Jako domácnost je nazýván soubor osob společně bydlících, které se společně podílejí na úhradě základních výdajů (na potraviny, provoz domácnosti, údržbu bytu atd.). Domácností se nemusí nutně rozumět pouze čtyřčlenná rodina s dvěma dětmi, může se jednat také například o domácnost dvou zaměstnanců, domácnost důchodců, domácnost nezaměstnaných a podobně.

Hlavním peněžním zdrojem domácnosti jsou čisté příjmy (ty, které zůstanou po odečtení všech daní a dalších povinných odvodů státu) dospělých osob, které v sobě zahrnují čisté mzdy, čistý zisk z vlastního podnikání, důchody, stipendia i sociální podpory. Všechny tyto příjmy by měly vystačit na veškeré nezbytné výdaje. Určitě by se z nich mělo i něco ušetřit na nenadálé události, jako například na nákup nové ledničky v případě, že se ta dosud sloužící pokazí. Zdrojům, které pokrývají takové nenadálé výdaje, se říká rezervy. Dále se zdroje použijí i na úspory, které slouží k financování věcí dlouhodobé spotřeby.

Průměrná česká domácnost vydá nejvíce peněz za náklady na bydlení (nájemné, topení, vodu, energie) a potraviny (včetně nápojů). Tyto výdaje, spolu s výdaji na dopravu nebo zdraví, představují náklady nezbytné. V české rodině s dětmi tvoří průměrně 42 % všech výdajů, u domácnosti důchodců 52 %. Zbylé náklady za zboží a služby, jejichž nákup lze odložit nebo úplně vynechat, pokud je rodina nebo osoba ve finanční tísni, představují náklady zbytné. Sem patří například elektronika, cestování, alkoholické nápoje, kultura nebo sport. Přestože si bez některých těchto položek neumíme život představit, nejedná se o životně důležité výrobky a služby.

V životě dochází k situacím, kdy výdaje převyšují příjmy a úspory. V takovém případě je možné buď snížit své výdaje (omezit spotřebu zbytných věcí), zvýšit příjmy (začít pracovat, ucházet se o lépe placené zaměstnání, něco prodat) nebo si někde půjčit. Je lepší půjčit si od bank, od přátel nebo od příbuzných? Vše má svá pro a proti. Banka nepůjčí peníze zadarmo, kromě půjčených peněz tak člověk zaplatí i nemalý finanční obnos na úrocích. V případě půjčky od přátel nebo příbuzných zase hrozí riziko rodinných sporů. Nejlepším řešením se tak zdá být nastavení finančních toků takovým způsobem, aby každý dokázal veškeré své výdaje pokrýt vlastními příjmy.

Každý finančně gramotný občan by měl být schopen sestavit si vlastní osobní nebo rodinný rozpočet a plán příjmů a výdajů. Důležitá je kontrola plánu na konci měsíce nebo roku. Pozor na střízlivost svých odhadů příjmů i výdajů. Člověk by měl své příjmy o něco podhodnotit a výdaje nadhodnotit, což podle zkušeností následně v praxi představuje reálnější hodnoty. Své finance je tedy nutno naplánovat tak, aby byl člověk vždy schopen plnit finanční závazky (splácet půjčky, platit nájem) i v případě neočekávaného snížení příjmů, například při ztrátě zaměstnání. Pro plynulé zabezpečení nenadálých výdajů je vhodné držet v hotovosti nebo na běžném účtu několikanásobek čistého měsíčního příjmu.

V Česku, stejně jako v jiných zemích s tržní ekonomikou, logicky existují určité rozdíly mezi příjmy jednotlivých domácností i lidí. Ve srovnání s jinými zeměmi je však příjmová nerovnost relativně nízká. Vysokou nerovností v příjmech domácností se vyznačují zejména státy Latinské Ameriky a Afriky, kde do 10 či 20 % nejbohatších domácností plyne největší podíl příjmů.