3 těhotenství, 2 děti, 1 porod – aneb Jak se rodí tak i onak.

Když jsem už o 8 dní přenášela syna, hospitalizovali mě pro jistotu v porodnici. Porod zkoušeli tři dny vyvolávat, ale jemu se prostě ven nechtělo. Dokonce jsem měla pocit, že si zase vylezl zpátky nahoru a držel se za žebra – nepůjdu a nepůjdu, tady je teploučko a měkoučko, nepohnu se ani za nic ;) Jediný efekt vyvolávacích tablet byly křeče v nohách a těma se asi ven nedostane. Snažila jsem se je rozchodit a dost zoufale jsem se ptala spolubydlící maminky (druhorodičky), jestli to už je „ono“. „Ne, to jsou jenom křeče, porodní bolesti bys poznala!“.

Ve středu, 12. den po termínu jsem si opět došla pro svou denní dávku „křečových“ tablet. Ležím si tak na lehátku, kolem pasu kilometr monitoru (ještě že dělají pásy i pro velryby), koukám na křivku a přemýšlím, jaké to asi bude, až budu mámou. Křivka se mi nezdá, nějak divně klesá, tak jsem zavolala na sestru, která zrovna procházela kolem a kontrolovala maminky čekatelky. Pak už jenom slyším „pane doktore a volejte ARO“. Propadám panice, vůbec nevím co se děje a moje tělo ovládá nekontrolovatelný třes. Ostatní už byla otázka několika minut. Chlapeček se mi narodil akutním císařským řezem v částečné anestezii. Je to krásný a zdravý kluk.

Pro vás, které jste to nezažily – jaký je porod císařem? Pokud máme na mysli samotnou cestu ven, tak je to celkem dobrý způsob jak porodit dítě. Nebolí, jen trochu tahá kůže a najednou máte miminko (sice ne u sebe, ale máte). Ale není to zadarmo. Je to operace, která je riskantní jak pro matku tak pro dítě, rekonvalescence bývá o dost delší než u klasického porodu, jizva se nemusí dobře hojit a samozřejmě u některých žen může být další těhotenství resp. porod riskantní, pokud je např. příliš brzy po předchozím těhotenství.

Prvních 24 hodin jsem ležela na JIP napojená na hadičky, pod vlivem a absolutně bezstarostná. Probuzení nastalo při přemístění na normální pokoj. Vstát z postele a nenamáhat při tom břicho byl pro mě nadlidský výkon. Dokonce jsem chvílema přemýšlela, zda se napít, protože pak budu potřebovat na záchod, takže budu muset vstávat ;) Děkovala jsem za vozíky pro miminka, o která jsem se mohla opírat a bez kterého jsem moc daleko nedošla. Na práci jsem neměla nic kromě miminka a sebe a přesto jsem se cítila jak po maratonu. V tu dobu jsem vážně nechápala, proč některé ženy z porodnice pospíchají. Vždyť tady nemusíme vařit, uklízet, prát ani žehlit ;) Po týdnu jsme byli propuštěni domů a mámo, starej se jak umíš.