Padám do postele únavou, dvě děti mi dávají někdy dost zabrat. „Písk, uááá, písk!“ Šmarjá, kočku nemáme, morče nemáme, želva nepiští (ale tu už vlastně taky nemáme), takže už zbývá jen… dosaďte si jakoukoliv hračku, která dělá co největší rambajs v co nejnevhodnější dobu. Třeba ten autobus od strejdy Michala, kterému dojdou baterky asi tak za tři měsíce (říkala paní prodavačka, žádné obavy, moc dlouho prý nevydrží). Už ho máme dva roky a pořád houká, sotva se ho dotknete.

Není od věci prohlédnout peřiny ještě před tím, než uložíte miminko ke spánku; obzvláště v období, kdy je mrzuté, protože mu rostou zoubky a uspávání rozhodně není stylem položit a jít. Já spím s dcerkou v ložnici, tatínek pendluje mezi synovým dětským pokojíčkem (když se nechce vyspat, protože někdo pořád mluví) nebo hernou (když se vyspat chce, protože od někoho ho dělí zavřené dveře ;)

V době, kdy jsem ještě věřila tomu, že budu kojící mašina, pořídila jsem si menší letiště, abych se i s miminkem (tehdy se synem) vešla a měli jsme pohodlí. Aktuálně na mě zbývá asi tak třetina plochy, na zbytku je kojící polštář (k čemu?), peřina pro manžela (který spí jinde), pár polštářků (na které není radno pokládat obličej, protože pak chodíte se vzorkem na tváři až do oběda), někdy i vyžehlené prádlo (které už vážně nemám čas uklidit do skříně) – ale když spíte na boku, tak se určitě vejdete ;)

Když nemůžu usnout, přemýšlím o blbostech. Nejčastěji se virtuálně k někomu nastěhuju a zařizuju si  jeho byt či dům po svém. Někdy jsem tak drsná, že třeba i posouvám příčky. Už dva večery za sebou zařizuju pidibyteček své sestry a pořád s tím nejsem hotová! Nějak nemůžu vměstnat tolik potřebných věcí do tak malé kuchyně ;) A pokud jste někdy viděli Horsta Fuchse v akci, tak víte, že bez spousty vychytávek se prostě žít nedá!!!

Dobrou noc! A zítra večer možná u vás ;)