Výsledky vyhledávání v sekci: Zdraví
  • Objevujte svou nejhlubší pravdu

     Svou pravdu však nemusíte prosazovat tak, že odsoudíte názor druhého. Říkejte ji s láskou k sobě i k ostatním. Pokud to, co říkáte, zraňuje nebo ničí, pak nevycházíte ze své nejhlubší pravdy, protože ta je vždycky láskyplná. Jedna žena například chodila s mužem, který ji za čas opustil a našel si jinou přítelkyni. Cítila se velice zraněná, na povrchu se na něj zlobila a měla chuť mu říct věci, z nichž by neměl dobrý pocit ze sebe sama. Její první reakce byla odsou­dit ho, protože se cítila dotčená a odmítnutá. Když se ale napojila na svou hlubší pravdu, uvědomila si, že ho opravdu miluje a přeje si, aby zůstali přáteli. Pochopila, že její předešlá řešení - uzavřít své srdce a odejít - vlastně nejsou její pravdou. I když se stále cítila zraněná, byla schopna rozpoznat lásku skrývající se pod bolestí a vyjádřit ji v jejich vzájemné komuni­kaci. Za několik měsíců se k ní muž vrátil, přičemž si jí ve svém srdci daleko více vážil a miloval ji. Mnozí z vás máte vizi své pravdy, a přesto klamete sebe sama v tom, kdo opravdu jste. To děláte, když se vidíte jako oběť, protože žádná oběť nejste. Jste velká, mocná bytost. Snižujete sebe sama, když nevidíte svou krásu, moudrost a sílu. Kdykoliv budete mít sklon poddat se pocitům sebelí­tosti nebo deprese, podléháte sebeklamu a nevycházíte ze své pravdy. Když se podceňujete, nesete v sobě tuto energii, která se vám pak projeví ve vašem vnějším světě. Říkáte-li si, že jste slabí, rozezníváte své energetické pole, a to vám přitáhne lidi a události odrážející tuto myšlenku. Když pročistíte svou energii a budete pravdiví v tom, kdo jste, pak vám tuto pravdu bude odrážet i okolní vesmír. Vezměte si nějakou situaci ve svém vztahu, kterou chcete zlepšit. Představte si, že ji řešíte jako své nejmoudřejší já - nejvyšší bytost, sebevědomá, silná, milující část vás samých. Představte si ve výrazu toho druhého otevřenost a mluvte k němu nebo k ní ve své mysli. V okamžicích, kdy se neproje­vujete zrovna sebevědomě a na vyšší úrovni, si nejdříve ze všeho řekněte, že v této chvíli děláte to nejlepší, co umíte. Oceňte všechny své části. Budete-li dávat za pravdu jen těm vyšším a odsuzovat svá emocionální já, tak se nevyléčíte. Soustřeďte se na svá vyšší já a milujte i své nejistoty a ony se postupně vyléčí.Sledujte se, jaké si v mysli zkoušíte scény. Pozorujte se, jaké hrajete role, a uvědomujte si, jaké reakce očekáváte od druhých. Všimněte si, že téměř vždycky dostanete to, co čekáte. Udržujte si v mysli sebe obraz, jak se otevíráte a říkáte svou pravdu tím nejláskyplnějším a nejsoucitnějším způso­bem, vědomi si situace druhých. To je to nejlepší, co můžete pro své vztahy udělat. Představujte si, že druhý může reagovat s vřelým pochopením. Očekávejte příliv energie a radosti, protože zadržovat, popírat nebo nevidět pravdu je mnohem náročnější, než ji uvidět, vyslovit a jednat podle ní. Zpočátku budete možná muset vynaložit určitou energii, abyste se otevřeli, ale nezapomínejte na celkové výsledky vašeho snažení: bolest zmizí a získáte spoustu času, který byste jinak trávili neustálým přemýšlením o dané situaci. Budete mít hodiny a hodiny navíc. Co s tímto svým volným časem uděláte? Když se osvobodíte od jakékoliv klamné situace, uvolníte si tvořivou energii. Trénujte si přesnost a pravdivost svého vy­jadřování. Pečlivě sledujte svá slova i názory, které zaujímáte, abyste se vyhnuli tendenci emocionálně věci zkreslovat. Nezvýrazňujte přespříliš detaily a nedělejte z běžných, všedních zá­ležitostí něco neobvyklého. Rozvíjejte si schopnost vidět věci takové, jaké opravdu jsou, a tvořte si o nich pravdivé obrazy. Tak budete moci snadněji vytvořit to, co chcete mít, také na hmotné úrovni. Budete-li mluvit pravdivě, vaše energie bude stoupat. Budete mít více fyzické energie, vnitřního míru i lepší spojení s lidmi. Přátelé, kteří nebudou chtít vycházet ze své hlubší pravdy jako vy, odejdou, a přijdou jiní. Staré, nepří­jemné situace, které jste si v minulosti svými přístupy vytváře­li, nevydrží novou úroveň vašeho světla a postupně vymizí. 

    04.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Děti
  • Přednáška prof. Dowlinga - prenatální vývoj, těhotenství

     To je velmi důležité pro pochopení těchto malých dětí – vidím tu teď v sále mnoho malých dětí – chceme-li pochopit, co potřebují, musíme také vědět, co znamená druhý porod. Zde máme znázorněny ty čtyři fáze, od početí, tam je genetika velmi důležitá. A pak je fáze I., těhotenství. A zde je velmi důležité, jestli je matka zdravá nebo nemocná, jestli žije ve stresu nebo je šťastná, to vše ovlivňuje vývoj dítěte. A pak přichází první porod, včetně odstřižení od placenty. A pak je třetí fáze, kdy má dítě mít úzkou vazbu na matku díky kojení. A nakonec je druhý porod, to je čtvrtá fáze, a ta by normálně měla proběhnout cca do tří let věku dítěte (před mateřskou školou). To je tehdy, kdy zdravé dítě přestává být závislé na matce. Už by nemělo plakat ve dveřích školky, že maminka odchází. Ale ze své praxe vím, že existují i dospělí, kteří ještě neprodělali fázi druhého porodu. Ti jsou i v dospělosti pořád závislí na své matce.  V Itálii existuje vládní výbor, protože mají problém s dospělými muži, kteří jsou stále závislí na své matce, říká se jim „mammonis“. V Německu máme podobný problém, říkáme takovým „maminčini synáčci“. Ze své praxe i z výzkumu vím, že psychicky nemocní lidí, kteří jsou buď hospitalizovaní na psychiatrii nebo jsou ve věznicích, jsou lidé, kteří zažili trauma v jednom z těch čtyř období nebo i ve všech čtyřech. Například matka zneužívala alkohol nebo drogy v těhotenství, potom následoval porod pomocí kleští nebo vakuumextrakce, a pak dítě nemělo dobrý vztah s matkou – nebylo kojeno, protože přišlo do ústavu. A čtvrtá fáze také nebyla dobrá a neproběhla, protože dítě bylo předáváno z jednoho ústavu do druhého, z jedné pěstounské rodiny do druhé, až do puberty, a pak už se nestalo sociálně přizpůsobivým. Lidé, kteří se někdy dostanou na psychiatrii a někdy mají problémy s policií, ale mají základní pracovní schopnosti, u těch se dá prokázat poškození třech fází. Podle mé zkušenosti normální lidé, kteří nejsou vždy šťastni a nejsou zdraví, jsme vlastně my. Ti zažili trauma ve dvou z těchto fází. A pro každého lékaře je velmi důležité vědět, zda byl jeho pacient v některé z těchto fází zraněn – nebo zda byl v této rané fázi zcela šťastný. Já tu nejsem proto, že jsem dělal velký vědecký výzkum. Já jsem sice jsem výzkum dělal, ale musel jsem se sám s těmito skutečnostmi vypořádat. Já sám jsem přežil pokus o provedení potratu ve 12. týdnu těhotenství. Také jsem měl velmi obtížný porod. A v této fázi po porodu se můj otec dostal do nemocnice a matka brzy otěhotněla a čekala mladšího bratra. Matka měla velmi těžké existenční problémy. A pak jsem se dostal do nemocnice, kde jsem byl operován bez narkózy. Takže i tato fáze u mě nebyla dobrá. Proto vám chci ukázat, jak je důležité to všechno u každého člověka znát, abyste mu mohli cílenou terapií pomoci.  Příklad: Mám pacientku po autonehodě. Její manžel a dva synové byli velmi těžce zraněni. Měli zlomené ruce a nohy. Ona sama utrpěla jen velký náraz. Její manžel a oba synové se velmi rychle uzdravili a vrátili se z nemocnice domů. Ale matka zůstala velmi dlouho postižená následkem posttraumatické zátěže, měla poruchy spánku, jídla apod. A pak přišla ke mně na terapii a jako důvod uvedla autonehodu. Mluvili jsme o té nehodě hodně, ale její potíže se velmi zhoršovaly. Potom dostala strašnou migrénu, bolesti zad, potíže s dechem, a její manžel začal o terapii pochybovat. Zavolal mi a stěžoval si: Pane Dowlingu, co s mou ženou děláte, vždyť je na tom stále hůř? Já jsem vycítil, že všechny potíže té ženy měly jinou příčinu, autonehoda byla jen spouštěcím faktorem. Začal jsem s uvolňovacími cviky a hypnózou a ona začala mít sny, že oba její synové zemřeli při porodu. Ale já jsem věděl, že obě děti se narodily zdravě a spontánně. Ale její sny byly hrůzostrašné, o tom, jak její děti zemřely při porodu. Požádal jsem ji, aby se zeptala své matky, jak se narodila ona sama. Paní sebejistě odpověděla, že to jistě nebude s jejími problémy souviset. Ale přesto šla za svou matkou a vyptala se na okolnosti svého porodu. A matka jí vyprávěla, že její porod byl dramatický, velmi těžký, pomocí kleští. Nejsem detektiv, ale toto spojení mezi autonehodou a jejím vlastním porodem bylo příčinou. Když jsem na to zaměřil terapii, byly potíže během šesti týdnů pryč.  Mnoho pacientů v  dnešní Evropě má symptomy jako migrény, poruchy srdeční frekvence, poruchy dýchání a angíny, bolesti zad, a v mnoha zemích se provádějí náročné diagnózy pomocí CT a jiných moderních metod, ale možná po roce marného vyšetřování prohlásí leckterý lékař: Lituji, ale vaše problémy budou psychosomatického původu. Ani s nejlepšími diagnostickými metodami nejsme schopni najít organickou příčinu poruch. Pacienti přicházejí s obrovskými složkami s dokumentací, která jistě stála velké peníze. Ale příčina potíží není ve tkáních, ale v jejich vnitřní psychice. Uvedu příklad z oblasti výzkumu rakoviny. V Heidelbergu v Německu máme Německý ústav pro výzkum rakoviny, kde dělají velkou práci v genetickém výzkumu, hledají příčiny rakoviny a snaží se přijít na to, proč někdo může dostat rakovinu. A přirozeně nacházíme i genetické příčiny, ale ty nejsou schopny dostatečně odůvodnit, proč určití lidé dostanou rakovinu. A teď jsme poznali, že lidé, kteří mají rakovinu, prožili nevyřešený rozchod zhruba rok předtím, než nádor vznikl, asi 80% onkologických pacientů prožilo nějaký bolestný rozchod. Až do doby před třemi lety se nikdo onkologických pacientů neptal, jestli neprožili nějaké těžké trauma v oblasti svých vztahů. A my teď víme, že důležitou příčinou onemocnění rakovinou může být psychické zahořknutí. Víme teď, že mnoho pacientů trpí tzv. posttraumatickým zahořknutím. Je to stav deprese, zahořknutí v důsledku traumatu. V angličtině se to nazývá Post-traumatic embitterment disorder(PTED). Pojem PTED už je užíván jako mezinárodní psychiatrický termín a najdete jej i na internetu. Tento nový výzkum ukazuje, že pacienti trpící tímto syndromem daleko častěji podléhají rakovině. V bývalé NDR máme velmi mnoho případů této diagnózy PTED a pacienti jsou léčeni např. v univerzitní nemocnici Charité v Berlíně. Mnoho starších lidí z bývalé NDR trpících tímto syndromem pociťovalo revoluci jako podvod. Prováděl jsem vlastní výzkum ve východoněmeckém městě Chemnitz (za komunismu Karl-Marx-Stadt) a v Lipsku a ten ukazuje, že lidi nejvíce trpící tímto syndromem prožili velmi těžké psychické zranění v prvních fázích života od početí do předškolního věku. Dříve než my dojdeme psychické újmy, uděláme si přestávku. Mám otázku: Kolik je tu v sále porodních asistentek? Kolik je tu lékařů – gynekologů, kolik zdravotních sester nebo dětských sester? Chtěl bych teď svůj výklad orientovat na porodní asistentky a sice na to, jak je možno při porodu postupovat, aby činnost asistentky byla skutečnou pomocí. Chtěl bych vám ukázat, jak působí stres na dítě v děloze a jak to souvisí s porodem. Všechny studie ukazují, že je třeba, aby se těhotná cítila uvolněná, jako na dovolené. Když je rodina těhotné v pořádku, všichni jsou šťastni a těší se na dítě, je to nejlepším předpokladem zdravého dítěte. Toto dítě jsem fotografoval, když bylo na světě ani ne 10 minut. Vidíte, jak je šťastné, sebevědomé, byl to krásný porod, který oba, matka i dítě, prožili jako velkou radostnou událost. Takové dítě má velké pozitivní šance pro budoucnost. Zde je jiný porod téhož dne, byl ale těžký, trval velmi dlouho. Ale ani zde jsme neintervenovali, čekali jsme trpělivě. I toto dítě přišlo na svět spontánně. Nešlo to tak dobře, jako u prvního dítěte, ale bylo to pořád lepší, než použít násilné metody pro urychlení porodu. Naučil jsem se od Michela Odenta mít hodně trpělivost při porodu. Před čtyřmi týdny jsme měli během dvou dnů sedm porodů v porodnici v Chemnitz. To mělo souvislost s mistrovstvím světa. V Německu teď přibývá hodně dětí. A z těchto sedmi žen ta, která přišla první, porodila jako poslední ze všech. Neměla to jednoduché. V nemocnici by jistě na ni naléhali a pospíchali by, asi by použili císařský řez. Když je ale dost klidu a trpělivosti, když nejsou žádné komplikace, je i tak možno porodit spontánně a šťastně bez medicínské intervence.  Toto je domácí porod v Anglii, kde to není až tak časté. Dnes je nejvíce domácích porodů v Holandsku. I když se tomu nechce věřit, domácí porody jsou statisticky velmi bezpečné. Když má žena správnou pomoc, správné informace a správnou důvěru, pak je domácí porod to nejlepší. Moje děti se doma narodit nemohly, jsem šťastný, že existují nemocnice. Ale domácí porod je důležitou tradicí, kterou je nutné podporovat. A také kojení. To je moc důležité, ta vazba. Tohle děťátko je staré 12 hodin a vazba je pro něj důležitá. Tohle je to samé dítě v devíti měsících, stále je šťastné a spokojené. A pak nastane druhý porod a to dítě se uvolní. Toto je obrázek šťastného dítěte, které jde do světa s velkou radostí a samo maminku opouští. Jak jsem říkal už předtím, celá doba až do této fáze je velmi důležitá. Toto spojení pomocí placenty a pupeční šňůry ovlivňuje zdraví člověka. Víme, že všechny neuropeptiny a neurotransmitery procházejí placentou od matky k dítěti. Takže dítě prožívá a vnímá vše, co cítí matka. Pokud je matka šťastná, pak je i dítě šťastné. Působí na ně ty stejné hormony. Jaký stres způsobuje problémy v těhotenství? Dost často to způsobuje otec dítěte, nebo partner či přítel, ale také velmi často je to babička, matka budoucí matky, kdo působí stres, pak otec budoucí matky, tedy dědeček, říkám to teď v pořadí, jak se to vyskytuje. Dále zde působí také tchýně a tchán. Hlavní stres je tedy daný vztahy v rodině. A podle studií je tento stres spojen s komplikacemi během porodu, jako vakuumextrakce, kleště, císařský řez s narkózou nebo epidurální anestezií, také s předčasnými porody i s intenzivní péčí. Ukazuji tyhle obrázky, i když jsou smutné, protože i tímto způsobem přicházejí na svět děti. Ne každá vakuumextrakce však dopadá takovým způsobem. Tady je vidět dítě 24 hodin po porodu, porodní nádor. Nikdo mi nevymluví, že toto není těžká životní zkušenost, poranění. Je pravda, že ne každý člověk potom trpí bolestmi hlavy, ale mnoho lidí, kteří mají migrénu a bolesti v oblasti spodiny lebeční, má za sebou porod vakuumextrakcí nebo kleštěmi. Tento způsob porodu může mít dlouhodobé následky. Cílem mé práce je zabránit co možná nejvíce tomuto způsobu vedení porodu.  Tento chlapec má pět let a tady vidíte, jak je jeho lebka poznamenána následky porodu. Můžete se podívat kolem sebe tady v sále a podle obličeje budete schopni přibližně odhadnout, jakým způsobem kdo z vás přišel na svět. Zde přítomní lidé, kteří mají velmi symetrický obličej, přišli na svět rychlým porodem, císařským řezem nebo koncem pánevním. Císařský řez je komplikace pro dítě. Některým dětem, jako třeba i mým, se tak dá zachránit život, ale na úkor něčeho jiného. Mám v péči mnoho dětí, které mají psychické poruchy jako úzkostný strach, noční můry, a lze to odvodit jako následky císařského řezu. Tady vidíte dítě, které se mohlo narodit normálně spontánně, ale použití násilí mu neprospělo. Také narkotika, zde vidíte relativně předčasně narozené dítě plné narkotizačních prostředků. Toto dítě muselo být brzy resuscitováno pomocí kyslíku, a to je úplně jiný zážitek než krásný a radostný porod, který jsme viděli předtím. Mnoho lidí, kteří trpí velkým strachem, zažilo něco podobného. Také se mohou projevit zážitky nedonošených dětí, které strávili nějakou dobu v inkubátoru. Například minulý týden bylo propuštěno do domácí péče děťátko, které se narodilo jako první v historii ve 22. týdnu těhotenství (v USA). To je úplně jiný začátek života, než když se může dítě narodit spontánně po devíti měsících těhotenství.  Teď vám chci ukázat, jak dítě prožívá stres v děloze. Stres v děloze ovlivňuje zásobování dítěte placentou. A zde si musíme říci něco nového o placentě. Teprve teď začínáme v Německu a v Anglii více zkoumat tento orgán, tohle je placenta čtyři měsíce po početí. Každý z nás má takový orgán, strom života. Tento strom života je součástí našeho těla, nepatří matce. Jak už víte, je velmi důležité, že pupeční šňůra má silnou centrální cévu a tato céva přináší okysličenou krev dítěti a pokračuje nahoru k játrům. A tyto dvě artérie, ty modré, odvádějí odkysličenou krev do placenty, aby se znovu okysličila. A velmi důležité přitom je, že ty dvě artérie jsou spojeny s dolními končetinami. Zde vidíme embryo 24 dní staré, tady je pupeční šňůra a tady začínají růst nohy. Asi 40. den začíná pučet nožka (naznačená) a kolem 60. dne se krevní oběh končetiny propojuje s krevním oběhem placenty. To je z anatomického hlediska velmi důležité. Možná to nevidíte moc dobře, ale artérie přicházejí zleva a zprava kolem genitálií dítěte, z oblasti třísel – tady to vidíte trochu lépe, tady je pupeční šňůra – a přesně zde je pupeční šňůra propojena s krevním oběhem dolní končetiny. To je důležitá informace. Tady je větší obrázek. Tady vidíte pupeční artérie, a tady je krevní oběh nohy. Proč je to důležité? Tady máme dítě těsně po porodu. Ještě nemá oddělenou pupeční šňůru. Ale podívejte se na nohy, to děvčátko má velké napětí v bederní oblasti, protože krevní oběh k placentě velmi souvisí s touto oblastí. Tady je další miminko porozené císařským řezem. Mohli byste si myslet, že tohle dítě nemá problém, protože nepláče, ale ono je v hlubokém šoku. Hodně lidí si myslí, že poporodní trauma je záležitostí hlavy, poranění lebky, ale většina lidí, kteří prožili poporodní trauma, zažili pánevní šok. Co je to šok pánve, pánevních svalů? Co si pod tím máme představit? Pokusím se vám to vysvětlit. Krev přichází z placenty, jde do pupečníku, stoupá nahoru k játrům a až k mozku. A krev, která se vrací do placenty, přichází z třísel. Pupečníkové artérie přecházejí do pupečníku a krev jimi proudí zpět do placenty. Tyto dvě části těla jsou velmi úzce spojeny s krevním oběhem placenty. Zde můžeme porozumět tomu, jak vzniká kýla u novorozenců nebo problémy s kyčlemi, např. dysplazie, vidíme, že za to může napětí v pánvi. Tento sval se nazývá musculus psoas a pokud dítě tento sval napne, rozevře pánev. Zkusím to vysvětlit: má-li dítě placentární insuficienci (nedostatečné zásobování prostřednictvím placenty, tj. dítě nedostává dostatek kyslíku z placenty), musí toto dítě zvýšit svou srdeční činnost, až na více než 140 úderů za minutu. A tato zvýšená srdeční činnost (tachykardie) umožní, aby dítě v děloze nedostatečnost placenty přežilo. Dítě tedy své matce začne pomáhat. Mnoho dětí v děloze musí pracovat, aby přežily. Pomocí ultrazvuku můžeme pozorovat, že když dítě zvýší svou srdeční činnost, napíná sval psoas, aby obě tyto části těla rozevřelo. Aby co nejvíce usnadnilo průtok krve krevním oběhem k placentě. Je vám tento mechanismus jasný?  Řeknu vám příklad z doby mých studií medicíny. Tenkrát nebyl ultrazvuk a všechny pacientky jsme museli vyšetřovat pohmatem, rukou prohmatat břicho těhotné. Můj profesor mi řekl: Dowlingu, vyšetřete tuto paní. A já jsem tady dole nahmatal hlavu. Vyšetřoval jsem dál a najednou jsem nahmatal tady nahoře také něco velmi tvrdého. Pomyslil jsem si: dvojčata! Ale profesor řekl: Ne, ne, ještě jednou. Tak jsem vyšetřoval znovu to tvrdé místo nahoře a přišel jsem na to, že je to hodně pevně sevřený zadeček. Tato maminka kouřila. Kouření znamená okamžitý stres pro dítě. Jakmile si matka v těhotenství zakouří, dítě zvýší svou srdeční činnost, aby přežilo. Přitom napíná psoas, aby usnadnilo průtok krve krevním oběhem k placentě. Ukážu vám na svém vlastním těle, co je možné zjistit ultrazvukem. Dítě, jehož matka kouří, neleží v děloze uvolněné, ale leží takto. Napíná psoas, a na ultrazvuku vidíme prohnutý kříž, vidíme, že kolena jsou roztažena od sebe, zadeček je úplně tvrdý, velký sedací sval (m. gluteus maximus) je také úplně stažený, a tento mechanismus slouží tomu, aby dítě rozevřelo tato místa: pánev a třísla, aby se co nejvíce usnadnil průtok krve k placentě. Když miminko napne psoas, nemůže dojít k porodu. Protože aby mohl porod proběhnout, musí mít dítě nohy uvolněné. Kolik zde přítomných porodních asistentek vidělo porod pomocí vakuumextrakce, kdy lékař velikou silou táhne zvonem hlavičku ven? Když jsem viděl první porody pomocí vakuumextrakce, myslel jsem si, že to dítě bude obrovské, aspoň 4 kila. A po půl hodině tahání bylo porozené malé dítě, které mělo sotva dvě kila. Důvod tohoto velmi často pozorovaného jevu je ten, že když má matka stres nebo kouří, dítě zůstává malé, do dvou kilogramů, ale má velmi pevný zadeček, zvýšenou srdeční akci a kvůli napnutým svalům zůstává dítě zaklíněno v matčině těle. To je důvodem, že stres v těhotenství může vést k velmi těžkým porodům i u malých dětí.  Tady vidíme celý musculus psoas, a je vidět, že přesně v místě tříselného kanálu (canalis inguinalis) se dítě pokouší zde rozevírat své kyčle a tím dochází k napětí tohoto svalu. Mnoho lidí přišlo na svět s napnutým a zkráceným bederním svalem - musculus psoas, to vede k bolestem v kříži (prohnutý kříž), k potížím s kyčelními klouby a bohužel i k bolestivým porodům. Tady je vidět, že oblouk pánve je tady dole. Ale kdyby tento člověk – tato žena – byla těhotná, její dítě by jí sedělo tady vpředu. Každé dítě, které se má narodit, musí projít mezi oběma bederními svaly (m. psoas). Tyto bederní svaly jsou branou k pánevnímu dnu. Mnoho lékařů a porodních asistentek obvykle sleduje pánevní dno, aby zjistili, jak je porod daleko, ale to pánevní dno není zase až tak důležité. Daleko důležitější je stav obou těchto psoatických svalů. Uvedu příklad dvou posledních porodů, které jsem vedl: přišla malá žena s malým bříškem, která šla uvolněně: kladla nohy rovně. Měla krásný, téměř bezbolestný porod a dítě mělo porodní váhu 4200 g. Ve stejný den rodila velká žena, která při chůzi kladla nohy od sebe, a měla obrovské břicho. Měla prohnutá záda v kříži, velké bolesti v zádech a zdálo se, že dítě bude velmi velké a těžké. Porod byl velice bolestivý, dítě pořád zůstávalo vysoko. Porod trval 29 hodin a miminko vážilo jen 2100 g. Důvod? Měla napnuté psoasy, bolesti v kříži, prohnutá záda, protože bederní svaly svým stažením táhnou dopředu bederní páteř. Tyto svaly také vytáčejí kyčle směrem ven. Ukážu vám to: když napnu psoasy, nohy se mi rozevřou: ze způsobu chůze jakéhokoliv člověka tak mohu poznat stav jeho psoasů. To je důležitý moment pro porodní asistentky. Stačí si všimnout, jak maminka přichází na porodní sál: pokud klade nohy před sebe rovně bez napětí, lze očekávat jednoduchý porod bez bolestí. Pokud klade nohy rozevřeně, lze očekávat komplikace. Na bederních svalech totiž navíc sedí nervové pleteně bederní (plexus lumbalis). Když dítě prochází mezi bederními svaly, otírá se o tento nervový pletenec. Tím působí tu strašlivou bolest, kterou žena téměř nemůže vydržet. Porodní bolest tedy není způsobena tím, jak dítě tlačí na pánevní dno, ale jak se odírá o nervové pletence. Když chcete utišit bolesti při porodu, musíte co nejvíce uvolnit psoasy. Ve svých kursech učím porodní asistentky, jakým způsobem svaly co nejvíc uvolnit. V kurzech přípravy na porod nebo při zvládání krizových situací na porodním sále. Všechny informace, které zde uvádím, byly vědecky potvrzeny v této studii z Darmstadtu, proto chci, abyste opravdu pochopili, co tam píšeme. V rámci této studie jsme navštěvovali těhotné u nich doma. A u nich doma jsme měřili bazální srdeční frekvenci dítěte, bylo to vždy v 37. týdnu těhotenství. Zjistili jsme zřejmou souvislost: čím vyšší byla bazální srdeční frekvence, tím větší byly komplikace při porodu. Měřili jsme doma u maminek, protože v důsledku stresu z nemocničního prostředí může tlak krve i srdeční frekvence stoupnout maminkám i miminkům. Zdravé děti v děloze mívají frekvenci srdečního tepu kolem 120/min, pokud se měření provádí doma. U některých dětí stresovaných maminek jsme naměřili více než 140/min., u nich pak byly porodní komplikace, následovaly problémy s kojením, a ještě tři měsíce po porodu měly tyto děti zvýšenou srdeční frekvenci, jsou to děti s typickými poruchami spánku a častým pláčem (tzv. ukřičené děti). To vše je v korelaci se zvýšenou srdeční činností v těhotenství.Výzkum kojenců dokazuje, že bazální srdeční frekvence je v korelaci s temperamentem v raném dětství. Problematické děti mívají zvýšenou srdeční činnost. To platí i pro hyperaktivní děti: když dospějí do školního věku, neposedí, vrtí se. V Německu, v Anglii, v Rakousku výzkumem hyperaktivních dětí zjistili, že problémem není inteligence, ale právě  srdeční činnost. Každý člověk, který zažil bušení srdce, ví, že se v takové chvíli nemůže soustředit, zaskočí ho strach. Bušením srdce trpí mnoho dětí.Dalším z důvodů zvýšené srdeční činnosti je tokolýza. Víte, že když má žena předčasné bolesti, dostane léky na snížení děložního tonusu (tokolýza). Tato tokolýza ovlivňuje srdeční činnost matky i dítěte. Podle studií mnoho hyperaktivních dětí dostávalo v těhotenství nebo krátce před porodem tyto léky.Existuje mnoho studií o vlivu nikotinu v těhotenství. Pro dítě je jeho účinek velmi nebezpečný. O nikotinu víme tolik, že centralizuje náš krevní oběh. Když kouříme, dostává se (kromě jiného) více krve do mozku, ale končetiny jsou zásobeny krví méně, a také děloze se krve, a tedy i kyslíku, nedostává. Je již také dokázáno, že kouření vlastně působí jako antikoncepce. Pokud žena kouří, daleko obtížněji otěhotní. Podle studií musí až 30x častěji mít pohlavní styk s manželem, než otěhotní – příčinou je právě nedostatečné prokrvení podbřišku. Podobný mechanismus funguje u trávicího traktu - při kouření není dost prokrvena oblast trávicího traktu, takže neprobíhá správně trávení a člověk zůstává štíhlý. Je to stejný mechanismus jako u dělohy.  V Německu – nevím, jak je to u vás - dnes kouří až 40% žen ve věku 18 – 44 let, v Rakousku a ve Švýcarsku je to ještě horší. Tam kouří 50% žen mladších 20 let. V Německu je počato, nošeno po celé těhotenství, rodí se a vyrůstá 60% dětí v domácnosti, kde alespoň jeden její člen kouří. To je veliký problém. Důsledkem jsou předčasné porody, děti se rodí s nižší porodní váhou, nenarozené děti kouřících matek mají menší orgány (např. ledviny, slezinu, játra). U těhotných kuřaček je až 8x větší riziko náhlého úmrtí novorozenců. U dětí s porodní váhou pod 2500 g je až 16x větší riziko, že dítě do 9 měsíců zemře. Také je velmi důležité, jestli kouří otec dítěte,  protože i pasivní kouření škodí. I když otec kouří jen v práci nebo venku, ale pak si večer lehne vedle své ženy do postele, během spánku se z jeho kůže uvolňuje nikotin pod stejnou pokrývkou a dostane se tak k těhotné ženě a pak pupeční šňůrou až k dítěti, které pak nutně zvýší svou srdeční frekvenci. Pokud otec dítěte kouří, kde má tedy spát? Třeba v koupelně… Tady mám takový legrační obrázek. Pochází od jednoho lékaře z Anglie, kde v r. 1940 při výzkumu zjistili, že krevní oběh k placentě se odráží v horních i dolních končetinách. To znamená, že když dítě zvýší svou srdeční činnost a pumpuje tak hodně krve do placenty, pumpuje hodně i do rukou a nohou. Podobné je to i s léky: když žena bere Kontergan, cítí dítě toto nebezpečí u pupku a snaží se této krve co nejrychleji se zbavit (pumpuje ji zpět, do končetin, kde působí negativně). Tady vidíme ručičku asi 10-týdenního plodu, dítě mělo zvýšenou srdeční činnost. Vidíme, že má nateklé prsty. Embryologové si dříve mysleli, že je to normální vývoj prstů, dnes víme, že je to patologický jev, dítě je ve stresu. To má vliv na ony pozorované otoky prstů, a v dospělosti na průběh daktyloskopických rýh na prstu. Pokud je dítě uvolněné, s tepem 120/min., má nakonec otisky ve tvaru volných vln, u dětí s tepem nad 130/min. začínají prsty otékat a rýhy otisku prstu jsou změněné do smyček, smyčka směřuje ven. Pokud má maminka velký stres, musí dítě hodně pracovat a bojovat o přežití, nastává zrychlený srdeční tep nad 140/min a prsty jsou hodně oteklé. Stres má za následek kruhy v otisku. Tyto kruhy v otisku na prstech už zůstanou navždy, to jsou stresové děti. Můžeme se podívat na ruce, Každý může na vlastní ruce vidět, jak moc muselo jeho srdce pracovat v prvních 15 týdnech života. To je objev profesora Nathanielsze: ukazuji to všem svým pacientům. Tyto zážitky v děloze ovlivňují zdravotní stav srdce. Hyperaktivní děti mají kruhové útvary v otiscích prstů – je to dáno jejich zvýšenou srdeční frekvencí.  Teď to vše shrneme: účinky nikotinu i všechny druhy stresu působí i na dítě. Když musí matka moc pracovat, když má psychický stres, je ovlivněno i dítě. Po porodu je dítě přehnaně závislé na matce, nemůže se odpoutat od matky: nejraději by pořád pilo u prsu. Je to příznak, že v děloze prožilo nějaký nedostatek – nazýváme to prenatální nedostatkový syndrom (prenatal deprivationsyndrome). Dítě v děloze muselo tvrdě bojovat, aby si zajistilo potřebné látky k životu, po celé těhotenství bylo dítě koncentrováno na jediný cíl: dostat dost živin. A to zůstává v psychice i po porodu. Proto některé chce pořád pít, pořád chce být kojeno. To jsou ty děti, kdy chce maminka uspat dítě u prsu, pak opatrně přejde k postýlce a dítě položí a zanedlouho se dítě opět rozpláče a vyžaduje maminku znovu. Tyto plačtivé děti mají patologicky napjaté psoasy, mají blokované křížové a kyčelní (iliosakrální) klouby, mají zpomalený vývoj, tj. začínají později chodit. U těchto dětí je nebezpečí pupeční a tříselné kýly. O samotě jsou velmi neklidné a mají pořád zvýšenou srdeční činnost (puls přes 100/min.). Studie také prokázaly zvýšení pravděpodobnosti srdečních nemocí v dospělosti, navíc u mnoha lidí je riziko srdeční nemoci spojeno s podváhou. Muž, který měl porodní váhu menší než 2500 g, má o 50% větší riziko, že příčina jeho smrti bude srdeční nemoc. Tyto studie lze najít i na internetu. U žen je pravděpodobnost nižší, u těch, které se narodily s váhou pod 2500 g, je riziko úmrtí na srdeční nemoc pod 23%. Porodní váha je tedy velice důležitým faktorem pro zdravá vývoj v dospělosti. V Evropě i ve světě se na léčení srdečních nemocí vydává ohromné množství financí, přitom nejjednodušším prostředkem je preventivní péče, která se postará o to, aby ženy prožívaly bezproblémové těhotenství a aby jejich děti nepřicházely na svět předčasně a s nízkou porodní váhou. Toto je anekdota z Lékařských listů v Německu. Porodní asistentky zjistily porodní váhu 2 200 gramů. Jedna z nich říká: napište mu termín na měření krevního tlaku na rok 2035. To ale není vtip. Tato situace jen reflektuje lékařská fakta. Tohle je ještě jednou shrnuté vysvětlení, obrázek s kyčelními svaly (musculus psoas), zde je kyčelní kloub, na jehož vnitřní stranu zezadu navazuje musculus psoas. A právě tento sval způsobuje veliké bolesti zad a kyčelních kloubů. Víme, že dnes mnoho nemocnic nabízí výměnu kyčelního kloubu za titanovou náhradu. Ale pro správnou terapii pro všechny takové problémy stačí jediné: uvolnit psoas. Dnes odpoledne budu říkat informace zvláště pro porodní asistentky: jak lze stanovit diagnózu psoasu a jak jej lze uvolnit. A až budete tuto techniku sami používat v předporodní přípravě, uvidíte, že bude daleko méně porodních komplikací a žen, které volají po utišujících prostředcích. Čím je tento sval uvolněnější, tím je porod jednodušší. Na tomto obrázku vidíte, jak musculus psoas ovlivňuje ostatní svaly po celé své délce a napětí se přenáší nahoru, do míchy a páteře a až do hlavy. Napnutý musculus psoas působí problémy dole v pánevním dnu nebo nahoře v horní části těla. Například děti, které mají astma, mají poruchu dýchání, o níž se odborníci domnívají, že je hormonálního původu. Ale já vím ze zkušenosti, že 70% astmatických dětí má napnutý musculus psoas a jejich bránice je příliš vysoko, protože působí napínáním bránice proti napětí psoasu. Velice jednoduchá terapie spočívá v uvolnění tohoto psoasu. Už jsem vám ukazoval obrázky dětí ve stavu šoku v pánevní oblasti po porodu, zvláště po císařském řezu. Například moje dcera prodělala velmi rychlý císařský řez kvůli diagnóze vcestné placenty. Prožila velmi silný šok pánve. Zvláště napětí levého svalu musculus psoas vede k poruše trávení, protože tlusté střevo vede právě tudy a obsah střeva musí musculus psoas obejít. Mnoho dětí trpí zácpami a plynatostí a maminky se pokoušejí strkat do zadečku všechno možné, ale to je k ničemu. Ale ani změna stravy nepomůže, protože problém spočívá v mechanické blokádě v oblasti třísel. Mnoho dětí trpících zácpou mají napnutý musculus psoas. I moje dcera dodnes trpí zácpami, zvláště v důsledku stresu. To je typické pro děti, které prožily porodní trauma. Výzkumy navíc ukázaly, že pokud kouřila babička, matka maminky, i když maminka sama nikdy nekouřila, povede to přesto k porodním komplikacím. Negativní vliv babiččina kouření způsobí nejen to, že její dcera bude mít zkrácený psoas, ale komplikace při porodu se přenášejí i na vnučku.Zde vidíte nervovou pleteň bederní (plexus lumbalis), tyto nervy jsou všechny uloženy na svalu musculus psoas, a zde je nervová pleteň křížová (plexus sacralis). Při porodu tlačí dítě hlavičkou na nervovou pleteň a musculus psoas, který je za předními svaly. Porodní bolest je způsobena tlakem hlavičky, která může nervovou pleteň až poranit. A poslední, velmi důležitý bod projdeme ještě před přestávkou:Tyto informace jsou velmi důležité pro porodní asistentky i lékaře, protože se týkají vedení porodu. Je to velice důležitá studie, která je i na internetu. Autoři jsou profesoři Zlotkin a Lagerkranz. (Zlotkin je prof. pediatrie v Torontu). Měřili hladinu krve u dítěte během porodu, hlavně katecholamin a adrenalin. To jsou ty černé trámečky vpravo. Vidíme situaci 1 den před porodem. Zde jsou údaje o zdravém miminku, které pak bylo porozeno spontánně vaginálně, druhý údaj patří zdravému dítěti, které se narodilo císařským řezem, a třetí dítě je s nedostatečností placenty, takže hypoxické dítě. To má zvýšenou hladinu katecholaminu 40. 10-6 molů na litr. Pro srovnání: u zdravého dospělého muže, který uběhne 5 km, se hladina katecholaminu zvýší na 8. 10-6 molů na litr. A zde vidíme průběh těchto hodnot při porodu, zdravé dítě při spontánním porodu také dosáhne hodnoty 40. 10-6 molů na litr, ale jen na minimální dobu. Tento adrenalin koncentruje srdeční oběh a vysílá hodně krve do mozku a do srdce. Tlak krve v končetinách, v trávicím traktu a v žaludku se tak velmi sníží. Říkáme tomu mechanismus ochrany hlavy, protože se přitom chrání mozek před nedostatkem kyslíku. I během velmi složitého porodu je mozek chráněn před poškozením. A zde vidíme hodnotu u plánovaného císařského řezu. Toto dítě nemá zvýšený adrenalin, takže u něj nepůsobí mechanismus ochrany hlavy. To je možná příčina vzniku traumatu dítěte přivedeného na svět císařským řezem. U mnoha dětí to vypadá, jako kdyby v okamžiku císařského řezu byl krevní oběh mozku najednou bez kapky krve. Dole je pak údaj o dítěti s placentární nedostatečností, při spontánním porodu i při porodu císařským řezem, a toto dítě se může dostat až na hodnotu přes 200 . 10-6 molů na litr. Přestože tyto děti měly velice těžký porod, mají daleko menší sklon k nemocem. To obrovské množství adrenalinu jim ochrání mozek, zapne imunitní systém a pomocí něj dětem dozrají plíce. To vše se můžete dočíst ve studii na internetu. Další měření proběhlo dvě hodiny po porodu. Všechny děti se srovnaly na normální hodnoty. Jediným problémem zůstává zdravé dítě porozené císařským řezem. Když tuto medicínskou skutečnost vysvětlíme maminkám a tatínkům, většina maminek pak raději volí spontánní porod, alespoň to chce zkusit. Ten adrenalin je vlastně první dárek, který matka může dát svému dítěti. A i když pak porod musí přece jen být ukončen císařským řezem, je pro dítě lepší začít porod bolestmi. I lékaři vědí, že když mají provést císařský řez, je lepší pracovat s  břichem napnutým porodními stahy než s uvolněným břichem.  Teď jste vyslechli mnoho vědeckých informací, zkusíme se podívat na vaše dotazy, abychom zjistili, zda jste tomu dobře porozuměli. Mám tu dotaz na depresi. Jedná se o osobu, která je dvojčetem, a po porodu císařským řezem byla v inkubátoru. Je to dobrý příklad. Nelze si myslet, že každý porod dvojčat provedený císařským řezem s následným použitím inkubátoru musí končit depresí. Ale při terapii pro tuto konkrétní osobu je velmi nutné vzít v úvahu tyto prožitky a skutečnosti. Když totiž lékař takovému člověku jednoduše předepíše psychofarmaka, aniž by prováděl psychoterapii, tak se ten problém vůbec neřeší. Pro mne je důležité u člověka, který bere psychofarmaka, provést psychoterapii, musíme jít ke kořenům psychických poruch.  Abych vám vysvětlil svou koncepci, uvedu zde příklad sebevražd. O sebevraždách je mnoho studií, které dokazují určitou souvislost mezi tím, že sebevraždy oběšením často podstoupili lidé, kteří měli při porodu omotanou pupeční šňůru kolem krku. Ale to neznamená, že dítě, které se narodí s pupeční šňůrou okolo krku, se později oběsí. Studie prokazují, že se člověk při plánování sebevraždy vrací k prožitkům z raných fází života. Tyto studie lze rovněž najít na internetu, jsou od prof. Jacobsona, Karolinska Institut, Stockholm. Jiní sebevrazi, kteří skáčou z vysokých budov, mostů nebo z vlaku, mají za sebou často porod vakuovou extrakcí nebo kleštěmi. U lidí, kteří se otrávili tabletami nebo plynem, bylo často při porodu použito narkotizačních prostředků. Ale chci vám správně vysvětlit svou koncepci. Byla zde otázka, má-li amniocentéza (vyšetření plodové vody) negativní účinek. Při ověřování těchto účinků se používají dvě metody. Při první se hodnotí dva tisíce dětí, jejichž matky prodělaly amniocentézu. Po jejich vyšetření se nenajdou žádné statisticky signifikantní projevy. Při vyšetření plodové vody totiž většina dětí spí. Jen některé děti jsou při plném vědomí a prožívají paniku. Některé děti si dokonce hrají s jehlou, protože si z jehly nic nedělají. Ze vzorku 1000 dětí po amniocentéze se nenajdou žádné zvláštní problémy. Druhá metoda je úplně jiná. Z praxe mé ženy jsem si vybral asi 200 dětí přes 10 let, které měly panickou hrůzu z injekce. Každý lékař se setkal s dětmi, které při pohledu na injekci mají smrtelnou hrůzu. Dítě se musí při injekci držet násilím. Při vyšetřování dětí, které mají fobii z injekcí, zjistíme, že tyto děti byly v raném věku často v nemocnici a dostávali hodně injekcí a ty děti, které v nemocnici nebyly, často měly amniocentézu. Když se ptáme jejich maminek, tak ty uvádějí, že to bylo strašné. Amniocentéza jim vyvolala stahy, musely zůstat v nemocnici. Je mnoho rodičů, kteří slyšeli, že jejich dítě mělo šňůru okolo krku, a mají z toho hrůzu a věří, že pro jejich dítě to bylo velké trauma. Je třeba si uvědomit, že pupeční šňůra okolo krku nemusí vůbec nic znamenat, pokud je hodně dlouhá. Jen krátká omotaná pupeční šňůra může být pro dítě hodně, i smrtelně nebezpečná.  Podobně i císařský řez znamená pro sítě trauma a nelze stanovit všeobecně jeho následky. Když ale má dítě nebo dospělý nějakou poruchu, kterou normální školní medicína neumí vysvětlit, pak je důležité se ptát na zážitky z prvních vývojových fází života. Například bolesti břicha: v Německu teď třetina dětí jde alespoň jednou k lékaři z důvodu bolesti břicha. Čím blíže k pupku dítě ukazuje, tím větší je pravděpodobnost, že problém je psychosomatického původu. Čím dále od pupku, tím více je třeba tento problém zkoumat vážněji. To je velice jednoduchá pomůcka. Mnoho dětí má podivné potíže, které vedou i ke zvracení, ale ty mají původ v porodu a v odstřižení pupečníku. Školní medicína přitom nenachází žádné onemocnění konkrétního orgánu.O přestávce jsem dostal dotaz na diagnózu: kde lze ke studiu tohoto tématu něco najít. Uvedu jméno zakladatele psychoanalýzy. Sigmund Freud popíral, že rané zážitky z porodu nebo z prenatální fáze by mohly mít vliv na psychický vývoj. Jeho pokračovatel Otto Rank v r. 1924 uveřejnil knihu Trauma porodu, a Freud byl otřesen. Tato kniha popisuje trauma porodu jako oddělení od matky. Otto Rank se domnívá, že mnoho lidí má silnou touhu vrátit se zpět do těla matky. Je to příklad metody, kdy někdo dává traumatu zcela konkrétní obsah. Když jsem četl tuto knihu, ještě jsem nic nevěděl o svém vlastním porodu. Ale pro lidi z bohatých rodin, jako Sigmund Freud nebo Otto Rank, kteří se kolem r. 1880 nebo 1890 narodili v oblasti Vídně nebo v Maďarsku, porod skutečně znamenal oddělení od matky, protože jako děti byly odevzdány chůvě a mnoho z nich se vrátilo ke své skutečné matce až ve věku čtyř let.  Hovoříme-li o traumatu porodu, je třeba mít na paměti, že každý člověk může mít z porodu jiné zážitky. Tato fakta jsme si uvědomili až při práci s LSD. Těmito otázkami se zabývali dva vědci, Angličan Frank Lake, druhý je myslím z Prahy, Stanislav Grof. V r. 1956 začal Stanislav Grof pracovat s LSD. Oba psychiatři používali LSD a ještě dost dobře neznali jeho účinky. Byl to do té doby neznámý lék. Frank Lake podával svým pacientům na psychiatrii minimální dávky LSD, Stanislav Grof podával větší dávky. Mnoho z těchto pacientů pak zcela spontánně vyprávělo, že znovu prožili svůj porod nebo život v těle matky. Frank Lake si vše zaznamenával a pokračoval skoro 10 let – do r. 1964, ale pořád svým pacientům nevěřil a považoval to za fantazii. Nejsem si jist, ale tuším, že v r. 1964 si vzal LSD sám. Najednou svým pacientům uvěřil. V r. 1966 uveřejnil rozsáhlou knihu, kde popisuje, že porodní trauma může být souhrnem mnoha rozmanitých zážitků z porodu. Dnes odpoledne budu ještě hodně mluvit o traumatologii. Musíme si uvědomit, že od okamžiku početí je člověk schopen se něčemu učit. To, co se člověk od početí naučí, to se ukládá v jeho organismu, v tkáních, v mozku. Všechno, pozitivní i negativní vzpomínky, se ukládají do paměti.  Já jsem Franka Lakea poznal v r. 1974. V té době bylo v Anglii používání LSD zakázané. Vznikla otázka, jak se k těmto raným zážitkům dostat bez LSD. Nabízela se domněnka, že ty vzpomínky z raného vývoje jsou někde uchovány hodně hluboko v podvědomí a že je třeba je „vyhrabat“ jako v archeologii. Ale je to jinak. Tyto zážitky lze pocítit celkem jednoduše a diagnostikovat je i bez LSD, hypnózy i bez jakýchkoliv jiných silných prostředků. Uvedu zajímavý poznatek Franka Lakea: Když člověk požije LSD a pak si vyvolá pozitivní vzpomínky na dělohu, zážitky, které byly pěkné, pak mnoho lidí začne škytat. Sedí v ordinaci a škytají. Víme, že šťastné děti v děloze stráví hodně času škytáním. Frank Lake pak pojal myšlenku, že pro vyvolání vzpomínek z prenatální fáze bude u pacientů vyvolávat škytavku. Proto jsme pak prováděli cvičení pro vyvolání škytavky - přestali jsme používat LSD a hypnózu a vyvolávali jsme škytavku. Přitom se člověk několikrát intenzivně nadechne a pak hodně pomalu vydechuje. (Ale teď to prosím nedělejte.) Je to vlastně také druh násilí a účinek je hodně silný. Tenkrát v Cambridge jsem změřil, že při tomto cvičení pro vyvolání škytavky se v mozku vyvolávají theta vlny. Dnes víme, že tyto theta vlny jsou velmi důležité v terapii. Dnes při terapii toto cvičení škytavky nepoužívám, ale mnoho terapeutů i lidí v pastoraci ví, že když chtějí člověku pomoci po psychické stránce, je důležité pomalé a hluboké dýchání. Když správně zhluboka dýcháte břichem, pomalu a zhluboka se nadechujete bránicí, automaticky se vám navodí kontakt s traumaty, která potřebujete řešit.  Teď si tady namalujeme mapu. Zde je naše dospělé vědomí, zde je podvědomí. Tady je prenatální fáze s placentou. To je taková mapa, která má velký význam pro psychiatra. V hlubinné psychosomatice i v hlubinné psychologii vycházíme z toho, že pokud máme problémy v této oblasti, pak to pravděpodobně souvisí s traumatickým zážitkem z raného období (v okolí placenty). Tato koncepce je všem oblastem hlubinné psychologie společný: zážitky z raných fází života mohu způsobit poruchy v mém současném životě. Otto Rank řekl jako první, že samotný porod může ovlivnit život v celém jeho dalším průběhu. Nando Fordo(?) z Maďarska vyřkl jako první domněnku, že naše prenatální zážitky mohou ovlivnit i naše chování v současnosti. Pro porodní asistentky je důležitý ještě jeden příklad. Existují ženy, které mají enormní strach z porodu. Tento strach se jmenuje tokofobie. Víme, že existuje primární a sekundární tokofobie. Sekundární tokofobie nastává u žen, které zažily velmi problematický porod. Podle studií se i tyto ženy často narodily s komplikacemi. Příznaky tokofobie jsou takové, že žena už nechce nikdy otěhotnět, má obrovský strach. Potíže jsou tak významné, že ženy ztrácejí schopnost pracovat nebo komunikovat a končí na psychiatrii. Když vyšetřujeme tyto ženy, zjišťujeme, že ženy měly komplikované porody, často se prokázalo sexuální zneužití v dětství nebo se často zjistily negativní vzpomínky na pobyt v nemocnici v dětství a také samy přišly na svět komplikovaným porodem. Tyto příznaky jsou o to horší, když je přítomna i primární tokofobie. Primární tokofobie se vyskytuje u mladých dívek. Existují 12leté dívky, které už trpí strachem z porodu. Mám teď v Německu v terapii dvě dívky, 14 a 17 let. Obě jsou panny, obě používají hormonální antikoncepci, mají diafragma (pesar), obě nosí v tašce kondom a obě nechtějí nikdy mít pohlavní styk. Mají poruchu v jídle, ale při hovoru je zřejmé, že jsou fixovány na téma porodu a rození dětí. Sedmnáctiletá dívka byla v dětství sexuálně zneužita, narodila se s pupečníkem dvakrát omotaným kolem krku a byla oživována. Čtrnáctiletá dívka se narodila nouzovým císařským řezem a byla také resuscitována. Vidíme, že reálný strach v dospělém věku může mít různé příčiny sahající do minulosti až k vlastnímu porodu. To je důležité pro porodní asistentky. Mnoho jich dokáže vycítit, že když přichází žena na porodní sál, která má obrovský strach, může to být spojeno se sexuálním zneužitím nebo s negativními zážitky z vlastních porodů. Odpoledne vám řeknu, jak lze s těmito informacemi zacházet v rámci terapie. Teď následuje zasloužená přestávka.  ************************************************************************************************************************ Doufám, že jste se posilnili a můžeme pokračovat. Na tomto obrázku je 14týdenní dítě. Bylo to krásné těhotenství a hladký porod. Dítě si leží úplně pohodlně, má uvolněná záda i zadeček. U dětí, které měly prenatální syndrom nedostatečnosti, je vidět sevřený zadeček a napnutá, prohnutá záda v kříži už ve 12 týdnech. O těch dětech v prenatální fázi ochuzených jsme mluvili dopoledne. Pokud dítě nedostalo v děloze vše, co potřebovalo, stává se často velmi závislým na matce a snaží se o kompenzaci po porodu. Samozřejmě tento syndrom nedostatečnosti (prenatal deprivation disorder) není jediným problémem. Zde jsou obrázky z nejnovějšího 3D-ultrazvuku a je vidět, že už v prenatální fázi se děti tváří velmi rozmanitě, obsáhnou širokou paletu výrazů – je to odraz maminčiných pocitů. Matka tohoto radostného miminka byla tou dobou velmi šťastná, maminka tohoto dítěte byla ustaraná, měla strach. Děti v děloze jsou velmi zaměstnané se sebou samotnými, zabývají se svým tělem, ale také podněty z vnějšího světa. Je-li maminka uvolněná, bezstarostná, je dítě schopné vnímat okolí, už od 18. týdne i naslouchat zvukům zvenku. Je to dobře, když má dítě v prenatálním období co nejvíce podnětů a zkušeností. Projevem traumatu je to, že se dítě zabývá stále stejnými problémy. Na tomto obrázku je zvláštní výraz tváře, dítě se usmívá a koutky má zdvižené jako klaun. To je prenatální úsměv. To dítě sní, že je pořád u maminky v lůně, to ale není zdravé, protože v tomto stavu by mohlo snadno zapomenout dýchat – a náhle zemřít (syndrom náhlého úmrtí).  Teď se ale vrátím k problému prenatální otravy – léky, alkohol, drogy – ty představují pro dítě veliké nebezpečí. Podle studií i jedna sklenička piva, vína nebo tvrdého alkoholu za týden se projeví na zdraví dítěte po porodu. Alkohol je velmi nebezpečný. Žena nemusí být alkoholička, ale stačí konzumace alkoholu jednou týdně a účinek už je závratný. Znamená to otravu a dítě se musí pokusit přežít s minimálním přítokem krve z placenty. Některé děti dokonce sahají po pupeční šňůře a mačkají ji, protože krev z pupečníku je nebezpečná. Následkem je rychlé bušení srdce a krev z těla dítěte je využita mozkem. Je dokázáno, že dítě může bez zásobování placentou přežít 10 minut. Bere-li maminka drogy nebo pije alkohol, snaží se tomu dítě vyhnout. Německé statistiky udávají, že asi 2 200 dětí je postiženo následkem alkoholu v těhotenství. Myslím, že to je sotva půlka reálného stavu. Sám odhaduji tento počet na pět tisíc. Pak je dalších asi osm tisíc dětí s minimálními následky konzumace alkoholu v těhotenství. Je vidět, že když žena pije malé množství alkoholu od početí, tedy v prvním trimestru, následkem jsou vývojové poruchy zvláště v obličeji, alkohol v druhém trimestru znamená poruchy růstu plodu a samovolné potraty a alkohol ve třetím trimestru způsobí poškození mozkových buněk. Následkem alkoholu je také nízká porodní váha, poruchy srdce a ledvin, deformace obličeje, tyto děti špatně sají a polykají a jsou velmi neklidné, později mají i poruchy v učení.  Toto zde jsou typické výrazy obličeje po konzumaci alkoholu v těhotenství. Bohužel musím konstatovat, že i zde v sále vidím lidi, u nichž se projevuje konzumace alkoholu jejich matek na začátku těhotenství. U této holčičky pila maminka alkohol na začátku těhotenství, má typický výraz obličeje. Tohle dítě šilhá, nemá horní ret a obličej má špičatý. Zde pila maminka ve střední části těhotenství (2. trimestr), dítě má malé oči a úzký horní ret. Na internetu je mnoho obrázků takových dětí a v současnosti probíhá celosvětová kampaň na ochranu těchto dětí, protože tyto škody jsou nenapravitelné. Na tomto obrázku je vidět dítě z profilu, uši jsou zešikmené a taky je vidět úzký horní ret a šilhající oči. Příznaky jsou vidět i na rukou. Po konzumaci alkoholu mizí tato čára uprostřed dlaně, ale nemusí to být jen po alkoholu, ale také po lécích jako Valium. Co to znamená? Kdo má čáru uprostřed, je velmi citlivý člověk a pokud v jeho okolí něco nehraje, uzavře se a nekomunikuje. Člověk, který měl syndrom prenatální nedostatečnosti, naopak velmi komunikuje, saje vztahy. Po komunikaci s takovými lidmi jste velmi unavení. Například i na porodním sále jsou některé ženy komunikace velmi chtivé a vyžadují pozornost, doslova vysávají lidi kolem sebe. Jiné ženy jsou uzavřené a ty je lepší nechat v klidu. Problém s alkoholem se projevuje i při kojení: tyto děti odmítají pít z prsu, na rozdíl od dětí, které prs vyžadují pořád. Ty „alkoholové“ děti mají i jiný tvar pánve, takže nohy těchto dětí jsou sevřené, špičky jsou otočené k sobě. Tyto děti se snaží svou pánev uzavírat. V mateřských školkách v Německu je asi třetina dětí, které chodí správně, další třetina chodí se špičkami od sebe, to jsou děti, které vyžadují pozornost, haló, já jsem tady, dívejte se, … a poslední třetina má špičky k sobě, ty děti jsou energeticky uzavřené, drží se zpátky a mají postoj sevřený, do školky přicházejí opatrně. Všechny tyto příznaky jsou následkem zážitků v prenatálním životě. Ty poslední děti často odmítají kontakt nebo dotyk a utíkají, jsou ve vývoji vpředu. To bývají ty rychlé porody, jejich důvodem je, že chybělo napětí svalu psoas, nesnaží se zaklínit se v těle, ale sevřou pánev a protože děloha je nepříjemné prostředí, chtějí prostě rychle ven. Jakmile přijde bolest, natáhnou se a samy se snaží vytlačit se ven. Z toho vychází složení tzv. porodního koktejlu: troška alkoholu, ricinového oleje, koňaku,… dítě to odmítá a proto chce rychle ven… Tady je důležitý obrázek. Pro osteopata nebo psychoterapeuta jsou to komplexní informace a potřebují k nim diferencovanou diagnózu, ale porodní asistentce stačí informace o těchto dvou důležitých svalech psoas. Chci vám ukázat, jak můžeme provést diagnózu, a to, co vím ze zkušenosti: čím víc jsou tyto svaly uvolněné, tím je člověk celkově zdravější. Když je psoas napnutý správně, pak je člověk správně uvolněný a docela zdravý. A pak vám ukážu několik cviků, které může cvičit každý, aby si uvolnil tyto svaly a tuto část těla. A ještě vám ukážu techniku, jak stanovit diagnózu svalů. Potřebuji dobrovolnice, abych vám ukázal uvolňovací techniku.  Paní Jarmila se položila na stůl. Nevypadá, že by byla těhotná. Ukážu Vám stanovení diagnózy. Na začátku prohmatám z boku chodidla. S trochou citu sleduji, jaké napětí je ve spodních končetinách v podélném směru. Chce to jen trochu cviku. Pak musím požádat, aby Jarmila myslela na něco velmi příjemného, na krásný zážitek. Teď si má připomenout nějaký stres, který prožila. Nakonec se má uvolnit. Velmi rychle se naučíte pozorovat, jak reagují bederní svaly: vycházejí z oblasti bederní páteře, procházejí přes hřeben kosti kyčelní (crista iliaca) a řídí rotační pohyb nohou směrem dovnitř nebo ven. Nejsou to jediné významné svaly, ale jsou velmi důležité. A právě když Jarmila pomyslela na něco negativního, tak se tyto svaly napnou a vytočí nohy výrazněji směrem ven. A to je malý signál, že něco z těchto záležitostí ještě není vyřešeno. Tyto svaly, celý jejich komplex, je tak silný, že dokonce ovlivňují napětí nohy v celé její délce až po chodidlo. Pokud je napnutý jen jeden sval psoas, pak se často liší velikost levé a pravé nohy. Jarmila má dost velké napětí svalů a vysokou klenbu nohy. A tento sval vytahuje nohu nahoru, do oblouku, a to víc vpravo než vlevo. Tuším, že máte levou nohu větší než pravou, že ano? Teď vám ukážu jednoduchou techniku, jak vyšetřit napětí v noze. Velmi lehce položíme ruku na nohu, třeba na palec u nohy, dotýkáme se velmi lehce, jinak by nebylo nic cítit. Pak uchopím nohu v kotníku a zkouším s ní pohybovat na obě strany a hledám rozdíly v měkkosti tkání. Tkáně jsou v těhotenství obvykle změkčené díky hormonům. Ale jestliže cítíte, že má těhotná pevná chodidla, znamená to, že by se měla více uvolňovat pro porod. Je vhodné prohmatat tkáně, jak jsou pevné, sama cítíte rozdíl – Vaše pravé lýtko je daleko měkčí než levé. I kolenní čéška je pohyblivá – obě jsou pohyblivé. Často je cítit, pokud zde byla operace. Když teď chci zkusit přímo reakci psoasu, tak uchopím třeba levé chodidlo a natahuji je směrem k pravému ramenu a dívám se na rameno, jak moc tkáň povoluje, když jemně táhnu. Pak zase uchopím pravé chodidlo a natahuji je směrem k levému ramenu a dívám se na rameno. Je to rozdíl. Zkusím znovu – pravé rameno se skoro nepohybuje. Takže snadno poznáme, že levý komplex psoasu je pevnější a nechce se uvolnit. Tyto rozdíly v napětí mohou vést ke skolióze a u těhotné to rozhoduje o poloze plodu, kam naléhá hlavička. Pokud byste byla těhotná, třeba v sedmém měsíci, provedl bych každopádně cvičení pro uvolnění levého psoasu. Ale aspoň to ukážu porodním asistentkám, jak bych s nohou pracoval, abych uvolnil napětí v levém psoasu a tak napomohl usnadnění porodu. Ten sval uvolníme, aby dítě mohlo snadněji procházet. Ještě se podíváme na levou nohu, jak zareaguje. Zatáhnu – a pak stejnou silou tahám za pravou nohu. Vidíte ten r

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Citove vztahy a uceni dětí

    Preskocime ted jeden ci dva mesice a dostaneme se do obdobi, kdy dite uz pozorne sleduje zrakem i sluchem vsechno deni ve svem okoli, kdy je schopno brat veci do rukou a prendavat je z jedne do druhe (a mezi tim treba nekolikrat do pusy) a kdy zretelne zacina rozlisovat lidi zname a nezname - tedy do pateho a sesteho mesice. Je proto dobre, kdyz se mu v teto dobe "jeho lide" nijak moc nemeni a nestridaji, kdyz se moc necestuje, kdyz se nemeni ani vnejsi prostredi. (Jesle do pul roku ditete v drivejsi dobe byl proto uplny nesmysl. Nastesti se u nas vyskytoval jen vyjimecne.)Tady nekde jsou zacatky uceni - a uceni ma ovsem sve podminky a sve zasady. Jednou z nich je, ze se urcite situace museji opakovat a ze ve vecech kolem ditete musi panovat urcity poradek a urcity rad. To znamena, ze urcity rad museji zachovavat i "jeho lide" v zachazeni s nim. Psychologove dokonce soudi (a nasli jsme pro to dost opory i v nasich vlastnich vyzkumnych studiich), ze potreba smysluplneho sveta je jednou ze zakladnich psychickych potreb, ktera ma byt uspokojena v pravy cas a v prave mire, ma-li se dite po dusevni strance vyvijet zdrave. A ten pravy cas zacina prave ted - a bude trvat po cele detstvi.Vsimneme si, prosim, take, jak v teto dobe instinktivne, neuvedomele, nenaucene pomahame diteti s ucenim tim, ze mu sami v sobe nastavujeme jakesi zrcadlo. Ma to dokonce odborny nazev - "biologicke zrcadlo". Vyzkumni badatele i rodice sami zaznamenavaji, ze dite uz v prvnim mesici zivota a nekdy uz brzy po narozeni dokaze napodobit nektere mimicke pohyby v obliceji. (Mimicke nervstvo je totiz u novorozeneho ditete a maleho kojence relativne velmi zrale.) Dovede napodobit otevreni ust, zavreni oci apod. Jenomze nyni kolem pul roku to dela uz velmi vyrazne, takze je z toho docela pekna zabava. My se tvarime udivene - a ono taky! A pak se to deje obracene. Ono se tvari udivene a my to delame po nem. My mu podavame kasicku na lzicce a sami (neuvedomele) otevirame pusu, abychom je primeli k napodobe. Dite vyda nejaky nepravdepodobny zvuk - a my to neuvedomele delame po nem, pricemz ovsem z naseho artikulacniho aparatu to vyjde v provedeni pravdepodobnejsim a lidstejsim. Povzbuzujeme je tedy k nejakemu vykonu nebo k jeho vylepsenemu opakovani tim, ze mu predvadime, jak se to dela.Zatim je to jednoduche, ale takovymto zrcadlem budeme (a mame byt), az dite bude chtit kopat do mice, az bude stavet komin z kostek, az bude strkat auticka po koberci (i dustojny dedecek s nim poleze po kolenou), az bude brat tuzku do ruky nebo az nam bude chtit pomahat s utiranim nadobi.Za pokrokem v citovych vztazich ted pokrocime jeste o dalsi mesic ci dva dal. Psychologicke vyzkumy ukazaly, ze u vetsiny deti se v sedmem mesici objevuje v plne sile tzv. specificky citovy vztah k "materske osobe" a v osmem mesici specificky strach z cizich lidi. Umyslne mluvime o "materske osobe", a ne proste o matce, protoze tento vztah se vytvari k tomu, kdo se k diteti matersky chova, tj. k tomu, kdo je mu predevsim darcem citove jistoty a opory (kdo mu pomaha prekonavat uzkost, k niz nyni vyvojove dospelo). Ve velke vetsine pripadu to je samozrejme vlastni matka, ale nekdy je to i otec ditete, babicka, sousedka, rodinna teta nebo i starsi sestricka, anebo i vice lidi v rodine. Dite totiz dava nyni vyrazne prednost nekomu pred ostatnimi - dozaduje se jeho pritomnosti, aktivne ho vita, pokrikuje na neho, provokuje jeho pozornost a protestuje, kdyz si ho ten onen nevsima, kdyz je opusti, kdyz se mu ztrati z dohledu, kdyz mu neodpovida.U nekterych deti je tato zmena v chovani napadnejsi, u jinych mene, u nekterych se dostavuje drive, u jinych pozdeji, ale v podstate je to znamka urciteho vyvojoveho pokroku, kterym by mely projit vsechny. V teto citove vazanosti k nekomu "svemu" nabyva totiz dite zrejme citovou jistotu a oporu, ktera mu bude zakladnou pro postupne uvolnovani a osamostatnovani. (Kdyby toho nebylo, mohlo by se pozdeji v dospivani stat nikoliv samostatnym, nybrz "nevazanym", coz je velky rozdil.) Znamy americky psycholog E. Erikson usoudil, ze v posledni ctvrtine prvniho roku zivota jde u ditete o vytvoreni zasadni a zakladni duvery v lidi. Z te pak vyplyva i duvera v sebe. Neni-li toto vyvojove obdobi dobre prozito, je nebezpeci, ze misto duvery bude pruvodcem ditete do dalsiho zivota neduvera. A to zajiste je moc spatny (neduveryhodny) pruvodce!Proto jeste jednou pozor! Tak jako pro zaklady v uceni, tak pro zaklady v citovych vztazich je dobre, aby prostredi, ktere rodice diteti vytvori, bylo citove vrele a pokud mozno stale. (Proto napriklad z psychologickeho hlediska nam nemuze byt rozvod rodicu, ani kdyz k nemu dojde uz behem prvniho roku zivota ditete, zcela lhostejny.)Rekli jsme, ze priblizne v osmem mesici se u deti objevuje specificky strach z cizich lidi. Neni to tak docela presne. Tento strach (ostych ci treba jenom nejistota) muze mit dite treba i vuci lidem znamym, ne vsak duverne znamym - tedy vuci tem, kdo nejsou "jeho lidmi". Vyvoj jeho vnitrniho sveta, jeho prozivani, pokrocil nyni v souladu s vyvojem intelektovym tak daleko, ze dite je schopno zname a nezname spolehlive rozlisit (znamena to, ze funguje pamet), pricemz vnitrni hlas uzkosti mu napovida, ze to nezname je nebezpecne. Sousedka, ktera obcas zajde na navstevu, je najednou ditetem prijimana s neduverou. Babicka, ktera dite nevidela tri nedele, je najednou odmitana jako nekdo cizi. A pani postacka budi najednou v diteti des a hruzu.Kde se to v diteti bere? Vzdyt je prece nikdo nijak nestrasi! - Vsak take nejde o zadne vychovne pochybeni, ale o docela prirozeny a vyznamny pokrok na ceste rozumoveho a citoveho vyspivani. A budiz k tomu hned receno, ze nic nenasvedcuje, ze by se z deti, ktere se v tomto obdobi boji cizich lidi, stavali bazlivci na cely zivot. Naopak, mohou z nich byt lide nad jine statecni a pritom i citlivi, s bohatym vnitrnim zivotem. (Proto pozor, abychom ve snaze dite psychicky otuzovat pro "tvrdost zivota" snad nenasadili prilis tvrdy kurs! Bylo by to predcasne a byla by to velka vychovna chyba - ba mozna i tragicka.)Tady take poznavame, ze to, co dela z vychovatele "osobu materskou", bychom nedokazali vyjadrit zadnym diplomem z rodicovskeho kursu, ale ze je to dano jeho schopnosti byt diteti utocistem pred vsim "neznamym-nebezpecnym", byt prostrednikem mezi nim a timto neznamym svetem a cinit vsechno nebezpecne v nem dostatecne bezpecnym svou pritomnosti. Zatim pritomnosti fyzickou - svou naruci, svou podanou rukou, svym uklidnujicim ci povzbudivym slovem. Pozdeji pak i na dalku a zprostredkovane tim, ze jsme s ditetem ve svych myslenkach, ze je provazime na nebezpecnych vypravach lidskym svetem, jenz ma, bohuzel, nekdy i podobu pouste a nekdy dzungle.K tomuto vykladu patri jeste dovetek o detech mazlivych a nemazlivych. Ma nam znovu pripomenout, ze pro dalsi vychovu ditete je mimoradne dulezite porozumet uz v tomto obdobi individualite naseho ditete.Detailni sledovani deti v druhe polovine jejich prvniho roku zivota (provadel je v Anglii predevsim R. H. Schaffer se svymi spolupracovniky) ukazalo, ze vetsina deti se rada mazli, ze je to dokonce jejich zivel. Prituli se, hledaji teplo materske naruce, vyslovene roztaji pod doteky nezne materske ruky, ale i hrubsiho otcovskeho pohlazeni. Ale je asi 20 % deti, ktere takovouto intimitu telesnych dotyku a kontaktu moc nesnaseji a radeji se jim vyhnou. A jsou nektere, ktere je dokonce prijimaji s odporem a rozhodne se brani. (To nemluvime o detech trpicich detskym autismem, jimz je kontakt s druhymi lidmi proste cizi a lhostejny, tak jako jsou jim lhostejni i lide sami, a to i ti nejblizsi.)Tohle je treba vedet, protoze se stava, ze zklamani rodice, kteri mazlivost ditete pokladaji proste za samozrejmou, maji pak tendenci se diteti vnucovat a k mazleni je proste primet. A neco takoveho je opet vychovny prohresek a muze to kazit vztah mezi rodici a ditetem i mezi rodici navzajem. (Vycitaji si, kdo to zavinil a kdo to s ditetem lepe nebo hure umi.) Pritom je psychologickymi vyzkumy prokazano, ze jde o deti docela normalni - jenom nemazlive!Jsou ovsem i maminky a tatinkove a babicky a teticky s vetsi nebo mensi potrebou telesneho kontaktu, neznosti a mazleni. Muze pak nastat cela rada kombinaci: Nemazliva matka - mazlive dite, mazliva matka - nemazlive dite, oba mazlivi a oba nemazlivi. (Kdyz se nam do toho pripletou jeste dalsi clenove rodiny, dostaneme takovych kombinaci mnohem vic.) Ty dve posledni zrejme mnoho problemu nenadelaji - ale na ty dve prvni pozor! Dobra vychova potrebuje souhru v techto tak zakladnich tendencich, a nikoli rozpor! A ponevadz rodice jsou starsi a rozumnejsi, musime zadat od nich, a ne od ditete, aby se prizpusobili.Dite je individualita, a ne ucebnicove schema ani vyvojovy automat! Tuto individualitu by tedy meli rodice poznavat a ovsem take respektovat.

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Nikdy bychom nestrpeli, aby nase deti zarlily!

    Prirozeny pocit"Nikdy bychom nestrpeli, aby nase deti zarlily!" Tyto vety slychavame od rodicu casto. Lze se vsak detske zarlivosti nejak branit? Nebo, lepe receno, do jake miry ji lze potlacit?Zarlivost je prirozeny pocit, ktery se potrebuje nejakym zpusobem projevit. Zarlit tedy neni "nepatricne" ani "zle". Podelim se s vami o sve zkusenosti a ukazu vam na nich, ze pokud dite zarli, je to zcela prirozene a rodicum to prinasi prilezitost sveho potomka ujistit, ze ho opravdu maji radi. Ano, zarlivost existuje Rodice Pavla (5 let) se na me obratili na doporuceni rodinneho lekare. Nedokazal totiz chlapce zbavit ekzemu, ktery ho trapil uz temer tri roky. Samozrejme, ze mu pusobil neprijemnosti. Pavel spatne spal, byl podrazdeny. Jeho rodice mi take rekli, ze je dost bazlivy a v materske skole se neciti dobre, i kdyz si na ni zvykl bez problemu a vsechno tam probihalo normalne. Zarlivosti se nelze vyhnout Matka: "Pavel ma velmi dobrosrdecnou povahu. S jeho dvouletym bratrem Petrem je to mnohem slozitejsi. Jeste ani poradne nemluvi, ale uz je z neho uplny tyran! A Pavlik mu ve vsem vyhovi, takovy dobrak se jen tak nenajde. Obdivuji ho a ostatne mu to take casto rikam."Danielle Dalloz (dale jen D. D.): A to mu take rikate, ze je spravne, aby svemu bratrovi vyhovoval za vsech okolnosti. "Ano. Vite ja jsem tim, jak se ke mne chovali moji sourozenci, velmi trpela. Narodila jsem se jako posledni z peti deti, neplanovane, mezi mnou a nimi je vekovy rozdil deseti let. Ctyri starsi sourozenci odchazeli postupne do internatnich skol, protoze moje matka se potrebovala venovat mne. Nejvice na me zarlil bratr, nejstarsi z nas. Zahynul tragicky, a ja jsem proto po nem na pamatku pojmenovala sveho syna, jmenoval se Pavel.""Mate ze zarlivosti velke obavy?""Pro to, aby Pavel na Petra nezarlil, jsem udelala snad vsechno. Moc dbam na to, aby mel brasku rad. Ostatne vubec zadny naznak zarlivosti jsem u neho nezpozorovala a jsem si jista, ze se nijak nepretvaruje.""Vy sama jste na sourozence zarlila?""Ja nevim.Trpela jsem tim, ze me starsi sourozenci nebrali vazne. Ano, mozna jsem zarlila na to, ze meli volnost, me totiz maminka drzela pri sobe. Nikdy jsem jako ostatni internatni skolu nepoznala, i kdyz bych si to byvala snad prala. A pak, rikali mi ,rozmazlenej smrad'.""Vidite, zarlivosti se vyhnout nelze, je ji vsak mozne prekonat. A vy pane, vy se take zarlivosti tak obavate?"Otec: "Kdyz se zena snazi z nasi rodiny zarlivost vymytit, pocituji jakysi pocit viny. Protoze ja sam jsem ze ctyr deti, byl jsem nejstarsi, a hodne jsem na sourozence zarlil. A zcela bez zabran jsem jim to daval najevo! Choval jsem se k nim strasne! Otec mi rikaval: "Jestli se ti tu nelibi, tak bez do internatni skoly!" Bylo to presne tak, nelibilo se mi tam, neustale jsem se mstil, neco jsem chtel. Trvalo to az do doby, kdy jsem zacal dospivat. Tehdy jsem objevil jezdectvi, stalo se moji vasni a patrilo jen mne. Rodice me v nem podporovali. Moje vztahy s rodinou to zcela zmenilo!""Rikal jste, ze snaha vasi zeny potlacovat v rodine zarlivost u vas vyvolava pocit viny?""Jako dite jsem zarlil a trpel jsem tim. I ja se od toho Pavla snazim uchranit.""A jak to delate?""Kazdy vecer davam obema klukum darek, stejny darek; chci jim tak ukazat, ze je mam oba stejne rad.""Ano? A jak to delate, kdyz Pavel a Petr nejsou stejne stari?""Vyresil jsem to jednoduse - davam jim sladkosti.""A mate k tomu nejaky duvod, ze jim davate prave sladkosti?" "Ano! My jsme je jako deti nikdy nedostavali!" Potrebna zkusenost Po tomto setkani jsem pochopila, ze Pavlovi rodice si kazdy svym zpusobem "osetrovali" rany ze sveho vlastniho detstvi. Kdyz totiz delali vsechno mozne, aby jejich deti nezarlily, probouzela se v nich jejich davna detska souzeni; ta se pak snazili lecit na Pavlovi.Stejne jako my vsichni vytvareli ve sve rodine tytez vztahy, jake meli se svymi rodici a sourozenci. A protoze chteli ochranit Pavla pred pocity, ktere jsou pro ne jeste dnes bolestne, zakazovali mu zarlit. Kdyz promluvi teloPavlovi cinilo potize sve emoce vyjadrit. Mozna si myslel, ze se jich zbavi tim, ze je umlci. Nicmene zarlivost vysla na povrch nezavisle na jeho vuli v podobe ekzemu - symptomu vice mene neocekavaneho, jako kdyby se musela tim nebo onim zpusobem nevyhnutelne projevit. Existuji ruzne druhy ekzemu. Nektere z nich lze pomoci soucasne mediciny nebo dodrzovanim urcitych opatreni velmi snadno vylecit (to je pripad kontaktne alergickych ekzemu). Jinych se jen tak zbavit nelze, jako kdyby telo absolutne trvalo na tom, ze svedivymi a mokvajicimi vyrazkami, ktere obtezuji dite a s nim i celou rodinu, sdeli sve problemy. Pavluv ekzem urcite patril do te druhe kategorie. Chlapcovo telo se snazilo vyslat zpravu, kterou dite samo o sobe nebylo schopno vyjadrit slovy. Ale co tedy chtel Pavel timto zpusobem rici? A proc to nemohl vyjadrit jinak nez prostrednictvim sveho tela?Pavel je bazlivy. Pri nasem setkani se stale tulil k matce. Kdyz jsem se ho na neco zeptala, odpoved ji zaseptal do ucha, aniz by se na me podival. Kdyz jsem ho pak pozadala, aby nakreslil, jak vidi svou rodinu, razne to odmitl.Pry by radsi nakreslil dum. Budiz! Byl to vsak skutecne zvlastni dum - nemel dvere ani okna, ve strese jen takove male okenko. Na obloze na jedne strane byly tri hvezdy, na druhe jen jedna zcela osamocena, tri ptaci leteli spolu a jeden uplne sam.D. D.: "Rekni mi, Pavliku, kdyby ty hvezdicky tvorily rodinu, ktera koho predstavuje?"Pavel to zaseptal matce do ucha, ta to zopakovala: "Tohle by byl mladsi bratr, tatinek, maminka a tamhle starsi bratr." "Rekni mi, Pavliku, kdyby ti ptacci byli rodina, kdo by byl kym?" Pavlik odpovedel opet prostrednictvim matky: "Tenhle ptacek by byl mladsi bratr, tatinek, maminka a starsi bratr by byl tamhle.""Ten starsi bratr ma ale strach promluvit! A treba se take boji, ze by se tatinek s maminkou zlobili, kdyby jim rekl, ze mu vadi mit mladsiho bratricka. Ale zarlit na maleho brachu je prece uplne normalni a ja si myslim, ze by se ten tatinek ani maminka z te tvoji hvezdickove nebo ptaci rodinky kvuli tomu vubec nezlobili." "A ty budes zit jako kazde petilete dite." Pavel se znepokojene dival na matku, ta se usmivala a rikala: "Tady pani psychoanalyticka nam vysvetlila, ze na pocatku zivota je zarlit normalni. Tvuj tatinek take zarlil, kdyz byl maly. A ja, ja jsem mela strach, ze i ty budes zarlit, protoze muj starsi bratr na me zarlil hodne.""Mozna, ze kdyz se ti braska narodil, tak sis myslel, ze zaujme tvoje misto." "Ale my umime mit radi hodne deti!"Pavel to nijak nekomentoval. Vzal si modelinu a vymodeloval z ni jakousi horu. Tu pak hned rozsekal na nekolik malych casti. Z ceho vlastne tu ,,horu vytvoril" ? A co to prave rozbil?Pavel: "Ja Petu rad nemam. Ale chci mamince udelat radost, a tak brachovi vyhovim ve vsem, co chce. Pekne me ale stve."D. D.: "Chapu to. Tobe je pet let a bavi te hrat si tak, jak si hraji deti stare jako ty. Petovi jsou dva roky a asi jako vsechny dvoulete deti vsechno snadno rozbiji. Nastesti mas stejne stare kamarady!" "A to opravdu nemusim mit Petu rad?" "Samozrejme. Mezi sourozenci je dulezite, aby se navzajem respektovali. Petovi jsou dva roky a ty ho musis respektovat, brat ho takoveho, jaky je. A ty, ty zase budes zit jako kazde petilete dite.""Zdalo se mi o zralokovi. Petu sezral, me ne.""A ty bys chtel, aby Peta uz nebyl?""To ne, no trochu.""Mozna bys to chtel, mozne to ale neni. Rodice vam dali zivot obema. Vy ale pujdete zivotem kazdy svou cestou. Tou co mozna nejlepsi. A jestli sveho bratricka nemas tolik rad, neni to nic tak hrozneho - bratri a sestry se navzajem nevdavaji ani nezeni."Za nejakou dobu po tomto setkani mi Pavlovi rodice prisli rici, ze chlapci se vede dobre, je vesely a ekzem ustupuje. Nicmene nasledujici prazdniny se symptomy vratily a Pavel ke mne opet prisel.Zeptal se me, jestli si pamatuji, co mi rekl, jestli jsem pochopila, ze "Peta je strasne otravny! Stale opakuje jedno! Leze mi na nervy! Je hloupy!"Jestlize se ekzem vratil, znamenalo to, ze se Pavel se svymi emocemi jeste nevyporadal. Stale mu delalo trochu potize je pojmenovat. Mel strach, aby maminku a tatinka nerozzlobil a neztratil tak nezbytnou jistotu, kterou rodice diteti poskytuji. Ale jeden rok je prilis kratka doba na to, aby se dite naucilo davat zarlivosti, kterou tak dlouho potlacovalo, zcela volny pruchod. (

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Dospívání

    Pro mnoho mladých lidí mohou být léta mezi dětstvím a dospělostí dobou velkých emocionálních otřesů spojených s obdobím citového vývoje. Toto období dospívání obvykle nazývané adolescence trvá sedm až osm let.Důležitou součástí citového vývoje je zájem o opačné pohlaví. Dobrá znalost opačného pohlaví pomáhá adolescentovi i později při vytváření vztahů v dospělém životě.Adolescence a problémy ji provázející nám mohou připadat jako nekonečný mor provázející lidskou společnost. Ve skutečnosti bývá období adolescence v různých částech světa různé, ale lišilo se i v různých dobách. V některých kulturách, kde se ještě žije tradičním způsobem života, jako třeba v některých částech Samoy, Nové Guiney nebo v Amazonii, adolescence v našem pojetí vůbec neexistuje. Chlapci procházejí zkouškou rituálního obřadu přijímání za muže, a tím se téměř okamžitě stávají muži. Dívky jsou jeden týden považovány za děti a příští týden už jsou přijaty mezi ženy. Nicméně v moderních západních zemích, může být adolescence dlouhá, únavná a vyčerpávající bitva na cestě k dospělosti a nezávislosti. Co je vlastně adolescence? Je to totéž co puberta? Kdy probíhá, co s sebou přináší a proč většinou přináší tolik problémů a potíží?Puberta a adolescenceJak puberta, tak adolescence znamenají přechod od dětství k dospělosti. Nicméně pubertou se obvykle označují biologické procesy, jako jsou růst a dospívání po stránce fyzické. Tyto fyzické aspekty řídí rychle se měnící hladina hormonů, jakýchsi chemických poslů působících v lidském těle. Změny zahrnují rychlý růst, nárůst svalů, vývoj pohlavních orgánů, zaoblení tělesných tvarů a u dívek růst prsou, u chlapců zase třeba změnu hlasu, nárůst ochlupení a tak dále. Začátek a konec puberty se dají relativně snadno rozeznat, ačkoliv existují velké individuální rozdíly.Snad nejdůležitější, co mohou rodiče pro adolescenta udělat, je stáhnout se poněkud z role ochranitele a toho, kdo hlídá disciplínu a morálku, ale působit pouze jako „záchranná síť“ pro případ, že by mohly nastat problémy. Je nesmírně důležité dát už mladému teenagerovi příležitost, aby se stýkal ve společnosti i s opačným s pohlavím.Nastává intenzivní růst do výšky, což u dívek začíná někdy kolem deseti let a u chlapců mezi dvanáctým a třináctým rokem. Tento růst zase rychle končí, a to u dívek mezi čtrnáctým a patnáctým rokem a u chlapců mezi šestnáctým a sedmnáctým rokem. V této době už má tělo tvary dospělého a je i sexuálně zralé.Na rozdíl od puberty se adolescence mnohem hůře vymezuje, jak pokud jde o období, tak i o rozsah. Všeobecně můžeme říct, že je to jakési mezidobí, kdy člověk už není považován za dítě, ale taky ještě není plně zralým dospělým člověkem. Adolescence obvykle, i když to nemusí přesně platit, začíná počátkem období tzv. „teenagerů“, to je mezi 12. a 13. rokem, a končí „dospělými“ léty, to je mezi 19. a 20. rokem. Některé události probíhající v období adolescence mohou ovlivnit člověka po mnoho let ještě v dospělosti.Adolescence s sebou přináší změny v chování, myšlení a mentálních pochodech, v pocitech a citech, tedy proměňuje psychiku člověka (způsob, jak funguje lidské vědomí). Změny u adolescenta mohou a také ovlivňují lidé kolem něho, jako jsou rodiče, bratři a sestry a přátelé stejné věkové kategorie. Matka s dcerou společně nakupují oblečení. Svazek rodiče a dítěte se obvykle upevní, jestliže se rodič pokusí sdílet některé nové zájmy mladého člověka s ním.Jednou z cest, jak zkoumat toto období života, je začít s vnitřními myšlenkami a pocity adolescenta samého, s jeho rozvíjející se identitou a sebeuvědomováním. Potom se může hledisko rozšířit a zahrnout i vztahy k přátelům a kamarádům, rodičům a dalším členům rodiny, jeho názor na společnost a sledovat vývoj pohledu na svět všeobecně.Uvědomování si pohlavní příslušnostiTělo adolescenta prochází drastickými změnami pubertálního období, a s tím se mění i vědomí sebe sama a sebeidentifikace. Mnozí adolescenti se cítí jako neohrabaní, nemotorní a nešikovní. Rozlévají pití a vrážejí do nábytku. Jenže to je úplně normální. Je to částečně dáno rychlým růstem, ale je to i důsledek vývoje kostí a svalů, který předstihl vývoj nervový a schopnost mozku řídit tělo. Koordinace a pohybová šikovnost se brzy obnoví.Adolescent hledající svoji vlastní identitu může sklouznout až do extrému na protest proti existujícímu a stereotypnímu image, jako mladá dívka svým „punkovým“ účesem a make-upem. Přestože adolescent může zákony společnosti opovrhovat, je připraven podřídit se zákonům party, které mohou být stejně přísné.Důležitým hlediskem tohoto období života je rostoucí vědomí sexuality. Patří sem jednak vlastní sexuální nutkání a potřeby adolescenta, které jsou pro něho v rychle se vyvíjejícím těle něčím zcela novým. Je to období sexuálního snění, které je taky úplně normální a běžné. Patří sem i fáze homosexuální přitažlivosti – to jest přitažlivosti mezi příslušníky stejného pohlaví – a (masturbace) dráždění vlastních pohlavních orgánů. V některých společnostech je masturbace považována za škodlivou nebo perverzní záležitost a je zakázána. Důsledkem toho potom je, že mnozí mladí lidé vyrůstají s pocitem viny nebo studu, přestože jde o zcela normální a neškodnou věc.PartyVětšina lidí se ráda sbližuje s těmi, kteří mají stejné názory, postoje a zájmy jako oni, a taková přátelství se objevují právě v období adolescence. K tomu se váže řada dalších změn v životě adolescenta, zvláště v jeho chování vůči ostatním, vůči kamarádům a přátelům.Party se skládají z lidí, kteří jsou téměř stejného věku, prožívají stejné období a mají stejné nebo podobné životní postavení.Pro adolescenta jsou rodiče (a dospělí obecně) často úplně nemožní. Zavádějí nelítostná, staromódní a neférová pravidla. Parta přátel nabízí pochopení a smysl pro sounáležitost. V partě se může člověk osvobodit od dětských vzpomínek a nátlaku dospělých, a adolescenti tak mají obrovskou příležitost být sami sebou a objevovat sami sebe. Mladičké dívky touží uzavřít důvěrné přátelství s jinými dívkami a sdílet spolu všechno od módy až po hihňání se vlastním tajemstvím.Nicméně příslušnost k partě staví mladého člověka často před různé problémy, parta vytváří svá vlastní pravidla a vyvíjí své vlastní nátlaky, z nichž některé mohou být ještě přísnější a tvrdší než pravidla stanovená rodiči či dospělými. Například ve skupině blízkých kamarádů je pro adolescenta obtížné rozpoznat, zda má jen tak kamarádit a být členem party, nebo má usilovat o to být důležitý a dominantní a stát se raději vůdcem než tím, kdo je veden.Jiný nátlak na adolescenta může třeba představovat fakt, že někdo v partě bere drogy, je zapleten do drobné kriminální činnosti nebo už žije sexuálním životem. Někteří členové party mohou podobné aktivity považovat za vzrušující a účast na nich zvyšuje jejich respekt a důležitost v partě.Nicméně pravdou může být i opak, protože některé party mohou považovat to, že se člověk dá strhnout k podobné činnosti, za projev slabosti. Ale i když se parta rozpadne nebo když přestane být tak důležitá, jsou tady pořád ještě vnější tlaky ze strany rodičů, příbuzných, školy, zaměstnavatele a spoluzaměstnanců, policie a dalších autorit, které adolescent vnímá jako ty, kteří jsou vždy ochotni zpřísnit pravidla a standardy společnosti.Otázky typu: co dělat, co všechno si můžu dovolit, koho obdivovat, koho ignorovat – jsou v období adolescence velmi časté a objevují se pravidelně. Ve skutečnosti se stejné otázky budou objevovat po celý zbytek života, ale starší lidé už přece jenom mají určité životní zkušenosti, znalosti a své vlastní názory, které jim pomohou vyrovnat se s podobnými situacemi daleko účinněji a relativně bezbolestně.Jenže adolescent je teprve na začátku cesty k dospělosti a především si rychle uvědomuje svoji vlastní identitu. Tyto otázky jsou pro něj nové a znepokojující. Mladý člověk není ještě zdaleka schopen seřadit si své zkušenosti, myšlenky a pocity či city do nějakého pevného vzorce. Zmatek a nezkušenost se projevují v jeho chování, kdy adolescent může být takzvaně náladový a přecházet z jednoho extrému do druhého. Není nic divného, jestliže je mladý člověk v jednu chvíli horlivě nezávislý, samostatný a odbojný, zatímco o chvíli později může být dětinský a bezmocný.Odchod z domovaTakové výrazné změny v chování se silně promítají zejména do jedné specifické oblasti – do vztahů mezi adolescentem a jeho rodiči. Ve většině rodin zabezpečují rodiče svým dětem pohodlí, stabilitu a jistotu. Ale také stanovují rámec pravidel a třeba i časový harmonogram povinností.Mladistvý zápal adolescentů využil Mao při odstraňování a ničení tradičních čínských hodnot během čínské kulturní revoluce.Podobné rodičovské role existují i mezi mnohými dalšími živočichy, jako třeba vlky, delfíny či šimpanzi. V přírodě však bývá mladý jedinec blížící se dospělosti pro rodiče často hrozbou. Například když vyroste lví mládě v dospělého lva, rodiče ho přestávají chránit. Vyženou ho ze své skupiny, čímž ho mimo jiné přinutí, aby se vydal do světa a šel svou vlastní cestou.Když vyroste lidské mládě a dostane se do období adolescence, začne myslet samostatně a vytváří si svoje vlastní názory. Ty jsou částečně ovlivněny rodiči, ale taky partou, reklamou, internetem, televizními programy, časopisy a celou řadou faktorů, které mohou názory mladých lidí spoluutvářet.Problémoví rodičeVývoj vlastních názorů vede adolescenta často k tomu, že si klade otázku po smyslu hodnot, které uznávají jeho rodiče. To se děje nejenom z touhy být vyzývavý a oponovat za každou cenu, ale jednoduše proto, že svět se taky posunul dál. Časy se mění. Protože se zrychluje tempo moderního života a technického vývoje, mění se móda, hudební vkus, nabídka činností pro volný čas, slangový jazyk, dokonce i školní práce a pracovní perspektivy jsou úplně jiné, než tomu bylo před dvaceti či třiceti lety. Rodiče si jednoduše nemusí být vůbec vědomi toho, jak je důležité mít přesně ty „správné“ boty či kalhoty či poslouchat tu „správnou“ hudbu.Rozdíl v názorech a postojích rodičů a adolescentů bývá někdy nazýván generační propastí. To je částečně důsledek přirozeného vývoje světa, ve kterém žijeme. Někteří rodiče nedokážou – nebo taky nechtějí – si vybavit, co oni sami cítili v době, kdy procházeli obdobím adolescence. Ale i přes generační rozdíl většina zodpovědných rodičů sleduje vývoj z dlouhodobé perspektivy a pokouší se vyvést svoje potomky z krátkodobých problémů, které bývají většinou spojeny s nutností mít „správný“ účes či značkové boty.Zápas o světový názorExistuje další důležitý faktor v postojích často vyzývavých a rebelujících adolescentů. Patří sem způsob, jak mladý člověk vnímá svět a jak chápe takové ideje, jako je pravda či realita.Některé společnosti mají rituály, kterými jsou mladí lidé uváděni mezi dospělé. Při tomto židovském obřadu bar micva se třináctiletý chlapec poprvé představuje v roli dospělého.Stejně jako se v pubertě vyvíjí tělo, vyvíjí se v období adolescence myšlení. Někteří odborníci jsou přesvědčeni, že myšlení udělá v téhle době rychlý skok kupředu. Adolescent už se nespokojuje se zúženým a zjednodušeným pohledem na svět, který mu stačil jako dítěti. Adolescent si daleko více uvědomuje, že existuje celá řada alternativ. Názory rodičů týkající se životního stylu a morálky, rodinný způsob života, přístup ke vzdělání a sociálním vymoženostem, politika státu, dokonce i názory na znečišťování a na životní prostředí neexistují v jediné podobě. Adolescent si uvědomuje existenci protichůdných názorů a alternativ i to, že za některé z nich je potřeba i bojovat.Hledání často přivádí mladého člověka k tomu, že si klade zdánlivě nezodpověditelné otázky jako třeba: Co je pravda? Kdo jsem? Co je skutečnost, realita? Filozofové a myslitelé se přou o podobné otázky celá staletí, dokonce i přesto, že na některé neexistuje odpověď. Kladením podobných otázek si mladý člověk vytváří svůj vlastní osobní názor na svět a na to, jak svět funguje. Postupně si vytváří svoje vlastní postoje, vztahy a vytváří si svůj osobní morální kodex a stanoví si svoje pravidla chování, což dělá každého z nás neopakovatelnou individualitou.Čas uvědomováníDalo by se říct, že adolescence je obdobím uvědomování si možností života. Někteří mladí lidé procházejí v této době fází intenzivní činnosti, nadšení, dokonce až horečného zápalu. Tyto pocity mohou být spojeny s politikou, náboženstvím, populární hudbou, oblečením, uměním, módou, vlastně jakýmkoliv aspektem života. V partě poznají, co to je mít společný cíl, a právě v partě vrstevníků zažijí pocit bezpečí, jistoty a sounáležitosti.K období adolescence patří neodmyslitelně škola a smysl chození do školy je zcela zřejmý. Další praktické otázky, jako zda zůstat dál ve škole a pokračovat ve studiu na univerzitě, nebo zda skončit a najít si zaměstnání – pokud vůbec nějaké bude – se stávají naléhavými úkoly, které je třeba vyřešit.Rozhodnutí o vzdělání a kariéře učiněné v téhle době může život mladého člověka silně ovlivnit nejen na prahu dospělosti, ale i v dalším životě. Z tohoto důvodu je nesmírně důležité, když v tomto období najde adolescent staršího člověka, od něhož si nechá poradit a jímž se nechá vést.Přístup ke společnostiUž bylo řečeno, že období adolescence je obdobím zmatků a konfliktů, a tak k němu taky společnost přistupuje. V některých zemích, kde je povinná vojenská služba, jsou mladí muži povinně vycvičováni, aby byli vojáky, a často jsou povoláni k zabíjení lidí ještě dříve, než mají vlastní hlasovací právo. Podobně mnohé země umožňují mladým lidem uzavírat sňatky a mít děti ještě dřív, než jsou podle jiných pravidel dostatečně zodpovědní na to, aby mohli chodit do knihovny či řídit auto. Některé společnosti mají zase silně restriktivní zákony proti mladým homosexuálním mužům, ale už ne proti podobné zaměřeným mladým ženám.Někteří odborníci tvrdí, že jestliže společnost jako celek vytváří zjevně nesmyslná a nesourodá rozhodnutí o tom, kdy je člověk považován za dítě a kdy za dospělého, potom není divu, že jsou adolescenti zmateni. Nejenže se od nich očekává, že se vyrovnají s řadou otázek týkajících se fyzického, hormonálního, mentálního, citového a duchovního vývoje a života, ale jsou také vrženi do společnosti, která nemá stejné a souměrné požadavky a která se neustále mění, testuje sama sebe, opouští staré hodnoty a vytváří nové.Závěrem je třeba říct, že adolescent v západních společnostech stojí před skutečnými problémy. Je to doba, kdy mladý člověk začíná přemýšlet o tom, jakým typem člověka by chtěl být a v jaké společnosti a v jakém světě by chtěl žít. Mnozí lidé tráví život tím, že si postupně plní své cíle. Adolescence je prvním krokem na cestě k jejich stanovení a plnění.

    29.leden 2020 - Napsal: Redakce

  • Ta paní od tatínka

       "Co ti ta paní udělala, že jí nemáš ráda?"   "Vzala mi tátu."    Není to ani maminka, není to ani macecha. A přitom je to žena, která zasahuje do života dítěte. Setkává se s ním v pravidelných intervalech a patří vlastně mezi nejbližší příbuzné. Je to totiž ta "paní od tatínka" - je to "cececha". Výmysl 13tileté dívky v naších krajích se začíná ujímat.   Kdo je ta žena? Skoro vždy je mladší než maminka a tráví s tatínkem více času než samotné dítě. Rozhoduje o jeho čase, tráví s ním veškeré volno a všude s ním chodí, ačkoliv by, z hlediska dítěte, mohla klidně zůstat doma. Zúčastňuje se pasivně nebo aktivně závažných životních rozhodnutí týkajících se dítěte. Někdy se pokouší o jeho výchovu, často pouze poučuje a vynáší o něm soudy. Většinou se snaží získat si zájem dítěte a dokonce i jeho lásku.    Je to také ta "paní od tatínka", kterou nemá nikdo rád (otce nepočítaje). Nemá jí ráda maminka, ani babička, ani dědeček, ani kamarádky maminky. Čili nikdo, kdo je důležitý v dětském okolí. Buď se o té "paní" vůbec nemluví, což je lepší případ, jako by neexistovala. Nebo se o ní mluví pouze "špatně".    Takové chování je v našem kraji zvykem. Objevují se již světlé výjimky, kdy se o nové otcově partnerce mluví bez napětí a dokonce je přijata v původní rodině jako její další člen, ale jedná se skutečně o raritu.    Vezměme si vliv vztahu dítě a jeho nevlastní matka z hlediska malého dítěte.    V drtivé většině je dítě v předškolním věku vstřícné ke každému, kdo o něj projeví zájem. Visí samozřejmě na své mamince i tatínkovi a když se rozvedou, je schopno přijmou bez výrazných problémů i nové partnery obou rodičů. Podmínkou je ovšem nezmenšený zájem o něho ze strany otce tak i matky. Novou "paní" přijme bez problémů, pokud si tato je schopna s ním "krásně hrát".    Ještě v mladším školním věku, tak cca do 8 let, je vztah k "nevlastní mámě" neproblematický. Dítě si stále ještě žije ve vlastním dětském světě a názory dospělých se míjí u něho účinkem. Vnímá jakoby jedním uchem tam a druhým ven.    Avšak ouha! Od okamžiku, kdy začne vnímat hodnocení lidí svými blízkými a svůj svět podle toho také chápat, tehdy se dítě začne zabývat také hodnocením té "paní od tatínka".    Začnou se v něm předčasně bouřit city, které se navenek projevují jako závist, žárlivost a vztek, to všechno spojeno s bezmocností.    Dítě někdy začne otci klást přímo otázky týkající se jeho partnerky. Nechápe, jak těžko se otci odpovídá. Pokud otec postřehne, že nemůže názor dítěte korigovat ve svůj prospěch, tehdy dochází, ve vztahu mezi ním a dítětem, k ochlazení. Toto ochlazení se projeví omezením kontaktu otce s dítětem. Ze strany dítěte, které není odpověďmi otce dostatečně uspokojeno, dochází také k pocitům nespravedlnosti. Nesmíme zapomenout, že mezi lidmi, stejně tak mezi otcem a dítětem, je vnímána i tzv. neverbální komunikace - nekomunikace (mimoslovní).    Stává se, že pokud k rozchodu rodičů dochází v pubertě a otec seznámí dítě se svou novou ženou, v drtivé většině ztrácí otec autoritu a jeho nová žena je pouze jeho jakási "odnož", o niž není zájem.    Jedině tehdy, když je dospívající dítě vůči matce v negativním vztahu (odpor), mohou se jak otec, tak i jeho nová žena stát jakýmisi spiklenci společně s dítětem proti matčině osobě.    Není však výjimkou, kdy se děti v pubertě od otce a jeho nové ženy zcela odkloní a přestane mít o jeho život zájem. Chlapec nebo dívka v pubertě totiž vůbec nechápe, že tak starý člověk, jako je jeho otec, se může zamilovat. Zamilovat se "ve stáří" rovná se totiž "šílenství". Nesmíme zapomenout na to, že většina dětí už od školních let předpokládá, že jejich rodiče jsou staří lidé, kteří mají to nejlepší za sebou a nic nového je nečeká. Z hlediska dítěte je povinností rodičů pouze a pouze být dítěti k dispozici z všech okolností. Tento názor je přirozený a pro vývoj dítěte je nosný.    Mnozí z nás zažili v životě těžký okamžik, kdy si náš bývalý partner, s nimž máme potomka nebo potomky, našel nového partnera. Naše milované dítě námi opečovávané a chráněné, odchází do nového, pro nás neznámého prostředí, které netvoří pouze otec, ale někdo, k němuž máme rozporuplný, někdy vyhraněně negativní vztah.    Po odchodu dítěte do otcovy nové domácnosti, je nám velmi těžko, máme pocit zbytečnosti, prázdné náruče a hlavně nespravedlnosti. Představujeme si, jak nás dítě svým chováním zrazuje. Jak tráví čas s otcem a jeho milenkou vesele a šťastně bez jediné vzpomínky na svou nešťastnou a osamělou matku. V takových chvílích má pocit, že se její nedospělé dítě chová jako zrádce.    Jak to dělá ta hrstka populace, aby ani dítě, ani opuštěná matka a nakonec ani otec, který si našel jinou, nežili v napětí a v nenávisti?    Odborníci na mezilidské vztahy se denně setkávají s vášnivými negativními emocemi, které v krizových situacích jejich klienti a pacienti prožívají. Bohužel málokterý člověk je schopen uposlechnout příkazu rozumu a vydat se po té jediné správné cestě.    O co nám vlastně v citovém životě jde?    Žít celý dospělý život v nenávisti a radosti z pomsty? Nebo se srovnat se situací, která vznikla a nedá se příliš změnit? Porozhlédnout se kolem sebe a uvidět, že život není jenom nespravedlivý a plný utrpení.    Pokud se manželé rozejdou, je třeba předpokládat, že si časem oba najdou nové partnery a vytvoří si novou strukturu vztahu. Společné dítě z minulého manželství by mělo co nejméně pocítit jakékoliv negativní hodnocení partnerů, jak ze strany jednoho nebo druhého rodiče. Ani blízcí příbuzní, v podobě dědečků a babiček, by neměli negativně přistupovat k novému "příchozímu". Dítě by mělo mít "otevřený" vztah ke každému novému člověku a být připraveno si pod jemným vedením dospělých vytvořit si na své okolí svůj vlastní názor.    Naopak oba rodiče by měli zamezit jakémukoliv negativnímu hodnocení blízkých příbuzných (i ostatních lidí), protože se tak tvoří u dítěte zatěžující negativní pocity.    Podle průzkumů bylo zjištěno, že děti, které vyrůstaly ve velmi kritickém prostředí (kritickém vůči ostatním lidem), byly méně aktivní než ty, které vyrůstaly v prostředí, kde se jednotliví členové rodiny vyhýbali negativnímu hodnocení okolního světa. V našem případě, kdy se jedná o negativní hodnocení tzv. "cecechy" (přítelkyně nebo manželky otce dítěte), dochází nebohé dítě ke zjištění, že ačkoliv ono samo dává najevo svůj nezájem nebo nechuť, přesto to nijak neovlivní vztah jeho otce k té "hrozné ženské". Pak se nemůžeme divit, že právě takové děti podléhají snadněji pocitu bezmocnosti a následně se u nich objevují různá psychosomatická onemocnění. Jsou to bolesti hlavy, bolesti břicha, nechutenství nebo naopak přílišná žravost. Děti, které žijí v určitém napětí vůči blízké osobě, jsou tímto napětím vyčerpávány a proto se nemůžeme u nich divit zřetelné ztráty tvůrčí aktivity a iniciativy.    Opuštěná matka vychovávající sama děti je samozřejmě v těžší situaci než její bývalý manžel, který si "užívá" s novou ženou. Přesto je třeba mít na paměti, že živením nenávisti vůči "sokyni" nepomohu sobě, ale hlavně a hlavně uškodím svým dětem, nejenom v současnosti, ale i do budoucnosti.

    04.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Etika reprezentování dětství v západní kultuře

    Škola, Učení a SebevědomíKdyž jsou děti reprezentovány jako prázdné nevědomé nádoby, dospělí se sami připravují na to z dětí udělat dospělé. To znamená, že musí jít proti dětské nátuře a přinutit je být cokoliv, co chce dospělý, a to skrze výcvik a vyučování, které je vnucováno a ovládáno dospělým.Když je dítě do sebe zakořeněno, cítí se silné, protože ví, co chce. Naopak, dítě, které je naučeno hledat uznání zvenčí, má co dělat, aby žilo život osoby, kterou ve skutečnosti není a aby vyhovovalo externím očekáváním. Může se stát závislým, nejistým a bude potřebovat uznání od ostatních, protože vůbec neví, jak být sám sebou a jaké to je nebýt poměřován ostatními, nepotěšovat je a nehledat souhlas. Hledání uznání je jádrem nejistoty a deprese.Někteří lidé se natolik ztratí v této hře, že je považujeme za šťastné. Tito lidé „uspěli“. Stali se předepsanou osobou. A o mnoho let později se divíme, proč slavné osobnosti a další lidé, kteří jsou symboly úspěchu, spáchají sebevraždu nebo mají deprese. Abychom děti přizpůsobili obrazu dospělých, naše společnost vytvořila instituce, kam musí děti docházet proti své vůli a skrze nátlak. Děti, které chtějí chodit do školy, totálně ztratily své vnitřní spojení, že věří, že to, co chtějí, vychází zevnitř. Ne, nevychází. Co jim dělá dobře, je potěšení ostatních a zapadnutí, protože byli vycvičeni, aby se hledali zvenčí, ne zevnitř.Aby společnost mohla děti vytrénovat k tomu, že budou přijímat konstantní instrukce a ztratí svobodu, začíná to od porodu tím, že vezmeme dítě od matky, potom používáním postýlek, kočárků, chůviček namísto konstantního tělesného kontaktu s matkou a otcem. Oddělení pokračuje, když vezmeme dítě matce a pryč z domova co nejdříve je to možné do jeslí a školky. Oddělením dítěte  od jeho primárního spojení mu odejme jeho sílu.Když je dítě pryč mimo svůj zdroj síly, matku, tak je bezmocné a odpojené; udělá cokoliv, co je mu řečeno, aby získalo uznání a lásku. Bude strádat a hledat uznání, aby vykompenzovalo hlubokou bolest a touhu po primárním spojení. Tímto způsobem se síly, které vidí dítě jako materiál k formování, ukazují jako správné, ne proto, že je to pravda, ale kvůli našim způsobům vnímání dítěte. Dítě se stane poddajným a svolným a vyžadujícím autoritu nebo je zmatené, agresivní a v depresi. Když je nuceno k učení proti vlastní vůli, tak zmizí dokonce i motivace.Navrch toho všeho, kdy je dítě zmatené a strádající, je ještě dáno dohromady s dětmi stejného věku, které jsou všechny závislé na uznání a přijetí a které bojují o pozornost učitele a o přežití ve stádu. Tato zkušenost vzdaluje dítě od jeho přirozenosti. Teď soutěží s ostatními členy stáda a přeje si, aby ostatní selhali, aby ono mohlo zazářit. Potom říkáme, že je to lidská přirozenost, přitom se tak děje kvůli tomu systému, který přivedl děti do takových potíží na základě nejistoty a stádové dynamiky.Rodina je vždy věkově různorodá, takže děti se navazují na ty, kteří jsou kompetentnější, až povyrostou, stanou se také těmi, kteří nabídnou pomoc mladším. Ve skupině vrstevníků jsou zbaveny děti i této síly. Nemohou si opravdu v ničem pomoci, protože jsou všichni „slepí“ na stejném místě.  Nemohou přežít v tomto bezradném a neschopném uspořádání aniž by se nestaly absolutně závislými na nějaké postavě autoritě. Zpráva, že jsou neschopní a že jsou závislí je vryta. Když učitel odchází, nastává chaos a agrese. Nemohou existovat bez autority.  Když na děti nahlížíme jako na ty, kteří potřebují opravit, škola plní svou práci a snaží se je zformovat do kontejnerů informací diktovaných náhodnými dospělými, kteří mají moc. Dítě, které inklinuje k akademickým znalostem a má milující zdravé rodiče, může zapadnout a vypadá, že prospívá, ale ztrácí sebe, kdo skutečně je. Bude tuto hru hrát úspěšně, aniž by si bylo vědomo, že ztrácí samo sebe. Dítě, které inklinuje k fyzickým aktivitám, pohybu a živosti, je zdrogováno nebo přinejmenším potlačeno. Řeknou mu, že jeho způsoby jsou „špatné“ a že musí být „opraveno“.To mi připomíná známý citát Alberta Einsteina: „Je zázrak, že zvídavost dokáže přežít formální vzdělávání.“ A vskutku, někteří lidé se postaví na své nohy a zotaví se z dětství během pěti až dvaceti let. NA druhou stranu, většinou se lidé spíš nezotaví a kultura úspěšných hráčů této hry, ne jejich, plodí deprese, agrese, nespokojenost, závislosti, poruchy příjmu potravy a utrpení.Když reprezentujeme děti jako materiál, který má být formován, plýtváme jejich drahocenné dětství ve škole, skoro jako by byly ve vězení. Uvěří té lži, že by v životě nic nedokázaly.(Vzpomeňte si, že byly vycvičeny, aby braly autority jako ty, co mají pravdu).  Škola je vycvičí skrze pochvaly a tresty, známky, zostuzení, tlak skupiny a uznání toho, koho poslouchají. Dítě se vzdaluje samo sobě, skáče, jako mu programátoři pískají a dělá to nejlepší, co může, aby potěšilo ostatní a naplnilo jejich očekávání.Špičkoví studenti ve mně vzbuzují často větší obavy, protože zaprodali sami sebe. Někteří z nich se zotaví, ale právě mezi těmito hodnými spolupracujícími dětmi je více sebevražd, poruch příjmu potravy a depresí. Žijí život někoho jiného a později je v jejich životě myšlenka, že budou žít život dál tímto způsobem znepokojuje, děsí a skličuje. Největší radost pro člověka totiž je, když může být sám sebou a tito lidé nic takového nevidí.Nebojím se o ty, kteří v systému „selhávají“. Slýchám od ustaraných rodičů, kteří mi volají, že jejich dítě propadá ve škole, rebeluje proti systému, vzdoruje a věnuje se kamarádům a neškolním aktivitám. Jsem za takové rodiče a děti ráda. Toto jsou děti, které mají uvnitř ještě nějakou sílu a nezaprodaly se. Přežijí. Projevují se v různé míře. Jsou opravdovými zázraky. Nicméně někteří z nich, protože postrádají nástroje, jak být sami sebou (po tolika letech otupování), skončí se sebepoškozováním a ztratí se. Z těch, kteří přežijí, jsou často silní lidé, inovátoři a vůdci.Nejextrémnější aspekt tohoto nahlížení na děti je podávání léků, které je často doporučováno, ba dokonce vynuceno školou. Když dítě nepasuje do jejích představ, dostane speciální program nebo léky nebo obojí.Je štěstí, že jsme neměli tyto toxické léky dříve ve 20. Století; Einstein byl vyhozen ze školy v Německu a Edisonově matce řekli, že je její syn tupec a moudře ho vyhodili ze školy. Mnoho vůdců uniklo tyranii školy. Dnes se již nedozvíme, kolik úžasných myslí je otupováno od své moudrosti nebo zdrogováno.Marketing léků pro děti, který je ošidně nazýván jako psychiatrie, způsobil už spoustu smrtí, sebevražd, zabíjení a doživotní mentální nemoci. Ti, kteří přežili, jsou slepě vděčni za obojí, za vězení i za otupující drogy, které je udržovali od jejich touhy utéct. To mi připomíná citát, který pronesl Johann Wolfgang Goethe: „Nikdo není tak beznadějně zotročen jako ti, kteří mylně věří, že jsou svobodní.“I tady se najdou rodiče, kteří vidí své děti jako schopné a svobodné a neposílají je do školy. Tyto děti jsou svobodné od začátku svých mladých životů, nemají podobné handicapy a jsou schopné si tvořit svůj vlastní život. Jsou sebevědomé, úspěšné a sociálně kompetentní a schopné mít s dospělými vztahy jako se sobě rovnými. Znají samy sebe a znají společnost, protože v ní žijí jako rovnocenná součást od počátku. 

    11.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Volba školky v Praze

    Školka Čiperka Soukromá školka Čiperka má stále dostatečné kapacity pro nové děti. Pedagogický, zdravotnický a logopedický personál, který má k dispozici Soukromá školka Praha Modřany, nabízí dětem kvalitní výukové a zábavné programy a vůbec plnohodnotně strávený čas v dětském kolektivu.Školka Modřany nabízí mnoho aktivitVšechny děti, pro které se školka Modřany stane jejich druhým domovem, si mohou volit mezi mnoha kroužky, ať už se jedná o výuku angličtiny, tenisu, plavání nebo třeba hry na flétnu. Prstíky si děti procvičují při kurzech keramiky, při józe dýchání a bezvadnému držení těla. Kladné vztahy ke zvířatům u dětí se posilují aktivitami, jako jsou hipoterapie i canisterpie, metody za využití koní a psů.Ideální volba pro vaše dětiSoukromá školka Čiperka nemyslí jen na děti, ale rovněž na rodiče. Rodiče dětí mají dveře ve školce dokořán. Pokud si pro své děti vyberete výletu u moře, můžete se k této aktivitě přidat. Přátelská rodinná atmosféra a spolupráce s profesionálním pedagogickým sborem představují kréda této pražské školky. Vaše děti však během školního roku budou navštěvovat památky po celé České republice, uvidí divadelní představení, podívají se také do zoo, mohou jet i na hory.Čiperka není obyčejnou školkouSoukromá školka Modřany pečlivě, a přesto výjimečně připravuje budoucí prvňáky na nástup do 1. třídy. Na předškoláky zde čeká výukový program, Poznej své tělo a měj ho rád, kde se učí zdravověda, děti se tu také učí o péči o vlastní zdraví a o vlastnostech těla. Budoucí prvňáci jsou rovněž každoročně šerpováni na jednom z vltavských parníků.

    04.březen 2020 - Napsal: Simona Chvátilová

  • Jak mít i v dospělosti dobré vztahy s rodiči

     Jste už dospělí, zakládáte si svou vlastní rodinu, ale při odchodu z Vašeho rodného domu to ve vztazích najednou začne skřípat. Nemusí to tak být – vztahy s rodiči můžete mít dobré i v dospělosti.Jako děti máme nejsilnější vztahy s našimi rodičiProtože v rodině trávíme jako děti a dospívající většinu našeho času, je to pro nás prostředí, kde máme nejsilnější vztahy, kde prožíváme nejbouřlivější emoce a kde se i nejčastěji hádáme. To ale platí jen do doby, než přijde náš životní partner. Nikdo sice nedokáže s určitostí říct, zda s tímto partnerem zůstaneme opravdu po celý zbytek našeho života. Minimálně ze začátku si to ale myslíme, proto jdou najednou naši rodiče do pozadí. Čas trávíme převážně s naším partnerem, s ním se cítíme nejlépe, budujeme postupně vzájemný vztah a jednou si s ním i zařídíme společné bydlení.Rodiče nejsou smíření s odchodem „dítěte“Při odchodu z rodného domu se někdy můžeme dostat do nepříjemných situací. Hodně z nich je způsobeno tím, že rodiče (většinou spíše matky) nemají vyřešený fakt, že jejich dítě se vydává na svou vlastní životní cestu. Mají pocit, že o něco přichází a neuvědomují si, že jejich dítě je už dospělé a chce si o svém životě rozhodovat samo.Pokud jste se ocitli v podobné situaci, pomůže o všem si otevřeně promluvit. Také pomáhá, když si rodiče najdou nějakou zálibu nebo něco, čemu by se mohli věnovat. Když se už nemusí starat o dítě, mohou se věnovat vztahům se svými přáteli, mohou cestovat, mohou se více věnovat práci…Vztahy upevní i Vaše převzetí zodpovědnostiVztahy s rodiči Vám v dospělosti také posílí to, když za sebe dokážete převzít plnou zodpovědnost. Uvědomte si, že když odcházíte do svého nového bydlení, rodiče Vám určitě velmi rádi pomůžou, ale nemůžete se spoléhat na to, že s Vámi budou každý den. Začněte naplno žít sami za sebe a Vaše vztahy s rodiči budou i nadále pěkné. 

    07.březen 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Manželství
  • Neurovědy pravé lásky - a co říkají lásky!

    Každý má představy o lásce; pro lidi, je to celoživotní předpojatost. Milostný vztah je jedinečný v tom, že napříč kulturami, nic se řídí jinak normální lidské bytosti dělat bláznivé věci, než je hledání lásky vazby v páru vztahu.Co je to pravá láska, však?To má mnoho atributů. Jedna zkušenost lásky je jako Mark Twain popisuje, „neodolatelnou touhu být neodolatelně žádoucí.“ Nové poznatky v neurologii bude souhlasit s tvrzením pana Twaina. Romantická přitažlivost Zdá se, že uvolnění stejné úrovně, ne-li vyšší, dopaminu a oxytocinu do krevního oběhu jako léčiva.Pravá láska, ale je všeobjímající. To odráží atributy lidské povahy v celé své kráse.„Láska je jediný rozumný a uspokojivé odpověď na problém lidské existence,“ říká psychologický teoretik Erich Fromm. Je to něco, co „se táhne srdce a dělá vám velký uvnitř,“ říká básník a autor Margaret Walker.Ještě dalekosáhlejší názor říká, že,„Láska nemá povědomí zásluh nebo DeMerit, ale již bez měřítka... Láska miluje, to je jeho povaha“ ~ HOWARD THURMANAtributy skutečné lásky, jsou ty, které odrážejí naši lidskou přirozenost. Jsme vztah bytosti, drátových s vrozenými různic pro empatické spojení.Dávání, založená na znalosti sebe a ostatní?Vrcholoví sportovci vědí, že je to pravda, v ‚žádná bolest, žádný zisk‘ klišé. Podobně partneři u zdravých, silných vztahů rozpoznat láska je denní disciplína, plný cvičení, které udržují své srdce a mysl pružná a silná.Studie ukazují, Romantická láska může trvat celý život a vést k šťastnější, zdravější vztahy. Udržet vášnivou lásku naživu po celý život je víc než je to možné; to také vede k šťastnější, zdravější partnery. Skutečný romantická láska mezi partnery není totéž jako první intenzivní fáze ‚zamilovanost‘ podle výzkumníka Dr. Biance Acevedo na University of California.Dr Acevedo poukazuje na to, že „Romantická láska má intenzitu, zapojení a sexuální chemii, že [‚zamilovanost‘fáze] má po odečtení obsedantně složku.“ Vzhledem k tomu, obsesivně love způsobuje hroty úzkosti a pocity nejistoty a nejistoty, co usnadňuje zdravé dlouhodobé vášnivá přátelství je „pocit, že partner je" tam pro tebe,“uvádí Dr. Acevedo.Pravá láska živí empatické spojení do sebe a jiné, která umožňuje oba partneři v páru vztahu k růstu soucitné pochopení osobního hodnoty každý partner přináší do jejich života.Pocit vlastní hodnoty nemůže být dán jiný, nicméně. Jedná se o vnitřní vlastnost, která je podporována v rámci sebe sama, dovednost, která je třeba se naučit, častěji tvrdě, pokud vůbec, v dalším průběhu vztahu.Tato kvalita je základním předpokladem, aby se stal zralý dárce ve vašem vztahu. Jak jinak může partner dát jeden druhému to, co každý nejvíce touží - bezpečná sdílené připojení s druhým, v němž jsou také vidět a ceněny pro jedinečné osoby jsou. Tato myšlenka se vztahuje následující:„Úspěch manželství nepřichází v nalezení‚správné‘osobu, ale pokud jde o schopnost obou partnerů, aby se přizpůsobily skutečné osoby, které nevyhnutelně realizovat se vzali.“ ~ JOHN FISHERV konečném důsledku lidské bytosti jít do jejich vztahů se získá více než získat lásku. Jsme jsou zapojeny s „nutkání“, aby se děje, a významně přispívají, a to platí i pro partnery ve vztahu k sobě navzájem. V ideálním případě by partneři soutěžit obohatit si navzájem životy takovým způsobem, že vyživují svůj vztah. Nebo, jak Diane Sawyer poznamenává: „Dobré manželství je (ve skutečnosti) soutěži štědrosti.“Nevěra a idealizoval představy o lásce?Až příliš často, partneři jít hledat lásku, klamáni zromantizovaného pojmu najít spřízněnou duši, aby měli velký manželství. Mnoho ztrácet čas hledat ideálního milence, namísto použití své síly k vytvoření milostný vztah Aspire.Když partneři jsou nešťastní, že tento pojem může klamat je začít hledat jinde. V takových chvílích, potřebují budíček. Po pravdě řečeno, „špatné manželství nezpůsobí nevěru, nepřesnost způsobuje špatné manželství,“ říká psychiatr, autor a rodinný terapeut Frank Pittman.Nevěra není schůdné řešení. Je to výzva k chaosu a utrpení, s trvalé následky, a to nejen pro partnera, který byl zrazen, ale i zrady partnera.Dr. Pittman dále dodává:„Nevěra vyplývá z přesvědčení, že ženy [mužů] mají moc, aby se cítíte jako člověk, [a] ženy, pokud jste jen najít ženu [muže], který si myslí, že jste perfektní, pokud si jen najít ženu [ muž], že jste zraněný, nebo ještě zklamaný [nebo že potřeby a váží dávání].“ ~ FRANK PITTMANBezpochyby je tu moudrost čeká na správnou osobu, a chemie faktory v přivést partnery dohromady, a to i důkaz, že jsme podvědomě vybrat partnera, který má kladné a záporné vlastnosti podobné našim rodičům, naší ‚Imago‘ zápas, jako Dr. Harville Hendrix poznamenává ve svých knihách Získání Love You Wanna (pro páry), a Udržování Love You Najít (pro jednotlivce) - a tak můžeme společně pracovat na vyřešení předčasného rány.S odvoláním na partnerovi jako soulmate není problém; posedlá nebo opakovaně ptát, zda jsme si vzal špatnou osobu, v mnoha případech (ne všichni), krade pryč energii, která by byla lépe využita při kopání hluboko, dostat do práce, přístup těchto zdrojů uvnitř, se pomalu začíná léčit, jak pro jednotlivce, tak pár. To může také nechat partnery náchylné k sexu nebo lásky závislost.Zig Ziglar říká, že je nejlepší v následující citaci:„Nemám žádný způsob, jak zjistit, zda jste či nejste si vzal špatnou osobu, ale vím, že mnozí lidé mají spoustu špatných představ o manželství a co to znamená, aby se, že manželství šťastný a úspěšný. Budu první, kdo přiznává, že je možné, že jste si vzít špatnou osobu. Nicméně, pokud se chováte špatnou osobu jako správnou osobu, můžete také skončit, že si vzal tu správnou osobu po tom všem. Na druhou stranu, pokud si vzít si tu správnou osobu, a léčit tuto osobu v pořádku, určitě bude mít skončil brát si špatnou osobu. Také vím, že to je mnohem důležitější, že je tou pravou osobou, než je vzít si tu správnou osobu. Stručně řečeno, ať už jste si vzal právo nebo špatnou osobu je v první řadě záleží na vás.“~ Zig ZiglarPokračovat ve výzkumu a soulmate, jako reakci na nevyhnutelné výzvy při tvorbě zdravého emocionální intimity ve vztahu, je riskantní v nejlepším případě. Pravá láska vytváří spřízněné duše; Je to proces, a ne cíl.Empatie a kvalitní vztah během konfliktu?Není to láska, která udržuje svůj pár vztah, nicméně. Je to kvalita vztahu, který udržuje svou lásku.Usilovat o empatické spojení ve vztahu k druhému, je snažit se rozumět každému slovu druhá neříká. Není snadné feat.Konflikt doslova hází energie v těle a mysli z rovnováhy tím, že aktivuje odezvu přežití našeho těla, nebo sympatický nervový systém.A to je místo, kde gumové splňuje silnici. Jak se dá udržet kvalitu vztah, s ohledem na skutečnost, že jako jedna z nejoblíbenějších a obdivovaných básníků poznamenali:„Manželství je jeden dlouhý rozhovor, kostkovaný spory.“ ~ ROBERT LOUIS STEVENSONSpory s blízkými představují obrovské výzvy, a ano, dokonce i pro ty, kteří se zdát, aby se hádat o zvyk. Lidé jsou zapojeny s vrozenými nutkání na hmotu a smysluplně připojit, tedy, ‚rozdíly‘ mezi milenci spouštět základní obavy, jako je odmítnutí, nedostatečnosti nebo opuštění.Jedním z nejdůležitějších způsobů, jak vyjádřit lásku, je naslouchat, se srdcem k srdci toho druhého, což se soucitným pochopením. Je to, co je empatická spojení je. A empatie není řešením. Vy a váš partner jsou zapojeny s obvodem do empathically připojit. Jako počítač, aby si toto zařízení a jeho výhody, budete potřebovat instrukce a pravidelný trénink.Regulující hněvu a strachu, transformovat je do kladných aktiv?To nás děsí cítit odpojen od těch, které milujeme; Zatím nám to také děsí, když druhý nevidí, a hodnotu, kdo jsme a jedinečné příspěvky toužíme přivést k životu a klíčových vztahů. Ty se zdají být naše největší obavy, a to jak intimita obavy z: blízkost a odloučení. Zneklidňující emoce, pokud nejsou regulovány, uvolňují vysoké hladiny stresových hormonů v těle.Stejně jako ostatní části nervového systému, sympatický nervový systém pracuje prostřednictvím řady propojených neuronů. Naštěstí to funguje v komplementárním způsobem, jako tým a ne opozice, s parasympatické nervové soustavy.Vzhledem k tomu, sympatický je okamžitá reakce, která vás připraví mít mimořádnou sílu k boji nebo utéct a parasympatické nervové soustavy, v kontrastu, je postupná odezva, která obnovuje relativní rovnováhu energií vašeho těla a mysli. Můžeme se naučit pravidelně hněvu a strachu, způsoby, které jsme uklidnit svou mysl a tělo.Dar poslechu sebe za pochopení, když platil obratně, je jedním z nejsilnějších regulátory strachu. Jako jeden existenciální filosof to popisuje takto:„První povinností lásky je poslouchat.“ ~ PAUL TILLICHJe to ve chvílích, kdy váš pocit bezpečí cítí ohrožen, že vy a váš partner nejvíce potřebují odezvu zajišťující od sebe, ten, který uvolňuje oxytocin, bezpečnosti a lásky hormon, do vašeho krevního oběhu.Pečování reakce partnera, když druhý je spuštěno, může pracovat hojení divy. Je to jeden z nejlepších schopností, podle manželství výzkumník Dr. John Gottman, který předpovídá, zda pár vztah vydrží bouře.Nastavení záměr vytvořit pozitivní výsledky ve vytápěných chvílích je klíčem. Podle jeho slov,„Vztah je smlouva o vzájemné nurturance. Vztahy musí být bohatý klima pozitivity. Pro vztahy se být silný, ideální klima je jedním hemží pozitivní interakci.“~ JOHN GOTTMAN, květen 2009Tak často zapomínáme, že jako lidské bytosti, jsme řídí stejnými zákony, kterými se řídí celý vesmír. Jsme najednou vědců a zaměření vědecké studie.Naše mozky jsou zapojeny nejen pro vztahy, které jsou zapojeny pro zdravé ty, které jsou všechno o rovnováze. Vysoká hladina strachu nebo hněvu způsobit uvolnění vysokých hladin kortizolu, které mohou způsobit nerovnováhu a psychické nebo emocionální rozrušení, jakož i psychosomatické onemocnění.Milostné vztahy, například špičkových škol života?Milostný vztah je jedinečný v tom, že přináší problémy, jako žádný jiný. Tím pádem je to proto, že je to potenciálně prvotřídní škola, vztah, který nás napadá více než kterýkoli jiný, protáhnout způsobem, který nám umožní odvážně milovat celým svým srdcem.Rodič-dítě vztahy mohou být srdcervoucí a náročné v porovnání, nicméně, je to mnohem snazší milovat děti. Je to jednodušší, snad milovat své děti tak, že dětem, na rozdíl dává našim partnerům, je více uspokojující, protože děti mají tendenci být více vnímaví. (Rodiče také mají tendenci upřednostňovat děti, které jsou více vnímaví k jejich dávání.)Je to podstatně jednodušší mít skvělý vztah s našimi dětmi, než je tomu u našeho partnera. Tak, děti nejsou naše ‚nejlepší‘ učitelé ve škole života.Proč to musí být náročné?Vrozené problémy páru vztahu jsou přesně to, co potřebujeme vymanit, uvolnění a přístřešek pouta a rány raného dětství. Ve slovech Josepha Barth,„Manželství je naše poslední, nejlepší šanci vyrůst.“ ~ JOSEPH BARTHGenuine dávání není ani tak o to, co ‚je třeba‘ dát, a to zejména, dávat‘to znamená, že ve skutečnosti, protože partneři často objevovat na základě apriorní představy o tom, co to znamená být hodnoty a miloval, nervové struktury potiskem v buněčné paměti - nebo časné přežití-love mapy.Je to proces zrání, který přináší partnerům uvědomit, že skutečné dávání je založen na poznání, co vyživuje druhý z pohledu toho druhého! Dítě nám nemůže zpochybnit stejně jako životního partnera. To proto, že je to příliš snadné propustit nebo odladit děti, a říct si, že jako rodiče, víme lépe.Děláme v mnoha ohledech, samozřejmě. Jde o to, že jsme měli naše jedinečné vnitřní smysl pro sebe a moudrost od doby, kdy jsme byli děti. Nebylo by to bylo skvělé, kdyby naši rodiče věděli, jak se více naslouchat, a přednášet méně?Milovat, jako duchovní cestu k self-realizovat?V průlomovém, nejprodávanější nátěr na lásku a osobního růstu, The Road Méně cestoval, psychiatr a autor Scott Peck nám dává následující definici lásky jako:„Vůle rozšířit sebe sama za účelem rozvíjení své vlastní nebo někoho jiného duchovní růst.“ ~ SCOTT PECKCo duchovní růst má co do činění s neuroscience mozku a vztahy?Je pozoruhodné, že Dr. Peckovu použití slova ‚duchovní‘ se netýká náboženství samo o sobě, a spíše klinických pozorování lidského chování, jak přirozeně motivované citovými (duchovní) různic pro smysluplné připojení, transcendence a lásky, je vytváření pojmů, které je úzce spojena s konceptem Dr. Abraham Maslow ze ‚seberealizace‘.Co bylo kdysi teorie, když Drs. Peck a Maslow publikoval svá díla, se nyní opírají o desetiletí neuroscience. Studie ukazují, že lidský mozek je zapojen pro vztahy s obvody pro péči, soucit a empatické spojení, mimo jiné úžasné kapacit, jako je představivost, možnost myšlení a vnitřní připojení k podivuhodné zdrojem tvůrčího génia, který se vzpírá logické vysvětlení.V kontroverzní knize publikovaného výzkumu na vědě spirituality, jak Bůh změní váš mozek Neurolog Andrew Newberg a terapeut Mark Waldman, který se používá mozek skeny ke studiu duchovní praxe, jako jsou modlitby a meditace, a dospěl k závěru, že zatímco soucit bázi vnímání Boha a duchovních záležitostech ovlivňovat kvalitativně blahodárné a hojivé změny struktury v mozku, represivní, drsných nebo úsudku vjemy způsobují skutečnou škodu. Tyto nálezy byly přesvědčivé napříč různými náboženstvími, a to i bez účasti v každém náboženství, tedy údajných ateistů.No před nejnovějších poznatků v oblasti neurověd, Albert Einstein intuitivně udělal podobnému závěru,„Nejdůležitější rozhodnutí děláme, je, zda věříme, že žijeme v přátelském nebo nepřátelském vesmíru.“ ~ ALBERT EINSTEINCo je ještě úžasnější je, že skutky lásky, ať už vzhledem k tomu, nebo obdržel, vyživují každou buňku v těle s zdravé hormonů. Proč brát prášky? Take radu lásky lékaři sám, Dr. Buscaglia, místo toho,„Příliš často podceňují sílu dotek, úsměv, vlídné slovo, naslouchající ucho, poctivý kompliment, nebo nejmenší zákona o péči, z nichž všechny mají potenciál proměnit život kolem.“ ~ LEO BUSCAGLIATím pádem, emoční stavy, jako je soucit, výtvarný projev, empatické spojení, a tak dále, jsou více než jen emoce. Mnohem více. Jsou hardwired motivační disky, sdílené univerzální touhy, je hodnotový systém druhů vnitřní.Čtyřiadvacet hodin denně, a to doslova, tato emocionální nebo duchovní ovladače formovat lidské chování, podvědomě zevnitř, snažit se dělat víc, než jen přežít, dát, s cílem přispět k uspět v životě a vztazích souvislostech.Nejjasnější důkaz, možná o síle těchto emocionálních řidičů je stále úspěšné uplatnění vědy o lidské motivace a chování (Maslow, a jiní protože), například prostřednictvím marketingových a politických kampaní, navrženy tak, aby mocně využít spotřebitelské výdaje nebo veřejné mínění sloužit peněžní zisk nebo politické zájmy.V nadpisu Flow Kniha: Psychologie optimální zážitek, Mihaly Csikszentmihalyi diskutuje o jeho výzkumu. Také známý jako ‚v zóně‘ sportovci, průtok je stav vědomí, v němž mysl a tělo jsou absorbovány v činnosti bez pojetí času. Csikszentmihalyi tvrdí lidé nejsou spokojeni, protože dosud zcela zřejmé, že ‚vesmír‘ nebyl vytvořen tak, aby byly šťastné, že naopak, že vesmír má v úmyslu je zmařit v jedinečným způsobem za účelem pomoci jim růst.Zajímavé je, že zjistil, že když jsou lidé požádáni o nejlepší okamžiky ve svém životě, ale v drtivé většině hlásí, že:„Nejlepší momenty v našem životě nejsou pasivní, receptivní, relaxační časy... Ty nejlepší momenty obvykle dochází, když tělo a mysl člověka se protáhne na hranici svých možností v dobrovolné snaze dosáhnout něčeho složitého a užitečného. Optimální zkušenost je tedy něco, uděláme stalo.“ ~ MIHALY CSIKSZENTMIHALYILidská zkušenost snaží najít smysl a jedno ve vztahu k životu a blízkými, je skutečně duchovní hledání. Jako lidské bytosti, partneři v několika vztazích jsou zapojeny do těchto základních připojení, bez ohledu na to, že stejně jako většina vědců, nemusí označovat je jako duchovní.V jistém smyslu je láska seeking duchovní spojení uvnitř sebe, a mezi sebe i druhé. Je to celoživotní proces směrem ke zralé lásky a moudrosti. Cokie Roberts to takhle:„Pamatujte si, že udržet příjemný, dlouhodobý manželství trvá úsilí, záměrnost a záměr se učit jeden o druhém. Jinými slovy, manželství je pro dospělé.“ ~ COKIE ROBERTSBez ohledu na to, že většina vědců se lze vyhnout slovo ‚duchovní‘ a že naše Učebnice vysvětlit lidské chování úzce z hlediska přežití druhu, důkazy říká jinak. Je zřejmé, že lidský mozek je pevně propojeny tíhnou k - a naplnit celoživotní osobní úkol smysluplně spojit, překonat pouhý senzorickou existenci - nebo jednoduše zajištění naší pokračující přežití jako lidské bytosti.Slova jsou omezeny v popisovat duchovní záležitosti, což váhání vědy srozumitelné částečně. Podle Einsteina„Bylo by možné popsat vše vědecky, ale to by nemělo smysl,., Že by bylo bez významu, jako byste popsal Beethovenovy symfonie jako variaci tlaku vlny“ ~ ALBERT EINSTEINV této době v naší evoluce, nicméně se zdá, náš druh je ohrožena silami, které používají slova, pro účely měnové nebo politický zisk, conceptualize lidmi a mužské a ženské vztahy, v mechanických, ponižujících nebo sporného podmínek.Jasně uvedeno, spiritualita je jednoduše celoživotní pátrání po nezáleží, to znamená, že pro smysluplnou připojení k životu. Drsné zacházení, násilí, válečné hry, nebo taktiky strachu, ponížení, stud nebo nenávisti, a podobně, poškodilo zásadní vnitřní spoje, poškození neuronových sítí v mozku a těla.Emoce dávají životu smysl. Žít smysluplně je vždy asi naruby emocionální spojení. Zdravý vztah není buď, anebo tvrzení; to je pokračující čin vyvažovat oba, a procesy. To vyžaduje hodně odvahy a odhodlání realizovat tento celý Přijměte způsob naučit se milovat sebe a jiné, jako nevyhnutelné pocity zranitelnosti mají na území intimních vztahů.Pravá láska dává takovým způsobem, který umožňuje ostatním vědět, že jste je vidět jako jedinečné jednotlivce jsou, a vyjadřuje svou lásku a přijetí s pečující akce a promyšlené odpovědi. Dokonce i moudrý prezident vykonává sílu svých možností, nějakou dobu trvat, aby uznaly hodnotu svého partnera jako jedinečné bytosti:To, co jsem si uvědomil, jak jsem starší, je, že Michelle je méně znepokojeni mi dává jí květiny, než ona je, že „mě dělat věci, které jsou pro mě těžké - vybojovat čas. Že jí je důkazem, důkaz, že jsem přemýšlel o ní. Oceňuje květiny, ale ke svému románku, je, že jsem vlastně dávat pozor na věci, které se stará o, a čas je vždy důležitým faktorem.“~ BARACK OBAMA, Ebony, 200Skutečná láska k sobě a jiným, mezi životními partnery, má dalekosáhlé důsledky na rodinu a potenciálně náš svět. Výsledky ukazují, že kvalita pár vztah má uklidňující účinek na jeho partnerů.„Když je láska v manželství, tam je harmonie v domě, když tam je harmonie v domácnosti, je spokojenost v komunitě, když je spokojenost v komunitě, je prosperita v národě, v případě, že je prosperita v zemi, tam je mír ve světě.“ ~ Čínské příslovíCo je to pravá láska, na závěr? Podle slov Davida a Vera Mace, „vývoj opravdu dobré manželství není přirozený proces.

    23.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Když rodina a přátelé nesouhlasí s našimi vztahy

    Ne každý je stejný jako myKdyž si najdeme podle nás ideální vztah, ve kterém jsme šťastní a cítíme se naplnění, čekáme stejné reakce od našeho okolí. Jenže ne každý je stejný jako my, na to nesmíme zapomínat. I naši nejbližší přátelé a rodina mohou mít velmi odlišné hodnoty, názory a pohled na svět. Proto nedokážou vidět našeho partnera stejnýma očima jako my, neocení ty vlastnosti, kterých si na něm vážíme, nerozumí jeho způsobu projevu, nemají stejný smysl pro humor apod. Proto nebuďte smutní, když Vaše rodina nebo přátelé nedokážou vidět Váš vztah stejně jako Vy. To se totiž nepodaří nikdy, ať už budou Vaše vztahy jakékoliv.Rodina a přátelé pro Vás chtějí to nejlepšíI když Vám to tak někdy nepřijde, Vaši nejbližší, to znamená rodina i nejlepší přátelé, pro Vás chtějí jen to nejlepší. Záleží jim na Vás a chtějí se o Vás postarat. Obzvlášť rodiče mají stále tendenci své dítě poučovat a ochraňovat, ať už je jakkoliv staré. Stále jsou totiž jeho rodiči a ti mají povinnost poučit své dítě o všem, co nezná, a poradit mu v důležitých rozhodnutích. Jenže jsou rozhodnutí, která si už každý musí udělat sám za sebe. Například volba partnera.Jak prezentujete sami sebe a svého partnera?Pokud Vaše rodina a přátelé kritizují a nechápou Vaše vztahy, je to buď kvůli dvěma zmíněným důvodům, tj. kvůli rozdílnosti lidí nebo proto, že pro Vás chtějí to nejlepší, nebo je to proto, že před nimi prezentujete své vztahy špatným způsobem. Zkuste pozorovat, jací jste, když mluvíte o svém partnerovi a když představujete své vztahy. Možná, že před ostatními řešíte spíš jen vztahové problémy.Ale dokud nepředstavíte svého partnera tak, jak si ho ceníte, nesdělíte ostatním, čím je pro Vás tak důležitý a proč ho vlastně milujete, nikdy nebudou mít šanci to plně pochopit. Možná tedy není chyba jen v nich, ale i ve Vás samých. Pokud s Vaším partnerem nežijete přímo u své rodiny, stále ho znají především z Vašeho vyprávění… 

    25.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Po letech spokojeného vztahu vidíme partnera hezčího, než opravdu je

    Dlouholeté spokojené vztahy mají vliv na to, jak vidíme našeho partnera. Studie ukazují, že mám tendenci ho nadhodnocovat. Vztahy ovlivňují náš pohled na světDlouhodobě spokojené vztahy dokážou ovlivnit náš pohled napartnera i jeho hodnocení. Když má žena nebo muž hezké vztahy, ve kterých secítí dobře, má sklon hodnotit vše mnohem víc pozitivněji. Včetně vzhledupartnera či partnerky. Žena i muž prostě soudí na základě svého dobrého vztahucelé své okolí, všechny lidi, všechny situace, veškeré konflikty a neshody.Proto, pokud má dobré vztahy s partnerem či partnerkou, zvládá celkovělépe svůj život.Jste pozitivní nebo negativní?Člověk ve spokojeném vztahu je schopen vytěžit z každé situace(i nepříjemné) to nejlepší. Hledá v každém konfliktu ponaučení neboinformaci, proč se mu daný konflikt stal. Snaží se neustále zlepšovat kvalitusvého života, vylepšuje si rodinné i pracovní vztahy, snaží se osobnostně růst…Intimní a partnerské vztahy totiž představují největší anejdůležitější oblast v našem životě. Když máme se vztahy problémy, hodněnám klesá sebevědomí, přestaneme si věřit a naše sebehodnocení se zhoršuje.Máme sklon si více stěžovat. Ale když se nám na partnerské úrovni začne dařit,všechno se nám zdá hezčí. A protože za to všechno vděčíme svému protějšku,tíhneme k tomu vidět ho hezčím, než ve skutečnosti je.Vztahy podrobené výzkumuVědci si vzali skupinu párů a dali jim několik fotek jejichpartnera nebo partnerky. Řekli jim, aby vybrali tu fotku, na které je jejichpolovička skutečně tak, jak vypadá. Vědci totiž vzali fotku každéhozúčastněného, udělali několik kopií a jednu půlku fotek vylepšili zatímco natěch ostatních daného člověka nějakým způsobem zošklivili. Výsledek byl takový,že všichni (nezávisle na tom, zda to byl muž či žena), kteří měli spokojenévztahy, vybrali fotku, na které byl jejich protějšek nejhezčí. Tato fotka jimpřipadala nejreálnější. Tímto stylem mohli pak vědci odhadnout míruspokojenosti každého jednotlivce ve vztahu jen na základě toho, jakou fotkuz výběru určili jako tu nejreálnější.Pokud je tedy Váš partner s Vámi spokojený, nemusíte sebát, že byste se mu někdy nelíbila. Stále Vás vidí hezčí a hezčí.

    27.leden 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Právní aspekty spekulativních sňatků s cizinci

    Zdá se, že sňatky „na oko“ nejsou pouze vděčným tématem amerických filmů, ale i českou realitou. S postupným otvíráním hranic, s nárůstem životní úrovně a s možnostmi solidního pracovního i společenského uplatnění a také s vidinou blízkého vstupu České republiky do Evropské unie roste počet cizinců, kteří zde uzavírají manželství. Ne vždy však v duchu ustanovení § 1 ZOR, tj. s úmyslem založit manželství jako trvalé společenství muže a ženy.S pojmem[1] manželství na oko, fingovaný sňatek nebo spekulativní manželství se v odborné literatuře ani v učebnicích nesetkáme. Do nedávné doby tomu tak bylo i v našem právním řádu. V každém případě je však nutné fingovaná manželství považovat za manželství vzniklá a platná, pokud splňují požadavky stanovené zákonem o rodině; tato manželství tedy nelze automaticky spojovat s pojmy neplatného a zdánlivého manželství[2] podle zákona o rodině.Důvodem pro uzavření manželství cizince s občanem České republiky mnohdy bylo, je a zřejmě i bude získání povolení k pobytu, získání povolení k zaměstnání, nabytí nemovitosti, získání právního důvodu bydlení a (v nedávné době)[3] také možnost studia bez nutnosti placení úhrady za studium. Samozřejmě, oficiální statistika dokazující tyto skutečnosti neexistuje. Ze Statistické ročenky České republiky[4] lze pouze zjistit přirozený pohyb obyvatel, kolik cizinců imigrovalo[5] do České republiky, avšak nikoli údaje o počtu sňatků[6] a rozvodů s cizinci.Z uzavření manželství za účelem získání pobytu vyplývají nepochybně zřejmé výhody (jak ve sféře veřejného, tak i soukromého práva), které mohou vyvažovat „povinnosti a rizika“ spojená s institutem manželství.Zjevné nevýhody uzavření manželství však lze spatřovat především v právu soukromém, a to v majetkové sféře (ve vzniku společného jmění manželů, vzájemné vyživovací povinnosti mezi manželi v rozsahu stejné životní úrovně), a ve statusových věcech (v automatickém uplatnění domněnky otcovství manžela matky a z toho vyplývající vyživovací povinnosti k dítěti, ve vzniku dalších příbuzenských vazeb a z nich pak dědické posloupnosti apod. a v neposlední řadě v možnosti „obstrukcí a průtahů“ u rozvodu, např. v uplatňování tzv. tvrdostní klauzule podle § 24b ZOR[7] a práva na výživné manžela, event. rozvedeného manžela).II. Nová právní úprava o pobytu cizinců na území České republikyDnem 1.1. 2000 nabyl účinnosti zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „PobCiz“).Rodinněprávní vztahy mezi manželi, rodiči a dětmi a jinými příbuznými jsou mnohdy předpokladem pro vstup cizince na území České republiky, pro získání přechodného pobytu bez víza nebo na základě krátkodobého nebo dlouhodobého víza. Rodinněprávní vztahy jsou však zpravidla vždy základem pro udělení povolení k trvalému pobytu na území České republiky.Ve smyslu § 65 odst. 1 písm. a) PobCiz je cizinec oprávněn požádat o povolení k trvalému pobytu bez podmínky předchozího nepřetržitého pobytu na území České republiky tehdy, jestliže se jedná o cizince, který o vydání tohoto povolení žádá za účelem společného soužití se státním občanem České republiky, který má na území České republiky hlášen trvalý pobyt, za podmínky, že cizinec je:- manželem státního občana České republiky,- osamělým rodičem starším 70 let státního občana České republiky a tento občan je starší 18 let,- nezletilým dítětem státního občana České republiky a byl po rozvodu manželství rozhodnutím soudu svěřen do jeho péče,- zletilým dítětem státního občana České republiky a tento občan je osamělý (tj. pro účely zákona o pobytu cizinců na území ČR rozvedený, svobodný nebo ovdovělý) a starší 70 let,- osobou, která osvojila dítě, které bylo státním občanem České republiky, nebo osobou, které bylo nezletilé dítě, které je státním občanem České republiky, svěřeno do náhradní rodinné péče (§ 45 a § 46 odst. 1 ZOR), popřípadě jemuž byla tato osoba ustanovena poručníkem, pokud se bude péče o toto dítě vykonávat na území České republiky, nebo- nezletilým dítětem, které bylo ke dni osvojení v cizině státním občanem České republiky.III. Některé veřejnoprávní aspekty uzavření manželstvíV právu veřejném lze spatřovat zejména výhody pramenící z uzavření manželství na oko.Základním veřejnoprávním aspektem uzavření manželství cizince a státního občana České republiky je možnost získání povolení k trvalému pobytu na území České republiky. Se získáním tohoto povolení je pak spojena celá řada práv vyplývajících z dalších právních předpisů. Některé právní předpisy s cizinci se zákonným pobytem výslovně počítají, některé oslovují všechny fyzické osoby.Všech fyzických osob se dotýká v prvé řadě Listina základních práv a svobod, vyhlášená pod č. 2/1993 Sb., která vychází z přirozenoprávní teorie a užívá termínů „lidé, každý, všem, nikomu ...“. Dále je vhodné v této souvislosti zmínit zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, který vymezuje okruh oprávněných v § 2 NEP a § 3 NEP[8], a zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, který vymezuje okruh oprávněných v § 2 zdp.[9]Jiné právní předpisy, ačkoli používají termíny „občan, občané“, vážou práva také na fyzické osoby.[10] Jedná se např. o zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů, který vymezuje okruh oprávněných v § 1 slovy „občan“, „občané“, zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění pozdějších předpisů, který vymezuje okruh oprávněných také v § 1 slovy „občan“, a zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, který vymezuje okruh oprávněných v § 1 slovy „všem občanům“.Další kategorie zákonů váže práva na fyzické osoby, jestliže mají na území České republiky pobyt. Je to např. zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, který vymezuje okruh oprávněných v § 3.[11]IV. Některé veřejnoprávní aspekty zániku manželstvíFingovaného sňatku se dotýká ustanovení § 80 odst. 1 písm. a) a b) PobCiz. Podle těchto ustanovení policie zruší platnost k povolení k pobytu, jestliže- zjistí, že cizinec uzavřel manželství pouze s cílem získat povolení k pobytu; to neplatí, pokud se z manželství narodilo dítě nebo bylo nezrušitelně osvojeno,- manželství zanikne na základě pravomocného rozhodnutí soudu o rozvodu manželství nebo na základě pravomocného rozhodnutí soudu o prohlášení manželství za neplatné do 5 let po vydání povolení k pobytu a z manželství se nenarodilo dítě nebo nebylo nezrušitelně osvojeno.Zákon tedy jednoznačně chrání rodinu, ve které se narodilo dítě nebo bylo osvojeno. V těchto případech zákon nezakládá právo policie povolení k pobytu cizince zrušit.Prokazování skutečnosti, že cizinec uzavřel manželství pouze s cílem získat povolení k pobytu, bude v praxi zřejmě velmi složité. Snad pouze v případě, kdy manželé nikdy nezaloží společnou domácnost, bude možné se domnívat, že šlo o fingovaný sňatek.Pokud by manželství zaniklo nebo bylo zrušeno do 5 let od vydání povolení k pobytu, doslovný výklad svádí k závěru, že jsou dány bez nutnosti dalšího dokazování předpoklady pro zrušení povolení k pobytu. Na druhou stranu je však nutné zvážit, zda paušální posuzování manželství v době trvání kratší než 5 let za manželství fingovaná by nebylo zřejmým zjednodušením a neodůvodněnou tvrdostí.[12]V této souvislosti se také nabízí otázka, jak se policie dozví, že velmi brzy k rozvodu nebo k prohlášení manželství za neplatné došlo. Za stituace, kdy se průkaz o povolení k pobytu vydává s dobou platnosti na 10 let (§ 74 odst. 1 PobCiz) je nasnadě, že cizinec vyhledá[13] „dobrovolně“ policii za účelem prodloužení doby platnosti zmíněného průkazu až těsně před uplynutím této doby. Pak bude zřejmě problematické dokazovat, zda alespoň určité období po uzavření manželství vedli manželé společnou domácnost apod. Pokud by došlo k rozvodu podle § 24 ZOR (tzv. sporný rozvod), za důkaz existence a popisu kvalifikovaného rozvratu mezi manželi by mohl sloužit rozvodový spis a vlastní odůvodnění rozsudku o rozvodu manželství. Jestliže by se však manželé na rozvodu dohodli ve smyslu § 24a ZOR (tzv. nesporný rozvod), ze spisu ani z odůvodnění rozsudku o rozvodu se popis kvalifikovaného rozvratu zpravidla nepodává, neboť jej manželé nemusí prokazovat[14] (srov. domněnku rozvratu „... má se za to, že ...“ podle § 24a odst. 1 ZOR).Zrušení povolení k pobytu v případě, že cizinec uzavřel manželství pouze s cílem získat povolení k pobytu, nemá vliv na samotnou existenci a trvání manželství, na práva a povinnosti manželů, tedy na soukromoprávní vztahy mezi manželi.V. Soukromoprávní aspekty uzavření manželství a jeho zánikuS uzavřením manželství spojuje určité závažné důsledky nejen zákon o rodině, ale i občanský zákoník.Pro úplnost je třeba zmínit také zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů. V § 32 tohoto zákona je upraveno postavení cizinců tak, že podle odstavce prvého cizinci mají v oblasti svých osobních a majetkových práv, pokud tímto zákonem nebo zvláštními předpisy není stanoveno jinak, stejná práva a stejné povinnosti jako státní občané České republiky.Je tedy možné konstatovat, že soukromé právo vychází ze zásady rovnosti subjektů, tak jak vyplývá z Listiny základních práv a svobod a z občanského zákoníku (§ 2 odst. 2).Zákaz diskriminace manžela - cizince se pak projevuje v konkrétních institutech.1) V prvé řadě se jedná o povinnost, ale i právo manželů žít spolu (§ 18 ZOR). Právo a povinnost manželů žít spolu ovšem nelze ztotožňovat se společným bydlením (viz např. studentská manželství). Avšak pokud spolu manželé chtějí bydlet, může se tato skutečnost realizovat na základě jakéhokoli právního důvodu bydlení. Žádný právní předpis nebrání tomu, aby vznikl např. společný nájem bytu manželi mezi občanem České republiky a cizincem (§ 700, § 703 ObčZ, a to i např. k bytu obecnímu), aby manželé společně bydleli na základě společného podnájmu[15] (§ 719 ObčZ), na základě společného práva odpovídajícího věcnému břemenu (§ 151n a násl. ObčZ) nebo jiného pojmenovaného právního důvodu bydlení, event. na základě inominátního kontraktu (§ 51 ObčZ). Manželu - cizinci vznikne uzavřením manželství také tzv. odvozený[16] právní důvod bydlení, tj. právo bydlet v nemovitosti nebo v bytě svého manžela. Manželé mohou bydlet i na základě vlastnického, resp. spoluvlastnického práva k nemovitosti - bytu (k tomu níže).I kdyby manžel - cizinec pozbyl povolení k pobytu, nic se nemění na skutečnosti, že manželství trvá, a že trvá např. i společný nájem bytu manželi, spoluvlastnictví apod.Důsledkem případného rozvodu může být pak skutečnost, že výlučným nájemcem např. obecního bytu bude cizinec. Pronajímateli zřejmě nezbude, než tuto skutečnost respektovat.[17]2) Ze zákona o rodině vyplývá manželům celá řada dalších práv a povinností,[18] např. povinnost pomáhat si (§ 18 ZOR), uspokojovat potřeby rodiny a hradit náklady společné domácnosti (§ 19 ZOR). Vzájemné zástupčí právo manželů v běžných věcech a vznik solidárních závazků manželů při obstarávání běžných záležitostí rodiny (§ 21 ZOR) se také týká manželství uzavřených mezi občanem České republiky a cizincem.3) Podobně také ustanovení upravující vzájemnou vyživovací povinnost mezi manželi[19] (§ 91 ZOR) a vzájemnou vyživovací povinnost mezi rozvedenými manželi[20] (§ 92 a násl. ZOR) se vztahují i na smíšená manželství občanů České republiky s cizinci. Pokud zákon o rodině hovoří o zásadně stejné životní úrovni mezi manželi, je nutné mít za to, že ani v těchto případech není na místě stanovovat výši výživného v rozsahu reálné „spotřeby“, ale naopak tak, aby se ekonomicky slabší manžel podílel na vysoké životní úrovni druhého. Tato skutečnost může být považována za určité „riziko“.Co se týká výživného mezi rozvedenými manželi, zejm. tzv. sankčního ve smyslu § 93 ZOR, je zde situace podobná, tj. riskantní. Avšak pokud by manželé byli ochotni a schopni se dohodnout, např. v rámci tzv. nesporného rozvodu ve smyslu § 24a ZOR, výše a splatnost výživného je ponechána zcela na jejich dohodě (renta i tzv. odstupné ve výši dohodnuté, tj. jakékoliv). Jako problematická se může jevit nemožnost zahrnutí otázky výživného do předmanželské smlouvy.4) Zákonným důsledkem uzavření manželství upraveným v občanském zákoníku je vznik společného jmění manželů[21] (§ 143 ObčZ - dále jen „SJM“).Zde je opět nutné zdůraznit, že skutečnost, že jeden z manželů je cizinec, nehraje významnou roli.Právní úprava SJM je po řadách novel ovládána zásadou smluvní volnosti,[22] avšak manželé (ani snoubenci) nemohou smluvně zrušit ani úplně vyloučit až ke dni zániku manželství vznik SJM - věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti budou vždy tvořit předmět SJM.Pokud uzavřou smlouvu o zúžení, event. vyloučení SJM až ke dni zániku manželství ve smyslu § 143a ObčZ, na tuto smlouvu se mohou vůči jiné osobě odvolat jen tehdy, jestliže jí je obsah této smlouvy znám.Tyto skutečnosti mohou být samotnými manželi považovány za značné úskalí uzavření manželství na oko.Modifikace zákonného rozsahu SJM, event. vyloučení jeho vzniku až ke dni zániku manželství, mohou být pojaty do předmanželské smlouvy.V této souvislosti je však třeba zmínit několik obecných problémů. Jedním z nich je možné obcházení devizového zákona uzavřením manželství na oko.Nabývání nemovitostí cizinci je upraveno v devizovém zákoně (zákon č. 219/1995 Sb., dále jen „DevZ“). Podle § 17 DevZ může cizinec (cizozemec), který není občanem České republiky, nabývat vlastnické právo k nemovitostem v České republice, pokud zvláštní zákon[23] nestanoví jinak, pouze z taxativně uvedených důvodů.[24] S ohledem na téma tohoto příspěvku se jedná o:a) dědění nemovitosti,b) nabývání nemovitosti do společného jmění manželů, pokud druhý manžel není cizinec (cizozemec),c) nabývání nemovitosti od manžela, rodičů nebo prarodičů.ad a) Vzhledem k tomu, že zákon nespecifikuje dědický titul, je možné mít za to, že cizinec může dědit jak na základě zákona, tak na základě závěti, a to od kohokoli.ad b) Právě v této kategorii může docházet k obcházení zákona, tj. manželství může být uzavíráno nejen za účelem získání pobytu, ale i za účelem nabytí nemovitosti, nebo z obou důvodů.Co se týká vypořádání zaniklého, event. zrušeného SJM, žádné ustanovení pak manželům nebrání v tom, aby původně „společnou“ nemovitost získal do výlučného vlastnictví cizinec.K vypořádání SJM však nedochází pouze v případě zániku, event. zrušení SJM jako komplexu vztahů, jako institutu, ale i v případě jeho smluvního zúžení (§ 143a odst. 1 ObčZ). Toto zúžení může být komplexní (generální, obecné), tj. až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti, nebo i individuální, tj. pouze o jednotlivé majetkové hodnoty, třeba konkrétní nemovitost.Co se týká vypořádání zúženého SJM, žádné ustanovení pak manželům také nebrání v tom, aby původně „společnou“ nemovitost získal do výlučného vlastnictví cizinec.ad c) Pokud jde o nabývání nemovitosti od manžela, rodičů nebo prarodičů, zákon opět nestanoví žádné omezení týkající se nabývacích titulů; je tedy možné mít za to, že může jít o darovací smlouvu, kupní smlouvu apod. Manžel, rodiče nebo prarodiče mohou být také cizinci.Dalším problémem je možné nazvat obcházení zákona o tzv. trojdani (zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů). K této situaci může dojít tehdy, je-li uzavřeno manželství na oko, SJM je rozšířeno o nemovitost manželky, následně pak o tuto nemovitost zúženo a vypořádáno tak, že se výlučným vlastníkem stává manžel. Žádné ustanovení pak manželům nebrání v tom, aby původně „společnou“ nemovitost získal do výlučného vlastnictví cizinec. Tento „převod“ nepodléhá dani z převodu nemovitostí.5) Významným důsledkem uzavření manželství je rovněž uplatnění zákonné domněnky otcovství. Pokud se v manželství narodí dítě (přesněji v době od jeho uzavření do 300 dne po jeho zániku), za otce se považuje manžel matky. Není rozhodné, zda spolu manželé žijí či nikoli, rozhodný je právní stav, tedy otcovství matrikové. V důsledku uplatnění zákonné domněnky otcovství nastoupí dlouhodobý právní vztah rodič - dítě, který má důsledky v rodině v širším smyslu (dědění, vyživovací povinnost prarodičů k vnukovi apod.). Také je třeba zdůraznit, že rodiče mají k dítěti rovná práva a povinnosti, ať jsou občany České republiky či nikoli, ať zde mají pobyt či nikoli. Tato skutečnost má vliv na svěření dítěte do výchovy v případě odděleného soužití rodičů, event. v případě rozvodu jejich manželství.6) S uzavřením manželství na oko mohou být spojeny i další soukromoprávní aspekty v oblasti podnikání.Co se týká podnikání[25] v České republice, cizinec může na území České republiky zásadně podnikat za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako české osoby (§ 21 odst. 2 ObchZ).Za účelem podnikání může cizinec:a) podílet se na založení české právnické osoby,b) účastnit se jako společník nebo člen v české právnické osobě již založené,c) sám českou právnickou osobu založit,d) stát se jedním společníkem české právnické osoby,e) provozovat samostatnou výdělečnou činnost na základě živnostenského oprávnění a registrace v obchodním rejstříku.Značnou výhodou sňatku cizince s občanem České republiky a následného udělení povolení k pobytu je v této souvislosti skutečnost, že cizinec zásadně nemusí ustanovovat odpovědného zástupce (§ 11 odst. 4 písm. b) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání,ve znění pozdějších předpisů) a může být i statutárním orgánem obchodní společnosti.7) Pokud jde o pracovní uplatnění,[26] problematika zaměstnávání občanů České republiky a cizinců je upravena zákonem č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZamZ“).Tento zákon stanoví, že do zaměstnání v České republice mohou být přijati cizinci nebo osoby bez státní příslušnosti zásadně jen tehdy, jestliže jim bylo uděleno (§ 2 odst. 2 ZamZ):a) povolení k zaměstnání[27] ab) povolení k pobytu na území České republiky.Ašak povolení k zaměstnání se nevyžaduje u cizince, kterému bylo uděleno povolení k trvalému pobytu na území České republiky [§ 2d písm. b) ZamZ]. Znění citovaného ustanovení tedy může svádět k uzavírání manželství na oko. Ve shora uvedených případech totiž mají cizinci v pracovněprávních vztazích stejné postavení jako občané České republiky.VI. ZávěrCílem tohoto příspěvku nebylo vyčerpávajícím způsobem postihnout problematiku postavení cizinců na našem území, ale upozornit na dílčí aspekty nové právní úpravy udělování a rušení pobytu cizincům z „rodinných“ důvodů.[28] Postavení cizinců se však dotýká celá řada dalších právních norem. Je třeba říci, že cizincům zaručují právní předpisy České republiky zásadně stejný standard jako občanům České republiky, tj. že právní řád není diskriminační.Vzhledem k tomu, že manželství a rodině poskytuje náš právní řád ochranu, lze mít za to, že vázání možnosti získání pobytu na území České republiky (bez předchozího nepřetržitého pobytu na jejím území) na vznik a existenci manželství, je v obecném i zahraničněpolitickém zájmu České republiky. Avšak s ohledem na skutečnost, že dochází ke zneužívání pobytu k získávání různých výhod, má ustanovení, umožňující policii zrušit povolení k pobytu, dospěje-li k závěru, že manželství bylo uzavřeno pouze s cílem toto povolení získat, své místo.

    30.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Láska ve vztazích a v manželství

    Lásku nedokážeme ovládnoutLáska je velmi silná pozitivní emoce, kterou k někomu či něčemu cítíme. Lásku můžeme skutečně zažívat i u věcí, my se ale nyní budeme věnovat lásce ve vztahu a v manželství. Lásku nedokáže nikdo z nás plně pochopit a nedokážeme ji ani vědomě ovládnout. Stejně jako všechny ostatní emoce je i láska zcela spontánní záležitostí, která se vymyká naší kontrole.Potřeba láskyPotřebu lásky a potřebu být ve vztahu či v manželství cítí každý člověk. Americký psycholog Maslow se ve svých výzkumech zabýval lidskými potřebami. Postupně vybral a sepsal všechny potřeby, které člověk má. Hned za fyziologickými potřebami a za potřebou bezpečí se nachází potřeba lásky. Důležitost tohoto citu si můžeme uvědomit například i díky umění. Láska, vztahy a manželství jsou pro nás tak podstatnou součástí života, že tvoří náměty téměř všech knih, filmů, seriálů, divadelních her či písní. Vztah a manželství musíte postavit na pevných základechLáska stojí na počátku každého vztahu. Bez ní není možné, aby vztah vznikl. Často se ale stává, že se láska během několika let vztahu ztrácí. To samé se děje po letech či dokonce desítkách let společného soužití v manželství. Je jasné, že zamilovanost nemůže vydržet věčně. Co ale může přetrvat, je úcta, podpora, náklonnost a respekt ve vztahu či v manželství. A všechny tyto hodnoty by v upřímné lásce neměly chybět. Jakmile manželé tyto hodnoty mají, cítí k sobě i po dlouhých letech manželství lásku a jejich vztah je díky nim pevný. Při hledání svého budoucího partnera či partnerky tedy myslete i na tyto hodnoty lásky. Nedívejte se jen na vnější vzhled či objem bankovního konta. Láska ve vztahu a v manželství by se neměla zakládat na materiálních hodnotách, ale spíše na těch vnitřních a duchovních.

    21.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Zoufalá maminka
  • Jsem závislá... Na své matce

    Už během nejranějšího dětství se budují silné vztahy s rodiči, především pak s matkou. Je to zdravý, žádoucí stav, nutný ke správnému vývoji. Dítě ale roste, dospívá a závislost na matce slábne, mění se. Co když ale někdo ještě po třetí dekádě života neudělá bez maminky ani krok? V rodném hnízdě do pětatřicetiDnes viditelně sílí tendence zůstávat v rodném hnízdě co nejdéle, jedná se o celosvětový fenomén. Vždyť život s rodiči není tak špatný přece, proč se stěhovat za každou cenu pryč, když k tomu není pádný důvod. Námitky pochopitelné, do jisté míry i rozumné. Ne každý však zůstává doma proto, že stejně většina času propracuje nebo „prolítá“, tak proč by se měl starat o vlastní byt. Čas od času se setkáme s člověkem, který žije pomalu ještě v pětatřiceti s rodiči, spoustu času tráví doma a když už se z domu odhodlá, nedá telefon z ruky. A na druhé straně drátu není nikdo jiný než matka. Bez neustálého kontaktu a maminkovských rad se prostě neobejde. Kdo že je jeho životní partnerka?V této pozici se často setkáváme s muži, kteří s matkou žijí po mnoho let a s každým dalším rokem se pouto stahuje ještě více.  Nejhorší je, když žena po nějaké době soužití zjistí, že její muž bez maminky opravdu nevydrží. Partner více či méně zatahuje matku do vztahu. Řada žen podobné problémy sice začne poměrně brzy vidět, nechtějí si je ale připouštět a situace se nemění. Stačí pročíst diskusní fóra a zjistit, že žen s podobnými problémy je opravdu mnoho.   Taková závislost na matce může mít spoustu podob. Pokud náš partner „pouze“ potřebuje rady, je to ještě poměrně dobré. Pokud ale začne svoji matku vidět jako tu lepší, jako svoji opravdovou partnerku, vyhlídky na kvalitní vztah jsou možná ty tam. V takových vztazích je matka první žena, manželka až ta druhá v manželově životě. Velmi často muž sice hledá ženu, která by mohla matku nahradit, ale nedokáže ji najít. Hledá ženu, která bude silně rodinným typem, bude zvládat domácí práce a bude psychickou podporou. Většinou ale i díky idealizaci matky žádná z partnerek neodpovídá jeho představám.Kdo za to může?Některé matky jsou v tom docela nevinně. Vzájemný vztah se synem záměrně neposilovaly, nebudovaly silná, nezničitelná pouta. Pouze syna vychovávaly, byly mu oporou v těžkých okamžicích. V jiných případech je to ale celoživotním dílem matky, výsledkem soustavného připoutávání. Dle odborníků vzniká oboustranné pouto poměrně často. Taková matka se bude syna velmi těžko vzdávat, jakákoliv další žena v synově životě nebude žádoucí. Nejtěžší případy bývají u žen ovdovělých nebo opuštěných, pro které představuje syn celý jejich život. Ze strany muže vzniká pouto k matce především v neharmonických či neúplných rodinách a tam, kde byl muž na svoji matku zcela odkázán.A máme to doma!Pokud zjistíme, že s mužem alespoň částečně odpovídajícím popisu žijeme, měly bychom se k tomu nějakým způsobem postavit. Nejlepší je, pokud donutíme naší drahou polovičku uvědomit si svoji psychickou závislost na matce. Přimět ho musíme také k jejímu řešení. Dle některých zdrojů je tento fenomén starý jako lidstvo samo. Poslední dobou se ale zdá, že nabírá na síle. Těžko říci, kdo nebo co přesně za to může. Pro páry s podobnými problémy ale existuje řada partnersky orientovaných psychologů, kteří jsou schopni pomoci. 

    12.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková