Donesli jste si z porodnice novorozeňátko, nebo už máte doma vesele žvatlajícího čertíka? Tak či tak, připravili jsme pro vás shrnutí toho, co se děje s dítětem v každém období jeho vývoje od novorozeněte do věku tří let. Věříme, že stručný přehled schopností a dovedností dítěte v určitých stadiích jeho psychického a fyzického růstu vás potěší, obohatí i pobaví. Berme však v potaz, že uvedená data jsou pouze orientační a že každé dítě je individualita, takže nemá význam propadat zbytečné malomyslnosti, pokud budete mít pocit, že vaše dítě vykazuje abnormality, které se protiví uvedeným zásadám.

Novorozenecké období (do 1 měsíce)

(překonávání porodního traumatu)

Miminko spí kolem 20 hodin denně, střídá stavy bdělosti, důležitější je pro ně haptický kontakt a sluch než zrak. Objevuje vztah mezi svým chováním a chováním okolí, je schopné učit se rozeznat příjemné od nežádoucího. Jeho sociální chování se spouští v reakci na lidský hlas. Maminky se musí vcítit do pocitů dítěte a přiměřeně reagovat na jeho potřeby.

Kojenecké období (1 rok)

Motorika miminka se vyvíjí, velkou roli hraje zrak, umožňuje dítěti orientaci v okolí. První rok = první zoubek, první slovo, první krok. Vliv dentice, růstu zubů (1. zubem je řezák). Zoubky se mohou objevit už mezi 6.-9. měsícem, jejich růst je často provázen teplotami, bolestmi a pláčem.

Dítě se učí ovládnout svaly (zvedání hlavy, sedání, chůze), používat ruce (úchop, pouštění, klíšťový úchop, přitahování).

Myšlení dítěte do jednoho roku věku se vyznačuje převážně ve zdokonalení nepodmíněných reflexů (předstupeň inteligence). Podmíněné reflexy má již rozvinuty. Od půl roku věku můžeme pozorovat záměrné jednání, předvídání změn a jejich způsobování (tzv. kruhová reakce: dítě něco bezděčně udělá, líbí se mu to, zopakuje to). Okolo 1 roku vnímá, že věci existují trvale.

Socializaci kojence lze pozorovat měsíc po měsíci:

Již v prvním měsíci se může objevit bezděčný, neadresný úsměv, často bývá projevem pohody, uspokojení potřeb dítěte.

Do 2 měsíců přijímá podněty, ale nerozlišuje je, maminku nevnímá jako objekt, vnímá jen kontakt s ní přes uspokojování vlastních potřeb. Soustředí se především na pocity z vlastního těla.

V době 2-3 měsíců se objevuje adresný úsměv jako projev prvotní komunikace. Pocity splynutí s maminkou vytvářejí základ pocitu jistoty.

Doba 6-9 měsíců charakterizuje období, kdy dítě rozlišuje známé a neznámé lidi, maminku vnímá jako objekt, jistotu. V tomto období života se nedoporučuje, aby se lidé pečující o dítě často střídali, dítě by mohlo ztratit pocit stability, sounáležení.

7. měsíc = maminka zaujímá jedinečné místo.

8. měsíc provází pocit strachu z cizích lidí, rozvíjí se komunikace při snaze o kontakt s maminkou, dítě si začíná uvědomovat svou identitu.

V 9. měsíci se objevuje separační úzkost z odloučení od maminky, toto období trvá maximálně pár měsíců, dítě odmítá náhradní péči. Citové pouto s maminkou je základem budoucích vztahů. Důvěra se tvoří a upevňuje, když po únosném zklamání (odloučení) následuje obnovení pohody. Dítě často reaguje na odchod matky z místnosti pláčem, ztrácí s ní kontakt, nechápe, že maminka neodchází navždy, cítí se opuštěné. S radostí pak reaguje na její návrat. Právě toto období je rozhodující pro pozdější formování osobnosti dítěte. Osobnost pak bývá buď důvěřivá, nezištná, sebejistá, stabilní, nebo naopak bojácná, úzkostná, úzkostně pečlivá.

Oddělení od matky „psychologické narození se" neurčité MY se mění v JÁ, dítě odlišuje tělo maminky a sebe. Od 6. měsíce můžeme zpozorovat tzv. separační hry, kdy dítě zkoumá matčino tělo, zkouší se vzdalovat a přibližovat, se zájmem pozoruje hlavně máminy ruce.

Řeč se vyvíjí přes broukání, experimentování s hlasivkami, v půl roce dítě tvoří první slabiky, ale již od prvního úsměvu jde o komunikaci, dialog s protějškem. Slova používá jen jako signály upozornění na sebe, významu zatím nerozumí.