Často propírané téma, ale co si budeme povídat – nevyčerpatelné.

Ideální je situace, kdy si dvě původní rodiny skvěle sednou, rozumějí si, zkrátka všichni jsou v pohodě. Věřím, že i takové rodiny existují. Možná jsem i na nějaké takové narazila. Tedy určitě, ale proč psát o ideálech?

Mám kamarádku, která nechala„maminku“ hlídat dům, když jeli s manželem na svatební cestu. Když pak po návratu hledala svoje oblečení, zjistila, že v její skříni se jaksi nenachází. Místo toho v ní našla slipy, ponožky, pánské košile… Zkrátka manželovy věci, svoje nacházela různě po celém domě. Podle tchýně to tak bylo lepší. A velmi se divila, když ji snacha vykázala. Jiné kamarádce obdobně tchýně v domě přestavěla nábytek.

Mám i vlastní zkušenost. Dlouhá léta jsem se matce svého přítele vyhýbala, jak to jen šlo. Prostě jsem si jí moc nevšímala, a to, že je divná, jsem ignorovala. Přecházela jsem i to, že mi říká „slečno“, ne jménem,a taky že si od jisté chvíle osobovala právo mi tykat, ale sama mi tykání nenabídla.

Když jsme si koupili byt, začaly se objevovat poznámky k naší domácnosti. Po svatbě se vše zhoršilo.Bohužel až po ní jsem se od příbuzných dověděla, že z celé rodiny je můj manžel jediný, kdo se s ní baví. Teď už vím proč.

Pro pobavení zveřejním nejvtipnější hlášky, kterými obšťastnila mě (nebo jiné). Nejprve se musím vrátit ke svatbě. Když pominu průběh celého dne (během nějž za mnou kvůli níchodili zděšení svatebčané se soucitnými komentáři), završila vše tím, že mi přede všemi vmetla do tváře: „Neříkej mi, žes ho neuhnala“.Mojí mamince zase položila při manželově promoci následující otázku: „Já bych nemohla mít ráda cizí dítě, ty jo?“. „Tak ho nech spát!“ poradila mi, když jsem budila manžela na jeho výslovné přání v 11 hodin. „Takovou hlavu jsi ty neměl!“řekla zase mému manželovi, když poprvé viděla našeho syna.

Aby to nevypadalo, že je chyba vždy na straně tchýní, mám i příklad z druhé strany. Znám tchýni, která poslouchá snachu na slovo, koupí, na co si snacha ukáže (když něco koupí sama, snacha jí to hází na hlavu), když přijde na ohlášenou návštěvu, kolikrát ani nesmí vidět vnučku. A neví proč, protože je mírná jako myška, nikdy snaše neodporovala, ještě vynadala svému synovi, když měla pocit, že doma dostatečně nepomáhá. Záhada…

Ještě bych se vrátila ke své tchýni, aby to nevypadalo, že dělám z komára velblouda. Po rádoby vtipných výrocích následovaly další, které už nikoho nebavily. Urážky vůči naší rodině a mně završila tím, že se mého manžela snažila přesvědčit, že není otcem našeho syna. Zejména vánoční smska s textem: „Víš, že vychováváš cizí dítě?“ docela pobaví. Manžel ji poslal k psychiatrovi (samozřejmě s ní přerušil styky).Od té doby odešla od svého manžela, obrala ho téměř o všechny peníze, zavolala šéfce svojí švagrové, že švagrová pije, poslala na nás policii, poslala nám spoustu doporučených dopisů. Takže vězte, že ať jste na tom s tchýní jakkoliv, jsou i horšíJ.

Nejdůležitější je, aby se manželé vždy postavili za své manželky. A úplně nejlepší je, když k žádnému konfliktu nedojde. Měly bychom vychovávat naše děti k tomu, aby si muži vážili žen a naopak, a samy bychom měly uznávat kvality svých (budoucích) snach a zeťů.