, že má ideální rodiče apod. 

    29.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Deprese: Léčba, příznaky a příčiny. Jak ven z deprese?

    Deprese není jen špatná náladaSlovem deprese častokrát označujeme svou špatnou náladu. Toto označení je však chybné, protože zatímco špatná nálada nás po čase přejde, skutečná deprese je závažný a dlouhodobý stav psychiky zasahující do našeho každodenního života. Je také rizikovým faktorem pro vznik závažných onemocnění. Schopnost řešit problémy, relaxace, komunikace s blízkými i optimistický pohled na svět riziko deprese výrazně sníží. Pokud již příznaky deprese pociťujeme, důležité je včas vyhledat pomoc.Co je deprese?Deprese je stav psychiky, který je závažný a dlouhodobý. Tím se zásadně liší od špatné nálady. Objevuje se v různých formách od mírné deprese, která může trvat řadu let, až po těžkou depresi. Ta představuje v našem životě vážný problém, protože ve velké míře ovlivňuje naše každodenní aktivity. Promítá se nejen do naší práce, ale narušuje také kontakt s partnerem, přáteli a rodinou. Těžká forma deprese může být cestou i k sebevraždě, je také významným rizikovým faktorem pro vznik téměř všech závažných onemocnění. Často jde ruku v ruce např. s cukrovkou, onemocněními srdce nebo rakovinou. Projevy těchto nemocí navíc deprese zhoršuje a jsou pak obtížněji zvládnutelné.Deprese – příčiny a projevyDůležité je najít hlavní příčiny deprese a snažit se zaměřit na jejich řešení. Deprese vzniká na základě aktivace určité dispozice, která může být dána např. dědičností. Mezi spouštěcí elementy patří dlouhodobý stres, nahromaděné neřešené problémy, vyčerpání organismu, některé druhy léků nebo nadměrná konzumace alkoholu. Depresi může spustit i tragická událost (ztráta blízké osoby…). Spjata může být i s určitým ročním obdobím (sezonní deprese objevující se na jaře a na podzim vlivem nedostatku sluněčního světla).Charakteristickými projevy deprese jsou dlouhodobě zhoršená nálada, pocity beznaděje a vlastní zbytečnosti. Typické jsou změny ve stravovacích návycích, podrážděnost, potíže se soustředěním i ztráta zájmu o dříve oblíbené aktivity.Léčba depresePokud se nejedná o těžkou formu deprese, u které je kvůli vysokému riziku sebevraždy nutná hospitalizace, lze většinu depresivních poruch léčit ambulantně. Hlavními způsoby léčby depresivních stavů jsou antidepresiva a psychoterapie. Některé formy depresivních poruch lze léčit také formou elektrošoků (ECT), k léčení sezonní deprese se používá tzv. fototerapie.Antidepresiva jsou medikamenty, které se používají nejen pro léčbu depresivních stavů, ale také se jimi dá léčit např. panická úzkost a další úzkostné poruchy. Dnes dostupné moderní preparáty nemají téměř žádné vedlejší účinky (v případě vedlejších účinků lze nahradit jiným preparátem) a při správném užívání nejsou ani návykové. Nástup účinku antidepresiv není okamžitý, nejsou tedy určené k nárazovému užití při akutních problémech. Jejich užívání je dlouhodobé a vyžaduje přesný režim.Psychoterapie má ve většině případů charakter rozhovoru, který probíhá při sezení mezi terapeutem a  klientem. Cílem je podpořit duševní zdraví či zlepšit vztah v určité skupině (rodina, kolektiv…). Dle formy deprese může být samostatnou léčbou, úspěšně kombinovat ji lze také s antidepresivy. Psychoterapie pomáhá nejen překonávat a řešit aktuální stav a problémy v jejich souvislostech, ale je také vhodnou prevencí proti návratu deprese.Už jste měli někdy pořádnou „depku“? Jak se s depresí perete Vy?Jakým způsobem depresi z hlavy vyfiltrujete? Jdete se pobavit s přáteli, nebo si uděláte dobré jídlo, začtete se do knihy? Podělte se s ostatními o Vaše zkušenostmi v naší diskusi níže:

    06.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Shopaholismus, legální a neškodná závislost?NE!

    Ženy milují nakupování, muži fotbal, toť zavedené schéma. Co když ale se ale Vaše „láska“ k nakupování zvrtne v neovladatelný pud, který Vám nedovolí přestat, dokud máte na kreditce byť jen nějakou tu stovku a začne ničit Váš vztah i okolí? Trpíte shopaholismem. Co je shopaholismusShopaholismus, neboli závislost na nakupování, postihuje dle výzkumu 6 % Američanů a 2 až 12 % Evropanů. Postiženými přitom nejsou jen mladé ženy, jimž se tak často připisuje nakupování coby hlavní koníček, ale i muži a také důchodci. Ti, ač s velmi malými příjmy, neváhají pobíhat mezi obchody a utrácet čtrnáct dnů před důchodem poslední tisícovku za troje kuchyňské hodiny a další zbytečnosti.Při závislosti na nakupování lidé zuřivě pobíhají po obchodech a nakupují většinou nepotřebné či nevyužitelné zboží - šestnáctý pár lodiček, dvacátý šperk na krk, který je od těch předchozích k nerozeznání, značkové o dvě čísla menší tričko, do kterého „určitě zhubnou“; jen málo z těchto věcí však vůbec kdy použijí.Zpočátku se nakupování jeví jako nevinný zájem, partner si obvykle sice povzdychne, když ho už poněkolikáté v měsíci žádáte o finanční injekci, ale nakonec nad tím mávne rukou, protože i kamarádi ho přesvědčují, že je to normální, protože „která ženská nenakupuje“, že. Reakce okolíStejně jako „klasické“ závislosti typu narkomanie nebo alkoholismus, se ale i shopaholismus velmi brzy stane obrovským a nezvladatelným problémem pro postiženého či postiženou, ale také pro jejich okolí. Shopaholici se velmi často dostávají do dluhů, nestáčí je splácet, protože následující výplatu opět „pronakupují“, a tak neváhají do dluhů uvrhnout i své blízké.Když se závislost provalí, obyčejně nenajde u okolí shopaholika pochopení, nakupující se proto často uchylují k nákupům utajeným. Zakoupené zboží pak doma uschovají, nepoužívají, a při nejbližší příležitosti totéž udělají znovu. Chovají se de facto stejně jako alkoholici, kteří schovávají lahve v prádelníku mezi ponožkami, nebo anorektičky schovávající jídlo a vyhazující jej, když se nikdo nedívá.Z podobnosti vážným psychickým poruchám je patrno, že ani shopaholismus nelze brát na lehkou váhu; i u jím postižených se jedná o nebezpečnou závislost. A jak vypadá typický postižený?Kdo je shopaholikPokud si představujete slušně zajištěnou, sebevědomou a extrovertní ženu pobíhající po značkových obchodech, velmi se mýlíte. Podle psychologů, k nimž už mnohé shopalkoholiky jejich závislost dohnala, jde naopak o chudší, uzavřené jedince s velmi nízkým sebevědomím, kteří skrz nakupování řeší mnohem závažnější problémy než to, že potřebují další šperky, oblečení či boty, jak si vsugerují. Chorobné nakupování nejen, že jejich problémy nevyřeší, ale zadělá jim na další - nekonečné hádky s partnerem, proč dotyčný/á nakupuje stále samé zbytečnosti, dluhy, neustálý strach z finanční situace, to jsou jen některé z nich.Zrádnost shopaholismuNejzrádnější na shopaholismu je skutečnost, že se jedná o všeobecně tolerovanou závislost. Na každém rohu jsme odrazováni od kouření, alkoholu či drog, ale nikdo nás nenabádá k tomu, abychom nenakupovali. Tím spíše můžeme do shopaholismu spadnout, jedná se přece o zcela „nevinnou“ činnost, kterou provádí každý... Jde zkrátka o společensky přijatelnou závislost, jen Vy a Vaši blízcí však mohou říci, jak moc dokáže postižené zdestruovat.Trpím shopaholismem, co s tím?Důležitý moment je chvíle, kdy si sama uvědomíte, že „jste do toho spadla“ a také podpora Vašeho okolí. Pokud Vám kamarádka sdělí, že nemá čas na hlouposti a v dnešní době nakupuje každý všechno, zřejmě Vám nepomůže překonat těžké období.Pro začátek postačí, zkusíte-li si pro své osobní nákupy týdně vyhradit určitou částku odpovídající Vašim finančním možnostem, záleží jen na Vás, zda to bude 500,- či 3 000,-. Utrácejte za cokoliv, ale tento obnos se snažte nepřekročit. Pokud se Vám to podaří dodržet, pokračujte i v následujících týdnech; záhy zjistíte, že mnoho  věcí, které jste si pořizovala dříve, bylo zcela zbytečných, podaří se Vám uhradit dluhy, a až se dostanete zase do normálu, podaří se Vám i ušetřit na dovolenou s partnerem či další společné aktivity, které Vám jistě přinesou větší radost, než tajně koupené a schovávané šperky. Jestliže si nedokážete pomoci sama ani za asistence okolí, je na místě navštívit psychologa. Určitě se nebojte, že se Vám vysměje, shopaholismem trpí v moderním světě mnoho lidí a řada z nich se z něho také léčí a vyléčí.

    12.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Cestování
  • Víkendové odpočinkové pobyty

    Wellness pobyty, víkendové pobyty, relaxační, lázeňské nebo sportovní pobyty, romantické nebo rodinné pobyty, pobyty speciálně pro ženy nebo pro muže opravdu je z čeho vybírat. Odjeďte na pobyt s partnerem, kamarády nebo s celou rodinou. Vybírejte nejvhodnější pobyt podle lokality, zaměření nebo programu.Dobrodružství nebo romantika, je to jen na Vás, čemu dáte přednost. Máte málo času? Nevadí. Stačí i dva dny aktivního odpočinku o víkendovém pobytu. Odpočinek, relaxace a zbavení se stresu – to jsou hlavní důvody, proč se pobyty těší stále větší oblibě u narůstajícího počtu klientů.Odpočinek a odreagování jsou nezbytností. Všední uspěchaný život nás unavuje a vyčerpává. Vhodný pobyt Vám navrátí tolik potřebnou energii a vitalitu. Pár dní relaxace a budete odjíždět jako znovuzrození! Relaxujte, zatímco se Vaše děti baví, vyzkoušejte rodinné pobyty pro rodiny s dětmi, nechybí zde zajímavé atrakce jako jsou projížďky na koních apod.Při relaxačních víkendových pobytech naberte nové síly a zregenerujte své tělo. Z naší nabídky relaxačních pobytů si vybere opravdu každý, kdo touží po chvílích klidu. Naleznete zde relaxační pobyty na horách, u vody i v centru velkoměsta. Tak neváhejte a vyrazte se nechat hýčkat. Zasloužíte si to Vy i Váš partner.Skvělý tip pro zamilované a také pro ty, kteří chtějí strávit pár chvil bez dětí a oživit svůj vztah jsou romanticky laděné pobyty pro dva. Šampaňské, wellness procedury, intimita a souznění – přímo balzám pro unavenou mysl i tělo. Nevíte jaký víkendový pobyt zvolit jako dárek? Žádný problém, vyberte si z nabídky Volných poukazů a volbu pobytu přenechejte na obdarovaném. Zažijte něco krásného, odjeďte pryč od starostí a užívejte pobytů dosytosti.

    24.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Děti
  • Přednáška prof. Dowlinga - prenatální vývoj, těhotenství

     To je velmi důležité pro pochopení těchto malých dětí – vidím tu teď v sále mnoho malých dětí – chceme-li pochopit, co potřebují, musíme také vědět, co znamená druhý porod. Zde máme znázorněny ty čtyři fáze, od početí, tam je genetika velmi důležitá. A pak je fáze I., těhotenství. A zde je velmi důležité, jestli je matka zdravá nebo nemocná, jestli žije ve stresu nebo je šťastná, to vše ovlivňuje vývoj dítěte. A pak přichází první porod, včetně odstřižení od placenty. A pak je třetí fáze, kdy má dítě mít úzkou vazbu na matku díky kojení. A nakonec je druhý porod, to je čtvrtá fáze, a ta by normálně měla proběhnout cca do tří let věku dítěte (před mateřskou školou). To je tehdy, kdy zdravé dítě přestává být závislé na matce. Už by nemělo plakat ve dveřích školky, že maminka odchází. Ale ze své praxe vím, že existují i dospělí, kteří ještě neprodělali fázi druhého porodu. Ti jsou i v dospělosti pořád závislí na své matce.  V Itálii existuje vládní výbor, protože mají problém s dospělými muži, kteří jsou stále závislí na své matce, říká se jim „mammonis“. V Německu máme podobný problém, říkáme takovým „maminčini synáčci“. Ze své praxe i z výzkumu vím, že psychicky nemocní lidí, kteří jsou buď hospitalizovaní na psychiatrii nebo jsou ve věznicích, jsou lidé, kteří zažili trauma v jednom z těch čtyř období nebo i ve všech čtyřech. Například matka zneužívala alkohol nebo drogy v těhotenství, potom následoval porod pomocí kleští nebo vakuumextrakce, a pak dítě nemělo dobrý vztah s matkou – nebylo kojeno, protože přišlo do ústavu. A čtvrtá fáze také nebyla dobrá a neproběhla, protože dítě bylo předáváno z jednoho ústavu do druhého, z jedné pěstounské rodiny do druhé, až do puberty, a pak už se nestalo sociálně přizpůsobivým. Lidé, kteří se někdy dostanou na psychiatrii a někdy mají problémy s policií, ale mají základní pracovní schopnosti, u těch se dá prokázat poškození třech fází. Podle mé zkušenosti normální lidé, kteří nejsou vždy šťastni a nejsou zdraví, jsme vlastně my. Ti zažili trauma ve dvou z těchto fází. A pro každého lékaře je velmi důležité vědět, zda byl jeho pacient v některé z těchto fází zraněn – nebo zda byl v této rané fázi zcela šťastný. Já tu nejsem proto, že jsem dělal velký vědecký výzkum. Já jsem sice jsem výzkum dělal, ale musel jsem se sám s těmito skutečnostmi vypořádat. Já sám jsem přežil pokus o provedení potratu ve 12. týdnu těhotenství. Také jsem měl velmi obtížný porod. A v této fázi po porodu se můj otec dostal do nemocnice a matka brzy otěhotněla a čekala mladšího bratra. Matka měla velmi těžké existenční problémy. A pak jsem se dostal do nemocnice, kde jsem byl operován bez narkózy. Takže i tato fáze u mě nebyla dobrá. Proto vám chci ukázat, jak je důležité to všechno u každého člověka znát, abyste mu mohli cílenou terapií pomoci.  Příklad: Mám pacientku po autonehodě. Její manžel a dva synové byli velmi těžce zraněni. Měli zlomené ruce a nohy. Ona sama utrpěla jen velký náraz. Její manžel a oba synové se velmi rychle uzdravili a vrátili se z nemocnice domů. Ale matka zůstala velmi dlouho postižená následkem posttraumatické zátěže, měla poruchy spánku, jídla apod. A pak přišla ke mně na terapii a jako důvod uvedla autonehodu. Mluvili jsme o té nehodě hodně, ale její potíže se velmi zhoršovaly. Potom dostala strašnou migrénu, bolesti zad, potíže s dechem, a její manžel začal o terapii pochybovat. Zavolal mi a stěžoval si: Pane Dowlingu, co s mou ženou děláte, vždyť je na tom stále hůř? Já jsem vycítil, že všechny potíže té ženy měly jinou příčinu, autonehoda byla jen spouštěcím faktorem. Začal jsem s uvolňovacími cviky a hypnózou a ona začala mít sny, že oba její synové zemřeli při porodu. Ale já jsem věděl, že obě děti se narodily zdravě a spontánně. Ale její sny byly hrůzostrašné, o tom, jak její děti zemřely při porodu. Požádal jsem ji, aby se zeptala své matky, jak se narodila ona sama. Paní sebejistě odpověděla, že to jistě nebude s jejími problémy souviset. Ale přesto šla za svou matkou a vyptala se na okolnosti svého porodu. A matka jí vyprávěla, že její porod byl dramatický, velmi těžký, pomocí kleští. Nejsem detektiv, ale toto spojení mezi autonehodou a jejím vlastním porodem bylo příčinou. Když jsem na to zaměřil terapii, byly potíže během šesti týdnů pryč.  Mnoho pacientů v  dnešní Evropě má symptomy jako migrény, poruchy srdeční frekvence, poruchy dýchání a angíny, bolesti zad, a v mnoha zemích se provádějí náročné diagnózy pomocí CT a jiných moderních metod, ale možná po roce marného vyšetřování prohlásí leckterý lékař: Lituji, ale vaše problémy budou psychosomatického původu. Ani s nejlepšími diagnostickými metodami nejsme schopni najít organickou příčinu poruch. Pacienti přicházejí s obrovskými složkami s dokumentací, která jistě stála velké peníze. Ale příčina potíží není ve tkáních, ale v jejich vnitřní psychice. Uvedu příklad z oblasti výzkumu rakoviny. V Heidelbergu v Německu máme Německý ústav pro výzkum rakoviny, kde dělají velkou práci v genetickém výzkumu, hledají příčiny rakoviny a snaží se přijít na to, proč někdo může dostat rakovinu. A přirozeně nacházíme i genetické příčiny, ale ty nejsou schopny dostatečně odůvodnit, proč určití lidé dostanou rakovinu. A teď jsme poznali, že lidé, kteří mají rakovinu, prožili nevyřešený rozchod zhruba rok předtím, než nádor vznikl, asi 80% onkologických pacientů prožilo nějaký bolestný rozchod. Až do doby před třemi lety se nikdo onkologických pacientů neptal, jestli neprožili nějaké těžké trauma v oblasti svých vztahů. A my teď víme, že důležitou příčinou onemocnění rakovinou může být psychické zahořknutí. Víme teď, že mnoho pacientů trpí tzv. posttraumatickým zahořknutím. Je to stav deprese, zahořknutí v důsledku traumatu. V angličtině se to nazývá Post-traumatic embitterment disorder(PTED). Pojem PTED už je užíván jako mezinárodní psychiatrický termín a najdete jej i na internetu. Tento nový výzkum ukazuje, že pacienti trpící tímto syndromem daleko častěji podléhají rakovině. V bývalé NDR máme velmi mnoho případů této diagnózy PTED a pacienti jsou léčeni např. v univerzitní nemocnici Charité v Berlíně. Mnoho starších lidí z bývalé NDR trpících tímto syndromem pociťovalo revoluci jako podvod. Prováděl jsem vlastní výzkum ve východoněmeckém městě Chemnitz (za komunismu Karl-Marx-Stadt) a v Lipsku a ten ukazuje, že lidi nejvíce trpící tímto syndromem prožili velmi těžké psychické zranění v prvních fázích života od početí do předškolního věku. Dříve než my dojdeme psychické újmy, uděláme si přestávku. Mám otázku: Kolik je tu v sále porodních asistentek? Kolik je tu lékařů – gynekologů, kolik zdravotních sester nebo dětských sester? Chtěl bych teď svůj výklad orientovat na porodní asistentky a sice na to, jak je možno při porodu postupovat, aby činnost asistentky byla skutečnou pomocí. Chtěl bych vám ukázat, jak působí stres na dítě v děloze a jak to souvisí s porodem. Všechny studie ukazují, že je třeba, aby se těhotná cítila uvolněná, jako na dovolené. Když je rodina těhotné v pořádku, všichni jsou šťastni a těší se na dítě, je to nejlepším předpokladem zdravého dítěte. Toto dítě jsem fotografoval, když bylo na světě ani ne 10 minut. Vidíte, jak je šťastné, sebevědomé, byl to krásný porod, který oba, matka i dítě, prožili jako velkou radostnou událost. Takové dítě má velké pozitivní šance pro budoucnost. Zde je jiný porod téhož dne, byl ale těžký, trval velmi dlouho. Ale ani zde jsme neintervenovali, čekali jsme trpělivě. I toto dítě přišlo na svět spontánně. Nešlo to tak dobře, jako u prvního dítěte, ale bylo to pořád lepší, než použít násilné metody pro urychlení porodu. Naučil jsem se od Michela Odenta mít hodně trpělivost při porodu. Před čtyřmi týdny jsme měli během dvou dnů sedm porodů v porodnici v Chemnitz. To mělo souvislost s mistrovstvím světa. V Německu teď přibývá hodně dětí. A z těchto sedmi žen ta, která přišla první, porodila jako poslední ze všech. Neměla to jednoduché. V nemocnici by jistě na ni naléhali a pospíchali by, asi by použili císařský řez. Když je ale dost klidu a trpělivosti, když nejsou žádné komplikace, je i tak možno porodit spontánně a šťastně bez medicínské intervence.  Toto je domácí porod v Anglii, kde to není až tak časté. Dnes je nejvíce domácích porodů v Holandsku. I když se tomu nechce věřit, domácí porody jsou statisticky velmi bezpečné. Když má žena správnou pomoc, správné informace a správnou důvěru, pak je domácí porod to nejlepší. Moje děti se doma narodit nemohly, jsem šťastný, že existují nemocnice. Ale domácí porod je důležitou tradicí, kterou je nutné podporovat. A také kojení. To je moc důležité, ta vazba. Tohle děťátko je staré 12 hodin a vazba je pro něj důležitá. Tohle je to samé dítě v devíti měsících, stále je šťastné a spokojené. A pak nastane druhý porod a to dítě se uvolní. Toto je obrázek šťastného dítěte, které jde do světa s velkou radostí a samo maminku opouští. Jak jsem říkal už předtím, celá doba až do této fáze je velmi důležitá. Toto spojení pomocí placenty a pupeční šňůry ovlivňuje zdraví člověka. Víme, že všechny neuropeptiny a neurotransmitery procházejí placentou od matky k dítěti. Takže dítě prožívá a vnímá vše, co cítí matka. Pokud je matka šťastná, pak je i dítě šťastné. Působí na ně ty stejné hormony. Jaký stres způsobuje problémy v těhotenství? Dost často to způsobuje otec dítěte, nebo partner či přítel, ale také velmi často je to babička, matka budoucí matky, kdo působí stres, pak otec budoucí matky, tedy dědeček, říkám to teď v pořadí, jak se to vyskytuje. Dále zde působí také tchýně a tchán. Hlavní stres je tedy daný vztahy v rodině. A podle studií je tento stres spojen s komplikacemi během porodu, jako vakuumextrakce, kleště, císařský řez s narkózou nebo epidurální anestezií, také s předčasnými porody i s intenzivní péčí. Ukazuji tyhle obrázky, i když jsou smutné, protože i tímto způsobem přicházejí na svět děti. Ne každá vakuumextrakce však dopadá takovým způsobem. Tady je vidět dítě 24 hodin po porodu, porodní nádor. Nikdo mi nevymluví, že toto není těžká životní zkušenost, poranění. Je pravda, že ne každý člověk potom trpí bolestmi hlavy, ale mnoho lidí, kteří mají migrénu a bolesti v oblasti spodiny lebeční, má za sebou porod vakuumextrakcí nebo kleštěmi. Tento způsob porodu může mít dlouhodobé následky. Cílem mé práce je zabránit co možná nejvíce tomuto způsobu vedení porodu.  Tento chlapec má pět let a tady vidíte, jak je jeho lebka poznamenána následky porodu. Můžete se podívat kolem sebe tady v sále a podle obličeje budete schopni přibližně odhadnout, jakým způsobem kdo z vás přišel na svět. Zde přítomní lidé, kteří mají velmi symetrický obličej, přišli na svět rychlým porodem, císařským řezem nebo koncem pánevním. Císařský řez je komplikace pro dítě. Některým dětem, jako třeba i mým, se tak dá zachránit život, ale na úkor něčeho jiného. Mám v péči mnoho dětí, které mají psychické poruchy jako úzkostný strach, noční můry, a lze to odvodit jako následky císařského řezu. Tady vidíte dítě, které se mohlo narodit normálně spontánně, ale použití násilí mu neprospělo. Také narkotika, zde vidíte relativně předčasně narozené dítě plné narkotizačních prostředků. Toto dítě muselo být brzy resuscitováno pomocí kyslíku, a to je úplně jiný zážitek než krásný a radostný porod, který jsme viděli předtím. Mnoho lidí, kteří trpí velkým strachem, zažilo něco podobného. Také se mohou projevit zážitky nedonošených dětí, které strávili nějakou dobu v inkubátoru. Například minulý týden bylo propuštěno do domácí péče děťátko, které se narodilo jako první v historii ve 22. týdnu těhotenství (v USA). To je úplně jiný začátek života, než když se může dítě narodit spontánně po devíti měsících těhotenství.  Teď vám chci ukázat, jak dítě prožívá stres v děloze. Stres v děloze ovlivňuje zásobování dítěte placentou. A zde si musíme říci něco nového o placentě. Teprve teď začínáme v Německu a v Anglii více zkoumat tento orgán, tohle je placenta čtyři měsíce po početí. Každý z nás má takový orgán, strom života. Tento strom života je součástí našeho těla, nepatří matce. Jak už víte, je velmi důležité, že pupeční šňůra má silnou centrální cévu a tato céva přináší okysličenou krev dítěti a pokračuje nahoru k játrům. A tyto dvě artérie, ty modré, odvádějí odkysličenou krev do placenty, aby se znovu okysličila. A velmi důležité přitom je, že ty dvě artérie jsou spojeny s dolními končetinami. Zde vidíme embryo 24 dní staré, tady je pupeční šňůra a tady začínají růst nohy. Asi 40. den začíná pučet nožka (naznačená) a kolem 60. dne se krevní oběh končetiny propojuje s krevním oběhem placenty. To je z anatomického hlediska velmi důležité. Možná to nevidíte moc dobře, ale artérie přicházejí zleva a zprava kolem genitálií dítěte, z oblasti třísel – tady to vidíte trochu lépe, tady je pupeční šňůra – a přesně zde je pupeční šňůra propojena s krevním oběhem dolní končetiny. To je důležitá informace. Tady je větší obrázek. Tady vidíte pupeční artérie, a tady je krevní oběh nohy. Proč je to důležité? Tady máme dítě těsně po porodu. Ještě nemá oddělenou pupeční šňůru. Ale podívejte se na nohy, to děvčátko má velké napětí v bederní oblasti, protože krevní oběh k placentě velmi souvisí s touto oblastí. Tady je další miminko porozené císařským řezem. Mohli byste si myslet, že tohle dítě nemá problém, protože nepláče, ale ono je v hlubokém šoku. Hodně lidí si myslí, že poporodní trauma je záležitostí hlavy, poranění lebky, ale většina lidí, kteří prožili poporodní trauma, zažili pánevní šok. Co je to šok pánve, pánevních svalů? Co si pod tím máme představit? Pokusím se vám to vysvětlit. Krev přichází z placenty, jde do pupečníku, stoupá nahoru k játrům a až k mozku. A krev, která se vrací do placenty, přichází z třísel. Pupečníkové artérie přecházejí do pupečníku a krev jimi proudí zpět do placenty. Tyto dvě části těla jsou velmi úzce spojeny s krevním oběhem placenty. Zde můžeme porozumět tomu, jak vzniká kýla u novorozenců nebo problémy s kyčlemi, např. dysplazie, vidíme, že za to může napětí v pánvi. Tento sval se nazývá musculus psoas a pokud dítě tento sval napne, rozevře pánev. Zkusím to vysvětlit: má-li dítě placentární insuficienci (nedostatečné zásobování prostřednictvím placenty, tj. dítě nedostává dostatek kyslíku z placenty), musí toto dítě zvýšit svou srdeční činnost, až na více než 140 úderů za minutu. A tato zvýšená srdeční činnost (tachykardie) umožní, aby dítě v děloze nedostatečnost placenty přežilo. Dítě tedy své matce začne pomáhat. Mnoho dětí v děloze musí pracovat, aby přežily. Pomocí ultrazvuku můžeme pozorovat, že když dítě zvýší svou srdeční činnost, napíná sval psoas, aby obě tyto části těla rozevřelo. Aby co nejvíce usnadnilo průtok krve krevním oběhem k placentě. Je vám tento mechanismus jasný?  Řeknu vám příklad z doby mých studií medicíny. Tenkrát nebyl ultrazvuk a všechny pacientky jsme museli vyšetřovat pohmatem, rukou prohmatat břicho těhotné. Můj profesor mi řekl: Dowlingu, vyšetřete tuto paní. A já jsem tady dole nahmatal hlavu. Vyšetřoval jsem dál a najednou jsem nahmatal tady nahoře také něco velmi tvrdého. Pomyslil jsem si: dvojčata! Ale profesor řekl: Ne, ne, ještě jednou. Tak jsem vyšetřoval znovu to tvrdé místo nahoře a přišel jsem na to, že je to hodně pevně sevřený zadeček. Tato maminka kouřila. Kouření znamená okamžitý stres pro dítě. Jakmile si matka v těhotenství zakouří, dítě zvýší svou srdeční činnost, aby přežilo. Přitom napíná psoas, aby usnadnilo průtok krve krevním oběhem k placentě. Ukážu vám na svém vlastním těle, co je možné zjistit ultrazvukem. Dítě, jehož matka kouří, neleží v děloze uvolněné, ale leží takto. Napíná psoas, a na ultrazvuku vidíme prohnutý kříž, vidíme, že kolena jsou roztažena od sebe, zadeček je úplně tvrdý, velký sedací sval (m. gluteus maximus) je také úplně stažený, a tento mechanismus slouží tomu, aby dítě rozevřelo tato místa: pánev a třísla, aby se co nejvíce usnadnil průtok krve k placentě. Když miminko napne psoas, nemůže dojít k porodu. Protože aby mohl porod proběhnout, musí mít dítě nohy uvolněné. Kolik zde přítomných porodních asistentek vidělo porod pomocí vakuumextrakce, kdy lékař velikou silou táhne zvonem hlavičku ven? Když jsem viděl první porody pomocí vakuumextrakce, myslel jsem si, že to dítě bude obrovské, aspoň 4 kila. A po půl hodině tahání bylo porozené malé dítě, které mělo sotva dvě kila. Důvod tohoto velmi často pozorovaného jevu je ten, že když má matka stres nebo kouří, dítě zůstává malé, do dvou kilogramů, ale má velmi pevný zadeček, zvýšenou srdeční akci a kvůli napnutým svalům zůstává dítě zaklíněno v matčině těle. To je důvodem, že stres v těhotenství může vést k velmi těžkým porodům i u malých dětí.  Tady vidíme celý musculus psoas, a je vidět, že přesně v místě tříselného kanálu (canalis inguinalis) se dítě pokouší zde rozevírat své kyčle a tím dochází k napětí tohoto svalu. Mnoho lidí přišlo na svět s napnutým a zkráceným bederním svalem - musculus psoas, to vede k bolestem v kříži (prohnutý kříž), k potížím s kyčelními klouby a bohužel i k bolestivým porodům. Tady je vidět, že oblouk pánve je tady dole. Ale kdyby tento člověk – tato žena – byla těhotná, její dítě by jí sedělo tady vpředu. Každé dítě, které se má narodit, musí projít mezi oběma bederními svaly (m. psoas). Tyto bederní svaly jsou branou k pánevnímu dnu. Mnoho lékařů a porodních asistentek obvykle sleduje pánevní dno, aby zjistili, jak je porod daleko, ale to pánevní dno není zase až tak důležité. Daleko důležitější je stav obou těchto psoatických svalů. Uvedu příklad dvou posledních porodů, které jsem vedl: přišla malá žena s malým bříškem, která šla uvolněně: kladla nohy rovně. Měla krásný, téměř bezbolestný porod a dítě mělo porodní váhu 4200 g. Ve stejný den rodila velká žena, která při chůzi kladla nohy od sebe, a měla obrovské břicho. Měla prohnutá záda v kříži, velké bolesti v zádech a zdálo se, že dítě bude velmi velké a těžké. Porod byl velice bolestivý, dítě pořád zůstávalo vysoko. Porod trval 29 hodin a miminko vážilo jen 2100 g. Důvod? Měla napnuté psoasy, bolesti v kříži, prohnutá záda, protože bederní svaly svým stažením táhnou dopředu bederní páteř. Tyto svaly také vytáčejí kyčle směrem ven. Ukážu vám to: když napnu psoasy, nohy se mi rozevřou: ze způsobu chůze jakéhokoliv člověka tak mohu poznat stav jeho psoasů. To je důležitý moment pro porodní asistentky. Stačí si všimnout, jak maminka přichází na porodní sál: pokud klade nohy před sebe rovně bez napětí, lze očekávat jednoduchý porod bez bolestí. Pokud klade nohy rozevřeně, lze očekávat komplikace. Na bederních svalech totiž navíc sedí nervové pleteně bederní (plexus lumbalis). Když dítě prochází mezi bederními svaly, otírá se o tento nervový pletenec. Tím působí tu strašlivou bolest, kterou žena téměř nemůže vydržet. Porodní bolest tedy není způsobena tím, jak dítě tlačí na pánevní dno, ale jak se odírá o nervové pletence. Když chcete utišit bolesti při porodu, musíte co nejvíce uvolnit psoasy. Ve svých kursech učím porodní asistentky, jakým způsobem svaly co nejvíc uvolnit. V kurzech přípravy na porod nebo při zvládání krizových situací na porodním sále. Všechny informace, které zde uvádím, byly vědecky potvrzeny v této studii z Darmstadtu, proto chci, abyste opravdu pochopili, co tam píšeme. V rámci této studie jsme navštěvovali těhotné u nich doma. A u nich doma jsme měřili bazální srdeční frekvenci dítěte, bylo to vždy v 37. týdnu těhotenství. Zjistili jsme zřejmou souvislost: čím vyšší byla bazální srdeční frekvence, tím větší byly komplikace při porodu. Měřili jsme doma u maminek, protože v důsledku stresu z nemocničního prostředí může tlak krve i srdeční frekvence stoupnout maminkám i miminkům. Zdravé děti v děloze mívají frekvenci srdečního tepu kolem 120/min, pokud se měření provádí doma. U některých dětí stresovaných maminek jsme naměřili více než 140/min., u nich pak byly porodní komplikace, následovaly problémy s kojením, a ještě tři měsíce po porodu měly tyto děti zvýšenou srdeční frekvenci, jsou to děti s typickými poruchami spánku a častým pláčem (tzv. ukřičené děti). To vše je v korelaci se zvýšenou srdeční činností v těhotenství.Výzkum kojenců dokazuje, že bazální srdeční frekvence je v korelaci s temperamentem v raném dětství. Problematické děti mívají zvýšenou srdeční činnost. To platí i pro hyperaktivní děti: když dospějí do školního věku, neposedí, vrtí se. V Německu, v Anglii, v Rakousku výzkumem hyperaktivních dětí zjistili, že problémem není inteligence, ale právě  srdeční činnost. Každý člověk, který zažil bušení srdce, ví, že se v takové chvíli nemůže soustředit, zaskočí ho strach. Bušením srdce trpí mnoho dětí.Dalším z důvodů zvýšené srdeční činnosti je tokolýza. Víte, že když má žena předčasné bolesti, dostane léky na snížení děložního tonusu (tokolýza). Tato tokolýza ovlivňuje srdeční činnost matky i dítěte. Podle studií mnoho hyperaktivních dětí dostávalo v těhotenství nebo krátce před porodem tyto léky.Existuje mnoho studií o vlivu nikotinu v těhotenství. Pro dítě je jeho účinek velmi nebezpečný. O nikotinu víme tolik, že centralizuje náš krevní oběh. Když kouříme, dostává se (kromě jiného) více krve do mozku, ale končetiny jsou zásobeny krví méně, a také děloze se krve, a tedy i kyslíku, nedostává. Je již také dokázáno, že kouření vlastně působí jako antikoncepce. Pokud žena kouří, daleko obtížněji otěhotní. Podle studií musí až 30x častěji mít pohlavní styk s manželem, než otěhotní – příčinou je právě nedostatečné prokrvení podbřišku. Podobný mechanismus funguje u trávicího traktu - při kouření není dost prokrvena oblast trávicího traktu, takže neprobíhá správně trávení a člověk zůstává štíhlý. Je to stejný mechanismus jako u dělohy.  V Německu – nevím, jak je to u vás - dnes kouří až 40% žen ve věku 18 – 44 let, v Rakousku a ve Švýcarsku je to ještě horší. Tam kouří 50% žen mladších 20 let. V Německu je počato, nošeno po celé těhotenství, rodí se a vyrůstá 60% dětí v domácnosti, kde alespoň jeden její člen kouří. To je veliký problém. Důsledkem jsou předčasné porody, děti se rodí s nižší porodní váhou, nenarozené děti kouřících matek mají menší orgány (např. ledviny, slezinu, játra). U těhotných kuřaček je až 8x větší riziko náhlého úmrtí novorozenců. U dětí s porodní váhou pod 2500 g je až 16x větší riziko, že dítě do 9 měsíců zemře. Také je velmi důležité, jestli kouří otec dítěte,  protože i pasivní kouření škodí. I když otec kouří jen v práci nebo venku, ale pak si večer lehne vedle své ženy do postele, během spánku se z jeho kůže uvolňuje nikotin pod stejnou pokrývkou a dostane se tak k těhotné ženě a pak pupeční šňůrou až k dítěti, které pak nutně zvýší svou srdeční frekvenci. Pokud otec dítěte kouří, kde má tedy spát? Třeba v koupelně… Tady mám takový legrační obrázek. Pochází od jednoho lékaře z Anglie, kde v r. 1940 při výzkumu zjistili, že krevní oběh k placentě se odráží v horních i dolních končetinách. To znamená, že když dítě zvýší svou srdeční činnost a pumpuje tak hodně krve do placenty, pumpuje hodně i do rukou a nohou. Podobné je to i s léky: když žena bere Kontergan, cítí dítě toto nebezpečí u pupku a snaží se této krve co nejrychleji se zbavit (pumpuje ji zpět, do končetin, kde působí negativně). Tady vidíme ručičku asi 10-týdenního plodu, dítě mělo zvýšenou srdeční činnost. Vidíme, že má nateklé prsty. Embryologové si dříve mysleli, že je to normální vývoj prstů, dnes víme, že je to patologický jev, dítě je ve stresu. To má vliv na ony pozorované otoky prstů, a v dospělosti na průběh daktyloskopických rýh na prstu. Pokud je dítě uvolněné, s tepem 120/min., má nakonec otisky ve tvaru volných vln, u dětí s tepem nad 130/min. začínají prsty otékat a rýhy otisku prstu jsou změněné do smyček, smyčka směřuje ven. Pokud má maminka velký stres, musí dítě hodně pracovat a bojovat o přežití, nastává zrychlený srdeční tep nad 140/min a prsty jsou hodně oteklé. Stres má za následek kruhy v otisku. Tyto kruhy v otisku na prstech už zůstanou navždy, to jsou stresové děti. Můžeme se podívat na ruce, Každý může na vlastní ruce vidět, jak moc muselo jeho srdce pracovat v prvních 15 týdnech života. To je objev profesora Nathanielsze: ukazuji to všem svým pacientům. Tyto zážitky v děloze ovlivňují zdravotní stav srdce. Hyperaktivní děti mají kruhové útvary v otiscích prstů – je to dáno jejich zvýšenou srdeční frekvencí.  Teď to vše shrneme: účinky nikotinu i všechny druhy stresu působí i na dítě. Když musí matka moc pracovat, když má psychický stres, je ovlivněno i dítě. Po porodu je dítě přehnaně závislé na matce, nemůže se odpoutat od matky: nejraději by pořád pilo u prsu. Je to příznak, že v děloze prožilo nějaký nedostatek – nazýváme to prenatální nedostatkový syndrom (prenatal deprivationsyndrome). Dítě v děloze muselo tvrdě bojovat, aby si zajistilo potřebné látky k životu, po celé těhotenství bylo dítě koncentrováno na jediný cíl: dostat dost živin. A to zůstává v psychice i po porodu. Proto některé chce pořád pít, pořád chce být kojeno. To jsou ty děti, kdy chce maminka uspat dítě u prsu, pak opatrně přejde k postýlce a dítě položí a zanedlouho se dítě opět rozpláče a vyžaduje maminku znovu. Tyto plačtivé děti mají patologicky napjaté psoasy, mají blokované křížové a kyčelní (iliosakrální) klouby, mají zpomalený vývoj, tj. začínají později chodit. U těchto dětí je nebezpečí pupeční a tříselné kýly. O samotě jsou velmi neklidné a mají pořád zvýšenou srdeční činnost (puls přes 100/min.). Studie také prokázaly zvýšení pravděpodobnosti srdečních nemocí v dospělosti, navíc u mnoha lidí je riziko srdeční nemoci spojeno s podváhou. Muž, který měl porodní váhu menší než 2500 g, má o 50% větší riziko, že příčina jeho smrti bude srdeční nemoc. Tyto studie lze najít i na internetu. U žen je pravděpodobnost nižší, u těch, které se narodily s váhou pod 2500 g, je riziko úmrtí na srdeční nemoc pod 23%. Porodní váha je tedy velice důležitým faktorem pro zdravá vývoj v dospělosti. V Evropě i ve světě se na léčení srdečních nemocí vydává ohromné množství financí, přitom nejjednodušším prostředkem je preventivní péče, která se postará o to, aby ženy prožívaly bezproblémové těhotenství a aby jejich děti nepřicházely na svět předčasně a s nízkou porodní váhou. Toto je anekdota z Lékařských listů v Německu. Porodní asistentky zjistily porodní váhu 2 200 gramů. Jedna z nich říká: napište mu termín na měření krevního tlaku na rok 2035. To ale není vtip. Tato situace jen reflektuje lékařská fakta. Tohle je ještě jednou shrnuté vysvětlení, obrázek s kyčelními svaly (musculus psoas), zde je kyčelní kloub, na jehož vnitřní stranu zezadu navazuje musculus psoas. A právě tento sval způsobuje veliké bolesti zad a kyčelních kloubů. Víme, že dnes mnoho nemocnic nabízí výměnu kyčelního kloubu za titanovou náhradu. Ale pro správnou terapii pro všechny takové problémy stačí jediné: uvolnit psoas. Dnes odpoledne budu říkat informace zvláště pro porodní asistentky: jak lze stanovit diagnózu psoasu a jak jej lze uvolnit. A až budete tuto techniku sami používat v předporodní přípravě, uvidíte, že bude daleko méně porodních komplikací a žen, které volají po utišujících prostředcích. Čím je tento sval uvolněnější, tím je porod jednodušší. Na tomto obrázku vidíte, jak musculus psoas ovlivňuje ostatní svaly po celé své délce a napětí se přenáší nahoru, do míchy a páteře a až do hlavy. Napnutý musculus psoas působí problémy dole v pánevním dnu nebo nahoře v horní části těla. Například děti, které mají astma, mají poruchu dýchání, o níž se odborníci domnívají, že je hormonálního původu. Ale já vím ze zkušenosti, že 70% astmatických dětí má napnutý musculus psoas a jejich bránice je příliš vysoko, protože působí napínáním bránice proti napětí psoasu. Velice jednoduchá terapie spočívá v uvolnění tohoto psoasu. Už jsem vám ukazoval obrázky dětí ve stavu šoku v pánevní oblasti po porodu, zvláště po císařském řezu. Například moje dcera prodělala velmi rychlý císařský řez kvůli diagnóze vcestné placenty. Prožila velmi silný šok pánve. Zvláště napětí levého svalu musculus psoas vede k poruše trávení, protože tlusté střevo vede právě tudy a obsah střeva musí musculus psoas obejít. Mnoho dětí trpí zácpami a plynatostí a maminky se pokoušejí strkat do zadečku všechno možné, ale to je k ničemu. Ale ani změna stravy nepomůže, protože problém spočívá v mechanické blokádě v oblasti třísel. Mnoho dětí trpících zácpou mají napnutý musculus psoas. I moje dcera dodnes trpí zácpami, zvláště v důsledku stresu. To je typické pro děti, které prožily porodní trauma. Výzkumy navíc ukázaly, že pokud kouřila babička, matka maminky, i když maminka sama nikdy nekouřila, povede to přesto k porodním komplikacím. Negativní vliv babiččina kouření způsobí nejen to, že její dcera bude mít zkrácený psoas, ale komplikace při porodu se přenášejí i na vnučku.Zde vidíte nervovou pleteň bederní (plexus lumbalis), tyto nervy jsou všechny uloženy na svalu musculus psoas, a zde je nervová pleteň křížová (plexus sacralis). Při porodu tlačí dítě hlavičkou na nervovou pleteň a musculus psoas, který je za předními svaly. Porodní bolest je způsobena tlakem hlavičky, která může nervovou pleteň až poranit. A poslední, velmi důležitý bod projdeme ještě před přestávkou:Tyto informace jsou velmi důležité pro porodní asistentky i lékaře, protože se týkají vedení porodu. Je to velice důležitá studie, která je i na internetu. Autoři jsou profesoři Zlotkin a Lagerkranz. (Zlotkin je prof. pediatrie v Torontu). Měřili hladinu krve u dítěte během porodu, hlavně katecholamin a adrenalin. To jsou ty černé trámečky vpravo. Vidíme situaci 1 den před porodem. Zde jsou údaje o zdravém miminku, které pak bylo porozeno spontánně vaginálně, druhý údaj patří zdravému dítěti, které se narodilo císařským řezem, a třetí dítě je s nedostatečností placenty, takže hypoxické dítě. To má zvýšenou hladinu katecholaminu 40. 10-6 molů na litr. Pro srovnání: u zdravého dospělého muže, který uběhne 5 km, se hladina katecholaminu zvýší na 8. 10-6 molů na litr. A zde vidíme průběh těchto hodnot při porodu, zdravé dítě při spontánním porodu také dosáhne hodnoty 40. 10-6 molů na litr, ale jen na minimální dobu. Tento adrenalin koncentruje srdeční oběh a vysílá hodně krve do mozku a do srdce. Tlak krve v končetinách, v trávicím traktu a v žaludku se tak velmi sníží. Říkáme tomu mechanismus ochrany hlavy, protože se přitom chrání mozek před nedostatkem kyslíku. I během velmi složitého porodu je mozek chráněn před poškozením. A zde vidíme hodnotu u plánovaného císařského řezu. Toto dítě nemá zvýšený adrenalin, takže u něj nepůsobí mechanismus ochrany hlavy. To je možná příčina vzniku traumatu dítěte přivedeného na svět císařským řezem. U mnoha dětí to vypadá, jako kdyby v okamžiku císařského řezu byl krevní oběh mozku najednou bez kapky krve. Dole je pak údaj o dítěti s placentární nedostatečností, při spontánním porodu i při porodu císařským řezem, a toto dítě se může dostat až na hodnotu přes 200 . 10-6 molů na litr. Přestože tyto děti měly velice těžký porod, mají daleko menší sklon k nemocem. To obrovské množství adrenalinu jim ochrání mozek, zapne imunitní systém a pomocí něj dětem dozrají plíce. To vše se můžete dočíst ve studii na internetu. Další měření proběhlo dvě hodiny po porodu. Všechny děti se srovnaly na normální hodnoty. Jediným problémem zůstává zdravé dítě porozené císařským řezem. Když tuto medicínskou skutečnost vysvětlíme maminkám a tatínkům, většina maminek pak raději volí spontánní porod, alespoň to chce zkusit. Ten adrenalin je vlastně první dárek, který matka může dát svému dítěti. A i když pak porod musí přece jen být ukončen císařským řezem, je pro dítě lepší začít porod bolestmi. I lékaři vědí, že když mají provést císařský řez, je lepší pracovat s  břichem napnutým porodními stahy než s uvolněným břichem.  Teď jste vyslechli mnoho vědeckých informací, zkusíme se podívat na vaše dotazy, abychom zjistili, zda jste tomu dobře porozuměli. Mám tu dotaz na depresi. Jedná se o osobu, která je dvojčetem, a po porodu císařským řezem byla v inkubátoru. Je to dobrý příklad. Nelze si myslet, že každý porod dvojčat provedený císařským řezem s následným použitím inkubátoru musí končit depresí. Ale při terapii pro tuto konkrétní osobu je velmi nutné vzít v úvahu tyto prožitky a skutečnosti. Když totiž lékař takovému člověku jednoduše předepíše psychofarmaka, aniž by prováděl psychoterapii, tak se ten problém vůbec neřeší. Pro mne je důležité u člověka, který bere psychofarmaka, provést psychoterapii, musíme jít ke kořenům psychických poruch.  Abych vám vysvětlil svou koncepci, uvedu zde příklad sebevražd. O sebevraždách je mnoho studií, které dokazují určitou souvislost mezi tím, že sebevraždy oběšením často podstoupili lidé, kteří měli při porodu omotanou pupeční šňůru kolem krku. Ale to neznamená, že dítě, které se narodí s pupeční šňůrou okolo krku, se později oběsí. Studie prokazují, že se člověk při plánování sebevraždy vrací k prožitkům z raných fází života. Tyto studie lze rovněž najít na internetu, jsou od prof. Jacobsona, Karolinska Institut, Stockholm. Jiní sebevrazi, kteří skáčou z vysokých budov, mostů nebo z vlaku, mají za sebou často porod vakuovou extrakcí nebo kleštěmi. U lidí, kteří se otrávili tabletami nebo plynem, bylo často při porodu použito narkotizačních prostředků. Ale chci vám správně vysvětlit svou koncepci. Byla zde otázka, má-li amniocentéza (vyšetření plodové vody) negativní účinek. Při ověřování těchto účinků se používají dvě metody. Při první se hodnotí dva tisíce dětí, jejichž matky prodělaly amniocentézu. Po jejich vyšetření se nenajdou žádné statisticky signifikantní projevy. Při vyšetření plodové vody totiž většina dětí spí. Jen některé děti jsou při plném vědomí a prožívají paniku. Některé děti si dokonce hrají s jehlou, protože si z jehly nic nedělají. Ze vzorku 1000 dětí po amniocentéze se nenajdou žádné zvláštní problémy. Druhá metoda je úplně jiná. Z praxe mé ženy jsem si vybral asi 200 dětí přes 10 let, které měly panickou hrůzu z injekce. Každý lékař se setkal s dětmi, které při pohledu na injekci mají smrtelnou hrůzu. Dítě se musí při injekci držet násilím. Při vyšetřování dětí, které mají fobii z injekcí, zjistíme, že tyto děti byly v raném věku často v nemocnici a dostávali hodně injekcí a ty děti, které v nemocnici nebyly, často měly amniocentézu. Když se ptáme jejich maminek, tak ty uvádějí, že to bylo strašné. Amniocentéza jim vyvolala stahy, musely zůstat v nemocnici. Je mnoho rodičů, kteří slyšeli, že jejich dítě mělo šňůru okolo krku, a mají z toho hrůzu a věří, že pro jejich dítě to bylo velké trauma. Je třeba si uvědomit, že pupeční šňůra okolo krku nemusí vůbec nic znamenat, pokud je hodně dlouhá. Jen krátká omotaná pupeční šňůra může být pro dítě hodně, i smrtelně nebezpečná.  Podobně i císařský řez znamená pro sítě trauma a nelze stanovit všeobecně jeho následky. Když ale má dítě nebo dospělý nějakou poruchu, kterou normální školní medicína neumí vysvětlit, pak je důležité se ptát na zážitky z prvních vývojových fází života. Například bolesti břicha: v Německu teď třetina dětí jde alespoň jednou k lékaři z důvodu bolesti břicha. Čím blíže k pupku dítě ukazuje, tím větší je pravděpodobnost, že problém je psychosomatického původu. Čím dále od pupku, tím více je třeba tento problém zkoumat vážněji. To je velice jednoduchá pomůcka. Mnoho dětí má podivné potíže, které vedou i ke zvracení, ale ty mají původ v porodu a v odstřižení pupečníku. Školní medicína přitom nenachází žádné onemocnění konkrétního orgánu.O přestávce jsem dostal dotaz na diagnózu: kde lze ke studiu tohoto tématu něco najít. Uvedu jméno zakladatele psychoanalýzy. Sigmund Freud popíral, že rané zážitky z porodu nebo z prenatální fáze by mohly mít vliv na psychický vývoj. Jeho pokračovatel Otto Rank v r. 1924 uveřejnil knihu Trauma porodu, a Freud byl otřesen. Tato kniha popisuje trauma porodu jako oddělení od matky. Otto Rank se domnívá, že mnoho lidí má silnou touhu vrátit se zpět do těla matky. Je to příklad metody, kdy někdo dává traumatu zcela konkrétní obsah. Když jsem četl tuto knihu, ještě jsem nic nevěděl o svém vlastním porodu. Ale pro lidi z bohatých rodin, jako Sigmund Freud nebo Otto Rank, kteří se kolem r. 1880 nebo 1890 narodili v oblasti Vídně nebo v Maďarsku, porod skutečně znamenal oddělení od matky, protože jako děti byly odevzdány chůvě a mnoho z nich se vrátilo ke své skutečné matce až ve věku čtyř let.  Hovoříme-li o traumatu porodu, je třeba mít na paměti, že každý člověk může mít z porodu jiné zážitky. Tato fakta jsme si uvědomili až při práci s LSD. Těmito otázkami se zabývali dva vědci, Angličan Frank Lake, druhý je myslím z Prahy, Stanislav Grof. V r. 1956 začal Stanislav Grof pracovat s LSD. Oba psychiatři používali LSD a ještě dost dobře neznali jeho účinky. Byl to do té doby neznámý lék. Frank Lake podával svým pacientům na psychiatrii minimální dávky LSD, Stanislav Grof podával větší dávky. Mnoho z těchto pacientů pak zcela spontánně vyprávělo, že znovu prožili svůj porod nebo život v těle matky. Frank Lake si vše zaznamenával a pokračoval skoro 10 let – do r. 1964, ale pořád svým pacientům nevěřil a považoval to za fantazii. Nejsem si jist, ale tuším, že v r. 1964 si vzal LSD sám. Najednou svým pacientům uvěřil. V r. 1966 uveřejnil rozsáhlou knihu, kde popisuje, že porodní trauma může být souhrnem mnoha rozmanitých zážitků z porodu. Dnes odpoledne budu ještě hodně mluvit o traumatologii. Musíme si uvědomit, že od okamžiku početí je člověk schopen se něčemu učit. To, co se člověk od početí naučí, to se ukládá v jeho organismu, v tkáních, v mozku. Všechno, pozitivní i negativní vzpomínky, se ukládají do paměti.  Já jsem Franka Lakea poznal v r. 1974. V té době bylo v Anglii používání LSD zakázané. Vznikla otázka, jak se k těmto raným zážitkům dostat bez LSD. Nabízela se domněnka, že ty vzpomínky z raného vývoje jsou někde uchovány hodně hluboko v podvědomí a že je třeba je „vyhrabat“ jako v archeologii. Ale je to jinak. Tyto zážitky lze pocítit celkem jednoduše a diagnostikovat je i bez LSD, hypnózy i bez jakýchkoliv jiných silných prostředků. Uvedu zajímavý poznatek Franka Lakea: Když člověk požije LSD a pak si vyvolá pozitivní vzpomínky na dělohu, zážitky, které byly pěkné, pak mnoho lidí začne škytat. Sedí v ordinaci a škytají. Víme, že šťastné děti v děloze stráví hodně času škytáním. Frank Lake pak pojal myšlenku, že pro vyvolání vzpomínek z prenatální fáze bude u pacientů vyvolávat škytavku. Proto jsme pak prováděli cvičení pro vyvolání škytavky - přestali jsme používat LSD a hypnózu a vyvolávali jsme škytavku. Přitom se člověk několikrát intenzivně nadechne a pak hodně pomalu vydechuje. (Ale teď to prosím nedělejte.) Je to vlastně také druh násilí a účinek je hodně silný. Tenkrát v Cambridge jsem změřil, že při tomto cvičení pro vyvolání škytavky se v mozku vyvolávají theta vlny. Dnes víme, že tyto theta vlny jsou velmi důležité v terapii. Dnes při terapii toto cvičení škytavky nepoužívám, ale mnoho terapeutů i lidí v pastoraci ví, že když chtějí člověku pomoci po psychické stránce, je důležité pomalé a hluboké dýchání. Když správně zhluboka dýcháte břichem, pomalu a zhluboka se nadechujete bránicí, automaticky se vám navodí kontakt s traumaty, která potřebujete řešit.  Teď si tady namalujeme mapu. Zde je naše dospělé vědomí, zde je podvědomí. Tady je prenatální fáze s placentou. To je taková mapa, která má velký význam pro psychiatra. V hlubinné psychosomatice i v hlubinné psychologii vycházíme z toho, že pokud máme problémy v této oblasti, pak to pravděpodobně souvisí s traumatickým zážitkem z raného období (v okolí placenty). Tato koncepce je všem oblastem hlubinné psychologie společný: zážitky z raných fází života mohu způsobit poruchy v mém současném životě. Otto Rank řekl jako první, že samotný porod může ovlivnit život v celém jeho dalším průběhu. Nando Fordo(?) z Maďarska vyřkl jako první domněnku, že naše prenatální zážitky mohou ovlivnit i naše chování v současnosti. Pro porodní asistentky je důležitý ještě jeden příklad. Existují ženy, které mají enormní strach z porodu. Tento strach se jmenuje tokofobie. Víme, že existuje primární a sekundární tokofobie. Sekundární tokofobie nastává u žen, které zažily velmi problematický porod. Podle studií se i tyto ženy často narodily s komplikacemi. Příznaky tokofobie jsou takové, že žena už nechce nikdy otěhotnět, má obrovský strach. Potíže jsou tak významné, že ženy ztrácejí schopnost pracovat nebo komunikovat a končí na psychiatrii. Když vyšetřujeme tyto ženy, zjišťujeme, že ženy měly komplikované porody, často se prokázalo sexuální zneužití v dětství nebo se často zjistily negativní vzpomínky na pobyt v nemocnici v dětství a také samy přišly na svět komplikovaným porodem. Tyto příznaky jsou o to horší, když je přítomna i primární tokofobie. Primární tokofobie se vyskytuje u mladých dívek. Existují 12leté dívky, které už trpí strachem z porodu. Mám teď v Německu v terapii dvě dívky, 14 a 17 let. Obě jsou panny, obě používají hormonální antikoncepci, mají diafragma (pesar), obě nosí v tašce kondom a obě nechtějí nikdy mít pohlavní styk. Mají poruchu v jídle, ale při hovoru je zřejmé, že jsou fixovány na téma porodu a rození dětí. Sedmnáctiletá dívka byla v dětství sexuálně zneužita, narodila se s pupečníkem dvakrát omotaným kolem krku a byla oživována. Čtrnáctiletá dívka se narodila nouzovým císařským řezem a byla také resuscitována. Vidíme, že reálný strach v dospělém věku může mít různé příčiny sahající do minulosti až k vlastnímu porodu. To je důležité pro porodní asistentky. Mnoho jich dokáže vycítit, že když přichází žena na porodní sál, která má obrovský strach, může to být spojeno se sexuálním zneužitím nebo s negativními zážitky z vlastních porodů. Odpoledne vám řeknu, jak lze s těmito informacemi zacházet v rámci terapie. Teď následuje zasloužená přestávka.  ************************************************************************************************************************ Doufám, že jste se posilnili a můžeme pokračovat. Na tomto obrázku je 14týdenní dítě. Bylo to krásné těhotenství a hladký porod. Dítě si leží úplně pohodlně, má uvolněná záda i zadeček. U dětí, které měly prenatální syndrom nedostatečnosti, je vidět sevřený zadeček a napnutá, prohnutá záda v kříži už ve 12 týdnech. O těch dětech v prenatální fázi ochuzených jsme mluvili dopoledne. Pokud dítě nedostalo v děloze vše, co potřebovalo, stává se často velmi závislým na matce a snaží se o kompenzaci po porodu. Samozřejmě tento syndrom nedostatečnosti (prenatal deprivation disorder) není jediným problémem. Zde jsou obrázky z nejnovějšího 3D-ultrazvuku a je vidět, že už v prenatální fázi se děti tváří velmi rozmanitě, obsáhnou širokou paletu výrazů – je to odraz maminčiných pocitů. Matka tohoto radostného miminka byla tou dobou velmi šťastná, maminka tohoto dítěte byla ustaraná, měla strach. Děti v děloze jsou velmi zaměstnané se sebou samotnými, zabývají se svým tělem, ale také podněty z vnějšího světa. Je-li maminka uvolněná, bezstarostná, je dítě schopné vnímat okolí, už od 18. týdne i naslouchat zvukům zvenku. Je to dobře, když má dítě v prenatálním období co nejvíce podnětů a zkušeností. Projevem traumatu je to, že se dítě zabývá stále stejnými problémy. Na tomto obrázku je zvláštní výraz tváře, dítě se usmívá a koutky má zdvižené jako klaun. To je prenatální úsměv. To dítě sní, že je pořád u maminky v lůně, to ale není zdravé, protože v tomto stavu by mohlo snadno zapomenout dýchat – a náhle zemřít (syndrom náhlého úmrtí).  Teď se ale vrátím k problému prenatální otravy – léky, alkohol, drogy – ty představují pro dítě veliké nebezpečí. Podle studií i jedna sklenička piva, vína nebo tvrdého alkoholu za týden se projeví na zdraví dítěte po porodu. Alkohol je velmi nebezpečný. Žena nemusí být alkoholička, ale stačí konzumace alkoholu jednou týdně a účinek už je závratný. Znamená to otravu a dítě se musí pokusit přežít s minimálním přítokem krve z placenty. Některé děti dokonce sahají po pupeční šňůře a mačkají ji, protože krev z pupečníku je nebezpečná. Následkem je rychlé bušení srdce a krev z těla dítěte je využita mozkem. Je dokázáno, že dítě může bez zásobování placentou přežít 10 minut. Bere-li maminka drogy nebo pije alkohol, snaží se tomu dítě vyhnout. Německé statistiky udávají, že asi 2 200 dětí je postiženo následkem alkoholu v těhotenství. Myslím, že to je sotva půlka reálného stavu. Sám odhaduji tento počet na pět tisíc. Pak je dalších asi osm tisíc dětí s minimálními následky konzumace alkoholu v těhotenství. Je vidět, že když žena pije malé množství alkoholu od početí, tedy v prvním trimestru, následkem jsou vývojové poruchy zvláště v obličeji, alkohol v druhém trimestru znamená poruchy růstu plodu a samovolné potraty a alkohol ve třetím trimestru způsobí poškození mozkových buněk. Následkem alkoholu je také nízká porodní váha, poruchy srdce a ledvin, deformace obličeje, tyto děti špatně sají a polykají a jsou velmi neklidné, později mají i poruchy v učení.  Toto zde jsou typické výrazy obličeje po konzumaci alkoholu v těhotenství. Bohužel musím konstatovat, že i zde v sále vidím lidi, u nichž se projevuje konzumace alkoholu jejich matek na začátku těhotenství. U této holčičky pila maminka alkohol na začátku těhotenství, má typický výraz obličeje. Tohle dítě šilhá, nemá horní ret a obličej má špičatý. Zde pila maminka ve střední části těhotenství (2. trimestr), dítě má malé oči a úzký horní ret. Na internetu je mnoho obrázků takových dětí a v současnosti probíhá celosvětová kampaň na ochranu těchto dětí, protože tyto škody jsou nenapravitelné. Na tomto obrázku je vidět dítě z profilu, uši jsou zešikmené a taky je vidět úzký horní ret a šilhající oči. Příznaky jsou vidět i na rukou. Po konzumaci alkoholu mizí tato čára uprostřed dlaně, ale nemusí to být jen po alkoholu, ale také po lécích jako Valium. Co to znamená? Kdo má čáru uprostřed, je velmi citlivý člověk a pokud v jeho okolí něco nehraje, uzavře se a nekomunikuje. Člověk, který měl syndrom prenatální nedostatečnosti, naopak velmi komunikuje, saje vztahy. Po komunikaci s takovými lidmi jste velmi unavení. Například i na porodním sále jsou některé ženy komunikace velmi chtivé a vyžadují pozornost, doslova vysávají lidi kolem sebe. Jiné ženy jsou uzavřené a ty je lepší nechat v klidu. Problém s alkoholem se projevuje i při kojení: tyto děti odmítají pít z prsu, na rozdíl od dětí, které prs vyžadují pořád. Ty „alkoholové“ děti mají i jiný tvar pánve, takže nohy těchto dětí jsou sevřené, špičky jsou otočené k sobě. Tyto děti se snaží svou pánev uzavírat. V mateřských školkách v Německu je asi třetina dětí, které chodí správně, další třetina chodí se špičkami od sebe, to jsou děti, které vyžadují pozornost, haló, já jsem tady, dívejte se, … a poslední třetina má špičky k sobě, ty děti jsou energeticky uzavřené, drží se zpátky a mají postoj sevřený, do školky přicházejí opatrně. Všechny tyto příznaky jsou následkem zážitků v prenatálním životě. Ty poslední děti často odmítají kontakt nebo dotyk a utíkají, jsou ve vývoji vpředu. To bývají ty rychlé porody, jejich důvodem je, že chybělo napětí svalu psoas, nesnaží se zaklínit se v těle, ale sevřou pánev a protože děloha je nepříjemné prostředí, chtějí prostě rychle ven. Jakmile přijde bolest, natáhnou se a samy se snaží vytlačit se ven. Z toho vychází složení tzv. porodního koktejlu: troška alkoholu, ricinového oleje, koňaku,… dítě to odmítá a proto chce rychle ven… Tady je důležitý obrázek. Pro osteopata nebo psychoterapeuta jsou to komplexní informace a potřebují k nim diferencovanou diagnózu, ale porodní asistentce stačí informace o těchto dvou důležitých svalech psoas. Chci vám ukázat, jak můžeme provést diagnózu, a to, co vím ze zkušenosti: čím víc jsou tyto svaly uvolněné, tím je člověk celkově zdravější. Když je psoas napnutý správně, pak je člověk správně uvolněný a docela zdravý. A pak vám ukážu několik cviků, které může cvičit každý, aby si uvolnil tyto svaly a tuto část těla. A ještě vám ukážu techniku, jak stanovit diagnózu svalů. Potřebuji dobrovolnice, abych vám ukázal uvolňovací techniku.  Paní Jarmila se položila na stůl. Nevypadá, že by byla těhotná. Ukážu Vám stanovení diagnózy. Na začátku prohmatám z boku chodidla. S trochou citu sleduji, jaké napětí je ve spodních končetinách v podélném směru. Chce to jen trochu cviku. Pak musím požádat, aby Jarmila myslela na něco velmi příjemného, na krásný zážitek. Teď si má připomenout nějaký stres, který prožila. Nakonec se má uvolnit. Velmi rychle se naučíte pozorovat, jak reagují bederní svaly: vycházejí z oblasti bederní páteře, procházejí přes hřeben kosti kyčelní (crista iliaca) a řídí rotační pohyb nohou směrem dovnitř nebo ven. Nejsou to jediné významné svaly, ale jsou velmi důležité. A právě když Jarmila pomyslela na něco negativního, tak se tyto svaly napnou a vytočí nohy výrazněji směrem ven. A to je malý signál, že něco z těchto záležitostí ještě není vyřešeno. Tyto svaly, celý jejich komplex, je tak silný, že dokonce ovlivňují napětí nohy v celé její délce až po chodidlo. Pokud je napnutý jen jeden sval psoas, pak se často liší velikost levé a pravé nohy. Jarmila má dost velké napětí svalů a vysokou klenbu nohy. A tento sval vytahuje nohu nahoru, do oblouku, a to víc vpravo než vlevo. Tuším, že máte levou nohu větší než pravou, že ano? Teď vám ukážu jednoduchou techniku, jak vyšetřit napětí v noze. Velmi lehce položíme ruku na nohu, třeba na palec u nohy, dotýkáme se velmi lehce, jinak by nebylo nic cítit. Pak uchopím nohu v kotníku a zkouším s ní pohybovat na obě strany a hledám rozdíly v měkkosti tkání. Tkáně jsou v těhotenství obvykle změkčené díky hormonům. Ale jestliže cítíte, že má těhotná pevná chodidla, znamená to, že by se měla více uvolňovat pro porod. Je vhodné prohmatat tkáně, jak jsou pevné, sama cítíte rozdíl – Vaše pravé lýtko je daleko měkčí než levé. I kolenní čéška je pohyblivá – obě jsou pohyblivé. Často je cítit, pokud zde byla operace. Když teď chci zkusit přímo reakci psoasu, tak uchopím třeba levé chodidlo a natahuji je směrem k pravému ramenu a dívám se na rameno, jak moc tkáň povoluje, když jemně táhnu. Pak zase uchopím pravé chodidlo a natahuji je směrem k levému ramenu a dívám se na rameno. Je to rozdíl. Zkusím znovu – pravé rameno se skoro nepohybuje. Takže snadno poznáme, že levý komplex psoasu je pevnější a nechce se uvolnit. Tyto rozdíly v napětí mohou vést ke skolióze a u těhotné to rozhoduje o poloze plodu, kam naléhá hlavička. Pokud byste byla těhotná, třeba v sedmém měsíci, provedl bych každopádně cvičení pro uvolnění levého psoasu. Ale aspoň to ukážu porodním asistentkám, jak bych s nohou pracoval, abych uvolnil napětí v levém psoasu a tak napomohl usnadnění porodu. Ten sval uvolníme, aby dítě mohlo snadněji procházet. Ještě se podíváme na levou nohu, jak zareaguje. Zatáhnu – a pak stejnou silou tahám za pravou nohu. Vidíte ten r

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Citove vztahy a uceni dětí

    Preskocime ted jeden ci dva mesice a dostaneme se do obdobi, kdy dite uz pozorne sleduje zrakem i sluchem vsechno deni ve svem okoli, kdy je schopno brat veci do rukou a prendavat je z jedne do druhe (a mezi tim treba nekolikrat do pusy) a kdy zretelne zacina rozlisovat lidi zname a nezname - tedy do pateho a sesteho mesice. Je proto dobre, kdyz se mu v teto dobe "jeho lide" nijak moc nemeni a nestridaji, kdyz se moc necestuje, kdyz se nemeni ani vnejsi prostredi. (Jesle do pul roku ditete v drivejsi dobe byl proto uplny nesmysl. Nastesti se u nas vyskytoval jen vyjimecne.)Tady nekde jsou zacatky uceni - a uceni ma ovsem sve podminky a sve zasady. Jednou z nich je, ze se urcite situace museji opakovat a ze ve vecech kolem ditete musi panovat urcity poradek a urcity rad. To znamena, ze urcity rad museji zachovavat i "jeho lide" v zachazeni s nim. Psychologove dokonce soudi (a nasli jsme pro to dost opory i v nasich vlastnich vyzkumnych studiich), ze potreba smysluplneho sveta je jednou ze zakladnich psychickych potreb, ktera ma byt uspokojena v pravy cas a v prave mire, ma-li se dite po dusevni strance vyvijet zdrave. A ten pravy cas zacina prave ted - a bude trvat po cele detstvi.Vsimneme si, prosim, take, jak v teto dobe instinktivne, neuvedomele, nenaucene pomahame diteti s ucenim tim, ze mu sami v sobe nastavujeme jakesi zrcadlo. Ma to dokonce odborny nazev - "biologicke zrcadlo". Vyzkumni badatele i rodice sami zaznamenavaji, ze dite uz v prvnim mesici zivota a nekdy uz brzy po narozeni dokaze napodobit nektere mimicke pohyby v obliceji. (Mimicke nervstvo je totiz u novorozeneho ditete a maleho kojence relativne velmi zrale.) Dovede napodobit otevreni ust, zavreni oci apod. Jenomze nyni kolem pul roku to dela uz velmi vyrazne, takze je z toho docela pekna zabava. My se tvarime udivene - a ono taky! A pak se to deje obracene. Ono se tvari udivene a my to delame po nem. My mu podavame kasicku na lzicce a sami (neuvedomele) otevirame pusu, abychom je primeli k napodobe. Dite vyda nejaky nepravdepodobny zvuk - a my to neuvedomele delame po nem, pricemz ovsem z naseho artikulacniho aparatu to vyjde v provedeni pravdepodobnejsim a lidstejsim. Povzbuzujeme je tedy k nejakemu vykonu nebo k jeho vylepsenemu opakovani tim, ze mu predvadime, jak se to dela.Zatim je to jednoduche, ale takovymto zrcadlem budeme (a mame byt), az dite bude chtit kopat do mice, az bude stavet komin z kostek, az bude strkat auticka po koberci (i dustojny dedecek s nim poleze po kolenou), az bude brat tuzku do ruky nebo az nam bude chtit pomahat s utiranim nadobi.Za pokrokem v citovych vztazich ted pokrocime jeste o dalsi mesic ci dva dal. Psychologicke vyzkumy ukazaly, ze u vetsiny deti se v sedmem mesici objevuje v plne sile tzv. specificky citovy vztah k "materske osobe" a v osmem mesici specificky strach z cizich lidi. Umyslne mluvime o "materske osobe", a ne proste o matce, protoze tento vztah se vytvari k tomu, kdo se k diteti matersky chova, tj. k tomu, kdo je mu predevsim darcem citove jistoty a opory (kdo mu pomaha prekonavat uzkost, k niz nyni vyvojove dospelo). Ve velke vetsine pripadu to je samozrejme vlastni matka, ale nekdy je to i otec ditete, babicka, sousedka, rodinna teta nebo i starsi sestricka, anebo i vice lidi v rodine. Dite totiz dava nyni vyrazne prednost nekomu pred ostatnimi - dozaduje se jeho pritomnosti, aktivne ho vita, pokrikuje na neho, provokuje jeho pozornost a protestuje, kdyz si ho ten onen nevsima, kdyz je opusti, kdyz se mu ztrati z dohledu, kdyz mu neodpovida.U nekterych deti je tato zmena v chovani napadnejsi, u jinych mene, u nekterych se dostavuje drive, u jinych pozdeji, ale v podstate je to znamka urciteho vyvojoveho pokroku, kterym by mely projit vsechny. V teto citove vazanosti k nekomu "svemu" nabyva totiz dite zrejme citovou jistotu a oporu, ktera mu bude zakladnou pro postupne uvolnovani a osamostatnovani. (Kdyby toho nebylo, mohlo by se pozdeji v dospivani stat nikoliv samostatnym, nybrz "nevazanym", coz je velky rozdil.) Znamy americky psycholog E. Erikson usoudil, ze v posledni ctvrtine prvniho roku zivota jde u ditete o vytvoreni zasadni a zakladni duvery v lidi. Z te pak vyplyva i duvera v sebe. Neni-li toto vyvojove obdobi dobre prozito, je nebezpeci, ze misto duvery bude pruvodcem ditete do dalsiho zivota neduvera. A to zajiste je moc spatny (neduveryhodny) pruvodce!Proto jeste jednou pozor! Tak jako pro zaklady v uceni, tak pro zaklady v citovych vztazich je dobre, aby prostredi, ktere rodice diteti vytvori, bylo citove vrele a pokud mozno stale. (Proto napriklad z psychologickeho hlediska nam nemuze byt rozvod rodicu, ani kdyz k nemu dojde uz behem prvniho roku zivota ditete, zcela lhostejny.)Rekli jsme, ze priblizne v osmem mesici se u deti objevuje specificky strach z cizich lidi. Neni to tak docela presne. Tento strach (ostych ci treba jenom nejistota) muze mit dite treba i vuci lidem znamym, ne vsak duverne znamym - tedy vuci tem, kdo nejsou "jeho lidmi". Vyvoj jeho vnitrniho sveta, jeho prozivani, pokrocil nyni v souladu s vyvojem intelektovym tak daleko, ze dite je schopno zname a nezname spolehlive rozlisit (znamena to, ze funguje pamet), pricemz vnitrni hlas uzkosti mu napovida, ze to nezname je nebezpecne. Sousedka, ktera obcas zajde na navstevu, je najednou ditetem prijimana s neduverou. Babicka, ktera dite nevidela tri nedele, je najednou odmitana jako nekdo cizi. A pani postacka budi najednou v diteti des a hruzu.Kde se to v diteti bere? Vzdyt je prece nikdo nijak nestrasi! - Vsak take nejde o zadne vychovne pochybeni, ale o docela prirozeny a vyznamny pokrok na ceste rozumoveho a citoveho vyspivani. A budiz k tomu hned receno, ze nic nenasvedcuje, ze by se z deti, ktere se v tomto obdobi boji cizich lidi, stavali bazlivci na cely zivot. Naopak, mohou z nich byt lide nad jine statecni a pritom i citlivi, s bohatym vnitrnim zivotem. (Proto pozor, abychom ve snaze dite psychicky otuzovat pro "tvrdost zivota" snad nenasadili prilis tvrdy kurs! Bylo by to predcasne a byla by to velka vychovna chyba - ba mozna i tragicka.)Tady take poznavame, ze to, co dela z vychovatele "osobu materskou", bychom nedokazali vyjadrit zadnym diplomem z rodicovskeho kursu, ale ze je to dano jeho schopnosti byt diteti utocistem pred vsim "neznamym-nebezpecnym", byt prostrednikem mezi nim a timto neznamym svetem a cinit vsechno nebezpecne v nem dostatecne bezpecnym svou pritomnosti. Zatim pritomnosti fyzickou - svou naruci, svou podanou rukou, svym uklidnujicim ci povzbudivym slovem. Pozdeji pak i na dalku a zprostredkovane tim, ze jsme s ditetem ve svych myslenkach, ze je provazime na nebezpecnych vypravach lidskym svetem, jenz ma, bohuzel, nekdy i podobu pouste a nekdy dzungle.K tomuto vykladu patri jeste dovetek o detech mazlivych a nemazlivych. Ma nam znovu pripomenout, ze pro dalsi vychovu ditete je mimoradne dulezite porozumet uz v tomto obdobi individualite naseho ditete.Detailni sledovani deti v druhe polovine jejich prvniho roku zivota (provadel je v Anglii predevsim R. H. Schaffer se svymi spolupracovniky) ukazalo, ze vetsina deti se rada mazli, ze je to dokonce jejich zivel. Prituli se, hledaji teplo materske naruce, vyslovene roztaji pod doteky nezne materske ruky, ale i hrubsiho otcovskeho pohlazeni. Ale je asi 20 % deti, ktere takovouto intimitu telesnych dotyku a kontaktu moc nesnaseji a radeji se jim vyhnou. A jsou nektere, ktere je dokonce prijimaji s odporem a rozhodne se brani. (To nemluvime o detech trpicich detskym autismem, jimz je kontakt s druhymi lidmi proste cizi a lhostejny, tak jako jsou jim lhostejni i lide sami, a to i ti nejblizsi.)Tohle je treba vedet, protoze se stava, ze zklamani rodice, kteri mazlivost ditete pokladaji proste za samozrejmou, maji pak tendenci se diteti vnucovat a k mazleni je proste primet. A neco takoveho je opet vychovny prohresek a muze to kazit vztah mezi rodici a ditetem i mezi rodici navzajem. (Vycitaji si, kdo to zavinil a kdo to s ditetem lepe nebo hure umi.) Pritom je psychologickymi vyzkumy prokazano, ze jde o deti docela normalni - jenom nemazlive!Jsou ovsem i maminky a tatinkove a babicky a teticky s vetsi nebo mensi potrebou telesneho kontaktu, neznosti a mazleni. Muze pak nastat cela rada kombinaci: Nemazliva matka - mazlive dite, mazliva matka - nemazlive dite, oba mazlivi a oba nemazlivi. (Kdyz se nam do toho pripletou jeste dalsi clenove rodiny, dostaneme takovych kombinaci mnohem vic.) Ty dve posledni zrejme mnoho problemu nenadelaji - ale na ty dve prvni pozor! Dobra vychova potrebuje souhru v techto tak zakladnich tendencich, a nikoli rozpor! A ponevadz rodice jsou starsi a rozumnejsi, musime zadat od nich, a ne od ditete, aby se prizpusobili.Dite je individualita, a ne ucebnicove schema ani vyvojovy automat! Tuto individualitu by tedy meli rodice poznavat a ovsem take respektovat.

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Těhotenství

    Těhotenství je děj, nad kterým stále stojíme v údivu. Zopakujme si proto aspoň stručně, co se v tak úžasně krátké době děje na jeho začátku. Dělení buněk oplozeného vajíčka začíná už v době jeho putování vejcovodem do dělohy. To trvá čtyři až pět dní. Dalších pět nebo šest dní trvá, než se vajíčko pevně "uhnízdí" v děloze. Embryo necelé tři týdny staré je velké jeden a půl milimetru, má tvar kapky a dá se na něm už rozlišit hlava a ostatní tělo. Na konci třetího týdne začíná tlouci srdce - a bude tlouci až do samého konce života. Je to vskutku nejdéle pracující orgán v našem těle. Během druhého měsíce dosáhne embryo velikosti čtvrt centimetru. Utváří se obličej, ústa, oči, uši, končetiny. Začínají se tvořit nervy. Játra vyrábějí červené krvinky. Prsty se protahují a odděluje se palec. Funkci mozku na elektroencefalografu lze zachytit už v devátém týdnu embryonálního vývoje.Tady začíná další fáze vývoje, kdy plod (s vývojovým pokrokem dostává i nové jméno - fetus) je velký dva a půl centimetru a vznáší se v amniotickém vaku, který má v průměru asi 5 cm. Mnohé ženy však si v této době ještě ani neuvědomují, že jsou těhotné.Na začátku třetího měsíce se plod už zřetelně pohybuje. Dokončuje se vývoj orgánů. Jestliže po narození je na dítěti patrna nějaká malformace, čili nesprávně utvářený orgán (např. rozštěpy patra a rtů, srůsty prstů apod.), dá se na týden (někdy i na den) přesně určit, kdy k tomu došlo. Jen lidský mozek, tato nejjemnější a nejsložitější tkáň v našem těle, má svůj vývojový čas po celou dobu embryonálního a fetálního vývoje, tj. od druhého týdne výš. To znamená, že může být poškozen kdykoliv nějakým dosti silně působícím škodlivým činitelem. Od čtvrtého měsíce se dá ultrazvukem zjišťovat i pohlaví dítěte.Pohlavní diferenciace začala ovšem už mnohem dříve vlivem pohlavních chromozomů - XX ženských a XY mužských - a zvláště pak vlivem mužského hormonu testosteronu, který v mohutné míře začnou produkovat varlátka, neboli testes, sotva se ve své miniaturní podobě začnou u mužského plodu vyvíjet. Na těchto hormonálních základech se dále vyvíjí celá řada dalších zajímavých mužsko-ženských diferencí v duševních funkcích, v myšlení a cítění, v postojích a životním zaměření, čímž se vnáší do života lidstva ona specifická zajímavost a dramatičnost, jež poskytuje nepřeberné množství podnětů a inspirací umělcům všech dob. Již na úrovni prenatální se zjišťují rozdíly ve funkci mozkových hemisfér chlapečků a holčiček, takže se dá říci, že náš mozek funguje mužsky nebo žensky dávno dříve, než si to potom na světě sami uvědomíme.Také původ některých specifických poruch učení (např. dyslexií) se podařilo dnes vystopovat hluboko do pátého měsíce těhotenství, kdy jednotlivé vrstvy kůry mozkové mají už svou specifickou skladbu buněk (cytoarchitektoniku). Ukázalo se při zkoumání mozků dyslektiků, že v této architektonice jsou určité zvláštnosti, které mohly vzniknout jen před pátým měsícem nebo během pátého měsíce jejich intrauterinního vývoje.Aktivní "život" mozku, jak lze prokázat elektroencefalografickým sledováním, začíná v době mezi 28. a 32. týdnem vývoje plodu. V té době už také reaguje na smyslové podněty z okolí - sluchové, zrakové, hmatové.V pátém měsíci už dosahuje plod přibližně polovinu své porodní délky a váží asi půl kilogramu. To už také matky zřetelně cítí jeho "kopání", v jehož intenzitě se do jisté míry zračí už i příští temperament dítěte. Od této chvíle bude matka vědomě prožívat své "soužití" s dítětem, které bude mít pro ni už nepochybnou reálnou existenci i určitou osobitost. Říkáme, že matčin vztah k plodu se individualizuje. Není to už jen vztah k dítěti v naději, ale vztah k tomuto určitému jejímu dítěti.V šestém měsíci se už některé nedonošené děti předčasně narodí, takže můžeme jejich životní projevy sledovat přímo a podrobně. Od sedmého měsíce výš pak už nedonošené či nezralé děti dnes celkem dobře přežívají.V posledních desetiletích se mohutně rozvíjí vědecké odvětví, které si říká "prenatální psychologie". Její východiska shrnuje známý kanadský psycholog Thomas Verny (původem z Bratislavy) do těchto čtyř bodů:1. Lidský plod dovede vidět a slyšet, může něco prožívat, dokonce je schopen se učit (na základní, rudimentární úrovni). Co však je nejdůležitější, je schopen i cítit - samozřejmě ne s onou složitou promyšleností dospělého člověka, nicméně cítí.2. Z toho vyplývá, že to, co dítě cítí a vnímá, začíná formovat jeho postoje a očekávání vůči sobě samému. Jestli nakonec bude sebe vnímat jako šťastné, anebo smutné, a jednat jako člověk šťastný, anebo smutný, agresivní, nebo povolný, sebejistý, nebo plný úzkosti, to závisí - z části - na tom, co se o sobě dovídá za pobytu v děloze.3. Hlavním zdrojem těchto "poselství", která dítě formují, je jeho matka. To neznamená, že každá povrchní, přechodná starost nebo úzkost by měla vliv na její dítě. To, na čem záleží, jsou hlubší a trvalé formy cítění. Trvající úzkost nebo tíživá nejistota týkající se vlastního mateřství může zanechat hluboké jizvy na osobnosti nenarozeného dítěte. Na druhé straně takové povznášející emoce jako radostné očekávání mohou významně přispět k jeho zdravému citovému vývoji.4. Nejnovější výzkumy se začínají čím dál více zaměřovat i na otce a jeho city. Donedávna se k nim nepřihlíželo. Nyní víme, že to, co muž cítí k ženě a nenarozenému dítěti, je jedním z nejvýznamnějších činitelů určujících úspěšnost těhotenství.Tolik tedy Thomas Verny a s ním mnozí další prenatalní psychologové. Na podporu jejich závěrů je možné uvést jeden zajímavý pokus.Prováděl jej doktor Reinold v Rakousku. Těhotná žena klidně leží na vyšetřovacím stole a lékař sleduje chování plodu ultrazvukem po dvacet minut. Za těchto okolností se plod v děloze zpravidla uklidní a tiše leží. Když se dosáhlo tohoto klidového stadia, lékař matce sdělil, že "plod se vůbec nehýbá". Toto svým způsobem pravdivé a neškodné sdělení vyvolalo ovšem u žen skoro vesměs úlekovou reakci. Dr. Reinold sledoval, za jak dlouho na matčin prožitek stresu plod odpoví. Dělo se tak pravidelně během několika vteřin. Všechny plody na matčin stres reagovaly mohutným "kopáním" a neklidem. Neuroendokrinní systém matky přenáší tedy plodu nepochybně její silnější citová hnutí.T. Verny k tomu říká, že "emoční radar plodu je tak citlivý, že zachycuje i jemnější záchvěvy mateřských citů".Ať již názory prenatálních psychologů přijmeme se vším všudy nebo s jistou rezervou (sám se přikláním spíše k tomuto druhému postoji), jedno můžeme pokládat za jisté a prokázané: Vztah mezi prožíváním matky a chováním plodu existuje. Pochybnost může vznikat jen v otázce, jak těsný je tento vztah a jak trvalé může být a jak se v životě dítěte dále uplatní to, co eventuelně z citového života své matky během jejího těhotenství přijalo.Z toho pak můžeme již sami odvodit závěr, k němuž ostatně docela jinými, nevědeckými cestami dospěly už kdysi naše prababičky, že totiž doba těhotenství má být pro matku dobou pěknou, šťastnou, kterou by měla prožívat co nejvíce v duševní pohodě a co nejméně v duševním stresu. Za starých dob dokonce v některých krajích mívala těhotná žena právo, aby se jí "vyhovovalo ve všem", takže tento čas byl pro ni časem jakéhosi královského panování v rodině (i vůči tchyni), což ji přirozeně motivovalo k tomu, aby si tento zážitek pokud možno vícekráte v životě zopakovala. A jaké neštěstí to znamenalo pro ženu, která nic takového zažít nemohla! Jaké společenské ponížení! Tohoto výsadního postavení těhotné ženy se dalo ovšem i všelijak sobecky využívat a zneužívat. Proto například J. A. Komenský hraje na jinou notu, tj. mnohem vážnější, když v Informatoriu školy mateřské říká, že by nastávající matky "nad jiné časy pobožněji sobě měly počínat, ...aby něčím plodu svému neškodily". Důrazně říká, že "potřebí matce těhotné hnutí mysli své na pozoru míti", aby se příliš nelekala, nehněvala (možno říci i nevztekala), netrápila starostmi a netruchlila. Dnešní věda všechno tohle shrnuje do jednoho doporučení: Pokud je to jen možné, vyvarujte se všeho stresu!Moderní psychologie nemá mnoho, co by k tomu dodala.Něco však přece. Především to, že dobře prožité těhotenství není věcí jen oněch devíti měsíců, nýbrž rodičovských postojů, které - jak jsme viděli - se tvoří celým předchozím životem, od časného dětství do dospělosti. Je tedy třeba se na těhotenství připravit a udělat všechno, aby si ho matka i otec v pravém slova smyslu užili - a s nimi i ti, kdo jsou jejich blízcí a kdo s nimi tvoří společenství širší rodiny.Z toho pak dále plyne, že mladí lidé se rozhodně nemají nechat zaskočit nechtěným těhotenstvím, a to zvláště pokud jsou sami ještě ve věku mladistvém.Poznatky mluvící proti příliš mladému rodičovství žen i mužů je možné shrnout asi takto:- Mladí rodiče ve věku mezi 15 a 18 léty jsou ještě ve vývojovém stadiu adolescence. Psychické charakteristiky tohoto období jsou těžko slučitelné s nároky rodičovství.- Manželství mladých rodičů se proto velmi často rozpadají.- Těhotenství zpravidla mladistvé milence zaskočí nepřipravené.- Těhotenství mladistvých žen jsou v naprosté většině případů neplánovaná a nechtěná.- Je více komplikací ve vztahu k vlastním rodičům.- Mladiství rodiče mají zpravidla horší společenské a ekonomické postavení.- Bývá u nich i horší zdravotní péče v těhotenství a u jejich dětí je tendence k nižší porodní váze.Několik velice důležitých doporučení pro dobu těhotenství má však i dnešní medicína. (Píše o tom paní primářka Marie Pokorná v naší knížce Radosti a strasti, 1995.)Předně je třeba od útlého dětství dbát na zdraví děvčátek. Jejich pohlavní buňky, tzn. vajíčka, jsou přítomny ve vaječnících v konečném počtu už při narození. Neobnovují se - jen zrají s věkem děvčete a mohou tedy během doby do oplodnění utrpět i různé škody. Proto je důležitá správná výživa, snížení škodlivého záření na nejnižší míru, vyloučení alkoholu, nikotinu a drog, velmi opatrné užívání léků, prevence infekcí hlavně v dutině břišní, prevence infekcí od zvířat (hlavně tzv. toxoplazmózy - říká se jí také "králičí nemoc").A v době těhotenství samotného? Hodně čerstvého vzduchu. Hodně spánku a dobré pohody. Pohybovat se co nejvíce a pracovat na vzduchu, cvičit u otevřeného okna. Jíst pestrou stravu s dostatkem zeleniny a ovoce, maso nejraději kuřecí a rybí (v těhotenství se maso ordinuje i vegetariánkám), mléčné produkty a mléko (hlavně pro obsah vápníku). Nekouřit a nepobývat v zakouřených místnostech. Neužívat žádné léky. (Při vážnějším onemocnění vždy se radit s lékařem!) Pozor i na vitamínové směsi. Vyhýbat se prostředí s rizikem infekcí a působení chemikálií. Nic vědomě neriskovat!S těmito radami tedy opouštíme mladou matku a otce a přejeme jim, aby si svého mateřství a otcovství užili plně a radostně - a nepromarnili ani den svého těhotenství (myslím to vážně - i otcova!), neboť je to nepochybně velice významná etapa výchovy jejich dítěte, byť zatím světlo světa ještě fakticky nespatřilo.  

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Správná péče o dětské zoubky

    Správné péči o dětský chrup bychom měli věnovat pozornost již od prořezání prvního mléčného zoubku. Věřte totiž, že to, jakým způsobem se budete starat o mléčné zuby, ovlivní později i zdraví stálého chrupu, nemluvě o osvojení správných hygienických návyků. První návštěvu stomatologa by dítě mělo absolvovat již v jednom roce života. Po té následují preventivní prohlídky v půlročních intervalech. Jak se tedy o dětský chrup správně starat?První zoubekJakmile se dítěti vyklube první zoubek, což bývá nejčastěji kolem 6. měsíce věku, začneme jej navykat na pravidelnou dentální hygienu. Na zubech se totiž tvoří zubní plak, který by mohl stát za vznikem zubního kazu. Navíc si dítě hned od počátku zvykne, že mu někdo sahá do úst a „něco tam v pusince dělá“.První zoubek stačí čistit kouskem vlhké gázy nebo si můžeme pořídit malý silikonový kartáček, který se navléká na prst – tzv. prsťáček. Zpočátku není potřeba používat zubní pastu, ale zoubky čistíme „na sucho“.Od vyklubání prvního zoubku bychom měli dbát na pravidelnost a hlavně důslednost v čistění zubů. Jen tak bude dítě brát každodenní čištění zubů jako samozřejmost.První stoličkyV době, kdy se objeví první stoličky, je nejvyšší čas začít používat dětský zubní kartáček. Ten by měl mít co nejmenší hlavičku, rovně střižené, co nejhustší a hlavně co nejměkčí štětinky. Takovým kartáčkem se totiž dostame hluboko do pusinky a dosáhneme i na těžko přístupná místa, jakými jsou například stoličky. Měkké štětinky navíc nepoškodí dětskou zubní sklovinu.Kartáček bychom měli měnit ve chvíli, kdy jsou na něm viditelné známky opotřebení jako jsou roztřepené štětinky.  Používání jednoho kartáčku by však nemělo být delší než 6 až 8 týdnů. Po této době je už plný bakterií a značně opotřebovaný, takže by se dalo již pochybovat o jeho čistících schopnostech.Osvědčilo se pořídit dítěti dva zubní kartáčky – jeden pro rodiče, kterým zoubky důkladně čistí a druhý pro dítě. Může si s ním hrát, kousat do něj, pokoušet se sám si čistit zuby atd. Ten druhý kartáček však pochopitelně dostane náležitě zabrat a zničený bude již po pár dnech „používání“.Správná technika čištění dětských zubůZásadně nevhodná, a to jak pro děti tak i pro dospělé, je tzv. horizontální technika, kdy zuby čistíme pohybem ze strany na stranu, chcete-li  „od ucha k uchu“. Mléčný chrup je vhodné čistit malinkými krouživými pohyby, kdy se kartáčkem pohybujeme téměř na jednom místě. Velké krouživé pohyby se již svým provedením značně přibližují nevhodné horizontální technice.V momentě, kdy se začíná objevovat stálý chrup, postupně přejdeme na tzv. stíravou techniku čištění zubů („od červeného k bílému“). Ta je vhodná nejen pro děti, ale i dospělé. Kartáček při ní přiložíme k dásni tak, aby štětinky směřovaly šikmo ke kořeni zubu. Potom setřeme plochu zubu tak, aby štetinky nakonec směřovaly ke kousacím ploškám zubu, tedy od kořene zubu. Tento pohyb je třeba opakovat 3x až 5x.Kdy začít používat zubní pastuV případě prvních zoubků (řezáky, špičáky) není potřeba zubní pastu používat. Úplně si vystačíme s pouhou vodou. Ve chvíli, kdy přecházíme na zubní kartáček (a dítě neumí vyplyvovat) již můžeme žačít dítě zvykat na chuť zubní pasty a štětinky zubního kartáčku mu pastou pouze potřísnit.Zpravidla mezi druhým a třetím rokem života, kdy se dítě již naučí ústa vyplachovat a vyplyvovat, začneme nanášet dětskou zubní pastu, maximálně však do velikosti malého hrášku (navzdory vyplachování úst totiž dítě značné množství pasty spolyká).Zubní pastu vždy vybírejte takovou, aby byla určena pro danou věkovou skupinu. Liší se v obsahu množství fluoridů. Pro úplně nejmenší jsou vhodné pasty s obsahem do 500 ppm. Od šesti do dvanácti let věku dítěte můžeme začít používat pasty s obsahem 500 – 1000 ppm. Později již dítě může přejít na zubní pasty určené dospělým.Jak dlouho a jak často zuby čistit?Zuby bychom měli dítěti (i sobě) čistit minimálně dvakrát denně, ráno před snídaní a večer. Po večerním čištění by se nemělo už nic jíst ani pít, kromě čisté neslazené vody.Zuby by dětem měli čistit rodiče. Přibližně od tří let je dítě schopno si zuby „vyčistit“ samo. Je však nutné, aby rodiče chrup zkontrolovali a dočistili správnou technikou. Na provádění ústní hygieny dítěte by rodiče měli dohlížet přibližně do 10ti let věku dítěte.Dítě si nechce čistit zubyPokud máte doma malého odpůrce zubní hygieny, nesmíte ztratit nervy. Je potřeba u dítěte vybudovat kladný vztah, díky kterému pak bude péče o chrup hračkou. Zkuste zapojit veškerou svou fantazii a udělat z čištění zubů zábavu. Vymyslete si vlastní hru, díky které budete každé ráno a každý večer vyhánět z pusinky červíky kazílky. Složte tématickou a veselou básničku, kterou odříkáte při každém čištění. Zkuste si „vyměnit“ kartáčky – dítě dostane do ruky Váš zubní kartáček a bude čistit zuby Vám, Vy pro změnu vezměte jeho a vyčistěte mu všechny zoubky. Možností je spoustu, chce to jen pevné nervy a spoustu fantazie.Tip pro VásPokud chcete mít jistotu, že jsou zuby dokonale vyčištěné a zbavené zubního plaku, pořiďte si v lékárně speciální tablety nebo roztok, které jsou barevnými indikátory plaku. Ústa roztokem důkladně vypláchněte. Pokud na zubech po vypláchnutí uvidíte barevná místa, je nutno je ještě dočistit a zbavit je zbylého plaku. 

    31.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Ta paní od tatínka

       "Co ti ta paní udělala, že jí nemáš ráda?"   "Vzala mi tátu."    Není to ani maminka, není to ani macecha. A přitom je to žena, která zasahuje do života dítěte. Setkává se s ním v pravidelných intervalech a patří vlastně mezi nejbližší příbuzné. Je to totiž ta "paní od tatínka" - je to "cececha". Výmysl 13tileté dívky v naších krajích se začíná ujímat.   Kdo je ta žena? Skoro vždy je mladší než maminka a tráví s tatínkem více času než samotné dítě. Rozhoduje o jeho čase, tráví s ním veškeré volno a všude s ním chodí, ačkoliv by, z hlediska dítěte, mohla klidně zůstat doma. Zúčastňuje se pasivně nebo aktivně závažných životních rozhodnutí týkajících se dítěte. Někdy se pokouší o jeho výchovu, často pouze poučuje a vynáší o něm soudy. Většinou se snaží získat si zájem dítěte a dokonce i jeho lásku.    Je to také ta "paní od tatínka", kterou nemá nikdo rád (otce nepočítaje). Nemá jí ráda maminka, ani babička, ani dědeček, ani kamarádky maminky. Čili nikdo, kdo je důležitý v dětském okolí. Buď se o té "paní" vůbec nemluví, což je lepší případ, jako by neexistovala. Nebo se o ní mluví pouze "špatně".    Takové chování je v našem kraji zvykem. Objevují se již světlé výjimky, kdy se o nové otcově partnerce mluví bez napětí a dokonce je přijata v původní rodině jako její další člen, ale jedná se skutečně o raritu.    Vezměme si vliv vztahu dítě a jeho nevlastní matka z hlediska malého dítěte.    V drtivé většině je dítě v předškolním věku vstřícné ke každému, kdo o něj projeví zájem. Visí samozřejmě na své mamince i tatínkovi a když se rozvedou, je schopno přijmou bez výrazných problémů i nové partnery obou rodičů. Podmínkou je ovšem nezmenšený zájem o něho ze strany otce tak i matky. Novou "paní" přijme bez problémů, pokud si tato je schopna s ním "krásně hrát".    Ještě v mladším školním věku, tak cca do 8 let, je vztah k "nevlastní mámě" neproblematický. Dítě si stále ještě žije ve vlastním dětském světě a názory dospělých se míjí u něho účinkem. Vnímá jakoby jedním uchem tam a druhým ven.    Avšak ouha! Od okamžiku, kdy začne vnímat hodnocení lidí svými blízkými a svůj svět podle toho také chápat, tehdy se dítě začne zabývat také hodnocením té "paní od tatínka".    Začnou se v něm předčasně bouřit city, které se navenek projevují jako závist, žárlivost a vztek, to všechno spojeno s bezmocností.    Dítě někdy začne otci klást přímo otázky týkající se jeho partnerky. Nechápe, jak těžko se otci odpovídá. Pokud otec postřehne, že nemůže názor dítěte korigovat ve svůj prospěch, tehdy dochází, ve vztahu mezi ním a dítětem, k ochlazení. Toto ochlazení se projeví omezením kontaktu otce s dítětem. Ze strany dítěte, které není odpověďmi otce dostatečně uspokojeno, dochází také k pocitům nespravedlnosti. Nesmíme zapomenout, že mezi lidmi, stejně tak mezi otcem a dítětem, je vnímána i tzv. neverbální komunikace - nekomunikace (mimoslovní).    Stává se, že pokud k rozchodu rodičů dochází v pubertě a otec seznámí dítě se svou novou ženou, v drtivé většině ztrácí otec autoritu a jeho nová žena je pouze jeho jakási "odnož", o niž není zájem.    Jedině tehdy, když je dospívající dítě vůči matce v negativním vztahu (odpor), mohou se jak otec, tak i jeho nová žena stát jakýmisi spiklenci společně s dítětem proti matčině osobě.    Není však výjimkou, kdy se děti v pubertě od otce a jeho nové ženy zcela odkloní a přestane mít o jeho život zájem. Chlapec nebo dívka v pubertě totiž vůbec nechápe, že tak starý člověk, jako je jeho otec, se může zamilovat. Zamilovat se "ve stáří" rovná se totiž "šílenství". Nesmíme zapomenout na to, že většina dětí už od školních let předpokládá, že jejich rodiče jsou staří lidé, kteří mají to nejlepší za sebou a nic nového je nečeká. Z hlediska dítěte je povinností rodičů pouze a pouze být dítěti k dispozici z všech okolností. Tento názor je přirozený a pro vývoj dítěte je nosný.    Mnozí z nás zažili v životě těžký okamžik, kdy si náš bývalý partner, s nimž máme potomka nebo potomky, našel nového partnera. Naše milované dítě námi opečovávané a chráněné, odchází do nového, pro nás neznámého prostředí, které netvoří pouze otec, ale někdo, k němuž máme rozporuplný, někdy vyhraněně negativní vztah.    Po odchodu dítěte do otcovy nové domácnosti, je nám velmi těžko, máme pocit zbytečnosti, prázdné náruče a hlavně nespravedlnosti. Představujeme si, jak nás dítě svým chováním zrazuje. Jak tráví čas s otcem a jeho milenkou vesele a šťastně bez jediné vzpomínky na svou nešťastnou a osamělou matku. V takových chvílích má pocit, že se její nedospělé dítě chová jako zrádce.    Jak to dělá ta hrstka populace, aby ani dítě, ani opuštěná matka a nakonec ani otec, který si našel jinou, nežili v napětí a v nenávisti?    Odborníci na mezilidské vztahy se denně setkávají s vášnivými negativními emocemi, které v krizových situacích jejich klienti a pacienti prožívají. Bohužel málokterý člověk je schopen uposlechnout příkazu rozumu a vydat se po té jediné správné cestě.    O co nám vlastně v citovém životě jde?    Žít celý dospělý život v nenávisti a radosti z pomsty? Nebo se srovnat se situací, která vznikla a nedá se příliš změnit? Porozhlédnout se kolem sebe a uvidět, že život není jenom nespravedlivý a plný utrpení.    Pokud se manželé rozejdou, je třeba předpokládat, že si časem oba najdou nové partnery a vytvoří si novou strukturu vztahu. Společné dítě z minulého manželství by mělo co nejméně pocítit jakékoliv negativní hodnocení partnerů, jak ze strany jednoho nebo druhého rodiče. Ani blízcí příbuzní, v podobě dědečků a babiček, by neměli negativně přistupovat k novému "příchozímu". Dítě by mělo mít "otevřený" vztah ke každému novému člověku a být připraveno si pod jemným vedením dospělých vytvořit si na své okolí svůj vlastní názor.    Naopak oba rodiče by měli zamezit jakémukoliv negativnímu hodnocení blízkých příbuzných (i ostatních lidí), protože se tak tvoří u dítěte zatěžující negativní pocity.    Podle průzkumů bylo zjištěno, že děti, které vyrůstaly ve velmi kritickém prostředí (kritickém vůči ostatním lidem), byly méně aktivní než ty, které vyrůstaly v prostředí, kde se jednotliví členové rodiny vyhýbali negativnímu hodnocení okolního světa. V našem případě, kdy se jedná o negativní hodnocení tzv. "cecechy" (přítelkyně nebo manželky otce dítěte), dochází nebohé dítě ke zjištění, že ačkoliv ono samo dává najevo svůj nezájem nebo nechuť, přesto to nijak neovlivní vztah jeho otce k té "hrozné ženské". Pak se nemůžeme divit, že právě takové děti podléhají snadněji pocitu bezmocnosti a následně se u nich objevují různá psychosomatická onemocnění. Jsou to bolesti hlavy, bolesti břicha, nechutenství nebo naopak přílišná žravost. Děti, které žijí v určitém napětí vůči blízké osobě, jsou tímto napětím vyčerpávány a proto se nemůžeme u nich divit zřetelné ztráty tvůrčí aktivity a iniciativy.    Opuštěná matka vychovávající sama děti je samozřejmě v těžší situaci než její bývalý manžel, který si "užívá" s novou ženou. Přesto je třeba mít na paměti, že živením nenávisti vůči "sokyni" nepomohu sobě, ale hlavně a hlavně uškodím svým dětem, nejenom v současnosti, ale i do budoucnosti.

    04.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Teenageři a piercing jazyka

    Pokud máte dítě, konkrétně, preteen nebo teenager, je pravděpodobné, že vaše dítě zjistí, jak úžasný je takový piercing do jazyka, pokud vaše dítě dělá zalíbí těla šperky, můžete se vsadit, že budete čelit příval žádostí, aby mu / jí, aby si propíchnout.Z rodičů pohledu, chápu počáteční úzkost: Moje dítě .... chce ... piercing!?! Co o získání zaměstnání? Co když on / ona dostane nemoc? Je moje dítě začíná jít dolů "špatnou cestu"? Je to začátek konce? ... Atd.Rodiče, bude tento článek vám pomůže dát svou mysl v klidu. Byl jsem na obou stranách spektra tak chápu obou hledisek. První věc, aby zvážila, že vaše dítě bude prostřednictvím této "vzpurný" fázi (a nelži sobě, do určité míry nebo jiný, jsi šel přes to taky). Ve snaze odlišit se jako jednotlivci, děti vypadají, že má zvláštní schopnost používat věci, které IRK vám nejvíce k dosažení svých cílů "nezávislosti". Vaše dítě je také součástí generace, kde média infiltroval každý aspekt svého života - a konkrétněji, celebrity uctívání součástí naší pop kultury je ve všech dob vysoká. Pokud vaše dítě oblíbené celebrity má břicho piercing, buďte ujištěni, že bude jen přilévat oleje do ohně. Konečně, děti v tomto věku jsou velmi dobře vědomi jejich vzhled, a chtějí používat své tělo jako formy sebevyjádření. Místo malování míru značky na tvářích (jak jste si možná udělal v 60. letech), může dospívající mají nyní nozdra piercing stát na rozdíl od davu.Nezávislost, sebevyjádření, a kulturní vlivy - mají vliv na každou generaci, ale každá generace najde svůj vlastní způsob, jak přidat rotaci s těmito tématy.K dispozici je také ještě jedna věc k dispozici: v této fázi, vaše dítě se také snaží "vzít" určitou moc daleko od vás - to znamená, že jsou vázání k obnovení vládnoucí systém v domě. Je to součást dospívání. Pokud se vaše dítě opravdu chce piercing, a řekneš ne, pravděpodobně bude jít ven a dostat to udělat tak jako tak. Podle jejich názoru, že právě vykonstruovaném vaše pravidlo, a proto jste kousek po kousku méně šéfa z nich, a začnete ztrácet svůj vliv a kontrolu.Nyní, tam jsou výhody umožňující vaše dítě, aby si propíchnout. Přestože jako rodiče chceme, aby přístřeší a chránit naše děti před nespravedlnosti světa, tato mentalita neslouží v dětském nejlepším zájmu. Jakmile vaše dítě má piercing do jazyka, se budou muset naučit o oběti: například, ačkoli oni milují svou piercing ve rtu, v případě, že chcete, aby se letní práci v bance, aby mohl zaplatit za auto, se budou muset vzít ven. Oni jsou pak konfrontováni s volbou: mohou buď ponechat piercing a být chudý, nebo mohou odstranit piercing a být bohatý. Život je plný obtížných rozhodnutích - a piercing jsou docela rozumný způsob, jak ilustruje tento bod.Zde je způsob, jak přijít ke šťastnému médium. Pojďme předstírat, že vaše dospívající dcera chce břicho-tlačítko prsten, protože, "je to roztomilé a každý má jeden". Spíše než dávat přímo "ne", sednout a popovídat. Vy a Vaše dítě mělo řešit tyto otázky a připomínky, vířící kolem vaší hlavy (chcete-li lépe vzdělávat sami na piercing, podívejte se na některý z mých dalších článků - obracím nepřeberné množství otázek a aspektů piercing). Měli byste se také stanovit jasně a žádných nejistých termínech, které bude platit za to. Pokud chcete, aby vaše dítě platit za piercing, on nebo ona bude získat větší porozumění o skutečné hodnotě peněz - tj. budou muset pracovat, aby dostali, co chtějí. Pokud dítě platí pro piercing, budou také více investovat do péče o piercing, který je naučí více o osobní zdravotní odpovědnosti a hygieny.Pokud chcete platit za piercing do jazyka, možná si můžete vytvořit vaše dítě pracovat pro ni. Velmi populární (a vysoce efektivní) způsob je, aby vaše dítě piercing, pokud mají vysokou čest-roll, nebo si jen to na jejich vysvědčení. Je to win-win situace: Vaše dítě získá vynikající známky (které se již dlouho pohybuje účinky) a získají piercing jako odměnu.Jen tak mezi námi dospělými - pokud jde o zaměstnanost jde, piercing neovlivní zaměstnání jako kdysi. Google, a další podnikatelské subjekty podnikání, například, nemají šaty kód politiku - který zahrnuje tetování a piercing. V některých z těchto velkých a velkých podniků, piercing nejsou problém. Ve skutečnosti, více a více podnikání jsou naprosto v pořádku, ne-li přímo povzbudivé, o piercing.Je to stále pravda, že v jiných pracích piercing jsou problém, ale krásná věc o piercing je, že mohou být odstraněny. Pro dočasné odstranění, může "sluha" zakoupit (je to jasné a zapadne do piercing tak, aby otvor nebude zblízka), je to možné vidět a piercing může být stále nosit mimo práci. Na rozdíl od tetování, piercing nejsou trvalé. Pokud piercing je odstraněna, nikdo vidět starou díru. To by mohlo být velmi schůdné řešení pro vaše dítě!Užívání vaše dítě profesionální piercing salonu se výrazně minimalizuje možnost onemocnění a infekce - to takhle, pokud vaše dítě chce mít bradavici nebo kožní značku odstranit, by vám spíše oni sami nebo jejich přítel šel na to s kapesnímu, nebo byste raději, kdyby profesionální lékař udělal ve sterilním prostředí? Ve stejném duchu, pokud vaše dítě opravdu chce piercing, měli byste raději oni sami nebo jejich přítel pokus se špinavým pojistkou, nebo byste raději, kdyby profesionální dělal to s čistými nástroji ve sterilním prostředí? To samo o sobě je velmi pádný důvod, aby na piercingu - pokud se to stane tak, může to také být v bezpečí!Je to problém, když děti začnou prosazovat jejich nezávislost prostřednictvím tělesných změn a dekorace - Já vím. Přesto jsem byl také, že dítě, které opravdu chce piercing a dostal několik bez souhlasu (po ptát, taky) - můžete se vsadit, moji rodiče byli hopping šílený, ale takovým způsobem, jejich reakce nadšená mě. Když moje máma konečně ustoupila a přivedl mne k piercing salonu s ní souhlasem, jsem myslel, že moje máma byla tak chladnější než kterákoliv jiná a mnohem více porozumění. Kromě toho, jakmile mí rodiče viděli proces a pochopil, že opravdu to jedno! Mnoho z jejich omylů bylo objasněno a oni si uvědomili, že to není tak velký problém. Byla to dobrá zkušenost pro každého. Jsem teď starší, ale každý den vidím děti a rodiče ve stejné situaci - je to legrační, jak některé věci zůstávají stále stejné. Povolení vaše dítě piercing je jedinečný a nezapomenutelný způsob, jak postavit most - což je obtížné v těch se snaží dospívající let.Každopádně, pokud chcete informovat se o piercingu do jazyka, rizika, postupy, jak jeho práce, atd., přečtěte si více o mých článků nebo vyhledávání na internetu (i když existuje mnoho mylných představ na internetu, proto si své zdroje moudře). V kostce - piercing je poměrně bezpečná, není trvalé, a ne něco, co lidé si vyloučen pro. To může podpořit dobrý vztah mezi vámi a vaším dítětem, může to naučit oběť, pracovní etika, finanční odpovědnost, osobní zdravotní odpovědnost, a to může být poučná zkušenost pro všechny zúčastněné.

    05.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Masáže předčasně narozených dětí

     Žádný ze smyslů nepřináší tak bezprostřední prožitek jako hmat. Hmatové vjemy se zapisují přímo do nitra lidské duše. Každý dotyk vyvolává nějaké emoce. Stačí pohladit hebký kožíšek domácího mazlíčka nebo přejet rukou po polštáři lesního mechu či po kůře stromu. Pohlazení může konejšit, povzbudit či vyjádřit lásku. Je prokázáno, že dotyky matky mají u dětí v útlém věku významný vliv na jejich příznivý psychický i tělesný vývoj.Masáže předčasně narozených kojenců přinášejí prokazatelné výsledky. Jsou aktivnější, vyrovnanější, rychleji dohánějí vývojové .Tradiční přístup k předčasně narozeným dětem vycházel z představy, že nemají být pokud možno vystavovány žádným tělesným kontaktům. Důležité bylo stabilní vnější prostředí a dostatek potravy. Opak demonstroval v roce 1958 Harry Harlow se svými slavnými figurínami opičích matek. Mládě se mělo rozhodnout mezi drátěnou matkou s kojeneckou lahví u prsou a měkkou figurínou potaženou froté látkou. Ve všech případech se přitulilo k látkové matce, přestože od ní nikdy nedostalo potravu. Byl tím překonán názor , že vazba na matku se utvrzuje především podáváním potravy. Současně se tak korigovala představa, že návštěva matky u hospitalizovaných kojenců je zbytečná a že hlavní podmínkou léčby je dostatek potravy a klid. Přílišné projevy něžnosti vůči dětem považovali mnozí odborníci donedávna za škodlivé. Údajně ohrožovaly vývoj samostatné a racionální osobnosti. Být hned po ruce, když dítě zakřičí, a svou přítomností ho ubezpečovat, že je všechno v pořádku, považují ještě dnes někteří rodiče za nesprávné. Mají představu, že dítě si má zvykat být samo a respektovat zájmy ostatních.Antropologové ovšem zdůrazňují, že člověk je vždy závislý na vztazích k jiným osobám a musí mít pocit sounáležitosti. Proto má rozhodující význam soustavný kontakt matky s dítětem umocněný dotyky a hlazením.Výchova kojenců a malých dětí v těsné blízkosti matek je typická pro některá přírodní etnika, například Inuity nebo křovácký kmen San. Matky nosí dítě celý den s sebou a v noci spí vedle něho. Tělo dítěte tak vede s tělem matky neustálý dialog, kolébá se v rytmu chůze, cítí napínání svalů při práci, stékající pot, prožívá její smích nebo pláč a cítí, jak reaguje na přítomnost jiných lidí. Přijímá nepřetržitý proud informací z okolního světa a učí se je postupně chápat. Z prvních dotyků si tak postupně vytvoří vlastní abecedu, která se skládá v řeč těla a otevírá přístup do světa pocitů.S masáží předčasně narozeného miminka se dá začít již na novorozeneckém JIP. Protože pokožka nedonošeného miminka je slabá a křehká, začínáme nejdříve jen lehkým dotykem například na hlavičce, zádech. Později můžeme začít s jemnými tahy, které jsou harmonické a prováděné vždy ve stejném rytmu. Jak miminko roste a jeho pokožka sílí, můžeme masáž prodlužovat. Nezralé miminko je nevhodnější mazat vlastním mateřským mlékem.později můžeme začít s masáží s rostlinným olejem. Masáž se dá provádět dvěma způsoby. Tím prvním je masáž pro hypotonické děti, tam používáme spíše tahy dostřeďující, to znamená od chodidla k pánvi, od prstíků k rameni atd.z energetického hlediska těmito tahy dostáváme energii do tělíčka. Používáme tahy spíše rychlejší a rytmičtější. Účinek tohoto způsobu si můžeme ověřit i sami na sobě. Pokud se pohladíme na ruce od zápěstí k lokti, tak je to vlastně proti směru růstu chloupků a vzbudí to v nás pocit vzrušení, osvěžení. Někteří lidé jsou na tento typ dotyku citliví. Naopak pro děti hypertonické, dráždivé používáme spíše uklidňující masáž. To znamená že použijeme tahy pomalejší, stálé a odstředivé- od ramínka k prstům atd.Energii z tělíčka dostáváme ven.Masáž obličeje je pro předčasně narozené miminko velice důležitá pro správný vývoj řeči.Uklidňující masáž je vhodné použití i po cvičení Vojtovy metody, při které jsou miminka často rozčílená.U nezralých miminek musíme dávat pozor na prochladnutí.Masáž provádíme v co nejteplejším prostředí, tak aby se miminko cítilo dobře. Je příjemné pustit hudbu, kterou matka poslouchala v těhotenství.Masáž se může naučit provádět i tatínek. V dnešní době mají otcové většinou málo času na děti a tak se masáž může stát denním rituálem, který prohlubuje vztah mezi otcem a dítětem.

    11.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Jak mít i v dospělosti dobré vztahy s rodiči

     Jste už dospělí, zakládáte si svou vlastní rodinu, ale při odchodu z Vašeho rodného domu to ve vztazích najednou začne skřípat. Nemusí to tak být – vztahy s rodiči můžete mít dobré i v dospělosti.Jako děti máme nejsilnější vztahy s našimi rodičiProtože v rodině trávíme jako děti a dospívající většinu našeho času, je to pro nás prostředí, kde máme nejsilnější vztahy, kde prožíváme nejbouřlivější emoce a kde se i nejčastěji hádáme. To ale platí jen do doby, než přijde náš životní partner. Nikdo sice nedokáže s určitostí říct, zda s tímto partnerem zůstaneme opravdu po celý zbytek našeho života. Minimálně ze začátku si to ale myslíme, proto jdou najednou naši rodiče do pozadí. Čas trávíme převážně s naším partnerem, s ním se cítíme nejlépe, budujeme postupně vzájemný vztah a jednou si s ním i zařídíme společné bydlení.Rodiče nejsou smíření s odchodem „dítěte“Při odchodu z rodného domu se někdy můžeme dostat do nepříjemných situací. Hodně z nich je způsobeno tím, že rodiče (většinou spíše matky) nemají vyřešený fakt, že jejich dítě se vydává na svou vlastní životní cestu. Mají pocit, že o něco přichází a neuvědomují si, že jejich dítě je už dospělé a chce si o svém životě rozhodovat samo.Pokud jste se ocitli v podobné situaci, pomůže o všem si otevřeně promluvit. Také pomáhá, když si rodiče najdou nějakou zálibu nebo něco, čemu by se mohli věnovat. Když se už nemusí starat o dítě, mohou se věnovat vztahům se svými přáteli, mohou cestovat, mohou se více věnovat práci…Vztahy upevní i Vaše převzetí zodpovědnostiVztahy s rodiči Vám v dospělosti také posílí to, když za sebe dokážete převzít plnou zodpovědnost. Uvědomte si, že když odcházíte do svého nového bydlení, rodiče Vám určitě velmi rádi pomůžou, ale nemůžete se spoléhat na to, že s Vámi budou každý den. Začněte naplno žít sami za sebe a Vaše vztahy s rodiči budou i nadále pěkné. 

    07.březen 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Proč, co a kdy číst miminkům

    Některé maminky předčítají svým dětem ještě než se narodí. Pokud právě přemýšlíte o tom, že začnete se svým ať už narozeným nebo ještě „plavajícím" drobečkem probírat literaturu, jsou další slova určena právě vám. I maminkám, které už dětem vyprávějí nebo předčítají dlouho, ale chtějí o tomto způsobu trávení času vědět víc. Kromě toho získáte v našem novém seriálu recenzí knih pro děti objektivní představu o nabídce knížky, která se vám dostává před oči. To vše od zkušené pedagožky a maminky Karolíny Lepíkové.Literatura pro děti, její význam pro utváření osobnosti dítěte aneb Proč předčítat a co čístJiž od nepaměti věků si lidstvo uvědomovalo význam příběhů. Vezmeme-li počátky písemnictví jakékoli starověké země, vždy se nám v podvědomí vybaví linie nějakého nezapomenutelného příběhu. Bible, báje a pověsti o vzniku světa a člověka, legendy, veršované, prozaické, nezapomenutelné. Dotýkaly se nás v dětství a dotýkají se nás často i dnes. Nadešel čas, abychom i my, stejně jako tisíce generací před námi, předali svým potomkům penzum znalostí, dovedností a zvyků prověřených staletími.Když se pokusíme vrátit se ve vzpomínkách do svých dětských let, možná pochopíme, v čem všem nás příběhy, které nám před spaním předčítali naši rodiče, nezanedbatelně ovlivnily. Jak si jistě všichni rodiče dobře uvědomují, základní modely chování a jednání získávají děti již v raném věku v rodině. A právě ta skupina lidí, která jim zajišťuje jejich základní potřeby, má možnost vštípit jim základny norem lidského chování a ovlivnit vývoj jejich osobnosti na mnoho dalších let. Jak?Vztah ke knize si dítě vytváří od té chvíle, kdy je seznámíte, ale musíte toto "přátelství" podporovat Podívejme se spolu teď na základní výchovný problém, jak dítě naučit, co je dobré a co nikoli? Vezměme si na pomoc pohádku. Pohádku, kterou znali naši rodiče, prarodiče, praprarodiče...jenže, jsou právě tyto pohádky nejvhodnější? Když se zamyslíme nad dlouholetou tradicí lidové slovesnosti a uvědomíme  si, proč a hlavně za jakých podmínek právě tyto příběhy vznikaly, nastává chvíle položit si otázku, jsou vlastně tyto pohádky a poselství, která přinášejí, stále ještě aktuální? Těžko říci. V dobách, kdy byla smrt blízkého tak častým jevem, že byla vnímána i dětmi jako nedílná součást života, by snad žádné dítě nepřekvapilo, že vlk Karkulku sežral, čímž si vysloužil vlastní smrt. Oko za oko, zub za zub už se nenosí, vnímání oprávnění trestu a pomsty posunulo své hranice někam k pomyslnému bodu nula a tak se často vymýšlejí pohádky nové, humánnější. Jenže ouha, některé jsou jaksi vyčpělé. S rodícím se požadavkem vyvíjející se techniky a modernizace všech dostupných technologií  na rychlost, dostupnost a šiřitelnost námětů a témat, jakoby se v nových pohádkách někam vytratila duše příběhu, ten pocit šimrání v břiše, když princ zabil lítou saň a dobro zvítězilo nad zlem. Hravost a fantazii vystřídala záplava reflexních barev, bezduchých kresbiček, vodopád trapných dialogů a ještě trapněji natahovaných konců, díl 1-999. A pak se v tom vyznejte.Ale samozřejmě, ne všechny knihy jsou takové. I v moderních, neotřelých příbězích pro děti se čas od času objeví publikace, která naprosto přesně zapadá do mých představ knížek pro  děti, ta, o které můžu s klidným svědomím prohlásit, že plní všechny funkce, které by měla dětská literatura plnit, rozvíjí myšlení, fantazii, nenásilně vyučuje zvykové vzorce chování, baví a v neposlední řadě se líbí i samotnému dítěti. A byla bych ráda, kdyby se mi právě takové dařilo nacházet a představovat vám.Velká kniha říkadel Velká kniha říkadel, nakladatelství JUNIOR, s.r.o., 2004, ISBN 80 -7267-124-3, odpovědné redaktorky Jana Jašová a Jana Šindelková, ilustrace Vladimíra VopičkováRecenzeKdyž se mi do ruky poprvé dostala Velká kniha říkadel, dlouho jsem nevycházela z údivu. Jak jste si zajisté všimli, kniha nemá autora a otevřete - li ji, okamžitě pochopíte proč. Všechna říkadla, básničky a rozpočítávadla vám totiž budou velice povědomá. Jedná se o díla vesměs lidová a notoricky známá, takže pokud máte chuť osvěžit si právě ty veršovánky, které vám vtloukali do hlavy učitelky v mateřské škole, pak je právě pro vás tato kniha tím „pravým ořechovým", očekáváte-li však proud nové inspirace, který by vám vyplnil každodenní veršohraní s vašim broučkem, budete nejspíše zklamaní. Velká kniha říkadel totiž zůstává velká hlavně formátem (A4), nikoli obsahem.Kniha má 144 stran, z nichž většina obsahuje jednoduchá čtyřverší (cit.:" Pavel, Pavel do pekla zajel na bílém koni, čert ho tam honí") a velikou ilustraci k dané básni. Výjimkou jsou pak říkanky delší (osmiverší) a jako bonus kniha uvádí i nejznámější veršovanou pohádku Polámal se mraveneček. Co se týče ilustrací, jsou přehledné, veliké, barevné, avšak výrazy lidí (hlavně dětí) jako by autorka kopírovala přes vlastní mustr, stejné oči, nos, úsměv, což při kvantu vyobrazení lidských postav působí jednotvárně a fádně.V celkovém školním hodnocení a s přihlédnutím k množství vydávaných říkadlových knížek, hodnotím tuto publikaci výslednou známkou dostatečně. Nic nového sice nepřináší, ale pokud od ní nebudete nic očekávat, budete pravděpodobně spokojeni. 

    02.květen 2020 - Napsal: Redakce

  • Novorozenecké období

    Donesli jste si z porodnice novorozeňátko, nebo už máte doma vesele žvatlajícího čertíka? Tak či tak, připravili jsme pro vás shrnutí toho, co se děje s dítětem v každém období jeho vývoje od novorozeněte do věku tří let. Věříme, že stručný přehled schopností a dovedností dítěte v určitých stadiích jeho psychického a fyzického růstu vás potěší, obohatí i pobaví. Berme však v potaz, že uvedená data jsou pouze orientační a že každé dítě je individualita, takže nemá význam propadat zbytečné malomyslnosti, pokud budete mít pocit, že vaše dítě vykazuje abnormality, které se protiví uvedeným zásadám.Novorozenecké období (do 1 měsíce) (překonávání porodního traumatu)Miminko spí kolem 20 hodin denně, střídá stavy bdělosti, důležitější je pro ně haptický kontakt a sluch než zrak. Objevuje vztah mezi svým chováním a chováním okolí, je schopné učit se rozeznat příjemné od nežádoucího. Jeho sociální chování se spouští v reakci na lidský hlas. Maminky se musí vcítit do pocitů dítěte a přiměřeně reagovat na jeho potřeby.Kojenecké období (1 rok)Motorika miminka se vyvíjí, velkou roli hraje zrak, umožňuje dítěti orientaci v okolí. První rok = první zoubek, první slovo, první krok. Vliv dentice, růstu zubů (1. zubem je řezák). Zoubky se mohou objevit už mezi 6.-9. měsícem, jejich růst je často provázen teplotami, bolestmi a pláčem.Dítě se učí ovládnout svaly (zvedání hlavy, sedání, chůze), používat ruce (úchop, pouštění, klíšťový úchop, přitahování).Myšlení dítěte do jednoho roku věku se vyznačuje převážně ve zdokonalení nepodmíněných reflexů (předstupeň inteligence). Podmíněné reflexy má již rozvinuty. Od půl roku věku můžeme pozorovat záměrné jednání, předvídání změn a jejich způsobování (tzv. kruhová reakce: dítě něco bezděčně udělá, líbí se mu to, zopakuje to). Okolo 1 roku vnímá, že věci existují trvale.Socializaci kojence lze pozorovat měsíc po měsíci:Již v prvním měsíci se může objevit bezděčný, neadresný úsměv, často bývá projevem pohody, uspokojení potřeb dítěte.Do 2 měsíců přijímá podněty, ale nerozlišuje je, maminku nevnímá jako objekt, vnímá jen kontakt s ní přes uspokojování vlastních potřeb. Soustředí se především na pocity z vlastního těla.V době 2-3 měsíců se objevuje adresný úsměv jako projev prvotní komunikace. Pocity splynutí s maminkou vytvářejí základ pocitu jistoty.Doba 6-9 měsíců charakterizuje období, kdy dítě rozlišuje známé a neznámé lidi, maminku vnímá jako objekt, jistotu. V tomto období života se nedoporučuje, aby se lidé pečující o dítě často střídali, dítě by mohlo ztratit pocit stability, sounáležení.7. měsíc = maminka zaujímá jedinečné místo.8. měsíc provází pocit strachu z cizích lidí, rozvíjí se komunikace při snaze o kontakt s maminkou, dítě si začíná uvědomovat svou identitu.V 9. měsíci se objevuje separační úzkost z odloučení od maminky, toto období trvá maximálně pár měsíců, dítě odmítá náhradní péči. Citové pouto s maminkou je základem budoucích vztahů. Důvěra se tvoří a upevňuje, když po únosném zklamání (odloučení) následuje obnovení pohody. Dítě často reaguje na odchod matky z místnosti pláčem, ztrácí s ní kontakt, nechápe, že maminka neodchází navždy, cítí se opuštěné. S radostí pak reaguje na její návrat. Právě toto období je rozhodující pro pozdější formování osobnosti dítěte. Osobnost pak bývá buď důvěřivá, nezištná, sebejistá, stabilní, nebo naopak bojácná, úzkostná, úzkostně pečlivá.Oddělení od matky „psychologické narození se" neurčité MY se mění v JÁ, dítě odlišuje tělo maminky a sebe. Od 6. měsíce můžeme zpozorovat tzv. separační hry, kdy dítě zkoumá matčino tělo, zkouší se vzdalovat a přibližovat, se zájmem pozoruje hlavně máminy ruce.Řeč se vyvíjí přes broukání, experimentování s hlasivkami, v půl roce dítě tvoří první slabiky, ale již od prvního úsměvu jde o komunikaci, dialog s protějškem. Slova používá jen jako signály upozornění na sebe, významu zatím nerozumí.

    03.květen 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Manželství
  • Partner má internetovou milenku. Je to nevěra?

    Nedávno jsme měla sraz se svou dlouholetou kamarádkou. Přišla na sraz smutná a bez nálady. Důvod mi sdělila posléze. Při hledání něčeho na internetu si všimla zapnutého e-mailu svého partnera a v něm mnoho e-mailů od neznámé Lindy. Když si konverzaci přečetla, zhrozila se. Její partner si přes e-maily asi půlroku psal s neznámou slečnou a vyměňoval si s ní nejen lechtivé e-maily, ale také erotické fotografie. Když na partnera uhodila, všechno přiznal, ale zároveň jí řekl, že se s ní nikdy neviděl a ani neuvidí a podle něj to není nevěra. Kamarádku to však trápí. A mě v tu chvíli napadlo, jestli je opravdu tato konverzace a posílání si erotických fotografií nevěra nebo není.Názory se různíJe pravda, že na takovýto případ pohlíží každý člověk jinak. Někdo zastává názor, že flirtování a dokonce i polibek není nevěra, někdo si naopak myslí, že i flirtování a vysílané úsměvy směrem k druhému člověku nevěra je. Vždy tak záleží na konkrétním případu a konkrétních lidech. Jenže, co když se názory obou partnerů liší tak rapidně, jako názor mé kamarádky a jejího partnera? Co když jeden tvrdí, že tohle nevěra není, a druhý na to jako na nevěru nahlíží? Každý vztah je jiný a také je každý takovýto případ jiný.Nejde nevěru pojmenovatNevěra, tedy její definice je pro všechny velkou záhadou. Přesná definice nevěry, která by říkala, odkdy dokdy to nevěra je, totiž neexistuje. Líbilo se mi přirovnání, které jsem si přečetla a to, že nevěra je podobná jako Yetti. Všichni vědí, o co jde, každý o něm mluví, ale pozor, nikdo ho nikdy neviděl. Nevěra je tedy to, co za nevěru my sami považujeme. Takže je patrné, že za nevěru každý považuje něco jiného. Za nevěru už se dá považovat to, co překračuje hranice vaší pohody, spokojenosti a něco, kvůli čemu je člověk nešťastný.Nový pojem, internetová nevěraPoměrně novým pojmem je internetová nevěra, kdy se jeden z partnerů začne sbližovat s někým na internetu. Osobně se vůbec nemusí setkávat, jen si vyměňují e-maily, chatují spolu. Povídají si o všem možném, o tom, co se stalo v práci, jaké je počasí, co se děje ve společnosti nebo co toho druhého trápí. Mohou si také vyměňovat erotické zprávy a fotografie. Jenže je tohle opravdu nevěra, když si s druhým člověkem jen povídáte a rozebíráte všechny své problémy a starosti? Na druhou stranu, proč tohle všechno nemůže partner rozebírat s partnerem, kterého má doma?Rozhodnutí je vždycky jen na vásAť už se setkáte v partnerském vztahu s podobným problémem jako má kamarádka, nebo řešíte jiný problém, vždycky je důležité, abyste se rozhodovali podle sebe, podle svého srdce. Nikdo vás nemůže nutit k něčemu, co sami nechcete. Pokud se vám něco nelíbí a považujete to za nevěru, s partnerem to řešte a popište mu, jak se cítíte. Zkuste mu nastínit, jak by se cítil partner, kdybyste něco podobného dělali vy jemu.

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Neurovědy pravé lásky - a co říkají lásky!

    Každý má představy o lásce; pro lidi, je to celoživotní předpojatost. Milostný vztah je jedinečný v tom, že napříč kulturami, nic se řídí jinak normální lidské bytosti dělat bláznivé věci, než je hledání lásky vazby v páru vztahu.Co je to pravá láska, však?To má mnoho atributů. Jedna zkušenost lásky je jako Mark Twain popisuje, „neodolatelnou touhu být neodolatelně žádoucí.“ Nové poznatky v neurologii bude souhlasit s tvrzením pana Twaina. Romantická přitažlivost Zdá se, že uvolnění stejné úrovně, ne-li vyšší, dopaminu a oxytocinu do krevního oběhu jako léčiva.Pravá láska, ale je všeobjímající. To odráží atributy lidské povahy v celé své kráse.„Láska je jediný rozumný a uspokojivé odpověď na problém lidské existence,“ říká psychologický teoretik Erich Fromm. Je to něco, co „se táhne srdce a dělá vám velký uvnitř,“ říká básník a autor Margaret Walker.Ještě dalekosáhlejší názor říká, že,„Láska nemá povědomí zásluh nebo DeMerit, ale již bez měřítka... Láska miluje, to je jeho povaha“ ~ HOWARD THURMANAtributy skutečné lásky, jsou ty, které odrážejí naši lidskou přirozenost. Jsme vztah bytosti, drátových s vrozenými různic pro empatické spojení.Dávání, založená na znalosti sebe a ostatní?Vrcholoví sportovci vědí, že je to pravda, v ‚žádná bolest, žádný zisk‘ klišé. Podobně partneři u zdravých, silných vztahů rozpoznat láska je denní disciplína, plný cvičení, které udržují své srdce a mysl pružná a silná.Studie ukazují, Romantická láska může trvat celý život a vést k šťastnější, zdravější vztahy. Udržet vášnivou lásku naživu po celý život je víc než je to možné; to také vede k šťastnější, zdravější partnery. Skutečný romantická láska mezi partnery není totéž jako první intenzivní fáze ‚zamilovanost‘ podle výzkumníka Dr. Biance Acevedo na University of California.Dr Acevedo poukazuje na to, že „Romantická láska má intenzitu, zapojení a sexuální chemii, že [‚zamilovanost‘fáze] má po odečtení obsedantně složku.“ Vzhledem k tomu, obsesivně love způsobuje hroty úzkosti a pocity nejistoty a nejistoty, co usnadňuje zdravé dlouhodobé vášnivá přátelství je „pocit, že partner je" tam pro tebe,“uvádí Dr. Acevedo.Pravá láska živí empatické spojení do sebe a jiné, která umožňuje oba partneři v páru vztahu k růstu soucitné pochopení osobního hodnoty každý partner přináší do jejich života.Pocit vlastní hodnoty nemůže být dán jiný, nicméně. Jedná se o vnitřní vlastnost, která je podporována v rámci sebe sama, dovednost, která je třeba se naučit, častěji tvrdě, pokud vůbec, v dalším průběhu vztahu.Tato kvalita je základním předpokladem, aby se stal zralý dárce ve vašem vztahu. Jak jinak může partner dát jeden druhému to, co každý nejvíce touží - bezpečná sdílené připojení s druhým, v němž jsou také vidět a ceněny pro jedinečné osoby jsou. Tato myšlenka se vztahuje následující:„Úspěch manželství nepřichází v nalezení‚správné‘osobu, ale pokud jde o schopnost obou partnerů, aby se přizpůsobily skutečné osoby, které nevyhnutelně realizovat se vzali.“ ~ JOHN FISHERV konečném důsledku lidské bytosti jít do jejich vztahů se získá více než získat lásku. Jsme jsou zapojeny s „nutkání“, aby se děje, a významně přispívají, a to platí i pro partnery ve vztahu k sobě navzájem. V ideálním případě by partneři soutěžit obohatit si navzájem životy takovým způsobem, že vyživují svůj vztah. Nebo, jak Diane Sawyer poznamenává: „Dobré manželství je (ve skutečnosti) soutěži štědrosti.“Nevěra a idealizoval představy o lásce?Až příliš často, partneři jít hledat lásku, klamáni zromantizovaného pojmu najít spřízněnou duši, aby měli velký manželství. Mnoho ztrácet čas hledat ideálního milence, namísto použití své síly k vytvoření milostný vztah Aspire.Když partneři jsou nešťastní, že tento pojem může klamat je začít hledat jinde. V takových chvílích, potřebují budíček. Po pravdě řečeno, „špatné manželství nezpůsobí nevěru, nepřesnost způsobuje špatné manželství,“ říká psychiatr, autor a rodinný terapeut Frank Pittman.Nevěra není schůdné řešení. Je to výzva k chaosu a utrpení, s trvalé následky, a to nejen pro partnera, který byl zrazen, ale i zrady partnera.Dr. Pittman dále dodává:„Nevěra vyplývá z přesvědčení, že ženy [mužů] mají moc, aby se cítíte jako člověk, [a] ženy, pokud jste jen najít ženu [muže], který si myslí, že jste perfektní, pokud si jen najít ženu [ muž], že jste zraněný, nebo ještě zklamaný [nebo že potřeby a váží dávání].“ ~ FRANK PITTMANBezpochyby je tu moudrost čeká na správnou osobu, a chemie faktory v přivést partnery dohromady, a to i důkaz, že jsme podvědomě vybrat partnera, který má kladné a záporné vlastnosti podobné našim rodičům, naší ‚Imago‘ zápas, jako Dr. Harville Hendrix poznamenává ve svých knihách Získání Love You Wanna (pro páry), a Udržování Love You Najít (pro jednotlivce) - a tak můžeme společně pracovat na vyřešení předčasného rány.S odvoláním na partnerovi jako soulmate není problém; posedlá nebo opakovaně ptát, zda jsme si vzal špatnou osobu, v mnoha případech (ne všichni), krade pryč energii, která by byla lépe využita při kopání hluboko, dostat do práce, přístup těchto zdrojů uvnitř, se pomalu začíná léčit, jak pro jednotlivce, tak pár. To může také nechat partnery náchylné k sexu nebo lásky závislost.Zig Ziglar říká, že je nejlepší v následující citaci:„Nemám žádný způsob, jak zjistit, zda jste či nejste si vzal špatnou osobu, ale vím, že mnozí lidé mají spoustu špatných představ o manželství a co to znamená, aby se, že manželství šťastný a úspěšný. Budu první, kdo přiznává, že je možné, že jste si vzít špatnou osobu. Nicméně, pokud se chováte špatnou osobu jako správnou osobu, můžete také skončit, že si vzal tu správnou osobu po tom všem. Na druhou stranu, pokud si vzít si tu správnou osobu, a léčit tuto osobu v pořádku, určitě bude mít skončil brát si špatnou osobu. Také vím, že to je mnohem důležitější, že je tou pravou osobou, než je vzít si tu správnou osobu. Stručně řečeno, ať už jste si vzal právo nebo špatnou osobu je v první řadě záleží na vás.“~ Zig ZiglarPokračovat ve výzkumu a soulmate, jako reakci na nevyhnutelné výzvy při tvorbě zdravého emocionální intimity ve vztahu, je riskantní v nejlepším případě. Pravá láska vytváří spřízněné duše; Je to proces, a ne cíl.Empatie a kvalitní vztah během konfliktu?Není to láska, která udržuje svůj pár vztah, nicméně. Je to kvalita vztahu, který udržuje svou lásku.Usilovat o empatické spojení ve vztahu k druhému, je snažit se rozumět každému slovu druhá neříká. Není snadné feat.Konflikt doslova hází energie v těle a mysli z rovnováhy tím, že aktivuje odezvu přežití našeho těla, nebo sympatický nervový systém.A to je místo, kde gumové splňuje silnici. Jak se dá udržet kvalitu vztah, s ohledem na skutečnost, že jako jedna z nejoblíbenějších a obdivovaných básníků poznamenali:„Manželství je jeden dlouhý rozhovor, kostkovaný spory.“ ~ ROBERT LOUIS STEVENSONSpory s blízkými představují obrovské výzvy, a ano, dokonce i pro ty, kteří se zdát, aby se hádat o zvyk. Lidé jsou zapojeny s vrozenými nutkání na hmotu a smysluplně připojit, tedy, ‚rozdíly‘ mezi milenci spouštět základní obavy, jako je odmítnutí, nedostatečnosti nebo opuštění.Jedním z nejdůležitějších způsobů, jak vyjádřit lásku, je naslouchat, se srdcem k srdci toho druhého, což se soucitným pochopením. Je to, co je empatická spojení je. A empatie není řešením. Vy a váš partner jsou zapojeny s obvodem do empathically připojit. Jako počítač, aby si toto zařízení a jeho výhody, budete potřebovat instrukce a pravidelný trénink.Regulující hněvu a strachu, transformovat je do kladných aktiv?To nás děsí cítit odpojen od těch, které milujeme; Zatím nám to také děsí, když druhý nevidí, a hodnotu, kdo jsme a jedinečné příspěvky toužíme přivést k životu a klíčových vztahů. Ty se zdají být naše největší obavy, a to jak intimita obavy z: blízkost a odloučení. Zneklidňující emoce, pokud nejsou regulovány, uvolňují vysoké hladiny stresových hormonů v těle.Stejně jako ostatní části nervového systému, sympatický nervový systém pracuje prostřednictvím řady propojených neuronů. Naštěstí to funguje v komplementárním způsobem, jako tým a ne opozice, s parasympatické nervové soustavy.Vzhledem k tomu, sympatický je okamžitá reakce, která vás připraví mít mimořádnou sílu k boji nebo utéct a parasympatické nervové soustavy, v kontrastu, je postupná odezva, která obnovuje relativní rovnováhu energií vašeho těla a mysli. Můžeme se naučit pravidelně hněvu a strachu, způsoby, které jsme uklidnit svou mysl a tělo.Dar poslechu sebe za pochopení, když platil obratně, je jedním z nejsilnějších regulátory strachu. Jako jeden existenciální filosof to popisuje takto:„První povinností lásky je poslouchat.“ ~ PAUL TILLICHJe to ve chvílích, kdy váš pocit bezpečí cítí ohrožen, že vy a váš partner nejvíce potřebují odezvu zajišťující od sebe, ten, který uvolňuje oxytocin, bezpečnosti a lásky hormon, do vašeho krevního oběhu.Pečování reakce partnera, když druhý je spuštěno, může pracovat hojení divy. Je to jeden z nejlepších schopností, podle manželství výzkumník Dr. John Gottman, který předpovídá, zda pár vztah vydrží bouře.Nastavení záměr vytvořit pozitivní výsledky ve vytápěných chvílích je klíčem. Podle jeho slov,„Vztah je smlouva o vzájemné nurturance. Vztahy musí být bohatý klima pozitivity. Pro vztahy se být silný, ideální klima je jedním hemží pozitivní interakci.“~ JOHN GOTTMAN, květen 2009Tak často zapomínáme, že jako lidské bytosti, jsme řídí stejnými zákony, kterými se řídí celý vesmír. Jsme najednou vědců a zaměření vědecké studie.Naše mozky jsou zapojeny nejen pro vztahy, které jsou zapojeny pro zdravé ty, které jsou všechno o rovnováze. Vysoká hladina strachu nebo hněvu způsobit uvolnění vysokých hladin kortizolu, které mohou způsobit nerovnováhu a psychické nebo emocionální rozrušení, jakož i psychosomatické onemocnění.Milostné vztahy, například špičkových škol života?Milostný vztah je jedinečný v tom, že přináší problémy, jako žádný jiný. Tím pádem je to proto, že je to potenciálně prvotřídní škola, vztah, který nás napadá více než kterýkoli jiný, protáhnout způsobem, který nám umožní odvážně milovat celým svým srdcem.Rodič-dítě vztahy mohou být srdcervoucí a náročné v porovnání, nicméně, je to mnohem snazší milovat děti. Je to jednodušší, snad milovat své děti tak, že dětem, na rozdíl dává našim partnerům, je více uspokojující, protože děti mají tendenci být více vnímaví. (Rodiče také mají tendenci upřednostňovat děti, které jsou více vnímaví k jejich dávání.)Je to podstatně jednodušší mít skvělý vztah s našimi dětmi, než je tomu u našeho partnera. Tak, děti nejsou naše ‚nejlepší‘ učitelé ve škole života.Proč to musí být náročné?Vrozené problémy páru vztahu jsou přesně to, co potřebujeme vymanit, uvolnění a přístřešek pouta a rány raného dětství. Ve slovech Josepha Barth,„Manželství je naše poslední, nejlepší šanci vyrůst.“ ~ JOSEPH BARTHGenuine dávání není ani tak o to, co ‚je třeba‘ dát, a to zejména, dávat‘to znamená, že ve skutečnosti, protože partneři často objevovat na základě apriorní představy o tom, co to znamená být hodnoty a miloval, nervové struktury potiskem v buněčné paměti - nebo časné přežití-love mapy.Je to proces zrání, který přináší partnerům uvědomit, že skutečné dávání je založen na poznání, co vyživuje druhý z pohledu toho druhého! Dítě nám nemůže zpochybnit stejně jako životního partnera. To proto, že je to příliš snadné propustit nebo odladit děti, a říct si, že jako rodiče, víme lépe.Děláme v mnoha ohledech, samozřejmě. Jde o to, že jsme měli naše jedinečné vnitřní smysl pro sebe a moudrost od doby, kdy jsme byli děti. Nebylo by to bylo skvělé, kdyby naši rodiče věděli, jak se více naslouchat, a přednášet méně?Milovat, jako duchovní cestu k self-realizovat?V průlomovém, nejprodávanější nátěr na lásku a osobního růstu, The Road Méně cestoval, psychiatr a autor Scott Peck nám dává následující definici lásky jako:„Vůle rozšířit sebe sama za účelem rozvíjení své vlastní nebo někoho jiného duchovní růst.“ ~ SCOTT PECKCo duchovní růst má co do činění s neuroscience mozku a vztahy?Je pozoruhodné, že Dr. Peckovu použití slova ‚duchovní‘ se netýká náboženství samo o sobě, a spíše klinických pozorování lidského chování, jak přirozeně motivované citovými (duchovní) různic pro smysluplné připojení, transcendence a lásky, je vytváření pojmů, které je úzce spojena s konceptem Dr. Abraham Maslow ze ‚seberealizace‘.Co bylo kdysi teorie, když Drs. Peck a Maslow publikoval svá díla, se nyní opírají o desetiletí neuroscience. Studie ukazují, že lidský mozek je zapojen pro vztahy s obvody pro péči, soucit a empatické spojení, mimo jiné úžasné kapacit, jako je představivost, možnost myšlení a vnitřní připojení k podivuhodné zdrojem tvůrčího génia, který se vzpírá logické vysvětlení.V kontroverzní knize publikovaného výzkumu na vědě spirituality, jak Bůh změní váš mozek Neurolog Andrew Newberg a terapeut Mark Waldman, který se používá mozek skeny ke studiu duchovní praxe, jako jsou modlitby a meditace, a dospěl k závěru, že zatímco soucit bázi vnímání Boha a duchovních záležitostech ovlivňovat kvalitativně blahodárné a hojivé změny struktury v mozku, represivní, drsných nebo úsudku vjemy způsobují skutečnou škodu. Tyto nálezy byly přesvědčivé napříč různými náboženstvími, a to i bez účasti v každém náboženství, tedy údajných ateistů.No před nejnovějších poznatků v oblasti neurověd, Albert Einstein intuitivně udělal podobnému závěru,„Nejdůležitější rozhodnutí děláme, je, zda věříme, že žijeme v přátelském nebo nepřátelském vesmíru.“ ~ ALBERT EINSTEINCo je ještě úžasnější je, že skutky lásky, ať už vzhledem k tomu, nebo obdržel, vyživují každou buňku v těle s zdravé hormonů. Proč brát prášky? Take radu lásky lékaři sám, Dr. Buscaglia, místo toho,„Příliš často podceňují sílu dotek, úsměv, vlídné slovo, naslouchající ucho, poctivý kompliment, nebo nejmenší zákona o péči, z nichž všechny mají potenciál proměnit život kolem.“ ~ LEO BUSCAGLIATím pádem, emoční stavy, jako je soucit, výtvarný projev, empatické spojení, a tak dále, jsou více než jen emoce. Mnohem více. Jsou hardwired motivační disky, sdílené univerzální touhy, je hodnotový systém druhů vnitřní.Čtyřiadvacet hodin denně, a to doslova, tato emocionální nebo duchovní ovladače formovat lidské chování, podvědomě zevnitř, snažit se dělat víc, než jen přežít, dát, s cílem přispět k uspět v životě a vztazích souvislostech.Nejjasnější důkaz, možná o síle těchto emocionálních řidičů je stále úspěšné uplatnění vědy o lidské motivace a chování (Maslow, a jiní protože), například prostřednictvím marketingových a politických kampaní, navrženy tak, aby mocně využít spotřebitelské výdaje nebo veřejné mínění sloužit peněžní zisk nebo politické zájmy.V nadpisu Flow Kniha: Psychologie optimální zážitek, Mihaly Csikszentmihalyi diskutuje o jeho výzkumu. Také známý jako ‚v zóně‘ sportovci, průtok je stav vědomí, v němž mysl a tělo jsou absorbovány v činnosti bez pojetí času. Csikszentmihalyi tvrdí lidé nejsou spokojeni, protože dosud zcela zřejmé, že ‚vesmír‘ nebyl vytvořen tak, aby byly šťastné, že naopak, že vesmír má v úmyslu je zmařit v jedinečným způsobem za účelem pomoci jim růst.Zajímavé je, že zjistil, že když jsou lidé požádáni o nejlepší okamžiky ve svém životě, ale v drtivé většině hlásí, že:„Nejlepší momenty v našem životě nejsou pasivní, receptivní, relaxační časy... Ty nejlepší momenty obvykle dochází, když tělo a mysl člověka se protáhne na hranici svých možností v dobrovolné snaze dosáhnout něčeho složitého a užitečného. Optimální zkušenost je tedy něco, uděláme stalo.“ ~ MIHALY CSIKSZENTMIHALYILidská zkušenost snaží najít smysl a jedno ve vztahu k životu a blízkými, je skutečně duchovní hledání. Jako lidské bytosti, partneři v několika vztazích jsou zapojeny do těchto základních připojení, bez ohledu na to, že stejně jako většina vědců, nemusí označovat je jako duchovní.V jistém smyslu je láska seeking duchovní spojení uvnitř sebe, a mezi sebe i druhé. Je to celoživotní proces směrem ke zralé lásky a moudrosti. Cokie Roberts to takhle:„Pamatujte si, že udržet příjemný, dlouhodobý manželství trvá úsilí, záměrnost a záměr se učit jeden o druhém. Jinými slovy, manželství je pro dospělé.“ ~ COKIE ROBERTSBez ohledu na to, že většina vědců se lze vyhnout slovo ‚duchovní‘ a že naše Učebnice vysvětlit lidské chování úzce z hlediska přežití druhu, důkazy říká jinak. Je zřejmé, že lidský mozek je pevně propojeny tíhnou k - a naplnit celoživotní osobní úkol smysluplně spojit, překonat pouhý senzorickou existenci - nebo jednoduše zajištění naší pokračující přežití jako lidské bytosti.Slova jsou omezeny v popisovat duchovní záležitosti, což váhání vědy srozumitelné částečně. Podle Einsteina„Bylo by možné popsat vše vědecky, ale to by nemělo smysl,., Že by bylo bez významu, jako byste popsal Beethovenovy symfonie jako variaci tlaku vlny“ ~ ALBERT EINSTEINV této době v naší evoluce, nicméně se zdá, náš druh je ohrožena silami, které používají slova, pro účely měnové nebo politický zisk, conceptualize lidmi a mužské a ženské vztahy, v mechanických, ponižujících nebo sporného podmínek.Jasně uvedeno, spiritualita je jednoduše celoživotní pátrání po nezáleží, to znamená, že pro smysluplnou připojení k životu. Drsné zacházení, násilí, válečné hry, nebo taktiky strachu, ponížení, stud nebo nenávisti, a podobně, poškodilo zásadní vnitřní spoje, poškození neuronových sítí v mozku a těla.Emoce dávají životu smysl. Žít smysluplně je vždy asi naruby emocionální spojení. Zdravý vztah není buď, anebo tvrzení; to je pokračující čin vyvažovat oba, a procesy. To vyžaduje hodně odvahy a odhodlání realizovat tento celý Přijměte způsob naučit se milovat sebe a jiné, jako nevyhnutelné pocity zranitelnosti mají na území intimních vztahů.Pravá láska dává takovým způsobem, který umožňuje ostatním vědět, že jste je vidět jako jedinečné jednotlivce jsou, a vyjadřuje svou lásku a přijetí s pečující akce a promyšlené odpovědi. Dokonce i moudrý prezident vykonává sílu svých možností, nějakou dobu trvat, aby uznaly hodnotu svého partnera jako jedinečné bytosti:To, co jsem si uvědomil, jak jsem starší, je, že Michelle je méně znepokojeni mi dává jí květiny, než ona je, že „mě dělat věci, které jsou pro mě těžké - vybojovat čas. Že jí je důkazem, důkaz, že jsem přemýšlel o ní. Oceňuje květiny, ale ke svému románku, je, že jsem vlastně dávat pozor na věci, které se stará o, a čas je vždy důležitým faktorem.“~ BARACK OBAMA, Ebony, 200Skutečná láska k sobě a jiným, mezi životními partnery, má dalekosáhlé důsledky na rodinu a potenciálně náš svět. Výsledky ukazují, že kvalita pár vztah má uklidňující účinek na jeho partnerů.„Když je láska v manželství, tam je harmonie v domě, když tam je harmonie v domácnosti, je spokojenost v komunitě, když je spokojenost v komunitě, je prosperita v národě, v případě, že je prosperita v zemi, tam je mír ve světě.“ ~ Čínské příslovíCo je to pravá láska, na závěr? Podle slov Davida a Vera Mace, „vývoj opravdu dobré manželství není přirozený proces.

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Když rodina a přátelé nesouhlasí s našimi vztahy

    Ne každý je stejný jako myKdyž si najdeme podle nás ideální vztah, ve kterém jsme šťastní a cítíme se naplnění, čekáme stejné reakce od našeho okolí. Jenže ne každý je stejný jako my, na to nesmíme zapomínat. I naši nejbližší přátelé a rodina mohou mít velmi odlišné hodnoty, názory a pohled na svět. Proto nedokážou vidět našeho partnera stejnýma očima jako my, neocení ty vlastnosti, kterých si na něm vážíme, nerozumí jeho způsobu projevu, nemají stejný smysl pro humor apod. Proto nebuďte smutní, když Vaše rodina nebo přátelé nedokážou vidět Váš vztah stejně jako Vy. To se totiž nepodaří nikdy, ať už budou Vaše vztahy jakékoliv.Rodina a přátelé pro Vás chtějí to nejlepšíI když Vám to tak někdy nepřijde, Vaši nejbližší, to znamená rodina i nejlepší přátelé, pro Vás chtějí jen to nejlepší. Záleží jim na Vás a chtějí se o Vás postarat. Obzvlášť rodiče mají stále tendenci své dítě poučovat a ochraňovat, ať už je jakkoliv staré. Stále jsou totiž jeho rodiči a ti mají povinnost poučit své dítě o všem, co nezná, a poradit mu v důležitých rozhodnutích. Jenže jsou rozhodnutí, která si už každý musí udělat sám za sebe. Například volba partnera.Jak prezentujete sami sebe a svého partnera?Pokud Vaše rodina a přátelé kritizují a nechápou Vaše vztahy, je to buď kvůli dvěma zmíněným důvodům, tj. kvůli rozdílnosti lidí nebo proto, že pro Vás chtějí to nejlepší, nebo je to proto, že před nimi prezentujete své vztahy špatným způsobem. Zkuste pozorovat, jací jste, když mluvíte o svém partnerovi a když představujete své vztahy. Možná, že před ostatními řešíte spíš jen vztahové problémy.Ale dokud nepředstavíte svého partnera tak, jak si ho ceníte, nesdělíte ostatním, čím je pro Vás tak důležitý a proč ho vlastně milujete, nikdy nebudou mít šanci to plně pochopit. Možná tedy není chyba jen v nich, ale i ve Vás samých. Pokud s Vaším partnerem nežijete přímo u své rodiny, stále ho znají především z Vašeho vyprávění… 

    25.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Žárlivost – zabiják vztahů?

    Žárlivost zabíjí láskuUž po staletí se tvrdí, že kdo nežárlí, ten nemiluje. Ale je tomu skutečně tak? Mírná žárlivost může upadající vztah okořenit, ale nic se nemá přehánět. Chcete, aby váš partner věděl, že ho milujete? Dokažte mu to slovy, dotyky, důvěrou a ne svojí žárlivostí.Jak se žárlivosti zbavitVětšina z vás dává vinu svému partnerovi. Ale pozor! To, že žárlíte, nedůvěřujete a trápíte se, nemusí být vždy vina vašeho partnera. Je možné, že za to může vaše nízká sebedůvěra. Vždyť pokud není jasný důkaz nevěry, tak proč žárlit? Tím, že dokážete věřit samy sobě, dokážete věřit i ostatním.Největším důkazem lásky k partnerovi je, že ho necháte svobodně žít. Musíte si uvědomit, že ho nemůžete nikdy vlastnit. Je moc hezké dělat věci společně, ale ještě hezčí je umět dělat věci i každý sám. Ve správně fungujícím vztahu je důležité, aby každý z partnerů měl čas na svoje zájmy a přátele.Když se budete snažit k sobě partnera připoutat, docílíte přesného opaku. Každá žena by se měla naučit důvěře, toleranci a porozumění. To je totiž základ pro spokojený vztah

    27.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • 7 slov žít v manželství

    Instituci manželství je stanovena v mnoha společnostech. Přestože manželství pokyny se liší od kultury ke kultuře, skládá se ze společných základních funkcí, které pomáhají podporovat zdravý, šťastný vztah. Na rozdíl od všeobecného přesvědčení, manželství vyžaduje značné množství práce a péče od obou manželů. Lidé zamilovat, chodit uličkou, a očekávají, že žít šťastně až do smrti na autopilota. I když láska, kompatibilitu a paralelní cíle hrají obrovskou roli v manželství, to je také důležité, že jste učinit vědomé úsilí ke splnění svého konce se zabývají tzv. "svatební slib". Zde jsou slova, žít podle které vám pomohou udržet vaše manželství na správné cestě a dostanete přes těžké časy se váš manžel nebo manželka: 1. Láska s celým svým srdcem. Měli byste dát do toho všechno - svou bezpodmínečnou lásku - na svého manžela, spřízněnou duši, milenec, důvěrník, a nejlepší přítel. Vaše manželství by měla být vaše nejvyšší prioritou. 2. Nebojte malé věci. Je to tak snadné uvíznou ve světě hnidopišství. Pokud jste worrywart nebo mají dramatický talent s tendencí k ránu nejvíce triviální záležitost v poměru, si potřebujete odpočinout. To nestojí za zhoršení začít argument s vaším partnerem nad něčím nepatrné. Pokud nemáte, bude on nebo ona nakonec začnou stáhnout a rozvíjet pocity nelibosti, které mohou potenciálně narušit váš vztah. Takže, pokud máte nutkání prosadit se přes něco menší, zhluboka se nadechněte a kousnout do jazyka.3. Trpělivost je ctnost. Bez ohledu na to, jak úžasné je váš vztah, jste povinni zkušenosti protivenství společně. Trik je v práci přes své problémy a zůstat spolu pro lepší nebo horší. Kdo kdy řekl, že by bylo snadné? Rozvíjet trpělivost vydržet "manželství test" času. 4. Praxe náhodné činy laskavosti. Je důležité říct, slova "miluji tě" a další sladké výrazy, aby váš partner. Nicméně, je to silnější vykonávat činy laskavosti. Koneckonců, činy mluví hlasitěji než slova. Připravte si manžel jídlo, vyzvednout děti ze školy, sprchový kout, mu hodně chválí a náklonnosti, nebo jednoduše zapojit do smysluplného dialogu, kde si většina z poslechu. 5. Mýlit se je lidské, odpouštět je božské. Nikdo není dokonalý. Budete procházet životem společně dělat chyby podél cesty. V procesu, budete nakonec bolí každého jiný. Bolest způsobená na vás může někdy způsobit úzkosti a hořkosti. Nech to být. Musíte odpustit, takže se můžete pohybovat v minulosti ublížil, aby se znovu začít s vaším partnerem. V opačném případě budou tyto potlačené negativní emoce mít nepříznivé účinky na vaše zdraví a manželství. 6. Poctivost je nejlepší taktika. Manželé a manželky by se neměla držet tajemství od sebe navzájem. To je "no kdyby, ANDS, nebo" ale "pravidlo. Je to tak jednoduché. 7. Cvičení dělá mistra. Komunikace, kompromis, a další klíčové komponenty manželství může být náročné zavést do praxe. Nicméně, pokud si uvědomit, že jejich hodnota a začlenit je do vašeho denního afirmace, budete brzy sklízet plody své práce. Manželství je partnerství a měla by být věnována dostatečná pozornost a výživu je třeba přežít a prosperovat. Manželství se v práci a tím, že přijmeme tyto "slova žít", jste na vaší cestě k šťastnější, zdravější vztah.

    30.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Právní aspekty spekulativních sňatků s cizinci

    Zdá se, že sňatky „na oko“ nejsou pouze vděčným tématem amerických filmů, ale i českou realitou. S postupným otvíráním hranic, s nárůstem životní úrovně a s možnostmi solidního pracovního i společenského uplatnění a také s vidinou blízkého vstupu České republiky do Evropské unie roste počet cizinců, kteří zde uzavírají manželství. Ne vždy však v duchu ustanovení § 1 ZOR, tj. s úmyslem založit manželství jako trvalé společenství muže a ženy.S pojmem[1] manželství na oko, fingovaný sňatek nebo spekulativní manželství se v odborné literatuře ani v učebnicích nesetkáme. Do nedávné doby tomu tak bylo i v našem právním řádu. V každém případě je však nutné fingovaná manželství považovat za manželství vzniklá a platná, pokud splňují požadavky stanovené zákonem o rodině; tato manželství tedy nelze automaticky spojovat s pojmy neplatného a zdánlivého manželství[2] podle zákona o rodině.Důvodem pro uzavření manželství cizince s občanem České republiky mnohdy bylo, je a zřejmě i bude získání povolení k pobytu, získání povolení k zaměstnání, nabytí nemovitosti, získání právního důvodu bydlení a (v nedávné době)[3] také možnost studia bez nutnosti placení úhrady za studium. Samozřejmě, oficiální statistika dokazující tyto skutečnosti neexistuje. Ze Statistické ročenky České republiky[4] lze pouze zjistit přirozený pohyb obyvatel, kolik cizinců imigrovalo[5] do České republiky, avšak nikoli údaje o počtu sňatků[6] a rozvodů s cizinci.Z uzavření manželství za účelem získání pobytu vyplývají nepochybně zřejmé výhody (jak ve sféře veřejného, tak i soukromého práva), které mohou vyvažovat „povinnosti a rizika“ spojená s institutem manželství.Zjevné nevýhody uzavření manželství však lze spatřovat především v právu soukromém, a to v majetkové sféře (ve vzniku společného jmění manželů, vzájemné vyživovací povinnosti mezi manželi v rozsahu stejné životní úrovně), a ve statusových věcech (v automatickém uplatnění domněnky otcovství manžela matky a z toho vyplývající vyživovací povinnosti k dítěti, ve vzniku dalších příbuzenských vazeb a z nich pak dědické posloupnosti apod. a v neposlední řadě v možnosti „obstrukcí a průtahů“ u rozvodu, např. v uplatňování tzv. tvrdostní klauzule podle § 24b ZOR[7] a práva na výživné manžela, event. rozvedeného manžela).II. Nová právní úprava o pobytu cizinců na území České republikyDnem 1.1. 2000 nabyl účinnosti zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „PobCiz“).Rodinněprávní vztahy mezi manželi, rodiči a dětmi a jinými příbuznými jsou mnohdy předpokladem pro vstup cizince na území České republiky, pro získání přechodného pobytu bez víza nebo na základě krátkodobého nebo dlouhodobého víza. Rodinněprávní vztahy jsou však zpravidla vždy základem pro udělení povolení k trvalému pobytu na území České republiky.Ve smyslu § 65 odst. 1 písm. a) PobCiz je cizinec oprávněn požádat o povolení k trvalému pobytu bez podmínky předchozího nepřetržitého pobytu na území České republiky tehdy, jestliže se jedná o cizince, který o vydání tohoto povolení žádá za účelem společného soužití se státním občanem České republiky, který má na území České republiky hlášen trvalý pobyt, za podmínky, že cizinec je:- manželem státního občana České republiky,- osamělým rodičem starším 70 let státního občana České republiky a tento občan je starší 18 let,- nezletilým dítětem státního občana České republiky a byl po rozvodu manželství rozhodnutím soudu svěřen do jeho péče,- zletilým dítětem státního občana České republiky a tento občan je osamělý (tj. pro účely zákona o pobytu cizinců na území ČR rozvedený, svobodný nebo ovdovělý) a starší 70 let,- osobou, která osvojila dítě, které bylo státním občanem České republiky, nebo osobou, které bylo nezletilé dítě, které je státním občanem České republiky, svěřeno do náhradní rodinné péče (§ 45 a § 46 odst. 1 ZOR), popřípadě jemuž byla tato osoba ustanovena poručníkem, pokud se bude péče o toto dítě vykonávat na území České republiky, nebo- nezletilým dítětem, které bylo ke dni osvojení v cizině státním občanem České republiky.III. Některé veřejnoprávní aspekty uzavření manželstvíV právu veřejném lze spatřovat zejména výhody pramenící z uzavření manželství na oko.Základním veřejnoprávním aspektem uzavření manželství cizince a státního občana České republiky je možnost získání povolení k trvalému pobytu na území České republiky. Se získáním tohoto povolení je pak spojena celá řada práv vyplývajících z dalších právních předpisů. Některé právní předpisy s cizinci se zákonným pobytem výslovně počítají, některé oslovují všechny fyzické osoby.Všech fyzických osob se dotýká v prvé řadě Listina základních práv a svobod, vyhlášená pod č. 2/1993 Sb., která vychází z přirozenoprávní teorie a užívá termínů „lidé, každý, všem, nikomu ...“. Dále je vhodné v této souvislosti zmínit zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, který vymezuje okruh oprávněných v § 2 NEP a § 3 NEP[8], a zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, který vymezuje okruh oprávněných v § 2 zdp.[9]Jiné právní předpisy, ačkoli používají termíny „občan, občané“, vážou práva také na fyzické osoby.[10] Jedná se např. o zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů, který vymezuje okruh oprávněných v § 1 slovy „občan“, „občané“, zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění pozdějších předpisů, který vymezuje okruh oprávněných také v § 1 slovy „občan“, a zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, který vymezuje okruh oprávněných v § 1 slovy „všem občanům“.Další kategorie zákonů váže práva na fyzické osoby, jestliže mají na území České republiky pobyt. Je to např. zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, který vymezuje okruh oprávněných v § 3.[11]IV. Některé veřejnoprávní aspekty zániku manželstvíFingovaného sňatku se dotýká ustanovení § 80 odst. 1 písm. a) a b) PobCiz. Podle těchto ustanovení policie zruší platnost k povolení k pobytu, jestliže- zjistí, že cizinec uzavřel manželství pouze s cílem získat povolení k pobytu; to neplatí, pokud se z manželství narodilo dítě nebo bylo nezrušitelně osvojeno,- manželství zanikne na základě pravomocného rozhodnutí soudu o rozvodu manželství nebo na základě pravomocného rozhodnutí soudu o prohlášení manželství za neplatné do 5 let po vydání povolení k pobytu a z manželství se nenarodilo dítě nebo nebylo nezrušitelně osvojeno.Zákon tedy jednoznačně chrání rodinu, ve které se narodilo dítě nebo bylo osvojeno. V těchto případech zákon nezakládá právo policie povolení k pobytu cizince zrušit.Prokazování skutečnosti, že cizinec uzavřel manželství pouze s cílem získat povolení k pobytu, bude v praxi zřejmě velmi složité. Snad pouze v případě, kdy manželé nikdy nezaloží společnou domácnost, bude možné se domnívat, že šlo o fingovaný sňatek.Pokud by manželství zaniklo nebo bylo zrušeno do 5 let od vydání povolení k pobytu, doslovný výklad svádí k závěru, že jsou dány bez nutnosti dalšího dokazování předpoklady pro zrušení povolení k pobytu. Na druhou stranu je však nutné zvážit, zda paušální posuzování manželství v době trvání kratší než 5 let za manželství fingovaná by nebylo zřejmým zjednodušením a neodůvodněnou tvrdostí.[12]V této souvislosti se také nabízí otázka, jak se policie dozví, že velmi brzy k rozvodu nebo k prohlášení manželství za neplatné došlo. Za stituace, kdy se průkaz o povolení k pobytu vydává s dobou platnosti na 10 let (§ 74 odst. 1 PobCiz) je nasnadě, že cizinec vyhledá[13] „dobrovolně“ policii za účelem prodloužení doby platnosti zmíněného průkazu až těsně před uplynutím této doby. Pak bude zřejmě problematické dokazovat, zda alespoň určité období po uzavření manželství vedli manželé společnou domácnost apod. Pokud by došlo k rozvodu podle § 24 ZOR (tzv. sporný rozvod), za důkaz existence a popisu kvalifikovaného rozvratu mezi manželi by mohl sloužit rozvodový spis a vlastní odůvodnění rozsudku o rozvodu manželství. Jestliže by se však manželé na rozvodu dohodli ve smyslu § 24a ZOR (tzv. nesporný rozvod), ze spisu ani z odůvodnění rozsudku o rozvodu se popis kvalifikovaného rozvratu zpravidla nepodává, neboť jej manželé nemusí prokazovat[14] (srov. domněnku rozvratu „... má se za to, že ...“ podle § 24a odst. 1 ZOR).Zrušení povolení k pobytu v případě, že cizinec uzavřel manželství pouze s cílem získat povolení k pobytu, nemá vliv na samotnou existenci a trvání manželství, na práva a povinnosti manželů, tedy na soukromoprávní vztahy mezi manželi.V. Soukromoprávní aspekty uzavření manželství a jeho zánikuS uzavřením manželství spojuje určité závažné důsledky nejen zákon o rodině, ale i občanský zákoník.Pro úplnost je třeba zmínit také zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů. V § 32 tohoto zákona je upraveno postavení cizinců tak, že podle odstavce prvého cizinci mají v oblasti svých osobních a majetkových práv, pokud tímto zákonem nebo zvláštními předpisy není stanoveno jinak, stejná práva a stejné povinnosti jako státní občané České republiky.Je tedy možné konstatovat, že soukromé právo vychází ze zásady rovnosti subjektů, tak jak vyplývá z Listiny základních práv a svobod a z občanského zákoníku (§ 2 odst. 2).Zákaz diskriminace manžela - cizince se pak projevuje v konkrétních institutech.1) V prvé řadě se jedná o povinnost, ale i právo manželů žít spolu (§ 18 ZOR). Právo a povinnost manželů žít spolu ovšem nelze ztotožňovat se společným bydlením (viz např. studentská manželství). Avšak pokud spolu manželé chtějí bydlet, může se tato skutečnost realizovat na základě jakéhokoli právního důvodu bydlení. Žádný právní předpis nebrání tomu, aby vznikl např. společný nájem bytu manželi mezi občanem České republiky a cizincem (§ 700, § 703 ObčZ, a to i např. k bytu obecnímu), aby manželé společně bydleli na základě společného podnájmu[15] (§ 719 ObčZ), na základě společného práva odpovídajícího věcnému břemenu (§ 151n a násl. ObčZ) nebo jiného pojmenovaného právního důvodu bydlení, event. na základě inominátního kontraktu (§ 51 ObčZ). Manželu - cizinci vznikne uzavřením manželství také tzv. odvozený[16] právní důvod bydlení, tj. právo bydlet v nemovitosti nebo v bytě svého manžela. Manželé mohou bydlet i na základě vlastnického, resp. spoluvlastnického práva k nemovitosti - bytu (k tomu níže).I kdyby manžel - cizinec pozbyl povolení k pobytu, nic se nemění na skutečnosti, že manželství trvá, a že trvá např. i společný nájem bytu manželi, spoluvlastnictví apod.Důsledkem případného rozvodu může být pak skutečnost, že výlučným nájemcem např. obecního bytu bude cizinec. Pronajímateli zřejmě nezbude, než tuto skutečnost respektovat.[17]2) Ze zákona o rodině vyplývá manželům celá řada dalších práv a povinností,[18] např. povinnost pomáhat si (§ 18 ZOR), uspokojovat potřeby rodiny a hradit náklady společné domácnosti (§ 19 ZOR). Vzájemné zástupčí právo manželů v běžných věcech a vznik solidárních závazků manželů při obstarávání běžných záležitostí rodiny (§ 21 ZOR) se také týká manželství uzavřených mezi občanem České republiky a cizincem.3) Podobně také ustanovení upravující vzájemnou vyživovací povinnost mezi manželi[19] (§ 91 ZOR) a vzájemnou vyživovací povinnost mezi rozvedenými manželi[20] (§ 92 a násl. ZOR) se vztahují i na smíšená manželství občanů České republiky s cizinci. Pokud zákon o rodině hovoří o zásadně stejné životní úrovni mezi manželi, je nutné mít za to, že ani v těchto případech není na místě stanovovat výši výživného v rozsahu reálné „spotřeby“, ale naopak tak, aby se ekonomicky slabší manžel podílel na vysoké životní úrovni druhého. Tato skutečnost může být považována za určité „riziko“.Co se týká výživného mezi rozvedenými manželi, zejm. tzv. sankčního ve smyslu § 93 ZOR, je zde situace podobná, tj. riskantní. Avšak pokud by manželé byli ochotni a schopni se dohodnout, např. v rámci tzv. nesporného rozvodu ve smyslu § 24a ZOR, výše a splatnost výživného je ponechána zcela na jejich dohodě (renta i tzv. odstupné ve výši dohodnuté, tj. jakékoliv). Jako problematická se může jevit nemožnost zahrnutí otázky výživného do předmanželské smlouvy.4) Zákonným důsledkem uzavření manželství upraveným v občanském zákoníku je vznik společného jmění manželů[21] (§ 143 ObčZ - dále jen „SJM“).Zde je opět nutné zdůraznit, že skutečnost, že jeden z manželů je cizinec, nehraje významnou roli.Právní úprava SJM je po řadách novel ovládána zásadou smluvní volnosti,[22] avšak manželé (ani snoubenci) nemohou smluvně zrušit ani úplně vyloučit až ke dni zániku manželství vznik SJM - věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti budou vždy tvořit předmět SJM.Pokud uzavřou smlouvu o zúžení, event. vyloučení SJM až ke dni zániku manželství ve smyslu § 143a ObčZ, na tuto smlouvu se mohou vůči jiné osobě odvolat jen tehdy, jestliže jí je obsah této smlouvy znám.Tyto skutečnosti mohou být samotnými manželi považovány za značné úskalí uzavření manželství na oko.Modifikace zákonného rozsahu SJM, event. vyloučení jeho vzniku až ke dni zániku manželství, mohou být pojaty do předmanželské smlouvy.V této souvislosti je však třeba zmínit několik obecných problémů. Jedním z nich je možné obcházení devizového zákona uzavřením manželství na oko.Nabývání nemovitostí cizinci je upraveno v devizovém zákoně (zákon č. 219/1995 Sb., dále jen „DevZ“). Podle § 17 DevZ může cizinec (cizozemec), který není občanem České republiky, nabývat vlastnické právo k nemovitostem v České republice, pokud zvláštní zákon[23] nestanoví jinak, pouze z taxativně uvedených důvodů.[24] S ohledem na téma tohoto příspěvku se jedná o:a) dědění nemovitosti,b) nabývání nemovitosti do společného jmění manželů, pokud druhý manžel není cizinec (cizozemec),c) nabývání nemovitosti od manžela, rodičů nebo prarodičů.ad a) Vzhledem k tomu, že zákon nespecifikuje dědický titul, je možné mít za to, že cizinec může dědit jak na základě zákona, tak na základě závěti, a to od kohokoli.ad b) Právě v této kategorii může docházet k obcházení zákona, tj. manželství může být uzavíráno nejen za účelem získání pobytu, ale i za účelem nabytí nemovitosti, nebo z obou důvodů.Co se týká vypořádání zaniklého, event. zrušeného SJM, žádné ustanovení pak manželům nebrání v tom, aby původně „společnou“ nemovitost získal do výlučného vlastnictví cizinec.K vypořádání SJM však nedochází pouze v případě zániku, event. zrušení SJM jako komplexu vztahů, jako institutu, ale i v případě jeho smluvního zúžení (§ 143a odst. 1 ObčZ). Toto zúžení může být komplexní (generální, obecné), tj. až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti, nebo i individuální, tj. pouze o jednotlivé majetkové hodnoty, třeba konkrétní nemovitost.Co se týká vypořádání zúženého SJM, žádné ustanovení pak manželům také nebrání v tom, aby původně „společnou“ nemovitost získal do výlučného vlastnictví cizinec.ad c) Pokud jde o nabývání nemovitosti od manžela, rodičů nebo prarodičů, zákon opět nestanoví žádné omezení týkající se nabývacích titulů; je tedy možné mít za to, že může jít o darovací smlouvu, kupní smlouvu apod. Manžel, rodiče nebo prarodiče mohou být také cizinci.Dalším problémem je možné nazvat obcházení zákona o tzv. trojdani (zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů). K této situaci může dojít tehdy, je-li uzavřeno manželství na oko, SJM je rozšířeno o nemovitost manželky, následně pak o tuto nemovitost zúženo a vypořádáno tak, že se výlučným vlastníkem stává manžel. Žádné ustanovení pak manželům nebrání v tom, aby původně „společnou“ nemovitost získal do výlučného vlastnictví cizinec. Tento „převod“ nepodléhá dani z převodu nemovitostí.5) Významným důsledkem uzavření manželství je rovněž uplatnění zákonné domněnky otcovství. Pokud se v manželství narodí dítě (přesněji v době od jeho uzavření do 300 dne po jeho zániku), za otce se považuje manžel matky. Není rozhodné, zda spolu manželé žijí či nikoli, rozhodný je právní stav, tedy otcovství matrikové. V důsledku uplatnění zákonné domněnky otcovství nastoupí dlouhodobý právní vztah rodič - dítě, který má důsledky v rodině v širším smyslu (dědění, vyživovací povinnost prarodičů k vnukovi apod.). Také je třeba zdůraznit, že rodiče mají k dítěti rovná práva a povinnosti, ať jsou občany České republiky či nikoli, ať zde mají pobyt či nikoli. Tato skutečnost má vliv na svěření dítěte do výchovy v případě odděleného soužití rodičů, event. v případě rozvodu jejich manželství.6) S uzavřením manželství na oko mohou být spojeny i další soukromoprávní aspekty v oblasti podnikání.Co se týká podnikání[25] v České republice, cizinec může na území České republiky zásadně podnikat za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako české osoby (§ 21 odst. 2 ObchZ).Za účelem podnikání může cizinec:a) podílet se na založení české právnické osoby,b) účastnit se jako společník nebo člen v české právnické osobě již založené,c) sám českou právnickou osobu založit,d) stát se jedním společníkem české právnické osoby,e) provozovat samostatnou výdělečnou činnost na základě živnostenského oprávnění a registrace v obchodním rejstříku.Značnou výhodou sňatku cizince s občanem České republiky a následného udělení povolení k pobytu je v této souvislosti skutečnost, že cizinec zásadně nemusí ustanovovat odpovědného zástupce (§ 11 odst. 4 písm. b) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání,ve znění pozdějších předpisů) a může být i statutárním orgánem obchodní společnosti.7) Pokud jde o pracovní uplatnění,[26] problematika zaměstnávání občanů České republiky a cizinců je upravena zákonem č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZamZ“).Tento zákon stanoví, že do zaměstnání v České republice mohou být přijati cizinci nebo osoby bez státní příslušnosti zásadně jen tehdy, jestliže jim bylo uděleno (§ 2 odst. 2 ZamZ):a) povolení k zaměstnání[27] ab) povolení k pobytu na území České republiky.Ašak povolení k zaměstnání se nevyžaduje u cizince, kterému bylo uděleno povolení k trvalému pobytu na území České republiky [§ 2d písm. b) ZamZ]. Znění citovaného ustanovení tedy může svádět k uzavírání manželství na oko. Ve shora uvedených případech totiž mají cizinci v pracovněprávních vztazích stejné postavení jako občané České republiky.VI. ZávěrCílem tohoto příspěvku nebylo vyčerpávajícím způsobem postihnout problematiku postavení cizinců na našem území, ale upozornit na dílčí aspekty nové právní úpravy udělování a rušení pobytu cizincům z „rodinných“ důvodů.[28] Postavení cizinců se však dotýká celá řada dalších právních norem. Je třeba říci, že cizincům zaručují právní předpisy České republiky zásadně stejný standard jako občanům České republiky, tj. že právní řád není diskriminační.Vzhledem k tomu, že manželství a rodině poskytuje náš právní řád ochranu, lze mít za to, že vázání možnosti získání pobytu na území České republiky (bez předchozího nepřetržitého pobytu na jejím území) na vznik a existenci manželství, je v obecném i zahraničněpolitickém zájmu České republiky. Avšak s ohledem na skutečnost, že dochází ke zneužívání pobytu k získávání různých výhod, má ustanovení, umožňující policii zrušit povolení k pobytu, dospěje-li k závěru, že manželství bylo uzavřeno pouze s cílem toto povolení získat, své místo.

    30.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Co se vztahem po nevěře

    Určitě každá žena se s nevěrou setkala, ať už jako oběť, jako pachatel anebo jí "jen" přihlížela. Pokud nevěra zasáhne váš vztah a nevíte, jakým směrem se dál ubírat, přečtěte si tento článek.Nevěra nás provází již řadu století, ale dodnes některé ženy neví, jak se k ní mají postavit. Jestli být tolerantní a spoléhat na krátkodobost záletů anebo všechny nevěrné bídáky hned poslat k šípku. V podstatě je ale velmi snadné se rozhodnout, jak se k záletníkovi zachovat. V dnešní době nátlaku a přehnaných požadavků ženy ztrácejí své já a hlavně sebevědomí. Pro muže je pak jednodušší se vymluvit např. na nedostatek sexu, žena se podle nich dost nesnaží být atraktivní atd. To jsou ale opravdu pouze výmluvy, protože nic nedává právo člověku vám nejbližšímu tak ubližovat. Ani kdybyste byla plešatá a měla 250kg (což jsou jedny z věcí, kterých se muži upřímně nejvíce děsí). Záleží ovšem na tom, jak moc vám na daném muži záleží. Samozřejmě pokud žijete v jinak spokojeném manželství a máte i děti, není úplně tak jednoduché se rozhodnout, ale může jít opravdu jen o úlet a v tomto případě musíte myslet i na ostatní články rodiny. Pokud jste s přítelem kratší dobu a už nenechá cizí sukni na pokoji, je čas mu dát vale. Zamilovanost (a hlavně ta počáteční) je sice krásná věc, ale s takovým člověkem byste byla jen nešťastná. Muž, který o vás opravdu stojí, sice flirtuje, ale nevěra mu přijde jako špatný vtip a jen na ni pomyslí, už se ošívá. Proto by si každá žena, která hledá toho pravého, měla stanovit mantinely a přes ty nepřecházet. Ženský instinkt by měl také napovědět, každá žena se při setkání s nevěrníkem zarazí, bohužel jak plyne konverzace, je ním naprosto unešená. A tady vznikají problémy. Vkradla jste se příteli do telefonu nebo mailu a našla tam podivné zprávy? Stop. Tady se dostáváte do "šlamastiky" sama. Neexistuje někomu takto zasahovat do soukromí. Pro vašeho milého je vaše obvinění jen potvrzením důvodu, proč se poohlíží jinde. Tady se připravte na fakt, že se s vámi okamžitě rozejde, aniž by se nějaké nevěry dopustil. Páni razí heslo: Stíhačky ne! (Muži si rádi píšou s ostatním ženami, ale někdy na realizaci setkání ani nedojde.)Pokud vás nevěra psychicky ničí, musíte si ujasnit své priority. Utrpěl tím váš vzájemný vztah natolik, že se na přítele nemůžete ani podívat? Skončete to. Psychicky by vás ubíjel fakt, že mu dále už nemůžete důvěřovat a každá sms by vás šíleně znepokojovala. Byl opilý na chatě s kamarády a plazila se po něm známá? Dejte mu šanci, alkohol sice neomlouvá, ale neříkejte, že jste někdy po pár drincích neházela očka na blonďáka u baru. Načapala jste ho v posteli s vaší nejlepší kamarádkou? Vyškrábejte jí oči, bídákovi zlomte nos, vyhoďte jeho věci z okna na ulici a začněte nový, úchvatný život, kdy se touto historkou budete bavit ještě několik desítek let a případný holkař při jejím vyprávění rovnou vezme nohy na ramena.

    08.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Jak budovat důvěru ve vztahu v kostce

    Jak budovat důvěru ve vztahu? Pokud chcete budovat kvalitní vztah, jistě se to neobejde bez důvěry. Důvěra je jedna z nejdůležitějších věcí pro fungující vztah. Bez důvěry by to ve vztahu nemohlo fungovat a navíc by vás to ani nebavilo. Určitě byste nechtěli být ve vztahu, kde vás partner neustále podezřívá z nevěry nebo z jiných věcí. V novém vztahu si dokáži partneři lhát až 3x více než v tom zaběhlém a fungujícím.Jak budovat důvěru ve vztahu se svým partnerem?Partneři k sobě nejsou ve vztahu upřímní a v některých případech si neustále lžou. V čem je problém? Jde o to, že jeden z partneru od vztahu očekává něco jiného než ten druhý. Ať už to jsou povinnosti, kdy jeden z partneru je ve vztahu pouze kvůli jedné věci nebo ještě sám pořádně neví, co očekávat. Začněte tím, že si dáte dohromady priority vašeho vztahu. Vztah je o komunikaci, nemusíte se stydět zeptat druhé strany, co od toho očekává. Pokud sám neví, je rozhodně na místě mu pomoct, aby našel ten hlavní bod ve vztahu.Jestliže jste s partnerem ve vztahu déle, mohou některé slova působit až otravně nebo jako by vycházela z robota. Slova, která jste si například říkali na začátku vztahu budou po několika letech znít jako z automatu. Zkuste partnerku překvapit milým dárkem nebo kytici růží. Uvidíte, že z toho bude více nadšená, než ze slov, která slýchá často. Kritika jakou součást vztahuNikdo z nás nemá rád kritiku z druhé strany. Bohužel v partnerském vztahu se vám bude stávat, že váš partner narazí na chybu, která se mu nebude líbit. Jednoduše za vámi přijde a řekne vám to od srdce, bez toho, aniž by vás chtěl urazit. Problém nastává v okamžiku, kdy partner domluví, protože je nastává hádka. Jak budovat důvěru ve vztahu v takové situaci? Není nic jednoduššího než ji příjmout. Partner ocení, že jste dokázali uznat svou chybu.

    09.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Zlatá pravidla pro rozvod v rodině s dětmi

    Mysleli jste si, že jste našli lásku na celý život – postavili jste si domeček nebo koupili byt, pořídili psa a dítě a najednou jste zjistili, že to není takové, jaké jste si představovali. Názorové rozdíly byli příliš velké, neshody časté a vy i váš partner už nemáte dost energie na to, abyste to neustále řešili dokolečka. Řešení je nasnadě a zní ROZVOD. Jenomže při rozvodu nejde jenom o samotné aktéry, ale také o děti, kteří mohou takovým rozchodem rodičů být poznamenaní na celý život.I když je dítě malé a rodiče si myslí, že tomu nerozumí, tak opak je pravdou. Dítě to vycítí. Mohou pak nastat problémy ve škole nebo školce, sociální problémy, výchovné problémy nebo může dítě začít trpět depresemi či strachem. I když je každý rozvod jiný, jsou v něm jiné osoby, jiné podmínky, jiné aspekty, existují jistá základní pravidla, jak byste se měli chovat, aby vaše dítě zbytečně nezažívalo pocity úzkosti.1.Neobviňujte toho druhéhoVy tu nejste oběť a ten druhý není viník. Takhle před dítětem určitě role nerozdělujte. I v případě, že vás partner podvedl, zřejmě k tomu vedla nějaká neútěšná situace doma nebo jiné problémy, takže vina je vždycky na obou stranách. Nebo pokud s tím nesouhlasíte, si to nechte pro sebe. Dítě bude potřebovat oba svoje rodiče i po rozvodu, takže druhého neočerňujte, protože dítě si k němu vytvoří negativní vztah a bude tím opět jenom trpět. Říkejte to tak, že jste se změnili nebo spolu vzájemně nesouhlasili, ale ne, že za to může maminka/tatínek. Buďte neutrální.2.Buďte fér a buďte předvídatelní„Ne, s kamarády na tábor jet nemůžeš, protože tatínek ti na to nedal peníze.“. Tohle rozhodně není dobrá cesta, jak spolu vycházet. Dítě by nemělo být svědkem toho, jak se jeho rodiče hádají, ať už kvůli tomu, kdo ho bude mít na Vánoce, nebo jestli mu zaplatí školu v přírodě. I po rozvodu by rodiče měli být zajedno v tom, že chtějí, aby se jejich dítě mělo dobře. A toho docílíte jedině tak, že spolu budete vycházet a vzájemně k sobě budete fér i během rozdělování svátků, narozenin, oslav, Vánoc a Velikonoc, kdy u koho dítě bude. Zároveň je vhodné udržovat jistou harmonii i mezi každodenními záležitostmi, protože rozvod je pro dítě tak jako tak velká zátěž a změna, takže potřebuje mít nějakou jistotu a být schopné předvídat, co se bude dít.3.Mluvte a buďte upřímníI malé děti vidí, že se něco děje. Sice nerozumí tomu, jestli se hádáte o pětikorunu nebo o to, kdo snědl poslední kolečko salámu, ale vědí, že se něco děje. Vyrozumí to z vašeho postoje, hlasu i gest. Takže nemá smysl si před ním hrát, že se nic neděje. Naopak. Dítě si potom totiž bude vymýšlet vlastní teorie, bude se bát a bude zmatené. Lepší je si s dítětem v klidu sednout a probrat to s ním. Neznamená to ale, že mu budete vyprávět celý příběh alá „Jak jsem poznal vaši matku“, ale v malých dávkách dítěti budete podávat pravdu. Buďte přitom upřímní, na nic si nehrajte a nelžete. Dítě by to poznalo a potom by to bylo ještě horší.

    19.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Láska ve vztazích a v manželství

    Lásku nedokážeme ovládnoutLáska je velmi silná pozitivní emoce, kterou k někomu či něčemu cítíme. Lásku můžeme skutečně zažívat i u věcí, my se ale nyní budeme věnovat lásce ve vztahu a v manželství. Lásku nedokáže nikdo z nás plně pochopit a nedokážeme ji ani vědomě ovládnout. Stejně jako všechny ostatní emoce je i láska zcela spontánní záležitostí, která se vymyká naší kontrole.Potřeba láskyPotřebu lásky a potřebu být ve vztahu či v manželství cítí každý člověk. Americký psycholog Maslow se ve svých výzkumech zabýval lidskými potřebami. Postupně vybral a sepsal všechny potřeby, které člověk má. Hned za fyziologickými potřebami a za potřebou bezpečí se nachází potřeba lásky. Důležitost tohoto citu si můžeme uvědomit například i díky umění. Láska, vztahy a manželství jsou pro nás tak podstatnou součástí života, že tvoří náměty téměř všech knih, filmů, seriálů, divadelních her či písní. Vztah a manželství musíte postavit na pevných základechLáska stojí na počátku každého vztahu. Bez ní není možné, aby vztah vznikl. Často se ale stává, že se láska během několika let vztahu ztrácí. To samé se děje po letech či dokonce desítkách let společného soužití v manželství. Je jasné, že zamilovanost nemůže vydržet věčně. Co ale může přetrvat, je úcta, podpora, náklonnost a respekt ve vztahu či v manželství. A všechny tyto hodnoty by v upřímné lásce neměly chybět. Jakmile manželé tyto hodnoty mají, cítí k sobě i po dlouhých letech manželství lásku a jejich vztah je díky nim pevný. Při hledání svého budoucího partnera či partnerky tedy myslete i na tyto hodnoty lásky. Nedívejte se jen na vnější vzhled či objem bankovního konta. Láska ve vztahu a v manželství by se neměla zakládat na materiálních hodnotách, ale spíše na těch vnitřních a duchovních.

    21.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Hádka a usmíření ve vztahu

    Vzájemným obviňováním usmíření rozhodně nedosáhnetePři hádkách ve vztahu se často stává, že se partneři v rámci hádky začnou navzájem obviňovat z věcí, které s úvodním problémem vůbec nesouvisí. Začne to obviněním jednoho, druhý se začne bránit, tak vytáhne nějaké starší obvinění, první mu to vrátí…a takto to postupuje v řetězové reakci. Snažte se tomuto bludnému kruhu vyvarovat! Takový způsob hádky určitě nepovede k usmíření. Místo něj se otevřou staré rány, způsobíte si navzájem bolest a o usmíření nebude žádný z Vás chtít ani slyšet. Nebojte se proto připomínat si během hádky, jaký problém vlastně řešíte. Co jsme vlastně vyřešili?Neodcházejte od nedořešených věcí. Je pravda, že někdy je lepší, když si ve vztahu navzájem poskytnete nějaký čas k přemýšlení. Ale vždy, když se rozcházíte, mělo by být jasné, s čím se rozcházíte. Ať už je to nějaké řešení, nebo jen čas k přemýšlení. Během hádky kolikrát stačí, když si společně vyměníte své názory a po nějakém čase se řešení najde samo.Hádky nemusí být Váš nepřítelNevnímejte hádky jako něco negativního a nemějte pocit, že pokud se s partnerem hádáte, máte špatný vztah. Hádky zažívá každý, a to proto, že je potřebujeme! Během hádek se totiž odvážíme říct věci, které se jinak bojíme tomu druhému svěřit. Berte tedy hádku jako něco nápomocného, něco, díky čemu se můžete poučit a osobnostně vyrůst. Když pak dospějete ke společnému řešení a usmíříte se, tak to Váš vztah s partnerem posílí. Po pěkném usmíření se také můžete navzájem pochválit, jak dobře jste vše zvládli.

    21.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Problematika nevěry a žárlivosti

    City neznají logiku.Nakolik je ovládáme? Lze žárlivost ovlivnit? Je nám dána od přírody nebo jsme se ji naučili?Být pánem situace znamená vzít v potaz i to, co se vymyká naší kontrole. K tomu je zapotřebí vědět, do jaké míry máme vliv na naše city a chování. Osvícení lidé se dívají na biologickou předurčenost lidského chování právem skepticky – ta by totiž podle jejich  relativizuje naši způsobilost i činům a snadno by se mohla stát omluvou nezodpovědného jednání.Biologickou danost ale nelze ani podceňovat: nemůžeme být zodpovědni za to, na co nemáme žádný vliv! Čím více podmiňujeme žárlivost biologicky, tím omezenější vidíme své možnosti svého vlivu na ni. Kulturní podmíněnost nám skýtá větší možnosti vlivu na žárlivost.Žárlivost často bývá definována jako majetnické nároky na partnera. Jakoby byla domýšlivou pózou, omezující partnerovu svobodu. Ale kdyby to tak bylo a žárlivost  byla pouze postojem, měli bychom velmi snadnou volbu: stačilo ba se rozhodnout pro nežárlení a problémy by byl vyřešen. Tak jednoduché to ale není. Žárlivost patří k dědictví naší nesvobody.Nechrání před ní dokonce ani nevěra – i nevěrníci často žárlí.Smysluplné je seznámit se se silami, které jsou proti ní účinné. Obrazně řečeno: to, že nemůžeme volit směr větru, nám nebrání v plachtění!Naopak, se žárlivostí lze žít. Jak, to si řekneme dále.Výklad žárlivosti z hlediska evoluční biologie: v době kamenné to byla právě žárlivost, jež dávala lepší šance na přežití. Naši předkové nebyli cíleně žárliví, aby si zajistili lepší rozmnožovací šance – teprve zpětně se ukázalo, že žárliví toto zvýhodnění mají. Žárlivost tedy zvýšila šance na přežití, aniž by to naši předci věděli.Ale: zděděné způsoby chování jsou závislé na situacích a také na okolí. Jsou říditelné a ovlivnitelné vědomými rozhodnutími.Co je to žárlivost? Afekt, reakce na ohrožení rivalem, vyvolaná určitou situací.Kulturně, situačně a osobnostně podmíněno ale bude to, k čemu tento afekt povede – jestli žárlivec partnera ochrání, vyhne se rivalovi, atakuje ho nebo dokonce zabije.Existují rozdíly v reakcích mužů a žen?Z hlediska evoluční biologie muž dbá na to, aby neinvestoval nadarmo do potomka, který není jeho. Snaží se rozsévat semeno co nejvíce, což zdůvodňuje jeho sklon jak k polygamii, tak i k žárlivosti. Dle dřívější teorie tedy pro muže představuje nevěra sexuální  větší riziko než citová...Ženy zase dbají na to, aby partner a otec jejich potomků byl schopen vázat se ve vztahu a investovat do něj. Emocionální nevěra dle stejné teorie pro ně představuje větší nebezpečí, protože zamilovaný partner by mohl více investovat do rivalky nebo svou partnerku a její potomky opustit.Pozdější psychologická šetření však tuto teorii nepotvrdila. Analýza Christine Harris vyjevila, že obě pohlaví ohrožují obě varianty stejným dílem.Platí ovšem kulturní rozdíly mezi evropskými zeměmi i USA. Muži u žen předpokládají sex na základě citu, ženy u mužů cit na základě sexu.Ukazuje se však, že sexuálně zkušené ženy inklinují k tzv.mužskému typu nevěry – jsou nevěrné hlavně ze sexuálních důvodů.Jistý rozdíl zde přece jenom je: muži žárlí více na status - mocnější rivaly, ženy na optiku – mladší a krásnější rivalky.Co je zajímavé: ženy vraždí ze žárlivosti dvojnásob než muži....a jsou to také častěji ženy, kdo žárlivost uměle provokuje.Jedná se z 50 procent o ženy, které se cítí ve vztahu víc vázány než jejich partneři. Je-li pocit vázanosti ve vztahu vyrovnaný nebo dokonce menší než u partnera, provokuje žárlivost jen 26 procent žen.Obecně platí: kdo miluje méně, má silnější pozici.Provokovat partnerovu žárlivost  je riskantní: v případě, že o vztah už nemá zájem, dává mu to výbornou záminku z něj hned odejít.Ve vztahu závislejší muži inklinují k podřízenosti, ponižování sebe sama. Zdůrazňují, že by udělali všechno, jen aby si partnerku udrželi. Používají fyzické kontrolní signály /osahávání ženy v přítomnosti soka/, zahrnují ji přehnanou péčí, vyvolávají v ní pocity viny, páchají na ní násilí.PATOLOGICKÁ ŽÁRLIVOST vzniká u osob, které se necítí ve vztahu jisté. Aktivují se u nich v dětství zakotvené mechanismy chování : ten, kdo se tehdy necítil rodiči opravdu milován, chtěn, pochybuje o tom i ve svých partnerských vztazích. potřebuje stálé ujišťování, bojí se, že partnera ztratí a je lehce zranitelný. Žárlivost zde propuká bez podnětu.Před žárlivostí však nejsou úplně chráněni ani ti, jejichž dětství bylo láskyplné. Určitý potenciál vězí v každém. ...liší se ale to, jak dalece dramaticky bude žárlivost prožívána.To závisí na pocitu jistoty ve vztahu, který se během let soužití vytvořil.Jak je to ale v opačném případě, kdy je žárlivost  na místě a dotyčná osoba ji popírá, zdůrazňujíc principy demokracie??Ani takový postoj není správný, jelikož afektová schémata jsou starší než demokracie.Tvrdit, že nemám žádná práva na partnera, je hloupost. Je potřeba vnímat realitu, nikoli ji popírat.... popírat pocity žárlivosti je v takovém případě stejně pošetilé jako držet ruku na rozpálených kamnech!Nemohu si přece zakazovat vnímat to, co vnímám....stejně absurdní je i snaha pochopit nevěrníka: pochopení má následovat až po vzteku, nikoli místo něj!!Ukázat rivalitu na partnera udělá větší dojem než chápavé stanovisko.  I kdyby byl boj s rivalem později prohrán, image muže by zvítězilo.Co si tedy s žárlivostí počít? Musíme si uvědomit, že sice nemáme vliv na své city, ale na jejich projev ano. Východiskem je udělat si ze žárlivosti přítele... akceptovat ji jako smysluplný pocit, jako aktéra našeho sociálního vnímání. Ale vnímám-li takto, ještě neznamená, že musím dělat scény.Přiznat žárlivost znamená respekt vůči partnerovi...uznávám, že má právo na vlastní rozhodnutí, že má svobodnou volbu opustit mne. Žárlivost vyjadřuje úctu k rivalovi, objektu zájmu i vůči žárlivé osobě.

    05.březen 2020 - Napsal: Simona Chvátilová

  • Nejčastější důvody nevěry

     Každý, kterého se s tímto problém setkal osobně si kladl otázku: „Proč?“Připravili jsme tedy pro Vás pár nejčastějších důvodu, které Vám snad pomohou si na tuto otázku odpovědět.  Nový objekt touhy, poznání něčeho nového, zakázanéhoNejčastějším důvodem nevěry je touha milovat se s někým novým. Vyzkoušet si jaké to je s někým jiným, seznámit se s novými praktikami nebo zažít nové vzrušení. V dlouhodobém vztahu odpadá milostná fascinace, touha a vzrušení, tak se stává, že nás zaujme někdo jiný. Není to tedy úplně důvod, ale jen řešení potřeb.Zvýšení sebevědomíKaždému dělá dobře, když se o něj zajímá někdo jiný. Nový objekt mu dodá pocit, že je žádaný, zajímavý a přitažlivý.Nevěra jako reakce na krizi středního věkuKrize středního věku se projevuje různě – někdo se začne oblékat jako teenager, další začne pracovat na svém těle a někdo také hledá své mládí u milence/milenky. Má pocit, že nic nedokázal a že mu zbývá jen velmi málo času na to, aby si své touhy vyplnil.Nevěra jako řešení problémůŘešení problémů nevěrou patří mezi důvody nejzávažnější. Láska mezi partnery se vytratila, přestali se chápat, hádají se a nerozumí si. Partneři nejsou schopni nebo nechtějí vzniklou situaci řešit ani si o ní promluvit. Začínají si hledat partnera, se kterým mohou sdílet pocity, povídat si a trávit volný čas – zajít na večeři, do kina nebo strávit hezký víkend. Tady už pak nejde o nevěru, ale o změnu dosavadního života.Nevěra jako pomstaPokud je Vám partner nevěrný z důvodu, aby se Vám pomstil za Vaši nevěru nebo za jiné provinění, tak se s tím nemusíte vůbec zabývat. Je nešťastný a nejvíce tím ublíží sobě. Pomsta nevěrou vždy ublíží víc tomu, který se mstí. Možná neskončí rozchodem, ale určitě nahlodá Váš vztah. Existuje samozřejmě více důvodů nevěry, většinou se jedná jen o důvody banální. Nevěra ale stále zůstává neomluvitelnou věcí. 

    07.březen 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Práce a podnikání
  • Nástup do nového zaměstnání zvládnete levou zadní

    Výběrové řízení máte úspěšně za sebou a čeká vás nástup do nového zaměstnání? Na jednu stranu máte radost, na druhou však obavy. Proč je nástup do zaměstnání obtížným krokem, který by každý chtěl mít co nejrychleji za sebou? Důvodů je mnoho, od obav z nových lidí až po samotnou činnost, kterou budete v práci vykonávat. Nemusíte se ale ničeho bát, důležité je zůstat sami sebou, jinak jste skončili ještě v tentýž den. Lidé totiž poznají, pokud si budete hrát na někoho, kdo nejste.Nástup do nového zaměstnání = radost proti strachuPro každého je jistě nepříjemné narušit tým lidí neboli kolektiv, který dlouhodobě a úspěšně funguje. Jestliže si to vezmete z druhého pohledu, tak se můžete i radovat. Představte si, že na pohovor přišlo několik desítek lidí, a právě vy jste ta osoba, kterou si vedení vybralo. To přece stojí za trochu úsměvu, nemám pravdu? Navíc, ačkoliv se to nezdá, je výběrové řízení tím nejtěžším krokem, který vás při změně zaměstnání čeká.První den v novém zaměstnáníRáno vstáváte s pocitem, že vás čeká první den v novém zaměstnání, a tak se nemůžete ani v klidu nasnídat. Přicházíte do budovy svého pracoviště, kde na vás už s úsměvem čeká váš nový nadřízený, aby vám představil kolektiv. Vždy nezapomínejte na potřásaní rukou, u mužů dbejte na to, aby stisk byl dostatečně pevný. U něžného pohlaví tak ostří být nemusíte, není špatné si uvědomit, kdo stojí naproti vám. V případě, že jste žena, můžete ruku podávat jemně. První den v novém zaměstnání budete mít pocit, že nejste pro danou práci dostatečně kvalifikování. To z vás ovšem za několik dnů opadá. Příčinou je množství informací, které se vám lidé kolem vás snaží vtlouct do hlavy. Snažte se i přes to být na své nové kolegy milí a příjemní. Nezapomínejte na to, že se vám snaží pouze pomoct. Pracovní smlouvaVýběrové řízení a nástup do nového zaměstnání je jedna věc, pracovní smlouva však věc druhá. Výběrové řízení ještě nepoukazuje na to, že právě vy nastoupíte do nového zaměstnání, jestliže se nedokážete následně domluvit. Může nastat situace, kdy se vám pracovní smlouva nebude líbit, což je zcela v pořádku a rozhodně byste neměli souhlasit. Zaměstnavatel na vás bude možná naléhat, nesnažte se mu ve finále kývnout. Dnešní vztah zaměstnance a zaměstnavatele je na úplně jiné úrovní, než tomu bylo v minulosti.

    09.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Zoufalá maminka
  • Seznamky a rande

    Seznámit se s někým novým, najít si přátele či alespoň známe je těžší a těžší. Proto jsou v dnešní době velmi používané různé typy seznamek, které by vám měli pomoci se seznámit. Spousta lidí tyto seznamky rovnou zatracuje a říká si, že se nebude ztrapňovat před cizími lidmi, ale ti, kterým seznamka pomohla, na ní nedají dopustit.V různých ženských časopisech neustále nacházíme články, jak lze v seznamce například přes internet najít dokonalého partnera a manžela.My se dnes chceme zaměřit na různé typy seznamek, jejich výhody a naopak nevýhody, co na nich můžeme čekat a jaké mají výsledky. Online seznamky:Ty jsou v dnešní době asi nejrozšířenějším typem seznamek vůbec. Na internetu nalezne nepřeberné množství těchto online seznamek, které se liší pouze počtem uživatelů či grafikou stránek. Jejich výhodou je, že si můžete z pohodlí svého domova prohlížet profily, které na seznamce jsou, a nemusíte komunikovat s nikým, s kým nechcete. Naopak ale nemůže vědět, jestli jsou údaje na seznamce pravdivé, protože nic se nevyrovná šoku, který se vám stane na prvním rande, kdy čekáte pětadvacetiletého, vysokého blonďáky a místo něj přijde padesátiletý, lehce otylý chlápek, kterého je vám bude spíš líto. Výsledky z těchto seznamek jsou rozporuplné, protože určitě budete muset zkoušet víckrát, než možná narazíte na někoho, kdo opravdu stojí za to. Nicméně na online seznamce se dá najít i ten pravý či pravá. Pokud si nerada prohlížíte cizí profily, udělejte si svůj a čekejte jenom na reakce okolí, i to se někdy vyplatí. A vy si tady můžete také vybírat, komu odpovíte a komu nikoliv. Můžete je najít i pod názvem fotoseznamka. Seznamka zakládající se na vyplněném dotazníku:V tomto typu seznamka nejprve vyplníte osobností dotazník, který se vám ihned vyhodnotí. Podle tohoto dotazníku se dozvíte svého ideálního partnera. Zároveň vám na seznamce rovnou několik takových partnerů představí. Tato seznamka je v podstatě také online, ale na trochu jiném principu. Nemůžete si zde vybrat kohokoliv a poté ho kontaktovat, ale dostanete jenom omezenou nabídku kontaktů na základě vašeho dotazníku. Navíc zde nastává otázka, jak dobře je daný dotazník vůbec vyhodnocený. SMS seznamka:Tuto seznamku podle mých informací používají spíše lidé, kteří nehledají žádný vážný vztah, ale spíše pobavení. Vy si vyberete jejich inzerát a poté pošlete sms ve stanoveném tvaru na tel. číslo provozovatele seznamky, který vzkaz předá. Což podle mého názoru není úplně jisté. SMS seznamky bych rozhodně nedoporučovala, pokud hledáte něco seriózního. Speed dating:Tato forma seznámení je pro ty, kteří preferují osobní kontakt hned na poprvé. My tento systém známe spíše z amerických filmů, ale začíná se rozmáhat i u nás. Jak to funguje? Seznamky se účastní stejný počet mužů i žen. Ženy každá sedí u jednoho stolu a muži se u těchto stolů střídají. Je zde omezený čas na konverzaci, proto je třeba mít připravených pár otázek, na které byste se rádi zeptali. Každá žena by měla mít kontakt s každým mužem.Pokud vás někdo zaujme, můžete si poté domluvit schůzku. Tato forma seznamování má své klady, ihned víte, jak kdo vypadá či jak se chová, ale i své zápory, protože daný člověk se mlže přetvařovat a koneckonců, vy ho vůbec neznáte. Dnes už existuje opravdu hodně typů seznamky a je jenom na vás, který si vyberete. Někomu více vyhovuje osobní kontakt a někdo dá přednost online seznamce, každopádně dá se říci, že dnes už si každý přijde na své. V seznamkách existuje určité riziko, ale risk je zisk. Zkuste proto získat pravou lásku i přes tento způsob, když se vám to jinak nedaří.

    22.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Rodičovské postoje

    Na otázku, od kdy je možné dítě vychovávat, odpovídali nezasvěcení lidé, že od doby, kdy dítě už má aspoň trochu rozum, kdy je možné se s ním domluvit, něco mu vysvětlit, ukázat, dokázat, a ono je schopno to pochopit. Pak Sigmund Freud a jeho následovníci spolehlivě ukázali, že každý z nás mnohé "výchovné" zásahy svého společenského okolí přijímá bez rozumu a bez pochopení, a to navíc tak hluboce, že to v nás zůstává a pracuje třeba po celý život, aniž jsme si toho vědomi.Tak se postoupilo v představách o výchově do věku kojeneckého a pak ještě hlouběji, tj. až do prvních dnů života. Ani to však nestačilo. Už od poloviny tohoto století je jasné, že vyvíjející se plod je v kontaktu a v součinnosti nejen s matčinými tělesnými pochody, ale i s její psychikou. Z toho plyne, že dítě je v jistém smyslu vychováváno už během těhotenství. Ale už dříve přišli psychologové na to, že způsob, jakým se chováme k dítěti a jak je tedy vychováváme, je dalekosáhle ovlivněn našimi tzv. rodičovskými postoji, které se vytvářejí dávno dříve, než k nějakému těhotenství vůbec dojde.Vždy znovu se mi v této spojitosti vrací ve vzpomínkách scéna z vlastní rodiny i z rodin mých přátel.Matka je ještě v porodnici a doma se čeká na její návrat i s miminkem. Všechno je připraveno. Je tu výbavička v několika vydáních, všechny možné hygienické prostředky, vanička, někde už i kočárek a spousta jiných věcí. Vygruntovalo se, provedly se nutné úpravy v domácnosti, provedla se tzv. organizační opatření. A přitom zcela nenápadně, v pozadí a ve skrytu tu čekají na dítě v "jeho lidech" jejich představy a ideály, někdy i úzkosti a obavy, jejich vědomosti a zkušenosti, jejich očekávání, jaké to dítě bude, jak se bude vyvíjet a čeho všeho v životě by mělo dosáhnout a čemu se vyhnout. A to jsou "rodičovské postoje", o nichž bude dále řeč a které pro další život dítěte mají daleko větší význam, než kdyby je tu místo kočárku čekala třeba luxusní Felicie nebo Mazda.Když se ptáme mladých rodičů, odkud se podle jejich mínění rodičovské postoje berou, odpovídají obvykle docela správně, že se vyvíjejí během soužití s dítětem nebo už v poslední fázi těhotenství, když se na dítě těšíme a připravujeme. (Pro matku je plod, který se hýbe a dává najevo svou přítomnost v jejím těle, zpravidla už dítětem zcela určitým a konkrétním, k němuž má také už svůj konkrétní vztah.) Neuvědomují si však zpravidla, že základy těchto postojů si už do vztahu k svému dítěti přinesli sami v sobě dávno dříve.Zkušenost nám říká, že rodičovské postoje bývají u mladých rodičů většinou už docela dobře zformovány. Nicméně jistě najdeme ve své blízkosti případy, kdy tomu tak není a kdy je očividné, že tito určití mladí lidé jsou pro své rodičovství ještě nevyspělí a nezralí. Tak jako třeba některé dítě není v šesti letech ještě zralé pro vstup do školy, tak jsou někteří lidé nezralí pro vstup do manželství a do rodičovské role. Projeví se to většinou tím, že nadále tvrdošijně lpí na svém předchozím předrodičovském způsobu života, že se nedovedou vzdát ničeho ze svých předchozích zálib, dítě je jim životní komplikací a přítěží - nedozráli k tomu, aby přijali odpovědnost za někoho druhého.Je proto možné za příznivé znamení demografického vývoje pokládat skutečnost, že věk mladých lidí uzavírajících manželství se v posledních letech začíná u nás zvyšovat - zatím byl jeden z nejnižších v Evropě. Dá se tedy předpokládat, že se ve výchově dětí brzy projeví i vyšší rodičovská zralost jak matek, tak mladých otců.Musíme ovšem připomenout, že otázka zralosti se týká i generace prarodičů, neboť i oni musejí skutečnost svého babičkovství a dědečkovství přijmout a zpracovat, aby byli mladé rodině a svým vnoučatům k užitku a opoře. I oni musejí přijmout novou odpovědnost a nově zápasit se zaměřením jenom na sebe, jak o tom budeme mluvit dále podrobněji v Eseji o výchově k odpovědnosti.Rodičovské postoje mají dlouhý vývoj. Začátek je ve vlastní rodině a ve zkušenosti dítěte s vlastními rodiči (nebo s náhradními rodičovskými osobami, neboť nezapomínejme, že dítě za "své lidi" přijímá ty, kdo se k němu mateřsky a otcovsky chovají a nemusejí mít na to potvrzení z porodnice).Z toho ovšem mezi jiným vyplývá, že lidé, kteří žádnou zkušenost s rodiči a "svými lidmi" z doby svého dětství nemají, jsou v určitém nebezpečí, že jejich vlastní rodičovské postoje se budou vyvíjet chudě a nedokonale. Potvrzují to ostatně i dlouhodobé studie dětí, které vyrostly jen v dětských domovech. Na druhé straně však tyto studie také prokazují, že v řadě případů najdou i tito lidé dost vnitřních sil i dost chápavé a taktní pomoci z okolí, že se stanou rodiči řádnými a úspěšnými.O těchto zkušenostech dítěte s rodiči budeme mluvit v dalších kapitolkách podrobněji. Zde jenom stručně shrneme, že začínají už prvními úsměvy a reakcemi rodičů na ně, pokračují ve spoustě vzájemných kontaktů během kojeneckého věku, specifickým citovým vztahem mezi dítětem a mateřskou osobou někdy kolem sedmého měsíce života dítěte, vytvořením vztahu dítěte k domovu a lidem v něm někdy kolem dvou let, zkušenostmi s druhými dětmi ve věku předškolním, přijetím identity podle pohlavní příslušnosti ve středním školním věku a budováním své identity osobní v době puberty a po ní, mladistvými láskami, sněním o budoucnosti, až konečně mileneckým vztahem, manželstvím a vlastním těhotenstvím (pokud možno spíše v tomto pořadí než obráceném) u ženy a těhotenstvím své manželky u muže.Mají tedy rodičovské postoje dosti dobrodružnou cestu od svých pramenů kdesi hluboko ve vlastním dětství až do doby, kdy budou moci být uplatněny ve výchově vlastního dítěte. Jenomže nic se ze života neztrácí a co tam bylo během tohoto vývoje s láskou vloženo, to má velkou naději, že bude i s láskou předáno další generaci. Jde tu o jakýsi podivuhodný koloběh dobrého i zlého mezi lidskými generacemi - a nám jde přirozeně o to, aby to dobré nabývalo vrchu.Rád bych tuto kapitolku uzavřel poučením, které nám přineslo zkoumání následků nechtěného těhotenství. Je určeno generaci dnešních mladistvých a nastupující generaci rodičovské. Říká, že utváření správného vztahu k těhotenství je významným stupněm psychosexuální výchovy. Souvisí velmi úzce s otázkou antikoncepce. Avšak právě nálezy z našeho výzkumu ukázaly, že zvládnutí techniky antikoncepce není dostatečnou prevencí nechtěných těhotenství (ba ani dostatečnou prevencí AIDS), není-li sexuální chování každého z partnerů podloženo také odpovědností jednoho k druhému.Na jedné straně je tedy třeba rozšiřovat poučení mladých lidí o výhodách a nevýhodách, možnostech a mezích jednotlivých antikoncepčních metod - na druhé straně je však také třeba ukazovat, a to s podstatně větším důrazem než dosud, na pozitivní stránky plánovaného, dobře časovaného těhotenství, které může mladým lidem přinést maximální životní uspokojení a velmi významně přispět k růstu jejich osobnosti. Přispívá však i k tomu, že rodičovské postoje ve své poslední fázi vývoje (před narozením dítěte, protože pak s dítětem se vyvíjejí dál) mohou dostat veskrze pozitivní ráz a projeví se v pozitivním přijímání dítěte už od jeho prvních pohybů ještě v těle mateřském, přes porod, první pláč a první smích, dál k paci-paci a dál do života.Významný francouzský psycholog René Zazzo k tomu říká toto: "Víme dnes, že naše tělo nežije pouze z potravy, ale také z vřelosti někoho druhého. A to není jen básnická metafora nebo filozofická konstrukce, ale skutečný fakt. Biologické děje už se nedají definovat jenom funkcemi, jako je dýchání, krevní oběh, přijímámí potravy apod. Je nutné vzít v úvahu i takové funkce, jako je vzájemný vztah jedinců téhož rodu."

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Jsem závislá... Na své matce

    Už během nejranějšího dětství se budují silné vztahy s rodiči, především pak s matkou. Je to zdravý, žádoucí stav, nutný ke správnému vývoji. Dítě ale roste, dospívá a závislost na matce slábne, mění se. Co když ale někdo ještě po třetí dekádě života neudělá bez maminky ani krok? V rodném hnízdě do pětatřicetiDnes viditelně sílí tendence zůstávat v rodném hnízdě co nejdéle, jedná se o celosvětový fenomén. Vždyť život s rodiči není tak špatný přece, proč se stěhovat za každou cenu pryč, když k tomu není pádný důvod. Námitky pochopitelné, do jisté míry i rozumné. Ne každý však zůstává doma proto, že stejně většina času propracuje nebo „prolítá“, tak proč by se měl starat o vlastní byt. Čas od času se setkáme s člověkem, který žije pomalu ještě v pětatřiceti s rodiči, spoustu času tráví doma a když už se z domu odhodlá, nedá telefon z ruky. A na druhé straně drátu není nikdo jiný než matka. Bez neustálého kontaktu a maminkovských rad se prostě neobejde. Kdo že je jeho životní partnerka?V této pozici se často setkáváme s muži, kteří s matkou žijí po mnoho let a s každým dalším rokem se pouto stahuje ještě více.  Nejhorší je, když žena po nějaké době soužití zjistí, že její muž bez maminky opravdu nevydrží. Partner více či méně zatahuje matku do vztahu. Řada žen podobné problémy sice začne poměrně brzy vidět, nechtějí si je ale připouštět a situace se nemění. Stačí pročíst diskusní fóra a zjistit, že žen s podobnými problémy je opravdu mnoho.   Taková závislost na matce může mít spoustu podob. Pokud náš partner „pouze“ potřebuje rady, je to ještě poměrně dobré. Pokud ale začne svoji matku vidět jako tu lepší, jako svoji opravdovou partnerku, vyhlídky na kvalitní vztah jsou možná ty tam. V takových vztazích je matka první žena, manželka až ta druhá v manželově životě. Velmi často muž sice hledá ženu, která by mohla matku nahradit, ale nedokáže ji najít. Hledá ženu, která bude silně rodinným typem, bude zvládat domácí práce a bude psychickou podporou. Většinou ale i díky idealizaci matky žádná z partnerek neodpovídá jeho představám.Kdo za to může?Některé matky jsou v tom docela nevinně. Vzájemný vztah se synem záměrně neposilovaly, nebudovaly silná, nezničitelná pouta. Pouze syna vychovávaly, byly mu oporou v těžkých okamžicích. V jiných případech je to ale celoživotním dílem matky, výsledkem soustavného připoutávání. Dle odborníků vzniká oboustranné pouto poměrně často. Taková matka se bude syna velmi těžko vzdávat, jakákoliv další žena v synově životě nebude žádoucí. Nejtěžší případy bývají u žen ovdovělých nebo opuštěných, pro které představuje syn celý jejich život. Ze strany muže vzniká pouto k matce především v neharmonických či neúplných rodinách a tam, kde byl muž na svoji matku zcela odkázán.A máme to doma!Pokud zjistíme, že s mužem alespoň částečně odpovídajícím popisu žijeme, měly bychom se k tomu nějakým způsobem postavit. Nejlepší je, pokud donutíme naší drahou polovičku uvědomit si svoji psychickou závislost na matce. Přimět ho musíme také k jejímu řešení. Dle některých zdrojů je tento fenomén starý jako lidstvo samo. Poslední dobou se ale zdá, že nabírá na síle. Těžko říci, kdo nebo co přesně za to může. Pro páry s podobnými problémy ale existuje řada partnersky orientovaných psychologů, kteří jsou schopni pomoci. 

    12.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Proč tolik mladých mužů stále bydlí se svou matkou?

    Jakto že jsou někteří schopní, úspěšní a vpráci nenahraditelní zástupci mužského pohlaví ve věku, kdy se opouští hnízdo, stále závislí na své mamince? Pánové mi hned v úvodu prominou, ale v tomto článku se na některé z nich podíváme z trochu nelichotivého úhlu...Představte si, že nastoupíte do nové práce, poznáváte nové kolegy a mezi nimi „objevíte“ i velmi sympatického, zábavného a milého chlapíka, řekněme kolem třicítky. Zajdete spolu párkrát do kina,postupně zjišťujete, že máte opravdu hodně společného, že je vám spolu velmi dobře a konečně máte pocit, že jste potkali někoho, s kým by vám nebylo proti mysli v důchodu chodit krmit ptáčky do parku. Váš vztah nabývá na intenzitě a jednoho dne vás váš milovaný pozve k sobě domů. I přes minusové teploty si na sebe oblečete lehounké a velmi svůdné oblečení (nemluvě o spodním prádle) a těšíte se na romantický/bouřlivý (záleží na vašem založení) večer. Vše se slibně vyvíjí, sklenka červeného vína v útulné restauraci už dávno rozpustila drobné rozpaky a vy se konečně přesouváte do bytu vašeho vyvoleného. Ve vášnivém objetí se dostáváte do ložnice, blížíte se k posteli, když v tom se v pokoji objeví někdo třetí. Postarší žena s natáčkami na hlavě, ve vybledlé noční košili a s károvanými pantoflemi na nohách (jistě mi odpustíte toto drobné klišé, opravdu je mi jasné, že mnohým padesátnicím by se dalo hádat sotva čtyřicet a že některé ženy, které mají už dávno -sát,hravě strčí do kapsy mnohé, kterým je teprve -cet, ale pro umocnění dojmu jsem si nemohla tento popis odpustit) vás propaluje pohledem. A co víc, váš partner, místo aby tu ženskou vyhodil z pokoje a zabouchl dveře, se ještě začne omlouvat a vysvětlovat, kdo jste, přičemž vám nervózně stahuje sukni dolů. Vám po opadnutí prvotního šoku začne docházet, že byt, v němž se nacházíte, asi nebude až tak úplně patřit vašemu milému a že ta podivná paní opravdu není vetřelec, ale vaše potencionální tchýně. Místo postele se přesouváte do kuchyně. Ačkoli se obě snažíte být milé a vstřícné, je vám po pár minutách jasné, že z vás dvou nejlepší přítelkyně nebudou. Právě v tuto chvíli se může začít příběh odvíjet dvěma způsoby… V prvním, tom horším případě zjistíte, že proti jeho drahé matince nemáte sebemenší šanci.Důvodem, proč váš třicetiletý přítel stále bydlí u své matky, je fakt, že je k ní stále ještě „připoután pupeční šňůrou“. Prostě se od ní dosud nedokázal odpoutat jako dítě a to co řekne maminka je takřka svaté. Je jeho ženou číslo jedna a vy budete muset velmi bojovat, aby jste ji z této pozice sesadila. Zvláště pokud si vás zrovna neoblíbila, pokud jsou vaše názory na cokoli absolutně neslučitelné a pokud shledá, že nejste pro jejího syna dost dobrá, dokáže vám udělat ze života peklo. V lepším případě ji bude partner omlouvat a snažit se vás dvě udobřit (ale nikdy nepřizná její chybu) a v tom horším bude vaše stížnosti ignorovat a každou neshodu bude dávat za vinu vám.Ano, hluboký vztah mezi matkou a synem je přirozený, ale nesmí nabývat až nezdravé podoby. Příčiny závislosti muže na své matce mohou být různé. Mohou se vyskytnout i některé krajní případy, kdy matka svého syna odmalička vychovává a psychicky tvaruje tak, aby se od ní dítě nedokázalo odpoutat. Jindy může jít o pohodlnost muže cokoli měnit či o strach ze ztráty bezpečí a zázemí,který maminka ráda podpoří, protože se může cítit potřebná a milovaná. V lepším případě bude důvod spolužití vašeho přítele a matky poněkud prozaičtější a praktičtější. Bydlení s rodiči je pro něj prostě ekonomicky výhodnější a skutečnost, že má doma neustále uklizeno, že má pořád vyprané a vyžehlené oblečení a po práci teplé večeře, bude hrát zřejmě také svoji roli - může se místo domácích povinností (jasně, občas umyje nádobí nebo utře prach, aby se neřeklo…) věnovat svým zájmům a koníčkům. Jestli váš vztah vydrží, jistě si váš přítel začne uvědomovat i nevýhody společného bydlení, jako je nedostatek soukromí nebo to, že se musí do jisté míry řídit pravidly rodičů jakožto majitelů bytu. Pokud pro něj nebude problém vrhnout se s vámi do kruté reality vlastního bydlení, kdy velká část povinností spadne na něj a naopak se bude těšit na to, až si začnete budovat vlastní hnízdečko, je vše v nejlepším pořádku.

    19.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Nezařazené
  • Přála bych si tchyni

    Přála bych si tchyni. Vážně. Kvůli našim dětem, kvůli manželovi. Milou, babičkovskou, mne respektující a naše děti zbožňující. Nemám žádnou. Bohužel. První tchyně byla docela prima a opravdu se snažila navázat se mnou, svojí snachou, vstřícný vztah. Na to, že měla pouze jediného syna, byla opravdu tolerantní. A upřímně jsem uznávala, že se hodně snaží. Když se pak naše manželství rozpadlo, neboť manžel po třech letech svazku náhle pocítil potřebu ještě se tolik nevázat, bohužel se logicky ukončil i vztah nás dvou. A přitom to všechno bylo na dobré cestě. No nic, stává se. Přesto mi však na ní ještě pár let docela záleželo a psala jsem jí ke každým narozeninám, které vtipně slavila na den narození ó velkého Vladimíra Iljiče, tudíž jsem ve společnosti, zejména té ovíněné, díky tomu ohromovala nevídanými znalostmi z historie.S druhou tchyní byl vztah o něco komplikovanější. Rovněž měla jediného syna a já navíc měla punc použitého „zboží“, tedy rozvedené bezdětné ženy. K mojí oblíbenosti navíc příliš nepřispívalo ani to, že jsme se s druhým chotěm seznámili prostřednictvím seznamovací kanceláře. Když si dovolím odbočit, tam musím říci, že to byly prima časy… kamenná seznamka měla vychytaný systém párování eventuálních dvojic. Promyšleným dotazníkem se stovkou otázek mi v průběhu dvou měsíců doporučili 15 eventuálních protějšků, se kterými jsem se opravdu sešla. Byly to někdy opravdu kousky: Jeden třeba do telefonu tvrdil a v dotazníku uváděl, že je pohledný 183 cm vysoký gymnasta…. Realita byla taková, že gymnasta, byť s mimořádně silnými dioptrickými skly, nejspíš byl, ale nepochybně také dyskalkulik… protože centimetrů měl tak o 15-20 méně, tudíž jsem na něj shlížela velmi zvysoka. Dalšímu jsem se líbila natolik (bohužel však zcela neopětovaně), že mi na druhé setkání přinesl dárek v podobě tanga kalhotek a na rovinu se mě ptal, jaké auto by mě potěšilo. Potřetí jsme se, přes jeho ublížené nepochopení, už opravdu neviděli. Třetí v pořadí se mě snažil ohromit tím, kolik štěňat piva vypije za týden. Jiný považoval za svoji přednost, že byl odejit z dobře placené práce kvůli tomu, že mu šéf nehodlal tolerovat právo na každodenní poobědovou 20-min. siestu v kanceláři. Bez toho totiž odpoledne hlava nikomu nefunguje, víme? I dalšímu jsem se líbila, jen měl přibližně o 50 kg více, než uváděl v dotazníku, ale snažil se! Každý den chodil běhat po nábřeží zabalený do igelitu, cestou domů pak načerpal tekutiny v podobě tří, čtyř piv a hubnoucí efekt byl tentam. Podobně to pokračovalo ještě pár týdnů, ale zkrátím to: Můj druhý a zcela jistě poslední manžel (víckrát už do toho rozhodně nejdu) byl 15. v pořadí, resp. poslední, koho jsem byla ochotná ještě vidět. A ono to během prvních 2-3 minut opravdu zafungovalo tak, jak mělo. Ta oboustranná chemie byla hmatatelná. A nic na tom nezměnil ani fakt, že mě o půlnoci cestou z vinárny nechal nečekaně stát na peróně v metru, protože potřeboval stihnout přestup na jinou linku a coby čerstvý pražský přistěhovalec si ještě nebyl v pražské MHD ničím jist. Ani zakončení druhé schůzky, kdy mě cestou z kina pro změnu opustil v noci na temné zastávce mezi vinohradskými hřbitovy, jelikož mu jela přímá tramvaj, kterou „potřeboval“ stihnout. V ten večer jsem skutečně reálně zvažovala, jestli to mám takhle zapotřebí a jestli mě to i přes nepopiratelnou vzájemnou přitažlivost hodlá dál bavit. Potřetí už se naštěstí nic takového neopakovalo, po pár týdnech se ke mně přistěhoval – však nač ztrácet čas?, po roce jsme se brali a za další rok byla na světě první dcera. Takže za mě – zprostředkovaná seznámení rozhodně ano! Ale abych se velkou oklikou vrátila k původnímu tématu: Vlastně se své druhé tchyni nemůžu ani moc divit, že měla takový strach o to, koho si její jediný syn najde a že mi zpočátku nedůvěřovala. Teď když máme děti, tak už to chápu dokonale. Po svatbě jsem si s tchyní navíc začaly rozumět a když jsme oznámili očekávaný přírůstek do rodiny, ledy roztály úplně. Žel však nám ji 2 měsíce po narození dcery těžká nemoc, ta nejtěžší z těžkých, vzala. Přesto mám jednou provždy v paměti uložené, jak byla šťastná, když si svou vnučku mohla poprvé pochovat. A absolutně jistě vím, že by byla prvotřídní milující babičkou i tchyní… jen mít od života tu šanci.  

    27.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel